MĚSTSKÉ MUZEUM ŽACLÉŘ
VÝROČNÍ ZPRÁVA ZA ROK 2012
MĚSTSKÉ MUZEUM ŽACLÉŘ
Výroční zpráva za rok 2012 Před sto lety v r. 1912 byla na místě staré žacléřské radnice na náměstí započata stavba okresního soudu čp. 10. Sloužila svému účelu až do r. 1945. Přestože byly snahy v poválečném Československu zachovat úřad soudu v této budově i nadále, sloužila nakonec různým účelům. Byla zde umístěna mateřská školka, učily se tu děti základní školy v Žacléři v období, kdy zde bylo tolik dětí, že se do tříd nevešly. Byly zde učebny základní umělecké školy a bytový odbor. Donedávna i kontaktní místo sociálního úřadu. Nejstarší institucí v budově je úřad pošty. V letech 1997 – 2000 se v 1. patře vybudovalo regionální Městské muzeum Žacléř. Stalo se tak na základě usnesení Rady města Žacléř ze dne 1. dubna 1998. Rok 2012 byl tedy již patnáctým rokem žacléřského muzea.
Městský znak a medvěd Medvěd mezi dvěma jedlemi v městském znaku je jeho původním znamením, který má zřejmě spojitost s názvem městečka Barnstadt či Bernstadt, které bylo pod hradem Žacléř vystavěno po husitských nájezdech. V šestnáctém století se stalo Žacléřsko hornickou oblastí a do štítu městského znaku přibylo další znamení – dělená zídka s hornickými symboly mlátkem a želízkem. Medvěd byl na pečetích i úředních razítkách. Objevoval se i v názvech hostinců, prý i žacléřské pivo bylo po něm pojmenováno, ale to je nedoložené. Na náměstí stála podsaditá roubená hospůdka – hostinec U medvěda. Tento název přešel i na zděnou stavbu, která roubenku nahradila, dnešní prodejnu Otesánek. Jeho majitel Josef Püschel nechal do výklenku nad hlavním vchodem umístit dřevěnou sochu medvěda, který měl místo očí žárovky, které svítily do noci víc než oči štamgastů Püschelova hostince. Výklenek byl po II. světové válce zazděn a medvěd zmizel. Vlastně se po dlouhá desetiletí povaloval na půdě radnice až do začátku třetího tisíciletí. Po svém objevení byl převezen do depozitáře Městského muzea Žacléř, zrestaurován panem Heidenreichem a ostatními pracovníky muzea a v r. 2012 umístěn nad vstupním schodištěm muzea. Pouze žárovky mu v očích už nesvítí.
Sbírková činnost Do sbírky Městského muzea Žacléř přibylo v r. 2012 nových 44 exponátů, 13 exponátů bylo zrestaurováno a 23 jich bylo nakonzervováno. Některé, jako pamětní list na roky I. světové války, dřevěné židle ze staré krkonošské chalupy, kamenný brus či kameninová nádoba, byly umístěny do expozice muzea. Cennými a krásnými exponáty jsou bezesporu dětské hračky. V r. 2012 obohatily sbírku muzea panenky, kočárek a krásná souprava plechové lokomotivy s vagónem a kolejemi, vyrobeno v 1. polovině 20. století. Vzpomínkou na slávu železnice je drážní telefon od firmy Siemens, používaný v 1. polovině 20. století. Podobně je vzpomínkou na činnost Sboru dobrovolných hasičů v Žacléři hasičská sekera, rovněž umístěná v expozici muzea. Sbírku muzea rovněž obohatily figurky vyrobené v žacléřské porcelánce. Vzácným exponátem je dřevěná lyže s vyraženým nápisem „Česká škola v Žacléři“. Do pomocné evidence Městského muzea Žacléř bylo zařazeno 46 exponátů. Předměty byly podle potřeby očištěné, dřevěné ošetřené proti škůdcům, a podle potřeby nakonzervované. „Pěknými kousky“ byla obohacena sbírka minerálů, založená v r. 2010. V depozitáři pracuje na zkrácený pracovní úvazek pan. František Heidenreich – dohoda o pracovní činnosti.
