ULIČNÍK – DOKSY Projekt „Historie a současnost našeho domova“ Registrační číslo projektu CZ.1.07/1.1.09/03.0036
Maturitní práce – Karolína Matourková Seznam objektů číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
název Bezdězská ulice Boženy Němcové Hálkova ulice Horní ulice Husova ulice Komenského ulice Lesní ulice Lipové náměstí Luční ulice Máchova ulice Mimoňská ulice Náměstí Republiky Nerudova ulice Panská ulice Sokolská ulice Tovární vrch Tyršovy sady Ulice 5. května Valdštejnská ulice Žižkova
Bezdězská Badergasse Ulice spojující dnešní ulici 5. května s areálem U Termita (čp. 290). Vede po zpevněné hrázi Čepelského rybníka, kolem roku 1910 zde už byla rodinná zástavba a vyhlášená pekárna. Ve svahu nad ulicí bývala louka, dnes je upravena na hřbitov a zahrádkářskou kolonii. Na místě dnešního areálu s ubytovnou U Termita byla původně roku 1868 postavena restaurace s ubytováním Střelnice místo té, která 1869 vyhořela v Lesní ulici. Bezděz Hrad na Velkém Bezdězu postavený z podnětu českého krále Přemysla Otakara II. V letech 1265-1278. Sloužil jako správní centrum královského majetku v severních Čechách a chránil obchodní stezku z Mělníka do Žitavy. Dnes patří mezi nejvýznamnější české gotické památky. Městské lázně Budova lázní byla postavena roku 1906 u Čepelského rybníka. Dle informací měla stavbu vést českolipská stavební firma Jahn & Jisba za celkovou cenu (včetně prací klempířských, řemeslnických, železářských, malířských zednických, a včetně ceny za materiál) necelých 14 tisíc korun. Lázně nabízely koupele (vanové, sprchové, horkovzdušné, parní, rašelinové, mléčné, uhličité) a sloužily po celý rok. Hlavně mléčné kúry byly časté. Ty pořádala dokská Mlékárenská společnost, stejně jako zajišťovala lázně parní. Pára odtud byla do budovy lázní vedena nadzemním potrubím a dle zdrojů tímto způsobem neměl být problém některé místnosti vytopit až na 55°C. Také s rašelinnými koupelemi byl problém. Okresní hejtmanství v té době požadovalo předložení metod, jak budou léčby probíhat a doklad o vlastnostech používané rašeliny. Rašelinu však Oddělení rašelinných kultur sídlící ve Vídni zhodnotilo jako neprospěšnou a nijak se nepodobající rašelině používané v Mariánských či Františkových lázních. Nakonec však vše dopadlo pro dokské lázeňství pozitivně a rašelinové koupele byly oficiálně zpřístupněny 5. září 1907. Dle zdrojů, různé koupele a kúry však pacientům nepomohly tolik, jako procházky po břehu Máchova jezera a dýchání čerstvého dokského vzduchu. Zrušeny byly v 50. letech 20. století a budova byla zbourána roku 1990. Dokské lázně fungovali minimálně do roku 1939. Poté byla budova využívána jako rychloprádelna nebo agrochemická laboratoř. V roce 1989 také patřila podniku Tesla Liberec. Definitivní konec lázeňství se tak připočítává roku 1990, kdy byla budova stržena. Dnes na jejím místě stojí rodinný dům.
Doksy – Bezdězská ulice, pohled na Čepelský rybník a část Bezdězské ulice
Doksy - Bezdězská ulice (2012)
Doksy – Bezdězská ulice, pohled k hřbitovu (2012)
Doksy - Bezdězská ulice (2012)
Doksy - Bezdězská ulice, Městské lázně (1908)
Doksy - Bezdězská ulice, rodinná zástavba (2012)
Boženy Němcové Ulice Boženy Němcové je jednou z větví dlouhé Nerudovy ulice. Jedním svým koncem zasahá až k dokskému hřbitovu a dále se stačí až k ulici Kuřivodské, kde se prolíná s jednou z hlavních ulic u příjezdu do Doks, Mimoňskou. V ulici se nachází velké množství rodinných domů. Dobové fotky bohužel nejsou k dispozici. Božena Němcová * 4. února 1820 Vídeň V 21. ledna 1862, Praha Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Novotná byla jednou z nejznámějších českých spisovatelek. V sedmnácti letech se pod nátlakem matky vdala za dvakrát staršího Josefa Němce, úředníka finanční stráže. V manželství však nebyla šťastná. Dá se říct, že celý život žila v chudobě a „o hladu“. Mezi její stěžejní a nejznámější díla patří román Babička a povídky Baruška, Divá Bára a V zámku a podzámčí.
