í n t s o n
v e P
Rozhledy
Nulté číslo
Nový elektronický čtvrtletník o pevnostech všeho druhu a dění kolem nich
Obsah Úvodem 3 Jak funguje elektronický časopis?
4
Nové „labské“ předmostí pevnosti Terezín na pravém břehu Labe z roku 1813
5
Ivan Fuksa
Hraničáři na Dyji - část 1.
13
Novinky muzea čs. opevnění v Opavě - Milostovicích
22
Hraničáři, kluci pro každou lotrovinu
28
Opravy povrchů na a u objektů železobetonových – čs. bunkrů z let 1936–38
31
Muž mnoha tváří Ota Holub
36
Boj proti špionáži opevnění prakticky v terénu
41
Jak vznikl Bunkrák - bunkrologický dětský tábor
43
Co skrývají soukromé archivy
47
Krátké zprávy
48
Tomáš Novotný Pavel Chráska Ivan Fuksa
Pavel Minář Jiří Vaněček Jiří Vaněček Jan Mareš
Jiří Vaněček
Pevnostní rozhledy Nulté číslo nového časopisu vychází v prosinci 2015 jako dárek všem příznivcům československé historie zdarma. Možno šířit všemi směry. Kontakt:
[email protected] Sociální sítě: https://www.facebook.com/pevnostnirozhledy Za obsah článků ručí autoři a podléhá autorskému zákonu.
Pevnostní rozhledy
2
Číslo 0
Úvodem Chtějíce navázat na takové vydavatelské počiny, jako byly Novodobé fortifikace či Fortsborník, jenž bunkrologické veřejnosti přinášely mnohé potěšení a cenné informace, předkládáme Vám nulté číslo nového časopisu Pevnostní rozhledy. Na rozdíl od zmíněných tiskovin zvolili jsme netradiční, přesto moderní, elektronickou formu, věříce, že si náš čtvrtletník cestu ke čtenářům najde. Současné ceny tisku, distribuce a relativně malá cílová skupina neumožňují prozatím vydávání klasické, papírové, ale nebráníme se v případě zájmu dát papíru šanci. Pevnostní rozhledy si na svém začátku vytkly hned několik cílů. Předně je to poskytnutí prostoru amatérským badatelům, kteří ve svém volném čase či během řádné dovolené navštěvují archivy a zde objevují materiály, které jsme si ještě před pár lety představovali pouze ve snu. Zejména archiv Ředitelství opevňovacích prací je v tomto ohledu bezednou studnicí… Na druhou stranu existuje pouze málo publikačních možností, kde lze tyto objevy náležitě prezentovati odborné veřejnosti. Jsme přesvědčeni, že každého badatele potěší, když mu objevené poklady neleží pouze v šuplíku či v temných zákoutích pevného disku, ale může s nimi nenucenou a jednoduchou formou seznámit národ. Berte prosím tyto řádky jako výzvu: máte-li studii, článek či jen výkres k publikování, kontaktujte nás! Druhým cílem je vytvoření platformy, na které bude možno si vzájemně vyměňovat rady a zkušenosti při rekonstrukcích pevnostních objektů libovolného časového období. Mezi bunkrologickou veřejností dlouhodobě rezonuje téma rekonstrukcí pěchotních srubů předválečného opevnění, ke kterému hned v tomto čísle přinášíme příspěvek. Dnešní doba - naproti živelným 90. letům minulého století - umožňuje již poučený přístup k opravám, ať se jedná o archeologické postupy či technologie, které umožňují zachovat maximum dobových detailů. Je škoda tyto informace nesdílet, když často přináší ohleduplnost k objektům a časovou i finanční úsporu. Jsme přesvědčeni, že téma pevnostní je tak široké, že poskytuje dostatek materiálu pro naplnění mnoha čísel Pevnostních rozhledů, které budou vycházet čtvrtletně v rozsahu cca 50 stran. Nebudeme se bránit žádným tématům, od cihel, přes beton, pancíř či polní opevnění až po personálie. Taktéž nemáme v úmyslu klást omezení časová či geografická. Rozhledy budou takové, jaké si společně uděláme! Závěrem úvodu tohoto nultého čísla mi dovolte, abych poděkoval autorům, kteří přispěli svými díly, a novému časopisu i nám všem popřál mnoho zajímavých článků, poučení i zábavy a plodné autory. Jiří Vaněček
Bunkrologický národ sobě!
Pevnostní rozhledy
3
Číslo 0
Jak funguje elektronický časopis? V dnešní době ještě není mnoho čtenářů, kteří pravidelně využívají elektronickou verzi některého z časopisů, i když tuto možnost nabízí široká paleta periodik. Několika řádky vás proto provedeme systémem, kterým bude distribuce Pevnostních rozhledů probíhat, a jenž - jak jsme přesvědčeni - přinese jen samé výhody. Předně je třeba vědět, že pro distribuci Pevnostních rozhledů byl zvolen publikační systém Wooky (www.wooky.cz), který umožňuje poskytovat elektronický placený obsah. Vzhledem k tomu, že v předvánoční čas není příliš nakloněn jakémukoliv serióznímu jednání, budou registrace na Wooky a možnost objednání Pevnostních rozhledů zprovozněny po Novém roce. Pevnostní rozhledy budou placené, přičemž vybrané finanční prostředky budou využity pro uhrazení poplatku publikačnímu systému Wooky (40% z vybraného předplatného), nákladů vzniklých s přípravou čísla, jako je sazba, čas strávený naháněním autorů (každý z nás má civilní zaměstnání, takže na koníčky je času málo) a v budoucnosti i honorářů autorů. Vzhledem k malé čtenářské obci jsme zvolili částku 100 Kč za číslo, přičemž zvýhodněné roční předplatné čítá 380 Kč. Jsme přesvědčeni, že opravdový zájemce dokáže částku 1,05 Kč denně pro svůj koníček vyšetřit a rekonstrukce objektů nebude tímto finačním výdajem trpět. Pro komunikaci s redakcí můžete využít dva kanály: na emailové adrese
[email protected] nás naleznete dnem i nocí; pro diskuzi nad články, obsahem čísel či sdělení pro všechny zájemce již teď slouží profil na Facebooku https://www.facebook.com/pevnostnirozhledy Máte-li jakékoliv sdělení z Vašeho archivního výzkumu, cestování, rekonstrukce nebo s opevněním spojených aktivit neváhejte nám napsat. Koneckonců Pevnostní rozhledy budou tak dobré, jak si je sami uděláme.
Pevnostní rozhledy
4
Číslo 0
STUDIE
Nové „labské“ předmostí pevnosti Terezín na pravém břehu Labe z roku 1813 Ivan Fuksa
Když se dnes řekne Terezín, vybaví se většině lidí jako první utrpení tisíců vězňů, kteří nuceně prošli Terezínem v době druhé světové války. Někteří si jako další vybaví bastionovou pevnost a tento stručný článek bude právě o ní. Pokusí se přiblížit jednu nepříliš známou část bastionové pevnosti Terezín, a to předmostí na pravém břehu Labe z roku 1813, často nesprávně nazývané “Korunní hradba“, ležící 2 km severně od Malé pevnosti1. V důsledku pokroku bádání v dějinách pevnosti Terezín, je tento článek upravená a doplněná studie, která vyšla v roce 2014 ve sborníku Terezínské listy2. Na následujících řádcích bude popsáno, proč není název Korunní hradba správný a jakým složitým vývojem prošlo toto předmostí na pravém břehu Labe u Litoměřic. Většina informací bude čerpána z archivních materiálů a především z plánové dokumentace. Bohužel většina je dnes veřejnosti těžko přístupná, a je jen velké štěstí, že mi bylo umožněno nahlédnout do těchto unikátních materiálů kolegy, kteří měli možnost je v archivu zdokumentovat.
nezasáhla do událostí léta 1813 a že se s ní nepočítalo v operačním plánu protinapoleonské aliance. Pevnost sloužila jako důležité zásobovací středisko Rakouské armády, která se nazývala dle místa svého působení „česká armáda“. Disponovala totiž ohromnými chráněnými skladovacími prostory, u kterých nehrozilo, že budou v případě nenadálého vpádu nepřátel ztraceny. Ač se to nezdá, jednalo se o velmi důležitý úkol, který mohl mít vliv na válečné operace v oblasti. Dalším úkolem pevnosti Terezín bylo blokování koryta řeky Labe. Nepřítel se proto nemohl pokusit proniknout po řece do nitra Čech. V tomto ohledu musíme mít na paměti, že v této době byla vodní doprava na Labi daleko důležitější než dnes. Dalším úkolem pevnosti Terezín bylo držení křídel dvou obranných postavení z polního opevnění, kdy první linie vedla podél řeky Ohře a táhla se od Postoloprt až k nedaleké vzdálenosti od Terezína3. Jednalo se o linii v délce okolo 40 km, která měla zastavit postup Napoleona do prostoru Čech. Druhá linie se táhla v úseku Litoměřice-Velvary-Veltrusy4. Výše zmíněné ukázky zapojení pevnosti do válečných operací dokazují, že funkce pevnosti Terezín nebyla zanedbatelná. I když se o pevnost nebojovalo, neznamená to, že by byla zbytečná. Nechybělo mnoho a boje mohly propuknout i zde. Jak snadno se mohla pevnost stát obleženou, si v té době uvědomovali i samotní vrchní představitelé rakouské armády a velitel pevnosti Terezín, proto bylo provedeno posílení pevnosti. Ve stejném roce, kdy bylo vybudováno předmostí na pravém břehu Labe, byl postaven severní předsunutý šíp, který měl svojí pal-
Důvod stavby předmostí na pravém břehu Labe u Litoměřic můžeme spatřovat v napoleonských válkách, které se odehrávaly především v nedalekém Sasku, ale v roce 1813 se válečné události dostaly do Čech. Pevnost Terezín byla jedinou stálou pevností, která ležela v prostoru českých zemí a zasáhla do bojů. I když samotná pevnost nezasáhla do boje přímo, nebyla obléhána a ani si nejspíše nevystřelila na nepřítele. To ale neznamená, že výrazně 1 ROMAŇÁK, Andrej. Pevnost Terezín. Muzejní a vlastivědná práce, 1996, roč. 104, č. 1, s. 63. 2 FUKSA, Ivan. Předmostí pevnosti Terezín na pravém břehu Labe z roku 1813 a jeho osudy. In kol. autorů (ed.), Terezínské listy 42/2014.
Pevnostní rozhledy
3 Web http://www.primaplana.net/txt/studie/opevneni-ohre-1813.html, online 10. 3. 2014. 4 Tamtéž.
5
Číslo 0
STUDIE
bou krýt koryto řeky. Protože vývoj dělostřelectva šel pořád dopředu, bylo nutné opevnit i pravý břeh, aby odtud nemohl nepřítel postřelovat pevnost Terezín. Toto postavení vstoupilo do dějin pod názvem Nové „labské“ předmostí (často se dnes používá nesprávný název Korunní hradba).
je z roku 183610. Jedná se o další návrh na přestavbu předmostí, ale oproti předchozímu návrhu se jedná o daleko klasičtější koncepci. Další možný návrh na přestavbu předmostí je z roku 1828, tato studie nového opevnění však dalece přesahuje rámec předmostí a bude mu věnována samostatná kapitola11.
Nové „labské“ předmostí
Místo vybudování předmostí bylo vybráno velmi výhodně. Stálo v místech, kde mohl nepřítel svojí palbou ohrozit bastionovou pevnost a zároveň dokázala blokovat svojí palbou komunikaci Litoměřice-Mělník, Litoměřice-Česká Lípa a především koryto řeky Labe.
Korunní hradba byla první rozsáhlou modernizací pevnosti Terezín za dobu jejího stoletého trvání. Název Korunní hradba se dnes nachází v každé publikaci a je odvozen od odborného názvu tvaru částí opevnění. Plánová dokumentace, která se do dnešních dnů zachovala, ovšem toto předmostí nazývá Brückenkopfest (tedy v českém překladu předmostí5). Protože došlo později k výstavbě dalšího předmostí, které je uváděno pod stejným názvem budeme používat název „Nové labské předmostí“, jelikož název Korunní hradba může být zavádějící, neboť předmostí se neskládá jen z korunní hradby. Do současné doby je známo pět plánů tohoto opevnění, z nichž většina je uložena v Kriegsarchivu ve Vídni. Před samotným popisem podoby předmostí si trošku přiblížíme podobu zachovalých plánů. Na prvním plánu je zachycen stav předmostí po dokončení první stavební fáze, plán není bohužel datován6. První datovaný výkres je z roku 1827, jedná se o vytyčovací plán, na němž jsou zaznamenány pozemky určené k výkupu eráru od jejich majitelů7. Zde je již zachycena příprava na druhou stavební fázi předmostí. Třetí plán zobrazuje druhou stavební fázi a opět není datován, lze předpokládat, že se jedná o období v rozmezí let 1828–18408. Čtvrtý plán je datován k roku 1833 a zobrazuje nerealizovanou přestavbu „Brückenkopfest“9. Poslední pátý plán
První stavební fáze Nového „labského“ předmostí12
Prvním problémem, na který při zjišťování historie předmostí narazíme, je samotné datování vzniku první stavební fáze předmostí. V soudobé literatuře sice můžeme najít datum vzniku okolo roku 1813, ale bohužel nikde se nenachází zdroj této datace. Proto není možné toto datum ani potvrdit, ani vyvrátit. Z tohoto důvodu budeme považovat za datum vzniku první stavební fáze rok 181313. Nyní si popíšeme důkladněji první stavební fázi předmostí. První část je páteřní obranný prvek předmostí. Do tohoto prostoru je situována hlavní palebná síla. Střed obranné linie tvoří soustava tří bastionů. Bastiony ve východní a západní části jsou z poloviny bastiony ušaté (ucha jsou situována směrem ke kurtině) a z druhé poloviny pravoúhlé bastiony. Tato dispozice je vynucena opíráním se kraje bastionů o příkrý svah, kde by ucha neměla smysl. Střední bastion je bastion s uchy. Ve všech případech se jedná o otevřené basti-
5 Na všech dnes dostupných plánech, předmostí na pravém břehu Labe se používá název Brückenkopfest. Název Korunní hradba vznikl v době, kdy tyto plány nebyly dostupné a název byl vymyšlen uměle. 6 Kriegsarchiv Wien, GPA Inland C IV, Theresienstadt. 7 Tamtéž. 8 Tamtéž. 9 Kriegsarchiv Wien, GPA Inland C IV, Theresienstadt.
