KVALITNÍ ŘEMESLNICKÁ PRÁCE PŘI OBNOVĚ PODSTÁVKOVÝCH DOMŮ
ZÁKLADY PODSTÁVKOVÉHO DOMU
Jiří Hořínek a Šárka Draxlová
ZÁKLADY PODSTÁVKOVÉHO DOMU
Jiří Hořínek a Šárka Draxlová
Předmluva: Podstávkové domy a trvale udržitelný rozvoj 2 Úvod 3 ZÁKLADY 3 Základy z kamenné rovnaniny 4 Základ z pískovcových kvádrů 5 Základ ze žulových kvádrů 5 Řešení rekonstrukce základů a podlah 5 Zpevnění základů z kamenné rovnaniny 5 Tepelné mosty v úrovni podlah a obvodových stěn 6 HYDROIZOLACE ZDĚNÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 7 Hydroizolace obvodového zdiva 8 DRENÁŽE 10 Zásady navrhování a provádění drenáže 12 Obvodová drenáž 12 Plošná drenáž 13 Používání plastů u drenáží 13 Provádění drenážního zábalu-jádra 15 Použitá literatura 16
Základy podstávkového domu Autor: Jiří Hořínek a Šárka Draxlová Ilustrace: archiv autora Odborná oponentura: Jan Vinař Jazyková úprava: Jiří Chocholoušek Grafická úprava a sazba: Václav Hroch Vydali: Frýdlantsko, z. s., a MAS Frýdlantsko, z. s., Frýdlant, 2015
Tato příručka a všechny související texty (metodika, prezentace, sborníky) jsou součástí projektu Kvalitní řemeslnická práce při obnově podstávkových domů, podpořeného z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost CZ.1.07/3.2.01/04.0003.
1
PŘEDMLUVA: PODSTÁVKOVÉ DOMY A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ Podstávkové domy jsou tradiční venkovské a řemeslnické domy v česko-polsko-německé příhraniční oblasti – Trojzemí. Podstávka je historický typ konstrukce domu, základy nejstarších dosud dochovaných se datují až k 16. století. Tato architektura vznikala v návaznosti na podnebí, dostupnost surovin a zkušenost obyvatel, ovlivňovanou okolím. Stavba tak přirozeně odpovídá tomu, co moderní doba formuluje jako principy trvalé udržitelnosti. Podstávkový dům tedy v prostředí česko-polsko-německého Trojzemí vykazuje znaky udržitelné konstrukce, které se promítají i do jednotlivých řemesel a prací uplatňujících se při rekonstrukci. Environmentální rozměr (vazba na životní prostředí): • Objekt je postaven z místních, často z obnovitelných surovin, které se mohou při sanaci opět použít. • Materiál byl zpravidla získáván v blízkosti stavby, bez nároků na přepravu a může být opět navrácen do přírody. • Stavební materiál – dřevo – je CO2 neutrální a ekologicky neškodný, zejména pokud je les obhospodařován udržitelným způsobem, popř. podle pravidel FSC (certifikace podle standardu, který zaručuje přírodě blízké a vůči místním lidem šetrné lesní hospodaření a zpracování dřeva: více na www.czechfsc.cz). • Kombinace roubené a hrázděné konstrukce umožnila zvětšení obytného a užitného prostoru při snížení spotřeby dřeva. • Objekt je přizpůsoben optimálnímu využití (v podmínkách tradiční venkovské společnosti). • Nevytápěné prostory horního podlaží zvyšovaly životní pohodu obyvatel, v návaznosti na sezónní využití. • Pro mokré provozy (stáje) se využíval místní kámen a cihly, čímž se oproti dřevu zvyšovala trvanlivost stavby a schopnost akumulace tepla. • Roubenka jako obytná a pracovní místnost poskytuje dobrou tepelnou ochranu. • Absorpční vlastnosti dřeva a hlíny udržují rovnoměrnou vlhkost, důležitou nejen pro někdejší tkalcovství, ale i současný život. Ekonomický rozměr: • Životnost konstrukce (200 a více let) zajišťuje účelnost investovaného kapitálu. • Stavební konstrukce je opravitelná, nevyžaduje nákladné zemní práce, nevznikají