PŘÍPRAVNÁ STUDIE „Společná rozvojová strategie pro obnovu původního krajinného rázu v česko-saském příhraničí“
OBSAH 1.
CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ.............................................................................................................................4 1.1. VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA POPISOVANÉ OBLASTI........................................................................................4 1.1.1. Vegetační stupně..............................................................................................................................4 1.1.2. Výrobní zemědělské typy..................................................................................................................6
2.
METODIKA PRŮZKUMU A ZÁSADY PROVEDENÍ REALIZAČNÍCH ZÁSAHŮ...................................................7 2.1. HODNOCENÍ STAVU STROMŮ........................................................................................................................7 2.1.1. Fyziologické stáří...............................................................................................................................9 2.1.2. Vitalita.............................................................................................................................................10 2.1.3. Zdravotní stav.................................................................................................................................10 2.1.4. Stabilita...........................................................................................................................................11 2.1.5. Perspektiva......................................................................................................................................12 2.1.6. Technologie.....................................................................................................................................12 2.1.7. Naléhavost zásahu..........................................................................................................................12 2.1.8. Opakování zásahu...........................................................................................................................12 2.2. VÝSADBA STROMŮ....................................................................................................................................13 2.2.1. Školkařské výpěstky........................................................................................................................13 2.2.2. Transport a péče o výsadbový materiál..........................................................................................14 2.2.3. Ošetření kořenů..............................................................................................................................14 2.2.4. Úprava stanoviště...........................................................................................................................15 2.2.5. Výsadbové jámy..............................................................................................................................15 2.2.6. Období výsadby...............................................................................................................................16 2.2.7. Postup výsadby...............................................................................................................................16 2.2.8. Použití substrátů a látek vylepšujících stanoviště...........................................................................17 2.2.9. Kotvení............................................................................................................................................17 2.2.10. Speciální opatření.......................................................................................................................18 2.2.11. Mulčování...................................................................................................................................19 2.2.12. Ochrana stromu.........................................................................................................................19 2.2.13. Řez při výsadbě (komparativní řez)............................................................................................20 2.2.14. Kontrola a odstranění kotvících a ochranných prvků.................................................................20 2.2.15. Zálivka........................................................................................................................................20 2.2.16. Hnojení.......................................................................................................................................21 2.2.17. Kypření.......................................................................................................................................21 2.2.18. Odplevelování............................................................................................................................21 2.2.19. Ochrana proti chorobám a škůdcům.........................................................................................22 2.2.20. Ochrana před vlivem mrazu.......................................................................................................22 2.2.21. Doplňování mulče.......................................................................................................................22 2.3. ŘEZ STROMŮ............................................................................................................................................22 2.3.1. Vedení řezu.....................................................................................................................................22 2.3.2. Velikost rány při řezu......................................................................................................................24 2.3.3. Ošetření ran....................................................................................................................................24 2.3.4. Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu...................................................................25 2.3.5. Řezy zakládací.................................................................................................................................25 2.3.6. Řezy udržovací................................................................................................................................27 2.3.7. Řezy stabilizační..............................................................................................................................29 2.3.8. Řezy tvarovací.................................................................................................................................30 2.4. BEZPEČNOSTNÍ VAZBY................................................................................................................................31 2.4.1. Návrh instalace stabilizačního systému..........................................................................................32 2.4.2. Vazby dynamické............................................................................................................................32 2.4.3. Vazby statické.................................................................................................................................33 2.5. KÁCENÍ STROMŮ.......................................................................................................................................34 2.5.1. Kontrola stromu..............................................................................................................................34 2.5.2. Pracovní prostor..............................................................................................................................34
2.5.3. 2.5.4. 2.5.5. 2.5.6. 2.5.7. 2.5.8. 2.5.9. 2.5.10. 2.5.11. 2.5.12. 2.5.13. 2.5.14. 2.5.15. 2.5.16. 2.5.17. 2.5.18. 2.5.19. 2.5.20. 2.5.21. 2.5.22. 2.5.23. 2.5.24. 2.5.25. 2.5.26. 3.
Zajištění ústupové cesty..................................................................................................................35 Překážky..........................................................................................................................................35 Formální kontrola...........................................................................................................................35 Směrový zářez.................................................................................................................................35 Směrový zásek.................................................................................................................................36 Hlavní řez........................................................................................................................................36 Kácení stromu s náklonem ve směru pádu.....................................................................................36 Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu...............................................................36 Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu.......................................................................36 Kácení stromů suchých a defektních..........................................................................................37 Kácení vícekmenů.......................................................................................................................37 Postupné kácení.........................................................................................................................37 Volné kácení (S-KV)....................................................................................................................38 Kácení s přetažením (S-KSP).......................................................................................................38 Postupné kácení s volnou dopadovou plochou (S-KPV).............................................................38 Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše (S-KPP)...........................................................38 Odvětvování...............................................................................................................................38 Manipulace kmene a silných větví.............................................................................................39 Odstranění pařezu......................................................................................................................39 Odstranění pařezu seříznutím (S-OS).........................................................................................39 Odstranění pařezu ručním klučením (S-OR)...............................................................................39 Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací (S-OK)...........................................................40 Odstranění pařezu frézováním (S-OF)........................................................................................40 Úprava stanoviště......................................................................................................................40
PROTIPOVODŇOVÁ OPATŘENÍ...................................................................................................................41 3.1. SOUHRN NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ A NÁKLADŮ:..........................................................................................42 3.1.1. Nový Oldřichov................................................................................................................................42 3.1.2. Prysk................................................................................................................................................42 3.1.3. Kamenický Šenov............................................................................................................................42 3.1.4. Polevsko..........................................................................................................................................42 3.1.5. Okrouhlá.........................................................................................................................................43 3.1.6. Skalice u České Lípy.........................................................................................................................43 3.1.7. Radvanec.........................................................................................................................................44 3.1.8. Sloup v Čechách..............................................................................................................................44 3.1.9. Slunečná..........................................................................................................................................44 3.1.10. Svor.............................................................................................................................................44 3.1.11. Cvikov.........................................................................................................................................44 3.1.12. Krompach...................................................................................................................................45 3.1.13. Mařenice....................................................................................................................................45 3.1.14. Kunratice u Cvikova....................................................................................................................45
4.
LITERATURA.................................................................................................................................................46
1. Charakteristika území 1.1.
Vymezení a charakteristika popisované oblasti
1.1.1. Vegetační stupně Území státu se člení do čtyř výškových zón, pojmenovaných podle vůdčích dřevin lesních společenstev. Jsou to: Vegetační stupeň dubový – do 400 m.n.v. Vegetační stupeň bukový – v rozmenzí 400 – 800 m.n.v. Vegetační stupeň smrkový – 800 – 1350 m.n.v. Vegetační stupeň klečový – nad 1350 m.n.v. Vegetační stupně nemají však v přírodě ostrou hranici a změna společenstev je plynulá. Teplotní poměry ve výškovém stupni ovlivňuje i poloha a z ní vyplývající mikroklima. Je dána především expozicí vůči světovým stranám a uspořádáním terénu, které způsobují posun vegetačních stupňů. Například na jižních svazích prostupuje dub a jiné teplomilné dřeviny celý bukový vegetační stupeň. Podobně o 100m i více posunuje hranici městské prostředí a dále chráněné stanoviště. Naopak na severních až východních svazích je posun obrácený. Stejný vliv prokazují i chladné kotliny (Hurych, 1996). Svazek obcí Novoborska tvoří katastry obcí: Cvikov, Česká Lípa, Kamenický Šenov, Krompach, Kunratice u Cvikova, Mařenice, Nový Oldřichov, Okrouhlá, Polevsko, Prysk, Radvanec, Skalice u České Lípy, Sloup v Čechách, Slunečná a Svor. Obce
Nadmořská výška m.n.m.
Cvikov Česká Lípa Kamenický Šenov Krompach Kunratice u Cvikova Mařenice Nový Oldřichov Okrouhlá Polevsko Prysk Radvanec Skalice u České Lípy Sloup v Čechác Slunečná Svor
357 258 350-550 400-600 318 392 370-550 385 490 468 305 324 292 360-460 435
Z výše uvedeného vyplývá, že se svazek obcí Novoborska pohybuje ve vegetačním stupni dubovém a v některých případech i ve vegetačním stupni bukovém.
VEGETAČNÍ STUPEŇ DUBOVÝ U nás zahrnuje nížiny a rovinné i mírně zvlněné polosuché krajiny asi do nadmořské výšky 400 m s průměrnou roční teplotou 8°C a srážkami pod 600 mm. V tomto stupni jsou nejvíce rozšířené listnaté stromy s převahou dubu. Nejčastější je dub zimní; dub letní se vyskytuje na bohatších půdách nižín a nížinných luhů a teplomilný šípák a dub cer v nejteplejších oblastech a lokalitách. Smíšené doubravy jsou nejdokonaleji ustrojenými společenstvy s bohatým keřovým a bylinným patrem. Společenstva borů na chudých půdách a skalách mají menší druhové zastoupení. Tento veg. stupeň v zemědělské rajonizaci zahrnuje výrobní typ řepařský a kukuřičný (Hurych, 1996). VEGETAČNÍ SUPEŇ BUKOVÝ Zahrnuje vyšší pahorkatiny a předhůří vysokých horských masivů se středně vlhkým a vlhkým klimatem v přibližném rozmezí nadmořské výšky 400 – 800 m. Bučina není již z hlediska fytocenologického tak bohatě ustrojeným společenstvem jako doubrava. Zapojené bučiny jsou velmi stinné a neumožňují vegetaci většině rostlinných druhů. Podle stanovištních podmínek mají řadu variant (bukovo-dubový, bukovo-smrkový a nebo bukovo-jedlový).
Tento vegetační stupeň v zemědělské rajonizaci zahrnuje výrobní typ bramborářský a horský (Hurych, 1996).
1.1.2. Výrobní zemědělské typy Dle Kutiny (1982) se jimy rozumí jednotky, používané při územním plánování zemědělské výroby, jež vyjadřují celkovou vhodnost přírodních podmínek (základních vlastností klimatu a půdy) pro pěstování hlavních zemědělských plodin. Celkem se rozlišují 4 výrobní typy, členěné dále do tzv. podtypů. Novoborsko díky své výškové rozmanitosti spadá do třech výrobních typů.
Výrobní typ řepařský – do 350 m.n.m. Výrovní typ bramborářský – do 600 m.n.m. Výrobní typ horský – nad 600 m.n.m.
VÝROBNÍ TYP ŘEPAŘSKÝ Vyskytuje s v rovinném až mírně zvlněném terénu, zhruba do 350 m.n.m. Průměrná roční teplota činí 8-9 °C. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje kolem 600 mm. Genetickým půdním typem bývá černozem, hnědozem, slinovatka, popř. i mírný podzol. VÝROBNÍ TYP BRAMBORÁŘSKÝ Vyskytuje se v pahorkatinách a na zvlněných plošinách do 600 m.n.m. Průměrná roční teplota činí 6-8 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 – 800 mm. Genetický půdním typem hnědozem nebo častěji mírně až výrazně podzolovaná půda. VÝROBNÍ TYP HORSKÝ Vyskytuje se v horských krajích nad 600 m.n.m. Průměrná roční teplota je nižší než 6°C. Průměrný roční úhrn srážek přesahuje 800 mm. Genetickým půdním typem je výrazný podzol.
2. Metodika průzkumu a zásady provedení realizačních zásahů Následující kapitola je citovaná z internetového odkazu: http://www.ochranaprirody.cz/res/data/151/019785.pdf
2.1.
Hodnocení stavu stromů
Základní plochy jsou označované zkratkou „ZP“ následovanou unikátním číslem konkrétní základní plochy v rámci projektu a jednoznačným názvem. Dílčí prostorové jednotky jsou označované číslem v rámci nadřazené základní plochy za lomítkem. Využívání základní plochy a její zařazení do systému péče je charakterizované intenzitní třídou údržby. Stupnice: Třída 1 2 3 4
Popis Mimořádné nároky na péči na zvláště exponovaných stanovištích v centrálních a centru blízkých oblastech s významem utvářejícím vzhled města či obce. Průměrné nároky na péči u všech ploch zeleně, pokud nejsou zařazeny do 1 třídy. Typicky zpravidla zahrnuje zeleň bydlení jako funkční typ zeleně s nejvyšším podílem v systémech zeleně sídel. Nízké nároky na péči, odlehlé objekty, špatně přístupné části parků, plochy ležící ladem. Zpravidla funkční typy krajinné zeleně na území města. Plochy neudržované zeleně nebo udržované pouze příležitostně.
Pro účely tohoto standardu jsou parametry charakterizující základní plochu rozšířené o: celkovou hodnotu stability stromů na ploše, hodnotu cíle pádu. Tyto parametry jsou určované metodou kvalifikovaného odhadu pro celou základní plochu. Celková hodnota stability charakterizuje celkovou stabilitu stromů na základní ploše. Uvádí se jako odhad převažujícího stavu stromů na celé základní ploše. Stupnice: Stupeň 1 2 3 4 5
Popis Plochy se stromy bez zásadních staticky významných defektů Plochy se stromy s defekty řešitelnými běžným pěstebním zásahem Plochy se stromy s patrným výskytem defektů, které je nutné řešit speciálními stabilizačními zásahy (například stabilizační řezy, vazby). Plochy se stromy s patrným výskytem statických selhání. Omezená možnost stabilizace pěstebními zásahy. Plochy s havarijním stavem stromů. Významný podíl výskytu rozpadajících se stromů bez možnosti stabilizace.