Pevnostní rozhledy
10 Vojenský historický archiv Praha, Theresienstadt. 11 Tamtéž. 12 Kriegsarchiv Wien, GPA Inland C IV, Theresienstadt. 13 Andrej ROMAŃAK, Pevnost Terezín, Dvůr Králové nad Labem, 1996, 63.
6
Číslo 0
STUDIE
vrcholu stála dělostřelecká reduta, byla vystavěna dělostřelecká baterie. Tato baterie chránila jak křídlo předmostí směrem na Třebušice, tak i most přes potok, který sloužil jako jediný přístup k redutě. Reduta byla nejspíše polopermanentní s permanentním blockhausem.
ony. Prostor mezi nimi je spojen lomenou kurtinou. Před tímto opevněním se nachází suchý příkop, na jehož vnější hraně je krytá cesta. Jiné pevnostní prvky se zde nenachází. Prostor kurtiny a příkopu byl kryt palbou flankovacích děl z prostoru uch bastionu. V příkopu se nacházela palisáda. Její prostor byl vyplněn plnými traverzami. Na západním křídle byla umístěna dělostřelecká reduta, která měla svojí palbou krýt přístup od Litoměřic.
Třetí část měla za úkol uzavřít pravý břeh Labe od koryta řeky po úpatí kopce, kde začíná první část předmostí. Tato část se nachází i na dvou ostrovech na řece Labi. Díky této části opevnění byl možný přístup na předmostí z bastionové části pevnosti Terezín po dřevěném mostě, který vedl v prostoru mezi korytem Nové a Staré Ohře. Přístup k mostu byl možný od Malé pevnosti. Důvodem ke zvolení tohoto prostoru pro vybudování mostu je jeho ochrana korytem Nové a Staré Ohře před nepozorovaným proniknutím z levé strany Labe. Na pravé straně Labe byl most chráněn zemním objektem. Dále se zde na východě a západě nacházely valy, které byly vystavěny od paty svahu po koryto řeky. Vyplnily tak celý prostor podél Labe a bránily případnému postupu nepřá-
Druhá část předmostí leží na terénní vyvýšenině východně od první části předmostí, jedná se vlastně o objekt dělostřelecké reduty. Tato reduta ležela na kopci Homolka. Ve svém středu měla vybudovaný blockhaus do tvaru třícípé hvězdy. Reduta měla val s příkopem a s palisádou. Na valu bylo postavení jak pro děla, tak pro pěchotu. Přístup na tento objekt byl od bastionového opevnění zajištěn komunikací, která byla chráněna od severu postaveními pro děla a pěchotu oddělenými mezi sebou traverzami. Na hraně údolí s potokem těsně pod svahem kopce Homolky, na jehož
Situace (Labského) předmostí pevnosti Terezín v roce 1813.
Pevnostní rozhledy
7
Číslo 0
STUDIE
s příkopem a palisádou. Na retranchmentu se nacházelo postavení především pro pěchotu a pravděpodobně i pro minimálně osm děl. Přístup na tuto část opevnění byl pouze z prostoru ostrova, kde opevnění stálo, tedy mimo ostatní části předmostí. Na východní části ostrova nestálo žádné opevnění.
tel. Tyto valy měly postavení především pro pěchotu, nacházelo se zde minimum postavení pro dělostřelectvo. Valy byly polopermanentní, chráněné příkopem a vybavené palisádou, která se nacházela v příkopu, aby nebránila palbě z valu. Z prostoru mezi těmito dvěma valy byl přístup nahoru na objekty první části předmostí. Podél koryta řeky Labe byly v prostoru mezi oběma valy vybudovány zemní valy. Na prvním ostrovu, blíže k pravému břehu Labe, bylo postaveno opevnění směrované proti případnému útoku ze západu. Východním směrem těsně u konce ostrova stála palisáda. Do prostoru mezi tyto dva obranné prvky vedl dřevěný most z pravé strany Labe. Opevnění se v dobovém plánu nazývá retranchment a jedná se o zemní val s příkopem a palisádou. Na retranchmentu se nacházelo postavení hlavně pro pěchotu a pravděpodobně čtyři postavení pro děla. Na druhém ostrově, který ležel přibližně uprostřed Labe, byl vybudován rentranchment. Jednalo se o zemní val
Z výše uvedeného popisu předmostí je zřejmé, že se nejednalo o žádné malé opevnění, vždyť na délku mělo skoro 1,5 kilometru a na šířku 0,3 km. Většina tohoto předmostí byla polopermanentní, tedy opevnění bylo tvořeno především ze zeminy a stavby byly ze dřeva. Pouze malá část byla vyzděna z cihel nebo z kamene. I přesto byla bojová hodnota takovéhoto předmostí velmi vysoká, lze předpokládat, že by se jednalo o nelehký oříšek pro případné obléhatele pevnosti.
Situace (Labského) předmostí pevnosti Terezín v roce 1827.
Pevnostní rozhledy
8
Číslo 0
STUDIE
Druhá stavební fáze Nového „labského“ předmostí14
stabilního katastru na listu Leitmeritz (Litoměřice) z roku 1843.
Nedlouho po dostavbě předmostí bylo přistoupeno k jeho modernizaci. Důvodů bylo nejspíše několik. Za ten hlavní lze považovat to, že předmostí bylo budováno na sklonku napoleonských válek, stavba probíhala nejspíše ve velkém chvatu, a proto nemuselo být vše postavené úplně na 100%. Nadto po 14 letech existence předmostí určitě docházelo k sesedání valů a k zániku dřevěných konstrukcí, proto erár mohl přistoupit k modernizaci a rozšíření předmostí. Ale bohužel přesný důvod přestavby a modernizace předmostí je nám zatím záhadou. Datum vzniku tohoto předmostí můžeme datovat díky vytyčovacímu plánu do roku 1827.
Modernizace předmostí se dotkla hlavně bastionů a jejich předpolí, prvního ostrova blíže k pravému břehu Labe a též levého břehu. Hlavní modernizace zasáhla prostor mezi bastiony, kde byla posílena obrana kurtiny. Byly vybudované zemní objekty na půdorysu trojúhelníku, kdy jejich líc byl postaven v místě spojnice líc bastionu a líc zalomené části kurtiny dále od protějšího bastionu. Tím došlo k tomu, že přímá střelba na kurtiny byla možná v pouze malém prostoru špice jejího zalomení. Tyto trojúhelné objekty neměly postavení ani pro děla, ani pro pěchotu. Jednalo se o jednoduchý, levný a účinný objekt. Jiné výraznější stavební změny se v prostoru bastionů neprováděly. Modernizována byla i reduta na kopci Homolka, kde bylo postaveno několik nových postavení pro pěchotu a částečně upraveny valy.
Než mohlo být samotné předmostí přestavěno, bylo nutné pozemky na místě, kde mělo nové opevnění stát, vykoupit od soukromých vlastníků. Pozemky patřily z větší míry třem vlastníkům, a to městu Litoměřice, panství Žitenice a panství Ploskovice. Na plánu z roku 1827 se můžeme dočíst v textové části: „C. K. Pevnost Terezín, plán dosahu hranice „Brückenkopfest“ a reduty na kopci Homolka s příslušným terénem, který nově prošla komise v roce 1827, a v tomto samém roce byl prosazen.“ Pod tímto textem je zhruba deset podpisů a je tedy jasné, že se přestavbě předmostí věnovala velká pozornost, jelikož samotná pevnost byla nepostradatelná v případě válečných operací v prostoru severozápadních Čech. V neposlední řadě je to důkazem budování předmostí dle tohoto plánu15.
Další stavební úprava byla provedena na ostrově blíže k pravému břehu Labe, kde byla západní část rentranchmentu kompletně přestavěna a získala tvar tříčtvrtečního pravoúhlého otevřeného bastionu, jenž neměl v jižní části postaven bok. Místo toho se bok bastionu opíral o koryto řeky Labe. Opět se jednalo o zemní val s příkopem a palisádou. Nově se předmostí rozšířilo i na levý břeh Labe, kde v prostoru mezi korytem Nové a Staré Ohře začínal most spojující jádro pevnosti s předmostím. Na jeho obranu byly vystavěny tři otevřené polopermanentní dělostřelecké baterie. Jedna stála u soutoku Nové Ohře s Labem a svojí palbou uzavírala koryto řeky Labe a kryla prostor týlu opevnění na ostrovech. Další dvě byly postavené v prostoru soutoku Staré Ohře a Labe, přičemž jedna měla svojí palbou uzavírat koryto řeky a druhá svojí palbou ostřelovala nejen řeku, ale i protější břeh Staré Ohře.
Velkou výhodou druhé stavební fáze jsou jiné zdroje, z kterých je možné určit, jak předmostí po modernizaci vypadalo. Jako pramen nám k tomu poslouží druhé vojenské mapování datované rokem 1847/1848, kde je předmostí velmi dobře zaznamenáno na listu společně s pevností Terezín. Předmostí je ještě lépe zaznamenáno na mapě
Po dokončení modernizace předmostí došlo k rozšíření délky Nového „labského“ předmostí až na 600 m. Objekty zůstaly
14 Kriegsarchiv Wien, GPA Inland C IV, Theresienstadt. 15 Tamtéž.
Pevnostní rozhledy
9
Číslo 0
STUDIE
z větší části polopermanentní. Hodnota předmostí se zvětšila díky odstranění některých chyb předchozího předmostí. V tomto stavu zůstalo opevnění až do jeho opuštění po roce 1851, kdy obranu pravého břehu Labe převzal věnec fortů16. Ale i do tohoto nového věnce fortů byla částečně zapojena část opevnění ze staršího předmostí. Na kopci Homolka vyrostl místo reduty dělostřelecký fort, který si ponechal blockhaus, a zapojil ho účinně do své obrany17.
Bohužel dnes se v prostoru předmostí nachází areál kasáren a nádraží. Při jejich stavbě zanikly poslední relikty předmostí.
16 ROMAŇÁK, Andrej. Pevnost Terezín. Muzejní a vlastivědná práce, 1996, roč. 104, č. 1, s. 63. 17 Vojenský historický archiv Praha, Theresienstadt.
Vývoj opevnění na kopci Homolka.
Pevnostní rozhledy
10
Číslo 0
STUDIE
Současný pohled od východu, na prostor, kde stávalo předmostí.
Současný pohled na prostor, kde stál bastion na západní straně předmostí.
Pevnostní rozhledy
11
Číslo 0
STUDIE
Pohled na kopec Homolka z prostoru, kde stála střední část předmostí.
V důsledku výstavby kasáren v prostoru Nového „labského“ předmostí na konci 19. století došlo k úplnému zániku zdejšího opevnění.
Pevnostní rozhledy
12
Číslo 0
STUDIE
Hraničáři na Dyji - část 1. Hraničářský prapor 11 na jižní Moravě v roce 1938 Tomáš Novotný
Hraničářský prapor 11 vznikl v roce 1933 a jeho původním působištěm bylo město Parkan (dnes Štúrovo) na jižní hranici Slovenska s Maďarskem. V rámci ostrahy hranic v květnu 1938 obdržel tento útvar rozkaz k přesunu na jižní Moravu. Dne 22. května 1938 byl umístěn do Hrušovan u Brna. Ubytování útvaru bylo následujícím způsobem: 1/11. hraničářská rota v Židlochovicích a ostatní části praporu přímo v Hrušovanech u Brna v bývalé cukerní rafinérii, kde byly adaptovány místnosti pro ubytování mužstva. Původní hraničářský prapor 11 po přesunu do Hrušovan u Brna posílil Strážní prapor XXXIV v Hrušovanech nad Jevišovkou a III/31. prapor v Mikulově a vzniká z něj hraničářský pluk 11.
Vážení čtenáři Pevnostních rozhledů, dovolte mi nejprve krátké uvedení mého seriálu článků pod společným názvem Hraničáři na Dyji. Pro pochopení zpracování této problematiky je potřeba se vrátit o zhruba patnáct let zpátky. Tehdy jsem se v rámci pracovních povinností snažil nalézt obchodní partnery na jižní Moravě v prostoru Mikulova, Novosedel, Hevlína… Při konkrétních cestách automobilem nešlo si nevšimnout objektů lehkého opevnění v této lokalitě. Jako fanda čs. opevnění jsem přemýšlel, jaký že to vlastně vojenský útvar bránil v roce 1938 tyto objekty lehkého opevnění, respektive který útvar střežil výstavbu objektů těžkého opevnění? Bohužel tenkrát jsem na tyto otázky neznal odpovědi. Situace se později stále více a více zlepšovala a na řadu výše popsaných podobných otázek již dnes znám odpověď a rád bych ji sdílel s Vámi – čtenáři Pevnostních rozhledů.