Výstavy v r. 2012 Zatímco v lednu a únoru probíhala v muzeu ještě výstava „Stromy kolem nás“, už se intenzivně připravovala výstava o výrobě automobilů ve Vrchlabí a Žacléři s názvem
„Škodovky z 50tých let v současnosti“. Výstava byla zahájena 24. února a na vernisáž přijeli nejen fandové, ale i odborníci, včetně konstruktérů osobních automobilů ve vrchlabské automobilce. Jejich vyprávění o náročném prosazování pokrokových návrhů nových konstrukcí a modelů automobilů v době po II. světové válce bylo velmi zajímavé. Výstava byla k vidění do 27. května 2012. Návštěvníci výstavy se seznámili se slavnou vrchlabskou karosárnou Petera a synové, s perfektní a krásnou řemeslnou prací výrobců kočárů a karosářů, s vývojem automobilky, která byla po II. světové válce chvíli samostatná, a převážně pak pobočným závodem AZNP Mladá Boleslav. Zajímavé čtení bylo o nesplněných přáních vrchlabských vývojových konstruktérů a zamítnutých slibných prototypech. Výstava sledovala dlouhý a ne právě jednoduchý vývoj dodávkového automobilu Škoda Š 1203. Ten se naposledy vyráběl ve firmě Roman Jirouš OCELOT v Bobru, malé žacléřské osadě. Pan Roman Jirouš byl hlavním spolupracovníkem a dodavatelem atraktivních exponátů, které návštěvníci na výstavě obdivovali. Prototyp škodováckého motoru s jednoduchým vstřikováním či kompletní podvozek Š 1202 Octavia, Felicia. Vzácnými exponáty na výstavě byly modely prototypů automobilů, např, Škoda Super Sport – Ferat. Výstava o velkém automobilovém fandovství přilákala 755 osob.
130 let železnice Královec - Žacléř Dne 8. června 2012 byla ve výstavních prostorách Městského muzea Žacléř zahájena výstava ke 130tému výročí lokální železnice Královec – Žacléř, jejíž provoz byl zahájen v říjnu 1882. Kromě dobových exponátů, fotografií a plánů se mohli návštěvníci seznámit se zajímavou historií výstavby lokálky, na jejímž písemném materiálu spolupracoval s Městským muzeem Žacléř pan Zdeněk Hrdina. Zaslouženou pozornost přitahovaly modely železničních souprav v různých měřítkách. Nebyly to jen děti, které se nemohly odtrhnout od funkčních modelů železnice od firmy MERKUR. Výstava byla nazvána „Železnice míří do Krkonoš“ a přilákala do muzea rekordní počet 1690 osob. Z historie lokální železnice Královec – Žacléř Prvním iniciátorem stavby železnice z oblasti Krkonoš s napojením na státní dráhu u Pardubic byl Albert Silberstein, majitel dolů na Svatoňovicku a Žacléřsku. Ve svém memorandu z roku 1844 vypočítával výhody navrhované železnice. Snaha jednotlivce však neměla ve Vídni mnoho úspěchu ke schválení. Po spojení více projektů byla stavba realizována až o několik let později jako přípojná trať k Jihoseveroněmecké spojovací dráze SNDVB. Vyměřování první trasy začalo po udělení koncese na jaře roku 1857 a již 3. února 1859 projel úsek trati z Josefova do Svatoňovic první zkušební vlak. Kolaudace pak byla provedena 1. května 1859 a na celé odbočné trati tak byl zahájen pravidelný provoz.
Ve svatoňovické uhelné pánvi působilo tehdy devět uhelných společností, v žacléřské pět. Spory nakonec prodloužení trati do Libavy a Walbřichu zastavily na neurčito. 28. června 1865 přijala rakouská vláda návrh na vybudování trati ze Svatoňovic do Královce a Libavy. Stavba byla zadána stavebním podnikatelům V. Lannovi a bratřím Kleinům. Do zahájení stavby však na jaře 1866 vstoupila pruskorakouská válka. A tu Rakousko prohrálo. V mírové smlouvě, uzavřené 23.8.1866 v Praze mezi kapitulujícím RakouskemUherskem a vítězným Pruskem, se habsburská monarchie musela zavázat k vybudování tří nových železničních propojení na stávající pruskou síť. Pokud by nebyla tato podmínka splněna, byla pruská strana oprávněna vybudovat nové trati na náklady Rakouska.
