Názvosloví anorganických sloučenin

U 12118 - Ústav procesní a zpracovatelské techniky FS ČVUT ___________________________________________________________________________________________________

Názvosloví anorganických sloučenin Základem českého názvosloví jsou mezinárodní symboly prvků, oxidační čísla a jim příslušné valenční koncovky. Obecné zásady tvorby názvosloví 1. Volné atomy prvků a volné molekuly mají oxidační číslo OXČ = 0. př. H0, N0, H20, N20, O0, O20, O30 2. Oxidační číslo u jednoatomového iontu je rovno náboji iontu. př1. sodný ion př2. vápenatý ion

náboj 1+ náboj 2+

NaI CaII

Na1+ → oxidační číslo I Ca2+ → oxidační číslo II

V případě víceatomových iontů je součet oxidačních čísel všech atomů tvořících daný víceatomový ion roven náboji tohoto iontu: př. 1 síranový anion náboj 2 - (SO4)2 - → oxidační číslo II (SO4) -II př. 2 hydrogenuhličitanový anion náboj 1- (HCO3)1 -→ oxidační číslo I (HCO3) - I 3. Některé prvky nebo skupiny prvků mají ve sloučeninách stejného typu stejná oxidační čísla. př. 1 př. 2 př. 3

kyslík v oxidech síra v sulfidech hydroxidová skupina OH v hydroxidech

OXČ = -2 OXČ = -2 OXČ = -1

O -II S -II (OH) -I

4. Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule je roven 0. resp. Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. 5. Počty atomů uváděny jako indexy. Indexy rovné 1 se nepíší. Jsou -li indexy všech prvků v molekule dělitelné týmž číslem, indexy se vydělí.

___________________________________________________________________________________ Názvosloví anorganických sloučenin

1


Přehled běžných oxidačních čísel vybraných prvků ve sloučeninách Název a symbol prvku Arsen As Antimon Sb Baryum Ba Bor B Brom Br Césium Cs Cín Sn Draslík K Dusík N Fluor F Fosfor P Hliník Al Hořčík Mg Chlor Cl Chrom Cr Jód I Kadmium Cd Kobalt Co Křemík Si Kyslík O Lithium Li Mangan Mn Měď Cu

Oxid. číslo

Název a symbol prvku Oxid. číslo

-3, 3, 5 3, 5 2 -3, 3 -1, 1, 5 1 2, 4 1 -3, 1, 2, 3, 4, 5 -1 -3, 1, 3, 5 3 2 -1, 1, 3, 5, 7 2, 3, 6 -1, 1, 5, 7 2 2, 3 -4, 4 -2 1 2, 3, 4, 6, 7 1, 2

Molybden Nikl Olovo Osmium Platina Rhenium Rhodium Rtuť Rubidium Ruthenium Síra Sodík Stroncium Stříbro Titan Uhlík Uran Vápník Vodík Zinek Zirkonium Zlato Železo

Mo Ni Pb Os Pt Re Rh Hg Rb Ru S Na Sr Ag Ti C U Ca H Zn Zr Au Fe

4, 6 2, 3 2, 4 4, 8 2, 4 7 3, 4 1, 2 1 3, 4, 8 -2, 4, 6 1 2 1 3, 4 -4, 2, 4 4, 6 2 -1, 1 2 4 3 2, 3

Oxidační číslo Oxidační číslo prvku ve sloučenině je rovno výslednému náboji* (skutečnému nebo myšlenému), který by jeho atom získal při úplné polarizaci všech svých vazeb v molekule či iontu. Tento náboj se získá přiřazením všech vazebných elektronů atomu, který má větší elektronegativitu. * Výsledný náboj se udává v případě výpočtu oxidačního čísla jako násobek elementárního náboje. Oxidační číslo je pak rovno tomuto násobku.

Elektronegativita - vyjadřuje schopnost přitahovat vazebný elektronový pár. Maximální kladná hodnota oxidačního čísla Maximální kladná hodnota oxidačního čísla prvku je rovna číslu skupiny prvků v Mendělejevově periodické tabulce prvků, v kterém se prvek nachází. Př. 1 Chlór se nachází v 7. sloupci periodické tabulky → max. kladné oxid. číslo VII. Vápník se nachází v 2. sloupci periodické tabulky → max. kladné oxid. číslo II. Sodík se nachází v 1. sloupci periodické tabulky → max. kladné oxid. číslo I. Existují však vyjímky, kdy toto pravidlo neplatí.


