Návrh interiéru kinokavárny

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Návrh interiéru kinokavárny Bakalářská práce Součástí práce je příloha – vizualizace

2010

Michaela Kopečková

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Návrh interiéru kinokavárny zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:........................................ podpis studenta

2

Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá problematikou kinokaváren. Snaží se vystihnout jejich význam ve společnosti, a také co pro nás kavárny znamenaly dříve a dnes. Proto se také zabývá jejich bohatou historií. Dále zde okrajově zkoumá vývoj kinematografie u nás i v cizině. Tato práce hledá vhodná řešení, na základě kterých byl navrhnut interiér kinokavárny. Tento interiér by měl splňovat požadavky kladené na pohostinská zařízení, působit esteticky a být bezpečný. Je určen pro širokou veřejnost, která by se sem ráda vracela.

Klíčová slova: kavárna, kinematografie, interiér, pohostinská zařízení Jméno studenta: Michaela Kopečková Název práce:

Návrh interiéru kinokavárny

Abstract: In his baccalaureate work I'm deal with problems cinema-coffee lounge. Tryed I'm truthful their meaning in company, as well as what for us coffee bars meant earlier plus today. Therefore I'm had to deal with their wealthy story. Further I'm also marginally deal with development cinematography at our place and abroad. Sought get past solving, on the grounds which I'm suggested interior cinema-coffee bars. This interior should match the requirements laying on hostessy arrangement, function aesthetically plus be safe. Be calculated for wide public, that would here like return.

Key words: coffee lounge, cinematography, interior, hostessy arrangement

Name of student:

Michaela Kopečková

Title of the work:

Proposal interior cinema-coffee bars

3

Obsah: 1 Úvod............................................................................................................................... 6 2 Cíl práce a metodika ...................................................................................................... 7 3 Historie kavárenství ....................................................................................................... 8 3.1 Kultura pití kávy ..................................................................................................... 8 3.2 Pití kávy v orientu................................................................................................... 8 3.3 Pronikání kultury pití kávy do Evropy ................................................................... 9 3.4 Vznik kaváren ....................................................................................................... 10 3.5 Zákazy a omezení pití kávy .................................................................................. 12 3.6 Historie pražského kavárenství ............................................................................. 13 3.6.1 Pražské kavárny ............................................................................................. 13 3.6.2 Ženy pražských kaváren ................................................................................ 16 3.7 Brněnské kavárny ................................................................................................. 17 3.8 Čeští kavárníci ...................................................................................................... 21 3.9 Kavárna v evropském malířství ............................................................................ 23 4 Členění pohostinských zařízení ................................................................................... 25 4.1 Klasifikace hostinských zařízení .......................................................................... 25 4.2 Charakteristika kategorií pohostinských provozoven........................................... 26 4.3 Typy kaváren ........................................................................................................ 27 4.4 Obsluha kavárny ................................................................................................... 27 4.5 Bary....................................................................................................................... 28 4.6 Barový pult ........................................................................................................... 28 5 Požadavky kladené na veřejný interiér ........................................................................ 30 5.1 Osvětlení ............................................................................................................... 30 5.2 Vstup do podniku.................................................................................................. 31 5.3 Hygienická zařízení .............................................................................................. 31 5.4 Interiér................................................................................................................... 32 5.5 Barové pulty.......................................................................................................... 34 5.6 Působení barev v interiéru .................................................................................... 35 5.6.1 Významy barev .............................................................................................. 36 5.6.2 Barvy a obory podnikání................................................................................ 37 5.7 Nedostatky veřejných interiérů ............................................................................. 38

4

6 Kina a požadavky pro sledování médií........................................................................ 39 6.1 Světová kinematografie ........................................................................................ 39 6.2 Česká kinematografie ........................................................................................... 39 6.3 Požadavky interiérů kin ........................................................................................ 40 6.4 Promítací plátno.................................................................................................... 41 6.4.1 Umístění projekčního plátna.......................................................................... 41 7. Návrh kinokavárny ..................................................................................................... 42 7.1 Půdorys ................................................................................................................. 43 7.2 Zvolené osvětlení .................................................................................................. 44 7.3 Podlaha.................................................................................................................. 47 7.4 Stěny ..................................................................................................................... 47 8. Diskuze ....................................................................................................................... 48 9. Závěr ........................................................................................................................... 49 10. Summary................................................................................................................... 50 11. Použitá literatura ....................................................................................................... 51 12. Seznam obrázků........................................................................................................ 52

5

1 Úvod Hlavním tématem této bakalářské práce je návrh a řešení kavárny ve spojení s promítacím plátnem, tedy kinokavárna. Podstata kaváren je dána již jejich samotným názvem. Byly zde k dostání různé typy káv, ale také čaj, čokoláda nebo kakao. Kavárna je také fenomén, který výrazně přispěl k formování moderní městské společnosti. Kavárna oproti hospodě představuje hodnotnou kulturu. Ideální kavárna existuje sama pro sebe. Je to místo, kde se dá pracovat, číst si nebo prostě odpočívat u šálku dobré kávy. Kavárna nám nabízí společnost, ale i případnou samotu. Záleží jen na rozpoložení hosta. Je místem, kde se zrodilo moderní umění, slavné básně či odvážná rozhodnutí. Kavárna znamená pro umělce místo, kde může pracovat nebo odpočívat, rodí se zde mnoho nápadů a myšlenek. V kavárnách se scházeli lidé bez rozdílů stavů a majetku. Vznikalo zde veřejně občanské mínění. V průběhu času se postupně měnil význam kavárny ve společnosti. Kavárny tvořily zvláště ve vypjatějších dobách naši historie politicky nebezpečná centra. Byla to ohnivá místa, kde se scházeli revolucionáři a svobodně myslící lidé. V dnešní uspěchané době lidé jakoby přišli o svou družnost. Ti, kteří vysedávali u stolku s kávou, nyní raději navštěvují uzavřené kluby. Život se dnes řídí telefonem a v takovém to světě není příliš prostoru pro vývoj osobností. V současnosti zažívají kavárny nejvíce svobody, nemůžeme zde ale jen tak v klidu posedět jako dříve. Životní styl se změnil, jde především o tržbu. Řada kaváren sice prořídla, ale čas v nich strávený nikdy nemůže znamenat ztrátu času.

„Co je to kavárna, čím je – snad zastavárnou času. Kavárna je součástí každodenního života, nicméně řídí se i vlastními zákony. V kavárně je možné posadit se u šálku kávy a nechat čas běžet kolem. Jsme mimo čas, a přece čas neztrácíme, i když jen tak lelkujeme. Kavárna je zastavárnou i útočištěm, kde se zničehonic rodí všelijaké myšlenky. Vůně kávy, ale také prostředí, lidé, atmosféra podniku dělají pravé zážitky.“ Josef Kroutvor

6

2 Cíl práce a metodika Tato bakalářská práce se zabývá historií a významem kaváren, co znamenají pro společnost a jaký měly vliv na vývoj společnosti od počátku šíření kávy v Evropě až po současnost. Také se snaží přiblížit a doplnit požadavky, kterým by měl odpovídat veřejný prostor, který kombinuje zařízení kaváren s kinem tak, aby vznikl celek, který je pro veřejnost příjemný a bezpečný. Na základě zjištěných skutečností bude vytvořen návrh interiéru kinokavárny. Na prostor kinokavárny jsou kladeny kritéria, která vychází z požadavků pro veřejné interiéry, jako jsou bezpečnost, hygiena nebo dobré osvětlení. Podle těchto kritérii bude vytvořen prostor tak, aby vzniklo místo, kam by se lidé rádi vraceli, bavili se a mohli ničím nerušeně relaxovat.

7

3 Historie kavárenství 3.1 Kultura pití kávy Odkud vlastně káva pochází, kolovaly po dlouhý čas různé historky. Dnes můžeme s jistotou říci, že za pravlast kávy je považována Etiopie. Nejdříve byla kávová zrna žvýkána, poté se zjistilo, že mohou být pomleta a vařena ve vodě. Kávu začali pít muslimští mystici súfové, když přišli na to, že tento nápoj povzbuzuje při meditacích a zahání únavu. V raném středověku se postupně šířila z jihu na sever. Jemen se stal první zemí, kde se káva začala pěstovat. Vznikaly zde plantáže, které měly podobu terasovitých zahrad. Dále se káva šířila do Meky, Mediny, Damašku až do Egypta, kde byla nejprve používána k náboženským úkonům. V těchto zemích zapustila kavárenská kultura velmi úspěšně své kořeny a pití kávy se považovalo za znak pohostinnosti

Obr.1 Der Cafe Baum – dobová kresba kávovníku

3.2 Pití kávy v orientu Na konci 15. století se pití kávy v arabském světě stalo součástí diskusí a rozhovorů. Začaly vznikat první kavárny, ve kterých se scházeli pouze muži a kromě kávy si také dopřávali bohatou zábavu s hudbou a tancem. Kavárny se také staly centrem, kde se vedly dlouhé a vášnivé politické debaty. To se ovšem nelíbilo vládcům, kteří se snažili kavárny rušit a kávu prohlásili za nápoj zakázaný islámem, i když pro toto tvrzení v Koránu neexistuje žádný důkaz. Ženy pily kávu pouze doma, kde se scházeli se svými přítelkyněmi (Kořínková, 2008). 8

Na Blízkém východě je zvyklostí dochucovat kávu různými druhy koření jako jsou kardamom, muškátový oříšek, hřebíček, vanilka nebo skořice. V Eritreji a Etiopii jsou lidé zvyklí pít kávu se zázvorem.