stavební odpady. • Tepelný provoz objektů je převoditelný do současnosti a je variantou ekologického vytápění. Sociální rozměr: • Sanace podstávkových domů vyžaduje tradiční řemesla s velkým podílem ruční práce a potřebou specifických technologií. Podporuje zaměstnanost a má potenciál pro zvýšení konkurenceschopnosti mikropodniků ve venkovských oblastech. Rozvíjí manuální a řemeslnou zručnost, důležitou i pro nejmodernější výroby (opracování dřeva, práce s plechem a kovy, keramika apod.). • Krajina podstávkových domů je dnes součástí mezinárodního kulturního dědictví česko-polsko-německého Trojzemí. • Zachování podstávkových domů je zdrojem rozvoje cestovního ruchu, a tím udržení pracovních míst ve službách, s dopady na udržení životní úrovně obyvatel příhraniční venkovské oblasti. Citlivou otázkou je sanace podstávkového domu pro účely celoročního bydlení v moderním standardu. Důležitá je zkušenost projektanta zejména v oblasti odvlhčení a zateplení, kde jsou kladeny specifické podmínky na instalace. Obecně platí, že u podstávkových domů jsou poněkud omezena energeticky úsporná stavební opatření měnící vzhled nebo konstrukce, protože mohou způsobit závažné stavebně-technické poruchy a vady při užívání. To samozřejmě limituje využití obnovených podstávkových domů pro moderní komfortní bydlení. Na podobné překážky již ale narazilo i klasické stavebnictví. Na druhou stranu, zejména v Německu, jsou podstávkové domy využívány nejen k bydlení, ale i k nejrůznějším formám podnikání. Příklady vhodně a citlivě zateplených objektů jsou i v České republice. S některými je možné se seznámit v prezentaci z odborného kurzu Vnitřní prostředí v podstávkovém domě. PhDr. Jitka Doubnerová, koordinátorka projektu Kvalitní řemeslnická práce při obnově podstávkových domů 2
ÚVOD Základy stavby musí podle druhu stavby splňovat požadavky na únosnost, vodotěsnost a tepelnou ochranu. U roubených a hrázděných staveb byly základy až do počátků 20. století tvořeny kamennou rovnaninou zakončenou v horní partii kamennými kvádry. Někde byla využita žula nebo znělec a jinde pískovec podle místního výskytu. Na to, aby se z dálky vozil kámen, nebyly peníze. Protože dřevěná stavba je „dynamická“ a kromě výpočtu statika snese všechno, nebylo nutno kopat základy do dnes požadované nezámrzné hloubky. Při vzedmutí zeminy vlivem mrazu si dřevo zaskřípalo zuby a hnulo se. V dřevěných konstrukcích praskliny nevznikaly. V současné době už se nechodí z jizby do černé kuchyně a do chléva v jednom objektu. Nároky na komfort bydlení jsou značně vyšší než v 18. století. Lidé mají vysoké nároky na šetření energiemi, komfort koupelny a WC samozřejmě s neprodyšnou dlažbou. Dříve se postavily necky do jizby, vykoupalo se v nich potomstvo s patřičným zavlhčením prkenné podlahy, část vody protekla do podloží a zbytek se odpařil a s pomocí kamen a komína zmizel z objektu. Dveře a okna byly také těsné jen tak, aby se neřeklo, a nějaká norma na tepelné ztráty, prostupy a podobné „nesmysly“ nikoho netrápila. Podlahy byly dokonce přes léto provětrávané a na zimu se zateplovaly. Dnes nám hospodyňka s rýžákem v ruce nezaklekne, aby vydrhla prkennou podlahu. Všude máme dlažbu, vlhkost v podloží roste a kapilární tlak nám žene vlhko kolem dlažby vysoko do zdiva. Majitel se diví, že to tam nikdy nebylo. Je na čase vysvětlit několik zásadních „drobností“ kolem přestavby a užívání těchto domů.