Doksy – ulice Boženy Němcové, řadové domy v ulici (2012)
Doksy – ulice Boženy Němcové, pohled do ulice (2012)
Doksy – ulice Boženy Němcové, dětské hřiště v ulici (2012)
Hálkova Hálkova ulice se nachází za náměstím Republiky, po ulici Panské, směrem na obec Obora. Větví se na několik ulic (Sochorova, Karla Čapka, Vrchlického). Dnes se v těchto ulicích nacházejí hlavně panelové domy, které tvoří tzv. dokské sídliště. V místech propojení Hálkovo ulice a ulice Karla Čapka se nachází budova knedlíkárny, dříve mlékárny. Vítězslav Hálek * 5. dubna 1835 Dolínek u Mělníka V 8. října 1874 Praha Vítězslav Hálek, vlastním jménem Vincenc Hálek byl českým básníkem, prozaikem i dramatikem. Byl jedním z představitelů májovců, skupiny autorů, kteří se vyznačovali hlavně svou kosmopolitou (inspirovali se díly ze západní Evropy). Tato skupina vedla dlouhé boje s oponentní skupinou lumírovců, která se spíše orientovala na typicky českou literaturu. Hálek také hodně cestoval. O svých cestách do Itálie či Polska poté vyprávěl ve fejetonech. V životě se živil hlavně psaním básní a doučováním. Zemřel v 39 letech na zánět pohrudnice. Je pochován spolu s jinými důležitými českými osobnostmi na Vyšehradě.
Doksy – Hálkova ulice, pohledy do ulice (2012)
Doksy – Hálkova ulice, pohled k Panské ulici (2012)
Doksy – Hálkova ulice, budova knedlíkárny (2012)
Doksy – Hálkova ulice, Městské lázně - pohled na knedlíkárnu z Bezdězské ulice (1908)
Doksy – Hálkova ulice (2012)
Horní Obere Ulice Horní spojuje Sokolskou s Továrním vrchem, vede ke zdravotnímu středisku. Začátkem 19. století zde byly postaveny domky pro dělníky z textilní továrny, čtvrť k Lipovému náměstí se nazývala Malá strana.
Doksy – Horní ulice, pohled od Sokolské ulice (2011)
Doksy – Horní ulice v roce 1908
Doksy – Horní ulice, pohled k ulici směrem od zdravotního střediska
Husova Husova ulice leží ve východní části Doks směrem na Mimoň. Má půlkruhový tvar, je v kopci a částečně obtáčí klášter sv. Voršily ležící v Mimoňské ulici, v ní také Husova ulice začíná i končí. Celé území, na kterém dnes leží Husova ulice, patřilo až do roku 1945 Valdštejnům a z velké části se na něm rozléhaly lesy, pouze na východní části byly vojenské sklady. 15. srpna 1945 po emigraci Valdštejnů do Rakouska byly lesy zestátněny. Ulice tedy začala v druhé polovině 20. století vznikat a rozvíjet se, i díky dosídlování pohraničí. Přímo v Husově ulici se ale první dům začal stavět až přibližně kolem roku 1960 a to vysloužilými vojáky. V ulici se nachází několik zajímavých míst, která stojí za zmínku, například autoškola Krolop, kuželkárna a fotbalové hřiště (podle místních zde bylo „odjakživa“). V Husově ulici také žilo a stále žije mnoho významných lidí. Například „muž dvou jar“ Josef Smrkovský, československý politik a funkcionář KSČ, který byl členem ilegálního ústředního vedení KSČ. Žije zde také senátor ČSSD a místostarosta města Doksy ing. Karel Kapoun. Jan Hus * kolem roku 1370 Husinec V 6. 7. 1415 Kostnice Mistr české univerzity a duchovní, který svým kázáním usiloval o nápravu církve v duchu Bible. Vycházel z myšlenek anglického učence Jana Viklefa. Byl reformátorem nejen církve, ale i českého jazyka (odstranění spřežek). 1414 byl vyzván, aby se vypravil na kostnický koncil, kde byl uvězněn a odsouzen k smrti upálením jako kacíř. Jeho smrt vyvolala v Čechách ostrý nesouhlas a neklid, který pak vyústil v období husitství.
Doksy - Husova ulice (2011)
Doksy - Husova ulice (2012)
Doksy - Husova ulice (2012)
Komenského Steingasse Ulice Komenského, která vede až na náměstí Republiky, vychází z tzv. Spittlplatzu, uzavíral v roce 1918 hotel Slunce (čp. 54). Jeho majitel Gustav Keller později zřídil v části kinosál a hotel byl nazýván „Kino-hotel“. Po válce byl hotel přejmenován na hotel podle jména národního správce Václava Sysela. Před rokem 1989 se hotel jmenoval říjen. Dnešní název je Bezděz.
