Mobilita 2020 – budoucí scénáře pro osobní dopravu za 20 let Jürgen Holzwarth, Hans-Christian Winter V uplynulých letech rostla osobní doprava ve Spolkové republice nepřetržitě. Klesající reálné příjmy, skokem zvýšené ceny pohonných hmot a narůstající dopravně přetížená místa v infrastruktuře na tom změnily jen málo. Zda bude tento vývoj platit až do roku 2020, je přinejmenším otázkou (viz obr. 1). Podnět a cíl projektu „Mobilita 2020“ Hluboké společenské změny, především individualizace životního a pracovního stylu, mohutné rozšíření nových komunikačních médií a nárůst uvědomění při ochraně klimatu, dávají tušit, že mobilita lidí nebude v příštích dvou desetiletích probíhat nutně podle shodného vzoru jako v minulosti. Prognostické nejistoty trvají i u klasických faktorů vlivu na mobilitu: disponibilní reálný příjem, stupeň zaměstnanosti, budoucí infrastruktura a budoucí nabídka dopravy. Na tomto pozadí je proto velký zájem dopravní politiky a hospodářství na stanovení rozsahu alespoň pravděpodobného rozvoje mobility v roce 2020 pro získání orientačního rámce pro vlastní strategická rozhodnutí. Ministerstvo pro životní prostředí a dopravu Bádensko-Würtemberska a dopravní výzkum společnosti Daimler-Chrysler se chopily těchto otázek spolu se 17 odborníky z hospodářství, vědy a dopravní politiky v kolektivním projektu „Mobilita 2020“. Cílem projektu bylo objasnit alternativní představy o mobilitě lidí v roce 2020.
Vývoj scénářů Předcházející zkušenosti ukázaly, že v časovém údobí 20 let má prostá projekce trendů z minulosti do budoucnosti jen malou vypovídací schopnost. Nositelé projektu se proto rozhodli využít pro takový účel osvědčených metod pro vývoj scénářů. Přitom byly
rozpracovány, podle mínění expertů, ústřední, pro budoucí mobilitu určující faktory a možný vývoj těchto určujících faktorů shrnut pomocí matematického algoritmu do „konzistentní“ představy budoucnosti. Podmíněno metodicky vznikly dva od sebe silně se odchylující scénáře pro rok 2020 pod názvem „Globální svět propojený sítěmi“ a „Evoluční vývoj“ (viz obr. 2). Oba tyto scénáře byly experty označeny za, v současné době, extrémy rozsahu možného vývoje mobility. Nejdůležitějším rozlišovacím znakem je intenzita osobní a podnikatelské mobility jako důsledek daného osobního životního stylu a hospodářských rámcových podmínek. Scénář „Globální svět propojený sítěmi“ Scénář „Globální svět propojený sítěmi“ se vyznačuje vysoce kvalifikovanou uvědomělou společností se svrchovaně pružnými formami práce a silně diferencovaným osobním životním stylem. Tato společnost je velmi otevřená k uplatňování nových technologií ve světě dopravy a komunikací a má pro to k dispozici vysoce vyvinuté médium - internet. Možnost vstoupit všude a v každém čase do této virtuální reality působí hluboce na téměř všechny oblasti denního života. Hospodářství nadprůměrně roste a i jinak jsou rámcové podmínky pro poptávku po mobilitě příznivé: dopravně přetížená místa v infrastruktuře se odstraňují, cenový nárůst u energií a užívání dopravních prostředků se udržují v mezích. Výsledkem je vysoká mobilita společnosti. To platí jak pro rodný region, který je nadále středem osobního života a událostí, tak i pro světové oblasti s vysokou hustotou osídlení, k nimž existují mnohé různorodé osobní a podnikatelské vztahy. Vysoká mobilita se organizuje přes individualizované informační systémy, které umožňují pohodlné, rychlé a na míru střižené intermodální řetězce pro cestování. Volba dopravního prostředku se děje přísně racionálně podle účelu a spotřeby času. Velké vzdálenosti se zvládají rychlými dopravními prostředky (vysokorychlostní vlak a letadlo). V blízkém regionu se využívá vozidel, která jsou pro daný účel jízdy optimální. Vlastnictví automobilu hraje roli nanejvýš ještě v domovském místě; jinak je automobil především součástí kompletní nabídky mobility. Scénář „Evoluční vývoj“ Scénář „Evoluční vývoj“ představuje spíše rozvleklý technologický vývoj v sektoru komunikací, služeb a automobilismu. Externí rámcové podmínky pro poptávku po mobilitě se vyvíjejí daleko zdrženlivěji než v scénářích „Globální svět propojený sítěmi“. Dlouhodobý hospodářský růst je podprůměrný. Ceny za energie prudce rostou. Komunikační a dopravní infrastruktura trpí přetížením. Je zaznamenán velký podíl strukturální nezaměstnanosti. Velká část obyvatelstva si může dovolit už jenom minimum mobility. Životní styl obyvatelstva se této situaci přizpůsobil. Společnost si připomíná tradiční hodnoty, rodina se stává středem. Místní oblast se stává emotivním střediskem pro práci a volný čas, činnost v rodině a virtuální prožitky na domácím PC nabývají na důležitosti. Po okolí se ve větší míře chodí pěšky nebo se používá jízdního kola, v neposlední řadě se užívají soukromě organizované mobilní služby. Snahy automobilového průmyslu v ochraně životního prostředí, výkonnosti a bezpečnosti vedou ovšem ke zřetelně pozitivnímu postoji k vlastnímu automobilu. Emotivní vazba na automobil je stále stejně vysoká. Vzhledem k vysokým nákladům se automobil ale používá vědoměji a v konečném efektu méně často.
