Akademie výtvarných umění v Praze Nová média I. / škola Tomáše Svobody
Diplomová práce
Metamorfóza bezpilotního systému
Vypracoval: Vojtěch Pollák Vedoucí diplomové práce: MgA. Tomáš Svoboda Oponent diplomové práce: MgA. Eugenio Percossi
Akademický rok 2015/2016
Metamorfóza bezpilotního systému
Bezpilotní letadlo (někdy UAV z anglického Unmanned Aerial Vehicle nebo také dron z anglického drone) je letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku, nebo létat samostatně pomocí předprogramovaných letových plánů nebo pomocí složitějších dynamických autonomních systémů. Metamorfózou bezpilotního systému myslím to, když rc stroj dostává jiný a doplňující smysl v kontextu umění akce a performance. Samozřejmě jeho využití nahrává k používání v boji a k boji samotnému. Z tohoto tématu je těžké se vyvázat, ale níže bych vám rád představil několik projektů, jimiž bych rád poukázal na problematiku umění a na technické přejímání strojů na poli uměleckého výkonu. Umělecká akce a performance je sama o sobě bojem a performeři často překonávají bolest, strach, nepohodlí…Nebo se naopak nechávají ovlivňovat okolními vlivy a prostředky, samotné dílo je prožitkem z této akce a pocitem, který je tímto prožitkem vyvolán. Následný záznam je materiál, který má divákovi alespoň částečně zprostředkovat pocity a vnímání performera ale i diváka. V mém případě bude tento záznam uchován v audiovizuálních stopách, jež jsou a budou tvořeny stylem filmovým, který dle mého názoru má pro diváka více emotivní dopad nežli strohý záznam akce. V tomto textu budu postupovat chronologicky v tom smyslu, že jednotlivým strojům a akcím budu odebírat jejich válečné a ničicí atributy, až po přerod do poetického využití stroje. Dále bych také rád poukázal na extenzi lidského těla a smyslů. Propojení se se strojem, který umožňuje člověku v minulosti nemyslitelné, a filozofie letu z pohledu FPV (first person view), což znamená, že obraz z paluby dronu je přenášen v reálném čase a s minimální latencí do monitoru pilota. Extenze těla a smyslů je velmi důležitou součástí mých prací. Vždy, když do ruky uchopím radiový ovladač se mé tělo prodlouží o stroj, jenž je pomocí těchto vln ovládán. Mé tělo do jisté míry metamorfuje a konečky prstů se stávám alespoň na dobu využití potenciálu akumulátoru v stroji kyborgem. Tento akt konců prstů, jež jsou jedny z nejcitlivějších zakončení našeho těla, je magický. Avšak jak níže uvedu, propojení se mezi stroji a nástroji může mít i jiný charakter, například termiku, kterou využívám v práci Letecká pošta. Dalším krokem v propojování se a spojování se s UAV je přesnost pohledu z paluby stroje neboli FPV, first person view (který je taktéž přenášen pomocí radiových vln, avšak na rozdíl od radiových vln k řízení, které jsou na vlnové délce 2,4 GHz, tento systém funguje na vlnové délce 5,8GHz). Díky FPV se nacházíme na velmi křehké hranici, kde realita je zprostředkovávána digitálně. Dron pohybující se v realitě a v reálném prostředí je řízen pilotem nebo autonomním systémem, avšak vjem, který pilot dostává skrze FPV brýle a display, je mu zprostředkován pomocí displejů a tudíž přes virtuální rozhraní, pilot se nemusí nacházet na místě vykonávané akce, může být skryt a nespatřen okolím. Je to velmi křehká hranice, kdy pilot i stroj jsou reálným, stejně tak prostředí, avšak pocit a vjem je čistě virtuální. Jako například v počítačové hře. Někdy je tento virtuální vjem natolik silný, že vyvolává fyzické pocity, a právě tato hranice virtuality a reality je krokem, kdy se člověk stává kyborgem nejen skrze ovladač a hmatový smysl, ale také skrze zrak. Práci, kterou vám chci nyní alespoň pomocí textu představit, se jmenuje Fighters/Bitkaři. Představuji zde 12 dvourotorových rc vrtulníků, které jsou osazeny odlitkem pěsti, jenž značí atribut útoku, bitky, rvačky a boje především, všechny stroje jsou identické a odlitek je pořízen z mé pravé ruky, již jsem vyhodnotil jako můj bojový nástroj. Práce spočívá v myšlence pokusit se rozdělit osobnost pomocí jednoho ovladače do těchto 12 identických strojů a tímto způsobem se navzájem poprat. Modely strojů jsou sice identické, ale nikdy se nebudou chovat stejně tak, jako já jsem identický v odrazu zrcadla, avšak mé emoce jsou vždy