který zadní Sysel Rudý
Ulice začíná Hospitálkem na tzv. Spittlplatzu. Tento dům nechala postavit hraběnka Marie Františka, druhá manželka Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu. Je to nejstarší dochovaný dům v Doksech, původně to byl chudobinec a sirotčinec. V budově Komenského čp. 47 se nachází zvláštní škola. Ta byla zřízena za účelem školní výchovy dětí pomocí zvláštních výchovných a vyučovacích metod ve smyslu § 31 zákona č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů. Jan Amos Komenský (1592-1670) * 28. března 1592 Morava V 15. listopadu 1670 Amsterdam Byl to český teolog, kněz, biskup Jednoty bratrské, teoretik jazykového vzdělání a autor pedagogických prací. Po nuceném odchodu z vlasti (1628) žil v Polsku, Švédsku, Uhrách, Anglii a Nizozemí, kde vytvořil spisy teologické, vzdělavatelské a moralistické (Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, Všeobecná porada o nápravě věcí lidských). Je autorem nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce. Zemřel v Nizozemí, pohřben je v Nardenu.
Doksy – ulice Komenského, pohled k náměstí Republiky (2012)
Doksy – ulice Komenského, pohled k Spittlplatzu (2012)
Doksy – ulice Komenského, pohled k náměstí Republiky (2012)
Doksy – ulice Komenského, pohled od Spittlplatzu (1918)
Doksy – ulice Komenského, stejný pohled (2012)
Doksy – ulice Komenského, předchůdce hotelu Bezděz
Doksy – ulice Komenského, hotel Bezděz (2012)
Lesní Waldgasse Ulice Lesní se nachází v blízkosti pláže Máchova jezera v Doksech. Je napojena na ulice Mimoňská, Husova, Libušina, Palackého, Dvořákova a Bílý kámen, která vede k pláži. V ulici byla v roce 1925 vystavěna restaurace Lesní zátiší (č. p. 400). Restaurace nabízela 22 lůžek v 10 pokojích, dnes má poněkud zašlou podobu. V místě restaurace dříve stál hostinec Střelnice, který ale v roce 1869 vyhořel. Hostinec Střelnice patřil k těm prostším a umožňoval ubytování pouze ve 2 pokojích se 7 lůžky. K budově však přiléhala rozsáhlá zahrada a kuželník. Dnes celý areál i s ubytovnou „U Termita“ patří TJ Doksy. Dnes zde lze najít další hospody a také velkoobchod s nápoji Jona Doksy či sídlo firmy Stavební práce.
Doksy – Lesní ulice, restaurace Lesní zátiší (2009)
Doksy – Lesní ulice (2012)
Doksy – Lesní ulice, hostinec Střelnice rok před požárem (1868)
Doksy – Lesní ulice, restaurace Lesní zátiší (2012)
Doksy – Lesní ulice, restaurace Lesní zátiší (1935)
Doksy – Lesní ulice, restaurace Lesní zátiší (2012)
Lipové náměstí Lindenplatz Lipové náměstí spojuje Mimoňskou a Sokolskou ulici. Za 1. republiky se zde nacházel hotel Casino, který byl po 2. světové válce přejmenován na hotel Sparta. Hotel mohl nabídnout 10 pokojů s dvaceti lůžky, tekoucí vodu, garáž a zahradu. V patře se nachází malý taneční parket, který dodnes slouží tanečním zábavám. Hostinec U Zeleného stromu se nacházel na rohu náměstí s ulicí Jiřího z Poděbrad. Po 2. světové válce byl využíván jako lidová knihovna, prodejna potravin a donedávna prodejna vodoinstalací. Ačkoliv je budova zrekonstruovaná, nyní se nepoužívá.
Doksy – Lipové náměstí, pohled na náměstí a Casino hotel (kolem roku 1930)
Doksy – Lipové náměstí, hotel Sparta (2011)
Doksy – Lipové náměstí, parková úprava (2009)
Luční Wiesenstraße Ulice vede podél Dokského potoka, pod kostelem ji protíná Nerudova ulice, kromě toho je s ní spojena šikmo vybudovanými schody. Jižní vyústění ulice vede do ulice 5. května, severní na náměstíčko Spittlplatz, což je křižovatka ulic Josefská a Máchova, Luční a Valdštejnská. Na náměstíčku je dnes budova vlastivědného muzea a galerie a budova banky. Na spojnici Luční ulice a úzké Janovy uličky pod farou stojí socha Jana Nepomuckého, která je vysoká 147 cm. Podle kryptogramu na jejím podstavci byla socha vytvořena v roce 1722 Johanesem Kobercem. Dříve údolí potoka pokrývala jen louka a z toho byl odvozen název ulice Luční, do roku 1816 se mezi loukou a kostelem nacházel hřbitov. Kolem roku 1916 zde byl park císaře Františka Josefa a vedla tudy kolem vily Hartig promenádní cesta k výletnímu hostinci v Břehyni. Od roku 1961 zřízeny na Dokském potoce sádky. Spittlplatz Na náměstíčku se dodnes nachází nejstarší dochovaný dům v Doksech, tzv. hospitálek. Dům dala postavit hraběnka Marie Františka z Vrtby roku 1669. Hospitálek sloužil jako ubytovna pro staré a práce neschopné (bývalé) pracovníky dvora. Dnes budova slouží jako Muzeum K. M. Máchy.