Velitelé jednotlivých rot spolu s II. zástupcem velitele hraničářského pluku 11 odjíždí 24. května 1938 do prostorů přikázaných rotám k zajištění hranice, konkrétně: 1/11. hraničářská rota do Hevlína, 2/11. hraničářská rota do Dyjákovic a 3/11. hraničářská rota do Hrádku. Hraničářskému pluku 11 bylo přiděleno 232 objektů lehkého opevnění, z nichž 131 se podařilo obsadit a 101 zůstalo neobsazeno. Početní stav jednotek SOS ke dni 26. května 1938 v úseku hraničářského praporu 11 činil: 13 četníků, 36 příslušníků finanční stráže a 137 mužů vojenských posil, v úseku SP XXXIV: 13 četníků, 23 příslušníků finanční stráže a 47 mužů vojenských posil a v úseku III/31. praporu: 21 četníků, 34 příslušníků finanční stráže, 20 příslušníků policie a 107 mužů vojenských posil.
Postupně by se v tomto periodiku mohly objevit následující články: Hraničářský prapor 11 na jižní Moravě v roce 1938, Destrukční oblast Dyje v prostoru hraničářského praporu 11, Strážní prapor X a Sloužil jsem ve Strážním praporu XXXIV. Zároveň Vás prosím o malou shovívavost, primárním účelem sepsání seriálu těchto článků je malá splátka velkého dluhu, který vůči všem „hraničářům“ bez rozdílu hodnosti či příslušnosti k útvaru v obranném prostoru jižní Moravy z roku 1938 máme.
Pozorovatelny se nacházely většinou na kostelních věžích: II. zástupce velitele
Pevnostní rozhledy
13
Číslo 0
STUDIE
hraničářského praporu 11 na kostelní věži v Dyjákovicích a v Hraběticích, 1/11. hraničářská rota na kostele v Hevlíně a pomocná pozorovatelna u nádraží v Hevlíně, 2/11. hraničářská rota na kótě 202 a 3/11. hraničářská rota na věži kostela v Hrádku.
od pěšího pluku 10 u SP XXXIV a 2 čety prostor Hevlín). Ostraha hranic byla zrušena dne 13. června 1938 ve 24.00 hodin. Po zrušení ostrahy hranic zůstaly v pásmu lehkého opevnění strážní oddíly praporů, III/31. prapor zřídil strážní oddíl Mikulov, SP XXXIV zřídil strážní oddíl Travní Dvůr a hraničářský prapor 11 zřídil strážní oddíl Hrádek. Každá četa strážního oddílu měla objekty lehkého opevnění stále střežené, objekty střežené za poplachu a objekty střežené hlídkováním.
V úseku SP XXXIV byly pozorovatelny umístěny následujícím způsobem: SP XXXIV na Alte Haide, pozorovatelna a bojové stanoviště velitele roty Travní Dvůr bylo v objektu lehkého opevnění č. 283, pozorovatelna a bojové stanoviště velitele roty Novosedly bylo v objektu lehkého opevnění č. 032.
Sestava strážního oddílu Hrádek vypadala následovně:
Do výčtu pozorovatelen je nutno ještě zahrnout i pozorovatelnu III/31. praporu, ta byla umístěna na kótě 385 Turold, severně od Mikulova.
1. četa Hevlín: 10 objektů stále střežených, 10 objektů střežených za poplachu a 42 objektů střežených hlídkováním 2. četa Hrádek: 5 objektů stále střežených, 5 objektů střežených za poplachu a 24 objektů střežených hlídkováním
Posilové prostředky – dělostřelecké baterie od dělostřeleckých pluků 6, 106 a 125, kanony proti útočné vozbě KPÚV – celkem 6 čet (3 čety prostor Mikulov, 1 četa
Dne 13. září 1938 nařídil velitel III. sbo-
Původní působiště hraničářského praporu 11 Parkan 1933 - 1938.
Pevnostní rozhledy
14
Číslo 0
STUDIE
ru, aby se velitelé praporů a pluků pěchoty I. sledu přesunuli na svá velitelské stanoviště a zároveň velitelé praporů převzali velení strážních oddílů v lehkých opevněních v příslušných úsecích. V rámci těchto opatření došlo i ke zvýšení počtu stále obsazených objektů lehkého opevnění.
opevnění za boje atd. Od 17. září 1938 se prováděly úpravy terénu v předpolí, výroba střeleckých stolů pro lehké kulomety, mezi objekty lehkého opevnění byla vytyčována palebná postavení pro kanony proti útočné vozbě KPÚV, minomety a kulomety umístěné ve volném terénu a vytyčovány trasy zákopů.
Následující den po vyhlášení plánu „C“ odjely spojky, které doručovaly ve všech obcích okresu žluté svolávací lístky. Na tyto žluté svolávací lístky nastoupilo z nejbližšího okolí k hraničářskému praporu 11 celkem 7 důstojníků a 549 mužů, u SP XXXIV: 14 důstojníků a 445 mužů a u III/31. praporu: 12 důstojníků a 497 mužů. Ve dnech 17. - 20. září 1938 nastoupili u hraničářského praporu 11 záložníci, kteří byli přiděleni k polním rotám pro zesílení osádek lehkých opevnění: 24 důstojníků, 1 rotmistr a 456 mužů. Došlo i k posílení jednotek SOS vojenskými posilami. Počet obsazených objektů lehkého opevnění u hraničářského praporu 11 dosáhl 96 objektů, u SP XXXIV 58 objektů a u III/31. praporu 95 objektů.
Velitelství 6. divize nařídilo dne 18. září 1938 realizaci 1. stupně hotovosti podle příprav rozvrhu ničení v destrukčním úseku hraničářského pluku 11, práce provedla zákopnická četa hraničářského praporu 11 (velitel npor. pěch. Jaroslav Prokeš) spolu s ostrahovými oddíly ženijního pluku 2. Následující den je proveden 2. stupeň hotovosti příprav podle rozvrhu ničení. Byly provedeny prohlídky stálého a pomocného zařízení na objektech, přičemž pokud pomocné zařízení chybělo, bylo realizováno. Dne 19. září 1938 bylo nařízeno, aby všechny kanony proti útočné vozbě KPÚV byly umístěny podle potřeby v terénu, konkrétně v úseku hraničářského pluku 11 došlo k umístění v tankovém terénu 14 družstev. V noci z 18. na 19. září došlo k přesunu dělostřelectva do prostoru Litobratřic.
Mužstvo povolané na žluté svolávací lístky bylo cvičeno v objektech lehkého opevnění v II. sledu v obsluze vybavení – lafetace, ventilace, periskopů, dále konalo výcvik pro boj v objektech lehkého opevnění: střelecká průprava, střelba cvičným střelivem, obsluha zbraní, spolupráce osádky lehkého opevnění, zvykání pobytu v lehkém
V pásmu lehkého opevnění u hraničářského praporu 11 byly budovány i objekty těžkého opevnění, které nebyly ještě dokončeny. Tyto rozestavěné objekty byly za-
Bývalá cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna, ubytování pro hraničářský prapor 11 v době jeho působení na jižní Moravě v letech 1938 - 1939
Pevnostní rozhledy
15
Číslo 0
STUDIE
členěny do systému zajištění hranic ZH, aby se předešlo při případných nepřátelských akcích k jejich ztrátě. Konkrétně střežením a obranou těchto objektů byla pověřena 2/X. strážní rota v Hraběticích – Šanově. II. zástupce hraničářského praporu 11 kontaktoval velitele 2/X. strážní roty a domluvil s ním doplnění hustoty palebné přehrady z těžkých objektů a doplnění palebné přehrady v pásmu lehkého opevnění mimo objekty umístěním zbraní zakopaných ve volném terénu.
souhlasila s britsko-francouzskými návrhy na předání pohraničních oblastí s více jak 50% obyvatelstva německé národnosti Německu, se následující den v Hrušovanech u Brna zastřelil příslušník 2/11. hraničářské roty vojín Miroslav Šilhan. Na rozloučenou zanechal tři dopisy – rodičům, dívce a kamarádům. Dopis kamarádům: Vojáci! Prosím Vás, pamatujte na svoji přísahu, nedopusťte, aby vláda bez boje se vzdala 1 m² našeho území. Pamatujte na svoji přísahu, pamatujte na svoje děti, ženy, matky, otce a příbuzné, co Vám řeknou, až přijdete domů: „ Ty jsi byl voják, bez boje si se vzdal toho, pro co naše legie krvácely a mnoho životů padlo“.
Po vyhlášení mobilizace 23. září 1938 odjela do Zlatých Moravců skupina důstojníků pro postavení náhradních formací pod velením I. zástupce velitele hraničářského praporu 11 pplk. pěch. Stanislava Kopala. Od 26. září 1938 je budováno 2. obranné postavení civilními jednotkami, které se nacházelo přibližně na čáře Pohořelice – Iváň – Dolní Věstonice – Nové Mlýny – Plantáže (severně Lednice). Práce vedl por. pěch. Ladislav Kubálek. Pracovní výkonnost těchto civilních jednotek, složených většinou z osob německé národnosti byla poměrně nízká.
Voj. Mirko Šilhan, 1. rota 4 p. pl. Prok. Velikého Dne 2. října 1938 zahájila činnost polní pošta 8, která sloužila jednotkám hraniční oblasti HO 38 se sídlem v Pohořelicích a později v Brně. Příslušníkům hraničářského praporu 11 byly vydány dopisnice polní pošty.
V úseku 1/11. hraničářské roty (velitel npor. pěch. Josef Uher od 20. září 1938, současně velitel 4/11. hraničářské roty) došlo 29. září 1938 k bojovému střetu. V lesíku asi 1 km západně dvora Ruhhof na našem území před naším opevněným pásmem na pravém břehu řeky Dyje vlála německá vlajka s hákovým křížem. Vyslaná hlídka pod velením des. L. Hamrana od 4/11. hraničářské roty, když se přiblížila k lesíku, byla napadena palbou z pušek a od dvora Ruhhof palbou kulometů. Hlídka palbu opětovala a došlo k přestřelce, která trvala asi dvě hodiny. Na naší straně byl zraněn voj. Jan Rymeš od 2/X. strážní roty, který bohužel později svému zranění v nemocnici ve Znojmě podlehl.
Jakmile byl znám obsah mnichovské dohody, vydal dne 30. září 1938 velitel hraničářského pluku 11 rozkaz k deadjustaci objektů připravených ke zničení, které byly připraveny k trhání náložemi. V noci z 1. na 2. října 1938 začala evakuace munice z objektů lehkého opevnění, přičemž byla zachována nejnutnější palebná dotace. Munice z úseku hraničářského praporu 11 se odvážela do skladu zemské zbrojnice Brno-Medlánky. Zároveň se začalo i s demontáží vnitřního vybavení objektů lehkého opevnění v tomto pořadí: 1. lafetace, 2. ventilace, 3. periskopy, 4. pancéřové dveře, 5. mřížové dveře, 6. uzávěr vchodové střílny. Bylo nařízeno, že v objektech smí zůstat jen vybavení, které je napevno zabetonova-
K další lidské ztrátě došlo u 2/11. hraničářské roty (velitel npor. pěch. Otakar Bischof) dne 22. září 1938. Pod vlivem událostí 21. září 1938, kdy československá vláda
Pevnostní rozhledy
16
Číslo 0
STUDIE
Přední strana pohlednice obce Nikolčice, kde je dislokována v listopadu 1938 2/11. hraničářská rota.
Zadní strana pohlednice obce Nikolčice, poslaná v listopadu 1938 čet. asp. od 2/11. hraničářské roty.
Pevnostní rozhledy
17
Číslo 0
STUDIE
né a vybavení, které osádka bez obtíží může vzít sebou při opuštění objektu. Všechny písemnosti (náčrty, mapy) byly zničeny. Demontáž provedly jednotlivé prapory hraničářského pluku 11 samostatně vlastními prostředky.
praporu 11 v Hrušovanech u Brna, byla celá posádka přesunuta do Brna-Tuřan (posádkový velitel mjr. pěch. Bohuslav Mervart). Na základě výnosu MNO zrušilo velitelství 6. divize dnem 4. listopadu 1938 SP XXXIV. U hraničářského praporu 11 došlo ke zrušení zesílení a následně je odesíláno mužstvo k pěším plukům 4, 14, 28 a instrukčnímu praporu do Milovic. Likvidace SP XXXIV byla dokončena 8. prosince 1938 v Ivančicích u Brna a velitel praporu mjr. pěch. Otakar Leibl byl přemístěn k pěšímu pluku 7 do Nitry. Mužstvo slovenské národnosti u hraničářského praporu 11 bylo dne 5. listopadu 1938 přemístěno na Slovensko, jako náhrada za něj bylo hraničářskému praporu 11 přiděleno mužstvo od SP XIII.
Pro nedostatek dopravních prostředků se nepodařilo odvézt všechny rozsocháče z pásma lehkého opevnění. Dne 6. října 1938 vydalo velitelství hraniční oblasti HO 38 rozkaz k evakuaci celého úseku. Materiál měl být odsunut z úseku do 8. října 1938 do 6 hodin. Odsun materiálu zajištovaly vozy vozatajských kolon 59, 60 a 104 a nákladní automobily.
Rozkazem velitelství 6. divize byla zrušena ostraha hranic 5. prosince 1938 a následně došlo k přesunu hraničářského praporu 11 zpět do Hrušovan u Brna, které byly určeny jako prozatímní zimní ubytování praporu.
Ústup vlastních jednotek hraničářského pluku 11 dne 8. října 1938 probíhal takto: III/31. prapor s přiděleným dělostřeleckým oddílem a 3/X. strážní rotou se přesunul do prostoru Rajhrad. Situace u SP XXXIV dne 8. října 1938 ve 12.00 hod: 1/XXXIV. rota se nacházela na čáře silnice Branišovice – železniční stanice Miroslav, 2/XXXIV. rota se nacházela na čáře silnice Pohořelice – Branišovice.
Prameny:
Přesun hraničářského praporu 11 dne 8. října 1938 ve 12.00 hod: 1/11. hraničářská rota se nacházela v prostoru Mackovice, 2/11. hraničářská rota byla dopravena kolonou autobusů do prostoru Hlína a 3/11. hraničářská rota se přesunula nejkratším směrem podél silnice Jaroslavice – Hrádek – Božice.