Hodnota cíle pádu charakterizuje intenzitu provozu osob a automobilů v dopadové vzdálenosti stromů na základní ploše a hodnotu majetku, který může být zasažen v případě selhání stromů. Uvádí se jako odhad převažujícího parametru na celé základní ploše; nejvyšší nejnižší parametr rozhoduje o zařazení plochy do konkrétního stupně. Stupnice: Stupeň
Parametr Frekvence provozu1
1
konstantní provoz osob >35 za hodinu
2
provoz osob mezi 10 a 35 za hodinu, hřbitovy
3
provoz osob mezi 1 a 10 za hodinu
4
provoz osob do 1 za den
5
provoz osob v řádu 1 za den
6
provoz osob v řádu 1 za týden
Typ komunikace dálnice, silnice I. třídy a hlavní ulice v zastavěném území silnice II. třídy a frekventované ulice v zastavěném území, parkoviště méně frekventované silnice nebo silnice s horší viditelností méně frekventované silnice s dobrou viditelností silnice bez obecného přístupu (firemní, soukromé), zemědělské cesty žádný provoz automobilů
Hodnota majetku riziko vzniku škod na nemovitostech převyšující 2.000.000 Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 500.000 a 2.000.000 Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 80.000 a 500.000 Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 5.000 a 80.000 Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 400 a 5.000 Kč riziko vzniku škod na nemovitostech pod 400 Kč
Základní inventarizace zahrnuje: lokalizaci stromů, určení základních taxonomických a dendrometrických údajů individuálních stromů. Dendrologický průzkum zahrnuje: základní inventarizaci, fyziologické stáří, vitalitu, zdravotní stav, stabilitu, perspektivu, datum hodnocení. Součástí základního hodnocení je i zjištění, zda daná dřevina je nebo není biotopem zvláště chráněných druhů organismů (ZCHD). 1Je nutné zohlednit charakter (sezónnost) využívání konkrétní plochy.
Návrh zásahu je součástí dendrologického průzkumu a zahrnuje: technologii zásahů, naléhavost zásahů, navrhované opakování zásahů. Každý strom je identifikovaný číslem, které je unikátní alespoň v rámci základní plochy. Lokalizace individuálního stromu se provádí pomocí bodu s definovanými souřadnicemi, volitelně doplněná symbolem či znázorněním průmětu koruny. Základním typem lokalizace je zjišťování souřadnic středu kmene stromu v jednom ze standardních typů souřadného systému. Za standardní jsou považovány následující typy souřadného systému: S-JTSK (Minus S-JTSK), WGS 84. V případě využití jiného souřadného systému je nutné zajistit jeho přepočet na systém standardní. Stanovení souřadnic může proběhnout více metodami (viz Příloha č. 11), volba konkrétního postupu je volbou zadavatele prací a realizátora průzkumu. Přesnost zjišťování souřadnic odpovídá použité metodě (viz Příloha č. 11), podkladovým materiálům a technickému vybavení. Vizuální zakreslení do katastrální mapy či ortofoto mapy se provádí s možnou odchylkou 1-3 m v případech, kdy není situace významně komplikovaná. V případě lokalizace stromů v porostech, na svazích a v obdobných podmínkách komplikujících odhad může být chyba i větší. Zakreslení do technické mapy probíhá s možnou odchylkou do 0,5 m, odpovídající třídě 5 dle ČSN 01 3410. Geodetické zaměření pozic stromů odpovídá třídě přesnosti 3 dle Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 2600/1981-22. Stromy rostoucí ve stromořadích a alejích se lokalizují jednotlivě, případně se sdružují do skupin stromů.
2.1.1. Fyziologické stáří Fyziologické stáří charakterizuje strom z hlediska jeho vývojové ontogenetické fáze. Stupnice: 1. mladý strom ve fázi aklimatizace, 2. aklimatizovaný mladý strom, 3. dospívající strom, 4. dospělý strom, 5. senescentní strom.
2.1.2. Vitalita Vitalita stromu (fyziologická vitalita, životaschopnost) charakterizuje jedince z pohledu dynamiky průběhu jeho fyziologických funkcí. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele: rozsah defoliace (případně odhad počtu ročníků jehlic), změny velikosti a barvy asimilačních orgánů, významné napadení asimilačních orgánů chorobami či škůdci, dynamika vývoje sekundárních výhonů, změny formy větvení vrcholové části koruny, prosychání na periferii koruny, dynamika reakce na poškození, u fyziologického stáří 1-3 dynamika výškového přírůstu. Ukazatele vitality mohou mít značnou proměnlivost mezi jednotlivými vegetačními obdobími. Hodnocení mohou negativně ovlivnit např. holožíry, extrémní klimatické vlivy, zásadní zásahy do stanovištních poměrů stromu. Stupnice: výborná až mírně snížená, zřetelně snížená (stagnace růstu, prosychání koruny na periferních oblastech koruny), výrazně snížená (začínající ústup koruny, odumřelý vrchol koruny), zbytková vitalita (větší část koruny odumřelá), suchý strom.
2.1.3. Zdravotní stav Zdravotní stav stromu charakterizuje jedince z pohledu jeho mechanického narušení či poškození. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele: mechanická poškození, napadení dřevními houbami, xylofágním hmyzem, přítomnost silných suchých větví, přítomnost dutin a výletových otvorů, přítomnost defektních a poškozených větvení. Zdravotní stav hodnotí všechna narušení stromu jako mechanického objektu bez ohledu jejich bezprostřední vliv na celkovou stabilitu jedince. Stupnice:
zdravotní stav výborný až dobrý, zhoršený (mechanické narušení významného charakteru), výrazně zhoršený (přítomnost poškození snižujících dožití hodnoceného jedince), silně narušený (souběh defektů či přítomnost poškození výrazně snižujících dožití hodnoceného jedince), rozpadající se/rozpadlý strom (akutní riziko rozpadu, případně rozpadlý jedinec).
2.1.4. Stabilita Stabilita stromu hodnotí úroveň rizika selhání stromu vývratem, zlomem kmene nebo odlomením významné části koruny. Při vizuálním hodnocení stavu stromů je součástí šetření pouze hodnocení odolnosti proti zlomu. Odolnost proti vyvrácení je hodnocena jen na základě vizuálně patrných symptomů. Reprezentativní charakteristika odolnosti stromů proti vyvrácení je možná jen s využitím vybraných přístrojových metod šetření. Náplní hodnocení stability stromu je kvantifikace rozsahu zjištěných defektů, nikoli předvídání okamžiku selhání. Riziko selhání stromu mohou zásadním způsobem zvýšit nepředvídatelné vnější vlivy, jako je například: extrémní rychlost větru (v nárazech přesahujících základní rychlost větru dle dané větrné oblasti), turbulentní větrné proudění, námraza, silná zátěž mokrým sněhem, extrémní zvlhčení půdy (například dlouhodobými intenzivními srážkami, případně povodněmi). Do diagnostického pohledu stability stromu jsou zahrnuty především následující parametry: přítomnost defektních větvení (tlakové vidlice, poškozená kosterní větvení apod.), symptomy infekce hlavních nosných částí dřevními houbami či xylofágním hmyzem, přítomnost dutin a výletových otvorů,
habituální defekty (významně zvýšené těžiště koruny, asymetrická koruna), výskyt přerostlých sekundárních výhonů, trhliny v hlavních nosných částech stromu, nekompenzovaný náklon kmene, symptomy infekce či mechanického poškození mechanicky významného kořenového prostoru.
Konkrétní seznam nalezených symptomů je povinně uváděný v textové podobě v poznámce. Stupnice: 1. výborná až dobrá, 2. zhoršená (vyvíjející se staticky významné defekty malého rozsahu bez akutního vlivu na stabilitu hlavních nosných částí), 3. výrazně zhoršená (přítomnost staticky významných defektů většího rozsahu, často vyžadující stabilizační zásah), 4. silně narušená (přítomnost staticky významných defektů většího rozsahu či souběh defektů výrazně snižující stabilitu jedince, vyžadující stabilizační zásah), 5. havarijní strom (akutní riziko selhání bez možnosti řešení stabilizačním zásahem). Provozní bezpečnost se vyjadřuje jako syntetická hodnota kalkulovaná s využitím stability konkrétního stromu a hodnoty cíle pádu základní plochy (viz 2.1.6), na níž strom roste. Hodnotu cíle pádu lze v opodstatněných případech stanovit i individuálně.
2.1.5. Perspektiva Perspektiva stromu charakterizuje zjednodušeným způsobem předpokládanou délku jeho existence na daném stanovišti, danou stavem (vitalita, zdravotní stav, stabilita) a vhodností, přičemž rozhodující je horší z parametrů. Stupnice: a dlouhodobě perspektivní , b krátkodobě perspektivní, c neperspektivní
2.1.6. Technologie Návrh technologie zásahu je uváděn slovně nebo zkratkou vždy dle příslušného Standardu péče o přírodu a krajinu. Případné uvádění speciálních technologických postupů musí být v metodice posudku detailně popsáno způsobem, který umožňuje jejich nacenění a následnou kontrolu provedení. Použitá databáze musí umožňovat návrh více typů ošetření pro každý hodnocený strom. Bližší specifikace technologie ošetření je uvedena v poznámce k technologii.
2.1.7. Naléhavost zásahu Všechny navržené technologie zásahu se rozdělují do tříd naléhavosti podle jejich důležitosti. Účelem je možnost finanční optimalizace zásahu. Následné provedení všech navržených zásahů v jednom kroku (bez ohledu na naléhavost) není technologickou chybou. Stupnice: 0. zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení, 1. realizovat v první etapě prací, 2. realizovat ve druhé etapě prací, 3. realizovat ve třetí etapě prací. Skutečnou etapizaci prováděných prací stanovuje investor (vlastník stromů).
2.1.8. Opakování zásahu V opodstatněných případech lze u každé technologie zásahu navrhnout interval jeho opakování. Opakování je třeba definovat především u následujících typů ošetření (dle SPPK A02 002 – Řez stromů): S-RV – řez výchovný, S-RO – obvodová redukce koruny, S-SSK – sesazení sekundární koruny, S-RS – sesazovací řez, S-RTHL – řez na hlavu, S-RTPP – řez popouštěcí, S-RTZP – řez živých plotů a stěn. Skutečné opakování zásahu je třeba před realizací upřesnit v rámci aktualizace.
2.2.
Výsadba stromů
Kapitola „Výsadba stromů“ je citovaná ze standardu SPPKA 02-001 2013 VYSADBA STROMU.
2.2.1. Školkařské výpěstky Sazenice musí splňovat ukazatele jakosti ČSN 46 4902. Údaje na jmenovkách (druh, kultivar, velikost, kvalita, počet přesazení, počet kusů v balení, celkový počet) musí odpovídat skutečnosti. Rostliny musí být dodané v souladu s objednávkou a dodacím listem. Stromy musí být zdravé, bez známek poškození kmene a kosterních větví s vyzrálými výhony, prosty chorob a škůdců. Musí odpovídat charakteristickým znakům daného taxonu. Maximální průměr nezakalusovaných ran je 20 mm, přičemž je nutné respektování třetinového pravidla. Zvýšená pozornost musí být věnována kořenům, kořenovému balu a kořenovému krčku. Minimálně 1% náhodně vybraných stromů může být pečlivě prohlédnuto a překontrolováno
(u stromů dodávaných v kontejneru či s balem případně včetně možnosti rozebrání balu nebo kontejneru). Zjišťují se zejména následující parametry: - rozsah patrných mechanických poškození kořenů (maximální průměr rány je 30 mm) - dostatečný počet rovnoměrně rozložených hlavních i jemných vedlejších kořenů s přihlédnutím k vlastnostem jednotlivých taxonů - kořeny nesmí být přeschlé, nesmí být patrné symptomy houbové infekce - pozice kořenového krčku v balu (nesmí být umístěný pod úrovní půdy – „utopený“) Zemní bal musí být přiměřeně velký, pevný. Obsah kontejneru musí být dostatečně prokořeněné. Substrát v balu či kontejneru musí svým složením a kvalitou odpovídat požadavkům pěstovaných stromů. V případě používání substrátů s vyšším obsahem rašeliny je nutné zajistit při skladování i po výsadbě až do řádného zakořenění zvýšenou pravidelnou zálivku. Zaschnutí kořenů, významná poškození kořenů, poškození kmene, chybějící, nebo poškozený terminál, koruna neodpovídající danému taxonu a velikosti sazenice jsou důvodem k odmítnutí převzetí stromů. Pokud se hlavní kořeny kontejnerovaných sazenic stáčí podél stěny kontejneru, jedná se o materiál nestandardní. Takto poškozené sazenice by neměly být vysazované. Stáčející se vedlejší kořeny lze upravit řezem. Při výsadbě stromů s balem musí být pletivo chránící bal ze žíhaného, povrchově neupraveného pletiva. Plachetka chránící zemní bal musí být z přírodního, lehce rozložitelného materiálu. Stromy s baly obalenými materiálem neodpovídajícím této specifikaci jsou nestandardním materiálem a je zde důvod pro odmítnutí jejich převzetí. Stromy nelze dlouhodobě pěstovat v kontejneru ani v airpotu či podobnými technologiemi.
