Název: VNITŘNÍ STAVBA LISTU Autor: PaedDr. Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2. a 3. (1. ročník vyššího gymnázia) Tematický celek: Vegetativní orgány rostlin Stručná anotace: list (phyllom) je postranní orgán stonku, jeho funkcí je asimilace CO2 (fotosyntéza), transpirace, výměna plynů.
Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu Přírodní vědy prakticky a v souvislostech ‒ inovace výuky přírodovědných předmětů na Gymnáziu Jana Nerudy (číslo projektu CZ.2.17/3.1.00/36047) financovaného z Operačního programu Praha - Adaptabilita.
Pomůcky: rostlinný materiál, lupa, binokulární lupa, mikroskop, potřeby k mikroskopování, žiletka Teorie: Můžeme rozlišit 3 listové formy: děložní listy, asimilační listy a listeny 1. děložní listy (cotyledones)-zakládají se v zárodku semene, při nadzemním klíčení jsou zelené a podílejí se na asimilaci, při podzemním klíčení jsou nezelené a mají zásobní funkci 2. listeny nejvýše položené listy, často až v květenství 3. asimilační listy (folia) slouží k asimilaci. Jsou tvořeny čepelí s žilnatinou a řapíkem často s pochvou nebo palisty. Rozlišujeme listy bifaciální (svrchní a spodní strana se liší př. pelargonie) a monofaciální (obě strany se shodují př. kosatec). Listová čepel může být buď jednoduchá (celistvá nebo členěná na laloky př. šeřík, dub) nebo složená (čepel je složena z menších lístků př. jírovec, akát). Tvary čepelí jsou různé a druhově specifické (celistvé nebo různě členěné př. habr, javor),okraje čepelí se také značně liší(celokrajné, pilovité atd.). Žilnatina listu je souborem cévních svazků procházejících čepelí. Nejpůvodnějším typem je žilnatina vidličnatá (jinan), pro jednoděložné je charakteristická souběžná žilnatina (tulipán), zpeřená žilnatina je typická naopak pro dvouděložné rostliny (javor). Řapík může mít různou délku nebo může i chybět (přisedlé listy tulipánu). Postavení listů na stonku: střídavé –z každého nodu vyrůstá 1 list, často ve šroubovici nad sebou (kopretina, bříza…) vstřícné – z nodu vyrůstá dvojice listů proti sobě, často křižmostojně (šeřík, hluchavka…) přeslenité – z nodu vyrůstají 3 a více listů (mařinka, vraní oko...) Úkoly: 1. Vnitřní stavba listu pelargonie 2. Pozorování a nákres žilnatiny různých typů listů 3. Pozorování, nákres a srovnání listových čepelí různých druhů rostlin 4. Porovnání rozdílů mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami Postup práce: 1. Z čepele listu pelargonie vyřízněte žiletkou malou plošku, kterou vložte do dřeně černého bezu. Proveďte co nejtenčí řez a zhotovte preparát. Dejte pod mikroskop a pozorujte. Výsledek zakreslete a popište. 2. Pozorně si prohlédněte žilnatinu donesených asimilačních listů. Pozorujte nejprve okem, potom použijte lupu (případně binokulární lupu). Jednotlivé typy popište a zakreslete.
3. Pozorně si prohlédněte listové čepele donesených asimilačních listů. Pozorujte nejprve okem, potom použijte lupu (případně binokulární lupu). Všimněte si i okrajů čepele. Jednotlivé typy popište a zakreslete. 4. Napište, jestli se ve stavbě listů liší jednoděložné a dvouděložné rostliny. Pokud ano, napište jak.
Výsledky: 1. Na svrchní a spodní straně listu je pokožka. Buňky svrchní pokožky jsou podlouhlé a těsně k sobě přiléhají. Spodní pokožka obsahuje četné průduchy, zajišťující výměnu plynů mezi vnějším okolím rostliny a jejím vnitřním prostředím. Pod svrchní pokožkou najdete podlouhlé zelené buňky palisádového parenchymu, které díky přítomnosti chlorofylu tvoří vlastní asimilační pletivo. Houbový parenchym, který se nachází níže, je tvořen buňkami nepravidelného tvaru s množstvím mezibuněčných prostor souvisejících s průduchy. Tyto buňky mají menší množství chlorofylu a mezi nimi najdeme cévní svazky. 2. Žilnatinu tvoří soubor cévních svazků listové čepele. Nejpůvodnější typ je vidličnatá, kdy se žilky vidličnatě rozdělují. Jednoduchým typem žilnatiny je žilnatina rovnoběžná (lipnicovité) nebo souběžná (konvalinka, tulipán…). Složitějšími typy je žilnatina zpeřená (buk...) nebo dlanitá (javor…). Hlavní žilky se mohou spojovat po celé ploše listu, nebo jen v jejích částech (uzavřená žilnatina), nespojují-li se jedná se o žilnatinu otevřenou (kapradiny). 3. Čepel může mít různý tvar. Může být členěná nebo celistvá.Celistvé čepele mohou být např.čárkovité,okrouhlé, oválné, vejčité, kopinaté, srdčité, ledvinovité, podlouhlé…Členěné mají různé laloky a zářezy např. peřenolaločný, dlanitolaločný, dlanitodílný, peřenosečný, dlonitoklaný… Složené listy jsou složeny z menších lístků a podle jejich uspořádání rozlišujeme listy zpeřené (sudozpeřené, lichozpeřené… ), dlanitě složené (trojčetné, sedmičetné, mnohočetné...). Podle okraje listu je možno listy rozlišit na celokrajné, pilovité, laločnaté, zubaté, vykrajované… Podle způsobu přisedání na stonek rozlišujeme listy řapíkaté, přisedlé, objímavé, prorostlé, srostlé. Sametový vzhled listů způsobují četné chlupy (trichomy), které vyrůstají z buněk svrchní pokožky. U pelargonie najdete chlupy žláznaté (paličkovitě zakončené) a chlupy krycí. U některých rostlin (kopřiva) můžete najít chlupy žahavé. 4. Všimněte si žilnatiny a tvaru čepele listu.
Vypracování: 1. Vnitřní stavba listu pelargonie
2. Typy žilnatiny
3. Tvary čepele
4. Jednoděložné
dvouděložné
Diskuse: Význam listu pro rostlinu. Mohou se listy rostlin využít v některém ekonomickém odvětví? Jaký význam má tvar listu pro rostlinu? Co je to různolistost? Proč je pro rostlinu důležité postavení listů na stonku? Jaký je význam modifikací listů a k čemu je rostliny využívají?
Závěr:
Literatura: LENOCHOVÁ M. a kol. Biologie pro 1.ročník gymnázia. Praha: SPN, 1984. 256 s. BOHÁČ, I. Cvičení z biologie. Praha: SPN, 1983. 126 s. ROSYPAL, S. Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003. 796 s.