Práce pokračovaly velice rychle a 1. srpna 1868 byl zahájen provoz do Královce (tehdy Königshan). Mezinárodního významu dosáhla železnice až 29. prosince 1869, kdy začal provoz až do Libavy. Na novém úseku byly vybudovány stanice v Poříčí a v Královci. Vodárny pro zbrojení lokomotiv vodou byly v obou stanicích. Na trati, která prochází náročným horským terénem, bylo vybudováno několik vysokých mostů a před Poříčím musel být prokopán tunel. Železnice se však oproti původním plánům vyhnula Žacléři, a tak si na své koleje museli Žacléřští počkat. Přišel však důležitý mezník. Tím se stal 25. květen roku 1880, kdy byl schválen zákon 56 ř.z. o podpoře místních drah. Ten se podle cizích vzorů snažil přinést státní podporu podnikatelům, kteří měli zájem stavět drobné místní dráhy, tak aby doplnili stávající železniční síť.
V únoru 1880 se tak v Praze začala formovat nová železniční společnost Österreichische Local-Eisenbahn-Gesellschaft (OeLEG / ÖLEG, též Rakouská společnost místních drah – RSMD). ÖLEG začala plánovat stavbu většího množství místních drah na území Čech a Moravy. Na ty postupně byly vydávány předkoncese, které se dařilo měnit na definitivní koncese a stavební povolení. V roce 1880 byly získány první tři a následujícího roku dalších pět. Jedna z těchto koncesí byla vydána i na místní dráhu Královec – Žacléř. Dne 1. října 1880 byla vydána předkoncese stavební firmě Schön & Wessely. Ministerstvo obchodu vydalo následně 10. listopadu 1880 povolení k předběžným technickým pracím z Královce k závodům Schatzlar Kohlenwerken, případně do Žacléře. Dne 2. srpna 1881 bylo vydáno „povolení ke stavbě lokomotivní dráhy z Königshanu do Šaclíře“, jako říšský zákon č.105 s platností 90 let. Po tomto povolení už nic nebránilo ve stavbě. Nejprve ve dnech 12. a 13. prosince 1881 proběhla politická pochůzka budoucí trati. Při ní byly řešeny rozpory o připojení do stanice Královec SNDVB a křížení s okresní silnicí. Dne 8. dubna 1882 byla schválena konečná varianta stavby a na 22. června byla Českým místodržitelstvím nařízena politická pochůzka uvedeného úseku. Na základě této pochůzky bylo vydáno ihned stavební povolení i pro tento úsek. Stavba trati i vleček k důlním závodům probíhala rychle. Na základě žádosti stavitele bylo povoleno od 12. září 1882, jako součást stavebních vlaků, zajišťovat i provizorní nákladní dopravu. Mezi tím byly 5. července schváleny plány všech budov podle stavebního řádu pro Království české a 25. srpna byly schváleny ministerstvem obchodu kolejové plány stanic. Již 25. září proběhla předběžná revize trati a zkouška všech mostních objektů. Pak nic nebránilo tomu, aby 5. října byla vykonána technicko-policejní zkouška celé trati. Při této zkoušce bylo vydáno povolení k zahájení veřejného provozu.
Ve stanici Královec byla přistavěna další čtvrtá kolej, ze které vycházela kolej do samostatné stanice „Königshan Localbahn“. V kilometru 2,9 byla postavena zastávka Lampertice. Délka zastávky byla 180 metrů. Součástí zastávky byl strážní domek s čekárnou. Strážník trati obsluhoval hlavně výhybku v km 2,999, z které vycházela vlečka ke kamenouhelným dolům Marie a Elisabeth.