2.2.2. Transport a péče o výsadbový materiál Manipulace s výsadbovým materiálem. Veškerá manipulace se stromy s balem se provádí optimálně za kořenový bal. V případě uchycení za kmen (těsně nad kořenovým balem) musí být kmen ochráněn proti mechanickému poškození. Při manipulaci nesmí dojít k poškození balu, pletiv kmene, vylámání pupenů ani ke zlomům kosterních větví v korunce. Zásadní důležitost má zachování terminálního výhonu a u větších stromů (s obvodem kmene nad 200 mm) i prvního patra větví. Transport. Stromy musí být chráněny před vyschnutím, přehřátím a mrazem. Při přepravě musí být zajištěné takové podmínky, které stromy ochrání před tímto poškozením. Expedice stromů může proběhnout pouze se souhlasem příjemce2 v případě následujících podmínek: mezi 1. říjnem a 15. březnem při teplotách pod -2o C mezi 16. březnem a 30. zářím při teplotách pod -1o C při nebezpečí vzestupu teplot nad 25o C Stromy je optimální vysázet bezprostředně po transportu. Uskladnění výsadbového materiálu (zakládka). V případě dočasného uskladnění (založení) na stavbě musí být rostlinný materiál po transportu uložen na odpovídajícím místě, chráněný před větrem, sluncem, mrazem a vysycháním. Kořenový systém sazenic musí být zasypány
2
vlhkým pískem, ornicí, rašelinou, štěpkou, kompostem, případně překryt jutovými pytli či rohožemi Dočasné uskladnění prostokořenných stromů musí být provedené okamžitě po transportu. Výjimku mohou tvořit rostliny s kořenovým systémem ošetřeným gelovými přípravky, u nichž musí dočasné uskladnění proběhnout do 24 hodin. Stromy s balem a v kontejnerech musí být dočasně uskladněné nejpozději do 48 hodin od transportu. Dočasně uskladněné rostliny musí být dostatečně zavlažované v závislosti na počasí a použitém materiálu zakrytí a dle lokality chráněné proti poškozením zvěří.
2.2.3. Ošetření kořenů Při výsadbě prostokořenných sazenic musí být odstraněny nebo zakráceny všechny poškozené nebo zaschlé kořeny. Odstraňují se i kořeny škrtící. Zakracují se dlouhé kořeny, u nichž by došlo při umístění do výsadbové jámy k deformaci růstu. Pokud kořeny prostokořenných sazenic jeví známky zaschnutí, musí být před výsadbou minimálně na hodinu namočeny do vody. Délka máčení je maximálně 24 hodin. Zatření ran po zakrácení kořenů není nutné. Kořeny prostokořenných stromů s obvodem kmínku nad 140 mm by měly být ošetřeny antidesikantem (prostředkem sloužícím jako ochrana proti vysýchání). U kontejnerovaných stromů je nutné přerušit kořeny stáčející se po obvodu kontejneru minimálně na dvou místech po stranách i na spodní straně, případně se odstraňují kořeny prorůstající z kontejneru (viz Příloha č. 13, obrázek 5). Všechny škrtící kořeny musí být odstraněny. Strom, u kterého by odstraněním škrtících kořenů vedlo k velkému poranění, nesmí být vysazován.
2.2.4. Úprava stanoviště Stanoviště je nutné v oblasti budoucího prokořenitelného prostoru řádně připravit před zahájením výsadby. Příprava se týká především: odstranění vytrvalých plevelů včetně jejich vegetačních, regenerace schopných částí odstranění nežádoucích materiálů a případná výměna kontaminované či nevhodné půdy úprava stanoviště včetně případné navážky vegetační vrstvy půdy Plošné odplevelení stanoviště se provádí buď mechanicky, nebo s využitím herbicidů. Použité herbicidy musí být uvedené v Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin a nesmí poškozovat vysazované stromy. V případě zásobního hnojení musí hnojiva odpovídat ČSN 65 4802. Živiny se musí uvolňovat pomalu, zejména v případě dusíku.
2.2.5. Výsadbové jámy Na nepozměněných, nezhutněných stanovištích je velikost výsadbové jámy dána průměrem balu, kontejneru nebo šířkou kořenového systému prostokořenné sazenice. Šíře výsadbové jámy je minimálně 1,5 násobkem výše zmíněného rozměru.
Tvar výsadbové jámy písčitých až středně těžkých půd není důležitý. V jílovitých nebo zhutněných půdách je vhodnější hranatý nebo paprsčitý tvar. Stěny jámy by měly být zešikmené ke spodní části balu a musí být zdrsněné. Stěny výsadbové jámy nesmí působit jako neprostupná překážka pro kořeny. Dno výsadbové jámy nesmí být hladké a zhutněné, je nutné jej narušit. Hloubka výsadbové jámy by neměla přesáhnout výšku balu nebo výšku kořenového systému sazenice. V případě hlubších jam musí být prolitím vodou nebo přiměřeným hutněním podsypu zabráněno následnému poklesu kořenového krčku vysazovaného stromu. Při kopání jámy by nemělo dojít k promísení vrstev půdy. Svrchní vrstva by měla být oddělena od spodních vrstev. Do zeminy pocházející ze spodních vrstev by neměl být přimísen žádný organický materiál (ani případné zbytky drnu z vrchních vrstev), pokud bude dále používaná pro podsypání balu. Jako „spodní vrstva půdy“ se označuje u těžších půd vrstva přibližně pod 0,3 m, u lehčích půd pod 0,4 m. Před výsadbou je nutné zkontrolovat odtokové poměry v jámě. V místech s vyšší hladinou podzemní vody nebo na nepropustných stanovištích je nutné přebytečnou vodu odvést drenážemi, případně provést výsadbu nad terén. Při výsadbě nad terén je nutné zeminu navézt v dostatečném časovém předstihu před vlastní výsadbou. V případě strojově hloubených jam je nutné před výsadbou narušit utužené stěny a dno jámy. Při výsadbě živých plotů a stěn, případně při osazování svahů a podobně je možná výsadba do rýh. Zajištění prostoru při vytváření výsadbových jam musí odpovídat nařízení vlády č. 591/2006 Sb.
2.2.6. Období výsadby Prostokořenné stromy a stromy s balem se vysazují tehdy, když je sazenice ve vegetačním klidu. Nesmí se vysazovat za mrazu a do zamrzlé půdy. Stromy s balem lze vysazovat i v období vegetace, pokud byly odpovídajícím způsobem připravené. Stromy dodávané v kontejneru či airpotu lze sázet v průběhu celého roku, pokud není zamrzlá půda. Jsou-li rostliny v plném růstu, není vhodné je vysazovat za vysokých teplot.
2.2.7. Postup výsadby Kořenový krček stromu musí být usazen v rovině s terénem nebo lehce nad terén, nesmí být zasypán. Výjimku tvoří topoly a vrby, jejichž kořenový krček je možné umístit lehce pod rovinu terénu a podpořit tak tvorbu adventivních kořenů. Kořenový krček stromu vysazovaného ve svahu musí být po výsadbě v úrovni spodní hrany odkopaného terénu (horní hrany níže položené stěny jámy). Strom vysazený ve svahu musí být chráněn proti vodní erozi. Kořeny nebo vrchní část kořenového balu musí být po výsadbě překryta vrstvou zeminy nejméně 20 mm. Kořeny prostokořenných sazenic musí být ručně rovnoměrně rozprostřené. Drátěné pletivo balu musí být v horní části uvolněné, vrchní stahovací drát musí být přestřižený. Musí být zkontrolována skutečná pozice kořenového krčku v balu či kontejneru. Je-li strom utopen v balu, musí se odstranit zemina z horní části balu a kořenový krček musí být usazen do roviny s terénem. Zálivka jako součást výsadby se provádí do otevřené jámy, aby byl minimalizován vznik vzduchových kapes. Zálivka musí prosytit rovnoměrně půdu v celé výsadbové jámě. Voda používaná pro zálivku nesmí být kontaminovaná a musí odpovídat ČSN 75 7143. Její kvalitu je třeba pravidelně kontrolovat. Závlaha pomocí zavlažovacích sond je účelná pouze v prostorách s omezenou možností vsakování vody. Jsou-li zavlažovací sondy nainstalované, musí být naplněné například štěrkem nebo obdobným vhodným materiálem. Ve volných nezpevněných plochách není používání zavlažovacích sond nutné. Před zasypáním jámy je vhodné umístit do jejího dna kotvení. Při zasypávání hlubších částí jámy se použije zemina ze spodní vrstvy (případně vylepšená minerálním substrátem). Na zasypání vrchních vrstev se použije vrchní zemina (případně vylepšená minerálním nebo i organickým substrátem). Při výsadbě prostokořenných sazenic se musí postupovat tak, aby mezi kořeny nevznikaly vzduchové kapsy nevyplněné substrátem. Vytváříme závlahové mísy pro zlepšené možnosti zalévání stromu. Výjimkou jsou výsadby v místech, kde závlahovou mísu nelze vytvořit (zpevněné plochy a podobně). Jakékoliv zásahy, které by mohly poškodit kořenový systém, jsou po výsadbě nevhodné. Jedná se například o: hloubkové kypření výsadbové plochy rytím nebo strojním zpracováním půdy nešetrné vysazování jiných rostlin, v místě výsadby stromu instalace kůlů nebo kotevních systémů do bezprostředního okolí kořenového
systému stromu po výsadbě instalace opatření k ochraně místa výsadby, jako ochranné bariéry, rošty, kmenové koše a podobně. Tyto práce musí být provedeny před výsadbou nebo jako součást výsadby.
2.2.8. Použití substrátů a látek vylepšujících stanoviště Ve vhodných půdních podmínkách není ve výsadbové jámě třeba vyměňovat ani vylepšovat zeminu. Ve zhoršených podmínkách je vhodné zeminu vylepšit. Vhodné je doplnit pouze jednotlivé komponenty a vytvořit substrát na místě promísením se stávající zeminou. Stávající zemina nesmí být kontaminovaná. Fyzikální vlastnosti těžších půd, stanovišť více zatěžovaných (riziko zhutnění půdy) nebo urbanizovaných stanovišť (zpevněné povrchy – zhoršený příjem vody a vzduchu) jsou vylepšovány materiály zlepšujícími propustnost půdy (minerální substráty). V písčitých půdách můžeme naopak přidávat jíly nebo bentonit pro zlepšení schopnosti substrátu vázat vodu. Pokud se nejedná o výrazně kontaminované půdy, zeminu na stanovišti pouze vylepšujeme, aby nedošlo k zásadní změně struktury a fyzikálních vlastností od okolní půdy. Na běžných stanovištích se obvykle provádí vylepšení půdy maximálně do 50 % objemu výsadbové jámy. Minerální substráty jsou na bázi písku, štěrku, případně jiných nestlačitelných materiálů (liapor, keramzit, cihlový recyklát a podobně). Tyto materiály nesmí zásadně měnit pH stanoviště. Minerální substráty lze používat ve spodních i vrchních vrstvách výsadbové jámy. Strukturní (nosné) substráty se nepoužívají přímo do výsadbové jámy, ale do prokořenitelného prostoru navazujícího na ní. Jsou to substráty, které jsou schopné po zhutnění nést stavební konstrukci, ale zároveň vytváří podmínky vhodné pro růst kořenů. Skládají se z hrubších frakcí štěrku a materiálu vhodného pro růst kořenů. Organické substráty. Jedná se o substráty s převahou organických složek (zejména kompost, kompostovaná kůra, rašelina) lze použít pouze na vylepšení půdy ve vrchní vrstvě 200–400 mm. Kompost přidávaný do substrátů musí být dobře rozložený. Do půdy (substrátu) mohou být přidávány další pomocné složky, například hydroabsorbenty, kořenové stimulátory nebo hnojiva. Hydroabsorbenty upravují vodní režim, zvyšují sorpci vody živin a podporují mikrobiologickou aktivitu půdy. Zlepšují hospodaření s vodou na stanovišti. Jejich použití je výhodné zejména na písčitých půdách nebo na pozměněných stanovištích, kde je omezený přístup vody. Stimulátory podporují růst kořenů a urychlují tvorbu nového kořenového systému. Mykorhiza umožňuje kořenům lepší příjem vody i živin, mykorhizní houby poskytují rostlinám některé růstové hormony. Účinnější příjem živin zlepšuje vitalitu stromů. Mykorhizní přípravky je vhodné používat výhradně do výsadbové jámy a to zejména na degradovaných stanovištích, kde je menší pravděpodobnost jejich přirozeného výskytu.
2.2.9. Kotvení Špičáky a pyramidy od výšky 1,5 m a stromy se zapěstovanou korunou je nutné při výsadbě pevně ukotvit pro zamezení trhání kořenů při pohybech nadzemní části. Typ kotvení, velikost a pevnost kůlů je dána velikostí rostliny, předpokládanou dobou účinnosti, charakterem a způsobem využívání ploch (například požadavky na bezpečnost provozu), stanovištěm a estetikou. Obvykle se kotví na 1–3 kůly. Kotvení nesmí poškozovat strom. Kotvení ponecháváme obvykle dvě vegetační sezóny, výjimkou jsou výsadby velkých stromů nebo výsadby na větrná či jinak exponovaná stanoviště. Nejčastěji se provádí kotvení ke kůlům, lanovými systémy do koruny nebo podzemní kotvení. Kůly použité pro kotvení musí být oloupané a musí mít životnost minimálně 2 roky. V případě požadavku na delší trvanlivost je vhodná hloubková impregnace kůlů. Úvazek musí být na kůlu zajištěn proti sklouznutí. Úvazky nesmí poškozovat kůru, ani bránit tloustnutí kmene. Kůly instalujeme během výsadby do otevřené výsadbové jámy, aby nedošlo k poškození kořenů. Kůly musí být ukotveny pode dnem výsadbové jámy. Výška kotvení je od 500 mm od země do nejvýše 100 mm pod nasazením koruny kmenných tvarů sazenic. Při použití lanového systému kotvení se musí systém pravidelně kontrolovat. Lana musí být dostatečně napjatá. Nesmí docházet k zarůstání lan do pletiv kmene. Podzemní kotvení je možné použít pouze u stromů dodávaných s balem nebo v kontejneru. Kotvení přes bal lze použít u pevných neporušených balů z jílovitých nebo jílovitohlinitých půd. Prvky kotvení se nesmí hluboce zařezávat do zemního balu.
2.2.10.