Přivětrání pod podlahu
Řez provětrávanou podlahou
ZÁKLADY Před realizací oprav památkových objektů a objektů v památkové zóně je nutné „Závazné stanovisko“ příslušného památkového orgánu. Začneme od základů. Jediná hydroizolace známá v Evropě v minulých stoletích se jmenovala jíl. Kůlové stavby, které archeologové nacházejí na našem území, měly kůly přímo vetknuté do země. Protože tento systém podléhal rychlé zkáze, byl opuštěn. Pod dřevo se začal pokládat kámen. Vznikly kamenné základy. Pro dřevěné stavby nebyl nutný základ až do nezámrzné hloubky, protože dřevostavba je „dynamická“ a unese pohyby způsobené zmrzlou vodou v zemině. 3
U zděné částí podstávkových domů se stájemi a klenbami byly samozřejmě základy provedeny do větší hloubky. Zde již bylo nutno chránit stavbu proti podmrzání a také zde působily produkty zvířectva na spodní stavbu. U našich podstávkových domů je nutno si uvědomit, že nejstarším známým objektům je 500 let. Běžně dochované objekty jsou mladší 300 let. Samozřejmě, že prošly za tu dobu údržbou, rekonstrukcemi a přestavbami. Rozdíly v základech lze vypozorovat i mezi domy na rovině a ve svahu. Domy ve svahu musely být postaveny na základech odolávajících pohybům zeminy a stékající vodě. Část domu bývala podsklepená valenou klenbou tvořenou tak, že se v zemi napřed vykopala jáma ve tvaru sklepní klenby, do ní se vyskládaly kvádry a sklep pak byl vyhrabán pod kamennou klenbou.
Zvýšený základ bez odvodnění tvoří hráz, která promrzá, a led pak základ vytlačuje
Základy z kamenné rovnaniny Do vykopané rýhy v zemi byly naskládány kameny a spojovány jílovou maltou, u bohatších majitelů s příměsemi vápna nebo vápennou maltou. Zkosená horní hrana základu mohla být kryta řadou plochých kamenů nebo cihel.
Základ z kamenné rovnaniny
Zkosení sloužilo k rychlejšímu odtoku vody a usměrňovalo při deštích odtok ostřikové vody od dřevěné stěny. Tento základ sloužil hlavně tomu, aby sloupy podstávky a první trámy roubených stěn neležely přímo na terénu, kde by podléhaly zkáze podstatně rychleji. Druh použitého kamene byl určen výskytem v nejbližším okolí. Kámen pod úrovní terénu byl používán bez opracování. Tento druh základů byl v podstatě nejtrvanlivější a nejlevnější. Nezbytná byla občasná údržba, kdy bylo nutno opětovně vymazat spáry na horní ploše základu. 4
Základ z pískovcových kvádrů V oblasti pískovců byly s výhodou používány přitesané pískovcové kvádry. Vypadaly hezky, daly se dobře vyzdít do řady, ale měly jednu nevýhodu. Pískovec je nasákavý. Vzhledem k životnosti horní stavby však jeho trvanlivost byla dostatečná.
Pískovcové kvádry se zešikmením na horní ploše
Základ ze žulových kvádrů Stejně jako u pískovce bylo vhodné přitesat žulu do pravidelných tvarů. Podstatně vyšší tvrdost měla za následek horší zpracovatelnost, a tím i vyšší cenu. Má však největší trvanlivost a nejmenší nasákavost. Vlhkost vzlíná pouze spárami mezi kvádry. Řešení rekonstrukce základů a podlah Při rekonstrukci základů je nutné mít na zřeteli: • zpevnění základů • odstranění vzlínající vlhkosti • odvod podpovrchové a dešťové vody • odstranění promrzání do vnitřních prostor Zpevnění základů z kamenné rovnaniny Základ je nutno obnažit v celé výšce (nesmí se jít pod základovou spáru, hrozí usmyknutí základu!). Spáry mezi kameny vyškrábnout do hloubky 3–5 cm. Prostor mezi stávajícím základem a ztraceným bedněním vyplnit betonem. Vedle takto upraveného základu je možné položit drenáž v závislosti na druhu podloží a působení vody.