3.3 Pronikání kultury pití kávy do Evropy Do Evropy pronikala kultura arabského světa velmi pomalu. Káva se začala do Evropy šířit především dvěma cestami, a to díky Benátčanům a Osmanské říši přes Balkán a Uhry. V 16. století došlo k expanzi Turků do Evropy, ze kterých měli Evropané obrovský strach. Turci byli ale zároveň hlavními šiřiteli kultury pití kávy. Roku 1683 se podařilo odrazit Turky od Vídně, kteří po sobě zanechali veliké zásoby kávy. Když zmizelo turecké nebezpečí, vzrůstá zájem o arabskou kulturu, se kterou se v první řadě seznámil vídeňský dvůr. Káva nejdříve zaujala obchodníky, kteří s ní přicházeli do styku na svých cestách. Dále učené botaniky a lékaře, kteří se zajímali o její nevídané účinky. Zpočátku se šířila z velkých přístavních měst, jako jsou Benátky, Amsterdam, Hamburg, Versailles. Dá se říci, že rozšíření pití kávy a čaje na sklonku 17. století zachránily Evropu před alkoholismem zejména Anglii. Uvádí se, že prvním Čechem, který pil kávu byl Kryštof Harant Polžic a Bezdružic, který ji poznal na své cestě do Cařihradu v roce 1598. Dokud nevznikly první kavárny, prodávala se káva jen s malým úspěchem v lékárnách a ve stáncích prodávajících koření. Jako chutný nápoj s povzbuzujícími účinky zdomácněla káva na starém kontinentu od roku 1650. Evropané se začali seznamovat s postupem přípravy a znalosti jak správně připravit lahodnou kávu byly vysoce ceněné a mnohdy i draze placené. Jako návod vyšla v roce 1713 v Hamburku kniha „Bewährter Unterricht /Von Richter und Gesunder Lubezeitung des Coffee Geträncks/Aus vieler Erfahrung entworfen/Von einem der sich dessen täglich bedienen muss“. Pak se již káva začíná šířit Evropou velmi rychle. Našla si své odpůrce i příznivce. Kultura pití kávy se stala velkou módou, která souvisela s etikou a společenskými způsoby a definitivně pozměnila morálku společnosti. Pro nejširší vrstvy byly určeny cenově dostupné kávovinové náhražky. Na konci 19. století byla objevena káva instantní, která se ale uplatnila až v první světové válce. Pro svoji rychlou přípravu se hodila do vojenských kuchyní.

9

V Německu byla káva přijímána s velkou nedůvěrou. Šlechtické kruhy se o ní vyjadřovaly jako o patoku. V Londýně dokonce vyšla petice žen, které protestovaly proti kávě. Uvádí, že způsobuje mužskou neplodnost a je nebezpečná. Po pitvě Jean-Baptiste Colberta se dokonce tradovalo, že měl černá játra od pití kávy. Od 17. století začaly vycházet odborné publikace vzdělaných a seriozních lékařů, ve kterých se píše o účincích kávy. V Anglii se káva začala pít zejména po Velké buržoazní revoluci. Tato země ale měla ve svých koloniích více čajových plantáží, proto se zde prosazovalo především pití čaje. Ve Francii byla káva přijímána zpočátku velmi pomalu, protože zde byla silná kultura pití vína. Obchodníci s kávou a vínem proti sobě soupeřili a vznikalo velké množství pověr o škodlivosti kávy. O rozšíření kávy se postaral především turecký velvyslanec sultána Sulejman Agu, který si dovezl obrovské množství kávy a na několik měsíců se usídlil na francouzském královském dvoře ve Versailles. Jeho způsob života doslova učaroval místní obyvatelé (Kořínková, 2008).

3.4 Vznik kaváren Podle dostupných pramenů se uvádí, že první evropská kavárna vznikla zřejmě v Itálii v Benátkách v roce 1645. Zanedlouho se i v Anglii stalo pití kávy a čaje módní záležitostí. První anglická kavárna se objevila v Oxfordu roku 1650. Této události předcházelo vytvoření klubu pití kávy, které bylo založeno studenty. Je zajímavé, že do londýnských kaváren nechodily ženy. Tyto kavárny sloužily jako směnárny nebo prodejny lodních lístků. Po revoluci sloužily také jako hlavní mimoparlamentní fóra. O velké oblíbenosti kaváren v Anglii koncem 17. století také svědčí výtisk pod názvem Novinky z kaváren, který vyšel roku 1667. Například Francis Bacon v této době prohlásil „ káva osvěžuje mysl i srdce“. V druhé polovině 17. století došlo k velkému rozmachu kaváren. Do anglických kaváren tak začaly pronikat nižší vrstvy. Anglickým kavárnám se začalo říkat „Penny Universities“ (haléřové univerzity), protože káva i čaj byly k dostání za pouhou jednu penci. To se ovšem nelíbilo šlechtě a anglickým gentlemanům, proto začali zakládat

10

společenské kluby, což byly spolky uzavřeného charakteru. Pro shromažďování členů těchto klubů sloužily právě kavárny. Kavárny byly doménou inteligence, staly se tak protiváhou lidových naléváren, ve kterých se shromažďovaly nižší společenské vrstvy. Do českého prostředí kluby pronikly až po vzniku první republiky. Na plantážích anglických kolonií se pěstoval v daleko větší míře čaj než káva. Z tohoto důvodu se okolo roku 1720 v Anglii stává dominantní pití čaje a počet kaváren klesá. Prvními dodavateli kávy ve Francii byli Arméni. Z počátku tyto podniky neměli ve Francii příliš úspěch. Kavárny byly zakouřené a prodávalo se zde i pivo. Číšníci chodili v arménských krojích, káva se podávala na stříbrném podnose. To vše dohromady vytvářelo příjemné klima, které začalo lákat především šlechtičny. V Paříži byla otevřená první kavárna Café Procop až roku 1724, když ji tam otevřel Ital Francesco Procop. Tato kavárna se vyznačovala luxusním provedením a prudkou elegancí, která byla typická pro všechny další francouzské kavárny. V interiéru se nacházelo velké množství zrcadel, tapety, mramorové stolky. Procop se snažil návštěvníky přilákat i prodejem čokolády, svařeného vína, pálenkou z Dalmácie, limonádou, zmrzlinou, ale i například prodejem voňavek a nejčerstvějšími výtisky novin. Nesmělo se zde kouřit a pít pivo. Tím se pozvedla elegance podniku a záhy se tato kavárna stala velmi oblíbenou u aristokracie. Čtyři roky poté vyrostlo v blízkosti kavárny divadlo Comedy Frances, což byla velmi populární divadelní scéna s vysokou návštěvností. Díky vzájemné blízkosti se tato kavárna stala kulturním podnikem, kde se scházely umělecké kruhy. Postupně se kavárny šíří po celé Paříži. Od konce 17. století přichází nový životní styl. Vzniká typická francouzská kavárna. Cílem bylo chodit do společnosti svých přátel a známých a současně být viděn (Altman, 1993). Ve Vídni bylo roku 1683 nalezeno veliké množství zásob kávy jako pozůstatek po Turcích, kteří ji obléhali. Brzy se káva stala velmi oblíbeným nápojem Vídeňanů. Před vznikem kaváren ve Vídni se uplatňovalo především pouliční pití a vaření kávy. K takovýmto stánkům se také často připojovali holiči nebo vypravěči. Stánky s kávou se tak stávaly společenskými centry. V roce 1685 důstojník František Kulczicki dostal souhlas k založení první vídeňské kavárny s názvem U modré lahve (Bendová, 2008). V poslední čtvrtině 17. století vznikaly kavárny v Marseille, v Amsterdamu, v Den Haagu i v Hamburku. V Praze založil první kavárnu Armén Georgius Deodátus Damascenus roku 1714 na Malé straně, který kávu vařil na turecký způsob a před založením kavárny kávu 11

vařil ve svém bytě v Karlově ulici. S ní potom chodil po ulicích a nabízel nápoj Pražanům. Tato první kavárna stála nedaleko Mostecké věže a tímto činem předběhl Berlín i Řím. První kavárníci v Praze i Brně nabízeli kávu na ulici kolemjdoucím. Stávali v průjezdech domů blízko továren. Jejich vybavení tvořili dva hrnce, které na zapálených uhlících ohřívali kávu a mléko. Nejčastějšími zákazníky byli dělníci, kteří si tento nápoj kupovali cestou do práce. Tento způsob prodeje přetrval i dokonce poté, co se začaly v Brně zřizovat luxusní kavárny určené pro bohatší klientelu. V Brně vznikla první kavárna roku 1702 pod vedením Turka Achmeta. Druhým kavárníkem v Brně se stal Ignác Stiefel, který ve své kavárně prodával dokonce i pudr na vlasy. Vaření kávy se v českých zemích stávalo čím dál oblíbenější a vedlo k zakládání mnoha dalších kaváren. Na konci 19. století existovalo v Praze 71 kaváren a v Brně dokonce 93 kaváren.

3.5 Zákazy a omezení pití kávy Zvyk a šíření pití kávy v evropské společnosti nebylo jen příznivé. Ze začátku vyvolalo vlnu pobouření a protestů. V Londýně roku 1674 byla zveřejněna „Petice žen proti kávě“, kde její autorky prohlašovaly, že pití kávy má negativní vliv na plodnost mužů. Dalším důvodem byl fakt, že kavárny byly politická centra, ve kterých se scházeli významní lidé své doby, byly to místa, kde často vznikaly protesty a revoluce. To se ovšem nelíbilo panovníkům, kteří se snažili kavárny rušit a zavírat. Například král Karel II. se v roce 1675 v Londýně pokoušel zavřít kavárny jako místa, kde se scházeli nepřátelské osoby, které narušují klid národa. Po velké vlně odporu tento zákaz vydržel pouhých 11 dní. Panovníci často využívali služeb tajné policie a špiclů, aby měli kontrolu nad děním v těchto prostorách. Pití kávy v dámské společnosti a s nižšími společenskými vrstvami bylo zase kritizováno církví, která se bála, že dojde k přílišnému uvolnění mravů (Kořínková 2008).

12

Obr.2 a 3 Petice žen proti kávě a odpověď mužů

3.6 Historie pražského kavárenství 3.6.1 Pražské kavárny Když ve dvacátých letech dvacátého století navštívil Le Corbusier Prahu, byl velice překvapen, jak světácky vypadá prostředí místních kaváren plných luxusu. Na Václavském náměstí se tehdy nacházelo tolik kaváren, že by se jimi dalo projít po celém obvodu náměstí. Atmosféru kaváren zachytili mezi prvními Manet, Toulouse, Lautrec nebo van Gogh a po nich pak mnoho dalších umělců. V době první republiky nabízela Praha neobyčejně velký počet kaváren. Mezi nejproslulejší patřila bezesporu kavárna Union, Slávie nebo Národní kavárna. Kavárny se dělily na samostatné velké a malé nebo na velkokavárny, které byly mnohoúčelové a měly zvláštní prostor na taneční zábavu, herny a hudbu. Malé kavárny byly zařízené většinou jednoduše bez přílišného komfortu a byly určené pouze k pití kávy. Kavárny byly také velmi úzce spojené s četbou a měly obyčejně pro tuto činnost vyhrazeny prostor. Dělily se do tříd podle své velikosti a nabízeného komfortu. Do první třídy patřily velkokavárny, které byly prostorově bohatě členěny a často vícepodlažní. Kavárny byly zakládány na různých místech Prahy, ale především v centrech společenského dění. To byly místa dnešních ulic Na Příkopě, na Národní třídě a na Václavském náměstí

13

V době před první světovou válkou byly v Praze zakládány tyto velkokavárny: Cafe Continental v ulici na Příkopě, Louvre v patře na Ferdinandově třídě, Cafe Corso, Metropol na rohu Václavského náměstí a Vodičovy ulice a další (Bendová 2008).