Speciální opatření
Rošty se instalují jako jedno z opatření do míst, kde je intenzivní pohyb osob a mohlo by dojít k sešlapávání (zhutnění) půdy v kořenovém prostoru. Velikost roštů se volí podle cílové velikosti vysazovaných stromů. U velkých stromů je vhodné použít dělený rošt, jenž umožňuje zvětšovat otvor pro kmen při jeho tloustnutí. Rošty musí být ukotveny tak, aby nedocházelo k přerušení možnosti prorůstání kořenů do okolní půdy. Rošty se ukládají na nosnících ukotvených na patkách. Rošty musí být dostatečně propustné pro vodu a vzduch, musí umožňovat kontrolu kořenového prostoru, úklid odpadků a péči o strom. Měly by být rozebíratelné a zabezpečené proti krádeži. Protikořenové bariéry lze použít pro jednostranné zabránění prorůstání kořenového systému (například ve směru k překážce). Instalované musí být v dostatečné vzdálenosti od stromu, umožňující vyvinutí stabilního kořenového systému a do dostatečné hloubky (0,5– 1,5 m) dané půdními podmínkami a typem kořenového systému stromu. Protikořenové bariéry se instalují vždy lícovou stranou ke kmeni. Při instalaci a zasypávání nesmí dojít k jejich poškození či protržení. Optimální ochrana podzemních sítí technického vybavení je pomocí chrániček. Na stanovištích, kde není možné počítat s přirozenou disponibilitou dostatečného množství vody pro růst stromu, je možné instalovat zavlažovací systémy. Závlaha musí stimulovat prorůstání kořenů do hlubších půdních vrstev a množství dodávané vody musí odpovídat typu závlahy, velikosti dřeviny, půdním podmínkám, denní a roční době. Umístění svodidel. U svahů a náspů, kde je svodidlo dáno normou, nebo je osazeno na základě jiných požadavků, lze provádět výsadbu stromů, pokud se dodrží dostatečná nezbytná vzdálenost před překážkou a potřebná vzdálenost k deformaci svodidla po nárazu (tzv. deformační zóna). Umístění svodidel se řídí vyhláškou č.104/1997 Sb. a dalšími předpisy. Ochrana proti parkování se používá v prostoru, kde dochází k vjezdu a parkování vozidel v blízkosti stromů. Jako ochrana kmene stromů proti parkování jsou používány většinou kovové nebo betonové prvky pevně zakotvené v terénu a odolné poškození. Musí být umístěny nejméně 0,7 m od kmene stromu, musí být dostatečně viditelné a nesmí jakýmkoliv způsobem poškozovat strom. Zábrany proti parkování musí splňovat požadavky ČSN EN 12899–1. V místech, kde může docházet k postřiku kmene či koruny solankou ze zimního posypu komunikací, je vhodné zvážit instalaci odpovídající ochrany rostlin. Ochrana musí efektivně zabraňovat kontaktu s rozpuštěnou posypovou solí. Všechny instalované prvky musí být umístěné tak, aby nepoškozovaly strom a umožňovaly jeho tloušťkový přírůst. Musí být dostatečně ukotvené. Ukotvení by mělo být mimo výsadbovou jámu a mělo by co nejméně omezovat prokořenitelný prostor.
2.2.11.
Mulčování
Vysazené stromy je vhodné zamulčovat vrstvou 80–100 mm mulčovacího materiálu. Mulč nesmí být v přímém kontaktu s kmenem.
Mulčovací materiály nesmí poškozovat strom a nesmí bránit svými vlastnostmi pronikání vody a vzduchu do půdy. Jako mulč lze použít například tyto organické materiály - kůru, dřevní štěpku, případně slámu. Tráva a jiné rostlinné zbytky nejsou vhodné, dochází ke kvašení a mulč je málo propustný pro vodu a vzduch. Nejvhodnějším anorganickým materiálem je drcené kamenivo (frakce 4–8 mm, až 32–64 mm). Mulčovat lze i keramzitem, liaporem a podobnými materiály. Na exponovaných stanovištích, kde hrozí sešlap (zhutnění) povrchu, je optimální mulčování drceným kamenivem. Na stanovištích s větším pohybem lidí je vhodnější používat kamenivo větších frakcí (např. 32–64 mm). Možné je použití mulčovacích textilií z přírodních i umělých vláken a mulčovacích folií. Mulč se aplikuje tak, aby si plocha kořenové mísy zachovávala mírný spád ve směru ke kmeni.
2.2.12.
Ochrana stromu
Při výsadbě kmenných tvarů stromů je vhodné instalovat odpovídající ochranu kmene. Na ochranu proti korní spále se používají rákosové, bambusové nebo slaměné rohože. Použití jutových bandáží se nedoporučuje. Lze využít i nátěry kmenů vápenným mlékem nebo přípravky k tomu určenými. V místech, kde hrozí poškození vysazených dřevin ohryzem, okusem či vytloukáním, je třeba provést vhodnou ochranu sazenice. Vedle mechanických ochran (plastové, papírové či drátěné chráničky) je možné použít i nátěry či postřiky repelenty. Nátěry a postřiky musí být aplikované v souladu s hygienickými předpisy a principy zajištění bezpečnosti provozu na daném stanovišti. Ochranné postřiky a nátěry musí být uvedené v Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin (vyhláška č. 32/2012 Sb.). Kořenový prostor lze chránit proti zatékání kontaminované vody i zvýšením obrubníků nebo použitím ochranných bariér. V trávníkových plochách je vhodné instalovat ochranné prvky proti poškození kmene sekačkami. Vhodnou ochranou proti poškození kmene při sekání je udržování ochranného prostoru okolo kmene (například aplikací mulče). Ochrana kmene nesmí poškozovat dřevinu a musí být instalována s dostatečnou rezervou, aby bylo umožněné tloustnutí kmene. U stromů vysazovaných v letním období na stanovištích s extrémním slunečním zářením a vysokými teplotami (například zadlážděné prostory) je vhodné chránit korunu během letního období speciální síťovinou - stínovkou. Stínovka musí být odstraněna nejpozději do poloviny měsíce září.
2.2.13.
Řez při výsadbě (komparativní řez)
Provedení komparativního řezu se řídí standardem SPPK A02 002 – Řez stromů.
2.2.14.
Kontrola a odstranění kotvících a ochranných prvků
Nadzemní kotvení je nutné kontrolovat minimálně 1x za vegetační sezónu po dobu alespoň dvou let. Při kontrole dochází k jeho opravě, případně úpravě tak, aby nedocházelo k poškozování kmene a byla zajištěna optimální funkce. Po dvou letech je kotvení obvykle odstraněné. Ochranné prvky kmene je nutné kontrolovat minimálně 1x ročně. Ochranné prvky musí být opravovány a povolovány. Nátěry a postřiky proti okusu musí být každoročně obnovovány. Stínící rohože jsou obvykle odstraněny po dvou letech, v opodstatněných případech (například podél komunikací s chemickou zimní údržbou) je možné je ponechávat déle. Ochranu proti okusu, ohryzu a vytloukání je nutné udržovat déle (do doby, než si strom vytvoří hrubší borku), zejména u citlivých taxonů jako jsou například jabloně.
2.2.15.
Zálivka
Závlahová mísa je udržovaná minimálně po dobu dvou let a dále pak po celou dobu, kdy je vykonávaná zálivka.
Zálivka se provádí po dobu odeznívání povýsadbového šoku. Délku povýsadbového šoku lze stanovit jako 1 rok na každých 80 mm obvodu kmene (zaokrouhleno nahoru). Toto pravidlo neplatí na extrémních stanovištích, kde je podle konkrétních podmínek nutné zajistit závlahu až do řádného zakořenění, v některých případech (například stanoviště bez propojení kořenového prostoru na rostlý terén) i po celou dobu existence stromu na stanovišti. Je nutné kontrolovat vlhkost zeminy před aplikací zálivky. Nesmí dojít k přemokření půdy v okolí výsadbové jámy. Zálivka se musí přizpůsobit aktuálním klimatickým podmínkám, stanovišti (například vliv expozice stanoviště vůči větru či slunečnímu záření), velikosti vysazeného stromu, půdní vlhkosti, termínu provádění (některé druhy vyžadují vydatnou zálivku před zimou) a požadavkům daného taxonu. Vhodný je většinou cyklus 6–8 zálivek během prvního vegetačního období po výsadbě. Četnost zálivek se ve druhém roce snižuje na 3–6. Zálivka u stromů musí proniknout do hloubky kořenového prostoru (v závislosti na velikosti stromu) v celém prostoru výsadbové jámy. Tomu musí odpovídat množství vody v každé zálivce. Zálivka nesmí probíhat vodou pod tlakem, aby nedocházelo k vymývání půdy.
2.2.16.
Hnojení
Hnojení se provádí jen v nezbytném rozsahu v závislosti na obsahu živin v půdě zjištěném rozborem a projevům vitality rostliny (délka přírůstu, velikost a barva listů, vyzrálost letorostů a podobně). Upřednostňuje se používání pomalu rozpustných hnojiv. V případě nutnosti rychlého účinku hnojiva lze použít i hnojivou zálivku či hnojení na list. Hnojení se využívá zejména, pokud jsou stromy vystaveny stresu (například poškozením, chorobami či škůdci, nepříznivými klimatickými vlivy a podobně), pro podporu jejich regenerační schopnosti. Vždy je třeba dbát na správný způsob aplikace a správné dávkování dané typem použitého hnojiva. Po 15. srpnu je nevhodné používat hnojiva s obsahem dusíku větším než 5%.
2.2.17.
Kypření
Kypření se provádí u stromů, které nebyly mulčovány. Kypření se provádí po provedení zálivky tak, aby došlo k rozrušení půdního škraloupu, snadnějšímu přístupu vzduchu do půdy a k přerušení půdní kapilarity vedoucí k zadržení vody v půdě. Při kypření je rovněž prováděno odplevelení. Kypření je prováděno do hloubky 30 mm a to tak, aby nedošlo k poškození kořenového krčku a kořenů stromu ani případných podrostových výsadeb.
2.2.18.
Odplevelování
Při odplevelování odstraňujeme nežádoucí rostliny z prostoru výsadby. Odplevelení může být provedeno chemicky nebo mechanicky. K chemickému odplevelení mohou být použity jen k tomu účelu schválené prostředky a to takové, které nijak neohrožují ošetřované stromy.
Při aplikaci nesmí být nijak zasaženy ani poškozeny žádné další rostliny v okolí ošetřované dřeviny, přípravky nesmí potřísnit kmeny stromů. Vždy musí být dodrženy všechny zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vždy musí být postupováno s vědomím a v souladu s majitelem výsadeb a investorem. O všech provedených aplikacích musí být vedeny řádné záznamy ve stavebním deníku nebo jiném adekvátním dokumentu. Vždy musí být uveden název aplikované látky, použitá dávka, způsob aplikace, počasí, jména pracovníků, jež aplikaci provedli, denní hodinu, kdy byla práce provedena. Tyto záznamy musí být potvrzeny objednatelem. Při mechanickém odplevelení jsou nežádoucí rostliny buďto vytrhány nebo je oddělena nadzemní část od kořenů odkopnutím, případně je plevel vyžnut. Vždy je nutné postupovat opatrně, aby nedošlo k poškození kořenového krčku nebo kořenů odplevelované dřeviny či jejího podrostu. Po odplevelení je plevel odstraněn a odvezen, pokud není s investorem dohodnuto jinak. Používání herbicidů může být regulované ve zvláště chráněných územích, v pásmech ochrany vodních zdrojů, případně může být regulované místními předpisy.
2.2.19.
Ochrana proti chorobám a škůdcům
V průběhu vegetace je nutné sledovat celkový stav dřevin. V případě zjištění napadení je nutné patogenní organismus identifikovat a podle druhu a nebezpečnosti zajistit adekvátní opatření.
2.2.20.
Ochrana před vlivem mrazu
Před mrazy se chrání především teplomilné taxony, a to zejména v raných stádiích vývoje, pokud jsou vysazeny v chladnějších podmínkách, než je jejich přirozené stanoviště. Nejdůležitějším opatřením u stálezelených taxonů je zajištění dostatečného množství vody v půdě před příchodem mrazů. Účinek zálivky lze zvýšit aplikací materiálů s tepelně izolačním účinkem (např. mulče). Kmeny citlivých stromů chráníme obalem před působením intenzivního slunečního záření v předjarním období s nebezpečím nočních mrazíků. Hrozí vznik mrazových desek a trhlin. Koruny citlivých stromů (především jehličnanů) chráníme například přistíněním speciálními sítěmi nebo chemickými přípravky omezujícími výpar. Ochranu před vlivem mrazu je třeba na jaře včas odstranit.
2.2.21.
Doplňování mulče
Přírodní produkty použité k mulčování jsou postupně rozkládány a je potřeba je doplňovat po dobu dokončovací péče. Doplňování mulče až na původní úroveň se provádí 1x ročně, optimálně na začátku vegetačního období.
2.3.
Řez stromů
Kapitola „Řez stromů“ je citovaná ze standardu SPPKA 02-002 2013 REZ STROMU.