Kritické hodnocení scénářů Oběma scénářům je společný předpoklad, že mobilita dále poroste – i když v rozdílné intenzitě a kvalitě. Podpůrné síly pro vzrůstající mobilitu, tj. rozvoj hospodářství a změna v individuálním životním stylu, jsou ovšem dopravně politicky sotva ovlivnitelné. Celosvětové komunikační formy přes tzv. „cyberspace“, které jsou dané v obou scénářích, poptávku po mobilitě spíše posilují. Proti náhradám fyzické dopravy v oblasti standardizovatelných výkonů, jako jsou bankovní obchody a úřední postupy, stojí dodatečná poptávka po mobilitě, zvláště na velké vzdálenosti a to přes nové kontakty v „cyberspace“. Jinak internetové služby dovolují racionalizovat vývoj dopravy z hlediska času a životního prostředí. Experti plně rozpoznali nebezpečí, že narůstající mobilita přinejmenším částečně nahradí technologické pokroky v úsporách energií a v ochraně proti hluku. Jako možnost řešení zde vidí ještě dalekosáhlejší využití disponibilního technologického potenciálu vozidla a vozovky. Pokles poptávky po mobilitě není možný za mezních podmínek naznačených v obou scénářích. Globální svět propojený sítěmi - uvědomělá společnost se silně diferencovanými životními styly - nadprůměrný růst hospodářství - bez dopravně přetížených míst v infrastruktuře - mírný nárůst cen energie a dopravy
Evoluční vývoj - rozvleklý technologický pokrok - podprůměrný růst hospodářství - strukturální nezaměstnanost - rozpomínání na tradiční hodnoty - dopravně přetížená místa v infrastruktuře - prudký růst cen energií
vysoká mobilita v místní a dálkové oblasti
⇒
nárůst domácí činnosti
⇒
⇒
blízké okolí na kole nebo pěšky
intermodální cestování prostřednictvím individuálních služeb mobility
⇒
⇒
automobil kompletuje nabídku mobility
pozitivní postoj k automobilu, ale méně časté využívání vzhledem k vysokým nákladům
⇒
Obr. 2: Budoucí scénáře mobility 2020 Teze k mobilitě 2020 Pro hodnocení obou scénářů pro politiku a hospodářství sestavila skupina expertů „Teze k vývoji mobility do roku 2020“, které jsou následně uvedeny ve zkrácené formě na obr. 3. Úplné znění je následující: Fyzická mobilita bude hrát i v budoucnosti rozhodující roli v sociálně kulturních sítích a v rozvoji hospodářství. Zvyšující se globální dělení práce vede k dalšímu narůstání mobility. Nová informační a komunikační média spíše ještě posilují individuální poptávku po mobilitě.