VHA Bratislava – fond Velitelství hraničářského praporu 11 VHA Praha – fond Kvalifikační listiny vojenských osob
Velitelství hraničářského pluku 11 se přesunulo do Olbramovic.
VSA Olomouc – osobní spisy důstojníků
Dne 9. října 1938 dochází u hraničářského praporu 11 k zesílení 2/X. strážní rotou a III/31. prapor byl zesílen 3/X. strážní rotou.
Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého hanáckého pluku, Olomouc, 1938
Protože hrozilo nebezpečí, že dojde k obsazení mírové posádky hraničářského Pevnostní rozhledy
18
Číslo 0
STUDIE
Stručné životopisy důstojníků
ruských legií se vrací zpět do vlasti. Z počátku sloužil v čs. armádě ve vlasti v Olomouci, pak je přemístěn k pěšímu pluku 36 do Užhorodu. U tohoto útvaru prochází řadou funkcí, přičemž jako podplukovník pěchoty v lednu 1929 je ustanoven velitelem náhradního praporu pěšího pluku 36. Další dva roky se stal velitelem II/29. praporu v Jindřichově Hradci. V důsledku nadpočetnosti u pěšího pluku 29 je přemístěn k ZVV Brno. V letech 1933 – 35 slouží u pěšího pluku 13 v Šumperku ve funkci zástupce velitele pěšího pluku. Od února 1935 se stává velitelem hraničářského praporu 11 v Parkani. U toho útvaru je v roce 1936 povýšen na plukovníka. V květnu 1938 je spolu s hraničářským praporem 11 přemístěn z Parkaně do Hrušovan u Brna. Po přemístění na jižní Moravu se stává velitelem kombinovaného hraničářského pluku 11, tomuto útvaru velí v zářijové mobilizaci i v období ústupu z hranic v říjnu 1938. Velitel III. sboru divizní generál Antonín Hasal ho hodnotil v prosinci 1938 pro toto období následujícím způsobem: „Za mimořádných opatřeních i za branné pohotovosti státu velel kombinovanému pluku s velmi dobrými výsledky, jak po stránce taktické, tak i materiální a administrativní. Pro funkci velitele pluku plně způsobilý.“ Velitelem hraničářského praporu 11 zůstal až do okupace ČSR v březnu 1939.
Plk. pěch. František Zatloukal byl rodákem z Velkého Týnce v tehdejším politickém okrese Olomouc, ročník narození 1886. Vystudoval gymnázium v Olomouci v letech 1899–1907, poté studoval dva roky na vysoké škole zemědělské ve Vídni a v roce 1914 začal studovat právnickou fakultu české univerzity v Praze. Po studiích dobrovolně nastoupil dne 1. ledna 1915 k vykonání vojenské služby k bývalému pěšímu pluku 28 v Praze. Zde setrval do června 1915 ve funkci velitele čety. Následně je přemístěn k bývalému pěšímu pluku 92, s nímž je přesunut na ruskou frontu, kde byl v září 1915 zajat. V ruském zajetí je až do července 1917, kdy se přihlásil do služby v čs. zahraniční armádě k 6. střeleckému pluku „Hanáckému“. Zastává funkci pobočníka praporu a později velitele roty. V červnu 1920 jako kapitán 6. střeleckého pluku Pevnostní rozhledy
Od roku 1943 působí v domácím odboji, přičemž je v dubnu 1945 zatčen gestapem a vězněn v Kounicových kolejích v Brně. V květnu 1945 je povolán zpět do služby v čs. armádě. V poválečné čs. armádě působí krátce, převážně v Olomouci. V dubnu 1946 odchází do výslužby. Během vojenské služby byl vyznamenán těmito vyznamenáními: 1919 – řád sv. Stanislava 3. stupně, 1921 – Čs. válečný kříž, 1922 – revoluční medaile, medaile vítězství a odznak důstojníka francouzské akademie.
19
Číslo 0
STUDIE
hraničářským praporem 11: 4. hraničářskou rotou, technickou rotou a v říjnu 1936 je ustanoven II. pobočníkem velitele hraničářského praporu 11. V září 1937 se vrací zpět ke 2. hraničářské rotě a stává se jejím velitelem. Od dubna 1938 je povýšen na nadporučíka pěchoty. V květnu 1938 spolu se svojí rotou je přemístěn z Parkaně do Hrušovan u Brna. 2. hraničářské rotě velí i v období zářijové mobilizace a ústupu z hranic v říjnu 1938. Za činnost v mobilizaci ho navrhl velitel hraničářského pluku 11 plk. pěch. František Zatloukal na udělení pochvalného uznání I. stupně. V lednu 1939 velí 1. četě 2. hraničářské roty. Jeho kariéru v čs. armádě přeruší 15. března 1939 okupace ČSR. V období protektorátu je nejprve jako bývalý důstojník z povolání převeden do služeb ministerstva financí a koncem roku 1941 je dán k dispozici ministerstvu zemědělství pro hospodářskou kontrolu. Od února 1942 je přeložen do výslužby. Do konce války působí jako pekařský učeň u svého tchána.
Npor. pěch. Otakar Bischof
Již od roku 1939 spolupracuje s domácím odbojem. Za činnost v okupaci je vyznamenán čs. válečným křížem 1939. V květnu 1945 znovu nastupuje do čs. armády. V letech 1945–48 působí jako osvětový důstojník na velitelství 6. divize v Brně. V roce 1949 je velitelem poddůstojnické školy u pěšího praporu 63 v Brně. Dalšími místy jeho působení jsou Mariánské Lázně, Cheb, Sušice, Praha, Kremnice a zpět Brno. V letech 1951–54 působí na Vojenské technické akademii v Brně. Do výslužby odchází v červnu 1954 v hodnosti podplukovníka. Po listopadu 1989 je při rehabilitaci povýšen do hodnosti plukovníka. Zemřel v roce 1996.
se narodil v roce 1910 v Brně – Králově Poli v rodině továrního dělníka. Školní studia zakončil maturitou na Čs. státní obchodní akademii v Brně v roce 1929. Následně nastupuje do září 1930 do zaměstnání jako bankovní úředník. Dne 1. 10. 1930 nastupuje na vojnu k pěšímu pluku 19, přičemž v prosinci 1930 je povýšen na svobodníka. Připravuje se na kariéru důstojníka ve škole na důstojníky pěchoty v záloze v Košicích. Od května 1931 je přemístěn k pěšímu pluku 45, kde je vtělen k 1. rotě. V září 1931 ukončil školu na důstojníky pěchoty v záloze s prospěchem velmi dobrým. V únoru 1932 je povýšen na ppor. pres. služby. Následně v letech 1932 – 1934 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v červenci 1934 byl slavnostně vyřazen jako poručík pěchoty u hraničářského praporu 11.
(foto z archivu rodiny z roku 1945)
U tohoto útvaru je nejprve vtělen ke 2. hraničářské rotě. Postupně prochází
Pevnostní rozhledy
20
Číslo 0
STUDIE
Tabulka 1: Evakuované vnitřní zařízení z objektů lehkého opevnění v úseku hraničářského pluku 11 Hraniční úsek
Hrušovany Hraničářský prapor 11 Hrádek
Dílčí úsek
Strážní prapor XXXIV Novosedly
III/31 prapor Děvín
Frélichov Prátlsbrunn (Jevišovka) (Březí)
Středisko
Hrádek
Dyjákovice
Hevlín
Travní Dvůr
Novosedly
Mikulov
Lafetace
50
50
37
18
26
28
56
61
Ventilátory
32
30
31
17
19
18
34
32
Periskopy
64
50
62
26
24
28
37
61
Pancéřové dveře
32
30
34
18
22
18
33
32
Mřížové dveře
22
25
22
13
15
15
33
32
Uzávěra vchodové střílny
10
25
22
-
-
-
96
-
Lavice pod kulomet
64
50
37
-
-
-
56
61
Bedny neokované
64
50
37
-
-
-
-
-
Stolek na zásobníky
66
100
40
-
-
-
14
44
Nádoba na vodu pro kulomet
-
-
-
-
-
-
56
61
Dveře starých objektů
-
-
-
-
-
-
-
22
Dveře střílen
-
-
-
-
-
-
-
96
Tabulka 2: Důstojníci hraničářského pluku 11 (stav červenec 1938) Funkce
Vojenská hodnost
Jméno
Velitel hraničářského praporu 11
plukovník pěchoty
František Zatloukal
I. zástupce velitele hraničářského praporu 11
podplukovník pěchoty
Stanislav Kopal
Velitel 1/11. hraničářské roty
nadporučík pěchoty
Čestmír Blecha
Velitel 2/11. hraničářské roty
nadporučík pěchoty
Otakar Bischof
Velitel 3/11. hraničářské roty
štábní kapitán pěchoty
František Lískovec
Velitel 4/11. hraničářské roty
nadporučík pěchoty
Josef Uher
Velitel SP XXXIV
major pěchoty
Otakar Leibl
Velitel 1/XXXIV. roty
???
???
Velitel 2/XXXIV. roty
kapitán pěchoty
František Kučera
Velitel 3/XXXIV. roty
štábní kapitán pěchoty
Josef Nesvora
Velitel 4/XXXIV. roty
poručík pěchoty
Gustav Honus
Velitel III/31. praporu
podplukovník pěchoty
Antonín Brychta
Pevnostní rozhledy
21
Číslo 0
MUZEA
Novinky muzea čs. opevnění v Opavě Milostovicích Pavel Chráska
V pěchotním srubu OP-S 25 „U Trigonometru“ skončila sezóna roku 2015. V letošním roce byla instalována řada novinek. Úpravy se dotkly jak exteriéru, tak interiéru srubu.
spodní díl rámu střílny. Druhá byla záhy poté dovezena po složitých jednáních z muzea Poche Du Royan ve francouzském Le Gua. Společně se střílnou bylo získáno také nefunkční torzo zbraně L1 číslo 207. K její historii se podařilo zjistit, že po dopravení na Atlantický val Němci ve válečných letech byla namontována v improvizovaném objektu na obranu přístavu La Pallice v La Rochelle na mysu Saint Marc. V osmdesátých letech dvacátého století se však výstavba přístavu rozrůstala a malý objekt musel být odstraněn. Tehdy ji získal pan Philippe Lelaurain, zakladatel muzea věnovaného spojenecké operaci Vénérable 1945, která souvisela s osvobození okolí francouzského města Royan. K našemu získání vedla náhoda, poté co bylo zjištěno, že muzeum bude rozprodáno. Tehdy se jednalo v podstatě o rezavý kus železného šrotu, jelikož exponát byl v muzeu dlouhodobě skladován pod širým nebem. Čas ubíhal a rekonstrukční práce na jednotlivých součástkách probíhaly pomalu, neboť souběžně bylo zapotřebí
Vnější část se po letech dočkala nové asfaltové úpravy stropní desky, zatravnění a betonovým potěrem a asfaltovým nátěrem bylo dotaženo i okolí obou zvonů Zn. Také hliněný zához byl nově dotvarován, zatím však jen v rámci pozemkových možností a obehnán rozsocháči, které byly rozestavěny z muzejního hlediska jako překážka typu C. Nejočekávanější změnou letošního roku bylo znovu zpřístupnění střeleckých místností po jejich rekonstrukci. Jak známo z minulosti, srubu chyběly v roce 1998, kdy projekt rekonstrukce začínal, obě střílny pro protitankový kanon. První z nich se podařilo získat brzy po zahájení rekonstrukčních prací ve spolupráci s Areálem opevnění v Darkovičkách, avšak nekompletní, kdy chyběl
Pevnostní rozhledy
22
Číslo 0
MUZEA
řešit i jiné důležité záležitosti chodu opavského klubu.
Cesta kanonu č. 320 z Norska do ČR aneb od nálezu v roce 2000 k OP-S 25 na jaře 2015
Opravdové zapálení několika členů KVH vypuklo až na sklonku roku 2014, kdy se podařilo do Opavy panu Mario Kiriakovi dovézt druhý kus originální čs. pevnostní zbraně z dalekého Norska. Cesta byla složitá a rovněž se neobešla bez spolupráce s autorizovanou firmou na dovoz vojenského materiálu, která nad dovozem převzala záštitu. V té době se rovněž s pomocí ostravské firmy ČV Prototyp podařilo opravit střílnu dovezenou z Darkoviček, vyhotovením celého spodního dílu a osadit komplet zpět na místo určení. Srub OP-S 25 tak byl po dlouhých letech znovu připraven k osazení své výzbroje. V případě norské zbraně se jednalo o velmi zajímavý kus, jelikož šlo o zbraň, která aktivně sloužila v norské armádě pro výcvikové účely ve škole námořních kadetů, odkud byla přemístěna na pevnost Oscarsborg u Osla. Za účelem výcviku byla postavena do volně stojícího ocelového rámu z úhelníků, ale hlavně, stále se nacházela „pod střechou“ a v konzervovaném stavu. Jedná se o úplnou zbraň číslo 320, tedy zbraň tzv. druhé série s popisky v němčině. Přesto, že hlavní části zbraně jsou sčíslovány, bylo nalezeno několik dílů s jinými čísly. K nejzajímavějším patří např. štítek na lafetě číslo 322, ačkoli sama lafeta nese na horním třmenu číslo 320. V průběhu let použití pravděpodobně došlo k vojenské repasi zbraně, neboť tato byla zbavena původních československých nátěrů tryskáním a přetřena norskou základní i vrchní šedou barvou. Zachovány byly původní lampičky k osvitu stupnic, ale tyto již byly zapojeny poválečným způsobem do bakelitové krabičky a napojeny na jinou baterii, než původní NiFe. V rámci klubové repase byly obě zbraně do posledního šroubku rozebrány a odborně zrestaurovány. Cílem členů Klubu vojenské historie Opava bylo obě L1 instalovat do střílen k datu 8. 5. 2015, kdy se podařilo mimo jiné zorganizovat návštěvu srubu poslední žijící dcerou velitele OP-S 25 „U Trigonometru“, por. pěchoty
Pevnostní rozhledy
23
Číslo 0
MUZEA
Vavřince Vejmoly, paní Evou Fížovou z Brna. Ačkoli motivace byla veliká, úkol se podařilo splnit jen částečně a v květnu se tak do střílen OP S 25 dostaly pouze hlavní části kanonů, včetně lafetace. Přesto se v některých chvílích daly na srubu pořídit snímky obdobné těm, které se nacházejí v proslulém svazku 21. edice Pevnosti, zejména ty, na nichž dělníci Škodových závodů pracují na nedokončených kanonech. Také na zbrani č. 207 bylo nalezeno několik součástek jiných čísel, jako příklad lze uvést těsnící kouli, která má v místě pro uchycení záměrného dalekohledu vyraženo číslo 173. Vyskytuje se i číslo 124. V dalším období roku práce pokračovaly a dne 28. října 2015 se již sezóna uzavírala s kompletně restaurovanou zbraní č. 320 a takřka dokončenou č. 207. Zástupci Norské armády, kteří na místo dorazili, vyslovili obdiv nad provedenou rekonstrukcí.
