Podzimní hnojení pšenice ozimé

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin

Podzimní hnojení pšenice ozimé Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Doc. Ing. Pavel Ryant, Ph.D.

Monika Svědirohová Brno 2012

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma ,,Podzimní hnojení pšenice ozimé“ vypracovala samostatně a pouţila jen pramenu, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby moje práce byla uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne…………………………………….. Podpis.…………………………….................

Poděkování

Velice ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Pavlu Ryantovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování své bakalářské práce.

Abstrakt

Tato práce se zabývá vlivem podzimního hnojení dusíkem na mnoţství minerálního dusíku v půdě na jaře, hodnoty N-testeru ve fázi metáni, výnos a kvalitativní parametry zrna pšenice ozimé. Problematika byla řešena formou maloparcelkového polního pokusu na pokusné stanici Obora v Ţabčicích u Brna v hospodářském roce 2010/2011. Do pokusu byly zařazeny tyto varianty: 1 nehnojeno, 2 nehnojeno na podzim, 3 Močovina, 4 UREA

stabil

(inhibitor ureázy), 5 Alzon 46 (inhibitor nitrifikace).

V hnojivech bylo aplikováno 40 kg/ha dusíku hned po zasetí. Na varianty 2 – 5 bylo ve fázi odnoţování aplikováno regenerační hnojení ledkem amonným s dolomitem (60 kg/ha dusíku), na počátku sloupkování I. produkční hnojení také ledkem amonným s dolomitem (40 kg/ha dusíku) a na konci sloupkování II. produkční byl pouţit DAM-390 (40 kg/ha dusíku). Nejvyšší obsah Nmin v jarním rozboru půdy měla varianta hnojená hnojivem Alzon 46. Dále má Alzon 46 také největší obsah pozvolně působícího amonného dusíku, a proto lze konstatovat, ţe inhibitor nitrifikace zde zabránil přeměně amonného na nitrátový dusík. Podzimní hnojení dusíkem nemělo průkazný vliv na hodnoty N-testeru, počet rostlin na m2, výnos a ani na objemovou hmotnost. U objemové hmotnosti se ale hnojení projevilo tak, ţe došlo k zařazení z jakostní třídy A – kvalitní do vyšší E – elitní u variant hnojení s hnojivy UREAstabil a Alzon 46. U obsahu N-látek, lepku a sedimentační hodnoty nebyl statisticky dokázán rozdíl u jednotlivých variant hnojení. Po zhodnocení variant hnojení koeficientem ekonomické efektivnosti byla zjištěna největší efektivnost u varianty hnojené Močovinou, která na 1 Kč/ha vynaloţené v hnojivech vytvoří výnos zrna 5,3 Kč/ha.

Klíčová slova: pšenice ozimá, podzimní hnojení, výnos a kvalita zrna, minerální dusík

Abstract

This work examines the influence of autumn nitrogen fertilization on the amount of mineral nitrogen in the soil in spring, N-Tester values in the phase of methane yield and grain quality parameters of winter wheat. The problem was solved by small parcel field trial at the experimental station in Deer Ţabčice near Brno in the marketing year 2010/2011. The experiment included the following options: 1 fertilized and fertilized in the fall of 2, 3 Urea, 4 UREA stable (urease inhibitor), 5 Alzon 46 (nitrification inhibitor). The fertilizers were applied to 40 kg / ha of nitrogen immediately after sowing. The variations of 2 to 5 was applied at tillering stage regenerative fertilizer ammonium nitrate with dolomite (60 kg / ha of nitrogen), at the beginning I timbering production ammonium nitrate fertilization also with dolomite (40 kg / ha of nitrogen) and at the end timbering II. production was used DAM-390 (40 kg / ha of nitrogen). The highest content of Nmin in spring, option analysis, soil fertilization fertilizer Alzon 46th Furthermore, the 46 Alzon the highest content of slowly-acting nitrate nitrogen, and therefore can be said that nitrification inhibitors are prevented conversion of ammonium to nitrate nitrogen. Autumn nitrogen fertilization had significant effect on N-tester values, number of plants per m2, or on the yield and volume weight. The density, however, fertilization effect that has been classified by the grade A - E into a higher quality - for elite variants with manure and fertilizers UREAstabil Alzon 46th the content of N-substances, gluten and sedimentation values was not statistically proven difference in individual variants of fertilization. After evaluating alternatives fertilization efficiency coefficient of efficiency was observed at the highest variants fertilized with urea, which at 1 CZK / ha of fertilizers creates spent grain yield 5.3 CZK / ha.

Key words: winter wheat, autumn fertilization, grain yield and quality, mineral nitrogen

OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 13 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ...........................................................................................14 2.1 Charakteristika pšenice ozimé ........................................................................... 14 2.1.1 Biologická charakteristika .............................................................................. 15 2.1.2 Půdní a klimatické podmínky ......................................................................... 16 2.1.3 Zařazení v osevním postupu ........................................................................... 17 2.1.4 Zpracování půdy ............................................................................................. 18 2.1.5 Zaloţení porostu ............................................................................................. 19 2.1.6 Ošetření během vegetace ................................................................................ 20 2.1.7 Sklizeň ............................................................................................................ 21 2.2 Výživa a hnojení pšenice ozimé ......................................................................... 22 2.2.1 Výţiva a hnojení fosforem .............................................................................. 22 2.2.2 Výţiva a hnojení draslíkem ............................................................................ 23 2.2.3 Výţiva a hnojení vápníkem ............................................................................ 25 2.2.4 Výţiva a hnojení hořčíkem ............................................................................. 26 2.2.5 Výţiva a hnojení sírou .................................................................................... 27 2.2.6 Výţiva a hnojení dusíkem............................................................................... 29 2.2.6.1 Dusík v půdě ............................................................................................. 29 2.2.6.2 Přeměny dusíku v půdě ..............................................................................30 2.2.6.3 Dusík v rostlině ......................................................................................... 32 2.2.6.4 Hnojení dusíkem ....................................................................................... 35 2.2.6.5 Močovina ve výţivě pšenice ..................................................................... 38 3 CÍL PRÁCE .................................................................................................................41 4 MATERIÁL A METODIKA ......................................................................................42 4.1 Charakteristika pokusného stanoviště .............................................................. 42 4.2 Metodika polního pokusu ................................................................................... 44 4.3 Dusíkatá hnojiva použitá v pokusu ................................................................... 48 4.4 Použité analytické metody.................................................................................. 49

4.5 Použité statistické metody .................................................................................. 51

5 VÝSLEDKY A DISKUZE ..........................................................................................52 5.1 Obsah Nmin v půdě v předjaří ............................................................................ 52 5.2 Hodnota N-testeru ve fázi metání ...................................................................... 52 5.3 Počet klasů na m2 ................................................................................................ 54 5.4 Výnos zrna ........................................................................................................... 55 5.5 Objemová hmotnost zrna ................................................................................... 57 5.6 Obsah N-látky v zrnu ......................................................................................... 58 5.7 Obsah lepku v zrnu ............................................................................................. 60 5.8 Sedimentační hodnota zrna................................................................................ 62 5.9 Ekonomická efektivnost použitých hnojiv ....................................................... 64

6 ZÁVĚR ........................................................................................................................65 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................66

Seznam tabulek: Tab. 1 Průměrné chemické sloţení slámy v % sušiny (Richter, Římovský, 1996) .....18 Tab. 2 Agrochemické vlastnosti půdy před zaloţením pokusu 6. 10. 2010 ................44 Tab. 3 Schéma hnojení pšenice ozimé ........................................................................45 Tab. 4 Analýza variance hodnot N-testeru v DC 57 ....................................................52 Tab. 5 Průměrné hodnoty N-testeru a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye ..........53 Tab. 6 Analýza variance počtu klasů na m2 ................................................................54 Tab. 7 Průměrný počet klasů na m2 a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye ...........54 Tab. 8 Analýza variance výnosu zrna ..........................................................................55 Tab. 9 Průměrné výnosy zrna a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye ....................56 Tab. 10 Analýza variance objemové hmotnosti zrna...................................................57 Tab. 11 Průměrné objemové hmotnosti zrna a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye . ............................................................................................................................57 Tab. 12 Analýza variance obsahu N-látek v zrnu ........................................................58 Tab. 13 Průměrné obsahy N-látek a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye .............59 Tab. 14 Analýza variance obsahu lepku v zrnu ...........................................................60 Tab. 15 Průměrné obsahy lepku a průkaznost jejich rozdílu podle Tukey ..................61 Tab. 16 Analýza variance sedimentační hodnoty v zrnu .............................................62 Tab. 17 Průměrné sedimentační hodnoty a průkaznost jejich rozdílu hodnot podle Tukeye ...............................................................................................................62 Tab. 18 Vybrané charakteristiky odrůdy MULAN získané v pokusu ve srovnání s SDO.. ...........................................................................................................................63 Tab. 19 Ekonomická efektivnost pouţitých hnojiv .....................................................64

Seznam obrázků: Obr. 1 Fenologické fáze pšenice podle Zadokse (1974) .............................................15 Obr. 2 Odlišné chování forem dusíku v půdě..............................................................29 Obr. 3 Sezónní změny obsahu minerálního dusíku v půdě (0-60 cm) (Bizík, 1989) ..31 Obr. 4 Transformace močoviny v půdě .......................................................................40 Obr.

5

Průběh

teplot

a

sráţek

v roce

2010

a

2011

v

porovnání

s dlouhodobým normálem ...........................................................................................43 Obr. 6 Aplikace hnojiv na zasetou pšenici 6. 10. 2010 ...............................................45 Obr. 7 Porost pšenice ozimé 13. 2. 2011 .....................................................................46 Obr. 8 Porost pšenice ozimé ve fázi odnoţování (3. 4. 2011) .....................................46 Obr. 9 Porost pšenice ozimé ve fázi počátku sloupkování (DC 31, 19. 4. 2011) ........47 Obr. 10 Metání pšenice ozimé a měření N-testerem (24. 5. 2011) .............................47

Seznam grafů: Graf 1 Obsah minerálního dusíku v půdě ...................................................................52 Graf 2 Hodnoty N-testeru u porostu pšenice ozimé....................................................53 Graf 3 Počty klasů na m2 ............................................................................................55 Graf 4 Výnos zrna ......................................................................................................56 Graf 5 Objemová hmotnost zrna .................................................................................58 Graf 6 Obsah N-látek v zrnu .......................................................................................60 Graf 7 Obsah lepku v zrnu ..........................................................................................61 Graf 8 Sedimentační hodnota zrna ..............................................................................63 Graf 9 Koeficient ekonomické efektivnosti ................................................................64

1 ÚVOD Pšenice ozimá je strategickou plodinou pro lidskou výţivu. Její zrna jsou významným zemědělským produktem pro výrobu potravin, proto se vyskytuje v České republice na 30 % zemědělské půdy. Základem pro úspěšné pěstování je zvolení vhodné odrůdy do dané výrobní oblasti. Výnos a kvalitativní parametry také výrazně ovlivňuje termín setí a dobrá předseťová příprava. Podzimní ošetření můţe zahrnovat základní hnojení, které v současné době doporučuje mnoho výrobců hnojiv. Základem pro určení dávky tohoto hnojení je obsah Nmin v půdě a stav porostu. Podle hodnot AZZP a odběrového normativu pšenice je nutné doplnit na podzim zásobu fosforu a draslíku. Stěţejní ve výţivě pšenice ozimé je včasné jarní regenerační hnojení dusíkem. Kromě správné dusíkaté výţivy je důleţité i zařazení v osevním postupu, dále vhodné a včasné pouţití insekticidních a herbicidních přípravků. Podzimní hnojení bylo často opomíjenou součástí dusíkaté výţivy. Jeho provádění se doporučuje pouze u porostů, které byly pozdě seté nebo se špatně vyvíjejí. Význam má i aplikace podzimního hnojení u porostů v sušších kukuřičných výrobních oblastech, kde je nedostatek dešťových sráţek. Na vyuţitelnost této dávky mají tedy vliv stanovištní podmínky, vlhkost půdy a forma a dávka hnojiva. V posledních letech je pro zemědělce mnohem sloţitější dodrţovat osevní postupy. V současné době se vyplatí pěstovat jen plodiny, které si ţádá trh. Ve snaze vyhovět poptávce na trhu často nastává situace pěstování obilniny po obilnině. V tomto případě má podzimní hnojení dusíkem svůj význam. Pokud nelze vyuţít předplodinové hodnoty předešlé plodiny, lze nevhodně sestavený osevní postup kompenzovat doplněním dostatečné dávky dusíku jiţ na podzim.

13

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika pšenice ozimé Pšenice ozimá je v ČR rozhodující obilninou a ve světě 3. nejpěstovanější plodinou po kukuřici a rýţi. Její produkce mezi lety 2006 – 2009 byla 602 aţ 683 milionů tun (FAOSTAT, 2010). V České republice se v roce 2009 přehoupla plocha jejího pěstování přes 50 % plochy všech obilnin. Její pěstování je z 60 % zaměřeno na potravinářskou kvalitu, při které je kladen důraz na objemovou hmotnost, obsah N-látek, číslo poklesu a sedimentační hodnotu (Zelenyho test) (Prugar a kol., 2008). Předpokládaný výnos pro sklizeň obilovin v roce 2011 byl podle odhadu ČSÚ k 15. 10. 2011, doplněn o odhad Ministerstva zemědělství, který činil 8,236 milionu tun (Potměšilová a Kůst, 2011). Produkce pšenice ozimé má zásadní význam pro vytváření optimálních proporcí mezi rostlinnou a ţivočišnou výrobou a dále také pro zásobování obyvatelstva potravinami. Lze ji úspěšně pěstovat ve všech výrobních podmínkách a zaujímá téměř čtvrtinu orné půdy a polovinu plochy obilnin. Ze všech druhů pěstovaných obilnin se vyznačuje největšími předpoklady pro intenzifikaci výroby (Pulkrábek a kol., 2003). Od roku 1945 je pšenice ozimá nejvíce rozšířeným druhem, který nejlépe vyuţívá půdně-klimatické podmínky a také nejlépe zhodnocuje vyšší úroveň vstupů do pěstebních technologií. Také opoţděné výsevy vhodně zvolených odrůd zpravidla převyšují výnosy ječmene jarního. V posledních letech se osevní plochy pohybují mezi 750 – 800 tis. ha a průměrné výnosy kolem 4,6 t/ha. V závislosti na půdněklimatických podmínkách našeho státu a intenzitě hospodaření, mohou výnosy v praxi dosahovat 3 – 8 t/ha (Křen, 1998). Ozimá pšenice můţe být vyuţita k potravinářským, krmivářským a technickým účelům. Dle kategorizace kompatibilní se zeměmi Evropské unie se odrůdy pšenice ozimé dělí na 

Pšenice pro pekárenské zpracování (určené pro výrobu převážně kynutých těst), které se dělí dále na: - pšenice zlepšující, neboli silné (vhodné ke zlepšování pekařské kvality jiných odrůd), jsou přimíchávány z 10 – 20 % k mouce zlepšované odrůdy – elita E, - pšenice s vyšší pekařskou hodnotou (odrůdy velmi vhodné pro pečení chleba) 14

– třída A, 

Pšenice s běžnou pekařskou hodnotou (považovány za standardní odrůdy pro pečení chleba) – třída B,



Pšenice pečivárenské pro výrobu oplatků, sušenek a krekrů (biskvitové),



Pšenice pro ostatní použití (krmné pšenice, pšenice pro technické využití, výrobu škrobu a lihu) – třída C (Chloupek a kol., 2005).