Trhání základu způsobené výkopem pro drenáž pod základovou spáru 5
Výhodou roubenky je, že je možné ji vzepřít a základ provést nově. V nadzemní části lze provést nové obvodové kamenné zdivo z přitesaných kvádrů z místního kamene se zkosením horních ploch. Při jeho provádění lze do zdiva vložit vrstvu horizontální i vertikální hydroizolce. S touto variantou pak souvisí i možnost zateplení kamene z vnitřní strany (pozor na větší riziko podmrzání základu a nutnost navýšení hloubky základu u kamenné části domu). Ve svahu, kde lze počítat s přívalovou vodou, je nutné položit v blízkosti základů drenáž. Na obrázku je případ, kdy došlo k vyvracení základu a podezdívky směrem do výkopu. Podstávka byla zachráněna na poslední chvíli. Vzepření podstávky bylo využito k vybetonování řádného základu, jeho zateplení a izolaci proti vodě. Nouzová situace tak byla využita pro řádné vyřešení všech problémů se základem. Přizdívka pro zpevnění základu a provedení svislé hydroizolace
Zrekonstruovaný základ s původními žulovými kvádry a zkosením proti ostřikové vodě
Tepelné mosty v úrovni podlah a obvodových stěn Podstávkové domy mívaly vždy vnitřní podlahu nad úrovní terénu a do domu vedl jeden nebo více schodů. Kamenná podezdívka pod roubenou stěnou končila pod úrovní podlahy. Polštáře a prkna podlah byly schovány za roubením stěny – tedy v teplotní oblasti, kde téměř nebyl rosný bod a dřevo nebylo vystaveno vlhkosti příliš dlouho. Pod prvním stěnovým trámem byl prknem zaklopený přístup pod podlahu. Ten sloužil na zimu k zateplení senem nebo slámou pod podlahou a v průběhu jara bylo „zateplení“ odstraněno a podlaha provětráním zbavena vlhkosti. 6
Velkou chybou jsou cihelné a kamenné vyzdívky roubených stěn nad úrovní podlah. Vznikly tak, že uhnívající spodní trámy byly nahrazovány dostupnějším a trvanlivějším materiálem, který však špatně tepelně izoluje. V zimním období jsou na vnitřním povrchu zdiva nízké teploty, dochází zde ke srážení vnitřní vlhkosti na povrchu. V takových prostorách nelze dosáhnout pohodovou teplotu. Studené zdivo doslova vysává teplo z lidí uvnitř. Na těchto domech nacházíme různá nouzová řešení, která přispívají pouze k tomu, že rosný bod posouvají více do interiéru a podporují rychlejší uhnívání dřevěné konstrukce zbylé ve stěnách. Je v zájmu majitele provádět opravy pro zachování objektu a udržení vnitřní pohody. To lze jen vybouráním „nového“ cihelného zdiva a kompletním doplněním původní dřevěné konstrukce. Existuje pravidlo, které nám říká, že když je povrchová teplota zdiva o 3 °C nižší, než je teplota vzduchu v prostoru, pak se již člověk necítí v takové místnosti dobře.
HYDROIZOLACE ZDĚNÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ Vzlínání vlhkosti z podloží je možné zabránit vodorovnou a svislou hydroizolací. Původním izolačním materiálem byl jíl, který byl v 19. století nahrazen dehtovou lepenkou. Ta měla malou životnost. Podobně tomu bylo s asfaltovými lepenkami s nosnou papírovou nebo hadrovou vložkou. Jejich malá životnost nemohla trvale zabránit vzlínání vlhka z podloží. Odstřikující vodě se naši předkové bránili umístěním dřevěné části stavby nad terén. To dokazuje i známé pravidlo u současných dřevostaveb, které říká, že všechny dřevěné konstrukce musí být umístěny 0,3 m nad úrovní terénu. U podstávkových domů se jedná o svislou a vodorovnou hydroizolaci obvodového i vnitřního kamenného nebo cihelného zdiva. S tím souvisí i vodorovná hydroizolace podlah. Současně se jedná o vodorovnou hydroizolaci pod dřevěnými roubenými stěnami a prkennými podlahami. Dodatečnou hydroizolaci zdiva a podlah lze provádět následujícími způsoby: • Provedením svislé jílové izolace pod úrovní terénu a vodorovné izolace podlah. Je nutné ověřit složení místního jílu. Pro správnou funkci musí být zajištěn trvalý přísun vlhkosti. Zdivo izolované jílovou vrstvou musí být soudržné. Při opravách je vhodné co nejvíce zachovávat původní jílové izolace podlah. • Provedením svislé izolace z bentonitových rohoží pod úrovní terénu. Provádí se v případě, že v místě není vhodná jílová zemina. Rohože musí být zatíženy přilehlou zeminou. Lze je s výhodou používat pro vodorovnou hydroizolaci podlah. Musí však být přitíženy betonovou mazaninou. Izolace je trvalá a nedochází k jejímu stárnutí. • Provedením vzduchové izolace podlah a svislých stěn pod úrovní terénu. • Hydroizolace podlah natavováním pásů z modifikovaného asfaltu na podklad z betonu. • Ručním podřezáním zdiva s dodatečným vkládáním asfaltových pásů – je proveditelné u cihelného zdiva s vodorovnou ložnou spárou. • Svislou hydroizolaci zdiva pod úrovní terénu lze provádět hydroizolačními stěrkami na asfaltové nebo cementové bázi. • Injektáž zdiva silan-siloxanovými emulzemi – je možné provádět pouze při soudržném zdivu. Používá se jen v případech, kdy nelze použít žádnou z výše uvedených metod. Nejsou možné žádné výkopy a prostory jsou trvale užívány. Provedení injektáže je rychlé a čisté. Zpravidla vždy v kombinaci s ostatními způsoby.