Obr.4 Interiér kavárny Louvre

Kavárny druhé třídy lze jen špatně odlišit. Většinou byly zmiňovány v tisku nebo ve vzpomínkách pamětníků. Těchto kaváren bylo velké množství. Kavárny třetí třídy kombinovali pití kávy pouze s hernou nebo tancem. Byly to podniky malé. Tyto kavárny se nejen objevovali ve starém centru Prahy, ale také v úřednických čtvrtích. V dělnickém prostředí existovaly levné lokály. Hlavním typem kaváren se stávají za první republiky koncertní kavárny, které měly svůj vlastní orchestr. Byl umístěn na nízkém podiu většinou u dveří. V roce 1916 v kavárně Passagge byl orchestr poprvé umístěn zvlášť doprostřed tanečního parketu. Mnoho kaváren však dále zachovávalo staré umístění. Hrálo se hlavně v kavárně Lloyd na Václavském náměstí, Juliš a v kavárně Štěrbově. Ve veliké kavárně Fenix v této době existovaly dokonce orchestry dva. U pražských kaváren nebylo ve zvyku mít předsunuté zahrádky na chodníku, jak tomu bylo například ve Francii. Jedna z výjimek byla kavárna Belvedere na rohu ulic Korunovační a Čechovy nebo kavárna Vltava v paláci Merkur. Další variantou prolínání kavárny s pouličním ruchem byla terasa, která ji zároveň od ulice oddělovala. Ve srovnání s ruchem uvnitř kavárny však byly terasy místem relaxace a odpočinku. Malé intimní předválečné kavárny vystřídaly pomalu kavárny velkoplošné s terasami a venkovním posezením, které kladly důraz na interiér. Snažili se návštěvníkovi 14

poskytnout pohled i do nejmenších zákoutí podniku, dokonce i do kuchyně. V kavárnách se začíná objevovat ve dvacátých letech barový pult a postupně se stává nedílnou součástí kavárenského provozu. Příkladem je přestavba kavárny Slávie v roce 1933, kdy došlo k probourání středních zdí. Tím se získaly působivé průhledy a prostor byl podstatně rozšířen (Pražské literární kavárny a hospody, 1993).

Obr.5 Kavárna Slavia

Typ architektury kaváren je jeden z mála, který je ve své podobě tak proměnný dobovému vkusu. Vedle sebe mohou klidně existovat dvě úplně odlišné kavárny, které mají zcela jiné vybavení, jinak členěný interiér a schází se zde úplně odlišná sorta lidí. Existuje široké spektrum typů kaváren. Obecně můžeme říci, že kavárny první poloviny 20. století se pomalu začínají lišit od kaváren zcela diferencovaných ke kavárně, která je celistvá a umožňuje návštěvníkovi dokonalý přehled o prostoru. V prostorách určených pro pití kávy lze vysledovat určitý posun. U kaváren před první světovou válkou bylo důležité vytvářet klidná intimní zákoutí, kterých se dalo dosáhnout například vhodnou skladbou stolů nebo dekorací. U meziválečných kaváren zde byla snaha o propojení prostorů. Převládala jednoduchost prostoru a tvarů, které v této době prosazoval především architekt Adolf Loos ve Vídni. Kavárna Union byla nejproslulejší z pražských kaváren. Byla to především kavárna čtenářská, které její návštěvníci říkali důvěrně Unionka. Zde si mohli její návštěvníci v klidu přečíst a prostudovat nejdůležitější časopisy a deníky. Opatřit tyto tiskoviny nebyla starost majitele podniku, ale vrchního, který údajně dohlížel, aby byly řádně pročteny. Tomu kdo se čtením otálel, byly noviny zabaveny. Zde se scházeli významné osobnosti českého kulturního života. Na konci třicátých let začal tento podnik ztrácet svůj lesk a po druhé světové válce byl dům stržen. A takto nenápadně

15

zmizela Unionka stejně jako spousta dalších podniků (Pražské literární kavárny a hospody, 1993).

Obr. 6 a 7 Kavárna Union – exteriér a interiér

3.6.2 Ženy pražských kaváren

Na počátku 20. století byly ženy v kavárnách k vidění jen zřídka. Když se tak stalo, byla to nepřehlédnutelná událost. Nebylo zvykem, aby se do veřejného prostoru ženy vypravily samy. Když se tak stalo, mohly být zařazeny mezi ženy s pochybnou pověstí. Právě v kavárnách se jejich postavení zanedlouho výrazně změnilo. Nejdříve působili v kavárenském prostředí velmi tiše, byly spíše ozdobou. Se vzrůstající emancipací se najednou začaly objevovat moderní zcela samostatné a odvážné ženy, které si své myšlenky už nadále nenechávaly jen pro sebe. Svět na přelomu století byl spíše doménou mužů. Veřejný prostor byl pro ženy cizí, byly odkazovány do soukromé sféry. Kavárna se stávala pro ženy v první polovině 20. století místem k objevování. Podle známé knihy Společenský katechismus od Jiřího Gutha-Jarkovského popisuje postoj k ženám v českých kavárnách. Dáma mohla navštívit kavárnu sama, nesměla se ale chovat vyzývavě, nýbrž co nejvíce skromně. Mohla si dát kávu i přečíst noviny. Musela se však vrátit domů nejpozději za večerního ruchu. Velmi důkladně se také řešil vztah dáma a pán v kavárně. Je zajímavé, že za dámu mohl platit pouze její příbuzný. 16

Dalším zajímavým tématem byla otázka mody. Při čtení českých i zahraničních časopisů se dámy seznamovaly s nejaktuálnější módou a módními výstřelky. Často se vyobrazovaly ženy v mužském obleku, což mělo symbolizovat ženskou sílu a svobodu. Ženy, které psaly nebo malovaly, měly možnost setkat se v kavárnách se zajímavými lidmi z jejich oboru. Můžeme říci, že kavárna pomohla ženám, aby si vybraly svoji roly ve společenském životě. Mohla být nadále příjemnou společnicí svým mužských protějšků nebo s nimi mohla sednout ke stolku a diskutovat. Těch, které si vybraly druhou možnost, nebylo mnoho, ale jejich počet neustále rostl (Roleček, 2008).

3.7 Brněnské kavárny V Brně došlo k velmi rychlému rozvoji kavárnictví. Hlavním důvodem byla potřeba společenského života. V tomto ohledu dříve Brňanům sloužily vinárny. V roce 1900 zde již existovalo třicet sedm kaváren, pět z nich byly spojené s restaurací. Ale pouze tři z nich byly v českých rukou. Během první světové války a krátce po ní spoustu oblíbených a známých kaváren zaniklo. Dřívější útulné a intimní malé kavárničky začaly ustupovat velkých prostorným a moderním kavárnám. Tyto kavárny i přes bohatou nabídku občerstvení a luxusu však ztratily svoje kouzlo. Už se zde život nerozvíjel tak, jak tomu bylo dříve v malých, ale přátelských skoro rodinných kavárnách. Brňané si svoje kavárny velmi oblíbili. Ty se však z místností zřizovaných pro zábavu přeměnily na podniky pro všechny obyvatele města, kteří často chodívali s celou rodinou a pro pobesedování. Brněnské kavárny byly jakýmisi veřejnými čítárnami. Byla zde k sehnání velká spousta novin a časopisů jak českých, tak i zahraničních. O jejich pravidelný přísun byli nuceni se starat sami kavárníci, jedině tak si mohli udržet svoje pravidelné hosty. Kavárny se tak staly vzdělávacími a informačními centry, kde si člověk mohl zároveň pochutnat na zákuscích a kávě. Toto prostředí bylo ideální pro studium, a proto se kavárny také staly druhým domovem studentů. K nejvýznamnějším brněnským kavárníkům patřil Otto Biber, který otevřel nejprve kavárnu na Lidické ulici. Později se přesunul blíže k centru na roh Lidické ulice a dnešního Moravského náměstí. Zde vznikla kavárna Museum, která se těšila velké

17

oblíbenosti. Mezi další významné kavárníky patřil Leopold Wetterschneider, kterému patřila kavárna Londýn. Převzal i kavárnu Savoy (Altman, 2008).

Obr.8 a 9 Kavárna Savoy, Běhounská ulice

Trhovci i trhovkyně ze Zeleného trhu chodili do malé kavárničky na Kapucínském náměstí. U všech stolů bývalo plno venkovanů, kteří přijeli do města za obchodem. Dalším slavným kavárníkem byl Alois Novák, který si nechal na dnešní ulici Besední vystavět moderní hotel spojený s restaurací a kavárnou Slavia. Byla to první kavárna, která byla výhradně v českých rukou. Stala se vlasteneckým podnikem, který byl velmi vhodně umístěn v blízkosti Besedního domu. V tomto podniku se scházeli přední představitelé Brna. Kavárnu Slávii také proslavili šachisté, kteří se v ní scházeli každé odpoledne. Existovalo zde 15 klubů a přes 200 časopisů a novin. Podnik si zakládal na tom, aby číšníci přesně věděli, jaký druh kávy pije určitý host. Dále pak vrchní číšník v přesném pořadí začal předkládat noviny a časopisy. Nejdříve ty nejčerstvější brněnské noviny a potom ty ostatní mimobrněnské.

18

Obr.10 Národní kavárna ( hotel Slavia), Solniční ulice

Dalším oblíbeným podnikem byla kavárna Bellevue, kterou získal Antonín Uřidil. Velmi moderně ji zařídil a v roce 1913 byla slavnostně otevřena. Kavárna Bellevue byla střediskem důstojníků, kteří se zde pravidelně scházeli. Antonín Uřídil, znal všechny svoje pravidelné zákazníky. Každý den obcházel svoji kavárnu a prohodil s každým pár slov.

Obr.10b Kavárna Bellevue

K nejvěhlasnějším brněnským kavárnám patřila Brychtova kavárna na České ulici, kterou vedl Karel Brychta. Byl to člověk nesmírně ochotný a vlídný. Snažil se hostům splnit každé přání a maximálně jim zpříjemnit čas strávený v jeho podniku.

19

V těsné blízkosti se nacházela redakce Lidových novin, proto tuto kavárnu navštěvovalo plno novinářů. Mezi významné hosty patřil Těsnohlídek, Mahen, Poláček, Valenta. Při svých návštěvách Brna sem zavítal i Karel Čapek (Altman, 2008).