2.1.1 Biologická charakteristika Během ontogeneze prochází pšenice změnami, které jsou souhrnně nazývány růstem a vývojem. Tato etapa zahrnuje období od nabobtnání a vyklíčení obilky do vytvoření nové obilky, přičemţ za růstové změny jsou povaţovány kvantitativní přírůstky organické hmoty, tvorba rostlinných orgánů a jejich prostorové uspořádání (architektura). Tyto změny vedou k přechodu z vegetativního období do generativního, které vrcholí vytvořením reprodukčních orgánů – zrna (Zimolka a kol., 2005). Zmíněné kvalitativní změny jsou podmíněny splněním limitovaných poţadavků na vnější faktory, zejména teplotní a světelné. Z praktického vyuţití ontogeneze rostlin zahrnuje tato základní období: a) vegetativní (klíčení, vzcházení, odnoţování) b) generativní (sloupkování, metání, kvetení, zrání)

Obr. 1 Fenologické fáze pšenice podle Zadokse (1974) 15

2.1.2 Půdní a klimatické podmínky Velký vliv na vývoj pšenice má ročník, který ovlivňuje výnos aţ z 25 %, stanoviště a podmínky prostředí. Její slaběji vyvinutý kořenový systém klade velký poţadavek na hlubší hlinité aţ jílovitohlinité půdy s pH 6,2 – 7,0. Naopak mezi nevhodné půdy patří půdy lehké, vysýchavé, kyselé a zamokřené. Také je důleţité zásobení ţivinami a vhodná vodní kapacita. (Petr a kol., 1997). Území ČR se z hlediska půdně-klimatických vlivů dělí do čtyř zón vhodnosti pěstování potravinářské pšenice (Křen, 2000) : 1. zóna s nejvhodnějšími podmínkami. Zahrnuje teplé aţ velmi teplé oblasti, převáţně suché aţ velmi suché, s průměrnou teplotou na jaře a v létě 14 – 17 °C, s úhrnem sráţek 250 – 350 mm a s úrodnými půdami. Patří sem kukuřičná výrobní oblast s teplou a sušší oblastí řepařskou. Z převaţujících půdních typů se vyskytují nivní půdy, černozemě, hnědozemě a rendziny. 2. zóna s převáţně vhodnými podmínkami, zahrnující ostatní oblasti řepařského typu (vlhčí a chladnější). Průměrná jarní a letní teplota se pohybuje v rozmezí 13 – 15 °C, úhrn sráţek 350 – 400 mm na Moravě a do 350 mm v Čechách. Především v letech s vyššími sráţkami dochází v době dozrávání ke kolísání jakosti. Dále sem patří obilnářská oblast, z půdních typů se zde vyskytují hnědozemě, nivní půdy, rendziny a černozemě, které lze nalézt v Čechách. 3. zóna se vyznačuje většinou nevhodnými podmínkami pro dosaţení potravinářské jakosti pšenice. Je charakteristická středními a vyššími polohami s chladnějším a vlhčím průběhem počasí v bramborářské oblasti. Průměrná jarní a letní teplota je 12 – 14 °C, úhrn sráţek na Moravě 400 – 500 mm, v Čechách méně. Největší zastoupení mají podzolové půdy, v niţších polohách i hnědozemě. Podle podmínek ročníku je dosaţení poţadované jakosti (i u potravinářských odrůd) značně kolísavé, proto se v horších podmínkách bramborářské oblasti potravinářské jakosti zpravidla nedosahuje. 4. zóna s nevhodnými podmínkami. Jedná se o oblasti chladné a vlhčí, kde průměrná jarní a letní teplota dosahuje 11 – 13 °C, úhrn sráţek nad 500 mm. Většina půd jsou půdy podzolové. Je obecně známo, ţe vyšší kvality potravinářské pšenice (vyšší obsah lepku) lze dosáhnout v oblastech teplejších a sušších a dále v podmínkách, ve kterých je vyšší intenzita slunečního záření (1400 – 1500 hodin za rok) během jarního a letního vegetačního období. V období tvorby obilky je mnoţství sráţek v úzce negativní 16

korelaci k obsahu bílkovin a lepku. 2.1.3 Zařazení v osevním postupu Pšenice ozimá je na předplodinu nejnáročnější obilnina. Mezi nejvhodněji pěstované předplodiny patří zlepšující plodiny, po nichţ se postupně uvolňuje dusík z organické hmoty posklizňových zbytků či z organického hnojení k nim aplikovaného (Šnobl a Pulkrábek, 2005). Za velmi dobré předplodiny pro ozimou pšenici se povaţují širokolisté plodiny, případně plodiny hnojené hnojem. Mezi vhodné předplodiny patří také víceleté pícniny – kromě sušších oblastí, kde mohou zhoršovat vodní reţim pro následnou plodinu. Včasná zaorávka drnu jetelovin (3 – 4 týdny před setím) zlepšuje vláhové poměry v půdě a tak zvyšuje výnos pšenice. Mezi další velmi dobré předplodiny patří luskoviny (hrách je lepší neţ bob), ozimá řepka, luskovinoobilné směsky na zeleno, rané a polorané brambory, kukuřice na siláţ i některé zeleniny (cibule aj.) (Zimolka a kol., 2005). Středně dobrými předplodinami jsou jeteloviny, okopaniny a včas sklizená kukuřice na zrno. Lze sem zařadit i přednostně sklizenou cukrovku s následným zjednodušeným zpracováním půdy, mák a případně i len (Kvěch, 1985). Jako špatné či nevhodné předplodiny se jeví obilniny, pozdě sklizené okopaniny, čímţ se nevyuţije jejich dobrá předplodinová hodnota. Vzhledem k vysokému zastoupení pšenice ozimé v osevních postupech bývá zařazována i po obilních předplodinách, coţ bývá nevhodné zvláště na horších půdách. Lepší předplodinou neţ sama pšenice ozimá je jarní ječmen. Pokud se pěstuje ozimá pšenice dvakrát za sebou, uspokojivé výnosy dává jen po jetelovinách či po dvou širokolistých plodinách. Velmi důleţitým faktorem je i výběr odrůdy. Nejvhodnější předplodinou ozimé pšenice v našich podmínkách je bezesporu vojtěška, a to hlavně díky mnoţství i kvalitě posklizňových zbytků, které zanechává v půdě a dále také fixací atmosférického dusíku hlízkovými bakteriemi. Dusík, který se pozvolna uvolňuje z posklizňových zbytků vojtěšky, je dobře vyuţíván převáţně v období tvorby zrna. Problémem však je, ţe vojtěška v suchých oblastech a v suchých letech vysušuje půdu, čímţ prohlubuje vláhový deficit. Ani v takových případech však nedochází k negativnímu ovlivnění kvality zrna. V současné době dochází k redukci ploch vojtěšky v důsledku sniţování stavu hospodářských zvířat. Další skupinou plodin, 17

které nabývají na významu jsou olejniny, především řepka olejná. Pokud provedeme zaorávku rozdrcených posklizňových zbytků řepky, slunečnice nebo máku zlepšujeme tím ţivný reţim půd (Richter a Hřivna., 2004). Tab. 1 Průměrné chemické složení slámy v % sušiny (Richter, Římovský, 1996) druh slámy

sušina

Obilnin

% obsah v sušině org. látky

N

P

K

Ca

Mg

C:N

86

82

0,45

0,09

0,79

0,24

0,06

80-100

Kukuřice

85

80

0,48

0,16

1,26

0,32

0,14

60-80

Řepky

84

80

0,56

0,11

0,81

0,81

0,16

60-80

Luskovin

86

80

1,33

0,16

0,91

0,91

0,16

20-25

2.1.4 Zpracování půdy Mezi základní zpracování půdy patří podmítka a orba. Také je důleţité ošetření těchto operací. Mezi další prováděné operace patří prohlubování ornice, podrývání a také hloubkové kypření. Všechny tyto operace upravují fyzikální stav půdy. Také regulují poměr mezi vodou a vzduchem v půdě. Mají dobrý vliv na mikrobiální činnost a urychluje mineralizaci organických látek (Faměra, 1993). Pracovní operace mezi sklizní předplodiny a setím ozimé pšenice se řídí délkou meziporostního období a zvolenou pěstitelskou technologií. Po zrninách (obilniny, luskoviny, olejniny) lze s výhodou vyuţít delšího meziporostního období pro šetření s půdní vláhou a pro boj s pleveli. Podmítka na hloubku 10 – 12 cm se provádí ihned po uvolnění pozemku po předplodině. Po podmítce se provádí k ozimům středně hluboká orba (0,18 – 0,22 m) v poţadovaném předstihu před setím. Provádí-li se orba při niţší vlhkosti, a tvoří-li se hroudy, je vhodné současně s orbou spojit adaptér či jiné agregované zařízení, kterým dojde k rozdrobení hrud a urovnání pozemků (Hůla a kol., 1997). Termín provedení orby závisí na dodrţení doporučeného odstupu od setí – 3 týdny, aby půda slehla. V případě, ţe nelze orbu včas provést a je tedy provedena později, je nutné přirozené ulehnutí ornice řešit technicky. A sice nahradit mechanickým utuţením ornice uválením válci s nerovným povrchem, nejlépe pěchy, současně s orbou, a nebo brzy po ní. Výsev do ulehlé půdy či mechanické utuţení půdy dávají jistotu, ţe ozimy, za kolísavých teplot v průběhu zimy, lépe přezimují (Pulkrábek a kol., 2003). Předseťová příprava má velký vliv na rentabilitu pěstování a kvalitu produkce. 18

Ovlivňuje optimální strukturu porostu a počet rostlin po přezimování. Velký vliv má také stav ornice, především vlhkost svrchní vrstvy. Kvalitu předseťové přípravy a setí bohuţel ovlivňuje také průběh počasí (Zimolka a kol., 2005). Aby se vytvořily příznivé podmínky pro rovnoměrnou hloubku setí, měla by předseťová příprava spočívat v prokypření povrchové vrstvičky půdy. Kombinátory, které mají několik různých pracovních orgánů v jednom agregátu, případně smyky a brány, zabezpečí kvalitní příprava půdy. Lze ji však spojit se setím do jedné operace – aktivní brány, utuţovací válec, secí stroj (Kostelanský, 2004). Po jetelovinách bývá půda více vysušená, měl by se odstup mezi orbou a setím pohybovat v rozmezí 4 – 5 týdnů. S prudkým nárůstem počtu bioplynových stanic roste podíl kukuřice. Vzhledem k pozdní sklizni bývá hloubka zpracování omezena do 15 cm. Ve snaze co nejdříve zasít pšenici se odstup orby od setí zkracuje. Slehnutí půdy pak lze částečně nahradit válením (Hůla a kol., 1997). Není-li čas na uvedený tradiční postup a není-li půda silně ujeţděna, provádí se příprava půdy zjednodušenou technologií (tzv. minimalizací), protoţe jedině tak lze dodrţet termín setí a výsev do ulehlé půdy. Při minimalizačních technologiích se nahrazuje orba mělčím zpracováním půdy. Dále je při zjednodušené technologii zpracování ornice důleţité, aby byla dodrţena hloubka setí, které někdy brání velké mnoţství posklizňových zbytků (sláma z kukuřice, hrachu, chrást cukrovky, zelené hnojení). Pokud je však pozemek bez většího mnoţství posklizňových zbytků a je také povrchově vyrovnaný, je moţné ozimy vyset přímo do nezpracované či jen mělce zkypřené půdy (Hůla a Procházková, 2008). 2.1.5 Založení porostu U hustě setých porostů obilovin jsou vhodné řádky 125 mm a méně. U ozimé pšenice se doporučuje hloubka setí 40 mm. Většina dnešních secích strojů je velmi funkčně vybavena zavlačovacím zařízením. Doporučuje se při setí zaloţit kolejové řádky. Vstupy do porostu během vegetace jsou značné a je těchto kolejových řádků hojně vyuţíváno (Faměra, 1993). Výše výsevku se stupňuje úměrně s opoţďováním termínu setí, a to od průměrného 3,5 – 4,5 aţ do vysokého 5,5 – 6,0 MKS/ha. Konečná lhůta setí je pro kukuřičnou oblast 15. 10, pro řepařskou 10. 10. a pro bramborářskou do 5. 10. (Pulkrábek a kol., 2003). Doba setí záleţí na předplodině a také na počasí. V našich podmínkách se většinou pšenice ozimá seje jiţ v první dekádě září. Rizika 19

přináší setí po agrotechnickém termínu. Pšenice ozimá reaguje na setí po tomto termínu sníţením výnosu. Pokud máme osevní postup s více obilninami jdoucími po sobě nebo jsme zaseli později, zvyšujeme výsevek o 10-15 % (Zimolka a kol., 2005). Negativní působení nepravidelnosti v hustotě porostů lze vyjádřit ve dvou směrech – přímém a nepřímém. Přímo tak, ţe v přehoustlých porostech dochází ke zvýšení konkurence, na druhé straně v porostech řídkých nedochází k plnému vyuţívání vegetačních faktorů, čímţ dochází i ke zhoršování půdních vlastností. Ve zvýšeném výskytu chorob pak spočívá nepřímý vliv přehuštění. V současné době se nabízí různé způsoby výsevu, a sice setí do řádků (řádkové), setí do pásků (páskové) a setí naširoko (plošné). 1) Řádkové setí Pro jeho jednoduchost a technické rozšíření secích strojů se řadí mezi nejčastěji vyuţívaný způsob setí. Lze pouţívat botkové či diskové secí stroje. Tyto secí stroje ukládají osivo do půdy v rozteči řádků 125 – 170 mm. Tento rozměr je však nevýhodou při setí na půdách méně úrodných, kdy je nutné z různých důvodů zvýšit výsevek o 15 – 20 % oproti tomu optimálnímu (Zimolka a kol., 2005). 2) Páskové setí Lze ho povaţovat za vhodnější variantu řádkového setí, protoţe dochází k rozptýlení osiva do řádků širokých 30 – 40 mm, přičemţ rozteč řádků je 100 – 150 mm. Při takovémto výsevu pokrývá osivo plochu z 32 %. 3) Plošné setí Plošným setím je osivo rovnoměrně rozmístěno po celé šíři záběru secího stroje. Dochází při něm také ke zvětšení vzdálenosti mezi jednotlivými obilkami. Mezi výhody jednoznačně patří větší intenzita odnoţování, konkurenceschopnost vůči plevelům, rychlost tvorby a mohutnost kořenového systému (Křen, 2000). 2.1.6 Ošetření během vegetace Pokud chceme porost pšenice ozimé ošetřit mechanicky, můţeme porost vláčet a válet. Válení se pouţívá v suchých podmínkách po zasetí, které ovlivňuje vzlínavost vláhy a lepší spojení s půdou. Velmi vhodné jsou rýhové válce, které provádí ochranu proti vytvoření půdního škraloupu. Také mají protierozní účinek. Válet můţeme také porost, u kterého došlo k vytaţení rostlin způsobeného „mrazem”. Vláčet můţeme jak 20

na jaře tak na podzim prutovými branami. Toto mechanické opatření pouţívám jen v dobře zakořeněného porostu jako ošetření proti plevelům (Faměra, 1993; Pulkrábek a kol., 2003). Ošetřování proti škodlivým plevelům, chorobám a škůdcům je vhodné provádět integrovaným způsobem, tj. vyuţívat nechemických opatření (správné osevní postupy, výběr vhodného stanoviště a odrůdy, atd.). K chemickému ošetření se přikročí aţ při nebezpečí významného sníţení výnosu či jakosti (Pulkrábek a kol., 2003). 2.1.7 Sklizeň Před samotnou sklizní se musí stanovit zralost porostu a podle ní určit dobu sklizně. Celý proces zrání zahrnuje čtyři stupně zralosti: 1. mléčná zralost (DC 75) 2. vosková zralost (DC 85) 3. ţlutá zralost (DC 90) 4. plná zralost (DC 92) (Zimolka a kol., 2005). Výše uvedené zralostní stupně se od sebe liší konzistencí zrna, barvou obilky, zabarvením klasu, stébla, kolének a listů – subjektivní znaky. Další odlišnosti spočívají ve vlhkosti zrna, nutričním sloţení, klíčivosti – objektivní znaky. Stupně zralosti lze také určit objektivní zkouškou pomocí organického barviva (eosin v 1 % koncentraci). Hodnocení provádíme z důvodu objektivity v různých částech honů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat klasům na pozdějších odnoţích. V současné době se většina porostů sklízí přímou – jednofázovou sklizní sklízecími mlátičkami po dosaţení plné zralosti zrna, kdy jsou rostliny jiţ zaschlé. Obilka je tvrdá a jen těţko se láme (např. stiskem mezi zuby). Vlhkost se stanovuje elektrickým vlhkoměrem, nejvhodnější vlhkost pro sklizeň je 14 – 15 % (Zimolka a kol., 2005). Přednostně se sklízejí porosty potravinářské pšenice, především za méně stálého počasí, kdy je nebezpečí zhoršení jakosti po promoknutí. Opoţděná sklizeň vede ke sníţení obsahu bílkovin, lepku, sniţuje se objemová hmotnost zrna, hodnoty čísla poklesu a zvyšuje se nebezpečí porůstání zrna. Při přezrání pšenice se zvyšuje riziko ztrát zrna jeho samovolným výdrolem. V suchém období je tolerantnost odrůd k prodlouţení sklizně o 2 – 3 dny po dosaţení plné zralosti, ve vlhčích podmínkách je 21