Koncová stanice v Žacléři o délce 200 metrů měla hlavní kolej, jednu objízdnou a jednu kusou k nákladním rampám. Na konci hlavní koleje byla postavena výtopna pro dvě lokomotivy. Vedle výtopny se nacházela skládka uhlí, studna a záchod. Celkové stavební náklady na výstavbu dráhy byly vyčísleny hodnotou 320 tisíc zlatých. První rok provozu vykázal nejvyšší hrubé příjmy za období provozu dráhy pod vedením ÖLEGu (rok 1883 – 39.914 zlatých). Za dva roky se hrubé příjmy propadly zhruba o pětinu (rok 1885 – 32.311 zlatých). Naopak stavební konto se průběžnou úpravou stále navyšovalo. Po převratu se od 28. října 1918 stává trať majetkem Československé republiky. Dráha je předána do správy nově ustanovenému Ředitelství státních drah v Hradci Králové. Po osvobození Československa se provozu na trati ujímají opět ČSD. Obsazovací vlak dojel ze Staré Paky dne 19. května 1945 a zaměstnanci DR byli nahrazeni určenými pracovníky ČSD od Ředitelství státních drah v Hradci Králové. V roce 1946 proběhly po železnici čtyři odsuny německých rodin. Od 6. května 1946 byl opět otevřen železniční přechod z Královce do Lubawky. Útlum těžby uhlí v kamenouhelných dolech Jan Šverma a definitivní ukončení těžby na konci r. 1992, spolu s nárůstem automobilové nákladní dopravy, postupně snížily výkony na lokálce. Po roce 1990 se trať několikrát dostala na seznam nerentabilních tratí s návrhem ukončení provozu.
V roce 1997 je v Žacléři vytrháno nepoužívané kolejiště a zachována pouze jedna kusá kolej. Nákladní doprava je vedena pouze na vlečku uhelných dolů v Lamperticích. Dne 9. června 2001 projel poslední nákladní vlak do Polska přes přechod KrálovecLubawka. K úřednímu ukončení provozu na lokálce Královec - Žacléř došlo až v r. 2012.
Výstava obrazů polského malíře Jacka Knapa
Jeho přátelé o něm říkají, že kromě talentu je velice skromný a pracovitý umělec. Jacek Knap má vlastní, lehce rozpoznatelný styl magického realismu. Jeho práce se těší velké přízni polského i zahraničního publika. Od dětství žije s malými přestávkami ve Wleni. Pracuje poblíž, v Nielestnie, jako pedagogický terapeut v Domě sociální pomoci. Ve volných chvílích tvoří kresby a obrazy. Miluje krásy krajin a lidských sídel, ve kterých nachází náměty pro svou hluboce emocionální tvorbu. Kromě potulování krajinou nachází potřebnou inspiraci také v hudbě. Nepohrdne dobrým filmem či knihou.
Na slavnostní zahájení výstavy, které proběhlo v pátek 7. září, přišlo 41 osob. Celkem ji do 2. listopadu 2012 shlédlo 587 osob.
Výstava obrazů výtvarníka Antonína Vobořila a Jany Macharovské
Antonín Vobořil se narodil v r. 1921 na Mostecku v Dolním Jiřetíně, městečku, které padlo za oběť povrchovému dolování hnědého uhlí. Již ve škole vynikal v kreslení a učitelé ho doporučovali na další studia v tomto oboru. Otec však pracoval na šachtě a na taková studia nebylo ani pomyšlení. Antonín nastoupil do učebního oboru písmomalířství. Při záboru pohraničí se rodina odstěhovala k Plzni do Radnice. Za války pracoval na pile, kde se vyráběly dřevěné baráky pro pracovní tábory. Po skončení války se Vobořilovi vrátili domů a Antonín nastoupil do Stalinových závodů, pozdějšího Chemopetrolu, do oddělení propagace. Na naléhání kolegy, který odešel jako výtvarník do mosteckého divadla, to Antonín zkusil také, a zůstal tam jako malíř divadelních dekorací plných třicet let až do jeho zániku v r. 1982. „Když se dívám dnes na televizi, vzpomínám na umělce, se kterými jsem se v divadle setkával při jejich vystoupeních. Bohužel, někteří mezi námi už nejsou. Se starým mosteckým divadlem se přišel rozloučit jen Vašek Neckář.“ Při práci v divadle, kterou měl rád, poznal Antonín Vobořil scénografy velkých divadel, včetně „Národního“. Přesto se těšil domů, do svého ateliéru, kde se věnoval své vlastní tvorbě. Nejraději maloval krajinu, kopíroval však i staré mistry.