2.3.1. Vedení řezu Řez postranních větví probíhá na větevní límeček, tedy na přesném rozhraní dřeva větve dceřinné a mateřské. Řez je nasazen těsně za korním hřebínkem a kopíruje „límeček“ dřeva kmene či mateřské větve tak, aby ho neporušil. U většiny stromů se řídíme „třetinovým pravidlem“ a řezem větve „na třikrát“. Pokud větevní límeček patrný není, řez probíhá na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene. Vedení může probíhat i paralelně s kmenem (bez jeho poškození). Toto vedení se týká typicky řezu jehličnatých stromů. Řez na postranní větev je technika řezu používaná při zakracování (redukci) větve silnější na slabší tak, aby ponechaná část byla schopna převzít funkci větve odstraňované. Řez je veden za korním hřebínkem z opačné strany než při řezu na větevní límeček. Dodržuje se „třetinové pravidlo“. Řez výhonu na pupen – technika řezu, při které se odstraňovaná část zakracuje na postranní pupen. Řez začíná nad pupenem a je veden šikmo pod úhlem maximálně 45o tak, aby nedošlo k poškození pupene. Nad pupenem je možné ponechat přibližně 5–10 mm čípek, který chrání pupen před zaschnutím. Délka ponechaného čípku je daná vyzrálostí výhonu a druhem stromu. Řez výmladků – řez vedený paralelně s mateřskou větví či kmenem tak hluboko, aby výmladek byl odstraněn v maximální možné míře. V případě nezdřevnatělých výmladků je vhodné je odstraňovat vylamováním. Pokud to situace vyžaduje (v případě pařezových výmladků), je vhodné odstranit půdní substrát, kterým je napojení výmladku překryto. Řez výhonu na čípek – velmi krátký řez na 1-3 postranní pupeny. Velmi výrazně podporuje vegetativní růst. Řez výhonu na patku – velmi krátký řez vedený těsně nad bází výhonu tak, aby bazální spící pupeny byly ponechány a měly možnost vytvořit nové výhony. Řez na vnější pupen - řez je veden na postranní pupen směřující ven z koruny ve směru žádoucího prodloužení osy. Cílem je zvětšení úhlu odklonu osy. Řez na vnitřní pupen - řez je veden na postranní pupen směřující dovnitř koruny ve směru žádoucího prodloužení osy. Cílem je zmenšení úhlu odklonu osy. Zahnův řez – postupné odstraňování nevhodně rostoucí větve, která je silnější než třetina mateřské větve či kmene pod rozvětvením. Odstraňovaná větev se nejdříve zkrátí na dlouhý aktivní oslabený čípek – pahýl. Délka pahýlu má být desetinásobkem průměru nežádoucí větve v místě větevního límečku. Řez je veden na pupen nebo postranní slabší větev. Po zesílení místa pod rozvětvením se pahýl odstraní na větevní kroužek. Řez na mrtvý (fyziologicky pasivní) čípek – zakrácení výhonu s úmyslným, avšak dočasným, ponecháním mrtvého pahýlu. Cílem je buď vytvoření přechodné opory pro vyvázání postranní větve do vzpřímené polohy, nebo ochrana postranního pupenu před uschnutím. Součástí řezu je odstranění následných pahýlů. Řez „naslepo“ – technika řezu používaná při redukcích větví, které nelze zakrátit technikou řezu na postranní větve nebo řezu na pupen. Provádí se zejména na dřevinách s dobrou korunovou výmladností. Následně po vyrašení sekundárních výhonů je možné provést opravný řez – tedy odstranění odumřelých částí větví. Řez terminálního výhonu – v opodstatněných případech, kdy je nezbytně nutné terminální výhon zakrátit, se zakracuje řezem na pupen nebo na postranní větev či výhon.
Odstranění mrtvých větví – suché větve musí být odstraňovány (řezem nebo vylomením) tak, aby nedošlo k poranění živých pletiv mateřské větve či kmene. Řez kodominantního větvení – odstranění jedné z obdobně dominantních větví šikmým řezem v přímce od korního hřebínku k bázi odstraňované větve. Řez tlakového větvení – odstranění větve v defektním větvení řezem nasazeným na spodní bázi větve, vedoucím až k rozhraní zarostlé kůry a srůstu s druhou větví. Úhel a hloubka řezu je volena individuálně tak, aby byla větev odstraněna úplně a přitom nedošlo k poranění ponechané části. Řez na korní můstek – popisuje řez dvou vedle sebe rostoucích větví tak, aby nevznikla jedna velká, ale dvě menší samostatné rány, navzájem nepropojené. Ponechaný intaktní korní můstek by měl být alespoň tak velký, jako průměr větší z obou ran. Řez větve „na třikrát“ – u větví, které (díky jejich váze) nelze bezpečně unést v jedné ruce, se řez vede nejdříve od spodu do středu (přibližně do 1/4 až 1/3 průměru větve) ve vzdálenosti cca 100 – 300 mm od větevního límečku. Druhý řez se vede shora dolů za spodním řezem (směrem ven), až větev bez zatržení kůry a lýka odpadne. Zbylý pahýl se odstraňuje řezem na větevní límeček či jinou příslušnou technikou. Vedení řezu typické pro péči o senescentní stromy je řešeno standardem SPPK A02 009 – Speciální ošetření stromů. Vedení řezu typické pro ovocné dřeviny je řešeno standardem SPPK C02 005 - Péče o funkční výsadby ovocných dřevin nad 10 let.
2.3.2. Velikost rány při řezu Velikost ran při řezu je nutné minimalizovat odstraňováním pouze částí koruny nutných pro naplnění účelu řezu. Výhodnější je z důvodu fyziologické reakce provádět více menších řezů než málo velkých řezů níže v koruně. Třetinové pravidlo - průměr odstraňované postranní větve musí standardně dosahovat maximálně 1/3 průměru kmene či mateřské větve. Při zakracování na postranní větev musí mít naopak ponechaná větev alespoň třetinový průměr větve odřezávané. Třetinové pravidlo je uplatňované především při řezu mladých stromů (S-RZK, S-RK, S-RV). Standardně velikost rány při řezu nepřekračuje průměr 100 mm. U druhů se špatnou schopností kompartmentalizace by neměla velikost rány standardně překročit průměr 50 mm. V případě, že řez probíhá na stromech se zanedbanou péčí, případně u stromů s potřebou stabilizačních řezů (především S-SSK, S-RS) může velikost ran obecně přesahovat uvedenou velikost. V případě péče o senescentní stromy je parametr velikosti rány při řezu řešen standardem SPPK A02 009 – Speciální ošetření stromů.
2.3.3. Ošetření ran Rány po provedeném řezu se zpravidla nezatírají.
Zatírání ran po řezu má význam například v případech, kdy je třeba zamezit nadměrnému výparu z povrchu ran, eventuálně z důvodů estetických. Pokud dochází k zatírání ran, použité prostředky musí být zapsané jako „pomocný prostředek na ochranu rostlin“ ve smyslu §54 odst. 1 zákona č. 326/2004 Sb. do úředního registru (vyhláška č. 329/2004 Sb.). Pro zatírání živých pletiv nesmí být využívané prostředky penetrační, případně prostředky vytvářející neprodyšný (izolační) překryv. Rány po odstraněných suchých větvích se nezatírají v žádném případě. Provádění řezu u druhů s intenzivním jarním mízotokem v předjarním období je možné. Příčinná souvislost s vážným poškozením dřeviny nebyla prokázána. Silný výron mízy z ran není chápán jako technologická chyba.
2.3.4. Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu Nesmí dojít k poranění ponechaných částí kmene a větví, a to včetně narušení krycích pletiv. Nesmí dojít k poškození stromů v okolí ošetřovaného jedince. Používání stupaček poškozujících ponechané živé části stromu je při řezu stromů vyloučené. Při použití montážních (vysokozdvižných) plošin a jiné mechanizace nesmí dojít ke zhutnění půdy v průmětu koruny stromu rostoucího ve volné ploše. Řez stromu nesmí aktuálně způsobit snížení provozní bezpečnosti či destabilizaci ošetřovaného jedince. Při realizaci řezu by v rámci možností nemělo dojít ke snížení hodnoty biotopu tvořeného stromem a jeho okolím.
Řezy zakládací S-RZK Řez zapěstování koruny S-RK Řez komparativní (srovnávací) S-RV Řez výchovný Řezy udržovací S-RZ Řez zdravotní S-RB Řez bezpečnostní S-RL Skupina redukčních řezů lokálních S-RLSP Lokální redukce směrem k překážce S-RLLR Lokální redukce z důvodu stabilizace S-RLPV Úprava průjezdného a průchozího profilu S-OV Odstranění výmladků Řezy stabilizační S-RO Redukce obvodová S-SSK Stabilizace sekundární koruny
S-RS Řez sesazovací Řezy tvarovací S-RTHL Řez na hlavu S-RTPP Řez popouštěcí S-RTZP Řez živých plotů a stěn
2.3.5. Řezy zakládací Účelem zakládacích řezů je založení a výchova korun mladých stromů, které v dospělosti budou bez zásadních defektů a které budou svou architekturou, tvarem a velikostí koruny odpovídat danému stanovišti. Proto se realizuje řez stromů takovým způsobem, který korunu formuje do tvaru přirozeného pro daný taxon, případně tvaru vyžadovaného pěstebním záměrem. V rámci zakládacích řezů dochází případně i k zahájení tvarování korun. Zapěstování koruny (S-RZK) Cílem S-RZK je založení koruny špičáků listnatých stromů. Při zakládání koruny je nutné respektovat její architekturu a tvar v dospělosti. Pro založení koruny u špičáků je možné zakrátit terminální výhon technikou řezu na pupen. Řez komparativní (srovnávací) (S-RK) V případě potřeby probíhá komparativní řez jako součást výsadby stromu (viz SPPK A02 001 – Výsadba stromů). Rozsah řezu se volí podle taxonu, typu a stavu sazenice, období výsadby, podmínek stanoviště a možností následné péče. Cílem S-RK je vytvořit podmínky pro dosažení funkční rovnováhy kořenového systému a asimilačního aparátu v koruně stromu. Při S-RK odstraňujeme přednostně větve a výhony poškozené a pokračujeme odstraněním větví z pohledu definice výchovného řezu. Je-li třeba odstranit více větví, pokračujeme prosvětlením korunky. Podporu role terminálního výhonu provádíme odstraňováním, eventuálně zakracováním bočních konkurenčních výhonů. U druhů, které vytváří průběžný terminál, se tento ponechává. K jeho zakrácení případně odstranění dochází pouze výjimečně v opodstatněných případech. Přednostně odstraňujeme celé výhony, zakracujeme je jenom v odůvodněných případech. S-RK se provádí současně s výsadbou stromu (viz SPPK A02 001 – Výsadba stromů). Řez výchovný (S-RV)
Cílem S-RV je podpoření charakteristické architektury a tvaru koruny, který je typický pro daný druh či kul var a dává předpoklad vytvoření zdravé, vitální, funkční a stabilní koruny v období dospělos stromu. Podporu role terminálního výhonu provádíme odstraňováním, eventuálně zakracováním bočních konkurenčních výhonů. U druhů, které vytváří průběžný terminál, se tento ponechává. K jeho zakrácení případně odstranění dochází pouze výjimečně v opodstatněných případech. Odstraňované jsou strukturálně nevhodné větve či výhony (například s tlakovým větvením, vyrůstající v přeslenech), větve mechanicky poškozené, rostoucí směrem k překážce. Při zakracování postranních větví či výhonů vedeme řez na pupen nebo na postranní větev či výhon. Nasazení koruny postupně zvyšujeme, až dosáhneme potřebného průjezdního či průchozího profilu u stromů, kde je to vzhledem k jejich umístění nutné případně žádoucí. Naopak u stromů rostoucích ve volné krajině, na okrajích průhledů a na místech, kde to jejich stanovištní podmínky umožňují, spodní větve zbytečně neodstraňujeme. Při zvyšování nasazení koruny pro dosažení průjezdního či průchozího profilu je třeba udržovat poměr mezi délkou kmene a korunky maximálně 3:2. U některých kultivarů bez zřetelného terminálního výhonu štěpovaných v korunce nelze nasazení korunky zvýšit pro dosažení průjezdního či průchozího profilu. Je tedy potřeba počítat s výškou roubování. V rámci S-RV dochází i k zapěstování korunky pro následný tvarovací řez. V rámci jednoho zákroku se u listnatých stromů obvykle odstraňuje v období vegetace maximálně 30 %, v bezlistém stavu maximálně 50 % objemu asimilačního aparátu. Interval jednotlivých zásahů je v případě výchovného řezu obvykle 2-3 roky, v opodstatněných případech až 5 let.
2.3.6. Řezy udržovací Cílem udržovacích řezů je péče o dospívající a dospělé stromy s důrazem na zajišťování provozní bezpečnosti, pěstebních požadavků, eventuálně změny tvaru a velikosti jejich koruny dle potřeby stanoviště, pěstebního cíle a prodloužení jejich funkční životnosti. Udržovací řezy se průběžně opakují v intervalech daných taxonem, účelem řezu, požadavky stanoviště a vitalitou stromu. Řez zdravotní (S-RZ) Cílem S-RZ je zabezpečení dlouhodobé funkce a perspek vy stromu s udržením jeho dobrého zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnos . Snažíme se o zachování architektury koruny žádoucí pro daný taxon. S-RZ neřeší aktuální statické poměry celého jedince (jako například riziko vývratu, zlomu kmene, rozpadu koruny apod.). Odstraňované případně redukované jsou strukturální větve a výhony: nevhodné ve struktuře (kodominantní výhony, sekundární výhony vrůstající do koruny, křížící se větve apod.), s tlakovými vidlicemi či jinak narušeným větvením, mechanicky poškozené, zlomené, se sníženou stabilitou,
napadené chorobami či škůdci, usychající a suché. Při S-RZ nedochází k patrnému narušení habitu ošetřovaného stromu. Ponechávání drobných suchých větví v koruně není považováno za chybu při provádění S-RZ. V opodstatněných případech je možné ponechat na kmeni nebo kosterních větvích stabilní pahýl, jestliže jeho průměr přesahuje 100 mm a délka 500 mm. Při S-RZ nesmí dojít k odstranění více než 20 % objemu asimilačního aparátu. S-RZ je optimální provádět v období plné vegetace. Nedodržení optimálního termínu není technologickou chybou. U stromů napadených karanténními chorobami a škůdci je nutné provést řez dle pokynů příslušného orgánu ochrany přírody a Státní rostlinolékařské správy. Provedení řezu se v tomto případě může lišit od výše uvedené definice S-RZ. Řez bezpečnostní (S-RB) Jedná se o řez zaměřený pouze na zajištění aktuální provozní bezpečnos stromu, neřeší však komplexní sta cké poměry celého jedince, jako například možnost vývratu, zlomu kmene, rozpad koruny apod. Při S-RB jsou odstraňovány, případně redukovány větve: tlusté suché, narušující provozní bezpečnost, zlomené či nalomené, se sníženou stabilitou, mechanicky poškozené, sekundární (přerostlé sta cky rizikové výhony pocházející z adven vních či spících pupenů), s defektním větvením, volně visící. S-RB je možné provádět kdykoli během roku. Redukční řezy lokální (S-RL) Uvedené parametry se týkají následujících typů řezů: S-RL Skupina redukčních řezů lokálních S-RLSP Lokální redukce směrem k překážce S-RLLR Lokální redukce z důvodu stabilizace S-RLPV Úprava průjezdního či průchozího profilu Cílem S-RLSP a S-RLPV je úprava průjezdního či průchozího profilu, redukce koruny ve směru překážky, docílení odstupové vzdálenos definované (zákonem, normou a podobně) či vytvoření průhledu. Redukční řezy lokální prováděné kolem nadzemních elektrovodů a dalších typů produktovodů se řídí SPPK A02 011 - Péče o stromy kolem veřejné technické infrastruktury.