Obr.11 Brychtova kavárna

Ve střední Evropě neexistovaly bohémské kavárny, jak tomu bylo například ve Francii. Zde tyto kavárny nahrazoval tzv. Dům umělců, který byl v roce 1911 přestavěn na Dům umění města Brna (Kűnstlerhaus). V roce 1926 byla postavena Zemanova kavárna, kterou navrhl a postavil Bohuslav Fuchs. Stala se ikonou brněnského funkcionalismu. V roce 1964 byla odstraněna, nejen proto, že vzhlížela příliš kapitalisticky. Musela uhnout monstrózní stavbě Janáčkova divadla. Její zdařilá replika byla vystavěna roku 1995. Tyto kavárny tvořily ideální prostor pro veřejnost, která si zde mohla číst, psát, mlčet nebo mluvit. Po druhé světové válce dostal kavárenský život nepříjemnou ránu. Vymizela totiž židovská klientela. V dnešní době se už nemůže obnovit jedinečná atmosféra 20. a 30. let. Po roce 1939 bylo velmi málo kaváren. Kdo seděl sám, byl podezřelý. Funkci kaváren začaly pomalu přebírat cukrárny. V 90. letech neměli kavárny na co navázat, do popředí se začínají dostávat spíše bary a divoké noční podniky.

20

3.8 Čeští kavárníci Postavení kavárníků první poloviny 20. st můžeme vyčíst z různých zdrojů. Jsou to hlavně vzpomínky pamětníků a dobový tisk, ze kterého se můžeme dočíst, co trápilo české kavárníky. Sami kavárníci dokonce vydávali odborné časopisy Hostimil a Kavárník. Z těchto textů se dá vyčíst, jak pohlíželi na svoje řemeslo. Mezi hlavní starosti patřily problémy s nespolehlivým personálem, který požadoval stále vyšší plat nebo konkurence. Předávání kaváren v rámci rodiny se objevuje jen velmi zřídka. Příkladem byla kavárna Union. Tuto kavárnu koupil František Jančák před první světovou válkou a po válce ji předal synovi Ladislavovi. Tento jev byl způsoben hlavně tím, že rozkvět kaváren netrval tak dlouho, aby se stihlo vystřídat více generací. Nestávalo se často, aby se kavárníkem stal muž bez zkušeností. Často to byli lidé s bohatými zkušenostmi v pohostinství. Takovouto výjimkou byl Alfréd Bondy. Výhodným sňatkem vyženil Vídeňskou kavárnu na Václavském náměstí. Když měla být tato kavárna zbourána, zakoupili manželé kavárnu Corso na Příkopech. V této době se Bondy dokonce začal aktivně podílet na vedení Svazu kavárníků. Působil zde přes dvacet let jako místopředseda. V kavárně Corso bylo také sídlo časopisu Kavárník. Po smrt Bondyho kavárnu zdědila jeho dcera Alžběta Dubská – Bondyová. Na příkladu tohoto kavárníka mužeme vysledovat trend střídání kaváren. To bylo způsobeno tím, že kavárník většinou nebyl majitelem prostoru, kde provozoval kavárenskou živnost. Vztahy kavárníků a cukrářů byly vždy spíše nepřátelské. Tyto dva různé podniky si nebyly svojí činností původně nijak blízké. Postupem času však došlo k prolínání těchto činností. V tomto směru měli velkou výhodu kavárníci, kteří ke kávě mohli podávat různé pochutiny zakoupené u pekařů či cukrářů. Naproti tomu cukráři mohli prodávat pouze své vlastní výrobky a bez příslušného povolení nesměli prodávat žádné teplé ani alkoholické nápoje. Proto je většinou prodávali načerno. Další nevýhodou byla konzumace zákusků, která nebyla možná v cukrárně, ale lidé si je nechávali zabalit s sebou. Cukrárna nebyla k těmto účelům vybavena. Postupem času se cukráři stali svým prodejem kávy načerno pro kavárníky velkou konkurencí, protože si mohli dovolit nasadit nižší ceny. Během války tyto spory ustaly kvůli pro nedostatek zásob. Po válce se spory opět obnovily. Jistou část zákazníku se cukrárnám podařilo odlákat, šlo však o náhodné hosty nebo o ty, co nevyhledávali četbu tisku. Proto kavárny v žádném případě konkurenci cukráren nepodlehly (Bendová, 2008). 21

Kavárníci ve svých článcích věnovali hostům velkou pozornost. Šlo však o věčně nespokojené typy zákazníků, kteří ruší ostatní návštěvníky. Šlo o koketáře, kteří svými pohledy obtěžovali přítomné dámy, dále tu byli věčně nespokojení postarší zákazníci, kteří nebyli s kávou nikdy spokojeni. Dalším typem byli střihači, kteří neustále vystřihovali z novin zajímavé články a obrázky nebo skladníci hromadící kolem sebe zbytečně mnoho tiskovin. Tyto nešvary se snažili kavárníci řešit ve svých podnicích vyvěšením rad a pokynů pro takto nemravné hosty. Kavárníci také vypozorovali kolísavou návštěvnost v souvislosti s ročním obdobím. Hlavní sezona začínala podzimem, kdy se z prázdnin začali trousit zpět denní hosté. Přes zimu kavárny využívala mládež a milenci, kteří zde díky nepříznivému počasí hledali útočiště. Tato doba byla velmi výnosná. Jaro znamenalo částečný odliv zákazníků, kteří volný čas trávili raději na čerstvém vzduchu. Proto se po první světové válce těšily velké oblibě kavárny se zahrádkou. Léto znamenalo nejmenší zisky z důvodu převažující rekreace všech hostů. Proto se majitelé kaváren v této době soustředili na zvelebování svých podniků a na přípravu pro další sezonu. Do kaváren chodila široká sorta zákazníků. V polovině dvacátých let si však kavárníci všimli úbytku určitého typu návštěvníků. Byli to především mladí lidé, kteří v důsledku změny společenského života začali raději navštěvovat biografy. Ty pro kavárenskou živnost znamenaly vážnou konkurenci a jen s nelibostí pozorovali, jak se objevuje jeden biograf za druhým. Dalším faktorem bylo rádio, které kavárnu připravilo o vedoucí funkci centra informací. Lidé tak nemuseli pro novinky do kaváren, ale mohli zůstat v pohodlí svého domova (Bendová, 2008). Z těchto postřehů můžeme usoudit, že si kavárníci velmi dobře uvědomovali, jak kavárny pomalu ztrácejí na své největší slávě z důvodu posunu ve společnosti. Toto zjištění nevítali s nadšením, ale nakonec jim nezbývalo nic jiného, než se s ním smířit a dále provozovat svoji živnost i přes všechny tyto problémy.

22

Obr.12 a 13 Novinová inzerce kavárny Union

3.9 Kavárna v evropském malířství Kavárny odrážejí společnost, která je typická pro dané místo a čas. Kavárny ale nebyly vždy místem, kde se scházela promíšená společnost. Až do dob francouzské revoluce se zde scházela výhradně elita národa. Politická elita tyto prostoru využívala ke shromažďování a k organizování protestních akcí. Například i Francouzská revoluce měla svoje počátky v kavárnách. Po změnách ve společnosti prodělaly změny i kavárny. Už to nebylo jen místo, kde se výhradně pracovalo. Kavárna se pomalu stávala místem klidu, odpočinku a uvolnění, kde se také začala scházet bohéma. V 19. století získaly také povolení chodit do kavárny ženy. Začala vznikat zcela nová klientela hostů, kteří pocházeli z okraje společnosti a to zejména dělníci, nevěstky, alkoholici či herci. Tato různorodá vrstva obyvatelstva zaplavila kavárny a vznikl tak nový obraz moderní společnosti. Došlo k výrazné proměně kavárenské kultury. Z dřívějšího tak počestného podniku se kavárna změnila na instituci pochybné pověsti. Po proměně kavárenské kultury toto místo začali objevovat různorodí umělci a kavárna se tak stala místem jejich setkávání. Byli to zejména chudí básníci a malíři, pro které byla kavárna náhrada za jejich ateliér nebo pracovnu a zároveň byla jejich velkou inspirací. Další výhodou bylo, že díky široké veřejnosti, která se neustále obměňovala, mohli umělci využít možnosti sebereprezentace.

23

Zanedlouho se kavárna stala pro umělce velkou inspirací a začala se objevovat v dílech jak literárních tak malířských. Obraz Augusta Renoira Tanec v Moulin de la Galette navozuje dojem bezstarostné rozpustilosti. Impresionistické obrazy zachycují jedinečné momentky. Fungují jako záznamy společnosti. Působí tak živě, že vás hravě vtáhnou do jedinečně zachyceného okamžiku. Zajímavým obrazem je Cafe-Concert od Edouarda Maneta, který jako jeden z mála vyobrazuje sociální promíšení návštěvníků kaváren. Velmi častým námětem impresionistických obrazů jsou osamělý pijani, muži i ženy, kteří hledí němě do prázdna. Malíři těchto obrazů byli inspirování díly francouzských naturalistů v čele s Emilem Zolou a jeho románem Zabiják. Na počátku 20. století se kavárenský motiv dále rozvíjel. Kavárna a její různorodí hosté byli zobrazováni stále častěji. Také Picasso během svého modrého období namaloval mnoho obrazů s tímto motivem. Umělci se soustřeďují na vyobrazení kavárenských scén, zajímají se především o individuální pocit, vzájemné vztahy a komunikaci. Kavárna bývá místem mezilidského setkávání, které může být prchavé a povrchní a zároveň velmi intenzivní (Mairingerová, 2008).