Od dovozu k osazení v OP-S 25: doplnění chybějící části střílny, osazení v objektu a pečlivá rekonstrukce částí kanonu
Společně s kanonem č. 320 byly dovezeny do Opavy také některé další výstrojní součástky a optické zařízení. Velkým překvapením byly zejména sochory k hlavni, o kterých jsme do té doby pouze četli v literatuře. O to větší byla radost, když po odstranění svrchní šedé bary se na sochorech našly škodovácké znaky, lvíčci a známá písmenka E1. K jednomu z největších překvapení, po zjištění že sochory jsou sčíslovány se zbraní (ostatně stejně jako dřevěné nabijáky), patřilo identifikování jednoho sochoru č. 207, tedy sochoru původně určeného pro zbraň dovezenou z Le Gua. Po mnoha letech se tedy součásti šťastně shledaly. Výzbroj pěchotního srubu se tak zkompletovala. Mimo výše uvedených zbraní je možno ve střeleckých místnostech OP-S 25 shlédnout rovněž plně repasované zbraně M, osazené kulomety s originálními pevnostními těžkými hlavněmi typu „O“ a mnoho dalších původních prvků výzbroje a výstroje. Některá překvapení stran kanonové výzbroje však na své odhalení ještě čekají.
Pevnostní rozhledy
24
Číslo 0
MUZEA
Pevnostní rozhledy
25
Číslo 0
MUZEA
Pevnostní rozhledy
26
Číslo 0
MUZEA
Pevnostní rozhledy
27
Číslo 0
MUZEA
Hraničáři, kluci pro každou lotrovinu Ivan Fuksa
k němu tužku s prosbou o autogram - a nádavkem kousavou poznámku, že Březinka je vojenský objekt, a jsem-li objednán na konkrétní čas, mám se dostavit přesně. Než jsem se nadechl k odpovědi, vyzval ten chlápek energicky celou skupinku, aby jej následovala pod levé křídlo objektu. V příštích minutách jsme se pod jeho vedením seznamovali s palebným plánem zbraní „pod betonem“, poznávali hluché prostory, systém vztažných bodů a na závěr instruktáže si dva dobrovolníci vyzkoušeli určování souřadnic vybraných cílů.
V neděli 4. října roku 2015, tedy přesně 78 let od započetí betonování pěchotního srubu N - S 82 „Březinka“ na Náchodsku, se v tomto srubu uskutečnila netradiční akce s názvem: „Hraničáři, kluci pro každou lotrovinu“. Akci pořádaly kluby KVH-Náchod a Rota Nazdar za podpory lidí z různých koutů České republiky. Čím byla vlastně akce netradiční? Na první pohled se mohlo zdát, že se jedná o další klasickou akci typu „oživený“ bunkr, při kterém návštěvníci prochází objekt s průvodcem a v některých místnostech je jim osádkou v předpisových republikových stejnokrojích předvedeno fungování zařízení, obsluha zbraní a ukázka dobového života. Akce na „Březince“ byla však jiná. Na samotnou prohlídku se návštěvník musel z důvodu omezené kapacity objektu přihlásit předem. A jak prohlídka v rámci akce probíhala? Myslím si, že za vše hovoří následující popis prohlídky jedním s návštěvníků (text uveřejněn s jeho souhlasem):
Hned nato jsme se vrátili před vstup do objektu a ve mně se naplno rozhořela zvědavost, co si „kluci pro každou lotrovinu“ pro návštěvníky přichystali. Úvod byl velkolepý. Ze vstupu se vynořil obrýlený muž s úzkým knírkem. Nechyběl klobouk a rukavice, tmavý oblek korunoval přes ramena elegantně přehozený kožený plášť. Já se v módě třicátých let jakž-takž vyznám, ovšem nepřekvapilo mne, když jsem v zašumění turistů kolem sebe zaslechl polohlasné poznámky o Gestapu. Neznámý však rozptýlil všechny pochybnosti, když se představil jako štábní kapitán Říha a sdělil, že nám dnes bude průvodcem po srubu. Následovalo strohé předvolání velitele objektu a vzápětí nástup osádky. Pohled na tu bandu všelijak postrojených individuí dost ostře kontrastoval s představou elitních jednotek tak, jak ji ve mně vypěstovala četba bunkrologické literatury. Vzápětí jsem ale díky doprovodnému výkladu pochopil, jak tvrdá byla služba na objektech a že vojáci věru měli všechny důvody pro to si ji zpříjemnit třeba jen poněkud neformálním ustrojením.
Na Březince - či „Březině“, jak jí teď někteří začali říkat - jsem byl naposledy snad před deseti lety… a asi tak před dvanácti kilogramy, jak jsem si bolestně uvědomoval ve chvíli, kdy jsem vprostřed prosluněného nedělního dopoledne čtvrtého října supěl do kopce nad Bělovsí. V duchu jsem se za volbu téhle cesty proklínal, ale musel jsem sebou hodit, protože akce, na kterou jsem mířil, byla všude inzerována „jen pro registrované“ a součástí registrace byla i důtklivá žádost, abych dorazil čtvrt hodiny předem. Uvítání bylo stylové: před hloučkem turistů stál jakýsi šlachovitý dlouhán v polní uniformě, vyvolával jména a vydával propustky do objektu. Své jméno jsem zaslechl bohužel ve chvíli, kdy jsem byl od skupinky ještě kus vzdálen. Obdržel jsem svůj průkaz,
Pevnostní rozhledy
První, co jsme po vstupu do objektu uzřeli, byla stanoviště velitele a telefonisty,
28
Číslo 0
MUZEA
opět zabydlená poněkud v rozporu s běžnou představou pevnostního objektu. V duchu jsem se pousmál nad „vychytávkou“ v podobě telefonního sluchátka zasunutého do ešusu, díky němuž mohl spojař využívat služební přístroj k ryze soukromému přenosu swingových skladeb. Následoval přesun po schodišti do ubikace mužstva. Řeknu vám oči přímo přecházely při pohledu na všechny dobové detaily, kterými osádka dokázala tento prostor vyšperkovat! Hlasitý smích přihlížejících vyvolala bezvadně sehraná scénka s demižonem rumu, který žízniví vojáci dokázali téměř vyprázdnit jaksi mimo bojovou situaci. Krátce na to už nás vítal ve strojovně hlasitý zpěv tělnatého montéra civilní dodavatelské firmy. Tak hlasitý, že jsme okamžitě všichni začali přemýšlet, zda mu osádka nedala také ochutnat z „nedotknutelných zásob“ cenné lihoviny… Ve filtrovně nám dva autenticky „ochotní“ vojáci předvedli ruční pohon ventilace a po prohlídce rovněž skvostně zabydlené ubikace poddůstojníků následoval další pobavený šum publika u záchodů, kde pan štábní v jedné kabince dopadl zašitého vojína při vychutnávání cigarety. Provinilec byl vyhnán ze zakázaného prostoru a my následovali průvodce do bojového patra a jako malí kluci se těšili, co nám tahle partička předvede u zbraní. Po krátkém seznámení se stanovištěm pozorovatele ve zvonu jsme se vsoukali do střelecké místnosti, kde nastoupené obsluhy pilně cvičily s lafetovanými kulomety. Ani tady nechyběla herecká etuda: vojín, přistižený panem štábním při malém podvodu s předem k palbě připravenou zbraní, nasadil při kárání tak autentický výraz uraženého mazáctví, že jsem jej podezříval, zda opravdu někdy neměl s armádou co do činění! Štábní kapitán při výkladu bravurně měnil polohy aktéra a vypravěče a tak jsme se, spolu s výkladem cvičících obsluh, dozvěděli vskutku každý detail z činnosti osádek na bojovém stanovišti. Zlatým hřebem programu byla levá
Pevnostní rozhledy
29
Číslo 0
MUZEA
kasemata s proslulým protitankovým kanónem. Jakmile jsme vstoupili dovnitř, ohlásil průvodce simulaci bojové činnosti, zhasl světlo… a začaly se dít věci! Ticho prořízl ostrý tón píšťalky a následovala skvostná kulisa poplachu: řev povelů, dusot na chodbě, charakteristické zvuky zbraní připravovaných k palbě. V ten okamžik už pozorovatel ze zvonu hlásil první cíle a vzápětí se prostorem rozlehl štěkot střelby. Fantastické! Kasemata byla ozvučena, takže autenticitě už opravdu chyběl jen dým ze spálené střeliviny! Zvlášť zvuk kanónu jsem si vychutnal: zadunění výstřelu bylo provázeno úchvatným cinknutím vyhazované nábojnice a jejím zvukem v odpadu… S přibývajícími okamžiky bojové činnosti se osádka dostávala do varu a atmosféra se přenášela i na diváky. Přiznám se, že když do křiku obsluh a štěkotu palby zazněl hlas pozorovatele „…v zátarasu u Vody je díra! Osmdesát šestka tam nevidí, musíme to zvládnout sami!“ zježily se mi všechny chlupy na těle…
Březina získala novou osádku!
Z přítmí ven před objekt jsme vyklopýtali ještě trochu v transu z poslední scény. Kultivovaný škpt. Říha se s námi zdvořile rozloučil, popřál nám šťastnou cestu zpět… a ve mně teprve v té chvíli začaly doznívat všechny dojmy z předcházející hodiny. Turistiku mám rád, pár „oživených“ hradů či zámků už jsem zažil, ale tohle… Nevím, jestli tohle představení bude mít ještě nějakou reprízu. A bude-li, vůbec netuším, jakou „lotrovinu“ náchodští hraničáři uchystají pro příště. Jedním jsem si ale jist už teď: chci být zase u toho!
Pevnostní rozhledy
30
Číslo 0
REKONSTRUKCE
Opravy povrchů na a u objektů železobetonových – čs. bunkrů z let 1936–38 Pavel Minář
vedenou opravu asi nezhatí to, že opravovaný objekt patří někomu jinému. Další a neméně důležitým okamžikem je zákonná ochrana objektu z hlediska památkové péče nebo ochrany prostoru, ve kterém je objekt v současné době situován. U prvně zmíněného omezení je minimálně několik objektů TO, které jsou stavebně opravovány a upravovány bez toho, aby k uvedené činnosti měly závazné stanovisko útvaru památkové péče. Druhá varianta je případ, kdy pozemek, na němž TO stojí, je odlišného vlastníka než stavba samotná a navíc se nachází na lesních pozemcích chráněných zákonem o lesích, zhusta ještě doplněné o ochranu přírody (CHKO, Národní parky, přírodní rezervace). Písemný souhlas, resp. rozhodnutí ve správním řízení je nezbytně nutné, i když
Pan šéfredaktor mne přiměl k napsání článku, který by v žádném směru neměl zásadně kolidovat s odbornými články, nejrůznějšími pracemi odborníků v oblasti stavebnictví, ba přímo s vědeckými poznatky k stavbám železobetonovým. V mém případě je to spíše jistý kompilát zkušeností z doby, kdy jsem pracoval jako stavbyvedoucí, omylů při opravě bunkrů již prožitých a především vědomí, jaké finanční prostředky jsou pro zvolený úkol k dispozici. Ještě než začnu popisovat jednotlivé fáze, tak zmíním oblast, která se pro mnohé nezdá až tak důležitá, v lepším případě ji řeší později. V první řadě mám na mysli majetkové poměry k objektu, který má být opravován. Samozřejmě, že kvalitně pro-
Pevnostní rozhledy
31
Číslo 0
REKONSTRUKCE
rozsah prací nebude vyžadovat územní rozhodnutí nebo stavební povolení. Pokud jsme se uspokojivě „prokousali“ předchozím, tak se můžeme začít zabývat záměrem vlastním. I když budu v materiálu používat popis prací třeba někde jinde, primárně se budu zabývat objektem pěchotního srubu R-H-S 76 tvrze Hanička. Jedná se tvrzový pěchotní srub IV. třídy odolnosti, v jehož stropní desce jsou dodnes zabudovány tři ocelolitinové prvky v hodnotě jednoho zvonu pro lehký kulomet, jeden zvon pozorovací a kopule pro dvojici těžkých kulometů. V celé své historii nebyl tento objekt poničen postřelovacími, trhacími zkouškami a zůstal ušetřen i řádění n.p. Kovošrot Hradec Králové v roce 1958. Takže můžeme říci, že se budeme zabývat objektem, jehož exteriér byl opotřebován především klimatickými jevy, byť některé nežádoucí stavy musíme přičíst době úprav v rámci projektu „Objekt Kahan“. První úvahy o opravách omítek, úpravě celého povrchu stropní desky včetně vlastních pancéřových prvků jsme začínali s pohledem na všechny dostupné a známé fotografie objektu ve všech časových obdobích. Částečně jsme samozřejmě vzali v úvahu i některá přímá svědectví pamětníků v době po II. sv. válce. Pokud shrneme stav, z kterého jsme začali v roce 2013 vycházet, tak se budeme bavit o situaci, kdy v rámci zpřístupnění Haničky pro veřejnost v roce 1995 byly na tomto objektu provedeny některé práce, jejichž vliv na stav stavby v následujících letech byl naprosto negativní. Začali jsme proto v první řadě provádět práce k zajištění maximálního odvodnění povrchu včetně eliminace vsakování na první pohled relativně malých množství vody okolo zvonů a kopule. Z nedatovaného snímku můžeme vidět stav dodatečně provedených izolačních prací za Kahanu. Celý objekt byl na určitou hloubku v místech původního zapuštění do terénu odbagrován a pečlivě izolován asfaltovými pásy Sklobit. Ze snímků i některých vzpomínek je Pevnostní rozhledy
32
Číslo 0
REKONSTRUKCE
zřejmé, že došlo sekundárně k zavezení okolí objektu zemním materiálem, dle některých informací i přebytečným materiálem z odkrývání objektu R-H-S 78. Z bližšího ohledání je zřejmé, že se rozprostření dělo za pomoci mechanizace, ježděno bylo i po stropní desce a došlo tak na mnoha místech k perforaci jinak kvalitní hydroizolace. Tuto skutečnost jsme sami poznali při kompletním odkrytí stropní desky nad pravou kasematou. Jaký materiál nahradil v bezprostřední blízkosti obvodových stěn původní kamennou rovnaninu je vidět na snímku. V místě, kde cca z poloviny ploch odtéká voda, byl navezen zcela nepropustný materiál, který způsoboval přehradový efekt, takže při vydatnějších srážkách voda zůstávala stát na stropní konstrukci a přirozeně hledala všechny cesty včetně již zmíněných defektů. Začali jsme nejdříve s omezeným rozsahem a posléze s kompletním odstraněním závozu, odkrytím ochranných geotextilií a přímou opravou perforací asfaltových pásů.