Jana Macharovská se narodila v Ústí nad Labem v r. 1984. Když jí bylo jedenáct let, přestěhovala se se svými rodiči a sestrou do Žacléře. V nedalekém Trutnově nastoupila na osmileté studium gymnázia. Jejím hobby bylo tvořit návrhy oblečení, které si pak sama šila. Přijímací zkoušky na VŠE oděvního návrhářství nedopadly, a tak se v červenci roku 2003 vydala do Anglie. Její zálibou se stalo cestování, které bylo v případě Jany na zážitky, ať už krásné či chmurné, velice bohaté. Jana říká: „Každý se se svými pocity vyrovnává různými způsoby, třeba psaním deníku, či poezie. Ale mně bylo bližší si svůj deník malovat. Za své malířské nadšení vděčím mému dědečkovi Antonínu Vobořilovi. Díky němu jsem vyrůstala v kouzelném světě barev a fantazie. Obrázky musí být hotové ještě ten den, jsou motivované pocity a emocemi, které právě prožívám.“
Na zahájení výstavy obrazů Antonína Vobořila a Jany Macharovské dne 9. listopadu přišlo 57 osob. Trvala do 9. prosince 2012 a navštívilo ji 76 osob.
Poslední výstava r. 2012 byla nazvána „Lyže, boby, saně… huráá na ně!“ Návštěvníci se seznámili s historií a vývojem lyžování v Krkonoších nejen v textu, ale především díky bohaté kolekci lyží, která je součástí sbírky Městského muzea Žacléř. Nejstarší lyže jsou odborníky datovány kolem r. 1900 a jejich vázání používali vojáci rakouské armády. Na výstavě byly dále ke zhlédnutí boby po domácku vyrobené, dětské saně ze začátku 20tého století, dokonce sněhová koloběžka a „tajfunky“, vyráběné ve Svobodě nad Úpou. Nostalgické vzpomínání umocňovaly dobové fotografie a ilustrace. Málokdo z návštěvníků tušil, že se v Žacléři velmi kvalitní lyže dnes vyrábějí. Část kolekce žacléřských lyží Lusti celý vývoj „prkýnek“ uzavírala. Výstava „Lyže, boby, saně… huráá na ně!“ byla zahájena dne 14. prosince za účasti 70ti osob.
Z historie lyžování na Žacléřsku v Krkonoších, se v 1. polovině 20. století vyráběly lyže (vedle „značkových“) podomácku v kdejaké chalupě. Tehdy byla lyžařská výstroj a výzbroj samozřejmostí každého obyvatele Krkonoš, protože si ji mohl každý pořídit a všichni se hýbali. Je neuvěřitelné, jaké kousky na těch primitivních prkýnkách tehdy lyžníci prováděli… Šikovní lyžaři, fyzicky dobře vybavení díky tvrdé práci v lese, hospodářství či na šachtě, žili i v nejvýchodnější části Krkonoš na Rýchorách a Žacléřsku. V rodině Johanna Feesta se vyráběly lyže již na konci 19. století, zrovna tak u Braunů.