Doksy – Luční ulice. Spittlplatz a hospitálek (1939)
Doksy – Luční ulice, Spittlplatz a hospitálek (2011)
Doksy – Luční ulice, pohled na kostel sv. Bartoloměje a park Císaře Františka Josefa (1916)
Doksy – Luční ulice, pohled na ulici a kostel sv. Bartoloměje od jihovýchodu (1916)
Doksy – Luční ulice, budova hospitálku (1901) Doksy – Luční ulice, socha Jana Nepomuckého (2011)
Máchova Jezerní Ulice napojující se na Valdštejnskou u památníku Karla Hynka Máchy kousek od Tyršova náměstí. Na Máchovu ulici se též napojuje Sokolská ulice. Ulice končí u vlakového nádraží. Po pravé straně směrem k centru (čp. 440) se nacházela po 1. světové válce kavárna a cukrárna Alfreda Bendera. Ulice patří k nejmladším ulicím v Doksech, protože až k dnešnímu hotelu Grand dosahoval na začátku 20. století Velký rybník, záliv byl zasypán v 60. letech 19. století zeminou ze stavby železnice, vznikly tak mokřady a laguny. Významnou stavbou je 2. největší hotel v Doksech, hotel Bellevue, který do roku 1989 sloužil nejprve jako zdravotní středisko a poté ředitelství restaurací a jídelen. V ulici se nachází také kino „Máj“ postavené v letech 1957-1963. Na stavbě se podíleli hned 3 architekti – Karel Hubáček (autor vysílače a hotelu Ještěd), Vratislav Kolář a František Dvořák. Karel Hubáček
* 24. února 1924 (Praha) V 23. listopadu 2011 Byl českým architektem, který jako jediný v zemi získal v roce 1969 Perretovu cenu za jeho nejznámější projekt vysílače na Ještědu u Liberce. Za svůj život získal několik ocenění a v roce 2005 i poctu České komory architektů za celoživotní dílo a za morálně pevné postoje. Karel Hynek Mácha * 16. listopadu 1810 (Praha) V 6. listopadu 1836 (Litoměřice) Byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj. Na jeho básnickou i beletristickou činnost měla vliv zdejší krajina, kterou navštěvoval a vyhledával místa se širokými rozhledy. Oblíbené cíle i místní pověsti se zobrazily v Máchově tvorbě, naopak popis zdejší krajiny přitáhl pozornost dalších návštěvníků. I proto se široké okolí Doks označuje jako Máchův kraj. Jezero (Máchovo) Dříve nazývané Velký rybník či Velký Dokeský rybník (německy Großteich nebo Hirschberger Großteich), je rozlohou 8. největší rybník v ČR (284 ha, hloubka 12m). Byl založen v pánvi na Robečském potoku (levostranný přítok Ploučnice, úmoří Severního moře) roku 1366 za vlády Karla IV. Rekreační využití rybníka se datuje od roku 1896 povolením vrchnosti hraběte Valdštejna koupat se na vyhrazených místech. Od roku 1920 se provozuje plavba mezi Doksy a Starými Splavy.
Doksy – Máchova ulice, kino Máj (2012)
Doksy – Máchova ulice (1930)
Doksy – Máchova ulice, hotel Bellevue (1931)
Doksy – Máchova ulice, hotel Bellevue (2011)
Mimoňská Masarykova Ulice vedoucí směrem na východ kolem vilové zástavby, bývalého klášteru řádu sv. Voršily, hotelu Grand a Břehyňské čtvrti. Z Mimoňské ulice se větví ulice Husova, Lesní, Nerudova. Od Sokolovské ulice je oddělena železničním přejezdem. V letech 1923-4 vystavěn klášter řádu sv. Voršily, kde se za 1. republiky vzdělávaly mladé dívky, součástí výuky bylo náboženství i vaření. Za 2. světové války zde byla umístěna nemocnice pro německé vojáky, kteří byli evakuováni těsně před příchodem Rudé armády na začátku května 1945. V 50. letech zde zřízeno výzkumné středisko Československé armády. Tomáš Garrigue Masaryk * 7. března 1850 Hodonín V 14. září 1937 Lány Profesor filozofie a sociologie, v době Rakousko-Uherska poslanec v Říšské radě. Po vypuknutí 1. světové války se stal hlavou protihabsburského odboje, který usiloval o vznik Československa. Z pozice prezidenta (byl zvolen čtyřikrát) se zasloužil o vybudování Československa jako moderního a demokratického státu. Mimoň Název ulice podle nedalekého města Mimoně. Mimoň má cca 7000 obyvatel, protéká jí řeka Ploučnice. Doksy jsou od Mimoně vzdálené 15 km, obce spojuje silniční komunikace. Řád Voršilek Jednalo se o dívčí rodinnou školu. Programově se zde řádové sestry věnovaly vzdělávání a výchově mladých dívek. Mohutný klášter v Mimoňské ulici byl postaven v letech 1923-1924. Klášter zahrnoval také kuchyni, kde se dívky učily rodinnému životu, a společenský sál s pódiem. Za 2. světové války sloužil klášter také jako nemocnice a zotavovna pro těžce raněné německé vojáky. V 50. letech 20. století získalo klášter Výzkumné a zkušební Československé armády. Dnes zůstává mohutná budova nevyužita.