7
Vysoušení zdiva trvá několik let u všech systémů. K zakrytí povrchu vysoušeného zdiva slouží sanační omítky. Svou pórovitostí zajišťují jeho vysychání. Pohledově jsou tyto omítky bezvadné a bez vlhkostních map. Ideální je používat izolační systémy, při nichž použité materiály nepodléhají stárnutí. Ne vždy je to možné. Mnohdy rozhodují i ekonomická hlediska. Tradiční jílové materiály jsou při plné obnově náročné na pracnost. Novodobější bentonitové rohože zase musí být přitíženy. Vzduchové izolace musí mít zajištěn přívod a odvod větraného vzduchu. Nejlépe se jeví kombinace systémů. Téměř vždy je však nutné okolo objektů snižovat terén a provádět obvodovou drenáž. Dodatečná hydroizolace dřevěných konstrukcí • Položením pásu z modifikovaného asfaltu pod dřevěný práh roubené stěny. • Položením desek z pěnového skla potaženého asfaltovým papírem pod dřevěný práh – chrání dřevo před vzlínající vodou a současně tepelně izolují. • Pod dřevěné prahy na cihelném nebo kamenném zdivu pokládat rohož z kokosových vláken. • Dřevěné sloupky na kamenné nebo cihelné podezdívce podkládat tzv. obětním prkénkem z tvrdého dřeva. Hydroizolace obvodového zdiva Ideální řešení je oddělit kamenné zdivo od dřevěných trámů nenasákavým kamenem, jako je např. žula. Vlhkost z podloží se nedostane k trámům, zkosená plocha odvádí srážkovou vodu od trámů, obětní prkénko pod sloupem z tvrdého dřeva je snadněji vyměnitelné než celý sloup. Nenasákavý kámen není nutné dále opticky upravovat a celek působí přirozeně. Je-li místním kamenem pískovec, pak je dobré rovinu mezi kamenným zdivem a pískovcem zarovnat a zaizolovat. Základ z kamenné rovnaniny lze oboustranně zpevnit vodonepropustným betonem. Zůstane jen sací plocha v místě, kde stojí základ na zemině.
Skutečné provedení
Možnosti konstrukční ochrany spodních trámů (prahů)
Zešikmením horní plochy obvodového zdiva základu dosáhneme rychlejšího odtoku vody a sjíždění sněhu. Za deště se dopadající kapky odrážejí na stěnu v podstatně menší míře. Pro svislé hydroizolace základového zdiva pod úrovní terénu lze s výhodou použít stěrky na cementové nebo asfaltové bázi, protože je lze provádět i na nerovný podklad. 8
Injektáž základů
Nutno zde upozornit, že nopová fólie není hydroizolace! Nopová fólie je ochrana hydroizolace před mechanickým poškozením při zásypu. Při zateplování základů je nutno používat pouze nenasákavé materiály jako extrudovaný polystyren nebo pěnové sklo. Zateplení zvedne vnitřní povrchovou teplotu na pohodovou mez. Je nutné dbát na rozestavení nábytku. Kolem obvodových stěn by měl vždy volně proudit vnitřní vzduch a ohřívat jejich povrch. V opačném případě dojde k tvorbě plísní a ze zdravého bydlení bude zdroj nemocí.