rozdílné při pohledu do zrcadla. Je to boj performera sama proti sobě, pokus vyrovnat se sám se sebou a vyhrát emocionální boj, kdy performer zničí postupně sám sebe skrze extenzi. Tento vnitřní boj pomocí extenze těla dále pokračuje v práci, která nesen název Hunter/ Lovec. Jedná se o speciálně postavený dron křížové konstrukce, quadrocopter, jehož přesné technické specifikace naleznete na konci tohoto textu v technických popiscích. Ve zkratce, tento dron je sestaven z řídící desky, rozvodové desky, regulátorů, motorů, vrtulí, fpv vysílače, kamery, přijímače, antén pro různé rádiové vlnění, rámu atd. Lovec je velmi rychlý a silný, obratný, dokáže vyvinout rychlost přes 100 km v hodině. Splňuje tak všechny předpoklady predátora a Lovce. Tyto vlastnosti jsou mu předurčeny, a pokud performer dokáže využít těchto vlastností, anebo je znalý těchto vlastností, jeho schopností, stroj se ho do jisté míry právě díky jeho potenciálům zmocní nebo alespoň tímto způsobem se zmocňuje mě. Dále je tu fakt, že Lovec může být ovládán skrze systém FPV a právě díky tomuto systému může být umělecká akce prováděna ze zcela jiného místa, nežli se nachází pilot, performer. Znovu se dostáváme na jakousi hranu mezi virtualitou a realitou, a právě skloubením těchto všech faktorů se v této práci pokusím zabývat nebo alespoň kladu otázku a zkoumám. Co dělá stroj lovcem? Je to jakýsi nástroj, v tomto případě se vracím do minulosti, a za nástroj lovu jsem zvolil kopí, oštěp, celkově tento stroj můžeme vnímat i jako jakýsi novomediální neotechnický šíp, který se může zastavit a měnit směr, popřípadě se otáčet a celkově měnit dráhu letu, i když v tomto případě se jedná o čistý, maximálně rychlý průlet k detekovanému lovenému cíli. Jedná se o průlet galerijním prostorem nebo atelierovým, školním prostředím, na jehož konci je pomocí dataprojektoru projektován pohled z paluby dronu. Právě tato virtuální iluze prostředí je obrazem, který se snažím jakýmsi způsobem uchopit, a tím pádem ulovit. Virtuální zrcadlení a dualita prostoru a iluze. Technicky to funguje způsobem promítání a okamžitého odesílání přes systém fpv obrazu do dataprojektoru, což způsobuje, že dron se snaží ulovit svůj vlastní obraz. Pohled na toto dílo z mé strany: zajímavý je jakýsi atak na pohyblivý obraz v galerijním/ateliérovém prostředí, a to právě atak stroje na pohyblivý obraz tvořený strojem, jsem umělec, a proto mou je povinností klást otázky, a ne tak často na ně odpovídat. Na této práci je zajímavé, že pohyblivý obraz je loven, a je v pohybu, a po dokončení akce se z pohyblivého a uloveného obrazu stává obraz nepohyblivý, tudíž mrtvý a ulovený skrze virtuální a opravdový lov, a tím se znovu vracím na začátek, a na tu velmi křehkou hranici virtuálního a reálného prostoru. Rejpal Jedná se o malý rc vrtulník, jehož kapotáž je přizpůsobená na rýpání, dloubání, šťourání a popichování. Znovu a stále narážím na extenzi těla, a pomocí toho nástroje si na určenou vzdálenost dloubám do lidí, již my byli při studiu oponenty a rivaly, avšak v dobrém slova smyslu. Je to jiná forma umělecké konfrontace s umělci, kdy svůj komentář neprovádím verbálně, ale na hranici technického ataku. Výsledkem této performance je audiovizuální záznam.
Hlásič/ Manifestátor Quadrocopter a jeho hlukové projevy jsou povětšinou silné, otravný zvuk motorů, tak jako kdyby někdo vypustil celé hejno čmeláků, kteří si nedají pokoj a nerozlítnou se do širokého okolí. Tento zvuk mě provází každý den mé práce a za tuto dobu jsem stihnul vypozorovat, že každý motor a i každá vrtule má jiný charakter zvukové stopy. Tento zvukový projev vnímám již jako manifestaci a osobní řeč, jež je spojena s regulátory i celým rámem dronu. Díky tomuto jsem zkonstruoval dron, který nese zavěšený megafon pod svým tělem, který snímá jeho hlasitý manifest a umocňuje jej. Výsledkem je znovu audiovizuální záznam manifestace dronu.