Doksy – Mimoňská ulice, klášter sv. Voršily (kolem roku 1930)
Doksy – Mimoňská ulice, vilová zástavba podél silnice (20. léta 20. století)
Doksy – Mimoňská ulice, klášter sv. Voršily (1936)
Doksy – Mimoňská ulice (2011)
Náměstí Republiky Markplatz Na náměstí Republiky stojí několik empírových domů s radnicí. Domy pocházejí až z 19. století. Poblíž náměstí se nachází gotický kostel sv. Bartoloměje. Uprostřed náměstí dominuje barokní Mariánské sousoší, které bylo upraveno v roce 1995, se sochami Panny Marie a čtyř světců (Jan Křtitel, Jan Nepomucký, Florián a Antonín Paduánský) v nadživotní velikosti. Sochy pocházejí z roku 1685. 20. 8. 1750 vypukl u řezníka Antonína Tomasche požár. Oheň se šířil velmi rychle. Dřevěné budovy lehly popelem během 3 hodin. Shořelo 42 měšťanských domů, 14 stodol s právě sklizenou úrodou, škola, radnice, na jejíž výstavbě se podílel hrabě Arnošt Josef Valdštejn. V přízemí radnice se nacházela solnice hospoda. Požár sežehl i městský archív, výstavný hostinec v jihovýchodním rohu náměstí, nazývaný Panský dům. Jak se oheň dále šířil, spálil i zvonici se zvony a hodinami. Škoda činila 28943 zlatých, což je asi 1 740 000Kč. Opakované požáry města zničily nejvýznamnější části městečka. Ohni podlehla třetina města. Po požáru města v roce 1842 se významné a hospodářské budovy začaly stavět kamenné. V roce 1872 bylo s poškozeným Mariánským sousoším opraveno na náměstí původní dláždění z roku 1838. Po těchto mnohých požárech se v městečku začala vyprávět pověst o tom, že než má město lehnout popelem, přes náměstí poběží svině, která za sebou nechává ohnivé stopy.
Doksy - Náměstí Republiky (2010)
Doksy - Náměstí Republiky, pohled na náměstí s Mariánským sloupem (1916)
Doksy - Náměstí Republiky, Berkův dům v jihovýchodním cípu náměstí (před rokem 1928)
Doksy - Náměstí Republiky (2011)
Doksy - Náměstí Republiky, radnice s meteorologickou budkou (1916)
Nerudova Údolní Ulice spojující náměstí Republiky a Mimoňskou ulici. Ohraničuje komplex kostela sv. Salvatora, křižuje Luční ulice, protíná železniční trať a ohraničuje Masarykovy sady. Na křižovatce Nerudovy a Luční ulice provozoval kolem roku 1925 řeznictví Albert Diesner. Jan Neruda * 9. července 1834 Praha V 22. srpna 1891 Praha Byl to novinář, básník, spisovatel a významný člen májovců. Ti se pokoušeli zaznamenat okolní svět, takový jaký je i s jeho negativními rysy. Inspirovali se směry evropské tvorby (kosmopolité) na rozdíl od ruchovců, kteří dbali o typickou českou literaturu. Spory mezi těmito dvěma skupinami byli více než obvyklé. Nejvýznamnější díla Jana Nerudy jsou Hřbitovní kvítí, Povídky malostranské, Písně kosmické.
Doksy – Nerudova ulice, pohled do Luční a Nerudovy ulice (kolem roku 1915)
Doksy – Nerudova ulice, stejný pohled (kolem roku 1930)
Panská Goethova Vede z jižního cípu náměstí, po zalomení do pravého úhlu se napojuje na ulici 5. května. V ulici je budova, která byla postavena jako sirotčinec a za 1. světové války sloužila jako vojenský lazaret. Dnes je zde umístěn domov důchodců. Další významnou budovou v ulici byl před vznikem ČSR hostinec „Císař rakouský“, kde se hosté mohli ubytovat v 6 pokojích a využívat sousední řeznictví či vyhlášenou jídelnu. Dnes se zde nachází pobočka banky. Johann Wolfgang von Goethe * 28. srpna 1749 Frankfurt nad Mohanem (Hesensko) V 22. března 1832 Výmar (Durynsko) Vystudoval práva a přírodní vědy (celý život se aktivně zabýval mineralogií a botanikou). Působil jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy v Sasku. Proslavil se jako básník, prozaik a dramatik. Nejvýznamnějšími díly jsou báseň Prométheus, drama Faust a Markétka a román Utrpení mladého Werthera. Často navštěvoval západní Čechy, pobýval v lázních i mineralogických lokalitách. Svou sbírku daroval českému Národnímu muzeu.