Nové informační a komunikační služby budou hrát velkou roli při zvládání stoupajících požadavků na mobilitu. Možnost individuálně optimalizovat řetězce cest s rozdílnými dopravními prostředky a během jízdy pružně reagovat ovlivňuje v rozhodující míře volbu dopravního prostředku. Budoucí šance veřejných dopravních prostředků bude přitom na vysoce frekventovaných trasách masové dopravy, kde na těchto relacích odlehčí rozhodujícím způsobem silniční dopravě. Výkonnost dopravní infrastruktury bude i v roce 2020 hlavním kriteriem pro hospodářský a společenský rozvoj. Globalizace podnikových a soukromých sítí je možná jen tehdy, pokud se může vedle těchto sítí rozvíjet i fyzická mobilita. K tomu je třeba udržovat a modernizovat dopravní infrastrukturu. Zvláště je nutno odstraňovat dopravně přetížená místa v síti – rovněž s cílem snížit emise CO2 při dopravě. Místa narůstající mobility budou uvnitř a okolo zvětšujících se oblastí s vysokou hustotou obyvatelstva. Vzrůstající individuální mobilitu je tam možno ekonomicky a ekologicky udržet ve snesitelných mezích, pokud uspořádání území a městské plánování podchytí historicky rostoucí vícestřediskovou sídelní strukturu a podpoří rozvoj veřejné dopravy podél hlavních tras. Zatížení životního prostředí stoupající individuální mobilitou bude existovat i v budoucnosti. Výzvou nebudou ale již emise škodlivých látek, nýbrž snížení skleníkových plynů a emisí hluku. Rozsáhlými výzkumnými a vývojovými pracemi lze docílit výrazného pokroku ve snížení emisí CO2 specifických pro vozidla. V příznivém případě se do roku 2020 neukazuje žádný nedostatek konvenčních pohonných hmot, který by mohl vést k mimořádnému růstu cen energií. Pokud selžou snahy o jejich úsporu, potom existuje nebezpečí, že cena energií na světovém trhu znatelně vzroste. 1. Poptávka po mobilitě roste s novými možnostmi komunikace Překonání prostoru rozhodující pro podnikatelské a osobní sítě 2. Výkonnost dopravní infrastruktury rozhodující pro hospodářský a společenský rozvoj 3. Ohniska rostoucí mobility ve stále se zvětšujících oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva Veřejná osobní místní a příměstská doprava se rozvíjí na osách masové dopravy 4. Telematické služby získávají na důležitosti, především pro intermodální cestování 5. Nedostatek pohonných hmot je nepravděpodobný Žádné extrémní zvyšování cen v případě úspěšnosti úspor energií v dopravě 6. Zatížení životního prostředí dopravou zůstává i do budoucnosti problémem; výzvy u skleníkových plynů a emisí hluku Obr. 3: Hlavní body k mobilitě 2020 Doporučení Na základě těchto tezí naznačila skupina expertů první doporučení k jednání pro politiku a hospodářství (viz obr. 4). Největší výzvy se přitom týkají snížení zatížení životního
prostředí CO2 a přizpůsobení dopravní infrastruktury budoucím požadavkům mobility. Klíčovými body doporučení pro dopravní politiku jsou opatření ke zvyšování efektivity při vzniku a rozvinutí mobility, v údržbě dopravní infrastruktury a odstraňování úzkých míst. Hospodářství (mobility) se hlavně doporučuje pokračovat v technologickém vývoji ke snižování zatížení životního prostředí vozidly, spojení sítí systémů mobility a výstavba nových služeb pro mobilitu.
Dopravní politika Podpora efektivní mobility pomocí - koncepce snižování CO2 - decentralizované struktury osídlení - výstavby telematiky pro infrastrukturu - podpory jízdních společenství Modernizace dopravní infrastruktury - údržba a přestavba dopravních cest - lepší rámcové podmínky pro intermodální informační služby před a během jízdy - zhodnocení zázemí dopravců
Hospodářství mobility Další vývoj automobilu - snížení spotřeby pohonných hmot - snížení emisí hluku Přestavba telematiky na vozidlech - další vývoj a rozšíření telematiky na vozidlech - spojení sítí systémů mobility Nabídka nových služeb mobility - vývoj a nabídka nových služeb pro odlehčení silniční dopravy v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva
Obr. 4: Doporučení pro zabezpečení mobility 2020 Výhled V projektu „Mobilita 2020“ odborníci různého původu učinili pokus vyvinout dosud ještě chybějící perspektivu pro politiku a hospodářství (mobility) k rozvoji mobility v roce 2020. S oběma vnitřně konzistentními budoucími scénáři „Globální svět propojený sítěmi“ a „Evoluční vývoj“ bylo možno vymezit rozsah možného vývoje. V šesti základních tezích byl vypracován rámec činnosti pro politiku a hospodářství a z něho odvozena první doporučení pro následná opatření. Ta mohou sloužit dopravní politice a hospodářství jako prvotní podklady pro posuzování dlouhodobých strategií a pro nalezení vstupu k příslušným prognózám vývoje dopravy v roce 2020.
Zdroj: Internationales Verkehrswesen (53) 12/2001 Překlad: Ing. Jiří Mencl Korektura: ODIS