Cílem S-RLLR je lokální redukce za účelem odlehčení nebo symetrizace části koruny z důvodu zvýšení její stability. Zaměření S-RL musí být v návrhu ošetření jednoznačně definovaný. Po realizaci S-RL je nutná následná pravidelná péče o strom s kontrolou naplnění cíle řezu vzhledem k provozní bezpečnosti. Interval opakování S-RL je třeba volit s ohledem na stanoviště, druh stromu, stav stromu a charakter překážky, případně rozsah destabilizace a podobně. Při S-RL používáme především techniku řezu na postranní větev. Specifické postupy při péči o stromy doprovázející komunikace je obsahem SPPK A02 010 Péče o vegetaci kolem veřejné dopravní infrastruktury. S-RL lze provádět kdykoli během roku. Odstranění výmladků (S-OV) Jedná se o odstranění kořenových a pařezových výmladků ze spodní části kmene a okolí stromu. Interval opakování se řídí dynamikou vývoje výmladků. Zásah se provádí technikou odstraňování výmladků. S-OV je možné provádět kdykoli během roku.
2.3.7. Řezy stabilizační Stabilizačními řezy se redukuje velikost koruny stromu výhradně s cílem snížit riziko vývratu, zlomu kmene či celkového rozpadu koruny u stromů s narušenou stabilitou. V případě realizace stabilizačních řezů na zdravých stromech s primární korunou bez odůvodnění může dojít k trvalému poškození stromu. Silné redukce (zejména S-SSK, S-RS) je třeba provádět během období vegetačního klidu, nejlépe v jeho druhé polovině. V případech, kdy je významně narušená stabilita stromu a hrozí nebezpečí z prodlení, je možné zásah realizovat kdykoliv. Rozsah navrhovaných stabilizačních řezů musí být v plánu péče jednoznačně definovaný. Po realizaci řezů stabilizačních je nutná následná pravidelná péče o strom s kontrolou naplnění efektu řezu. Redukce obvodová (S-RO) S-RO probíhá především na stromech s primárními korunami ve svrchní třetině koruny za účelem zmenšení náporové plochy koruny a snížení těžiště stromu. Nejvíce se zakracují větve v horní části koruny a směrem dolů se délka zkrácení zmenšuje. Při jednom zákroku by nemělo být odstraněno více než 30 % objemu asimilačního aparátu. Radikálnější redukce je možná pouze případech bezprostředního nebezpečí selhání stromu, pokud je odůvodněný zájem na jeho ponechání. Redukci korun rozsáhlejšího rázu je nezbytné provádět postupně, v několika etapách s intervalem 5 – 10 let, a to podle reakce stromu na předchozí zákroky. Interval opakování je
třeba volit s ohledem na stanoviště, druh a vitalitu stromu, jeho reakci na předchozí zásahy a provozní bezpečnost. Při volbě intenzity S-RO je nutné zohlednit fyziologické stáří, druhové vlastnosti, vitalitu, zastínění okolními jedinci a podobně. Pokud je to možné, řezem neměníme tvar koruny žádoucí a typický pro daný druh či kul var. S-RO nelze provádět na mladých a středněvěkých stromech ve fázi dynamického délkového přírůstu, je určena pro dospělé a senescentní jedince. Stabilizace sekundární koruny (S-SSK) Jedná se o zásah na přerostlé sekundární koruně stromu, jehož snahou je stabilizace koruny. Zásah je řešením nestandardní situace. Provádí se zejména na jedincích, jejichž primární koruna byla v minulosti radikálně redukována (řezem či přírodním živlem) bez adekvátní následné péče. S-SSK spočívá v radikální obvodové redukci přerostlých sekundárních výhonů technikou řezu na postranní větev, případně „naslepo“. Může být kombinovaná se selektivním proředěním výhonů. S-SSK je nezbytné realizovat postupně (v několika etapách) s průběžným monitorováním reakce stromu na předchozí zákroky. Cílem S-SSK může být buď udržení sekundární koruny ve stabilním stavu, nebo převedení na tvarovací řez. Sesazovací řez (S-RS) taxonů s výrazně zhoršenými materiálovými vlastnostmi, špatnou kompartmentalizací a dobrou korunovou výmladností. Sesazovacím řezem je míněno provedení hluboké redukce primární koruny na kosterní větve nebo až na kmen. Zásah je pro strom destruktivní s důsledkem zhoršení jeho zdravotního stavu. S-RS smí být použit pouze v případech bezprostředního nebezpečí statického selhání stromu, pokud je odůvodněný zájem na jeho ponechání. Lze ho provádět pouze na stromech s výrazně zhoršenými materiálovými vlastnostmi dřeva a rizikem vzniku spontánních selhání (Populus spp. – rod topol, Salix spp. – rod vrba). Stav takto ošetřených stromů musí být pravidelně sledován a koruna nadále odpovídajícím způsobem redukována v intervalech 5 (max. 10) let. Jde o zásah, kterým se dočasně prodlouží či obnoví funkční životnost jedince na stanovišti. S-RS musí být proveden v období vegetačního klidu. Výjimkou mohou být neodkladná řešení havarijních stavů stromů (například po vichřici). Speciální redukce korun stromů, zaměřené na zvýšení jejich biologické hodnoty, jsou řešené v SPPK A02 009 – Speciální ošetření stromů.
2.3.8. Řezy tvarovací Jedná se o řezy, zakládané v rámci výchovného řezu nebo po dosažení žádané výšky a opakované v krátkém intervalu po celý život stromu. Cílem tvarovacích řezů je udržení korun stromů v požadovaném tvaru opakovanými řezy, realizovanými v častých pravidelných intervalech. Řez na hlavu (S-RTHL) Jedná se o pravidelně opakovaný řez obvykle jednoletých až tříletých výhonů. Výhony jsou sesazovány na zapěstované zduřeniny – „hlavy“ – obvykle v intervalu jednoho až tří let, v opodstatněných případech i delším. Řez se provádí technikou odstraňování výmladků nebo technikou řez na patku. S-RTHL se provádí v bezlistém stavu, nejlépe těsně před rašením listů. Provádí se pouze na stromech s dobrou korunovou a kmenovou výmladností. Řez popouštěcí (S-RTPP) Řez popouštěcí je opakovaný tvarovací řez výhonů s možností postupného zvyšování místa tvarování. Výhony jsou seřezávány na čípky či tlustší redukované výhony technikou řezu „naslepo“. Ostatní výhony jsou odstraňovány úplně technikou odstraňování výmladků nebo technikou řez na patku. S-RTPP se provádí v bezlistém stavu, nejlépe těsně před rašením listů. Provádí se pouze na stromech s dobrou korunovou a kmenovou výmladností. Řez živých plotů a stěn (S-RTZP) Živé ploty a stěny lze tvarovat z druhů stromů s dobrou korunovou výmladností snášejících tvarování. Řez se provádí obvykle jednou nebo dvakrát ročně. V opodstatněných případech může být interval opakování řezů delší. Výška a tvar živého plotu či stěny je daný pěstebním záměrem, vzrůstností a dalšími vlastnostmi použitého taxonu a stanovištními podmínkami. Výrazná změna úrovně tvarování (řez „do starého dřeva“) je možné pouze ve výjimečných případech u stromů s velmi dobrou kmenovou a korunovou výmladností (například Taxus baccata – tis červený, Carpinus betulus – habr obecný).
2.4.
Bezpečnostní vazby
Návrh stabilizace stromu vychází z posouzení perspektivy jedince a ze souvisejících funkčních, kompozičních a ekonomických souvislostí. Cílem je zajištění přijatelné míry rizika spojeného s existencí staticky narušených stromů.
Stabilizační systémy je doporučené navrhovat a instalovat pouze v opodstatněných případech u destabilizovaných stromů, u nichž lze následně zajistit odpovídající režim kontrol a následné péče. Bezpečnostní vazby a podpěry se uplatňují především tam, kde je vyloučená odpovídající míra stabilizace řezem a kde není vhodné uvažovat o odstranění destabilizovaného stromu. Zhodnocení staticky významných defektů a jejich vliv na stabilitu stromu probíhá dle SPPK A01 001 – Hodnocení stavu stromů. Model vazby, její dimenzace a typ instalace musí odpovídat zejména stabilizovanému defektu, taxonu a velikosti stromu. V případě nevhodně zvoleného stabilizačního systému může dojít k negativnímu ovlivnění stability celého stromu – především odolnosti proti vyvrácení. Stabilizační systémy dělíme na: vazby dynamické (preventivní), vazby statické (biomechanicky nezbytné), obruče, podpěry. Instalaci stabilizačních systémů lze ve většině případů vhodně kombinovat s alternativními systémy stabilizace stromů.
2.4.1. Návrh instalace stabilizačního systému Návrh instalace stabilizačního systému provádí odborný arborista – konzultant. Návrh povinně obsahuje následující položky: jednoznačnou identifikaci stromu, typ vazby (dynamická/statická), úroveň instalace (horní/spodní úroveň), počet lan (podpěr, obručí), konkrétní typ statické vazby (podkladnicová/vrtaná), nosnost (u dynamických vazeb). Součástí návrhu technologie ošetření stromů s již instalovanými stabilizačními systémy je režim revizních kontrol. Doporučené kódy pro návrh jednotlivých typů stabilizačních systémů jsou následující: VD-H – vazba dynamická v horní úrovni, VD-D – vazba dynamická v dolní úrovni, VS-H – vazba statická v horní úrovni, VS-D – vazba statická ve spodní úrovni, VO – návrh instalace obruče, VP – návrh instalace podpěry, VK – revizní kontrola již instalovaného stabilizačního systému. V poznámce k technologii jsou uvedené další položky.
2.4.2. Vazby dynamické Jako vazby dynamické se označují takové typy vazeb, které jsou instalované jako preventivní, z dynamických průtažných lan se zajištěnou odolností proti povětrnostním vlivům.
Dynamické vazby nesmí být instalované jako předepjaté. Po celou dobu životnosti nesmí dojít k napnutí lan v koruně. Tomu musí odpovídat povolení lan v okamžiku instalace a ponechání dostatečné rezervy lana v tzv. přírůstové smyčce, případně volně umístěné za zápletem. Vzdálenost zápletu lana, případně spojení objímky kmene a lana v době instalace je minimálně rovná polovině průměru jištěného kmene či větve v místě instalace. Úhel objímky kmene nebo lana směřujícího do zápletu musí být ostrý. Oko zápletu musí být kolem kmene chráněné vhodnou ochranou (dutinkou), která musí přesahovat až k zápletu. Nosné lano nesmí být v nechráněném kontaktu se žádnou větví ani jiným objektem v koruně (např. jiným lanem, podpěrou apod.). Je třeba zvážit i pohyby větví za větru a zamezit riziku kontaktu a odření nosného lana. Instalovaný systém musí být složený výhradně z nosných prvků jednoho výrobce, jednoho typu a jedné tonáže. Kombinace nosných prvků je vyloučená. Záplet lana je prováděn dle pokynů výrobce daného systému.
2.4.3. Vazby statické Jako vazby statické (biomechanicky nezbytné) se označují takové typy vazeb, které jsou sestavené z pevnostních materiálů s minimální průtažností. Instalované jsou jako vazby předepjaté. Doporučovanými typy statických vazeb jsou: vazba vrtaná, vazba podkladnicová. Využívání jiných typů statických vazeb není vhodné. Jednotlivé nosné komponenty musí být zpracované z pevnostní oceli. Materiál a pevnost jednotlivých komponent, použitých pro sestavení statické vazby, musí být deklarované v předávacím protokolu k instalované vazbě. Protokol je povinnou součástí dokumentace, předávané vlastníku stromu spolu s instalovanou vazbou. Vazba vrtaná je sestavená z následujících komponent: ocelová táhla instalovaná do vývrtu, procházejícího kmenem či větví, podložka o průměru min 70 mm, matice, spojovací systém, ocelové lano nebo pevnostní tyč. Vrtanou vazbu nelze instalovat v místech, kde je podezření na infekci dřevní části (včetně jádrového či vyzrálého dřeva) dřevními houbami. Jištěný kmen či větev v místě instalace vrtané vazby může mít maximální průměr 1 m. Vývrty není vhodné vést místem větevního kornoutu. Minimální vertikální vzdálenost mezi oky ocelových táhel (vývrty) v místě instalace vrtané vazby je 500 mm. Vazba podkladnicová je sestavená z: pevnostního (většinou ocelového) lana obepínajícího jištěný kmen či větev, spojovacího systému, podkladnic, zajišťujících pouze lokální kompresi vodivých pletiv.