Doksy - Panská ulice v roce 1917
Doksy – Panská ulice, hostinec (1914)
Doksy – Panská ulice (2011)
Doksy – Panská ulice (kolem roku 1920)
Sokolská Ulice ležící mezi Lipovým náměstím a Máchovou ulicí. Na okraji parčíku byl roku 1900 postaven dámský penzion Frauendorf (čp. 299). Dnes tuto secesní budovu využívá základní umělecká škola. Vila je zachovalou ukázkou secesní architektury. Až do roku 1949 sloužila jako výše zmíněný dámský penzion a poté jako sekretariát Okresního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1968-1977 sloužilo přízemí budovy také jako městská knihovna. Antonín Benewitz * 26. března 1833 V 29. května 1926 Byl to hudebník a ředitel pražské konzervatoře, Posledních 25 let prožil v Doksech, kde je také pohřben. Na budově současné ZUŠ byla v roce 1966 umístěna pamětní deska u příležitosti 40. výročí úmrtí. Sokol Tělovýchovná organizace byla založena roku 1862 Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fűgnerem. Prosazovala zásady síly a mužnosti, činnosti a vytrvalosti, lásce k volnosti a vlasti, dobrovolnou práce a kázeň. K cvičení se stavěly sokolovny (1. Vybudována v dnešní Sokolské ulici v Praze 1863-4). Plnou podporu získal Sokol po vzniku ČSR. Podařilo se zorganizovat 4 sokolské slety. Z řad Sokola vzešli reprezentanti státu na olympijských hrách (Alois Hudec, Ladislav Vácha). V době protektorátu a komunismu byla činnost zakázána a znovu obnovena byla po roce 1989.
Doksy – Sokolská ulice, pohled na severovýchodní část města kolem roku 1910. Uprostřed bílá budova dnešní hudební školy.
Doksy – Sokolská ulice, dámský penzion Frauendorf (1922)
Doksy – Sokolská ulice, ZUŠ (2011)
Doksy – Sokolská ulice, pohled na vilu Frauendorf z boku (2012)
Tovární vrch Tovární vrch se nachází po levé straně Lipového náměstí u příjezdu do Doks. Sem také ve 30. letech 19. století zasahovala tzv. Malá strana (dělnická čtvrť), která byla zřízena pro dělníky továrny. František Wünsche František Wünsche pocházel z nedaleké Břehyně a významně se podílel na průmyslovém rozvoji Doks v první polovině 19. století. Když Wünsche získal zemské privilegium, zřizovat si sklady v hlavních městech rakouských provincií, otevřel na Továrním vrchu tkalcovnu a prádelnu. Továrna svůj největší rozmach zaznamenala v 20. a 30. letech 19. století. Díky tomu měli Doksy v roce 1834 až 2000 obyvatel (přicházeli hlavně Němci ze Saska), proto nechal Wünsche postavit několik domů pro své dělníky. Tato obývaná část se nazývala Malá strana (dnešní Josefská, Horní ulice a část Lipového náměstí). Wünsche se však velmi často dostával do sporů s hrabětem Valdštejnem, jelikož své dělníky platil velmi dobře. Hrabě Valdštejn (Kristián z Valdštejna a Vartenberka-tehdejší majitel dokského panství) tedy stál proti továrně a usiloval o její zrušení. To se mu povedlo v roce 1939, kdy byla továrna nadobro zavřena a z Doks se proto najednou odstěhovalo 500 lidí. Dnes se na Továrním vrchu nachází hlavně zdravotní středisko a pečovatelská služba.