Ideální řešení ochrany proti vlhku a promrzání zateplením zvenku. Poněkud pracnější řešení se však vyplatí. Zvýší se vnitřní povrchová teplota soklového zdiva a spodní trám leží v suchu a teple 9
Uvedené možnosti k řešení opravy základového zdiva jsou jen výběrem z možných řešení. Univerzální řešení neexistuje a je nutno všechny izolace řešit pro každý objekt individuálně. Záleží na druhu zeminy a její propustnosti, na umístění objektu, na výšce hladiny spodní vody, na stavu základového zdiva, na nadmořské výšce a způsobu užívání objektu. Řešení hydroizolací a zateplení základu z vnitřní strany. Výhoda: spodní trám leží na teplém podkladu z pěnového skla Hydroizolace a tepelná izolace podlah a příček
Pěnové sklo slouží k přerušení kapilár a vzlínání vlhka z podloží a současně jako tepelná izolace. Uzavřená struktura buněk zaručuje nenasákavost a zabraňuje vnikání vodní páry do bublinek. Zůstává otázkou, jak se chová vodní pára v podloží. Často se bere v úvahu pouze voda v tekuté podobě, ale zapomíná se na plynný stav tohoto média.
DRENÁŽE Mezi léty 1960 a 1985 se téměř u všech starších rodinných domů a chalup přestala používat pitná voda z přilehlých studní a začala se přivádět z veřejných vodovodů. Tím, že není čerpána voda v bezprostřední blízkosti domů, dochází ke zvyšování hladiny spodní vody a zvýšenému vzlínání vody zdivem i jejich roubenými stěnami. Současně u všech domů dochází během let k postupnému navyšování zeminy okolo objektu. A tak se nezřídka stává, že podstávka má svou dřevěnou část během let téměř v úrovni terénu. Zde je nutné provést terénní úpravy okolo objektu tak, aby dřevěná část domu byla pokud možno 0,3 m nad terénem. Současně je nutné upravit terén v celé ploše okolo domu tak, aby srážková voda nesměřovala k domu, ale od něj. 10
Pokud z nějakých důvodů nemůžeme terén okolo objektu snížit nebo je snížení příliš malé, je vhodné snížení terénu doplnit obvodovou drenáží. Nejdříve je ale nutné zjistit, jak hluboko máme základy objektu a jak jsou soudržné. Podkopáním základové spáry by došlo k porušení základů a zdiva nad ním. Drenáže se okolo domů dělaly již v minulosti a při terénních úpravách je často nacházíme. Jedná se o jednoduché drenážní kanály z kamene, bohužel již často z velké části ucpané naplaveninami a prorůstajícími kořeny vegetace. Pokud nějaký systém na svém pozemku objevíme, je nutné ho opravit nebo provést nově. V žádném případě nelze staré drenážní systémy likvidovat bez náhrady. Mohli bychom si tím způsobit mnoho problémů. Při navrhování hydroizolací a zejména drenáží je nutná spolupráce se zkušeným projektantem a hydrogeologem. Hodně informací lze získat i od starousedlíků.
Zbytky původní kamenné drenáže
Na drenáž trativod se ve 20. století používaly keramické trubky z pálené hlíny, tzv. trativodky, o jednotné délce 333 mm. V současné době se u obytné výstavby téměř nepoužívají, nahradilo je drenážní potrubí v hadicích nebo tyčích. Tyčové potrubí se používá u obytných a liniových staveb. Drenážní potrubí v hadicích žluté barvy stočené do kotoučů je určeno pro zemědělské účely. Pro obytné stavby je nejnevhodnější. Při zasypávání štěrkem „plavou“ hadice na zásypu a vyspádovat takovou hadici se rovná umění fakíra s hadem. Vhodným a pevným materiálem jsou trubky v tyčích o délce cca 2,5 m, které lze snadněji vyspádovat a napojovat na proplachovací a kontrolní šachty. Při realizaci je vždy nutné myslet na to, že: • drenáž musí být funkční po celou dobu životnosti objektu, jejž chrání • drenáž musí zeminu v okolí domu odvodňovat tak, aby nedocházelo k zadržování vody
11
Zásady navrhování a provádění drenáže Obvodová drenáž