Podkladnicová vazba musí být předepjatá takovým způsobem, aby bylo zamezeno pohybům podkladnic a jejich vypadávání i při zatížení silným větrem. Podkladnice musí být nainstalované takovým způsobem, aby vzdálenost lana od povrchu jištěného kmene a větve v žádném místě nebyla menší než 20 mm. Vzdálenost umístění spojovacího systému od jištěného kmene je minimálně rovná polovině průměru jištěného kmene či větve v místě instalace. Podkladnice musí být zhotovené z tvrdého dřeva (například dub, jasan, akát) nebo z materiálu obdobné kvality. Dřevo musí být dobře zpracované s hladkým povrchem. Vhodné je napuštění dřeva penetračními nátěry pro zvýšení jeho odolnosti proti rozkladu dřevními houbami. Šířka podkladnice je mezi 50 a 100 mm, délka mezi 100 až 300 mm. Výška podkladnice je taková, aby byl zajištěn požadavek dostatečné vzdálenosti od jištěného kmene. Tvar a úprava podkladnice musí zabraňovat posunutí lana a jeho vypadnutí. Minimálně dvě krajní podkladnice na každém jištěném kmeni či větvi musí být pro zamezení vypadnutí pevně zafixované, optimálně přišroubované.
2.5.
Kácení stromů
Přepočet tloušťky kmene ve výčetní výšce (1,3 m) na průměr kmene pařezu lze provést dle následujícího vzorce: kde: D1.3 je tloušťka kmene ve výčetní výšce a Dpařez je tloušťka kmene na pařezu. Výsledek se zaokrouhluje na celé centimetry
2.5.1. Kontrola stromu Před zahájením kácení musí být provedena kontrola stromu a jeho okolí především z hlediska bezpečnosti práce. Kontrola okolí stromu zahrnuje: objekty stojící v okolí stromu (například stavební objekty, prvky veřejné technické a dopravní infrastruktury, ostatní stromy), provoz v okolí stromu, dostupnost pro mechanizaci, sklon a členitost terénu, únosnost jeho povrchu. Kontrola stromu zahrnuje kontrolu poškození stromu nebo jeho částí a růstové anomálie z hlediska namáhání jednotlivých částí při zvolené technologii kácení stromu (materiálové vlastnosti dřeva) a posouzení jejich vlivu: zjištění taxonu stromu z hlediska mechanických vlastností dřeva, zjištění těžiště stromu (vychýlení kmene, tvar a symetričnost koruny), kontrola symptomů výskytu dřevokazných hub na bázi stromu a v jejím okolí, kontrola báze stromu, kmene a kosterních větví z hlediska výskytu tlakových větvení, dutin, prasklin a podobně přítomnost velkých zavěšených nebo suchých větví v koruně stromu, hrozících pádem, zjištění přítomnosti bezpečnostní vazby v koruně stromu
další možná rizika. Kontrola důležitých klimatických podmínek na dobu provádění kácení (rozsah 3 dnů). Povinná je kontrola základních souvislostí ochrany přírody a krajiny: zda se nejedná o památný strom, zda se nejedná o chráněný druh stromů, zda na stromě nehnízdí ptáci, či zda není evidentní přítomnost netopýrů, zda není evidentní přítomnost zvláště chráněných druhů. Na základě kontroly se zvolí odpovídající pracovní postup (technologie kácení, nebo využití speciálních prostředků či mechanizmů – kmenový spínač, jeřáb, vysokozdvižná plošina a podobně).
2.5.2. Pracovní prostor Zajištění pracovního prostoru při kácení stromů musí odpovídat nařízení vlády č. 591/2006 Sb., případně pro práci ve výškách č. 362/2005 Sb. Minimální ohrožený prostor činí dvojnásobek výšky stromu. Specifické postupy zajišťování pracovního prostoru při realizaci arboristických prací jsou obsahem SPPK A03 001 - Zajištění prostoru při arboristických operacích.
2.5.3. Zajištění ústupové cesty Proběhne volba optimálního směru pádu stromu. Pracovník musí před započetím kácení naplánovat ústupovou cestu. Ústupová cesta bývá obvykle volena šikmo vzad od předpokládaného směru pádu stromu. Ústupová cesta musí být volná bez zjevných překážek (velkých větví, vysokých pařezů apod.). V případech, kdy průměr kmene ve výčetní výšce nedosahuje 150 mm, ústupová cesta zpravidla není nutná. V ostatních případech pokud není možná volba volné ústupové cesty, kácení probíhá technologií postupného kácení.
2.5.4. Překážky Překážkou při kácení se míní například komunikace, stavby, nadzemní inženýrské sítě, koruny a kmeny stromů v dopadovém prostoru. Poškoditelné objekty jsou před zahájením kácení v rámci možností odstraněny v prostoru do 2-násobku výšky káceného stromu. Možné je i jejich vhodné zabezpečení před poškozením.
2.5.5. Formální kontrola Formální kontrola probíhá především v případech, kdy kácení probíhá na základě povolení rozhodnutím orgánu ochrany přírody. Netýká se případů, kdy povolení není třeba.
Probíhá kontrola identifikace káceného stromu ověřením jeho lokalizace, taxonu a dimenze kmene. Je doporučené vyžádat si kopii rozhodnutí orgánu ochrany přírody a tyto kopie archivovat. Rozhodnutí orgánu ochrany přírody má náležitosti definované zákonem č. 500/2004 Sb. Důležitá je především kontrola data nabytí právní moci, které nesmí být později než okamžik zahájení kácení. Je doporučené ověřit, zda osoba, zadávající kácení je totožná s vlastníkem pozemku či s jinou osobou oprávněnou jednat za vlastníka.
2.5.6. Směrový zářez Směrový zářez lze provádět u stromů s průměrem kmene do 150 mm na pařezu. Směrový zářez musí být vodorovný a kolmý k předpokládanému směru pádu. Směrový zářez zasahuje do 1/5 – 1/3 průměru kmene.
2.5.7. Směrový zásek Směrový zásek se provádí vždy při průměru kmene větším než 150 mm na pařezu. Vodorovný a šikmý řez záseku se stýká na průsečnici (hraně). Hloubka záseku je 1/5 – 1/3 průměru kmene, výška činí minimálně 2/3 jeho hloubky. Průsečnice (hrana) by měla být vodorovná a kolmá ke směru pádu. Po odstranění vyříznuté části musí být průsečnice (hrana) hladká.
2.5.8. Hlavní řez Hlavní řez je veden z opačné strany oproti směrovému záseku nebo zářezu. Hlavní řez je zpravidla vodorovný. Mezi zářezem a hlavním řezem musí být ponechán nedořez. Šířka nedořezu se pohybuje mezi 20 – 50 mm, dle průměru kmene.
2.5.9. Kácení stromu s náklonem ve směru pádu Pokud jsou na stromě kořenové náběhy, odstraňují se pouze na straně tlaku a na straně směrového záseku. Je možné použití kmenových spínačů. Zářez se provádí do jedné třetiny průměru kmene.
2.5.10.
Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu
Směrování kácení lze provést pomocí tažných klínů nebo přetahováním. V případě rizika poškození okolních struktur je nutné přetažení do žádaného směru pádu.
K přetažení je vhodné použít následující pomůcky a postupy: naviják (užití směrové kladky), stahováku zavěšených stromů, odstranění části koruny nebo celkové odvětvení před kácením kmene stromu, a jiných vhodných prostředků. Při kácení stromu s náklonem proti směru pádu je nutné zvýšit důraz na provedení adekvátních ochranných opatření.
2.5.11.
Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu
Při malém vychýlení se ponechá lichoběžníkový nedořez. Při velkém vychýlení se směr pádu zajistí adekvátním způsobem.
2.5.12.
Kácení stromů suchých a defektních
Při kácení stromu s patrnou dutinou či jiným rozsáhlým defektem ve spodní části kmene je vhodné použít kmenový spínač. U zřejmě infikovaných stromů se neodstraňují kořenové náběhy. Při kácení suchých stromů s rizikem pádu větví nelze použít tažné klíny. Směrový zásek je prováděn hlouběji do středu kmene, také by měl být vyšší než při technice kácení u zdravých stromů.
2.5.13.
Kácení vícekmenů
Dvoj- a vícekmeny se kácí každý samostatně, nachází-li se jejich srůst ve výšce do 1 m nad zemí. Je-li srůst dvojkmenu výše než 1m nad zemí strom lze kácet jako jeden kmen ve směru kolmém na spojnici korun („na plocho“).
2.5.14.
Postupné kácení
Může být prováděno stromolezeckou technikou nebo za použití mechanizace (jeřáb, vysokozdvižná plošina a podobně). Při postupném kácení dochází k postupnému odstraňování částí koruny a kmene, přičemž velikost odstraňovaných částí musí být vhodně dimenzovaná, především dle využívaných technických prostředků na případné spouštění. Při provádění postupného kácení jsou na stanovišti vždy přítomni minimálně dva specialisté pro práci ve výškách s odpovídajícím vybavením a schopnostmi provést záchranu zraněného z výšky včetně záchranného plánu. Obsluhu specializovaných prostředků (spouštěče, jeřáby, plošiny a podobně) vždy zajišťuje proškolená obsluha. Nutné je sjednání signalizace mezi obsluhou a osobou provádějící vlastní kácení. Doporučené je využívání stupaček při stromolezecké technice kácení.
Při výstupu do koruny zpravidla dochází k odstraňování větví. Vlastní kácení kmene či kosterních větví pak probíhá po sekcích od vrcholu stromu. Při postupném odstraňování kmene a kosterních větví se zpravidla využívá technika směrového zářezu/záseku a hlavního řezu. Veškeré odřezané části jsou spouštěny či shazovány do vymezeného prostoru. Signalizace shazování či spouštění probíhá pomocí sjednaných signálů. Postupné kácení může být rozvrženo na základě technických a klimatických podmínek i do více dnů realizace. Dokončení kácení stromu musí proběhnout maximálně do tří dnů od jeho zahájení. V tomto časovém horizontu se nejedná o skutek, který by mohl být považován za poškození dřeviny rostoucí mimo les. Ponechaný strom (rozkácený) musí být dostatečně stabilní. O přerušení kácení musí být informován zadavatel kácení. Detailní pracovní postupy a vybavení osob budou definované v řadě standardů SPPK A03.
2.5.15.
Volné kácení (S-KV)
O volné kácení se jedná v případě, kdy se kácí strom s volným kruhovým prostorem bez překážek o poloměru minimálně 1,5 násobku výšky káceného stromu ve všech směrech. Technologií volného kácení se postupuje i v případech, kdy dochází ke kácení stromů do průměru kmene 150 mm ve výčetní výšce, a to bez ohledu na okolní podmínky.
2.5.16.
Kácení s přetažením (S-KSP)
Kácení s přetažením se provádí v případech, kdy je pro pokácení stromu k dispozici pouze koridor volného prostoru bez překážek (do vzdálenosti minimálně 1,5 násobku výšky káceného stromu) o minimální šířce 2 násobku průměru koruny v dopadové ploše káceného stromu. Jako kácení s přetažením se označují i případy, kdy dochází ke kácení stromů (bez omezení velikosti) v situacích, kdy překážkami v dopadové vzdálenosti (1,5 násobek výšky káceného stromu) jsou pouze kmeny okolních stromů. Při kácení s přetažením je obvyklé použití prostředků pro zajištění směru pádu. Kácení s přetažením nelze provádět v případech významného náklonu kmene jiným směrem než je směr kácení.
2.5.17.
Postupné kácení s volnou dopadovou plochou (S-KPV)
Postupné kácení s volnou dopadovou plochou se provádí v případech, kdy je pro pokácení stromu k dispozici dopadový prostor bez poškoditelných překážek o ploše rovné průmětu koruny. V tomto prostoru se mohou nacházet překážky zabírající maximálně 20% dopadového prostoru.
2.5.18.
Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše (S-KPP)
Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše se provádí v případech, kdy není pro pokácení stromu dostatečný dopadový prostor a poškoditelné překážky zabírají výseč více než 20 % průmětu koruny.
2.5.19.
Odvětvování
Odvětvováním je odřezání větví s přímkou povrchu kmene s tolerancí do 10 % průměru odřezávané větve. Průměr odstraňovaných větví je do 100 mm. Silnější větve se manipulují. Zakrácené větve se ukládají převážně v jednom směru na hromady. Výška stabilních hromad je maximálně 1,5 m bez zajištění. Při výšce hromad nad 1,5 m je nutné zajištění jejich stability vhodným způsobem. Hromady se umísťují ve vzdálenosti do 20 m od kmene pokáceného stromu. Likvidace větví pálením je nepřípustná až na výjimky dané zákonem č. 185/2001 Sb.
2.5.20.
Manipulace kmene a silných větví
Kmen a kosterní větve jsou manipulované alternativně: pro odvoz mechanizací, pro ruční vyklizení. V případě manipulace pro odvoz mechanizací musí být kmen a kosterní větve naskládané na stabilní hromady s maximální výškou hromady 1,5 m v délkách umožňujících naložení a odvoz běžnou mechanizací pro daný prostor (maximálně 14 m). V případě manipulace pro ruční vyklizení budou kmen a kosterní větve nakráceny na části do hmotnosti 30 kg a naskládány na stabilní hromady s maximální výškou hromady. Typ manipulace musí být uvedený v projektové dokumentaci.
2.5.21.