Obr.14 Miloslav Holý, Kavárna Unionka, 1925

24

4 Členění pohostinských zařízení 4.1 Klasifikace hostinských zařízení Rozdělením hostinských zařízení se zabývá vládní nařízení 23/1939 o opatřeních v oboru hostinských a výčepnických živností. Zajímá se hlavně o hygienu, jakost pokrmů a občerstvení, kvalitu obsluhy, kvalitu zařízení provozovny. Mezi další nařízení patří oborová norma ON 735413 - kategorizace odbytových středisek restauračního stravování a klasifikační znaky pro jejich zařazování do skupin účinná od 1.1.1976. Tato norma rozděluje hostinská zařízení podle funkce: •

Funkce stravovací - restaurace (motorest), jídelna (se samoobsluhou), pohostinství, gril bar (snack bar), koliba - salaš, restaurační vůz

•

Funkce společenská a zábavní - kavárna, vinárna (vinný sklípek, viecha, bar, varieté a další), pivnice, hostinec

•

Funkce doplňkového stravování – bufet, občerstvení

Tyto funkční skupiny jsou dále děleny na skupiny, které se rozdělují podle stupně vybavenosti a kvality služeb (IV., III., II., I. a výběrová). Existuje mnoho doporučení, které upravují základní ukazatele pro kategorizaci hostinských a ubytovacích zařízení. Tyto doporučení byly zpracovány na základě jednání Rady cestovního ruchu ze dne 12. 7. 1994, kterého se zúčastnilo Ministerstvo hospodářství ČR, Český statistický úřad, Česká centrála cestovního ruchu, Národní federace hotelů a restaurací ČR, Asociace cestovních kanceláří ČR, Asociace Českých soukromých cestovních kanceláří a Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu. První část se týká kategorizace hostinských zařízení. Rozdělení do kategorií bylo provedeno dle statistické metodiky EU: •

restaurace (dominantní prodej pokrmů s možností zakoupení nápojů a možností různých forem společenské zábavy) zahrnují: restaurace, samoobslužné restaurace (jídelny), rychlé občerstvení (ryby, hranolky) a železniční jídelní vozy či ostatní zařízení pro přepravu cestujících, ve kterých se podávají pokrmy

25

•

bary (dominuje prodej nápojů s možností různých forem společenské zábavy + výrobky studené kuchyně, cukrářské výrobky, či minutky) zahrnují: bary, noční kluby, pivnice, vinárny, kavárny, expresa

•

sezónní a odbytová střediska výše uvedených kategorií jako terasy, atria, zahrady, předzahrádky, salónky, sály apod (Salač, 2004).

4.2 Charakteristika kategorií pohostinských provozoven Restaurace je pohostinské zařízení s obsluhou, které zajišťuje stravovací služby •

Pohostinství Jídelní restaurační vozy a jiná zařízení pro přepravu osob

•

Motoresty

•

Samoobslužná restaurace (kafeterie) Bufet

•

Bistro Občerstvení, kiosek

Bary jsou pohostinská zařízení s obsluhou, kde dominantním vybavením je barový pult. Poskytuje občerstvovací služby. Existují specializované bary, které se dělí podle toho, co prodávají. •

Denní bar - Gril bar (grilované pokrmy) - Pizzerie (pizza) - Snack bar (výrobky studené kuchyně, minutková jídla) - Aperitiv bar (výrobky studené kuchyně, různě připravované nápoje) - Lobby bar (je součástí hotelu a nabízí především různě připravené teplé i studené nápoje)

•

Noční bar, noční klub, varieté, dancing.

Vinárna Kavárna Hostinec Pivnice

26

4.3 Typy kaváren Luxusní kavárny hotelů nebo kavárny umístěné na hlavních třídách na začátku 20. století měly velká široká okna, která nabízela velmi dobrý výhled. Byly bohatě osvětlené a interiér byl vybaven velkolepými zrcadly, tapetami, převažoval čalouněný nábytek a mramorové stolky. Současnost přinesla do provozu kaváren mnoho změn. Mezi hosty převažují mladí lidé, kteří netouží po klidném prostředí, a káva není nápoj, který by v oblíbenosti jednoznačně vedl. Proto se také značně změnil sortiment nabízeného zboží. Vzniká také nový typ malých kaváren, kde převažuje pultový prodej. Klasické denní kavárny nabízejí široký výběr teplých a studených nápojů. Pokrmy tvoří pouze doplňující sortiment. Kavárny by měly být vybavené pohodlným sedacím nábytek pro dlouhodobý pobyt hostů. Velké taneční kavárny bývají umístěné většinou v centru města. Mezi vybavením takových podniků nesmí chybět barový pult, kde se připravují večerní míchané nápoje. Pro starší hosty existují například koncertní kavárny v lázeňských městech. Dalším druhem mohou být kinokavárny. Velmi rozšířené jsou kavárny s hernami. Nevýhodou takovýchto podniků je nedostatek prostoru a tím ztížená obsluha hostů (Salač, 2004).

4.4 Obsluha kavárny Kavárenský systém obsluhy je většinou kombinací systému vrchního číšníka a rajonového. Místnost se dělí do menších úseků, asi 10 stolů, ve kterých obsluhují kávonoši. Vrchní číšník na vše dohlíží, kontroluje, řídí a plánuje práci kávonošů (Salač, 2004).

27

Obr.15 Schéma systému vrchního číšníka

Obr.16 Schéma rajonového systému

4.5 Bary Historie barů v Evropě je poměrně krátká. Začala se psát až po první světové válce. Poprvé se objevily v Severní Americe a sloužily pouze k prodeji. Později se začaly uplatňovat ve společensko-zábavních střediscích. V současnosti tvoří hustou síť v často navštěvovaných večerních podnicích. Bary můžeme rozdělit na dva typy: •

Denní bary se objevují v zařízeních s rychlým občerstvením. Mohou to být malé podniky nebo součástí velkých středisek

•

Noční bary se používají ve společensko-zábavních střediskách. Podobají se nočním vinárnám

4.6 Barový pult Barový pult je místem, kde se připravují různorodé nápoje. Proto musí být dostatečně velký, dobře umístěny, aby nebránil obsluze v pohybu a správně vybavený.

28

Obr.17 Schéma barového pultu z boku

Obr.18 Schéma barového pultu svrchu

Barový pult se skládá z několika částí •

Konzumační deska musí být vyrobena z dobře omyvatelného, kvalitního a zároveň trvanlivého materiálu

•

Pracovní deska by měla být poměrně široká a měla by být opatřena nerezovým povrchem. Ve středu dochází k přípravě míchaných nápojů a k uskladnění potřebného inventáře. Vpravo by měly být umístěné chlazené prostory svrchu dobře přístupné pro nejvíce používané nápoje. Vlevo by se měl nacházet dřez a potřebná elektrická zařízení.

•

Skladovací prostory jsou umístěné ve spodní části pultu a ve stěně za pultem. Většina prostoru by měla být chlazená, může se objevit i mrazící prostor. Horní část stěny slouží k vystavění nabízených nápojů a k umístění potřebného skla. Do dolní části se uskladňuje zboží nebo prádlo.

Před zahájením provozu je nutné barový pult dobře zkontrolovat a připravit. Je nutné zajistit potřebné zboží k prodeji. Nachystat sklenice, slámky, popelníky a zkontrolovat stav nápojového lístku. Dále doplnit vystavěné zboží a zajistit celkovou přípravu barového pultu.

29

5 Požadavky kladené na veřejný interiér 5.1 Osvětlení Teprve v druhé polovině 20. století se začala uznávat kombinace různého osvětlení. Tohoto poznatku se nejprve začalo využívat ve výlohách prodejen k působivému nasvícení zboží, ale velmi rychle i v dalších podnicích jako byly kavárny a restaurace. Každý stůl, který je nasvícený jednotlivě dává pocit soukromí a vyvolává značné účinky u hostů provozovny. To umožňovalo majitelům podniků rozmístit do veřejného prostoru více míst, ale přitom zachovat dojem intimity. Jednotlivě nasvícené stolky dávají hostům pocit výjimečnosti. Navozují dojem mimořádného místa. Je však důležité zachovat soulad mezi rozmístěním stolů a prostorem, jinak by světlo k těmto pocitům přispívalo jen malou měrou. Stůl by měl být vždy osvětlen tak, aby bylo dokonale vidět vše, co se na něm nachází. Světlo však nesmí oslňovat stolovníka. Pokrmy a nápoje vypadají vždy lépe pod přímým světlem žárovky, musíme ale dbát na duševní pohodu hosta za stolem. Proto se doporučují pokrmy osvětlovat intenzivními paprsky, ale konzumenta nikoliv. Tohoto řešení můžeme dosáhnout dvěma způsoby. Hlavní zdroj světla umístíme co nejvýše anebo pokud možno nízko nad stolky. U první možnosti můžeme reflektor zabudovat do stropu nad stolem. Stolovník je ale vystaven velkému jasu, v případě, že pohlédne přímo vzhůru. Jestliže se host dívá na své přátele (vodorovně) nebo na talíř (dolů), díky obočí brání přímému vstupu ostrého světla do oka, zároveň jsou pokrmy a nápoje přímo ve světle paprsků. Druhou možností je zavěsit světlo hodně nízko, když světlo umístíme přesně nad horizontální linií zorného pole sedícího. Doporučuje se lampu zavěsit 60 cm na stůl. Vznikne dostatečný úhel mezi linií svítidla k očím a od svítidla na stůl. Tímto způsobem je možno dosáhnout vysokého jasu světla, které dopadá na stůl a naopak nízkého jasu světla v rovině očí stolovníka. U jednoduchého typu kovového stínidla se doporučuje natřít vnitřní okraj černým matným nátěrem do výšky 50 mm. Tím vyloučíme možnost, že okraj svítidla bude oslňovat (Boud, 1980). Stejně důležité jako rozdíly v prostoru jsou i rozdíly v čase. Světlo má odlišné účinky v různém denní době. Osvětlením stolu dosahujeme především efektu soukromí. Přesto jídlo, které podáváme v různou denní dobu, si vyžaduje různé osvětlení. Při

30

hledání ideálního řešení je třeba brát v úvahu vztah mezi potřebným množstvím světla a časem, který lidé nad stolem stráví. Platí, že čím více světla se nám dostává, tím vykonáváme naše činnost rychleji. V projektu můžeme použít světla zářivek v poledne, které po setmění zmizí nebo žárovky, jestliže chceme dosáhnout útlumu intenzity světla. Při ztlumení intenzity světla žárovky narůstá podíl červené barvy. To znamená, že čím méně je světla, tím teplejší je jeho barva. Jestliže ubere zářivkového světla, zvýšíme tím rozmanitost. Večerní osvětlení by mělo být intimnější, proto volíme světlo o nižší intenzitě, které má vhodnější barvu Zvolené osvětlení by mělo vždy odpovídat atmosféře podniku a zvolenému stylu. Dnes existuje mnoho řešení, ne vždy se však podaří sladit vše tak, aby celek působil příjemně a přirozeně (Boud, 1980).

5.2 Vstup do podniku Mít vhodně upravený nejen vstup do pohostinského zařízení, ale i jeho nejbližší okolí by měla být jedna z nejdůležitějších věcí, na které by si měl majitel dát záležet. Často má totiž první dojem z exteriéru podniku rozhodující vliv na utvoření si představy o kvalitě a úrovni provozovny. Vzhled podniku tak může přilákat anebo odradit potenciální zákazníky. Často zde bývá k vidění rozmanitá zeleň s předzahrádkou. Předzahrádka má zpravidla podium o výšce obvykle deset až dvacet centimetrů a nemělo by chybět zábradlí. Pro sezonní provoz se nejvíce hodí skládací zahradní nábytek z různých materiálů. Předzahrádka by měla mít vždy zajištěné stínění a to pomocí markýzi nebo upevněním slunečníku. Zapomenout by se nemělo ani na správné řešení komunikačních zón. Tím zabráníme jejich křížení a případnému střetu zákazníků s obsluhou (Brunecký, 1995).