Příklad provedení obvodové drenáže (Pistohl, 1994)
Výkopy pro drenáž musí být prováděny zásadně směrem od vodoteče nebo jímky k objektu. Srážková voda v době realizace má možnost odtéci a nehromadí se v rýhách. Při dodatečném provádění drenáže se musí dbát na to, aby výkopy byly prováděny nad základovou spárou. Nedodržení této zásady může mít za následek zborcení obvodového zdiva a nutnost dodatečného budování základů. Obvodová drenáž u sklepů musí být minimálně 150 mm pod úrovní podlahy sklepa. Upozorňuji, že hrozí vysoké nebezpečí usmyknutí základů do výkopu a ohrožení stability objektu. Drenáž je třeba provádět z tyčových děrovaných plastových trubek z tvrdého PVC nebo PE o jmenovité světlosti ≥ DN 100 mm. Minimální sklon drenáže je 0,5 %. Při realizaci je výhodné používat sklon 1 %. Na lomech drenáže a na připojeních drénů plošné drenáže zásadně provádět proplachovací šachty. Proplachovací a čisticí šachty • mají být umístěny na všech změnách směru drenáže v rozestupu nejvýše 50 m • minimální průměr 300 mm • mohou být provedeny z plastu nebo betonu Kontrolní šachty • z plastu nebo betonu; • na nejvyšším a nejnižším bodě drenáže ve vzdálenosti max. 60 m • minimální průměr DN1000 Je-li to nutné, svádí se drenážní voda do přečerpávací jímky na nejhlubším místě a přečerpává se do kanalizace nebo vodoteče.
12
Plošná drenáž
Příklad plošné drenáže (Pistohl, 1994)
Používá se s v místech s vysokou hladinou podzemní vody. Plošná drenáž zabraňuje škodám promáčením spodní části stavby u zemin silně namáhaných vodou. Drenáže pod objektem do 200 m² se provádějí podle DIN 4095 následovně: plošná drenážní vrstva tl. ≥ 10 cm např zrnitost 4/16 mm filtrační vrstva tl. ≥ 10 cm např zrnitost 0/4 mm štěrková drenážní vrstva tl. ≥ 15 cm např zrnitost 8/16 mm a vrstva z drenážní tkané geotextilie Místo filtrační vrstvy lze použít filtrační geotextilii. Silnější drenážní vrstvy jsou vhodnější, protože se tak brzy nezanášejí. Vyskytující se voda je odváděna drenážními rourami min. DN 100 s 0,5% sklonem skrz základové pásy. Plošná drenáž může být zesílena rybinovitě položenými bočními větvemi. Roury by měly být obaleny po celém obvodu min. 15 cm silnou vrstvou štěrku (hlubší založení). Při provádění je nutné dávat pozor na výškové křížení dešťové kanalizace a drenáže. Čeho se při realizaci drenáží vyvarovat: • provádění výkopů pro drenáže pod základovou spáru • používání nopových fólií na obvodové stěny budov bez hydroizolace • pokládání hadic drenáže bez obalení drenážního jádra geotextilií • používání žluté točené drenážní hadice • provádění drenáže po obvodu objektu bez kontrolních a čisticích šachet • provádění drenážních zásypů po celé výšce výkopu po obvodu objektu Používání plastů u drenáží Žádný z plastových výrobků používaných pro drenáže není stabilizován proti UV záření. Jedná se o trubky, šachty, nopové fólie, geotextilie. To znamená, že po několika měsících vystavení slunečním paprskům dochází k jejich degradaci. Změní barvu, zkřehnou a popraskají. Proto musí být veškeré nopové fólie, geotextilie, potrubí, šachty a jejich víka po dokončení stavebních prací zakryty zeminou 13
nebo nahrazeny výrobky, na něž sluneční záření nepůsobí. Jedná se především o víka kontrolních šachet, která musí být při dokončovacích pracích nahrazena betonovými, ocelovými případně kamennými poklopy, a o výústní otvory do vodoteče, ty by měly být provedeny z kameniny nebo betonu. Pro obalení drenážního jádra doporučuji používat tkané a netkané geotextilie. Geotextilie slouží jako filtr mezi drenážním jádrem a okolní zeminou. Tkané geotextilie se používají pro zeminy s dílčím obsahem písčité nebo štěrkové frakce do třídy zemin F4–F5.