4 – 6 dní. Při sklizni za vlhkého počasí se zvyšuje rovněţ nebezpečí výskytu fuzarióz a jiných patogenních hub. Zhoršuje se tak hygienická kvalita zrna, a tím i jeho potravinářské vyuţití. Z důvodu rozdělení doby sklizně při větší výměře ploch pšenice je vhodné pěstovat 2 – 3 odrůdy s různou dobou zralosti. Pěstováním několika odrůd se sniţuje nebezpečí zhoršení sklizně, a to jak výnosové, tak jakostní, při méně příznivých pěstitelských podmínkách ročníku (Pulkrábek a kol., 2003).

2.2 Výživa a hnojení pšenice ozimé Pšenice ozimá je často řazena mezi rostliny se střední náročností na ţiviny. Na 1 tunu hlavního a vedlejšího produktu odebere průměrně v čistých ţivinách: 25 kg N, 5 kg P, 20 kg K, 2,4 kg Mg a 4 kg S (Zimolka a kol., 2005). 2.2.1 Výživa a hnojení fosforem Výţiva Rostliny přijímají fosfor jako aniont kyseliny trihydrogenfosforečné (H2PO4-, HPO42-), který v půdě často chybí (Richter a Hlušek, 1994, Vaněk a kol., 2007, Balík a kol., 2000). Příznivý vliv na příjem P má: mnoţství přístupného fosforu 40 – 80 ppm, půdní vlhkost (sucho sniţuje příjem), obsah organických látek, pH (5,5 – 7), dobrá biologická činnost a prostorová přístupnost, která je ovlivněna intenzitou kořenové soustavy a hloubkou ornice (Balík a kol., 2000). Minerální P se rychle zabudovává do organických sloučenin a transportuje se do místa potřeby, jako jsou mladé listy, vegetační vrcholy, květy a semena. Semena mají P v zásobě ve formě fytinu, který je i zásobou Mg. V ţivých segmentech reaguje kyselina fosforečná snadno s organickými látkami a vznikají organofosfáty, coţ jsou estery kyseliny fosforečné, nejrozšířenější organické sloučeniny fosforu. Další důleţitou sloţkou rostlinného organismu jsou nukleotidy, coţ jsou fosforylované nukleosidy sloţené z nukleotidové báze (purinová, pyrimidová), pětiuhlíkatého monosacharidu a jednoho či více zbytků kyseliny fosforečné. Jsou stavebními jednotkami nukleových kyselin, podílí se na aktivaci meziproduktů v řadě biosyntéz. Důleţitou roli má fosfor také ve formě fosfolipidů, jako součást membrán, RNA a DNA. Významný je nukleosidpolyfosfát jako přenašeč energie v biologických systémech a přenašeč signálů na vnitrobuněčné i mezibuněčné úrovni (Richter a Hlušek 1994, Procházka a kol., 1998). Mezi hlavní, jiţ zmíněné 22

přenašeče energie, patří adenosintrifosfát (ATP) a adenosindifosfát (ADP). Příjem P inhibují OH- ionty, naopak pozitivně působí na hromadění fosforu v zrnu dostatek hořčíku (Fecenko, 1986). O fosforu je známé, ţe za jeho dostatku má rostlina kratší vegetační dobu, přechází dříve do generativní fáze a dříve dozrává. Fosfor je nejdůleţitější v uplatnění tvorby květů, plodů a semen. Pokud jde o intenzitu příjmu fosforu během vegetace, jeho příjem je rovnoměrný (Richter a Hlušek, 1994; Vaněk a kol., 2007). Nedostatek fosforu Deficit není tak často sledován, protoţe je často latentní. Největší potřeba P je na začátku vegetace, a proto je toto období často kritické pro jeho příjem. Jiţ vzniklý deficit lze jiţ jen těţko napravit, i kdyţ má rostlina vyvinutější kořenový systém. Při dlouhodobé deficienci fosforu rostliny nerostou v nadzemní ani v podzemní části, projevují se malým růstem, slabším stonkem, menšími listy a starší dokonce opadají. U obilovin se omezuje odnoţování. Paty stébel a listy přecházejí ze „špinavě“ zelené do červené aţ fialové barvy, která je způsobena tvorbou antokyanů (Vaněk a kol., 2007; Richter, 2003b). Hnojení Fosfor je aplikován jako součást dvousloţkového hnojiva spolu s draslíkem. Dávka se stanoví dle předpokládaného výnosu a obsahu přístupného fosforu v půdě. Vhodná jsou hlavně hnojiva s vodorozpustnou formou, jako je jednoduchý nebo trojitý superfosfát. Pro základní hnojení na podzim se pouţívají tuhá hnojiva a kapalná pouze při přihnojení během vegetace (Richter a Hřivna, 2004). Vyuţitelnost fosforu z hnojiva pro rostliny je nízká, a proto je důleţité hlavně tuhá hnojiva zapravit orbou do celého orničního profilu. Povrchová aplikace je velmi málo účinná. Při snaze zvýšit zásobu přístupného fosforu je nutné nejdřív dosáhnout neutrální půdní reakce a vyššího obsahu organické hmoty. Optimální dávka fosforu je 30 kg/ha (Fecenko a Loţek, 2000). 2.2.2 Výživa a hnojení draslíkem Výţiva Draslík je přijímán pasivně i aktivně ve formě K+ a potřebná dávka pro obilniny je 100 kg/ha. Tento prvek se projevuje antagonismem vůči Na2+, Mg2+ a Ca2+. Příjem 23

K+ často ovlivňuje teplota, vlhkost, intenzita ozáření a také vlastní zásobenost půdy (Vaněk a kol., 2007; Procházka a kol., 1998). Draselný iont je v rostlině velmi dobře pohyblivý a jeho velké procento se nachází v mladých rostlinách. Mnoţství K můţe v rostlině značně kolísat, protoţe v ní není pevně vázán a často se vymývá (Richter a Hlušek, 1994). Nezastupitelnou roli v buňce má jeho regulace osmotického tlaku a buněčného turgoru. Ovlivňuje příjem vody kořeny a transport vody rostlinou. Pokud má rostlina dostatek draslíku, sniţuje se transpirační koeficient a další funkcí je podpora dlouţivého růstu, díky kyselině giberelinové a kyselině β-indolyloctové (Procházka a kol., 1998). V meristémech má funkci iontové pumpy a ovlivňuje aktivitu enzymů. Zahajuje činnost koenzymu, například ATP či NADP+. Působí také na fotosyntézu v rámci transportu elektronů v tylakoidních membránách chloroplastů. Velké uplatnění má K+ pumpa, která pohání transport sacharózy do zásobních vakuol. Má tedy vliv na transport asimilátů floémem a podporuje aktivitu ATPázy (iontové pumpy), protoţe sniţuje její náboj. Při dostatku K je vyšší osmotický tlak, který souvisí s odolností rostlin proti nízkým teplotám a působí na vyzrávání pletiv. Buněčné stěny jsou silnější a působí proti polehání hlavně u obilnin. Z výše uvedených údajů vyplývá, ţe draslík má vliv na výkon, výnos a kvalitu produkce. Je také součástí důleţitých sloţek (bílkoviny, škrob, cukry, vitamíny). Nelze opomenout jeho význam ve vybarvení květů a plodů a jejich skladování. Pokud rostlina spěje ke konci vegetace, sniţuje potřebu K, který urychluje fyziologické dozrávání a díky tomu zvyšuje kvalitu produkce (Richter a Hlušek, 1994; Procházka a kol., 1998; Vaněk a kol., 2007). Nedostatek draslíku Nedostatek se projevuje v omezeném vzniku vysokomolekulárních látek (bílkoviny,

cukry),

ale

naopak

se

hromadí

v nízkomolekulárních

látkách

(aminokyseliny, jednoduché cukry, amidy). Citlivé na nedostatek K jsou ozimy, které mají na jaře za vlhkého a chladného počasí omezený příjem K, protoţe je často vymýván z listů. Následkem je časté napadání chorobami, protoţe trpí ztrátou obranyschopnosti (Vaněk a kol., 2007). Projev nedostatku začíná od okrajů spodních listů, které začínají zasychat, pletivo nekrotizuje a následně listy usychají a opadají. Deficience postihuje hlavně jiţ zmíněné listy, stébla a odnoţe. Důvodem je potlačení transportu draslíku do okrajů listů. Další příčinou usychání je špatné hospodaření 24

s vodou, která je také projevem deficience draslíku (Fecenko a Loţek, 2000). Hnojení Při stanovení obsahu draslíku v půdě je důleţité brát v úvahu půdní druh a také případnou zaorávku posklizňových zbytků. Mezi nejčastěji pouţívaná hnojiva patří draselná sůl (60 % K2O), síran draselný (50 % K2O, 18 % S) (Richter a Hřivna, 2004). Je důleţité si uvědomit, ţe draselná hnojiva chloridového typu jsou fyziologicky kyselá a odvádí z půdy Ca a Mg. Chlór je ve spojení s vápníkem či hořčíkem vymýván aţ do podzemních vod, čímţ se odplavuje z orničního profilu. Dávka 100 kg 40 % aplikované draselné soli vyváţe 40 kg CaO. V případě vyšší dávky draselného hnojiva nelze zapomenout na současnou aplikaci vápna. Doporučená dávka draslíku je 80 kg/ha (Fecenko a Loţek, 2000). 2.2.3 Výživa a hnojení vápníkem Výţiva Rostlina přijímá vápník jako kationt Ca2+, který se často nachází v půdním roztoku (Fecenko a Loţek, 2000). Jeho pohyb je omezen, proto je unášen transpiračním proudem. Hromadí se ve starších buňkách a vakuolách ve formě oxalacetátu. Také jeho vliv na semipermeabilitu buněčných membrán a schopnost aktivního selektivního transportu je významný. Vápník je vázán na běh ATPásové reakce a je následně reverzibilně poután a uvolňován. Ca2+ se váţe hlavně na kyselinu šťavelovou a po uvolnění se ukládá ve vakuole. Proto se musí Ca doplňovat, aby byla membrána dostatečně zásobena. Nepostradatelný vliv má také kyselina indolyloctová, která působí v meristematických pletivech na dlouţivý růst. Působení v membránách také pozitivně ovlivňuje aktivitu enzymů v okolí. Na příjem Ca2+ působí antagonismem především K+ a také další kationty (H+, NH4+, Mn2+, Mg2+). Neopomenutelný vliv na příjem Ca2+ má vlhkost půdy. Náročnost u obilnin je v průměru 20 kg/ha ročně (Richter a Hlušek 1994; Vaněk a kol., 2007). Nedostatek vápníku Nedostatek vápníku má velký vliv na půdní reakci a tím i obsah Ca2+ v půdním roztoku. Příznaky deficience lze vidět jen zřídka, často se jedná o latentní nedostatek. Příčinou je jiţ zmíněný antagonismus s K+. Deficience se projevuje sníţenou tvorbou 25

kořenů a také růstu vegetačního vrcholu a častým opadem květů. Mladé části rostlin, hlavně listy, začínají od okraje těsně za špičkou blednout a je moţno pozorovat chlorickou kropenatost mladých listů (Richter a Hlušek 1994; Vaněk a kol. 2007). Hnojení Vápnění představuje určitou dávku vápenatého hnojiva, které udrţí či upraví hodnotu pH půdy. Účelem je také nasytit sorpční komplex půdy bazickými kationty Ca2+ a Mg2+. Jejich optimální podíl v kationtové výměnné sorpční kapacitě představuje 65 % Ca a 10 % Mg (Fecenko a Loţek, 2000). Pro určení dávky vápnění je třeba znát hodnotu výměnné půdní reakce (pH/CaCl2) a také zrnitostní sloţení půdy. Ztráta Ca2+ z půdy probíhá vymýváním, odběrem plodinami, působením minerálních hnojiv a také vlivem atmosférického spadu. V současné situaci bohuţel klesá spotřeba vápenatých hnojiv, a proto se zvyšuje kyselost půd. Doporučuje se tedy vápnění u půd, které jsou hodně kyselé a také u plodin, které dobře reagují na optimalizaci pH, jako je například pšenice. Při úpravě pH pomocí vápnění se provádí dvě aplikace za celý osevní postup, a to v podzimním období před podmítkou nebo hlubokou orbou. Důleţité je, aby se půda dobře promísila. Konkrétně u pšenice se vápnění provádí jiţ k předplodině nebo po její sklizni (optimální pH 6). Pouţívá se hlavně uhličitanová forma a při nedostatku hořčíku dolomitický vápenec (Richter a Hřivna, 2004). 2.2.4 Výživa a hnojení hořčíkem Výţiva Kationt Mg2+ je přijímán pasivně díky rozdílu elektrochemického gradientu. Vliv na příjem Mg2+ má antagonismus s K+ a amonným iontem, který působí na absorbci Mg2+ inhibičně. Nitrátový aniont a dobře zásobená půda P stimuluje příjem všech kationtů (Richter a Hlušek, 1994). Mg2+ se špatně uvolňuje z půdy při nízké (kyselé) půdní reakci, proto je důleţité pomocí vápnění upravit půdní reakci. Reutilizace Mg je velmi dobrá, často se projevuje na starších listech, z kterých jsou odbourané sloučeniny transportovány do mladých listů. U obilnin je obsah hořčíku v zrnu cca 0,12 %. Příjem je tedy během vegetace rovnoměrný, zvyšuje se aţ ke konci vegetace. Část Mg se také nachází ve slámě a velká část v otrubách (Vaněk a kol., 2007). Hořčík se v rostlinách vyskytuje ve formě solí (Mg – oxalát). Je součástí fytinu ukládaného do semen na konci vegetace nebo vázán jako chelát v chlorofylu (Balík a Tlustoš, 1995). V chlorofylu rostlina váţe 15 – 20 % Mg, proto je při jeho nedostatku omezena 26