5.3 Hygienická zařízení V zařízeních, která poskytují služby pro spotřebitele, musí být k dispozici záchody. Počet záchodů a další související požadavky upravuje vyhláška č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu. Počet záchodů vyhláška stanovuje takto:

31

1. na záchodech určených pro ženy je potřeba 1 WC kabina na 10 žen, pro každých 20 žen jedno další sedadlo 2. na záchodech určených pro muže je třeba 1 WC kabina a 1 pisoárové stání nebo mušle na 10 mužů, pro každých dalších 40 mužů jedno další WC kabina a jedno pisoárové stání

Pokud v podniku nepřesahuje kapacita míst k sezení 10 sedadel, může být 1 záchod pro muže i ženy společný. Na veřejných záchodech musí být nejméně jedna kabina WC pro muže i ženy řešena ve formě bezbariérového přístupu pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace v souladu s požadavky, které stanovuje vyhláška o obecných technických požadavcích. Zaměstnanci podniku musí mít k dispozici šatny, záchody, umývárny nebo sprchy. K hygienickým zařízením nesmí být přístup z prostor, ve kterých se manipuluje s pokrmy. Pokud má provozovna více jak 10 zaměstnanců, hygienická zařízení musí být oddělena pro muže a ženy. Záchody zaměstnanců musí být vždy oddělené od záchodů zákazníků.

5.4 Interiér U pohostinských služeb je velmi důležité řešit otázku stolování, které se může odehrávat vsedě nebo vestoje. Proto musí být prostor dobře řešen. Musí splňovat všechny požadavky, které jsou kladeny na veřejný prostor, ale hlavně musí dobře plnit daný účel. Host by se měl v takovémto interiéru cítit dobře a pohodlně, proto by zde neměly být žádné rušivé elementy jako je nevhodné osvětlení, nevhodně rozestavěný nábytek nebo příliš mnoho dekorací a křiklavých barev. Naopak přednost se dává jemné dekoraci, která hosta nebude rozptylovat, ale navodí pocit harmonie. Velký prostor je vhodné rozčlenit na menší úseky pomocí květin, paravánů nebo vhodně rozestavěného nábytku. Člověk má po takovéto úpravě větší pocit soukromí a může se tak lépe soustředit na pokrm. V pohostinských prostorách by se neměly objevit textilie ve formě tapet nebo závěsů, které se nedoporučují z důvodu lapání prachu při kouření (Brunecký, 1995).

32

Ve veřejném interiéru také nelze vyloučit pohyb dětí. Zvýšené požadavky jsou kladené na tuhost konstrukcí, protože děti se v neznámém prostředí chovají odlišně jako doma a velmi rády objevují vše ve svém okolí. Z hlediska pohostinského zařízení je významný požadavek rovnosti ploch stolového nábytku podle ČSN 91 0001, který musí umožnit plošné rozlití tekutin omezující jednostranného zatečení horké tekutiny do klína osoby. Dále je významný požadavek, aby židle určené pro veřejné stravování byly co nejlehčí. Například židle Thonet číslo 14 má jen 4,5 kg. Musí umožnit lehkou a snadnou manipulaci při usedání z důvodu nárazů do stolu nebo stržení prostřené tabule a následně horkých tekutin vlivem omezeného prostoru pro usedání. Nepovolené jsou boční opěrky židlí, které mohou způsobit zachycení oděvu. Zcela nepřístupné jsou u restauračních židlí nábytková kolečka. Nábytek musí být dobře čistitelný, musí umožnit snadnou údržbu podlahy a být odolný proti poškození při úklidu. Musí být odolný proti působení vlhkosti a alkoholu. Pro pohodlné stolování jedné osoby je třeba minimální plochy 60x40 centimetrů. Pracovní plocha baru by měla splňovat výšku minimálně 90 centimetrů a podlaha musí být z neklouzavého materiálu. Šířka pracovní plochy by neměla být větší jak 70 centimetrů, což je maximální dosah (www.czechdesign.cz). V kavárenském prostoru musí být zajištěna dokonalá vzduchotechnika, která zajišťuje dostatečný přísun čerstvého vzduchu. V kavárnách převažuje podávání nápojů a drobnějších pokrmů, proto se užívá velikost stolků menších rozměrů o průměru 60 až 80 centimetrů pro dvě až tři osoby. Stolky by měly mít nejlépe jen jednu nohu, aby nedocházelo k zakopávání hostů o stolky a k následným zraněním. Rozestavění stolků může být různorodé.

Obr.19 Paralelní uspořádání stolů

Obr.20 Uspořádání stolů do diagonály

33

Obr.21 Stoly v kavárně

Jedno místo u stolu zabírá minimálně 0,5 m2. Pro společenské činnosti a hry by se mělo v interiéru vyčlenit samostatné místo. Mezi oblíbené patří kulečník nebo šachové stolky. V kavárnách je také často volená různá výška podlah, která musí být vyřešená tak, aby v komunikačních zónách pro personál bylo co nejméně schodů.

5.5 Barové pulty Barové pulty se v dnešní době objevují ve většině pohostinských zařízení. Bary slouží k vydávání nápojů a základních pokrmů. Máme několik možností, kam umístit barový pult. Nejčastěji je pro něj zvolené nejintimnější místo v podniku anebo naopak místo nejvíce frekventované, kde vytváří určitý styl interiéru. Hosté jsou k baru často přitahování nevídaným uměním barmana. Nachází-li se v interiéru taneční parket, je vhodné situovat barový pult co nejblíže tak, aby byl přímo v centru dění. Nejčastějším umístěním barů jsou ale místa podél stěn a v rozích místností. Doporučuje se, aby počet míst u baru nebyl menší než deset procent z celkového počtu míst. Pro hosta sedícího u baru je potřeba 60 centimetrů místa.

Obr.22 Plošná potřeba místa pro obsluhu a hosta

34

Místa k sezení u baru by měla být umístěna blízko u sebe. Toto řešení podporuje lepší komunikaci mezi hosty a tlumí pocit osamocení. Sezení u baru musí být dostatečně odolné a stabilní, aby nedošlo k pádu hosta. Personál, který obsluhuje za barovým pultem, by měl vykonávat co nejvíce pracovních úkonů směrem čelem k hostu. Povrch barového pultu musí být z takových materiálu, které odolávají vodě, alkoholu, oděru nebo hořící cigaretě. Povrch musí být dobře čistitelný a omyvatelný. Povrch také nesmí být zcela hladký, jinak by docházelo k prokluzování sklenic a nejrůznějšího inventáře. Vhodným materiálem ke konstrukci plochy barového pultu je kámen, sklo nebo nerezový plech. Servírovací plocha by měla mít mírně zvýšený okraj proti stečení nápojů. Na stěnu za barem se nedoporučuje umísťovat zrcadlo, host se nerad u pultu vidí. Velmi důležité je vhodně zvolené osvětlení a nasvícení barového pultu. Doporučuje se osvětlit pracovní a konzumační desku pultu nikdy však nesmi dojít k oslnění osob sedících za barovým pultem. Doporučuje se použít bodové osvětlení v teplých odstínech světla (Salač, 2004).

5.6 Působení barev v interiéru Barvy jsou pro nás běžnou součástí života, proto si jich často nevšimneme. Pro naši duševní pohodu jsou ale velmi důležité. Čím jsou silnější, tím mají na nás větší vliv. Barvy ovlivňují naše emoce i stav naši mysli. Proto je velmi důležité, použít v interiéru takové barvy, které na nás působí blahodárně. Především se musíme zaměřit na barvy takové, které nás obklopují, ale jsou na první pohled pro okolí skryté. Jednotlivé barevné kombinace působí na lidské pocity i optické vjemy. Barvy se uplatňují ve třech směrech •

v prostoru, který buď rozšiřují, nebo zužují

•

v čase, kdy rozlišujeme mezi krátkodobými a dlouhodobými barvami podle toho, jak rychle na ně reagujeme

•

v energii, kterou vyzařují, což je rozhodující při zařizování všech soukromým i veřejných interiéru

35

Obr.23 Prostorové rozmístění barev

Barevné plochy prostoru se stávají druhotnými zdroji jeho osvětlení. Z tohoto hlediska musíme uvažovat i o prostorovém rozmístění barev barevné sestavy.

5.6.1 Významy barev Každá barva má svojí charakteristiku, na které se lidé všeobecně shodují. Pro marketing a podnikání je důležité, že barvy přitahují pozornost. Představují zajímavý a často zkoumaný psychologický fenomén. Barvami, jejich kombinacemi, sytostí a odstíny se zabývají reklamní tvůrci, designéři všeho možného včetně interiérů i exteriérů, architekti, dopravní psychologové a mnozí další. Barva má velký vliv na naše vnímání a hodnocení. Je prokázáno, že dlouhodobý pobyt v sytě vymalovaném pokoji působí velmi dráždivě na nervový systém. Červenou a žlutočernou vnímáme jako varovné signály (www.jub.cz). Pro zajímavost zde uvádím klasické významy přisuzované v psychologii některým barvám:

Černá

extrémní, protestující, záporná, elegantní, ukvapená

Bílá

neurčitá, nedotčená, nejistá, nevyjádřená

Šedá

neutrální, nevýrazná, nezúčastněná

Červená Zelená

silná, energická, vitální, aktivní, sexuální, soutěživá, impulzivní klidná, nezdolná, pevná, přirozená, vytrvalá

Modrá

klidná, relaxační, estetická, empatická

Žlutá

veselá, uvolněná, spontánní, aktivní, perspektivní

36

Hnědá

pohodlná, jistá, uspokojující, smyslová, pohodová

Fialová

citlivá, nestabilní, nezralá, intuitivní, nereálná

Tab. 1 Význam barev

Obr.24 Působení barev na člověka

5.6.2 Barvy a obory podnikání Mnoho firem nebo produktů je spojována s určitou barvou, která souvisí s jeho charakterem. Například k cestovním kancelářím jsou přiřazovány barvy, které navozují letní pohodu, slunce, moře, modrou oblohu. Nejčastěji používané barvy v tomto oboru jsou oranžová, žlutá a modrá. Právní kanceláře jsou spojené s barvami asociující serióznost, důstojnost a jistotu. To jsou vlastnosti, které lidé od tohoto oboru logicky očekávají. Mezi takové barvy patří šedá, černá nebo modrá. Pro kosmetické salony jsou typické pastelové „ voňavé“ barvy a barvy přírodní, které by měly působit svěže, odpočinkově a odlehčeně. Tomu odpovídá barva bílá, růžová nebo světle zelená. Do pohostinských zařízení se hodí teplé barvy, které navozují pozitivní emocionální zážitky. Působí otevřeně a přátelsky. V malé míře se osvědčila barva oranžová, červená a zlatá, která je spojována s představou luxusu a vysoké úrovně. Červená barva je nejenom barvou aktivní, ale dokáže také stimulovat některé tělesné funkce jako je chuť k jídlu. Černá barva je nejméně spojována s hostinským zařízením. Každá barva má v sobě určitý psychologický obsah, který závisí na každém z nás, na našich vlastnostech a aktuálních emočních stavech. Kromě obecného významu

37

jednotlivých barev je také důležité analyzovat v konkrétním spojení s různým oborem podnikání (www.mandk.cz).