Letecká pošta AVU Performance nazvaná letecká pošta AVU spočívá v alternativní komunikaci v jinak již zaběhlém systému AVU. Jedná se o komunikaci mezi rektorátem a studijním oddělením, pomocí nástroje, který se jmenuje walk alone glide, neboli volně letící kluzák. Tento ultralehký kluzák, který se váhou pohybuje na hranci 1 gramu, se pomocí vzduchového vztlaku dá řídit na neomezenou vzdálenost, avšak pouze v ideálních podmínkách. Walk alone glider se stal nositelem zpráv, kdy zpráva je psána přímo na toto ultralehké letadlo. Performer, pilot, toto letadlo z klouzavého letu přebírá od odesílatele a pomocí termiky doručuje adresátovi. Magický okamžik, kdy je zpráva vidět v letu a sama letí. Tímto způsobem probíhala komunikace na obou stranách, zpráva se vždy doručovala na ocelovou nástěnku a přichytila se pomocí magnetického hrotu na glideru. V průběhu mojí roční práce jsem vyzkoušel několik přístupů, jak s tématem metamorfózy bezpilotního systému pracovat. V první fázi jsem každý nápad skicoval, vzniklo tak přibližně několik stovek skic, jež jsem postupně selektoval, až jsem se dobral k cca 50 skicám, které dávaly smysl a význam. Dále pak jsem zkoušel dělat větší kolorované kresby, které částečně plnily funkci storyboardu k videím. V průběhu práce vzniklo i několik videí, která nevystavuji. Jednalo se o fiktivní ničení uměleckých děl pomocí dronů. Tento způsob a nakládání s tématem mi přišel kontraproduktivní, a myslím si, že ničit, tak jako chtěli futuristé zbořit staré a stvořit nové, je neiniciativní a nepříliš prospěšné. Tudíž jsem tato videa nezařadil do mého diplomantského projektu. Postupně jsem se začal soustředit na vytváření děl, jež jsem vybral z vyselektovaných skic. Po celou dobu mé práce jsem experimentoval s různými stroji, a také jsem se je učil ovládat a pracovat s nimi, nejenom konstrukčně, ale i softwarově. Toto odvětví je opravdu nové a každým dnem se vyvíjí a zvětšují se jeho hranice a limity. Je nutné být neustále ostražitý a pracovat s novými komponenty a softwary. Samozřejmě jsem nezapomněl na konfrontaci s již vytvořenými díly a umělci, kteří mi byli inspirací v mých pracích. Mezi nejdůležitějšího umělce, který mě ovlivnil, patří Roman Signer. Jeho nespočet performancí a akcí mě formovaly a povzbuzovaly k práci. Jeho vnímání kontextů a fyzična stroje je inspirativní, stejně tak jako jeho estetické podání performance v audiovizuálním záznamu. Jako další umělce mohu jmenovat Chrise Burdena a také spisovatele a literární kritika Marshalla Mcluhana. Velmi důležitou pomůckou v mé práci je a bylo internetové prostředí, z kterého čerpám většinu informací, především různá modelářská fóra a youtubové kanály. Jak jsem zde již zmiňoval, spolu s mojí uměleckou a částečně vývojářskou prací rostl i takzvaný skill pilotní, který je velmi důležitou součástí veškerých mých akcí, a bez kterého bych nemohl vykonávat tato díla a akce. Tyto části prací jsou navzájem velmi provázány. Trénink je neodmyslitelnou součástí.
Technické specifikace strojů Bitkaři Model je tvořen z rámu modelu, 2x motor, řídící deska, servo, kabeláž, vrtule, baterie. Odlitek paže je pořízen z dvousložkové pryskyřice AXON. Průměr hlavního rotoru: 515mm Hmotnost: 700g Celková délka: 1005 mm Celková výška: 315 mm Baterie 1500mAh, Li-Po, 7.4V
Lovec Model je tvořen z rámu, rozvodové desky, řídící desky, 4x regulátor 12A, 4x motor 2204-2300kw, vrtule 5 x 4,5, fpv vysílač, antény pro fpv vysílač,fpv kamera, záznamová kamera, přijímač, leddiodové podsvícení, kabeláž, baterie, oštěp. Průměr rotoru:100 mm Hmotnost: 800 -1200g Rozvor rotorů: 250 mm Celková výška: 90 bez oštěpu mm Baterie 1300mAh, Li-Po,11.1V Rejpal Model je tvořen z rámu modelu, 3x micro rc motor, řídící deska, kabeláž, vrtule, baterie. Průměr rotoru: 200 mm Hmotnost: 100 g Celková výška: 90 mm Baterie 100mAh, Li-Po,3.6V Odlitek prstu je pořízen z AXONU. Hlásič Model je tvořen z rámu, rozvodové desky, řídicí desky, 4x regulátor 20A, 4x motor 2312-960kw, vrtule 9,4 x 5, fpv vysílač, antény pro fpv vysílač,fpv kamera, přijímač, leddiodové podsvícení, kabeláž, baterie, megafon, převodník V. Průměr rotoru:188 mm Hmotnost: 1500 - 2000g Rozvor rotorů: 350 mm Celková výška: 200 mm Bateri 5400mAh, Li-Po,11.1V Glider Glider je tvořen z polystyrenové hmoty nařezané na plátky o síle 0,1-0,3 mm a magnetického závaží, velikost používaných glideru 290 x 90 x 0,1-0,3 mm.
V Praze dne 12. 5. 2016
Vojtěch Pollák