2


Valenční koncovky a číslovkové předpony Přehled zakončení názvů anorganických sloučenin a iontů Zakončení příd. Hodnota jména kladného • binární sl. oxidačního čísla • hydroxidu • soli • kationtu

I II III IV V VI VII VIII

-ný -natý -itý -ičitý -ičný -ečný -ový -istý -ičelý

Zakončení přídavného jména

kyseliny

Zakončení podstatného jména soli

jejího aniontu

-ná -natá -itá -ičitá -ičná -ečná -ová -istá -ičelá

-nanový -natanový -itanový -ičitanový -ičnanový -ečnanový -anový* -istanový -ičelanový

-nan -natan -itan -ičitan -ičnan -ečnan -an -istan -ičelan

* Název aniontů odvozených od kyslíkatých kyselin (oxokyselin) se tvoří od názvu příslušné kyseliny tak, že koncovka - á v zakončení přídavného jména kyseliny nahradí zakončením - anový. Př. kyselina dusičná → aniont dusičnanový. Vyjímka je u aniontů odvozených od kyselin s centrálním atomem v oxidačním čísle VI ; v tomto případě se zakončení aniontu zkracuje. Př. kyselina sírová  nikoli anion sírovanový, ale síranový. Příklad: Dusík ve sloučenině v oxidačním čísle V: dusík V - koncovka -ičný, -ečný oxid dusičný dusík V - koncovka -ičná, -ečná kyselina dusičná dusík V - koncovka -ičnanový, -ečnanový dusičnanový anion dusík V - koncovka -ičnan, -ečnan dusičnan

binární sloučenina : př. sloučenina s kyslíkem kyselina : př. jednoduchá oxokyselina anion kyseliny : sůl kyseliny :

Přehled jednoduchých číslovkových předpon V některých případech je třeba vyjádřit počet atomů, skupiny atomů nebo molekul. V takových případech se používají následující číslovkové předpony: 1 2 3 4 5

mono di tri tetra penta -

6 7 8 9 10

hexa hepta okta nona deka -

11 12 : : 1/2 3/2

undeka dodeka poly hemi seskvi -

mnoho, více

Pozn. 1 Předpona mono - se zpravidla vynechává. Pozn. 2 Je - li vyjadřovaný počet atomů nebo skupin vyšší než 12, nahrazují se číslovkové předpony arabskými číslicemi. Př.

CaSO4 . 2 H2O H3PO4 H2Cr2O7 Na2Mo6O19

dihydrát síranu vápenatého kyselina trihydrogenfosforečná kyselina dihydrogendichromová 19 - oxohexamolybdenan disodný


3


Binární sloučeniny • Sloučeniny, jejichž stavební částice (molekuly, ionty) jsou tvořeny atomy dvou různých chemických prvků. •

Vzorec:

OX M OM X m n •

•

Název:

•

Určení m,n:

•

M - prvek s kladným oxidačním číslem OM X - prvek se záporným oxidačním číslem OX m, n - indexy - počty atomů - přirozená čísla

podstatné jméno + název prvku X + -id

přídavné jméno název prvku M + valenční koncovka dle hodnoty OM

Musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. Možno použít křížové pravidlo:

OX M OM X m n

m.OM + n. OX = 0

⇒

m = OX n = OM

• Příklady binárních sloučenin Prvek se záporným oxidačním číslem kyslík X=O síra X=S dusík X=N vodík X=H halové prvky: fluor X=F chlor X = Cl brom X = Br jod X=I

Podstatné jméno

Obecný vzorec

oxid sulfid nitrid hydrid

MmOn-II MmSn-II MmNn-III MmHn-I

fluorid chlorid bromid jodid

MmFn-I MmCln-I MmBrn-I MmIn-I

oxid dusičný

oxid: X = O, OX = -II dusičný: M = N, OM = V

N Vm O -II n

N2O5

sulfid vápenatý

sulfid: X = S, OX = -II vápenatý: M = Ca, OM = II

Ca mII S-II n

Ca2S2 CaS

chlorid železitý

chlorid: X = Cl, OX = -I železitý: M = Fe, OM = III

-I Fe III m Cl n

FeCl3


4


Hydroxidy • Vznikají reakcí zásadotvorného (hydroxidotvorného) oxidu s vodou. •

Vzorec:

-I M OM m (OH) n

• •

Název:

•

Určení m,n:

•

podstatné jméno hydroxid

M – prvek s kladným oxidačním číslem OM (OH) – hydroxidový anion m, n - indexy - přirozená čísla +

přídavné jméno název prvku M + valenční koncovka dle hodnoty OM

Musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. Možno použít křížové pravidlo:

OX M OM X m n

m.OM + n. OX = 0

⇒

m=1 n = OM

Pozn: Hydroxidy: n obvykle = 1 ÷ 4 Pozn.: Index n > 1, nezapomenout psát skupinu OH v závorkách a index za závorkou. • Příklady hydroxidů hydroxid draselný

draselný: M = K, OM = I

hydroxid vápenatý vápenatý: M = Ca, OM = II

K Im (OH)-In

KOH

CamII (OH)-In

Ca(OH)2

Bezkyslíkaté kyseliny • Molekuly bezkyslíkaté kyseliny obsahují vodík a neobsahují kyslík. • Vznikají rozpouštěním některých plynných sloučenin vodíku ve vodě. •

Vzorec:

Vzorce bezkyslíkatých kyselin jsou totožné se vzorci původních plynných sloučenin vodíku.

•

Název:

podstatné jméno kyselina

+

přídavné jméno název původní plynné sloučeniny + - ová

• Příklady bezkyslíkatých kyselin sloučenina fluorovodík chlorovodík bromovodík jodovodík sirovodík kyanovodík

vzorec sloučeniny HF HCl HBr HI H2S HCN

kyselina fluorovodíková chlorovodíková bromovodíková jodovodíková sirovodíková kyanovodíková

vzorec kyseliny HF HCl HBr HI H2S HCN


5


Kyslíkaté kyseliny • Molekuly kyslíkaté kyseliny obsahují vodík, kyslík a kyselinotvorný prvek. • Vznikají rozpouštěním kyselinotvorných oxidů ve vodě. •

Vzorec:

• •

Název: typy kyseliny

X – kyselinotvorný prvek se záporným oxidačním číslem OX m, x, n - indexy - počty atomů - přirozená čísla

-II H Im X OX O x n

•

•

podstatné jméno kyselina

+

jednoduché kyseliny polykyseliny

přídavné jméno předponaX + název prvku X + val.koncovka dle OX x = 1– bez předpony x ≥ 2 – předpona = počet atomů X (x = 2 di-, x = 3 tri-, x = 4 tetra-, x = 5 penta-,..)

Pozn. V případě polykyselin se v názvu navíc uvádí pomocí číslovkových předpon počet vodíkových nebo kyslíkových atomů, tj. v případě vodíku: kyselina předponaH + hydrogen + předponaX + název prvku X + koncovka dle OX, v případě kyslíku: kyselina předponaO + oxo + předponaX + název prvku X + koncovka dle OX. Počet vodíkových nebo kyslíkových atomů se někdy neuvádí. Není to fatální chyba, pokud se neuvede, ale výsledný název pak není úplně jednoznačný. Počet centrálních atomů je však nutno uvést vždy.

•

Určení m, x, n:

Musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule.

m.I + x.OX + n.(-II) = 0

1. krok x: x podle předpony 2. krok m: když součin x.OX = sudé číslo ⇒ m = 2 když součin x.OX = liché číslo ⇒ m = 1 3. krok n: dopočtem z podmínky m.I + x.OX + n.(-II) = 0 !!!!! KŘÍŽOVÉ PRAVIDLO ZDE NELZE POUŽÍT !!!!! •

Příklady kyslíkatých kyselin

kyselina dusičná dusičná: X = N, OX = V x: bez předpony; x = 1 m: x.OX = 1.V = 5 – liché číslo ⇒ m = 1 n: dopočtem ; 1.I + 1.V + n.(-II) = 0 ⇒ n = 3

HNO3

kyselina dichromová

H Im Cr2VIO-II n

dichromová: X = Cr, OX = VI x: předpona di-; x = 2 m: x.OX = 2.VI = 12 – sudé číslo ⇒ m = 2 n: dopočtem ; 2.I + 1.VI + n.(-II) = 0 ⇒ n = 7