5.7 Nedostatky veřejných interiérů K vybavení veřejných interiéru je často potřeba atypický nábytek. Jeho výroba patří k lukrativním zakázkám, ze kterých mají firmy slušný zisk. Bohužel výrobce často dodá zboží v neodpovídajícím stavu, kdy nábytek nedosahuje požadované jakosti. Nemůže se tedy použít k účelům, ke kterým byl objednán. Dalším problémem jsou skryté vady, které nelze při předání odhalit. Na atypický nábytek do veřejných interiérů jsou kladené mnohem vyšší nároky, než na nábytek bytový. Toto si ale výrobce často neuvědomí a tak často vzniká řada problémů při jeho užívání. Mezi nejčastější reklamace patří nejednotný vzhled textury a barevnosti nábytku. Velká pozornost by se měla věnovat použitým materiálům. Především bychom se měli zajímat o materiály aplikované na funkčně namáhané plochy, jako jsou barové pulty nebo stolový nábytek. Je důležité, aby si nábytkové vybavení uchovalo co nejdéle estetické parametry. V pohostinství musí být odolné zejména proti působení vodě, vlhkosti a alkoholu. U čalouněného nábytku převažují reklamace potahových látek. Do veřejného interiéru se nejvíce hodí použít kůži nebo tkané plyše. Potahové textilie by měly mít do těchto prostor protišpinivou a antistatickou úpravu. Také by u těchto textilií neměla chybět vlastnost snížené hořlavosti. V případě použití kůže hrozí díky nedostatečnému zpracování před použitím vytahání, vznikají prosezené plochy (Brunecký 1995). Ve veřejných prostorách hrozí velké nebezpečí úrazu, proto je velmi důležité při zařizování takového interiéru dodržovat všechny normy a doporučení.

38

6 Kina a požadavky pro sledování médií

6.1 Světová kinematografie Počátky kinematografie se začaly psát roku 1895. Tohoto roku uskutečnili bratři Lumiérové první světovou filmovou projekci v pařížském Grand Café. Promítání vyvolalo obrovský ohlas, který bratry Lumiérovi zaskočil. Nebrali totiž svůj vynález jako zábavní prostředek, počítali spíše s vědeckým využitím. Proto se soustředili především na dokumentární snímky. První umělecké filmy začal natáčet George Mélies, který okamžitě rozpoznal neuvěřitelné možnosti využití tohoto vynálezu. Zasloužil se také o vytvoření standartu v rozměrech filmových pásů, což umožnilo rychlé rozšíření kinematografie do celého světa (www.wikipedia.org/wiki/Kinematografie).

6.2 Česká kinematografie U nás se konala první projekce v Karlových Varech 18. října 1896, tedy ani ne rok po světové premiéře. První kino založil v Praze roku 1907 Viktor Ponrepo. Za 1. republiky se točí především dokumenty například o vltavských Svatojánských proudech a filmová zpracování klasických literárních předloh. Před válkou se režiséři například Otokar Vávra soustředili na zpracování historických literárních děl. V současnosti existuje mnoho předpisů pro projektování kin v ČSN 73 5251. Obsahují řadu ustanovení, které se týkají zajištění dobrých technických podmínek promítání obrazu a reprodukce zvuku, bezpečnosti diváků atd. V technických požadavcích jsou rozvedeny údaje k zajištění požární bezpečnosti, jako je řešení schodišť, dveří, oken, nebo únikových komunikací. Také jsou zde podrobně rozvedena ustanovení pro řešení hlediště a jeho rozměrů vhodných k zajištění dobré viditelnosti promítaného obrazu i dobré akustiky. Důležité jsou rovněž požadavky na promítárnu s příslušenstvím, zdravotně technické zařízení, elektrické instalace, vytápění a větrání. V současné výstavbě kin je patrná velká rozmanitost dispozičního i architektonického řešení. Především volba tvaru hlediště, konstrukce a tvar zastřešení i použití

nových

materiálů

značně

ovlivňují

(www.wikipedia.org/wiki/Kinematografie). 39

celkovou

koncepci

staveb

6.3 Požadavky interiérů kin Nábytkové vybavení kin zejména jeho sklopné mechanismy nesmí obtěžovat svoji hlučností a způsobit poškození oděvu nebo zranění návštěvníka. Všechna sedadla musejí být stabilní a zajištěná proti převrhnutí. V řadách za sebou musí být místo na projití minimálně 45 cm. U očalouněných sedadel se přidává 5 cm navíc. Jedno sedadlo zabírá asi 0,5 m2 plochy a mělo by být široké nejméně 50 cm, přitom sedák musí svírat s opěradlem 108-115°.

Obr.25 Hloubky řad k sezení

Čalouněné materiály používané u tohoto sedacího nábytku musejí splňovat požadavek maximální prodyšnosti kvůli zamezení pocení. V interiérech kin se také nedoporučuje používat závěsy a další podobné textilní materiály. V případě použití, textilie musí mít úpravu snížení hořlavosti. Schodiště musejí mít minimálně tři stupně a vhodné osvětlení. Při promítání by nemělo svítit kromě nouzového osvětlení žádné jiné světlo. Stěny a strop je vhodnější volit v tmavých barvách. Z první řady směrem do středu by měl být úhel 30º.

Obr.26 Podélný řez prostorem kina

40

6.4 Promítací plátno Promítací plátno je plocha, na kterou projektor promítá obraz. Čím více je v sále diváků, tím větší je potřeba promítací plochy. Pokud zvolíme kvalitní plátno, obraz bude výrazně lepší. Dnes je k dostání mnoho druhů projekčních pláten například plátna stativová rolovací nebo plátna rámová s přední a zadní projekcí. Plátna, která se uchytí přímo na zeď, jsou v kovovém krytu poháněná mechanickým systémem nebo ručně rolovací (http://www.complex.cz).

Obr.27 Promítací plátno

6.4.1 Umístění projekčního plátna •

nejbližší posluchač by měl sedět minimálně ve vzdálenosti šířky plátna

•

do 4 násobku výšky plátna jsou čitelné detaily zobrazené na plátně

•

do 6 násobku výšky plátna je dobrá čitelnost

•

do 8 násobku výšky plátna má posluchač přehled o prezentaci na plátně

Ve větších prostorách je třeba brát v úvahu výšku stropu a umístění plátna od země. Spodní část plátna by měla začínat nad úrovní hlavy sedícího diváka v první řadě, tím se zajistí dobrý výhled diváků v zadních řadách. Výška sedícího diváka je zpravidla 130-150 cm, proto by plátno mělo začínat na této úrovni. Projektor musí být vzdálen od promítacího plátna maximálně 3,5 m.

41

7. Návrh kinokavárny Prostor kinokavárny zabírá 82 m2. Výška stropu je 4200 mm. Tento interiér je řešený pro maximální počet 70 návštěvníků. V samotné práci je řešen pouze interiér dvou místností kinokavárny. Ostatní navazující zařízení jako jsou sociální zařízení, kuchyně nebo vstupní prostory nejsou součástí zadání práce a proto nejsou řešeny. Celý prostor je oddělený na dvě propojené místnosti, které odděluje bambusová stěna. V první místnosti se nachází posezení s barem, v druhé místnosti pak samotné promítací plátno s řadou sedadel. Tento oddělený způsob je zvolený z důvodu hluku jdoucího od baru, kde probíhá větší obslužná činnost. Díky tomuto řešení mají diváci daleko větší pohodlí a mohou se nerušeně soustředit na sledování programu. Stěna naproti promítacímu plátnu je ze speciálního zvukově pohltivého materiálu, díky kterému se zlepší akustika prostoru. V návrhu jsou jasně vytyčené komunikační zóny tak, aby nedocházelo ke kolizím a pohyb po prostoru byl plynulý. Byly zvolené takové odstíny barev, které nepůsobí nijak rušivě, ale naopak příjemně a harmonicky. Zvolené osvětlení by mělo být dostačující. Nesmí hosty oslňovat, ale naopak navozovat příjemnou atmosféru a vhodným způsobem dotvářet interiér.

42

7.1 Půdorys Místnost má rozlohu o 82 m2. Výška stropu je 4200 mm. Prostor kinokavárny je rozdělen na místnost s posezením a barem. V druhé místnosti je promítací plátno s řadou sedadel.

Obr.28a Půdorys

Obr.28b Půdorys

43

7.2 Zvolené osvětlení Promítací místnost je osvětlená pomocí světel upevněných na bočních stěnách. Dále jsou zde použity světlá závěsná 600 mm nad deskami stolů. Místnost s barem je osvětlená kombinací závěsných svítidel nad barovým pultem, v komunikačních zónách a svítidly nad jednotlivými deskami stolů.

Obr.29 Pohled na kinokavárnu seshora

44

Obr.31 Pohled do kinokavárny

Obr.30 Vstupní pohled do kinoavárny

45

Obr.32 Pohled do promítací místnosti

Obr.33 Promítací místnost kinokavárny

46

7.3 Podlaha Jako vhodný druh podlahy jsem zvolila vysoce kvalitní laminátovou podlahu, která je vhodná pro zátěžové komerční použití. Podlaha by měla zaručit maximální ochranu proti vnikání vlhkosti a hořlavosti a zároveň by měla být dobře čistitelná.

Obr.34 Textura podlahy

7.4 Stěny Zvolené barvy stěn by měly navozovat útulnou a pohodovou atmosféru podniku. Červená barva za barem navíc stimuluje chuť k jídlu a působím luxusním dojmem. Bambusová stěna opticky předěluje dvě místnosti a funguje zároveň jako dekorace.