vali při dešti a je pravdou, že zpočátku jsme mnoho důvodů k radosti neměli. Až když jsme přistoupili k již uvedeným radikálním opatřením celkové opravy, bylo možno konstatovat, že se stav velmi výrazně zlepšil. Po přelepení záplatami jsme celou plochu přetřeli dvojitým nátěrem horkého asfaltu a posléze znovu pokryli vrstvou ochranných pásů geotextilie. Na zvýšené hraně směrem k osazeným maskovacím hákům jsme provedli izolaci této hrany s napojením na vodorovnou izolaci. Je to sice viditelně nepůvodní řešení, nicméně zatím jediné rychle a snadno fungující v zabránění vtékání vody do horního radiusu stěny. Pro zlepšení odtékání vody z takto upravené plochy bylo do štěrkového lože uloženo plastové flexibilní potrubí ve dvou samostatných větvích. Potrubí bylo svedeno místem přirozeného odtoku na bok objektu, kde byl v původně nepropustném materiálu vytvořen vsakovací prostor narovnáním různě velkých kamenů. Zbytek plochy byl zarovnán do potřebné úrovně materiálem,
Úspěšnost své práce jsme vždy otesto-
Pevnostní rozhledy
33
Číslo 0
REKONSTRUKCE
který byl původně z větší části na místě. Pak už jsme jen čekali na první intenzivní déšť a následně byla celá plocha po sesednutí doplněna dalším zásypem.
chybějící zához řeší tak, že se na zahrnované části stěn přiloží distanční plastové pásy a vše zahrne čímkoliv sypkým. Tzv. „nopovka“ je velmi dobrá, ale pokud se věnuje práce přirovnání aspoň ¾ metrové vrstvy kamene a voda stékající ze stropních prostor se vhodným technickým opatřením odvede aspoň 15cm od stěny, tak se tato práce vždy zúročí v minimálním vlhnutím příslušné stěny. Pokud byla stěna poničena postřelováním a je v rámci opravy zabetonována zpět do roviny, tak je tento postup naprosto nezbytný.
Na tomto místě si je nutno říci hned několik důležitých věcí a předejít tak do budoucna stresovým situacím. Stav izolací stropní konstrukce je dobré mít pod dohledem. Na mnoha objektech TO jsem zaznamenal, že tzv. rekonstrukce začíná snesením veškerého zásypu pryč a ponechání více či méně poškozené ochranné omítky na přímé povětrnosti. Téměř okamžitě nastává degradace původních asfaltolepenkových vrstev krycí potěr nevyjímaje. To, co nebylo do té doby porušeno, spolehlivě v řádu několika lét a zim začne vodu propouštět, protože vlhkost v třívrstvé izolaci původně celkem dobře tepelně odstíněná násypem roztažností vodních par nebo naopak zmrzlých vodních čoček roztrhá i jinak funkční vrstvu izolace. Další věcí, kterou se mnozí při opravách objektu příliš nezabývají, je taková „drobnost“. V mnoha případech se
Pevnostní rozhledy
Odvodnění, odvlhčení nebo rovnou boj s vodou je téma, které se prolíná pracemi rekonstrukčními jako zlatá nit a budeme si o něm ještě hodnou dobu povídat.
34
Číslo 0
REKONSTRUKCE
Pevnostní rozhledy
35
Číslo 0
PERSONÁLIE
Muž mnoha tváří Ota Holub Jiří Vaněček
„Nepříjemné zarachocení zneklidnilo obsluhu zbraní pravé střelecké místnosti – nebylo pochyb, dávka zasáhla pancíř střílny. Ve svitu světlice rozeznali na silnici poblíž rozcestí tank. Osvětlený kříž zaměřovacího dalekohledu se šinul k jeho korbě. Mířič jen mrkl na rotného – dělovoda, ale než stačil spustit, zasáhla nová dávka střílnu dvojčete. Jeho střelec, odmrštěn neviditelnou silou, uskočil od rukojetí. „Levý kulomet zasažen!“ Stačil jediný pohled, aby poznali, že je zle. „Je poškozena hlaveň!“ „Protipancéřovým“ Pět set – tank – PAL!“ Čtyřcentimetrové dělo ostře štěklo a pozorovatel ve zvonu i mířič viděli ve svých dalekohledech přesný zásah. Červený plamen ozářil záď tanku, halící se do závoje kouře.
u kterých nejeden z nás začínal pátrání po historii pevností. Jím posbírané vzpomínky SOSáků na boje na hranicích jsou dodnes cenným dokladem nadšení, s jakým se náš národ postavil k obraně vlasti. Životní cesta Oty Holuba se uzavřela nedlouho po sametové revoluci a snad proto, že byla jeho profesní kariéra úzce spojena s předchozím režimem, začal na jeho jméno padat prach…
„Hoří!“ V mžiku to věděla celá osádka. Jenže to se již blížila k překážkám nová útočná vlna. Vpravo ji zatím odrážela jen palba dvou kulometů – třetímu obsluha vyměňovala poškozenou hlaveň…“ Citací z dnes již legendární první kapitoly knihy „A věže mlčí…“ začínáme článek o zakladateli české bunkrologie, o člověku, který měl jako první možnost studovat v archivech plány opevnění, jeho vybavení i výzbroje a který objížděl pamětníky v době, kdy se počet zájemců o události roku 1938 dal spočítat na prstech jedné ruky. Tímto člověkem byl Ota Holub.
Mládí a základní studium Ota Holub se narodil 11. 12. 1930 v Terezíně do rodiny vojáka z povolání a jeho ženy v domácnosti. Otec Jiří Holub (nar. 1893 v Malých Svatoňovicích) studoval na reálce v Náchodě a absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Praze-Karlíně. Do vypuknutí první světové války pracoval jako úředník Průmyslové banky v Praze, v roce 1914-1919 sloužil v rakous-
My dnes už víme, že pěchotní srub Vilém v kopcích nad Náchodem neexistoval, ale stále víme málo o autorovi desítek knih,
Pevnostní rozhledy
36
Číslo 0
PERSONÁLIE
ko-uherské armádě. Po skončení války zůstal ve službě jako důstojník z povolání až do odchodu do výslužby v roce 1949 s přestávkou v době druhé světové války, kdy byl na trvalé dovolené (zaměstnán 1939-1941 u okresního úřadu v Novém Městě nad Metují a 1941-1945 u okresního úřadu v Náchodě). Služební kariéru zakončil v hodnosti podplukovníka dělostřelectva.
Hradeckého rozhlasu. Později na stejném pracovišti působí jako kulturně propagační referent. Zlom v Otově životě nastává v září 1951, kdy nastupuje jako žák do Tankového učiliště Klementa Gottwalda ve Vyškově. Zde získané zkušenosti později zúročí v knize Československé tanky a tankisté. Učiliště úspěšně absolvuje v srpnu 1953 a je přemístěn k 3. tankové divizi v Mladé s určením na místo velitele tankové 5. čety 2. roty 3. školního praporu (bydlel v Lysé nad Labem). Na této pozici sloužil do 18. 5. 1954, kdy byl jmenován pobočníkem velitele 13. tankové divize v Mladé.
Matka Hermina Holubová, roz. Kellenbergerová (nar. 1896 v Pilníkově, okr. Trutnov) byla německé národnosti, později přijala národnost českou. V letech 1915-1919 žila ve Vídni, v letech 1914-1926 pracovala jako telegrafistka a později telefonistka u státních drah. Od roku 1926 byla v domácnosti. Není bez zajímavosti, že její nevlastní bratr Karel byl v roce 1946 odsunut do Qedlinburgu v tehdejší NDR, kontakt neudržovali.
Od 9. 12. 1956 se začíná jeho činnost blížit pozdější kariéře spisovatele a pedagoga, tento den je totiž zařazen na pozici redaktora časopisu jeho jednotky. Zde působí do 8. 11. 1958, kdy je převelen do poslední funkce v rámci armády: stává se instruktorem 1. motostřeleckého praporu 103. motostřeleckého pluku Mladá.
Otova školní docházka byla vzhledem k otcovu zaměstnání a s ním spojenému cestování dosti divoká. 1. třídu obecné školy začal navštěvovat 1. září 1937 v Terezíně, od února 1938 pak studoval v Mukačevě. 2. třídu začínal v říjnu 1938 v Humenném na Slovensku s vyučovacím jazykem slovenským, ale v souvislosti s rozpadem státu se v březnu 1939 rodina opět stěhovala do Malých Svatoňovic, kde Ota dokončil obecnou školu již bez dalších peripetií. Tamtéž následně navštěvoval hlavní školu, kterou zakončil v červnu 1945. Ve studiích dále pokračoval od září téhož roku na obchodní akademii v Trutnově, kde 7. 6. 1949 složil maturitu s dobrým prospěchem.
Během „armádního“ období se Otovi daří i v osobním životě: v roce 1955 se oženil a v roce 1959 se manželům narodila jediná dcera Jitka. K civilní obraně K 1. únoru 1959 je Ota Holub převeden z oboru Ministerstva obrany do oboru Ministerstva vnitra, kde byl zařazen u štábu CO jako referent publikační činnosti ediční a publikační skupiny školského odboru ŠTST. Důvod tohoto přemístění není zřejmý, ale pravděpodobně souvisel s jeho dlouhodobou úspěšnou publikační činností. Pikantní je, že jím a jeho spolupracovníky připravovaný časopis o civilní obraně je tajný a dostane se jen k několika vyvoleným v republice.
Pracovní kariéra Od srpna 1949 nastupuje jako redaktor závodního časopisu Jiskra Východočeských horníků dolu Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Podkrkonoší, přičemž v této funkci absolvuje třínedělní Ústřední školu ROH ve Zlenicích nad Sázavou (duben 1950). V této době publikuje své první články: kromě závodního časopisu také v Pochodni, Práci, Československém horníkovi a přispívá i do
Pevnostní rozhledy
V lednu 1964 je povolán k dálkovému studiu přípravného kurzu pro studium Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, na kterou nastupuje opět k dálkovému studiu od září téhož roku. Absolvu37
Číslo 0
PERSONÁLIE
je ji s výtečným prospěchem v roce 1969. To se však jeho kariéra u civilní obrany chýlí ke konci.
dát věd“ (CSc.). Pracovní kariéru Ota Holub ukončil 31. 12. 1988, kdy na vlastní žádost odchází do starobního důchodu v hodnosti podplukovníka. Dodatečně mu je na počátku roku 1989 povoleno nošení slavnostního stejnokroje příslušníka SNB i po skončení služebního poměru. Jednalo se zejména o vhodné příležitosti při oslavách Svazu českých spisovatelů, jehož členem byl Ota Holub od roku 1985.