tvorba chlorofylu, chloroplastu a hrozí porušení struktury jeho membrány. Z toho také vyplývá, ţe má velký vliv na průběh fotosyntézy. V Calvinově cyklu napomáhá fixaci oxidu uhličitého. Působí také stimulačně na aktivitu ribuloza-1,5difosfátkarboxylazy (Vaněk a kol., 2007). Fyziologický význam Mg je zejména v aktivitě enzymatických systémů, například fosfokinázy, dekarboxylázy či dehydrogenázy. Ionty Mg jsou značně elektrofilní a díky tomu působí jako spojovací můstky mezi enzymem a substrátem (spojuje ATP s ATPázou) (Procházka a kol., 1998). Působí na syntézu bílkovin oddělením polypeptidických řetězců od ribozomů (Vaněk a kol., 2007). Nedostatek hořčíku Rostlina se při nedostatku Mg snaţí aktivovat rezervy, teprve potom se projevuje nedostatek. Nejvíc je postiţena fotosyntéza, biosyntéza bílkovin a sniţuje se výrazně kvalita produktů. Často se odbourává chlorofyl z důvodu potřeby vyuţití rezerv, coţ se projevuje nerovnoměrností a omezením zeleného zbarvení na listech. Tato poškození se nazývají chlorózy a postihují hlavně starší listy. Tento projev je často označován jako korálkovitá mozaika u obilnin. Rostliny často při nedostatku Mg zvětšují kořenovou plochu, kde čerpají Mg2+ z podorničních horizontů (Vaněk a kol., 2007). Hnojení Aplikace hořčíku se provádí samostatně nebo v rámci vápnění, pokud pouţijeme dolomitický vápenec. Hořčík mohou obsahovat také některá draselná hnojiva. Nejčastěji se jako samostatné hořečnaté hnojivo pouţívá Kieserit (25-27 % MgO, 21 % S). Vhodné je hnojení na podzim před setím (Zimolka a kol., 2005). Na 1 tunu pšenice je potřeba nahnojit půdu 2,4 kg/ha hořčíku, to znamená, ţe na průměrný výnos 6 tun dodáme 15 kg/ha hořčíku (Nickerson, 2011). 2.2.5 Výživa a hnojení sírou Výţiva Rostlina přijímá tento prvek ve formě SO42- hlavně z půdy. Dostupnost není ovlivňována jinými ionty, ale pouze obsahem v půdě. Zdrojem jsou hnojiva a spad z ovzduší. Mnoţství síry v půdě záleţí na půdním typu a druhu, obsahu humusu 27

a antropogenní činnosti. 80 – 90 % je organicky vázáno a zbylých 10 – 20 % je vázáno anorganicky (Fecenko a Loţek, 2000). Síra je postupně uvolňována z půdních zásob a oxidována na síran. Při nedostatku SO42- čerpá rostlina z ovzduší aţ 30 % SO2. Síra je dobře pohyblivá a často transportovaná do

mladých listů a redukcí na H2S

zabudovávána do organických sloučenin (Vaněk a kol., 2007). Často vstupuje do metabolismu buňky jako cystein a methionin, kde jsou tyto aminokyseliny vyuţity jako prekurzory dalších sloučenin. Dobře rozpustný glutation je pro rostliny důleţitý antioxidant. Významnou roli hraje při detoxikaci kyslíkových radikálů a H2O2 (Hell a Rennenberg, 1998). Při zabudování se musí aktivovat ATP za účasti enzymu ATP – sulfátadenyltransferásy, který způsobí reakci sulfátu s ATP. Výsledkem této reakce je APS (adenosinfosfosulfát) a odštěpený pyrofosfát. Tento výsledný produkt je zabudován do

organických sloučenin. Redukce síranu probíhá v chloroplastech

po aktivaci světlem. Musí se přenést sulfátová skupina na nosič glutation z adenosinfosfátu. Dalším krokem je navázání nosičem na SH skupinu tím, ţe H je nahrazeno SO3H (sulfurylová skupina). Pomocí feredoxinu se můţe jiţ zmíněná skupina redukovat na SH skupinu. Acetylserin reaguje s SH skupinou a výsledkem je cystein. Tento proces probíhá hlavně v mladých listech. Další moţnost je symbióza síranových esterů. Nejprve musí být aktivován ATP, při jehoţ štěpení na ADP se uvolňuje H3PO4, která se váţe na OH cukernou částí adeninu a vzniká PAPS fosfoadenosinfosfosulfát, který se váţe jako SO3H na organické sloučeniny (polysacharidy, lipidy). Síra, vázaná především v sulfolipidech ve formě esteru, je často součástí biologických membrán. Ovlivňuje transport iontů a také jejich hladinu, ionty také ovlivňují citlivost ke koncentraci solí (Vaněk a kol., 2007). Nedostatek síry Nedostatek síry nejvíce inhibuje vznik bílkovin a enzymů, například nitrátreduktázy, která redukuje přeměnu nitrátu na amoniak a proto nevzniká prvotní zdroj organických látek pro rostliny. Pokles obsahu síry není přímo viditelný, ale projevuje se poklesem biosyntézy proteinů a hromaděním většího mnoţství volných aminokyselin (Richter, 2003c). Důsledkem je sníţená aktivita fotosyntézy a tedy i niţší produkce cukrů. Vizuální pohled deficience je ţloutnutí od s následným přechodem na ty spodní (Vaněk a kol., 2007). 28

nejmladších listů

Hnojení Aplikace sirnatých hnojiv je vhodná spolu s předseťovou přípravou. Dobré zkušenosti jsou se sádrovcem, jednoduchým superfosfátem, draselnými i hořečnatými hnojivy s obsahem síry. Při stanovení potřeby pro hnojení sírou se opět vychází z předpokládaného výnosu (Zimolka a kol., 2005). Pro výnos 5 – 7 t/ha pšenice je potřeba dodat 20 – 40 kg/ha síry (Zhao a kol., 2006). 2.2.6 Výživa a hnojení dusíkem 2.2.6.1 Dusík v půdě Obsah dusíku v půdě se v posledních letech v ČR pohybuje mezi 0,1 – 0,2 % ze všech prvků. Většina dusíku je v organické formě (98 – 99 %) a jen 1 – 2 % tvoří dusík minerální, tj. přístupný rostlině. Rostliny přijímají dusík především v iontové podobě jako NH4+ a NO3-. Část organického dusíku můţe být postupně mineralizována na dusík minerální (Fecenko a Loţek, 2000).

Obr. 2 Odlišné chování forem dusíku v půdě

29

2.2.6.2 Přeměny dusíku v půdě Mineralizace Mineralizací se rozumí proces rozkladu organických zbytků v půdě, který slouţí k uvolňování ţivin z organických vazeb a následnému vyuţití rostlinou. Mineralizace dusíkatých látek organického původu se nazývá amonifikace (přeměna organických sloučenin na amoniak). Začátkem procesu je rozklad bílkovin na polypeptidy, potom následuje hydrolýza, uvolnění aminokyselin, kterou způsobují katalytické peptidázy. Následuje deaminace, kde dochází k uvolnění NH3, který přijímá proton z vody a mění se na NH4+. Optimální teplota pro mineralizaci je 30 °C, při poklesu se sniţuje aţ o 50 % a při 0 °C se zastavuje. Intenzivněji mineralizace probíhá při střídání sucha a vlhka. Díky mikroorganismům a bezobratlým ţivočichům probíhá za anaerobních a aerobních podmínek. Půdní reakce má velmi malý vliv, ale důleţitá je kvalita organické hmoty, vyjádřena poměrem C:N, která roste s jeho vyšší hodnotou poměru (Černý, 2010). Volatilizace U dusíkatých hnojiv, obsahujících dusík ve formě čpavku nebo močoviny, můţe docházet ke značné ztrátě volatilizací do atmosféry (Chow, 2001). Jde o proces ztráty dusíku z půdy těkáním amoniaku, který se odehrává v povrchových vrstvách půdy. V závislosti na půdně-klimatických podmínkách a poklesu vody se můţe obsah dusíku v půdě sníţit o 5 aţ 25 %. Při zvyšující se teplotě dochází k uvolňování amoniaku. Volatilizaci také podporují anaerobní podmínky a alkalické půdy. Mezi půdy odolné proti volatilizaci patří ty, které mají vysoký obsah jilnatých částic a stabilních organických látek. Ke ztrátám dochází často po organickém hnojení (kejda, močůvka, hnojůvka) (Černý, 2010). Tento typ ztrát je mnohem větší u hnojiv typu močovin neţ u hnojiv typu dusičnanu a síranu amonného (Chow, 2001). Nitrifikace Amoniak, který vznikl při mineralizaci, vstupuje hlavně do procesu nitrifikace, který transformuje nepohyblivou amonnou formu na pohyblivou dusičnanovou formou N. Tímto procesem se zpřístupňují rostlinám, ale současně je zde riziko ztráty 30

vyplavením a denitrifikací. Tím, ţe se dodrţují agrotechnické lhůty, se ovlivňuje mnoţství dusíku, který je nezbytný pro růst a produkci rostlin (Kincl a Krpeš, 2000). Nitrifikaci lze popsat jako oxidační proces, při kterém je amonný dusík oxidován autotrofními mikroorganismy. Výsledkem této oxidace jsou dusičnany, které vznikají z dusitanů. Mikroorganismy vyuţívají energie, vytvořené při oxidaci pro svůj růst. Vhodná teplota je 25 – 30 °C, vlhkost 70 % MVK. Důleţité je aerobní prostředí a pH 6,5 – 8,5 (Černý, 2010). Denitrifikace Denitrifikace je reakční proces, kde jsou nitráty díky přítomnosti organických látek redukovány na oxid dusíku nebo aţ na elementární dusík. Tento proces je anaerobní a záleţí také na fyzikálních podmínkách půdy. Není vhodné aplikovat dusíkatá hnojiva na podzim na půdy nasycené vodou (Černý, 2010). Také na jaře se neaplikují na půdy náchylné k zaplavení. Ztráty denitrifikací nenastanou v případě hnojení amonnou formou dusíku (Chow, 2001). Optimální teplota je 25 - 30 °C, vlhkost 60 - 100 % MVK a pH 6 - 8 (Černý, 2010).

Obr. 3 Sezónní změny obsahu minerálního dusíku v půdě (0-60 cm) (Bizík, 1989)

31

2.2.6.3 Dusík v rostlině Dusík je spolu s uhlíkem, kyslíkem a vodíkem základní stavební prvek ţivé hmoty. Je významnou ţivinou pro rostliny, ale i pro půdní mikroorganismy. Nejdůleţitější sloţku představuje v tvorbě bílkovin, aminokyselin, nukleotidů, nukleových kyselin, enzymů, chlorofylu, alkaloidů a dalších sloučenin (Fecenko a Loţek, 2000). Nitrátová forma dusíku Dusík přijímá rostlina v několika formách. První forma se nazývá nitrátová forma dusíku. Pro příjem rostlinou má tato forma největší význam. NO3- je přijímán aktivně kořeny ve směru elektrochemického gradientu, oproti tomu je ale jeho výdej pasivní (Richter, 2003a). Je také častěji upřednostňován jako zdroj dusíku pro růst rostlin (Mengel a Kirkby, 1978). Jeho absorbci také ovlivňuje pH a to tak, ţe pokud je kyselejší, podporuje se jeho příjem. Také je důleţité, ţe pH vzájemné ovlivňuje vztah mezi nitrátovou a amonnou formou. Amonný iont inhibuje příjem nitrátové formy (Richter, 2003a). Pro funkční vyuţití a zabudování nitrátu do organických sloučenin a plnění jeho funkcí musí být nitrát redukován na amoniak (Marschner, 2011). Tento proces probíhá ve dvou etapách, redukce NO3- na NO2- . Druhá redukce je z NO2na NH3 (Richter, 2003a). Při této redukci jsou důleţité dva enzymy, nitrátreduktáza a nitritreduktáza. K syntéze nitrátreduktázy dochází jen tehdy, pokud je v cytoplazmě přítomen nitrát (Richter, 2003a). Účinek nitrát- a nitritreduktázy vyjádřen souhrnně v reakcích: NO3- + 8 H+ + 8 e-

------->

NH3 + 2 H2O + OH-

Tato reakce má však alkalický účinek. Ionty OH-, vzniklé při redukci se uvolňují do půdy a tak zvyšují pH (Richter, 2003a). Aktivita enzymu nitrátreduktázy je řízena především samotnými nitráty a světlem. Následuje redukování škodlivých nitritů nitritreduktázou, která je lokalizovaná ve stromatu plastidů (Procházka a kol., 1998). Bylo dokázáno ţe, při teplotách okolo 30 °C je příjem NO3- větší, ale aktivita nitrátreduktázy se sniţuje (Richter, 2003a). 32

Přenesením rostliny ze světla do tmy se omezuje aktivita nitrátreduktázy, i pokud je NO3- přijímán v dostatečném mnoţství. Tento jiţ zmíněný vliv, spolu s omezením redukčních sil má za následek hromadění nitrátu v rostlině při niţší světelné intenzitě (Richter, 2003a). Redukci nitrátu na amoniak, ovlivňuje vedle jiţ zmíněné teploty a světla také výrazně minerální výţiva (Richter a Hlušek, 1994). Při deficienci molybdenu se kumulují nitráty a dochází k poklesu aktivity nitrátreduktázy. Mangan je velmi důleţitou sloţkou

fotosystému

II.

Ovlivňuje

tok

elektronů

z

vody

přes

feredoxin

na nitritreduktázu. Zdroje síly pro enzymy nitrátreduktázového systému se v rostlině obnovují v metabolismu, kde vzniká energie. Jeden z nich je dýchání, který zajišťuje vznik pyridinových nukleotidů NADH i NADPH. Druhým je fotosyntéza, při které se takto tvoří NADPH a redukovaný feredoxin (Procházka a kol., 1998). Amonná forma dusíku Často se spekuluje, zda je N přijímán jako NH4+ kationt nebo jako NH3 molekula. Amonný iont se vyznačuje zabudováním do organických sloučenin uţ v kořenech (Marchner, 2011). Pokud je pH (neutrální aţ zásadité) vyšší, leze konstatovat, ţe je NH4+ přednostně přijímán. Nitrátová forma se výrazně inhibičně podílí na příjmu amonného iontu. Důvodem je nasycení míst jeho příjmu vysokou koncentrací NO3-, který se nachází v roztoku. Při asimilaci NH4+ vznikají aminokyseliny a H+, které v cytoplazmě zvyšují aciditu (Procházka a kol., 1998). Tato acidita způsobuje neutralizaci transmembránového gradientu pH. Ovlivňuje přenos NO3- přes membránu do buňky v kořenech. Amoniakální dusík také sniţuje příjem kationtů (Ca2+, Mg2+, K+). Výhodou je, ţe pro metabolické zabudování NH4+ není spotřebovávána energie (Richter, 2003a). Vzniklé H+ ionty jsou vylučovány do vnějšího prostředí a tím okyselují půdu. Chemická analýza prokázala, ţe deprese růstu při nedostatku NH4+ ve výţivě rostlin není důsledkem zvýšené kumulace dusíkatých iontů, ale vyčerpání sacharidů. Rostliny potom ztrácí schopnost utilizace amoniaku a alkalizují buňku, kde následně amoniak inhibuje fotosyntézu a fosforylaci. Amoniak také sniţuje oxidoredukci a respiraci. Jiţ při niţší koncentraci NH3 můţe ohroţovat rostlinu toxicita, která je vázaná v ţivném prostředí. Negativně působí hlavně zásadité pH, které zvyšuje toxicitu a kořeny jsou jiţ při nízké koncentraci poškozeny (Richter, 2003a).