Obr.35 a 36 Barva stěn

47

8. Diskuze Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem kaváren a to jak u nás tak i v cizině. Historie a rozvoj kaváren je značně obsáhlý a složitý, proto se práce zabývá rozhodující momenty, které značně ovlivnily rozvoj kaváren. Kavárna je také fenomén, který výrazně přispěl k formování moderní městské společnosti. V průběhu času se postupně měnil význam kavárny ve společnosti. Kavárny tvořily zvláště ve vypjatějších dobách naši historie politicky nebezpečná centra. Byla to ohnivá místa, kde se scházeli revolucionáři a svobodně myslící lidé. Dále se práce zaměřuje na studium těch nejznámějších a nejzajímavějších pražských a brněnských kaváren. Z velkého množství, byly vybrány ty, které zaujaly jednak svým vzhledem, ale také svými slavnými návštěvníky. U nás došlo za první republiky k prudkému vývoji kavárenství a to hlavně z toho důvodu, že Češi toužili po společenském životě v mnohem větší míře než doposud. V Praze a Brně vznikala jedna kavárna za druhou. Kavárna je zařízení, které slouží a napomáhá zachovat společenský život. Tento podnik se zaměřuje především na rozmanitý sortiment studených a teplých nápojů. V interiéru mohou mít návštěvníci různý výběr společenských her nebo kulturního vyžití. Neměl by zde samozřejmě chybět dostatek novin a ostatních tiskovin. Vybavení podniku musí odpovídat jeho funkci, musí být bezpečné a účelné. Také musí splňovat všechny náležitosti, o kterých hovoří dané normy a vyhlášky. Při návrhu vlastní kinokavárny je nutné dbát na to, aby byly od sebe náležitě odděleny všechny zóny sloužící pro pohyb jak návštěvníků, tak personálu. Je důležité, aby pohyb v uzavřeném prostoru byl plynulý a nedocházelo ke kolizím. Prostor jako celek musí působit harmonicky, příjemně rozhodně ne rušivě až agresivně. Proto je důležité zvolit správné odstíny barev a příjemné dostačující osvětlení. Při tvorbě každého návrhu je důležité pamatovat na dispozice prostoru a přizpůsobit tak nápad realitě. Kavárny, ať už se zaměřením na společenské vyžití nebo bez něho, jsou místem, kde můžeme aspoň na chvíli zastavit čas a uniknout z denní rutiny plné stresu. Jsou místem, kde se utužují vztahy, lidé vzpomínají na staré dobré časy a poznávají nové zajímavé osobnosti. Životní styl se sice změnil, mění se i klientela, ale kavárny jsou přesto nesmrtelné.

48

9. Závěr Kinokavárnu můžeme chápat jako ideální prostředí k předvádění a sledování filmů. Kino propojené s kavárnou rozšiřuje divácký zážitek a umožňuje během představení konzumovat nejrůznější nápoje a pochutiny. Tím se nám zvyšuje zájem diváků a tedy i návštěvnost. Práce se zabývá historií pronikání kultury pití kávy z Orientu do Evropy. Dále vývojem a historií vzniku prvních kaváren ve světě a následně i u nás. Toto téma je značně obsáhlé, proto práce zkoumá pouze témata, která jsou nejdůležitější k pochopení celé problematiky. Zajímá se o nejoblíbenější a nejproslulejší kavárenské podniky, které vznikaly v Praze i Brně v hojném počtu. Oblíbenost kaváren v Čechách byla velmi vysoká. Lidé se zde mohli společensky setkávat a kulturně se vzdělávat. Práce se snaží se zjistit, jak kavárny ovlivňují společnost v minulosti i v současnosti. Zdaleka ne všichni měli v kavárně stejné postavení. Kavárny byly vlastně takovým veřejným ateliérem, kam různorodí umělci chodili čerpat inspiraci. Proto se v kavárně zrodilo plno slavných uměleckých děl. Také se zabývala požadavky na veřejný interiér, které zaručují snadný a plynulý provoz pohostinského podniku. Těmito požadavky by se měl řídit každý majitel takovéto provozovny, jedině tak získá prostor bezpečný pro své podnikání. V poslední části byl pomocí vlastních vizualizací navrhnut interiér kinokavárny, která by slučovala možnost promítání převážně dokumentárních filmů s možností konzumace drobných pokrmů a nápojů. Z důvodu větší hlučnosti přípravy nápojů a pokrmů u baru, byla zvolena oddělená promítací místnost. Diváci tak mají možnost více se soustředit na program, aniž by je rušil přílišný hluk. Na stěny za barem byla zvolena červená barva, která podporuje chuť k jídlu, podporuje krevní oběh. Pro její útlum se na okolní zdi aplikoval odstín přírodní béžové, který navozuje příjemnou atmosféru. Jako doplněk byl použit přírodní motiv ve formě bambusových tyčí u zdi, která vymezuje obě místnosti. Zvolenou kombinací barev, materiálů a dodržením požadavků pro plánování veřejného interiéru by mělo být docíleno takového prostoru, který by byl v prvé řadě bezpečný, praktický ale i příjemný pro pobyt hostů.

49

10. Summary Cinda-coffee lounge we can get like ideal environment to demonstration plus following films. Cinema linked by coffee lounge extends looker - on experience plus makes it possible to during introduction consume all sorts of drinks plus seasoning additives. By to us increases interest viewers plus then and visit rate. Work deal with story penetration culture drink coffee from orient to the Europe. Further development plus genesis first coffee lounge in the world of consequently as well as at our place. This subject is considerably extensive, therefore work only investigate subject that the are most important to understanding whole problems. He takes interest in best - loved plus most renowned clubbable undertakings that the originate in Prague and Brno in plentiful of the number of. Popularity coffee lounge in Bohemia very be high. People here could socially see around plus culturally rear. Work try find out, how coffee bars work society in former times and presently. By far not all have in coffee lounge same position. Coffee bars inhere such public studio, where heterogeneous artist went draw inspiration. Therefore in coffee lounge gave birth to lot famous artistic divide by. Also deal with demand on public interior that the guaranty easy plus fastmoving traffic catering establishment. This requirements would had drive every owner such workroom, alone so regaining space safe for his business. At last parts was suggested cinema-coffee lounge, that would fuse possibility projection largely documentary with possibility consummation minute dishs plus drinks. On the ground of bigger noisiness disposition drinks plus dishs in the bar, was elect separate projection room. Viewers so be in a position more concentrate on programme, neither would is intruded excessive noise. On walling behind bar was elect red that the supports appetite, supports circulation of blood. For her electrical attenuation on surrounding walls applied shade natural beige that the somnifacient pleasant atmosphere. Like supplement was used natural motive in practice bamboo pole rod up against the wall that the incloses both rooms. Elect through the combination colours, materials plus compliance needs for scheduling public interior would had be reach for doodad space, that would be first place safe, practical but also pleasant for stay guests. 50

11. Použitá literatura •

DLABAL, S., 1992, Interiéry v pohostinství Praha, ABF: ARCH, 49 s.

•

NEUFERT, E., 2000, Navrhování staveb: Příručka pro stavební odporníky, stavebníky, vyučující i studenty, Praha, Consultinvest, 618 s.

•

BRUNECKÝ, P., 1995, Interiér – člověk a nábytek, MZLU Brno, 280 s.

•

BENDOVÁ, E., spol. 2008, Pražské kavárny a jejich svět, Praha, Ladislav Hačka, 152 s.

•

ALTMAN, K., 1993, Krčemné Brno, Doplněk, 157 s.

•

PRAŽSKÉ LITERÁRNÍ KAVÁRNY A HOSPODY, 1990, Československý spisovatel, 279 s.

•

KROUTVOR, J., 1998, Café Fatal, Dauphin, 221 s.

•

SALAČ, G., 2004, Stolničení, Fortuna, 217 s.

•

BOUD, J., 1980, Osvětlení v restauracích, Ústav bytové a oděvní kultury, 5 s.

•

MAIRINGEROVÁ, S. G., Kavárenská jeviště: Kavárna v evropském malířství 19. a počátku 20. století, Dějiny a současnost, 2008, roč 30, č 4, s. 33-35. ISSN 0418 -5129.

•

ROLEČEK, H., Animírky a múzy nejen tiché: Ženy pražských kaváren a lokálů první poloviny 20. století, Dějiny a současnost, 2008, roč 30, č 4, s. 36-39. ISSN 0418-5129

•

KOŘÍNKOVÁ, Š. , Hájiti zájmy živnosti kavárenské: Osudy pražských kavárníků v první polovině 20. století, Dějiny a současnost, 2008, roč 30, č 4, s. 40-43. ISSN 0418-5129

Internetové zdroje • •

http://www.hluk.eu/clanky/pakust/pakust.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/Kinematografie

51

12. Seznam obrázků Obrázek č. 1

Dobová kresba kávovníku

Obrázek č. 2

Petice žen proti kávě

Obrázek č. 3

Odpověď mužů

Obrázek č. 4

Interiér kavárny Louvre

Obrázek č. 5

Kavárna Slavia

Obrázek č. 6

Kavárna Union - interiér

Obrázek č. 7

Kavárna Union - exteriér

Obrázek č. 8

Kavárna Savoy, Běhounská ulice

Obrázek č. 9

Národní kavárna, Solniční ulice

Obrázek č. 10 Brychtova kavárna Obrázek č. 10b Kavárna Bellevue Obrázek č. 12 Novinová inzerce kavárny Union Obrázek č. 13 Novinová inzerce kavárny Union Obrázek č. 14 Miloslav Holý, kavárna Unionka, 1925 Obrázek č. 15 Schéma systému vrchního číšníka Obrázek č. 16 Schéma rajonového systému Obrázek č. 17 Schéma barového pultu svrchu Obrázek č. 18 Schéma barového pultu z boku Obrázek č. 19 Paralelní uspořádání stolů Obrázek č. 20 Uspořádání stolů do diagonály Obrázek č. 21 Sezení v kavárně Obrázek č. 22 Plošná potřeba místa pro hosta Obrázek č. 23 Prostorové působení barev Obrázek č. 24 Vliv barev na člověka Obrázek č. 25 Hloubka sezení Obrázek č. 26 Prostorový řez kinem Obrázek č. 27 Promítací plátno Obrázek č. 28a Půdorys Obrázek č. 28b Půdorys Obrázek č. 29 Pohled o kinokavárny shora Obrázek č. 30 Pohled do kinokavárny Obrázek č. 31 Vstupní pohled do kinokavárny

52

Obrázek č. 32 Pohled do promítací místnosti Obrázek č. 33 Promítací místnosti kinokavárny Obrázek č. 34 Textura podlahy Obrázek č. 35 Barva stěn Obrázek č. 36 Barva stěn

Tabulka 1

Význam barev

53