Doksy – Tovární vrch, zdravotní středisko (2012)
Doksy – Tovární vrch, pečovatelská služba (2012)
Doksy – Tovární vrch, Malá strana (1943)
Doksy – Tovární vrch, cesta k Továrnímu vrchu (1905)
Doksy – Tovární vrch, cesta k Továrnímu vrchu (2012)
Doksy – Tovární vrch, pohled do ulice (2012)
Tyršovy sady Malý park Tyršovy sady se nachází při příjezdu do Doks za Lipovým náměstím. Leží přímo na křižovatce, kde se protíná Máchova ulice se Sokolskou. Toto místo před hotelem Grand se nazývá Tyršovo náměstí. Secesní vila „Frauendorf“ Nejznámější budovou v okolí Tyršovo sadů je secesní vila „Frauendorf“, kterou si v letech 1907-1909 nechal postavit továrník Ludvík Frauendorf. Až do roku 1949 sloužila jako penzion a poté jako sekretariát Okresního výboru Komunistické strany Československa. V roce 1960 byl Doksům odebrán statut okresního města a do budovy byla přemístěna základní umělecká škola, která se zde nachází dodnes. V letech 1968-1977 sloužilo přízemí také jako městská knihovna. Ta se dnes nachází ve Valdštejnské ulici). Na zdi vedle vchodu je umístěna pamětní deska věnovaná řediteli pražské konzervatoře Antonínu Bennewitzi a učiteli Josefu Sukovi. Městský rybník Dnešní Máchovo jezero (dříve Velký rybník) dosahovalo svým cípem až k parku za hudební školou. Tato část nesla název Městský rybník a sloužila jako koupaliště, brod pro dobytek a plavení koní ale také jako požární nádrž. Vznikl v polovině 60. Let 19. Století. O vysušení se začalo uvažovat v roce 1924, jelikož rybník byl z poloviny zarostlý a zapáchal. V letech 1927-28, kdy se stavěl hotel Grand a budova pošty na náměstí Republiky, byl tedy rybník zasypán. Na nově vzniklé zpevněné ploše byl založen park, kterému se dnes říká Tyršovy sady.
Doksy – Tyršovy sady, dětské hřiště (2012)
Doksy – Tyršovy sady, hotel Grand v roce 2012
Doksy – Tyršovy sady, hotel Grand kolem roku 1930
Doksy – Tyršovy sady, vila Frauendorf okolo roku 1910
Doksy – Tyršovy sady, vila Frauendorf v roce 2012
5. května Kirchengasse | Kostelní Ulice vychází z náměstí Republiky, pokračuje dále kolem Čepelského rybníka a končí nedaleko silnice, která spojuje Českou Lípu s Bělou pod Bezdězem. Původní název ulice byl Kostelní (5. května), protože se na začátku ulice nachází kostel sv. Bartoloměje. z Kostelní přes náměstí do Zámecké ulice vedla od 1814 hlavní dlážděná silnice spojující Českou Lípu s Bělou pod Bezdězem. Nacházel se zde hotel Stadtbad (čp. 231), který nabízel k ubytování 8 pokojů, na rohu ulice a náměstí byla roku 1928 postavena budova s kopulí, kde sídlila spořitelna. Vedle ní se v době protektorátu nacházel dámský krejčovský salón, předtím tzv. Berkův dům. Pod kostelem byla postavena klasicistní budova (čp. 37), kde se před 1. světovou válkou nacházela cukrárna, později kavárna Café Radio. Po roce 1930 byla ulice předlážděná a doplněná chodníky. 5. května 1945 Pražské povstání vypuklo 5. května 1945. Vedla ho Česká národní rada a bylo úspěšné, neboť byla Praha osvobozena ještě před příchodem Rudé armády (8. 5. 1945) Kostel sv. Bartoloměje Současná podoba kostela je raně barokní a pochází z 18. století. Půdorys kostela je jednolodní, později přistavěny dvě boční kaple. Nejcennějšími částmi interiéru jsou varhany a barokní kazatelna ze 17. století a socha Madony Montserratské přenesená z kaple na Bezdězu.
Doksy – ulice 5. května, pohled do ulice od náměstí (1909)
Doksy – ulice 5. května, pohled do ulice od náměstí (2011)
Doksy – ulice 5. května, pohled z ulice na náměstí Republiky (2012)
Doksy – ulice 5. května, pohled směrem ke kostelu (1909)
Doksy – ulice 5. května, pohled směrem ke kostelu (2012)
Doksy – ulice 5. Května, pohled směrem od náměstí (2012)
Valdštejnská Zámecká | Českolipská | Benešova | Nádražní | Bahnhoffstrasse Ulice začíná u vlakového nádraží, pokračuje jižním směrem kolem památníku K. H. Máchy a autobusového nádraží a končí na křižovatce hlavních silnic (směr Česká Lípa – Mladá Boleslav). Dříve se jižní část jmenovala Zámecká. V dřevěném domku pod náměstím žily a vyučovaly jeptišky z řádu Uršulinek (od 1919). Střední část se dříve nazývala Českolipská, Benešova a Nádražní (Bahnhofstrasse, v letech 1945-9 Rudé Armády, do roku 1990 Českolipská). Na začátku 20. století stával po pravé straně hostinec U Bílé labutě s 16 pokoji a stáním pro kočáry, neboť majitel provozoval povoznictví. V bývalém skladě sukna a plátna (čp. 251) bylo zřízeno za 2. světové války muzeum. Dnes