33

Asimilace močoviny Příjem celých molekul močoviny, přes kořeny rostlin, je hodně omezený, protoţe dochází k rychlému enzymatickému rozkladu v půdě. V půdě je molekula močoviny rozkládána enzymem ureázou na NH4+, a dále můţe být nitrifikována pomocí mikroorganismů na NO3-. Močovinu přijímanou kořeny, můţe rostlina následně ve svých pletivech pomocí enzymu ureázy přeměnit na amoniak (Richter, 2003a).

CO (NH2)2 + 2 H2O

enzym ureáza

˃ (NH4)2CO3→ 2 NH3 + CO2 + H2O

Tuto vlastnost nemají, ale všechny rostliny. Během vegetace se tato schopnost postupně sniţuje (Richter, 2003a). Asimilaci močoviny můţeme označit jako aktivní metabolický proces. Tento proces je zdrojem dusíku a uhlíku, který se v pšenici vyskytuje hlavně v době vzcházení. Syntetická močovina můţe být ve formě amidů předávána kořenovému systému do nadzemních orgánů. Močovina se můţe projevovat růstovou depresí a způsobovat ,,fytotoxicitu močoviny“. Způsobuje ji vysoký obsah biuretu v důsledku vzniku meziproduktů močovinové přeměny v půdě nebo v rostlinách. Také můţe být tato toxicita způsobena účinkem samotné močoviny. Obsah biuretu (H2N-CO-NH-CO-NH2) je nutné znát především v hnojivu, protoţe můţe způsobovat meziţeberné ţloutnutí a zasychání listů od špiček, a také deformace. Jiţ zmíněný biruet je velmi toxický pro Krebsův cyklus, kde blokuje fixaci amoniaku a brzdí tím syntézu bílkovin v listech. Také působí toxicky velké mnoţství amoniaku, který vznikl aktivitou ureázy. V tomto případě pak není rostlina schopna, z důvodu nedostatku sacharidů, zabudovat amoniak do organických sloučenin. Prevencí proti tomuto poškození, je neaplikovat vyšší dávky močoviny neţ 100 kg/ha (Richter, 2003a). Nedostatek dusíku Nedostatek dusíku se projevuje jako chloróza, v důsledku rozpadu a špatnou obnovou, či limitovanou tvorbu chlorofylu. Při poruše tvorby chlorofylu se sniţuje asimilační plocha, a také intenzita fotosyntézy. Důsledkem je omezená tvorba nadzemních orgánů a tvorba kořenů. Takové rostliny nemohou pomocí kořenů přijímat ţiviny a zkracují vegetační dobu. Proto dozrávají dříve a mají velký úbytek na výnosu. Důvodem je malé zastoupení ţivin, které se podílejí na syntéze chlorofylu. Při velkém 34

nedostatku se dostavuje aţ ţloutnutí částí rostlin. Jiţ zmíněný nedostatek se také projevuje na růstu rostliny. Projevuje se, dle úrovně nedostatku dusíku, odstínem barvy listu od bledě zelené do ţluté. Nedostatkem podstatně více trpí spodní listy (Richter, 2003d). Důsledkem je nedostatek stavebních prvků a částí pletiv či nedostatek energetických stavebních prvků, omezená diferenciace buněk, pletiv a orgánů. Deficience se projevují deformací plodů a nebo zastavením růstu vegetačních vrcholů (Vaněk a kol., 2007). Mění se morfologie kořene, tak ţe se zvyšuje poměr jeho hmoty a nadzemní biomasy (Richter, 2003d). 2.2.6.4 Hnojení dusíkem Mezi zásadní opatření, pro zajištění dobrého výnosu a kvality zrna patří dobrá výţiva dusíkem. Dusík se dodává v době potřeby rostliny a dané odrůdy. Důleţitým faktorem je pohyblivost dusíku v půdě, a proto není moţná jednorázová aplikace. Z jiţ zmíněného důvodu je důleţité dávku rozdělit na 4 díly (základní či podzimní, regenerační, produkční a kvalitativní). Důleţité je, s časovým předstihem aplikovat takové mnoţství dusíku, aby dané nároky na něj byly pokryty bez ztrát (Vaněk a kol., 2007). Pro zjištění potřeby dusíku je prioritní znát jeho potřebu pro pšenici. Dle předpokladů úrovně výnosu a odběrového normativu pro sklizeň vypočítáme odběr dusíku rostlinou (Reiner a kol., 1992). Pšenice potřebuje na produkci 1 tuny zrna 25 kg dusíku, pokud je předpokládaný výnos 6 tun na hektar. Pro dosaţení tohoto výnosu je potřeba pšenici dodat 150 kg dusíku za vegetaci (Zimolka a kol., 2005) Důleţitým faktorem je mnoţství vyuţitých ţivin z dávky hnojiva. V našich půdně-klimatických podmínkách je vyuţito 35 – 55 % z celkového mnoţství aplikovaného dusíku. 20 – 40 % se nachází v organické hmotě. Denitrifikací, erozí, volatilizací a smyvem se ztrácí z povrchu aţ 15 – 35 %. Poslední 3 % zbývají pro následnou plodinu (Ladha a kol., 2005). Je tedy zřejmé, ţe na dusíkaté výţivě se výrazně podílí půdní dusík, z kterého rostlina přijímá 70 – 90 %, zatímco z hnojiva pouze 10-30 % (Balík, 1985). Obilniny jsou typické mělkým kořenovým systém, který zasahuje maximálně do hloubky 40 cm, a proto má niţší osvojovací schopnost (Vaněk a kol., 2007). S rozvojem kořenového aparátu, v období intenzivního vegetačního růstu, stoupá příjem ţivin a před začátkem kvetení dosahuje maxima. Po odkvětu klesá schopnost kořenů přijímat dusík (Trčková, 2006).

35

Rozdělení dávek dusíku Potřeba hnojení je ovlivněna odrůdou. Hnojení pšenice dusíkem se dělí do několika dávek: podzimní, regenerační, produkční a kvalitativní hnojení (Zimolka a kol., 2005). Na podzim rostliny přijímají pouze 10 % N, a při klesání teplot pod 0 °C jeho příjem úplně přestává. Nejdůleţitější příjem tedy probíhá na jaře, od začátku sloupkování do fáze ukončení kvetení. Po odkvetení se poţadavky rostlin na dusík postupně sniţují. Z hlediska ovlivnění počtu odnoţí, má nepostradatelný vliv včasné jarní regenerační hnojení (Fecenko a Loţek, 2004).

Podzimní hnojení – toto hnojení se většinou neprovádí. Kritériem pro jeho vynechání je obsah Nmin před setím (nad 10 mg/kg zeminy). Často se také vynechává po dobré předplodině (jeteloviny, hnojené okopaniny). Základní hnojení se provádí v suchých oblastech, kde nehrozí vyplavení dusíku během zimy. Určité limity jsou uvedeny v Nitrátové směrnici (Wollnerová a Klír, 2008). Pro určení dávky dusíku pro toto hnojení je potřeba vycházet z předpokladu, ţe do zimy rostliny přijmou 20 kg/ha dusíku. Optimální dávka tohoto hnojení je 0 – 30 kg/ha. V sušších oblastech, jako je kukuřičná výrobní oblast, kde jsou pravidelná dlouhodobá sucha, se doporučuje aplikovat 40 – 60 kg/ha dusíku (Halás, 2004). Hnojí se hlavně špatně se vyvíjející porosty (Zimolka a kol., 2005). Nejčastější formou hnojiva, aplikovaného v podzimním hnojení, je síran amonný. Častým argumentem, který zdůvodňuje absenci základní dávky dusíku je nízká potřeba této ţiviny v počáteční fázi růstu. Z mnoha pokusů vyplývá, ţe vyuţitelnost N z podzimního hnojení, je v rozmezí 30 – 50 % v závislosti na stanovištních podmínkách, vlhkosti, dávce a také formě hnojiva (Štípek a kol., 2009). Aplikace podzimního hnojení se také provádí po zaorávce slámy, kterou se zvyšuje imobilizace dusíku a omezuje se jeho přístupnost pro rostlinu. Doporučená dávka dusíku je 10 kg/t slámy (Amberger a Aigner, 1969). Regenerační hnojení – je hlavním iniciátorem nastartování růstu a podpory rozvoje kořenového systému a nadzemní biomasy. Provádí se brzy na jaře, jakmile to počasí dovolí. Středně odnoţené porosty ozimé pšenice se hnojí regeneračním hnojením, kde je důleţitá zásada, čím dříve se začne hnojit, tím více amonné a amidové formy lze pouţít. Při pozdější aplikaci má prioritní úlohu nitrátový dusík podávaných v hnojivech 36

ledkového typu (Vaněk a kol., 2007). Dusíkatá hnojiva se nesmí aplikovat na zmrzlé či zamokřené pozemky. Dávka tohoto hnojení se stanovuje dle agrobiologické kontroly porostu po zimě. Důleţitý je také obsah minerálního dusíku v půdě (součet amoniakálního a nitrátového) do hloubky 0-30 cm. Vedle mnoţství dodaného dusíku je také důleţité zvolit vhodnou formu hnojiva. Nejčastěji je aplikován LAV nebo LA s nitrátovou formou (NO3-), která je velmi pohyblivá a rychle se dostává ke kořenům, protoţe se neváţe na půdní sorpční komplex. Méně vhodná je amonná forma, která se váţe na sorpční komplex. Při fixaci NH4+, kterou přijímají mezivrstvy jílovitých minerálů, není tak dobře přijímána rostlinami nebo podléhá spíše nitrifikaci (Štípek a kol., 2009). Vhodnými hnojivy pro regenerační hnojení je dusičnan amonný (34 % N), močovina (46 % N), ledek amonný s vápencem (27 % N) (Zimolka a kol., 2005). Doporučená dávka dusíku v hnojivech je 30 – 50 kg/ha dusíku (Fecenko a Loţek, 2000). Produkční hnojení – ozimá pšenice je známá svými vysokými nároky na dusík především v druhé části vegetace. Nejdůleţitější období je to, kdy se tvoří zrno a dochází k intenzivní biosyntéze, především zásobních bílkovin. Zvýšená hladina bílkovinných frakcí (prolamin, glutamin), které jsou označovány jako pšeničný lepek, ovlivňují schopnost mouky vázat vodu (Fecenko a Loţek, 2000). Toto hnojení se provádí nejčastěji na počátku sloupkování, protoţe byl zjištěn v této fázi aţ do kvetení největší příjem dusíku rostlinou (Štípek a kol., 2009). Jak uţ je uvedeno v názvu, toto hnojení ovlivňuje hlavně produkci, tedy růst a počet zrn v klasu a velikost listové plochy. Výrazně ovlivňuje intenzitu růstu a mnoţství sušiny. Moc vysoké dávky dusíku mohou způsobit polehání porostu. Následkem je časté napadání porostu chorobami. Dávka se stanoví dle obsahu nitrátů v bazální části internodia. V této části stébla proudí xylémová šťáva, ze které lze zjistit obsah jiţ získaného nitrátu (Zimolka, 2005). Často pouţívaná hnojiva pro tuto dávku jsou zejména pevná (LAV, LAD, LAS, DA) a kapalná (DAM, roztok močoviny). Výhodou kapalných hnojiv je jejich rovnoměrná dávka či moţnost společné aplikace s pesticidy. Velikost dávky dusíku je 40 – 70 kg na ha upravená dle rozboru rostlin (Štípek a kol., 2009). Kvalitativní hnojení – bezprostředně ovlivňuje kvalitativní parametry zrna a provádí se od konce sloupkování aţ do počátku metání (BBCH 37 – 51). Velký význam má u odrůd s vysokou produktivitou klasu. Častým problémem jsou přísušková období, kde 37

je obtíţná aplikace tohoto regeneračního hnojení (Štípek a kol., 2009). Dávka tohoto hnojiva také působí výrazně na hmotnost zrna, obsah mokrého lepku a obsah N-látek (Fecenko a Loţek, 2000). Zpravidla se toto hnojení provádí u slabších porostů, kde je třeba podpořit produktivní odnoţe a asimilačně aktivní části rostlin. Důleţitá, pro vyuţití dusíku, je dobrá vlhkost půdy v období aplikace (Zimolka a kol., 2005). V suchých ročnících není vhodné aplikovat pevná hnojiva, ale vhodnější je DAM-390. Je nutné dát ovšem pozor, aby nebyl porost popálen (Fecenko a Loţek, 2000). Slabší porosty se přihnojují ve fázi posledního listu a zbytek porostů pšenice na počátku metání (Vaněk a kol., 2007). Dávka dusíku je 30 – 40 kg/ha a mezi nejčastější hnojiva patří: LV, LAV, DAM-390 nebo roztok močoviny (Štípek a kol., 2009). 2.2.6.5 Močovina ve výživě pšenice Močovina je čistý karbamid CO(NH2)2 – diamid kyseliny uhličité a nejčastější dusíkaté hnojivo. Obsahuje amidovou formu dusíku, kterou rostliny dokáţí dobře přijmout kořeny z půdy. Močovina obsahuje jiţ zmíněné amidové formy dusíku 46 % (Fecenko a Loţek, 2000). Problém nastává, pokud není močovina, nebo hnojivo obsahující močovinu, zapraveno do půdy orbou nebo pomocí sráţek. Při nezapravení hnojiva dochází ke ztrátě a také se sniţuje účinnost příjmu dusíku (Watson a kol., 2005). Uvedené ztráty jsou jedním z důvodů, proč je hlavní formou pouţívaného dusíkatého hnojiva dusičnan amonný a ledek amonný. Ztráty amoniaku jsou u těchto hnojiv menší, ale cena kilogramu dusíku je větší neţ u močoviny (Watson, 2005). V půdě je močovina hydrolyzovatelná extracelulárním enzymem ureázou. Přeměňuje se na uhličitan amonný, který se dále mění na amoniak. Při hydrolýze se zvyšuje pH okolo močoviny a část dusíku, ve formě amonného iontu, je přeměňována na amoniak. pH se zvyšuje v místě akumulace amonného iontu, (hlavně tam, kde je hnojivo aplikováno) (Watson, 2005). Negativním efektem je také akumulace NO2-, který společně s vysokým pH a akumulací nitrátů v toxické koncentraci působí škodlivě na klíční rostliny. Značné ztráty vznikají při sázení či setí, hlavně volatilizací amoniaku (Fernn a

Hossner,

1985). Při povrchové aplikaci močoviny jsou ztráty ve formě NH3 5 – 20 % , v extrémních podmínkách mohou být aţ 50 % (Watson a kol., 1994). Náchylné ke ztrátě volatilizací jsou hlavně půdy s nízkou pufrační kapacitou a vysokým obsahem organického dusíku. Častou příčinu úniku amoniaku způsobuje močovina, která je na povrchu půdy a dále klesající kationtová výměnná kapacita. (Fernn a Hossner, 1985). Jílovité půdy a půdy s vysokým mnoţstvím organického 38

materiálu mají vyšší pufrační schopnost, která omezuje růst pH a podporuje vznik amoniaku. Písčité půdy mají naopak niţší pufrační kapacitu a proto jsou náchylné na ztráty volatilizací amoniaku (Fecenko a Loţek, 2000). Rozklad močoviny a tím mnoţství volatilizace ovlivňují vlastnosti půdy, typ hnojiva a také povětrnostní podmínky. Způsob jak redukovat problémy s pouţitím močoviny, je sloučenina, která bude bránit enzymu ureázy v jeho aktivitě. Výsledkem bude zpomalení hydlolýzy močoviny. Další problém je nitrifikace amonného iontu, která probíhá za dostatku dusíku v půdě (Prakash a kol., 1998). Za ideálních podmínek vznikají při hydrolýze močoviny a následné nitrifikaci nitrity a nitráty, které se často vyplavují. Snahou je proto usměrnit proces nitrifikace pomocí inhibitorů nitrifikace a také sníţit vyplavení (Richter a Hlušek, 1999). Inhibitor ureázy Inhibitor ureázy je zaloţen na principu sníţení aktivity enzymu ureázy v místě, kde hnojivo přichází do kontaktu s půdou či rostlinou. Brání rozkladu močoviny aţ do větších sráţek, které se ale musí dostavit do 14 dnů pro dobrou účinnost daného inhibitoru. Za účasti deště se močovina dostává do půdního profilu ve formě nepolární molekuly CO(NH2)2. Pohybem v půdě je inhibitor ureázy od močoviny oddělen a je dále přítomným enzymem ureázou rozkládán na NH4+, který se naváţe na sorpční komplex půdy. Díky vzniku vazby N – NH4+ na sorpční komplex je omezováno vyplavení dusíku. Kořeny rostlin je přijímán jako NH4+, po pozvolné nitrifikaci jako N-NO3. Konkrétním příkladem je inhibitor ureázy NBPT (N-(n-butyl)-thiophosphoric triamid), který se nachází v hnojivu UREAstabil (Agra Group, 2009). Inhibitor nitrifikace Jsou to látky vytvořené pro zpomalení průběhu nitrifikace amonného dusíku v půdě (Richter a Hlušek, 1999). Jejich činnost se projevuje jiţ v první fázi nitrifikace (nitritace). V přírodě se tyto látky vyskytují ve formě tříslovin, flavoidů, saponinů. Působí ovšem jen v malé míře. Fenoménem dnešní doby je vyrábění těchto inhibitorů synteticky (Seffer, 1994).