Odstranění pařezu
Odstraňování pařezů probíhá pouze v opodstatněných případech. Odstranění pařezů je třeba zvážit především v terénech se zvýšeným rizikem eroze půdy. Odstraňování pařezů, kromě možnosti seříznutí v úrovni terénu nelze provádět v místech s rizikem poškození podzemních sítí veřejné technické infrastruktury či nadzemních struktur. Výsledkem je odstranění pařezu včetně kořenových náběhů a kořenů vyčnívajících nad terén. Případně vzniklou jámu a terénní nerovnosti je třeba vyplnit vhodným materiálem (zeminou bez nadměrného obsahu zbytků z kácení) a zhutnit.
2.5.22.
Odstranění pařezu seříznutím (S-OS)
Likvidace pařezu seříznutím probíhá v úrovni terénu s maximální tolerancí 5 % průměru kmene káceného stromu v místě řezu.
2.5.23.
Odstranění pařezu ručním klučením (S-OR)
Klučení se provádí vytržením pařezu a strukturálních kořenů. Klučení pařezů nelze provádět v místech s rizikem poškození podzemních sítí technické infrastruktury či nadzemních struktur.
veřejné
Jámu vzniklou klučením je třeba vyplnit vhodným materiálem (zeminou bez nadměrného obsahu zbytků z kácení) a zhutnit.
2.5.24.
Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací (S-OK)
Probíhá na stanovištích, kde lze využívat těžkou mechanizaci. Nesmí dojít k narušení stanoviště (zhutnění a podobně) na plochách, které nebudou následně odpovídajícím způsobem upravené.
2.5.25.
Odstranění pařezu frézováním (S-OF)
Standardní hloubka frézování pařezů je 200 mm. Plochou frézovaného profilu je čtvercová plocha rovnající se 1,5 násobku průměru kmene v místě řezu. Potřebu hlubšího frézování je nutné stanovit individuálním požadavkem. Pokud je hloubka nad 500 mm, jámu po frézování je nutné vyplnit. Jáma vzniklá po frézování se nevyplňuje. Požadavek na vyplňování jam po frézování musí být uveden jako zvláštní položka.
2.5.26.
Úprava stanoviště
Při kácení, odvětvování, manipulaci a úpravách pařezu nesmí dojít k nadměrnému zhutnění půdy a poškození kořenů v prokořenitelném prostoru ponechaných stromů. Přebytečnou hmotu z frézování pařezů je nutné odvézt ze stanoviště. Zpevněné povrchy musí být po provedeném kácení zbaveny pilin, listí, jehličí a zbytků větví. Z intenzivních trávníkových ploch musí být odstraněny zbytky větví a vrstvy listí, jehličí a pilin.
3. Protipovodňová opatření V srpnu 2014 došlo na základě podkladů pracovní skupiny a jednotlivých starostů ke zpracování souhrnu navržených opatření pro protipovodňová opatření, vyhodnocení odtoků, revizi stávajícího monitoringu povrchových vod, hydrologického monitoringu, vytipování a zhodnocení kritických míst v území Svazku obcí Novoborsko. Studii na základě podkladů pro Svazek zpracovala firma Aquatest a.s. Studie vznikla s cílem posloužit zejména jako prvotní dokumentace pro vyhodnocení současného stavu krajiny a protipovodňových opatření v zájmové oblasti mikroregionu Novoborsko. Nedílnou součástí byl zejména sběr dat o fyzikálně-geografických podmínkách v oblasti, popisu hydrologické sítě monitoringu povrchových vod a zejména pak zhodnocení protipovodňových opatření v jednotlivých katastrech, vytipování kritických míst z hlediska protipovodňové ochrany a navržení opatření pro zlepšení tohoto stavu. Tato studie na základě provedených průzkumů a konzultací se starosty obcí shrnuje nejvíce problematická místa z hlediska ochrany vymezeného území před negativními dopady povodňových situací. Vymezeným územím jsou katastry obcí Nový Oldřichov, Prysk, Kamenický Šenov, Polevsko, Skalice u České Lípy, Okrouhlá, Svor, Krompach, Mařenice, Cvikov, Radvanec, Sloup v Čechách, Kunratice u Cvikova a Slunečná. Opatření uváděná v této studii byla navržena zejména s ohledem na technickou proveditelnost a maximální možný příspěvek k míře protipovodňové ochrany území. Na základě dostupných informací byly k jednotlivým návrhům odhadnuty orientační náklady na zpracování projektové dokumentace. Dalším krokem by mělo být podrobnější rozpracování navržených opatření i z dalších hledisek – zejména majetkoprávních vztahů a měly by být provedeny podrobnější průzkumy (např. geodetické zaměření, vzorkování sedimentů, vyjádření dotčených osob a institucí, apod.) Měla by být zpracována projektová dokumentace jednotlivých protipovodňových opatření následovaná vlastní realizací. V případě detailnějšího zhodnocení odtokových poměrů v oblasti by bylo vhodné: - Využít dostupná data (nutné počítat s nákupem dat) pro případné detailnější analýzy a výpočty specifických odtoků, m-denních vod, N-letých odtoků a dalších charakteristik -
Pro podrobnější analýzu potenciálně ohrožených území by bylo vhodné použít výškových gridů s podstatně vyšším rozlišením, jako je aktuální DMR 4g, či připravovaný DMR 5g
-
Pro vybrané profily zpracovat měrné křivky průtoků na základě kterých bude možné určit například kritické průtoky pro dané profily a další. Bylo by vhodné provést doplňující geodetická měření
Vzniklý LVS monitoringu povrchových vod by měl být udržován a na základě zkušeností z provozu případě doplněn. Případné rozšíření monitorovací sítě povrchových vod, by mělo
vycházet z konkrétních potřeb monitoringu. Data poskytovaná z monitorovací hydrologické sítě by měla být vhodně využita pro zlepšení celého informačního systému protipovodňové ochrany v oblasti. Práce na dalších projektech by měly být prováděny v těsné spolupráci s místními samosprávami v zájmové oblasti (zkušenosti s povodňovými situacemi, znalosti místních poměrů apod.)
3.1.
Souhrn navrhovaných opatření a nákladů:
3.1.1. Nový Oldřichov -
Zkapacitnění koryta Bystrá (u ev.č.79) – 230 000 Kč
-
Pročištění, rozšíření stávajícího koryta mezi ev. 79 a čp.6 – 60 000 Kč
Celkem
290 000 Kč
3.1.2. Prysk -
Horské vpusti, dešťové svody (příkopy), příp. objekty k zachytávání štěrkových splavenin – 750 000 Kč
-
Opravy mostů – 2 700 000 Kč
-
Pročištění koryta Pryského potoka ( v úseku proti proudu od OÚ, celkem cca 3,7 km) – 600 000 Kč
Celkem
4 050 000 Kč
3.1.3. Kamenický Šenov -
Realizace průlehů nad Kamenickým Šenovem – 1 800 000 Kč
-
Horské vpusti na nezpevněné cestě u garáží, svodné potrubí do potoka – 350 000 Kč
-
Dešťové vpusti u staré školy (čp. 284 v ulici Kamenická) + potrubní svody – 600 000 Kč
Celkem
2 750 000 Kč
3.1.4. Polevsko Odhadované náklady za celý projekt cca -
Vyčištění - oprava strouhy (rokličky) na p.p.č. 1/1 - zde se hromadí voda a pod silnicí III/26318 vede propustek do rybníčka na p.p.č. 2, součástí je zpevnění MK p.č. 836/3 1 000 000,- Kč
-
-
-
-
-
Oprava propustku na MK 880/2 (pod kostelem ), v současné době je propadlý zanesený, voda se zadržuje, po opravě bude volně téci do další vodoteče, součástí zpevnění MK - 1 000 000,- Kč Na p.p. 840 - kousek pod školou se nachází nádrž, která je zarostlá, propadlá, zde se zachycuje voda ze zahrad a je odváděna zatrubněným korytem dolů k hospodě – odbahnění vodoteče (nádrže), oprava stěn, - 500 000,- Kč Odvodnění, pročištění, zpevnění povrchu části MK p.č. 894/9 a 894/2 (za čp. 49) 800 000,- Kč Koryto šporky ... od hospody na návsi směr do Nového Boru , tj. od č.p. 190, čp. 60 – až k lomáckým domům č.p. 197 , úsek cca dlouhý 800 m, p.č. 757, 768/8, 845, 114/3,114/7, vyčistit , prohloubit, prořezat - 900 000,- Kč Oprava nádrže na p.p.č. 768/6 včetně vpusti a výpusti , důležité opatření při regulaci zachycení vod a plynutý odtok při zvýšené hladině toku, během přívalových dešťů, povodních, včetně pročištění koryta (toku) vedení z této nádrže, pročištění horské vpusti - 2 000 000,- Kč Oprava mostku na p.p.. 845 přes místní vodoteč - 700 000,- Kč Prořez, vyčištění rokle, včetně náhradní výsadby p.č. 554/11 nad kostelem 3 000 000, Kč Údržba (nová část výsadby) alejí podél MK na Klůčky a nová alej Čmelák - 350 000,- Kč Zamezení záplavy návsi, oprava dešťové kanalizace, včetně nového povrchu chodníku a výsadby nové zeleně v části této opravy - 1 500 000,- Kč Technika sloužící vyčištění koryt vodotečů, koryt Šporky, odstranění naplavenin …… traktor s nakladačem - 1 500 000,- Kč Zázemí pro techniku sloužící pro protipovodňovou techniku, včetně úschovy materiálu (pytlů s pískem, lopat, nakladače, - 2 500 000,- Kč
Celkem
15 750 000 Kč
3.1.5. Okrouhlá -
Pročištění a zkapacitnění Skalického potoka – 120 000 Kč
-
Opatření v povodí Skalického potoka – 200 000 Kč
Celkem
320 000 Kč
3.1.6. Skalice u České Lípy -
Zkapacitnění koryta kolem čp. 178 – přestavba jedné břehové zdi (délka cca 30 m) – 260 000 Kč
-
Odstranění sedimentů a pročištění koryta od náletových dřevin (délka úseku 200 m) – 80 000 Kč
-
Zkapacitnění úseku Šporky (délka cca 170 m) – 650 000 Kč
-
Rekonstrukce zatrubnění (délka 200 m) – 450 000 Kč
Celkem
1 440 000 Kč
3.1.7. Radvanec -
Rekonstrukce bezejmenné vodní nádrže na pravostranném přítoku Dobranovského potoka – 405 000 Kč
-
Zkapacitnění koryta Dobranovského potoka v obci – 540 000 Kč
-
Odtěžení nánosů kolem mostu u čp.3 – 48 000 Kč
Celkem
993 000 Kč
3.1.8. Sloup v Čechách -
Přizvednutí lávky u čp. 146 nad úroveň koruny břehových zdí – 80 000 Kč
-
Opravy a pročištění koryta Dobranovského potoka, přítoků – 480 000 Kč
-
Rekonstrukce mostů v ulici Mlýnská u čp. 84 a ulici Vodní u čp. 114 – 1 800 000 Kč
-
Svody povrchového odtoku – horské vpusti + 850 m dešťové kanalizace – 8 750 000 Kč
-
Radvanecký rybník – odbahnění (odhad kubatury 24 250 m3) – 18 000 000 Kč
-
Radvanecký rybník – stabilizace břehů v délce cca 600 m – 450 000 Kč
Celkem
29 560 000 Kč
3.1.9. Slunečná -
Rekonstrukce propustku – 97 500 Kč
-
Odvodňovací žlaby – 132 300 Kč
-
Rekonstrukce požární nádrže – 500 000 Kč
Celkem
729 800 Kč
3.1.10.
Svor
-
Rekonstrukce 7 mostů v nevyhovujícím technickém stavu – cca 4 500 000 Kč
-
Opravy a pročištění koryta Boberského potoka – 560 000 Kč
Celkem
5 060 000 Kč
3.1.11.
Cvikov
-
Machův rybník – rekonstrukce napouštěcího objektu – 70 000 Kč
-
Cvikovský rybník – celková rekonstrukce – 1 040 000 Kč
-
Úprava koryta Svitávky ( v místních částech Lindava a Svitava) – 900 000 Kč
Celkem
2 010 000 Kč
3.1.12.
Krompach
-
Rekonstrukce propustků a úpravy navazujícího koryta – 630 000 Kč
-
Místní pročištění toku, odstranění náletových dřevin a sedimentu – 240 000 Kč
Celkem
870 000 Kč
3.1.13.
Mařenice
-
Otevření zatrubněného koryta + přejezdové mostky – 520 000 Kč
-
Oprava výtokového čela propustku nad čp. 74 v Dolní Světlé – 25 000 Kč
-
Rekonstrukce 2 mostů – 1 250 000 Kč
-
Pročištění koryta + odstranění sedimentů – 450 000 Kč
Celkem
2 245 000 Kč
3.1.14.
Kunratice u Cvikova
-
Nouzový přeliv Dolního Kunratického rybníka – 350 000 Kč
-
Rekonstrukce odběrného objektu doplňková zemní hráz – 365 000 Kč
-
Rekonstrukce výpustných zařízení – požeráků – 400 000 Kč
-
Úpravy v korytě Svitávky v dolní části obce – 60 000 Kč
Celkem
1 175 000 Kč
Celkem za všechny obce
52 442 800 Kč
Otázka zda do projektu zahrnout také údržbu dešťových kanalizací v obcích, která zatím není vyčíslena.
4. LITERATURA HURYCH, Václav a Miroslav PINC. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Praha: KVĚT Nakladatelství ČAS, 1996. ISBN 80-85362-19-8. KUTINA, Josef. Encyklopedie pro zahrádkáře I. Třetí vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982. Standardy AOPK: SPPKA 02-001 2013 VYSADBA STROMU. In: 2013. SPPKA 02-002 2013 REZ STROMU. In: 2013. Studie firmy Aquatest a.s. Internetový odkaz: http://www.ochranaprirody.cz/res/data/151/019785.pdf