H Im N1V O-II n

H 2Cr2 O7

úplný název: kyselina dihydrogendichromová kyselina heptaoxodichromová • Tvorba více jednoduchých kyselin v témže oxidačním čísle Název se zpřesňuje pomocí číslovkových předpon ; uvedou se atomy vodíku nebo kyslíku. PV:

HPO3 kyselina hydrogenfosforečná kyselina trioxofosforečná

H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná kyselina tetraoxofosforečná


6


Soli kyslíkatých kyselin •

Vzorec:

OA K OK m An

• •

Název:

•

Určení m,n:

•

K – kation s nábojem/ox.číslem OK A – anion s nábojem/ox.číslem OA m, n - indexy - počty iontů - přirozená čísla

podstatné jméno přídavné jméno + název aniontu + vypuštěná název kationtu název prvku s klad.nábojem + koncovka koncovka - ový z názvu aniontu dle OK

Musí platit: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. Možno použít křížové pravidlo:

•

OA K OK A m n

m.OK + n. OA = 0

⇒

m = OA n = OK

Hydrogensoli

V případě, že molekula kyseliny obsahuje více než 1 atom vodíku, může kyselina vytvářet soli, jejichž anionty neobsahují atomy vodíku nebo tzv. hydrogensoli, jejichž anionty obsahují jeden či více atomů vodíku, maximálně však (m-1) atomů. Počet vodíkových atomů v aniontu se uvede v názvu aniontu číslovkovou předponou. •

Příklady solí kyslíkatých kyselin

síran hlinitý 1. kyselina: kyselina sírová H2SO4 2. anion: není hydrogensůl ⇒ odtrženy 2 atomy vodíku (I) ⇒ anion (SO4)-II ; OA = -II 3. kation: hlinitý - itý ⇒ OK = III ⇒ AlIII 4. sůl: III -II III -II

Alm (SO 4 ) n

Alm (SO 4 ) n

Al2 (SO 4 )3

dichroman sodný 1. kyselina: kyselina dichromová H2Cr2O7 2. anion: není hydrogensůl ⇒ odtrženy 2 atomy vodíku (I) ⇒ anion (Cr2O7)-II ; OA = -II 3. kation: sodný - ný ⇒ OK = I ⇒ NaI 4. sůl: I -II I -II

Na m (Cr2O 7 ) n

Na m (Cr2O 7 ) n

Na 2Cr2O 7

hydrogensíran hlinitý 1. kyselina: kyselina sírová H2SO4 2. anion: hydrogensíran ⇒ je hydrogensůl ⇒ anion obsahuje 1 atom vodíku ⇒ odtržen 1 atom vodíku (I) ; anion (HSO4)-I ; OA = -I 3. kation: hlinitý - itý ⇒ OK = III ⇒ AlIII 4. sůl: III -I III -I

Alm (HSO 4 ) n

Alm (HSO 4 ) n

Al(HSO4 )3


7


dihydrogenfosforečnan draselný 1. kyselina: kyselina trihydrogenfosforečná H3PO4 2. anion: dihydrogenfosforečnan ⇒ je hydrogensůl ⇒ anion obsahuje 2 atomy vodíku ⇒ odtržen 1 atom vodíku (I) ; anion (H2PO4)-I ; OA = -I 3. kation: draselný - ný ⇒ OK = I ⇒ KI 4. sůl: I -I I -I

K m (H 2 PO 4 ) n

K m (H 2 PO 4 ) n

KH 2 PO 4

!!! POZOR: Fosforečnany, hydrogenfosforečnany, dihydrogenfosforečnany jsou soli kyseliny trihydrogenfosforečné H3PO4 !!!!

Soli bezkyslíkatých kyselin kyselina fluorovodíková chlorovodíková bromovodíková jodovodíková sirovodíková kyanovodíková

vzorec kyseliny

HF HCl HBr HI H2S HCN

sůl fluorid chlorid bromid jodid sulfid kyanid

vzorec soli

MmFn-I MmCln-I MmBrn-I MmIn-I MmSn-II Mm(CN)n-I

M - kation (prvek s kladným nábojem = prvek s kladným oxidačním číslem) Tvorba názvu, vzorce - viz Názvosloví binárních sloučenin.


8

Názvosloví anorganických sloučenin

Recommend Documents