39

imobilizace inhibitory ureázy

Hydrolýza

O

+

H 2N

(Ureáza)

NH2

NH

NH

3

4

inhibitory nitrifikace

Nitritace (Nitrosomonas)

-

NO

2

Nitratace (Nitrobacter) -

Vyplavení

NO3

N , N O, NO 2

2

Denitrifikace

Obr.4 Transformace močoviny v půdě

40

3 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit vliv podzimního hnojení na mnoţství dusíku v půdě na jaře, hodnoty N-testeru, výnos a kvalitativní parametry zrna pšenice ozimé. Dále také bakalářská práce hodnotila ekonomickou efektivnost jednotlivých variant hnojiv. V pokusu byla pouţita hnojiva s močovinovou (amidickou) formou. Tento pokus posuzuje, zda má aplikace podzimního hnojení takový význam, jak uvádí výrobci.

41

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika pokusného stanoviště Pokusná stanice školního zemědělského podniku v Ţabčicích se nachází asi 25 km od Brna. Charakter stanoviště ovlivňuje také jeho poloha v Dýjsko – svrateckém úvalu. Pozemek je převáţně rovinatý a patří do kukuřičné výrobní oblasti, podoblasti K2. Nadmořská výška je 184 metrů nad mořem a díky jiţ zmíněnému umístění je tato oblast převáţně teplá, s mírnou zimou a také přiměřeně suchá. Půdním typem je zde fluvizem glejová a půdním druhem je jílovitohlinitá aţ jílovitá půda. Stanice je pod stálým vlivem podzemních vod s hladinou 180 cm pod povrchem, a proto glejový proces do hloubky silně narůstá. Vliv má také mnoţství sráţek a roční období. Ornice je mocná 35 cm s obsahem humusu 2,44 %. Půdní reakce je v celém profilu převáţně neutrální (pH = 7,16). Stanice patří v ČR mezi nejteplejší. Vyplývá to z dlouhodobého normálu (obr. 5, 1961 – 1990). Průměrná teplota tohoto normálu je 9,2 °C a úhrn sráţek je 480 mm. V roce 2010 je důleţité počasí, které bylo na podzim, protoţe 6. 10. 2010 byla seta pokusná pšenice ozimá. Hlavní vegetační období pokusu se odehrávalo v roce 2011. Průměrná teplota vegetačního období, které trvá od dubna do září, byla 17,3 °C s rozmezím rozdílu teplot od 12,4 °C do 17,2 °C. Sráţkově nejintenzivnější byl červenec (79,8 mm). Úhrn sráţek za vegetační období byl 275,6 mm a roční úhrn sráţek byl 379,8 mm. Vegetační období bylo typické úhrnem sráţek od 31,1 mm do 79,8 mm. Oproti sráţkově nejsilnějšímu červenci byl nejslabší únor s úhrnem sráţek 4,6 mm. Porovnání průměrných teplot vzduchu a sráţek je vyjádřeno formou klimadiagramů na obr. 5, kde jsou charakterizované roky 2010 a 2011 a dále dlouhodobý normál.

42

40

120

30

105 90

25

75

20

60

15

45

10

30

5

15

0 -5

0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

měsíce

40

-15

120 srážky (mm) teplota (°C)

ŽABČICE 184 m n. m. 2011

30

105 90 75

°C

25 20

60

15

45

10

30

5

15

0

mm

35

0 1

-5

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

měsíce

40

-15

120 Žabčice 184 m n. m. 1961-1990

35 30

teplota (°C) srážky (mm)

105 90 75

°C

25 20

60

15

45

10

30

5

15

0 -5

mm

°C

srážky (mm) teplota (°C)

ŽABČICE 184 m n. m. 2010

mm

35

0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

měsíce

10

11

12

-15

Obr. 5 Průběh teplot a srážek v roce 2010 a 2011 v porovnání s dlouhodobým normálem.

43

4.2 Metodika polního pokusu Problematika byla řešena formou maloparcelkového pokusu ve vegetačním období 2010/2011 v pokusné stanici v Ţabčicích. Lokalita polní pokusné stanice se nazývá ,,Obora„„. Plocha pokusných parcelek byla 18 m2. Předplodinou byla pšenice jarní po, které byla její sláma sklizena. Předseťová příprava zahrnovala podmítku a orbu. Těsně před setím pšenice ozimé, které proběhlo 6. 10. 2010, byla prováděna příprava půdy kompaktorem. Pokus byl zaloţen ihned po setí nahnojením (obr. 6) jednotlivých variant podle tabulky 3. Následně bylo provedeno válení v termínu 12. 10. 2010. Zvolená odrůda k setí byla ozimá pšenice MULAN ve výsevním mnoţství 4 MKS/ha, která byla zaseta maloparcelkovým secím strojem Wintersteiger. 15. 9. 2010 bylo aplikováno 200 kg/ha Superfosfátu a Draselné soli. Agrochemické vlastnosti půdy před setím pokusu udává tabulka 2. Tab. 2 Agrochemické vlastnosti půdy před založením pokusu 6. 10. 2010 N-NH4+ (mg/kg) 3,42

N-NO3(mg/kg) 5,58

Nmin (mg/kg) 9

pH/CaCl2 7,08

P K (mg/kg) (mg/kg) 113 211

Ca (mg/kg) 4396

Mg (mg/kg) 394

Z agrochemického rozboru půdy plyne, ţe obsah Nmin je nízký a z celkového minerálního dusíku převládá ten nitrátový. Hodnota pH je na této těţké půdě neutrální a obsah fosforu je dobrý. Obsah draslíku je vyhovující a hodnota vápníku a hořčíku je vysoká. Regenerační hnojení bylo aplikováno 9. 3. 2011 a také byly odebrány vzorky na stanovení Nmin. 11. 4. 2011 byl pouţit herbicid LINTUR (180 g/ha) a jako fungicid byl aplikován přípravek FANDANGO (1,2 l/ha) v termínu 9. 5. 2011. 19. 4. 20011 byl proveden další odběr 30 rostlin (DC 31). Následoval opět odběr půdy pro stanovení Nmin a bylo provedeno produkční hnojení I. Na konci sloupkování 12. 5. 2011 byl apikován DAM – 390 v dávce 40 kg/ha dusíku (produkční hnojení II). Ve fázi metání byly opět odebrány 2 rostliny z předpásu a ze zapásu, následovalo měření N-testerem (obr. 10). Samotná sklizeň byla provedena 20. 7. 2011 sklízecí maloparcelkovou mlátičkou SAMPO. Po sklizni byly se sklizeným zrnem provedeny analytické metody, které hodnotily kvalitativní hodnoty. Jestli má podzimní hnojení z hlediska výnosu a zisku význam, bylo posouzeno koeficientem ekonomické efektivnosti Eef = výstup/vstup. 44

Tento koeficient posuzuje výstup - přírůstek výnosu v Kč vlivem hnojení v poměru se vstupem v Kč - (náklady) na hnojení (náklady na hnojiva a aplikaci hnojiv). Tab. 3 Schéma hnojení pšenice ozimé Podzim

Jaro

Podzimní hnojení

Regenerační hnojení

Produkční hnojení I.

Produkční hnojení II.

N (kg/ha)

hnojivo

N (kg/ha)

hnojivo

N (kg/ha)

hnojivo

N (kg/ha)

hnojivo

Dávka dusíku celkem (kg/ha)

nehnojeno

–

–

–

–

–

–

–

–

–

nehnojeno na podzim

–

–

60

LAD

40

LAD

40

DAM - 390

140

Močovina

40

Močovina

60

LAD

40

LAD

40

DAM - 390

180

UREAstabil

40

UREAstabil

60

LAD

40

LAD

40

DAM - 390

180

Alzon 46

40

Alzon 46

60

LAD

40

LAD

40

DAM - 390

180

Varianta

Obr. 6 Aplikace hnojiv na zasetou pšenici 6. 10. 2010

45

Obr. 7 Porost pšenice ozimé 13. 2. 2011

Obr. 8 Porost pšenice ozimé ve fázi odnožování (3. 4. 2011) 46

Obr. 9 Porost pšenice ozimé ve fázi počátku sloupkování (DC 31, 19. 4. 2011)

Obr. 10 Metání pšenice ozimé a měření N-testerem (24. 5. 2011)

47

4.3 Dusíkatá hnojiva použitá v pokusu Jako materiál v pokusu byla pouţita hnojiva s amidovou formou (Močovina, UREAstabil, Alzon 46). Jako odrůda byla zvolena pšenice ozimá MULAN, která má výbornou mrazuodolnost a špičkový výnos v pekárenské kvalitě A. Močovina Močovina (46 % N) má formu bílých granulí, upravené proti spékavosti, které se vyrábí syntézou amoniaku a oxidu uhličitého. Má okyselující efekt. Je vhodná k základnímu hnojení, a také ve formě roztoku v průběhu vegetace. Podmínkou dobré účinnosti je omezení moţných ztrát těkáním, proto je nutné po aplikaci její rychlé zapravení do půdy. K základnímu hnojení je vhodná ke všem plodinám. Aplikace na list je vhodná u všech plodin, kde se pouţívá DAM - 390. Postřiky močoviny lze kombinovat s řadou pesticidů. UREA stabil UREAstabil je koncentrované hnojivo (46 % N) na bázi močoviny s obsahem inhibitoru ureázy (NBPT - (N-(n-butyl)-thiophosphoric triamid)). Inhibitor ureázy, kterým je granule na povrchu obalena, oddaluje po rozpuštění přeměnu CO(NH2)2 na NH4+ a zvyšuje tak přímou účinnost aplikovaného dusíku. K vlastní hydrolýze dochází aţ po zasáknutí roztoku hnojiva, kdy dojde vlivem rozředění k poklesu koncentrace inhibitoru. Jeho působením nedochází při povrchových aplikacích ke ztrátám N únikem do ovzduší. Také je díky inhibitoru zabezpečen jeho rychlý pohyb do kořenové zóny a je omezena neţádoucí fixace NH4+ na povrchu půdy mimo dosah rostlin. Výrobce: Agra Group 2009 a.s. Střelské Hoštice (Agra Group 2009) Alzon 46 Tato močovina (46 % N) s inhibitorem nitrifikace zpomaluje přeměnu amonného dusíku na velmi pohyblivou formu dusičnanového dusíku. Inhibitor tvoří směs dikyanodiamidu a 1H – 1,2,4 triazolu. Doporučuje se k výţivě ploch hnojených dusíkem při menším počtu aplikací s vyšší dávkou hnojiva. Je vhodný k regeneračnímu hnojení, kde díky inhibitoru stačí jedna dávka po zbytek vegetace. Toto hnojivo má světle modrou barvu s průměrem 3,5 mm a velikostí zrna 1,6 – 5,0 mm. Výrobce: SKW Stickotroffwerke Piesteritz GmnH Wittenberg Německo (SKW Piesteritz 2007) 48

Ledek amonný s dolomitem - LAD Ledek amonný s dolomitem je dusíkaté hnojivo pro hnojení základní ţivinou dusíkem, obsahující navíc vápník a hořčík (2,9 % MgO). Tvoří jej směs dusičnanu amonného s jemně mletým dolomitickým vápencem. Obsahuje 27,5 % N, polovinu dusíku v rychle působící dusičnanové (nitrátové) formě a polovinu ve čpavkové (amoniakální) formě. Kombinace těchto dvou forem dusíku umoţňuje pouţívání ledku amonného s dolomitem jak k hnojení před setím nebo výsadbou, tak i v době vegetace rostlin. Dusičnan amonný s močovinou - DAM – 390 DAM - 390 je roztok dusičnanu amonného a močoviny. Obsahuje 42,2 % dusičnanu amonného a 32,7 % močoviny. Celkový obsah dusíku je 30 % hmotnostních nebo 39 % objemových. To znamená, ţe ve 100 l hnojiva obsahuje 39 kg dusíku a 100 kg hnojiva 30 kg dusíku. Z celkového sloţení je 1/4 ve formě amonné, 1/4 ve formě dusičnanové a 1/2 ve formě močovinové.

4.4 Použité analytické metody Stanovení výměnné půdní reakce pH/CaCl2 pH bylo stanoveno potenciometrickým měřením, které sleduje aktivitu vodíkových iontů ve výluhu zeminy pomocí 0,01mol / l CaCl2 na pH metru MS 22 (Zbíral, 2002). Stanovení obsahu přístupných ţivin v zemině dle Melicha III Tato metoda byla pouţita pro stanovení obsahu draslíku, fosforu, vápníku a hořčíku ze

zeminy pomocí vyluhováním v extrakčním roztoku Melich III.

Spektrometrickou metodou UV/VIS z výluhu půdy pomocí přístroje UNICAM 8625 stanoví obsah přístupného fosforu. Přístupný vápník a hořčík byl stanoven metodou atomové absorpční spektrofotometrie. Stanovuje se v plamenu acetylen-vzduch s deuteriovou korekcí pozadí na přístroji Philips PU 9200X. K zjištění obsahu přístupného draslíku byla vyuţita metoda atomové emisní spektrofotometrie, která byla provedena přístrojem AAS 30 (Carl Zeiss Jena, Německo) (Zbíral 2002).

49

Stanovení obsahu minerálního dusíku v půdě Obsah minerálního dusíku, byl stanoven jako součet obsahu amonného a nitrátového dusíku. K určení celkového obsahu amonného dusíku byl stanoven kolorimetrickou metodou za pouţití Nesslerova činidla. Obsah nitrátového dusíku byl určen iontově selektivní metodou (Richter a kol. 1993). Analýza zrna Stanovení N-látek v zrnu Pouţitou metodou pro stanovení N-látek v zrnu byla zvolena ta nejznámější dle Kjeldaha. Stanovíme mnoţství dusíku v homogenizovaném zrnu pšenice a poté přepočítáme vynásobením koeficientem 5,7 na mnoţství N-látky (Petr, Húska a kol. 1997). Stanovení objemové hmotnosti Vyjadřuje poměr hmotnosti zkoušené obilniny k objemu, který zaujímá po nasypání do nádoby zkoušeče, také nazývaného jako objemové váhy. Jednotka objemové hmotnosti je g.l-1 (ČSN EN ISO 7971-3(461013)).