Na lyžích se začalo velice brzy soupeřit, a to v několika disciplínách běhu, krasojízdě a skoku. Vnuci zmíněného Johanna Feesta byli zdatnými sportovci, Gottfried byl v r. 1925 účastníkem Středoevropských mezinárodních závodů lyžařských v Janských Lázních. Velká popularita a masovost vyžadovala organizaci. Nejstarší doklad o organizovaném sportování v Žacléři je z r. 1882. Tehdy byl založen německý tělovýchovný spolek Der deutsche Turnverein (DTV), nazývaný Duch hor. Cvičili zde děti, žáci, muži a ženy. V r. 1920 byl založen oddíl zimních sportů Wintersportverein-Aupenthal. A v témže roce byl postaven za porcelánkou „na Poláku“ skokanský můstek s kritickým bodem 50 m. Kronika uvádí, že v následujícím roce na něm proběhl závod, kterého se zúčastnilo 27 skokanů za podpory 3000 diváků. V r. 1924 se závodu ve skoku a běhu na lyžích, vypsaném pro všechny věkové kategorie, účastnilo dokonce 200 závodníků a diváků bylo 5000. Po II. světové válce to byly severské disciplíny, které vévodily zimním sportům. Na začátku 50tých let byl v Prkenném Dole vybudován skokanský můstek s kritickým bodem K-48 m. V provozu byl až do r. 1970. Soutěžilo zde i několik československých reprezentantů, rekord můstku držel Drahoš Jebavý s 54 m. S těmito borci úspěšně závodili i domácí skokani Baníku Žacléř pod vedením trenérů Hanse Feesta – byl jediným z rodiny, kdo přežil válečná léta, dále Helmuta Fibingera a Rudy „Kopejtka“ Brauna. V 60tých letech byla základna lyžařského oddílu pod vedením Tondy Poláka nejsilnější. Petr Heisler získal na mistrovství ČSSR ve skoku na lyžích v r. 1964 bronz. V závodě sdruženém se stal Karel Zahradník opakovaně v letech 1963 – 1966 mistrem republiky a Jan Kubal byl šestý na stejném klání v r. 1965 a devátý v r. 1967.
V r. 1970 byl v Prkenném Dole vybudován na úkor skokanského můstku lyžařský vlek. V Žacléři se staly prioritou sjezdařské disciplíny a opět se závodilo. V r. 1974 stálo na startu kvalifikačního závodu žactva v obřím slalomu 290 dětí. Pod vedením trenérů Tondy Kamenického, Heinze Brauna a Richarda Macháčka dosahovala žacléřská mládež opět velmi dobrých výsledků. Mezi kluky vynikal Petr Petira a mezi děvčaty Božena Hloušková. „Božka“ si přivezla z celostátní olympiády učňovské mládeže ve Vysokých Tatrách bronz. Nejdále to dotáhla pod vedením svého otce Karolína Šedová v alpském lyžování a Klára Hofmanová v jízdě na skibobu. Karolína se stala několikanásobnou mistryní Československa a České republiky v juniorské i ženské kategorii ve slalomu, obřím slalomu a super G. V r. 1991 přivezla z mistrovství světa juniorů v Trofen Topolino v Itálii stříbro. V r. 1997 byla sedmá na mistrovství světa juniorů ve švýcarském Schwytzu. Na mistrovství světa v italském Sestriere byla 12. v kombinaci a v r. 1999 si přivezla ze světové Univerziády ve Vysokých Tatrách bronz ze super G. V nové disciplíně skicrossu jezdila Světový pohár a v letech 2002/2003 zvítězila v Evropském poháru. Klára Hofmanová začala jezdit na skibobu v r. 1998. Propracovala se do žákovské reprezentace a v r. 2001 byla nominována na mistrovství světa juniorů. Přivezla si čtyři stříbrné medaile – ze super G, obřího slalomu, slalomu a kombinace. V r. 2002 ve skvělé formě zvítězila na mistrovství světa v obřím slalomu a v super G byla druhá. V r. 2003 získala jako juniorka na mistrovství světa v super G čtvrté místo v obřím slalomu, v kombinaci bronz a ve slalomu stříbro. Žacléřáci patřili též k průkopníkům nového zimního sportu - snowboardu. Především Milan - „Míša“ - Melesík, vítěz učňovské olympiády ve slalomových disciplínách v r. 1980 a mistr republiky v jízdě na skateboardu. V této disciplíně neměl v letech 1979 – 1980 konkurenci. „Míša“ si své snowboardové prkno vyrobil v r. 1984 a později zahájil snad první sériovou výrobu snowboardů v republice pod názvem Pterodaktylus. Kluci ze Žacléře brzy patřili k nejlepším v republice. Daniel Kadavý obsadil na MS juniorů ve Finsku v r. 1997 13. místo.