U Sboru národní bezpečnosti „Přes zájem, který jsem vždy projevoval o služební činnost na úseku, na kterém pracuji, který je rovněž konstatován ve všech mých služebních hodnoceních, usiluji, abych byl přemístěn na některé historické pracoviště vzhledem k tomu, že již řadu let jsou můj zájem i soukromé studium zcela jednoznačně orientovány na obecnou historii a historii vojenství především. Předpokládám, že na příslušném úseku Federálního ministerstva vnitra, kam jsem žádal o přemístění, budu moci vykázat v této činnosti výrazné výsledky, které by měly pro společnost větší hodnotu, než můj podíl na vydávání odborného časopisu a ostatních publikací Civilní obrany… Očekávám, že z těchto důvodů bude mé žádosti, kterou jsem podal v dubnu 1941, kladně vyhověno.“
Za své působení v ozbrojených složkách obdržel Ota Holub tato vyznamenání: - Medaile za službu vlasti (1956) - Medaile Za zásluhy o obranu vlasti (1967) - Vzorný pracovník CO (1968) - Medaile „Za službu v Zbore národnej bezpečnosti“ Ota Holub a KSČ Z popisované pracovní kariéry je zřejmé, že na některé pozice či k některým tématům by se Ota Holub nemohl dostat bez podpory tehdejšího režimu. Jak to tedy bylo s jeho vztahem ke Komunistické straně Československa?
pplk. Ota Holub, Praha, 23. prosince 1971 V roce 1972 je Ota Holub na vlastní žádost přemístěn k SNB jako starší referent– specialista oddělení historie SNB tiskového odboru Federálního ministerstva vnitra, později zde zastává funkce zástupce náčelníka a náčelníka. Zde se již naplno věnuje své zálibě - historii -, což se projevuje ve stoupajícím množství publikací. Mezi jeho témata patří historie SNB, opevnění, prvorepublikové bezpečnostní sbory a události roku 1938 a 1939. Díky svému postavení měl přístup k přísně tajným archivním materiálům, v té době běžnému smrtelníkovi nedostupným. Výsledkem jeho práce je mimo jiné již zmíněná prvního kniha o čs. opevnění „A věže mlčí…“, vydaná v roce 1973.
Již na střední škole se stal členem Československého svazu mládeže, kam byl přijat skupinou při OA Trutnov 22. 4. 1948. Ve svazu postupně prošel funkcemi předsedy místní skupiny, jednatele závodní skupiny, okrskového instruktora a člena kulturně-propagačních komisí. Přihlášku do KSČ podal v červenci 1951 na revírním ředitelství Východočeských uhelných dolů, kandidátem KSČ byl od 6. 6. 1955 (přijat organizací 13. tankové divize) a právoplatným členem se stal dne 19. 9. 1957. Ve druhé polovině 60. let nevykonával žádnou stranickou funkci z důvodu vytíženosti dálkovým studiem a návalem práce v zaměstnání (chybějící redaktor v redakci). Zajímavou je poznámka týkající se
V roce 1981 dochází ke sloučení pracovišť zabývajících se historií SNB, což pro Otu Holuba znamená přemístění na VŠ SNB do funkce docenta na Ústavu marxismu-leninismu, v sekci Dějin SNB. Za své vědecké působení dosáhl akademické hodnosti „kandi-
Pevnostní rozhledy
38
Číslo 0
PERSONÁLIE
„Pověst jmenovaného jest v obci dobrá, ale jest mu vytýkáno, že v některých případech v jednání byl až přespříliš sebevědomý, což na občany působilo dojmem, že se cítí být něčím víc.“
návratu do stranického kolektivu po dokončení studia: „. po absolvování VPA v červenci 1969…nenalezl jsem okamžitě po návratu své místo ve stranickém kolektivu. Vzhledem k tomu mi bylo k 1. květnu 1970 dočasně pozastaveno členství ve straně, které mi bylo obnoveno po stranickém pohovoru v komisi politického oddělení štábu CO ČSSR…“.
(Náčelník OO-VB Malé Svatoňovice npor. Drobný 20. 11. 1958) „Ve své funkci je ukázněný a vzorný důstojník a tuto vykonává svědomitě. Přesně plní veškeré rozkazy a nařízení, má dostatek energie a rázně prosazuje svoji vůli ku splnění uložených úkolů. K sobě i druhým je nesmlouvavý, funkci pobočníka vykonává přesně se služebním zápalem. Je agilní a iniciativní.
Z hlediska stranické příslušnosti je zajímavý postoj k událostem roku 1968. Citujme zde řádky, které pochází přímo z jeho pera: „… vlivu pravicového oportunismu jsem nepodlehl, k „obrozenému socialismu“ a jeho představitelům jsem měl kritické připomínky. Bezprostřední příchod sovětských jednotek do Československa mě překvapil; nezaujal jsem však žádné negativní, záporné stanovisko, byl jsem plně přesvědčen o zásadní politické nesprávnosti a chybnosti podobných hesel, jako požadavku neutrality apod.“
Osobně je skromný, v kolektivu oblíben, na svou důstojnickou hodnost je hrdý a má sklony k literatuře faktu a jeho osobní zálibou je fotografování.“ (Velitel 13. tankové divize generálmajor Richard Tesařík 11. 10. 1956)
Ve služebním hodnocení pak čteme: „V krizových letech 1968–1969 zastával některé stanoviska, které byly prošetřované stranickou komisí. Komise doporučila pplk. Holuba, CSc. ponechat v řadách členů KSČ.“
„Pplk. O. Holub, CSc. Je politicky vyspelý a triedne uvedomelý občan našej vlasti. Rozsiahle sa angažuje v radoch KSČ, kde zastával funkcie na úrovni výboru ZO KSČ a straníckej skupiny, vedúceho lektorskej skupiny HV KSČ, ale tiež v spoločenských organizáciách… Vo všetkých svojich funkciách i práci v spoločenských organizáciách sa plne angažuje za politiku KSČ, upevňovanie priateľstva so Sovietskym zväzom. Pozitívne je hodnotená jeho obetavosť v práci, presnosť plnenia úloh a stála aktivita.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že Ota Holub důvěřoval politice KSČ a v ní se i často angažoval. V této otázce se zřejmě projevil vliv rodiny, neboť otec byl členem KSČ od dubna 1948 a po odchodu do výslužby působil v místní organizaci. Také matka se stala kandidátem členství v KSČ. Na druhou stranu je třeba říci, že jeho publikace jsou až na povinné ideologické vsuvky komunistické agitace vesměs ušetřeny. Výjimkou jsou „Příběhy věrnosti a cti“, které napsal spolu s Aloisem Císařem, které jsou značně „rudé“.
(služební hodnocení 14. 12. 1988) Závěr života V době první bojové ukázky na tvrzi Bouda se mezi návštěvníky objevil i starší pán v civilním oblečení. Jen pár zasvěcených tušilo, že se Ota Holub přišel podívat na začátek bunkrologického hnutí, které se do dnešní doby rozrostlo do celé republiky a přes všechny věkové generace. Snad ani sám nechtěl na sebe upozorňovat poté, kdy
Osobnostní charakteristika Jaký byl Ota Holub jako člověk? Odpověď na tuto otázku by asi od každého, kdo ho někdy potkal, zněla jinak, my ale nahlédneme do služebních hodnocení, které nám jeho osobnost přiblíží nejvěrněji: Pevnostní rozhledy
39
Číslo 0
PERSONÁLIE
mu byla po Sametové revoluci vyčítána angažovanost ve prospěch již minulého režimu… Ota Holub, člověk, díky kterému opevnění nezmizelo z paměti a který jako první psal o osudu Arnošta Hrada, člověk jehož knihy se dodnes čtou jedním dechem, zemřel den po svých 62 narozeninách 12. 12. 1992 v Praze. Výběr z bibliografie Oty Holuba týkající se První republiky: Krkonoše 1938 – Vojenskopolitická situace v Krkonoších a jejich podhůří (1966) Odhodlání a zrada na Kladském pomezí v letech 1938-39 (1969) A věže mlčí… (1973) Souboj s Abwehrem (1975) O. Holub (vpravo) při rozhovoru s M. Kvasničkou, členem osádky srubu Jeřáb, uprostřed J. Brož, září 1986 (repro z knihy Opevnění na Náchodsku Skutečnost a vzpomínky)
Smrt na prahu vítězství (1975) Pět minut před půlnocí (1977) Rovnice řešená zradou (1979, 1983) Československé tanky a tankisté (1980) Zrazené pevnosti (1982) Třicátá pátá hraniční oblast (1983) Opevnění 1935-1938 Náchodsko (1986) Stůj! Finanční stráž! (1987) Poslední pásmo vzdoru (1988) Trumfy komisaře Geisslera (1988)
Prameny: ABS v Brně-Kanicích, fond Personální spisy příslušníků, arch. č. 4302/30 Ota Holub. Výběr z bibliografie sestavený Michalem Prášilem a zveřejněný na http://forum. opevneni.cz. Publikace Oty Holuba.
Pevnostní rozhledy
40
Číslo 0
ŠPIONÁŽ
Boj proti špionáži opevnění prakticky v terénu Jiří Vaněček
s místně příslušným ženijním skupinovým velitelstvím, které řídilo výstavbu opevnění ve svěřeném úseku.
Velký článek o německé špionáži proti československému opevnění bude v časových důvodů zařazen až do prvního čísla Pevnostních rozhledů, abyste ale nebyli o toto slíbené téma ochuzeni, zařazujeme zde krátkou vzpomínku četnického praporčíka Ladislava Solnického, jenž v roce 1938 přímo v terénu pátral po vyzvědačích.
Praporčík Ladislav Solnický na své působení u oddílu vzpomínal takto: „Podléhal jsem s oddílem zvláštnímu ženijnímu skupinovému velitelství v Opavě, jejímž velitelem byl mjr. ing. Sirotek, které měl své sídlo v budově 8. pěší divize v Opavě. Pod něj spadaly všechny stavby opevnění od Opavy-Frajhuz až po kótu Orlík v nynějším šumperském okrese, kterýžto úsek spadal do sféry mé služební funkce.
V říjnu 1937 vyšel výnos ministerstva vnitra, kterým byly zřízeny u některých četnických pohotovostních oddílů (ČPO) speciální oddíly pro zpravodajskou ochranu opevnění budovaných v jejich služebním obvodu. Do těchto oddílů bylo z příslušníků ČPO vyčleněno jedno družstvo četníků mající zvláštní zálibu a schopnosti a jazykové znalosti pro zpravodajskou službu. V případě ČPO Bruntál byli do tohoto družstva přiděleni následující příslušníci: prap. Ladislav Solnický (velitel), šstrážm. Karel Zdráhala (zástupce velitele) a strážmistři Josef Raška, Alois Kunc, Karel Rusnok, Josef Oslizlý, Karel Ostřanský, Vítězslav Lepař, Jaromír Ludmila a Josef Smejkal II. Tento oddíl měl v opevněném prostoru konat systematické, ale nepravidelné obchůzky a objížďky, hlavně v prostorech, kde docházelo ke střelbě. Hlídky měly dohlížet na to, aby v okolí opevňovacích staveb nebyly prováděny zemní práce, které by tyto stavby znehodnocovaly (např. stohy slámy), měly zabránit vstupu nepovolaných osob do zakázaného prostoru, kontrolovat všechny podezřelé osoby i vozidla a nenápadně kontrolovat vojenské hlídky, zda se na svých stanovištích nestýkají s podezřelými osobami. Hlídky zpravodajských oddílů přebíraly osoby zadržené vojenskými hlídkami a odevzdávaly je místní četnické stanici. Velitel zpravodajského oddílu měl být v co nejčastějším styku
Pevnostní rozhledy
Týdně jsem podával mjr. Sirotkovi hlášení o veškerém dění v úseku mi svěřeném, přejímal další nové rozkazy, směrnice apod. K dispozici jsem měl motorová vozidla, která byla deponována u četnického pohotovostního oddílu a které mi byla kdykoliv k dispozici. Hlavním našim úkolem bylo chrániti stavby opevnění po stránce zpravodajské před nepřítelem, a to jak z venčí, tak i zevnitř. Hlavně též prověřovati osoby, které na stavbách pracovaly a které byly rekrutovány i z řad německého obyvatelstva, bydlícího v pohraničí. Byla to funkce nejvýš zodpovědná. Zprvu jsme konali službu jen ve stejnokroji, což v našich podmínkách nebylo zrovna výhodné. Na přednesenou žádost u mjr. Sirotka, zda bychom nemohli případ od případu konat službu v občanském oděvu a mjr. Sirotek uznal mou přednesenou žádost za plně odůvodněnou a na své riziko nám povolil, abychom v některých případech, podle mého uvážení, konali službu v občanském oděvu. Toto se brzy promítlo v dosažených výsledcích. Uvedu jen jeden konkrétní případ. V měsíci červu 1938, v době senoseče, měl jsem se svým oddílem obsazen úsek (byla to
41
Číslo 0
ŠPIONÁŽ
číhaná) opevněného pásma v rozpětí cca 6 km od obce Velké Heraltice v bruntálském okrese až po město Horní Benešov.
stižený byl tak šokován naším příchodem, že se zprvu nezmohl na slovo. V přistiženém jsem poznal jistého Egona Müllera, selského syna z obce Horní Životice, který studoval poslední semestr na filozofické fakultě německé v Brně. Rodinu, ze které Egon Müller pochází, jsem osobně dobře znal z dřívějška, jelikož jsem několik let právě před tím působil ve městě Horním Benešově a obec Horní Životice spadala do sféry četnické stanice Horní Benešov. Müller mě poznal a prosil úpěnlivě, abych z toho nedělal služební potřebu. Jeho prosby nebyly nic platny, byl předán přísl. voj. zpravodajskému důstojníku k dalšímu řízení podle zákona na ochranu republiky… Müller byl organizován v SdP a pak v NSDAP, byl vedoucím Ortsleiterem v obcí Horní Životice. Jeho matka byla vdovou, Egon měl jednu sestru, která studovala německy pedagogický ústav v Opavě a chtěla být učitelkou. Jinak to byla rodina velmi slušná.“
V katastru obce Horního Benešova, kde byly hlídky hustěji umístěny s ohledem na nepřehledný terén, který byl zalesněný, zpozoroval jeden člen hlídky (domnívám se, že to byl strážm. Karel Rusnok) jak právě tímto zalesněným terénem přichází mladší muž, který nese na rameně hrábě. Když prošel až za opevněné řopíky, zasedl za keř a z pod košile vytáhl nějaké papíry a v nich něco zkoumal. Hlídka jej pozoroval obzorkou. Ihned vyrozuměla vedlejší hlídku, vrátila se na své stanoviště a jeho vedlejší vyrozuměná hlídka běžela na stanoviště, kde jsem byl já, a případ mi ohlásila. Ihned jsem se odebral s touto hlídkou zalesněným terénem a obchvatem jsme chvíli pozorovali neznámého muže, co asi dělá. Přistihli jsme ho, když již měl zakresleno na čtverečkovaném pauzáku-papíru tři opevněné řopíky a vedle na koleně speciální mapu okresu Bruntál. Při-
Ano, jinak to byla rodina velmi slušná…
Školení CO v Karlovicích u Vrbna pod Pradědem 3. 12. 1973. Ladislav Solnický (uprostřed) u řopíku, ve kterém se dle jeho vzpomínek v říjnu 1938 zastřelil velitel proto, že „musel bunkr se svou posádkou opustit“. Prostor patřil do působení zpravodajského oddílu u ČPO Bruntál, kterému Ladislav Solnický velel. (Moravské zemské muzeum Brno, S3317)
Pevnostní rozhledy
42
Číslo 0
POZVÁNKA
Jak vznikl Bunkrák - bunkrologický dětský tábor Jan Mareš
či smyšlené historicko-vojenské příběhy:
Někdy v polovině roku 2009 mi moje žena se starší dcerou položily otázku, zda bych si nechtěl příští rok splnit svůj sen a uspořádat dětský tábor se zaměřením na můj koníček: vojenskou historii a bunkrologii.