Stanovení obsahu lepku Zjištění obsahu lepku proběhlo na NIR analyzátoru celých zrn Perten Inframatic 9200 (Perten Instruments, Švédsko). Stanovení sedimentační hodnoty zrna Metoda pro stanovení je Zelenyho test. Princip stanovení vychází z bobtnavosti pšeničných bílkovin v organických kyselinách. Pro určení jakosti zrna pšenice je rozhodující objem sedimentu celozrnného šrotu v mililitru roztoku kyseliny mléčné (ČSN ISO 5529 (46 1022)).

50

4.5 Použité statistické metody Uvedené

technologické

parametry

včetně

výnosu

byly

zhodnoceny

vícefaktorovou analýzou rozptylu vyuţitím softwaru. Programem, který byl pouţit k vyhodnocení, byla STATISTICA version 10. Následné testování bylo provedeno Tuckeyovým testem významnosti rozdílů.

51

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Obsah Nmin v půdě v předjaří Graf 1 ukazuje obsah Nmin a obsah obou jeho forem (NH4+, NO3-) v půdě v předjaří u variant hnojiv, kterými se hnojilo na podzim. Největší obsah pozvolna působícího amonného dusíku má Alzon 46. Lze tedy konstatovat, ţe inhibitor nitrifikace zde zabránil přeměně amonného na nitrátový dusík. U hnojiv Močovina a UREAstabil převládá na jaře mobilnější nitrátová forma dusíku.

Obsah Nmin v půdě (0-30 cm) v předjaří odebraný (13. 2. 2011) 25,00

mg/kg

20,00 nitrátový N

15,00

amonný N 10,00

5,00

0,00 nehnojeno

Močovina

Urea Stabil

Alzon 46

Graf 1 Obsah minerálního dusíku v půdě

5.2 Hodnota N-testeru ve fázi metání Měření N-testerem bylo provedeno ve fázi metání. Vliv jednotlivých variant hnojení nepůsobil statisticky významně na hodnoty N-testeru. Tab. 4 Analýza variance hodnot N-testeru v DC 57 faktor s. v. SČ PČ testované kritérium F vliv faktoru 2673 3,228 4 10 693 varianta 𝑁𝑆 8281 828 10 Chyba 18973 14 Celkem Pozn.: s. v - stupně volnosti, SČ - součet čtverců, PČ - průměrný čtverec, Vliv faktorů: 𝑁𝑆 - neprůkazný vliv

52

Tab. 5 Průměrné hodnoty N-testeru a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye varianta

n

Průměr ± sx

nehnojeno

3

637 ± 30,9

statistická průkaznost rozdílu a

nehnojeno na podzim

3

656 ± 41,5

Močovina

3

stabil

UREA

Alzon 46

Vyjádření v relativních % 100,0

–

a

103,4

100,0

699 ± 13,1

a

109,7

106,6

3

687 ± 32,1

a

107,8

104,7

3

707 ± 16,2

a

111,0

107,8

Pozn:. n - počet pozorování; sx - směrodatná odchylka; Průměry jednotlivých variant se (P˃0,95) neliší, pokud je u nich uvedeno shodné písmenko Průměrné hodnoty naměřené N-testerem se pohybovaly v rozmezí od 601 do 726. Mezi jednotlivými variantami hnojení nebyl prokázán ţádný statisticky významný rozdíl. Graf 2 ukazuje rozdíl mezi variantami hnojení. Zřetelný statisticky neprůkazný vliv měl Alzon 46, který ovlivnil hodnoty N-testeru o 7,8 % v porovnání s variantou nehnojeno na podzim. 760 740 720

hodnota N-testeru

700 680 660 640 620 600 580

nehnojeno Močovina nehnojeno na podzim varianta hnojení

Graf 2 Hodnoty N-testeru v porostu pšenice ozimé

53

Alzon 46 Urea Stabil

5.3 Počet klasů na m2 Jednotlivé varianty hnojení mají statisticky neprůkazný vliv na počet klasů na m2 . Tab. 6 Analýza variance počtu klasů na m2 Faktor s.v. SČ PČ testované kritérium F vliv faktoru 34723 8681 1,1412 𝑁𝑆 4 Varianta 76067 7607 10 Chyba 110790 14 Celkem Pozn.: s. v. - stupně volnosti, SČ - součet čtverců, PČ - průměrný čtverec, Vliv faktorů: 𝑁𝑆 - neprůkazný vliv Tab. 7 Průměrný počet klasů na m2 a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye

varianta

n

Průměr ± sx

nehnojeno

3

572 ± 84,6

statistická průkaznost rozdílu a

nehnojeno na podzim

3

628 ± 76,5

Močovina

3

stabil

UREA

Alzon 46

Vyjádření v relativních % 100,0

–

a

109,8

100,0

650 ± 92,6

a

113,6

103,5

3

673 ±117,2

a

117,7

107,2

3

717 ± 52

a

125,3

114,1

Pozn:. n - počet pozorování; sx - směrodatná odchylka; Průměry jednotlivých variant se (P˃0,95) neliší, pokud je u nich uvedeno shodné písmenko V tabulce 7 a i v grafu 3 je zřejmé, ţe největší statisticky neprůkazný vliv na počet klasů na m2 mělo hnojivo Alzon 46. Touto variantou hnojení došlo k navýšení počtu klasů na m2 oproti variantě nehnojeno na podzim o 14,1 %. Počty klasů se pohybovaly v rozmezí od 500 do 775 klasů na m2.

54

900 850 800

počet klasů na m2

750 700 650 600 550 500 450 400

nehnojeno Močovina nehnojeno na podzim

Alzon 46 Urea Stabil

varianta hnojení

Graf 3 Počet klasů na m

2

5.4 Výnos zrna Odlišnost variant hnojení je statisticky vysoce průkazný pro výnos pšenice ozimé. Tab. 8 Analýza variance výnosu zrna faktor s. v. SČ PČ testované kritérium F vliv faktoru 4 2,953 0,738 5,74 ∗∗ varianta 14 1,800 0,129 chyba 18 4,753 celkem Pozn.: s. v . - stupně volnosti, SČ - součet čtverců, PČ - průměrný čtverec, Vliv faktorů: ∗∗ - vysoce průkazný vliv

55

Tab. 9 Průměrné výnosy zrna a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye

varianta

n

Průměr ± sx

nehnojeno

4

9,23 ± 0,27

statistická průkaznost rozdílu a

nehnojeno na podzim

4

10,08 ± 0,30

Močovina

4

stabil

UREA

Alzon 46

Vyjádření v relativních % 100,0

–

ab

109,2

100,0

10,37 ± 0,37

b

112,4

102,9

4

10,34 ± 0,24

b

112,0

102,6

4

10,28 ± 0,49

b

111,4

102,0

Pozn:. n - počet pozorování; sx - směrodatná odchylka ; Průměry jednotlivých variant se (P˃0,95) neliší, pokud je u nich uvedeno shodné písmenko Ve výnosu se liší jednotlivé varianty hnojení a nehnojeno na podzim v průměru o 2,5 %. Tento procentuální nárůst, ale není statisticky významný. Výsledky průkazně nepotvrzují vliv podzimního hnojení na výnos. Rozmezí hodnot výnosu pšenice je od 8,93 do 10,75 t/ha. Rozdíl mezi jednotlivými variantami popisuje graf 4.

11,0 10,8 10,6 10,4

výnos zrna (t/ha)

10,2 10,0 9,8 9,6 9,4 9,2 9,0 8,8 8,6 8,4 nehnojeno Moč ovina nehnojeno na podzim

ALZON 46 UREA Stabil

varianta hnojení

Graf 4 Výnos zrna

56

5.5 Objemová hmotnost zrna Pro objemovou hmotnost nemají jednotlivé varianty hnojení statisticky průkazný význam. Tab. 10 Analýza variance objemové hmotnosti zrna faktor s. v. SČ PČ testované kritérium F vliv faktoru 4 295 74 2,3 𝑁𝑆 varianta 14 454 32 chyba 18 749 celkem Pozn.: s. v. - stupně volnosti, SČ - součet čtverců, PČ - průměrný čtverec, Vliv faktorů: 𝑁𝑆 - neprůkazný vliv Tab. 11 Průměrné objemové hmotnosti zrna a jejich průkaznost rozdílu podle Tukeye

varianta

n

nehnojeno

3

786,0 ± 4,36

statistická průkaznost rozdílu a

nehnojeno na podzim

4

786,0 ± 5,89

Močovina

4

stabil

UREA

Alzon 46

Průměr ± sx

Vyjádření v relativních % 100,0

–

a

100,0

100,0

786,3 ± 7,63

a

100,0

100,0

4

795,8 ± 3,77

a

101,3

101,2

4

791,3 ± 5,62

a

100,7

100,7

Pozn:. n - počet pozorování; sx - směrodatná odchylka; Průměry jednotlivých variant se (P˃0,95) neliší, pokud je u nich uvedeno shodné písmenko Statistika vyhodnocení a graf 5 dokazují neprůkaznost rozdílů jednotlivých variant hnojiv. Rozmezí zaznamenaných hodnot je od 777 do 800 g/l. Objemová hmotnost je důleţitým kvalitativním parametrem mlynářské jakosti zrna. Důleţité je posouzení hodnot pokusu s hodnotami pro rozdělení odrůd do jakostních tříd. E – elitní do 790 g/l, A – kvalitní do 780 g/l, B – chlebová do 760 g/l (Zimolka a kol., 2005). Varianty nehnojeno vůbec, nehnojeno na podzim a močovina se podle hodnoty objemové hmotnosti řadí do jakostní třídy A. UREAstabil a Alzon 46 se hodnotou objemové hmotnosti řadí do jakostní třídy E. Podzimní hnojení umoţnilo zařazení do vyšší jakostní třídy podle objemové hmotnosti (ÚKZÚZ, 2010). Tato odrůda MULAN má v popisu odrůdy hodnotu objemové hmotnosti 786 g/l (jakostní třída A).

57

805

objem. hmotnost (g/l)

800

795

790

785

780

775

nehnojeno Močovina nehnojeno na podzim

ALZON 46 UREA Stabil

varianta hnojení

Graf 5 Objemová hmotnost zrna

5.6 Obsah N-látek v zrnu Jednotlivé varianty hnojení se statisticky velmi vysoce průkazně projevily v obsahu N–látek. Tab. 12 Analýza variance obsahu N-látek v zrnu faktor s. v. SČ PČ testované kritérium F vliv faktoru 4 10,563 2,641 15,06 ∗∗∗ varianta 14 2,454 0,175 chyba 18 13,017 celkem Pozn.: s. v. - stupně volnosti, SČ - součet čtverců, PČ - průměrný čtverec, Vliv faktorů: ∗∗∗ - velmi vysoce průkazný vliv

58

Tab. 13 Průměrné obsahy N-látek a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye

varianta

n

Průměr ± sx

nehnojeno

3

11,13 ± 1,04

statistická průkaznost rozdílu a

nehnojeno na podzim

4

12,90 ± 0,26

Močovina

4

stabil

UREA

Alzon 46

Vyjádření v relativních % 100,0

–

b

115,9

100,0

13,28 ± 0,15

b

119,3

102,9

4

13,15 ± 0,06

b

118,2

101,9

4

13,25 ± 0,06

b

119,1

102,7

Pozn:. n - počet pozorování; sx - směrodatná odchylka; Průměry jednotlivých variant se (P˃0,95) neliší, pokud je u nich uvedeno shodné písmenko Největší vliv na obsah N-látek z variant hnojení při srovnání s nehnojeno na podzim má Močovina, která zvýšila obsah N-látek o 2,9 %. Maximální a minimální hodnoty se pohybovaly od 10,3 % do 13,4 %. Rozdíl jednotlivých variant je zaznamenán v grafu 6. U pšenice pro pekárenské účely, jako u odrůdy MULAN, je poţadován obsah N-látek minimálně 11,5 % (Kučerová a kol., 2007). Charakter odrůdy udává obsah Nlátek 12,7 % (ÚKZÚZ, 2010). Vyuţití pro pekárenské účely a obsah N-látek, udávaný v charakteru odrůdy, nesplňuje pouze varianta nehnojeno vůbec.

59

14,5 14,0 13,5

N-látky (%)

13,0 12,5 12,0 11,5 11,0 10,5 10,0

nehnojeno Močovina nehnojeno na podzim

ALZON 46 UREA Stabil

varianta hnojení

Graf 6 Obsah N látek v zrnu

5.7 Obsah lepku v zrnu Stejně jako na obsah N-látek, tak i na obsah lepku májí jednotlivé varianty statisticky velmi vysoce průkazný vliv. Tab. 14 Analýza variance obsahu lepku v zrnu faktor s. v. SČ PČ testované kritérium F vliv faktoru 4 78,90 19,72 14,84 ∗∗∗ varianta 14 18,61 1,33 chyba 18 97,51 celkem Pozn.: s.v.-stupně volnosti, SČ-součet čtverců, PČ-průměrný čtverec, Vliv faktorů: ∗∗∗ - velmi vysoce průkazný vliv

60

Tab. 15 Průměrné obsahy lepku a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye

varianta

n

Průměr ± sx

statistická průkaznost rozdílu

nehnojeno

3

24,73 ± 2,91

a

100,0

–

nehnojeno na podzim

4

29,53 ± 0,63

b

119,4

100,0

Močovina

4

30,53 ± 0,32

b

123,5

103,4

stabil

UREA

4

30,23 ± 0,15

b

122,2

102,4

Alzon 46

4

30,60 ± 0,12

b

123,7

103,6

Vyjádření v relativních %

Pozn:. n - počet pozorování; sx - směrodatná odchylka; Průměry jednotlivých variant se (P˃0,95) neliší, pokud je u nich uvedeno shodné písmenko Na obsah lepku měl největší vliv Alzon 46, který zvýšil jeho obsah proti nehnojeno na podzim o 3,6 %, ale toto navýšení obsahu lepku je statisticky neprůkazné. Hodnoty lepku jsou od 22,4 % do 30,8 % a rozdíly mezi jednotlivými variantami zaznamenává graf 7.

33 32 31 30

lepek (%)

29 28 27 26 25 24 23 22

Močovina

nehnojeno nehnojeno na podzim

varianta hnojení

Graf 7 Obsah lepku v zrnu

61

ALZON 46 UREA Stabil

5.8 Sedimentační hodnota zrna Vliv jednotlivých variant hnojení na sedimentační hodnotu je velmi vysoce statisticky průkazný jako u obsahu N-látek a lepku. Tab. 16 Analýza variance sedimentační hodnoty v zrnu faktor s. v. SČ PČ testované kritérium F vliv faktoru 4 974,58 243,65 15,406 ∗∗∗ varianta 14 221,42 15,82 chyba 18 1196,00 celkem Pozn.: s. v. - stupně volnosti, SČ - součet čtverců, PČ - průměrný čtverec, Vliv faktorů: ∗∗∗ - velmi vysoce průkazný vliv Tab. 17 Průměrné sedimentační hodnoty a průkaznost jejich rozdílu podle Tukeye

varianta

n

Průměr ± sx

nehnojeno

3

26,7 ± 10,0

statistická průkaznost rozdílu a

nehnojeno na podzim

4

44,0 ± 2,2

Močovina

4

stabil

UREA

Alzon 46

Vyjádření v relativních % 100

–

b

164,79

100,0

47,0 ± 0,8

b

176,03

106,8

4

46,3 ± 1,0

b

173,41

105,1

4

47,0 ± 0,8

b

176,03

106,8

Pozn:. n - počet pozorování; sx - směrodatná odchylka; Průměry jednotlivých variant se (P˃0,95) neliší, pokud je u nich uvedeno shodné písmenko I kdyţ se statisticky neliší nehnojeno na podzim s jednotlivými variantami hnojení, došlo k určitému procentuálnímu ovlivnění. Hnojiva Alzon 46 a Močovina pozitivně ovlivnily sedimentační hodnotu o 6,8 %. Rozdíl sedimentačních hodnot zaznamenává graf 8 a rozpětí hodnot je od 19 do 48 ml.