Žacléřské lyže „Lusti“ Poptávka po snowboardových prknech se stala podnětem k tovární výrobě, kterou zahájil Milan Luštinec v r. 1993. V r. 1996 přidal k sortimentu „prken“ ještě výrobu turistických lyží. V r. 2000 navázal spolupráci s rakouským obchodním partnerem a založil společnost GALUS Industries s.r.o. O rok později uvedla firma své výrobky na český trh pod názvem Lusti. Neznámá značka si budovala svoji pozici, poptávka stoupala. Lyže a prkna Lusti dokázaly konkurovat sportovně laděným výrobkům světových značek, a to jak kvalitou, tak především cenou. Díky zkušenostem se pustila firma Lusti do výroby závodních slalomových lyží pro mládež a juniory. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Na špičkových snowboardových prknech ze Žacléře vyjíždějí čeští závodníci pravidelně FIS body. V sezoně 2008-2009 obsadil Petr Šindelář 2. místo na otevřeném mistrovství Německa a Lukáš Doležal byl v r. 2009 vicemistrem ČR. Na lyžích Lusti jezdil světový pohár ve skicrossu Zdeněk Šafář a v boulích Nikola Sudová, účastníci zimních olympijských her ve Vancouveru.
Poděkování za zpestření vernisáží uměleckým zážitkem patří učiteli ZUŠ Žacléř panu Jiřímu Jiráskovi a jeho studentům. Nezištně zahráli na několika vernisážích v Městském muzeu Žacléř.
Eliška Šafránková, Jiří Jirásek
Muzejní noc Námět Muzejní noci, konané dne 18. Května, se nesl v rámci výstavy „Škodovky z 50tých let v současnosti“. Na Rýchorském náměstí předvedli členové dobrovolných hasičů v Žacléři vyprošťovací zásah z havarovaného automobilu pomocí moderní techniky, kterou sbor disponuje. Pro děti byly připraveny omalovánky s tématikou automobilů. Akci navštívilo 82 osob.
Dny evropského kulturního dědictví V rámci této akce, která proběhla dne 8. září, byly zpřístupněny půdní prostory budovy Městského muzea Žacléř, ve kterých byla nainstalována výstava umělecké keramiky žáků Základní umělecké školy v Žacléři.
Vzácná návštěva U příležitosti vydání českého překladu knihy Salin dar, který iniciovala Karin Venhauer, a jejíž křest proběhl ve společenském centru UFFO v Trutnově, navštívila dne 7. března 2012 Městské muzeum Žacléř autorka knihy a dcera paní Saly Kirschner, Ann Kirschner.
Ann Kirschner
Spolupráce Kromě dlouhodobé spolupráce s Krkonošským muzeem ve Vrchlabí, Muzeem Podkrkonoší Trutnov, Muzeem tkalcovství na Dolním Slezsku v Kamenné Góře a Krkonošským muzeem v Jelení Góře jsme ve spolupráci se Střediskem kultury, turistiky a sportu uspořádali již zmíněnou výstavu polského výtvarníka Jacka Knapa. Na oplátku byla uspořádána v září a říjnu 2012 výstava českých umělců ve Wleni.
Zároveň byla navázána spolupráce v oblasti kultury s Veřejnou knihovnou města a svazku obcí Gryfów Śląski. Chystají se výměnné výstavy umělců.
Městské muzeum Žacléř navázalo v r. 2012 spolupráci s Parkem miniatur v Kowarech. Výsledkem společné dohody je sleva pro vstup do obou zařízení.