je zde sídlo městské knihovny, kde bylo v prosinci 2011 otevřeno muzeum Čtyřlístku. Po 1. světové válce se provozovalo v zájezdním hostinci U Jelena ochotnické divadlo (až do roku 1970). Po pravé straně směrem do centra stojí vila bývalého starosty Doks, učitele, historika a kronikáře Josefa Quaissera. Rod Valdštejnů Valdštejnové byli potomci zakladatelů hradu Valdštejn (Waldstein). Nejvýznamnějším z představitelů rodu byl Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583-1634). Jako generál bojoval na straně císaře ve třicetileté válce proti Protestantské unii, později upadl v nemilost a byl císařskými důstojníky na popud císaře Ferdinanda II. úkladně zavražděn. Česká Lípa Původně založena na středním toku Ploučnice v polovině 13. století, vznikla jako poddanské městečko pánů z Dubé. Nejvíce obyvatel zde bydlelo v době intenzivní uranové těžby v oblasti Stráže pod Ralskem. Dnes zde žije 38 000 obyvatel, je to významný železniční uzel. Edvard Beneš * 28. května 1884 Kožlany V 3. Září 1948 Sezimovo Ústí Student a spolupracovník TGM. Usiloval během 1. Světové války o vznik Československa. Poté se angažoval v rozvoji státu jako ministr zahraničních věcí, předseda vlády. Po abdikaci TGM roku 1935 se stal 2. československým prezidentem. Jeho činnost v Londýně během 2. světové války směrovala k zrušení Mnichovské dohody a poválečné obnově ČSR. V roce 1945 po skončení války pokračoval ve funkci prezidenta. V době politického provizória vládl pomocí prezidentských dekretů. Abdikoval krátce po komunistickém převratu v únoru 1948. Zámek Byl postaven v renesančním stylu koncem 16. století. Sloužil jako sídlo panství poté, co hrad na Bezdězu přestal vyhovovat. O jeho architektonický rozvoj se nejvíce zasloužil Jan z Vartemberka, později patřil, stejně jako přilehlé panství, rodu Valdštejnů. Nádraží Trať Bakov nad Jizerou – Rumburk -Jiříkov byla zprovozněna roku 1867. O vybudování železnice v Doksech se zasloužili Valdštejnové. Před nádražím byla zastávka omnibusů, které zajišťovaly dopravu cestujících do Dubé.
Základní škola K. H. Máchy První zmínka o škole v Doksech dosahá až k roku 1669, kdy takto sloužila budova naproti dokskému kostelu. Ta ale v roce 1750 shořela a nová budova byla postavena na náměstí, kde ale v roce 1842 také lehla popelem. V době výstavby nové školní budovy na náměstí, se děti učili v Kostelní ulici nebo v panském špitále. K tehdejší škole na náměstí také patřila lesní školka. Dnes se vyučuje v budově ve Valdštejnské ulici (čp. 253). Má skoro 500 žáků (i z okolních obcí) a zahrnuje školní družinu, kuchyňku, keramickou dílnu, knihovnu, ale i 2 tělocvičny nebo travnaté hřiště.
Doksy – Valdštejnská ulice, hostinec U Bílé labutě (1910)
Doksy – Valdštejnská ulice, pohled z opačné strany (1915)
Doksy – Valdštejnská ulice, bývalá Zámecká ulice (pohled od náměstí 1901)
Doksy – Valdštejnská ulice, Městská knihovna (2011)
Doksy – Valdštejnská ulice, hostinec u Bílé Labutě (1901)
Doksy – Valdštejnská ulice, stejný pohled (2012)
Žižkova Žižkova ulice je jednou z větví ulice Valdštejnské. Sama se větví na mnoho ulic pojmenovaných ‚jako většina dokských ulic, po známých českých spisovatelích (např. ulice Jiráskova, Wolkerova, ulice S. K. Neumanna, Tylova). V ulici Žižkově se nachází menší parčík s kapličkou. Kaplička Panny Marie Montserratské Stavba z 18. století. Opravy se konaly v letech 1938 a 1999 a v květnu roku 2000 byla znovu vysvěcena. Jan Žižka * 1360 Trocnov V 11. října 1424 u Přibyslavi Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších husitských vojevůdců českého původu. O Žižkovi toho dodnes není mnoho známo. V Trocnově obhospodařoval několik polí, poté se ovšem zadlužil a začínal je postupně prodávat, až mu nezbylo nic. Až roce 1406 je o Žižkovi zmínka v Popravčích knihách rožmberských a jihlavských, z kterých vyplývá, že Žižka byl v letech 1406-1409 pouličním zlodějem, právě kvůli své zadluženosti. Jeho vozů byla proti
nejvýznamnějším válečným objevem je taktika vozové hradby. Hradby složené z několika (dříve selské, později už větší a pevnější), které se daly spojovat řetězy. Základní funkce obranná. Po praktické stránce byly vozy používané hlavně kvůli stejné výšce útočníků soupeřům na koních nebo pěšákům.
Doksy – Žižkova ulice v roce 1924
Doksy – Žižkova ulice (2012)
Doksy – Žižkova ulice (2012)
Doksy – Žižkova ulice, kaple v ulici (2012)
Doksy – Žižkova ulice, kaple v ulici (1935)