62

55

50

sedim. hodnota (ml)

45

40

35

30

25

20

15 nehnojeno Moč ovina nehnojeno na podzim

ALZON 46 UREA Stabil

varianta hnojení

Graf 8 Sedimentační hodnota Tab. 18 Vybrané charakteristiky odrůdy MULAN získané v pokusu ve srovnání s SDO Posuzovaná hodnota Počet rostlin na m2 Objemová hmotnost Obsah N-látek Sedimentační hodnota

Odrůda MULAN 700 – 750 rostlin 786 g/l 12,7 % 40 ml

Výsledky pokusu s odrůdou MULAN 500 – 750 rostlin 786-791 g/l 10,3 % - 13,4 % 19-48 ml

Podle porovnání hodnot je zřejmé, ţe odrůda MULAN, která byla pouţita v pokusu, splnila hodnoty uvedené ve své charakteristice v seznamu doporučených odrůd (SDO).

63

5.9 Ekonomická efektivnost použitých hnojiv Koeficient ekonomické efektivnosti udává, kolik Kč výnosů přinese 1 Kč nákladů investovaná v hnojivech. Čím je koeficient vyšší, tím je investice výhodnější. Tab. 19 Ekonomická efektivnost použitých hnojiv Varianta hnojení

Cena Cena hnojiva aplikace

Celkem náklady na hnojení

Průměrný výnos

Přírůstek výnosu v Kč ∗

(Kč/ha)

(Kč/ha)

(Kč/ha)

(t/ha)

(Kč/ha)

nehnojeno

0

0

0

9,2

–

nehnojeno na podzim

0

0

0

10,1

3960

Močovina

770

220

990

10,4

5280

stabil

UREA

890

220

1110

10,4

5280

Alozon 46

830

220

1050

10,3

4840

∗ − Přírůstek výnosu v Kč je počítán při výkupní ceně 4 400 Kč/t.

Podle výsledku koeficientu ekonomické efektivnosti (graf 9) je vidět, ţe nejefektivnější byla varianta hnojena Močovinou. Močovina tedy na 1 Kč nákladů dodaných v hnojivech vytvoří výnos 5,3 Kč.

6

5,33 4,76

4,61

Urea Stabil

ALZON 46

5

Kč/ha

4 3 2 1 0 Nehnojeno na podzim

Močovina

Graf 9 Koeficient ekonomické efektivnosti

64

6 ZÁVĚR Výsledky pokusu lze shrnout do těchto bodů: 

Největší obsah Nmin v jarním rozboru půdy má varianta s aplikací hnojiva Alzon 46. Hnojivo Alzon 46 také obsahuje nejvíce pozvolně působícího amonného dusíku. Lze tedy konstatovat, ţe inhibitor nitrifikace zde zabránil přeměně amonného na nitrátový dusík.



Podzimní hnojení dusíkem nemělo průkazný vliv na hodnoty N-testeru, na počet rostlin na m2, výnos a ani na objemovou hmotnost zrna. U objemové hmotnosti byl ale dokázán vliv na zařazení do jakostní třídy. UREAstabil a Alzon 46 zvýšily objemovou hmotnost a umoţnily zařazení do vyšší jakostní třídy z A – kvalitní do E – elitní.



U obsahu N-látek, lepku a sedimentační hodnoty nebyl statisticky dokázán rozdíl mezi variantami nehnojeno na podzim a jednotlivými variantami hnojení.



Po zhodnocení variant hnojení koeficientem ekonomické efektivnosti byla zjištěna největší efektivnost u varianty Močovina. Močovina tedy na 1 Kč/ha nákladů na hnojiva vytvoří výnos zrna 5,3 Kč/ha.



Na základě jednoletého pokusu z roku 2010/2011 nebyl v optimálních podmínkách lokality Ţabčice prokázán vliv podzimního hnojení (na bázi močoviny) na výnos a kvalitativní parametry zrna pšenice ozimé. Výsledky byly pozitivně ovlivněny průběhem počasí a rozvrstvení sráţek po celé vegetační období. Díky těmto faktorům se hnojení dusíkem neprojevilo.

65

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERARURY Agra Group (2009): Stabiluren. [on-line], [last update 2009], [citováno dne: 14.2. 2012]. Dostupné z : http://www.agra.cz/zakladni-hnojeni/stabiluren.html/ Amber A., Aigner H. (1969): Exyperimental results of a straw application trial lasting eight years. Z Acker Pflanzenbau, 130: 291–303. Balík J., Pavlíková D., Vaněk V. (2000): Příjem fosforu rostlinami a zajištění dostatečné výživy touto živinou. Farmář, 4: 28-29. Balík J., Tlustoš P. (1995): Hořčík v rostlinách. In: Vaněk V.(ed.) a kol., Hořčík a jeho význam v zemědělství. ČZU v Praze, Praha, 91 s. Balík J. (1985): Vliv inhibitoru nitrifikace na změny minerálního dusíku v půdě a na bilanci dusíku močoviny CO(NH2)2. Rostinná Výroba, 31(9): 913 – 922. Černý J. (2010): Principy hnojení dusíkem v závislosti na podmínkách prostředí. ČZU v Praze,

Praha,

Databáze

[on-line]

[cit.

15.

2.

2012].

Dostupné

na:

http://www.odbornevzdelavani.cz/Principy_hnojeni_dusikem_v_zavislosti_na_podmink ach_prostredi.pdf / ČSN EN ISO 7971-3 (46 1013) (2009): Obiloviny – stanovení objemové hmotnosti zvané „hektolitrová váha“ – Část 3: Rutinní metoda: Úřad pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví. Praha Faměra O. (1993): Základy pěstování ozimé pšenice. Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, Praha, 51 s. FAOSTAT, (2010): Porduction. Crops. [on-line], [last update 21. 12. 2011], [citováno

4.

2.

2012

]

Dostupné

na:

http://faostat.fao.org/site/567/DesktopDefault.aspx?PageID=567#ancor/ Fecenko J. (1986): Optimalizácia výživy rastlin hořčíkem v podmienkach vysokej intenzity hnojenia. Veda, Bratislava, 169 s. Fecenko J., Loţek O. (2000): Výživa ahnojenie poľných plodin. SPU, Nitra, 452 s. Fenn L., Hossner L. (1985): Ammonia volatilization from ammonium or ammonium forming nitrogen fertilizers. Adv Soil Sci 1: 123 – 169.

66

Halás L. (2004): Jesenné hnojenie pšenice a ječmeňa. [on-line], [citováno dne 27. 2. 2012]. Dostupné z: http://www.agroporadenstvo.sk/rv/obilniny/jesenne_hnojenie.htm Hell R., Rennenberg H. (1998): The plant suphur cygle. In: Schnug, E. (ed.), Sulphur in Agroecosystems. Kluwer Academic Publishers, 135-173 s. Hůla J., Abrham Z., Bauer F. (1997): Zpracování půdy. Brázda, Praha 140 s. Hůla J., Procházková B. (2008): Minimalizace zpracování půdy. Profi Press s. r. o., Praha, 248 s. Chloupek O., Procházková B., Hrudová E. (2005): Pěstování a kvalita rostlin. MZLU v Brně, Brno, 178 s. Chow, J. (2001): Wheat Nutrition and Fertilizer Requirements: Nitrogen, Canada Grains Council's Complete Guide to Wheat Management, Government of Alberta. Databáze

[on-line]

[cit.

2012-02-10].

Dostupné

na:

http://www1.agric.gov.ab.ca/$department/deptdocs.nsf/all/crop1273#effect Kincl M., Krpeš V. (2000): Základy fyziologie rostlin. Montanex, Ostrava. 221 s. Kostelanský F. (2004): Obecná produkce rostlinná. MZLU v Brně, Brno, 212 s. Křen J. (1998): Metodika pěstování ozimých obilnin: [pšenice ozimá, ječmen ozimý, ţito, tritikale ]. Zemědělský výzkumný ústav, Kroměříţ, 143 s. Křen J. (2000): Pěstování ozimé pšenice, Zemědělský týdeník, 26(3): 1–31 Kučerová J., Pelikán M., Hřivna L. (2007): Zpracování a zbožíznalství. MZLU v Brně, Brno, 122 s. Kvěch O. (1985): Osevní postupy. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 203 s. Ladha J. K., Pathak H., Krupnik T. J., Six J., Van Kessel Ch. (2005): Efficiency of Fertilizer Nitrogen in Gereal Production : Retropets and prospects. Adv Agron, 87: 85156. Marschner H. (2011): Mineral Nutrition of Higher Plants.3.edition. Academic Press, London, 672 s. Mengel K., Kirkby E.A. (1978): Princip of Plant Nutrition. International Potash Instituten, Bern, 593 s. 67

Nickerson (2011): Agrotechnika a pěstování pšenice ozimé [on-line], [citováno dne 30. 2. 2012]. Dostupné z: http://www.odrudynickerson.cz/agrotechnika_po.html UKZÚZ, (2010): Seznam doporučených odrůd [on-line], [citováno dne 3. 4. 2012]. Dostupné z: http://www.ukzuz.cz/Folders/Articles/9192Seznamy+doporucenych+odrud++Prehledy+ odrud.aspx Petr J., Húska J., Moudrý J., Holubová K. (1997): Rostlinná výroba –I (Obecná část, obilniny), ČZU v Praze, Praha, 197 s. Petr J., Húska J. (1997): Speciální produkce rostlinná - I. : (Obecná část a obilniny). 1.vyd. ČZU, Praha, 193 s. Potměšilová J., Kůst F. (2011): Obiloviny: situační a výhledová zpráva 2011. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 92 s. Prakash O., Alva A. K., Paramasivam S. (1998): Use of the urease inhibitor N-(n-butyl)thiophosphoric triamide decreased nitrogen leaching from urea in fine sandy soil. Water, Air, and Soil Pollut. 116: 587 – 595 s. Procházka S., Macháčková I., Krekule J., Šebánek J. (1998): Fyziologie rostlin. Academia, Praha, 484 s. Prugar J. a kololektiv (2008): Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. VÚPS, Praha, 327 s. Pulkrábek J., Capouchová I., Hamouz K., (2003): Speciální fytotechnika, ČZU v Praze, Praha, 192 s. Reiner L., Buhlmann V., Graser S., Heissenhuber A., Klasen M., Prefferkorn V., Spankakis A., Strass F. (1992): Weitzen aktuell. DELG-Verlag, Franfurkt am Main., 269 s. Richter R., Hlušek J. (1994): Výživa a hnojení rostlin : (I.obecná část). VŠZ v Brně, Brno, 171 s. Richter R., Hlušek J. (1999): Výživa a hnojení rostlin. MZLU v Brně, Brno, 187 s. Richter, R. (1993): Výživa a hnojení rostlin: praktická cvičení. VŠZ v Brně, Brno, 198 s.

68

Richter R., Hřivna L. (2004): Nároky pšenice na výživu, In: Ryant P. (ed.) a kol. Multimediální učební texty z výţivy a hnojení polních plodin. [on-line ], [citováno dne 20.

3.

2012].

Dostupné

z

:

http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/hnojeni_plodin/html/obilniny/a_index_obilnin y.htm Richter R. (2003a) : Asimilace dusíku. In: Ryant P. (ed.) a kol. Multimediální texty výţivy

rostlin,

[on-line

],

[citováno

dne

12.

3.

2012].

Dostupné

z:

http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/vyziva_rostlin/html/biogenni_prvky/a_index_ biogen.htm Richter R. (2003b): Symptomy nadbytku a nedostatku fosforu, In: Ryant P. (ed.) a kol. Multimediální texty výţivy rostlin. [on-line ], [citováno dne 15. 3. 2012]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/vyziva_rostlin/html/biogenni_prvky/a_index_ biogen.htm Richter R. (2003c):Symptomy nadbytku a nedostatku síry, In: Ryant P. (ed.) a kol. Multimediální texty výţivy rostlin. [on-line ], [citováno dne 15. 3. 2012]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/vyziva_rostlin/html/biogenni_prvky/a_index_ biogen.htm Richter R. (2003d): Symptomy nadbytku a nedostatku dusíku, In: Ryant P. (ed.) a kol., Multimediální texty výţivy rostlin. [on-line ], [citováno dne 29. 3. 2012]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/vyziva_rostlin/html/biogenni_prvky/a_index_ biogen.htm Scheffer B. (1994): Application of nitrogen fertilizers with nitrification inhibitors in water drainage areas. GWF, GasWasserfach 135 (1): 15 – 19 s. SKW Stickstoffwerke Piesteritz GmbH (2007): Inovativní produkty pro úspěšné zemědělství

[on-line],

[citováno dne 19.

3.

2010].

Dostupné z:

http://www.skwp.de/%C4%8De%C5%A1tina/mainnav/v%C3%BDrobky/zem%C4%B d%C4%9Blsk%C3%A1_chemie.htm Šnobl J., Pulkrábek J. (2005): Základy rostlinné produkce. ČZU v Praze, Praha, 172 s.

69

Štípek K., Shejbal P., Černý J., Vaněk V. (2009): Výživa a hnojení pšenice ozimé určené (nejen) k potravinářskému využití, Databáze online [cit. 23. 1. 2012] Dostupné na:

http://www.vpagro.cz/clanky/obiloviny-clanky/clanek:vyziva-a-hnojeni-ozime-

psenice-urcene-nejen-k-potravinarskemu-vyuziti Trčková M. (2006): Příjem živin kořeny a listy u polních plodin. Farmář, 12 (4): 18-21 s. Vaněk V., Balík J., Pavlíková D., Tlustoš P. (2007): Výživa polních a zahradních plodin. Profi Press, s.r.o., 176 s. Watson C. (2005): Urease Inhibitors. IFA International Workshop on En hancedEfficiency Fertilizers: 16 s. Watson C., Miller H., Poland P., Kilpatrick D., Allen M., Garrett M., Christianson C. (1994): Soil properties and the ability of the urease inhibitor N-(n-butyl thiophosphorioic triamide to reduce ammonia volatilization from surface-applied urea. Soil Biol Biochem 26: 1165-1171. Wollnerová J., Klír J. (2008): Metodika pro hospodaření ve zranitelných oblastech. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, 36 s. Zadokse J. C., Chang T. T., Konzak C. F. (1974): A decimal cod efor the growth stages of cereales. Weed Research, 14: 514 – 421 Zbíral J. (2002): Analýza pud I., ÚKZÚZ Brno, 197 s. Zbíral J. (2004): Analýza pud III., ÚKZÚZ Brno, 199 s. Zimolka J., Hřivna L., Jánský J., Mareček J., Richter R. (2005): Pšenice – pěstování, hodnocení a využití zrna. Profi Press, s.r.o., 179 s. Zhao, F. J., Fortune, S., Barbosa V. L. (2006): Effects of sulphur on yield and malting quality of barley. Journ. of Cereal Sci. 43:369–377.

70