Den lidových řemesel V r. 2012 to byl již desátý jubilejní svátek řemeslníků, který se tradičně na Rýchorském náměstí v Žacléři pořádá dne 5. července. Organizačně se na jeho uspořádání podílí též MMŽ. Celkem 115 stánků zaplnilo prostor náměstí. Přestože byla zastoupena tradiční řemesla jako spřádání vlny, košíkářství, řezbářství, drátování, byla jako minulé ročníky silně zastoupena keramika a šperkařství. V tomto odvětví se prosazují vedle tradičních, např. smaltovaný šperk, i nové techniky. Zasloužený zájem budil stánek paní Šídové, která vyráběla skleněné šperky tavením. V horní části náměstí předváděli své řemeslo v dobovém oblečení kováři. Den lidových řemesel byl doprovázen bohatým kulturním programem. Na pódiu se už od rána střídali umělci a baviči. Myslelo se též na děti, pro které byla na dvoře budovy muzea umístěna divadelní scéna a tvořivá rukodělná dílna. Také o pochutiny bylo bohatě postaráno. Pro déšť, který se na Žacléř snesl večer, se návštěvníci nedočkali ohňostroje.
Personální situace V r. 2012 pracovali na stálý úvazek v Městském muzeu Žacléř a Turistickém informačním centru Daniel Mach - vedoucí na zkrácený úvazek, Ilona Fidlerová na plný pracovní úvazek, Jana Mádlová jako uklízečka na zkrácený pracovní úvazek. V depozitáři František Heidenreich – dohoda o provedení práce. Paní Vendula Poláková v důsledku nemoci v r. 2012 v muzeu nepracovala. Tíživá situace se řešila v exponovaných letních měsících nouzově, formou brigádníků. V muzeu pracovala v květnu paní Stáňa Milostná, a v měsících červen, červenec a srpen pracovaly v muzeu k velké spokojenosti studentky Lucie Kligerová a Kristýna Gracíková. Dne 1. října nastoupila na zkrácený a dočasný pracovní úvazek paní Zuzka Luková. Personální situace je dlouhodobě nevyhovující. Pracovníci muzea zajišťují také chod Turistického informačního centra, které v r. 2012 navštívilo 6. 479 osob, dohromady navštívilo obě instituce 9.849 osob.
Kristýna
Ilona
Stáňa
Daniel
Lucka
Zuzka
Návštěvnost V r. 2012 navštívilo MMŽ 3.370 osob, o 338 návštěvníků více než v r. 2011. Nejsilnější měsíce byly květen až září, celkem 2.173 osob. Nejslabším měsícem, co do návštěvnosti, byl listopad. Co si přejeme Těšíme se na intenzivnější spolupráci s učiteli a především žáky Základní školy Žacléř. Učitel Radovan Vlček se svými žáky aktivně spolupracují s MMŽ v rámci projektů zaměřených na poznávání přírody a historie. Přejeme si více návštěvníků ze Žacléře a jeho okolí, vyřešení personální otázky. Těšíme se na vlastní webové stránky, které budeme moci sami včas aktualizovat. Děkujeme pracovníkům Technických služeb Žacléř za pomoc při stěhování exponátů, Sboru dobrovolných hasičů za ukázku zásahu vyproštění zraněného řidiče z havarovaného automobilu při Muzejní noci, panu Romanu Jiroušovi za poskytnutí automobilu k rozřezání při tomto zásahu. Děkujeme Městu Žacléř a všem, kteří s námi v r. 2012 spolupracovali, podporovali nás, nebo třeba jen fandili. Daniel Mach
Nové exponáty či změny v expozici – vždy něco nového pro návštěvníky Městského muzea Žacléř.
Nová vitrína K drobným úpravám, výměně exponátů za nové či atraktivní, dochází průběžně. Zcela nově byla vytvořena vitrína o Bernhardu Collinsovi. Sloužil v průběhu II. světové války v britské armádě a jako zajatec byl vězněn v Královci. Ve vitríně jsou vystavené jeho osobní předměty, které nám darovala jeho manželka Margaret.
Pamětníci Cenným zdrojem informací o historii jsou pamětníci, kteří vypráví o svém životě, práci či událostech. Na snímku bývalý havíř Dolu Jan Šverma Ivan Kurka.