1. Bunkrák 2010 (aneb Od kamene k betonu) – příběhem tábora bylo mapování pohraničního opevnění z důvodu jeho reaktivace a historie opevňování od starověku do současnosti,
Vzhledem k tomu, že tábory jsem pořádal již mnoho let, nebyl problém dát dohromady partu nadšenců vojenské historie zaměřenou na druhou světovou válku, zejména na naše pohraniční opevnění, a pokusit se najít nejen místo pro tábor, ale vytvořit i program, který by děti zaujal.
2. Bunkrák 2011 (Specialisté - Zelené barety) – příběhem tábora byl výcvik a příprava praporu Speciálních jednotek pro důležitou misi, 3. Bunkrák 2012 (Tajuplný ostrov) – příběhem tábora bylo přežití ztroskotání naší vojenské lodi na neznámém ostrově a vybojování návratu zpět na pevninu,
V létě a na podzim roku 2009 jsme se vydali hledat místo a do oka nám padlo krásné území České Kanady, zejména okolí Starého Města pod Landštejnem, kde prochází linie lehkého opevnění vz. 37 („nového typu“) a jsou i nádherné ukázky opevnění vz. 36 („starého typu“).
4. Bunkrák 2013 (Mise Andromeda Přísně tajné!) tento tábor a jeho příběh nás zanesly do daleké budoucnosti jako vesmírnou námořní pěchotu, 5. Bunkrák 2014 (Operace železný trojúhelník) – příběhem tohoto tábora – prvního s airsoftovým prvkem - byly klíčové momenty válek v jižní Asii,
Nalezli jsme i skvělé místo pro naší základnu, a to Cyklocamp ve Starém Městě pod Landštejnem, kde jsme nalezli nejen pochopení a místo pro tábor, ale i zázemí. Nádherou je, že jeden z bunkrů vz. 37 se nachází přímo v areálu Cyklocampu.
6. Bunkrák 2015 (Bratrstvo neohrožených) – zatím poslední tábor byl zpracován na motivy knihy a televizního seriálu Bratrstvo neohrožených a mapoval cestu této jednotky z USA přes Anglii, Den D, Evropu až do Orlího hnízda a konec války v Evropě.
Díky vyřešení tzv. týlového zabezpečení tábora, které uspořilo hodně času, byl řešen program, propagace a další věci s táborem související. Vše se povedlo a od ledna 2010 začal fungovat náš táborový web www.bunkrak.cz, kde jsme zveřejňovali veškeré informace jak k táboru, tak o dalších akcích, které během roku pořádáme: různé jedno či vícedenní výpravy a další akce sloužící pro přípravu tábora.
Fotky a průběh jednotlivých dnů lze nalézt na stránkách tábora v sekci kronika jednotlivých táborů. Krom prvního ročníku 2010 se jednotlivých běhů účastní cca 35 dětí. Od roku 2014 se k naší historicko-vojenské orientaci přidala ještě orientace airsoftová a náš program tábora se tak stal se
Do současné doby již proběhlo šest ročníků tematicky zaměřených na faktické
Pevnostní rozhledy
43
Číslo 0
POZVÁNKA
více reálným. Samozřejmě, že nezapomínáme krom bunkrologie na získávání dalších dovedností, které byly dříve automatické, ale postupem času a vzestupem techniky jsou odsouvány do pozadí, jako je orientace v přírodě a ne jen podle GPS, ale podle mapy a dalších bodů. Dále se snažíme probírat základy přežití v přírodě a v neposlední řadě se seznamuje s vařením, rozděláváním ohňů, maskováním a dalšími důležitými dovednostmi.
Všechny naše akce prezentujeme nejen na webu tábora, ale i na facebooku Bunkrák, kde jsme k dosažení skoro neustále. Náš další ročník tábora v roce 2016 se ponese v duchu - MOBILIZACE aneb Jak ubránit republiku. Program bude pojednávat o mobilizaci v roce 1938 a přípravy naší armády a opevnění na obranu republiky. Okusíme též tzv. alternativní historii „co by kdyby?“. Tábor se uskuteční od 2. do 16. července 2016 a je určen pro bojovníky (chlapce i dívky) od 9 do 16 let. Součástí programu opět budou nejen bojové a airsoftové akce, ale i táborová klasika. Místem konání bude tradičně Staré Město pod Landštejnem, areál Cyklocampu (www.cyklocamp.cz).
Tábory jsou sice naší hlavní činností, ale v průběhu celého roku připravujeme řadu akcí pro děti i dospělé - pro příznivce bunkrů, vojenské historie i reálných bojových akcí, především akcí airsoftových, ale také pro ty, kdo jsou prostě rádi v přírodě, učí se s ní souznít, přežívat v ní a chránit ji.
Pevnostní rozhledy
Rádi Vás všechny uvítáme…
44
Číslo 0
POZVÁNKA
Pevnostní rozhledy
45
Číslo 0
POZVÁNKA
Pevnostní rozhledy
46
Číslo 0
ARCHIVY
Co skrývají soukromé archivy Jiří Vaněček
Dnešní doba výrazně přeje zájemcům o opevnění. Na různých aukcích napříč světem se objevují snímky a věci, o kterých jsme si dříve nedovolili ani snít, natožpak doufat, že je někdy uvidíme na fotografii. Příkladem budiž fotografie bratislavského objektu B-S 5b, který spolu se svým bratříčkem 5a ustoupil rozšiřování cesty v Bratislavě. Tuto fotografii Vám zde nepřineseme, ale rádi bychom dali prostor zajímavým fotografiím či dokumentům, které leží u Vás v šuplíku a čekají na svých 5 minut slávy. Pro nulté číslo jsme zvolili obrázek pro ty z vás, kterým učarovalo lehké opevnění a které jsme při výběru článků trochu opomenuli. Fotografie pořízená v roce 1938 na kótě Tetřevec v Orlických horách zachycuje osádku zesíleného lehkého objektu „nového typu“ spolu se spojkou a strážným. Obličeje vojáků zcela věrně a jasně zachycují, jak moc se jim služba v lehkém opevnění líbí. Voják vpravo dole se údajně vyjádřil v tom smyslu, že bunkr, do kterého se člověk musí zohýbat, když do něj chce vstoupit, není bunkr…
Pevnostní rozhledy
47
Číslo 0
KRÁTKÉ ZPRÁVY
Žatka, medik Jan Opletal a z dřívější doby četnický štábní strážmistr Jan Hekele, který spáchal v září 1931 kvůli manželským sporům sebevraždu „zastřeliv se v soukromém bytě ze služební pistole, kterou si před sebevraždou ze stanice donesl“. O šest desítek let později byla do stejného hrobu uložena také jeho manželka, takže jí stejně neunikl…
Rukavice v archivech Dva důležité pražské archivy zavedly povinné používání bílých tkaných rukavic při prohlížení archiválií: Národní archiv na Chodovci a Vojenský ústřední archiv v Ruzyni. Zatímco v NA badatel při první návštěvě v roce rukavice zdarma nafasuje a při další návštěvě – pokud zapomněl - si je může koupit, v Ruzyni to vzali po vojensku: rukavice musíte mít svoje, zakoupit se nedají. Při první návštěvě bez rukavic jste upozorněni, při druhé upozorněni s výstrahou a při třetí je odepřeno předložení archiválií… Nošení rukavic je určitě dobré pro archiválie, ale zkuste si v nich obracet desítky stránek třeba denních rozkazů – je to k zbláznění. Na druhou stranu na bílých rukavicích je alespoň vidět, jak špinavé materiály jsou a co jsme si dříve odnášeli přímo na rukách. Pátrání po fotografii nešťastného poručíka Bedřicha Vyroubal Poručík Vyroubal, příslušník hran. pluku 4, zemřel 11. 8. 1938 na následky pádu do diamantového příkopu pěchotního srubu OP-S 23, který se udál při kontrole stráží o dva dny dříve. Díky knize Pohraniční opevnění na Opavsku a Bruntálsku jeho výstavba a osudy od Josefa Durčáka a Oldřicha Gregara známe fotky z pohřbu i parte nebohého poručíka, ovšem chyběla jeho fotografie. Před pár lety jsem se rozhodl toto napravit. V knize je uvedeno, že pocházel ze Střeně u Olomouce, takže pátrání začalo na hřbitově v nedalekém Nákle, pod které Střeň spadá. Hledání bylo úspěšné a v levé zadní části byl objeven hrob rodiny Vyroubalovy včetně fotografie Bedřicha. Jaké ale bylo překvapení, když jsem letos na památníku padlým z Druhé světové války přímo ve Střeni našel stejnou fotografii Bedřicha Vyroubala, doplněnou také o fotografii Aloise Žatky, který padl při osvobozování Moravské Chrastové v říjnu 1938. Celou dobu jsme kolem fotografií jezdili, ale nikoho nenapadlo, že by cesta k nim byla tak jednoduchá. Pro úplnost dodejme, že na Hřbitově v Nákle je pochován také zmíněný Alois
Pevnostní rozhledy
Poručík Bedřich Vyroubal v době působení u horského pluku 1. Filmové tipy Přímo o opevnění a mobilizaci se žel Bohu filmy zatím netočí, připravovaný film o legionářích od Petra Nikolajeva bude doufejme první vlaštovkou, po které přijdou další. Než se tak stane, zkuste zhlédnout film Noční jezdci z roku 1981. Radoslav Brzobohatý, Michal Dočolomanský a další v něm předvádějí, jak těžké bylo ustanovit hranice Československé republiky a jak těžká byla služba u finanční stráže v počátku republiky. Obdobnou tématiku má i film Raja 1918, odehrávající se tentokrát ve Finsku. Povedenou formou ukazuje, že všechny nové státy
48
Číslo 0
KRÁTKÉ ZPRÁVY
odborné veřejnosti o původu těchto objektů v období druhé světové války. Vyhneme se snad i nesmyslným bojovým ukázkám „německé obrany v roce 1945“ u jednoho takového objektu v Olomouci-Křelově.
tehdy měly na hranicích stejné problémy.
Ze zahraničí V nedávné době vyvrcholily v Kladsku spory týkající se plánované „rekonstrukce“ fortu Ovčí hora, který leží na pahorku naproti hlavní pevnosti. Jedná se o unikátní objekt z poloviny 18. století, vybudovaný dle systému klešťového opevnění. Ačkoli se jedná o chráněnou památku, naplánovala soukromá firma jeho radikální přestavbu, spojenou s demolicí části budov a valů, výstavbou budov ze skla a oceli a zřízením lanovky přes údolí do hlavní pevnosti. Úřady nařídily přerušení prací po nedovoleném kácení stromů, které při pádu poškozovaly stěny příkopů. Nyní se jedná o dalším postupu a můžeme doufat, že z celého kontroverzního plánu sejde a tato cenná památka se dočká odstranění dřevin narušujících zděné konstrukce, citlivé konzervace a nějakého rozumného využití.
Pozorovatelny Civilní obrany Oblíbené téma badatelů kolem brněnského klubu historického vojenství se konečně dočkalo knižního zpracování. Jiří Doupal, mimo jiné majitel a provozovatel jediného muzea CO v pozorovatelně v Přerově-Dluhonicích, vydal v pražském Nakladatelství Brigadýr povedenou knihu Pozorovatelny Civilní obrany, ve které osvětluje vznik, vývoj a vybavení těchto zajímavých pevnostních objektů. Uvádí i některé konkrétní pozorovatelny v celé ČR, které je možno při rodinných výletech navštívit. Díky jeho výzkumu a publikaci snad již nebude nutno vyvracet názory laické a části
Pevnostní rozhledy
Dole: plánovaný stav fortu po přestavbě
49
Číslo 0
INFORMACE
Ač další číslo vyjde až na konci března 2016, již nyní vám můžeme poodhalit některé perly z jeho obsahu: - pokračování Hraničářů na Dyji - německá špionáž proti československému opevnění - finanční zdroje pro rekonstrukce pevnostních objektů - granty, dotace a sponzoři - a mnohé další… Nenechte si ujít první číslo Pevnostních rozhledů!
Vydání tohoto čísla umožnila podpora společnosti
Vyzkoušejte přírodní kosmetiku bez chemie vyráběnou s láskou
CALTHA přírodní kosmetika
Drupal je náš svět! www.vmweb.cz
Pevnostní rozhledy
www.caltha.cz
50
Číslo 0