Drenáž – příklad vzorového řezu
Netkané textilie se používají pro všechny typy jemnozrnných zemin tř. F1–F8 o plošné hmotnosti cca 200 g/m2. Je třeba používat filtrační geotextilie doporučené dodavatelem celého systému. Pokud použijeme jinou než doporučenou filtrační geotextilii, může se stát, že se ucpou průliny geotextilie jemnými jílovými částicemi a zamezí se průniku vody do drenážního jádra. A u příliš propustné geotextilie dojde k zanesení drenážního jádra jemnými jílovými částicemi. Ucpání průlin geotextilie i zanesení drenážního jádra způsobí nefunkčnost drenáže. Tyto vady se projeví mnohem později, než je záruka stavby. To, že jsme chtěli na m2 geotextilie ušetřit cca 30 Kč, může mít za 10 let fatální následky – může to vést k tomu, že bude nutné udělat novou drenáž a příslušné zemní práce. Zásyp drenážního výkopu je třeba provádět vytěženou zeminou s hutněním vždy po 0,2 m. Hutnění jílů po větších tloušťkách není reálné. Pro svislou hydroizolaci je vhodné používat stěrky na cementové nebo bitumenové bázi. Mohou být prováděny i na nerovný a mírně zavlhlý podklad a mají schopnost překlenovat i menší trhliny. 14
Ochranu svislé hydroizolace je nutno provádět nopovou fólií s geotextilií. Nopová fólie dohromady s geotextilií vytvoří svislou drenáž. Je nutné dávat ji nopy otočenými směrem k zemině. Nejjednodušší je používání nopové fólie s navařenou geotextilií. Svislou drenáž ukončovat zhruba 10–20 cm pod povrchem terénu, nejlépe uchycovat ukončovací lištou. Měla by být zakryta praným štěrkem, pod nímž je umístěna geotextilie. V tomto případě brání geotextilie prorůstání kořenů. Pásy z praného štěrku podél obvodového zdiva slouží jako ochrana proti ostřikové vodě a drží povrchovou vodu od objektu. Provádění drenážního zábalu-jádra Pro drenáže se doporučuje kopat rýhy šířky 50 cm. Výkop se vyloží geotextilií, do které se udělá zásyp tloušťky nejméně 10 cm štěrku frakce 8/16. Teprve na tuto vrstvu se položí drenážní trubka a zasype další vrstvou štěrku. Celkem by měl vzniknout drenážní bal výšky nejméně 30 cm, který se shora uzavře geotextilií. Tento zábal filtruje vodu celým povrchem geotextilie.
Proplachovací a kontrolní šachty na lomech drenáže
Drenážní zábal – obsyp drenážních trubek štěrkem
Správné příklady provedení drenáže lze nalézt u výrobců a dodavatelů drenážních systémů na jejich internetových stránkách. Je v zájmu každého investora řídit se doporučeními výrobců a doporučení „řemeslníka“, které je „levnější a rychlejší“ přejít kategorickým NE. Sebelépe provedená drenáž se neobejde bez údržby. Minimálně jednou do roka je nutné zkontrolovat průchodnost potrubí a propláchnout ho tlakovou vodou. Tím se odstraní jemné jílové částice, které vnikly do drenážního systému přes filtrační geotextilii.
15
Příklad hydroizolace a drenáže sklepní stěny z lomového kamene bez vodorovné hydroizolace (převzato ze Sanační příručky pro podstávkový dům, 2007) Příklad výkresu k drenáži
Použitá literatura
• Kol. autorů, Sanační příručka pro podstávkový dům, Zittau: Geschäftsstelle Umgebindeland 2007. • König, K. W., Regenwasser in der Architektur, Ökobuch Verlag 1996. • Kutnar, Z. a kol.: Izolace spodní stavby – skladby a detaily, leden 2014.• Pistohl, W., Handbuch der Gebäudetechnik, Band 1, Werner Verlag 1994. • Technické podklady výrobců drenážních systémů: Fränkische, ACO – odvodňovací systémy. 16
Ing. Jiří Hořínek
Ing. Šárka Draxlová
Je vyučený elektromontér, má za sebou dva roky strojní průmyslovky, ze které „zběhl“ na jemnou mechaniku a elektroniku v Glashütte. Vysokou školu dokončil v Drážďanech a pak na ní působil dalších 6 let. Poté pracoval ve vývoji měřicích přístrojů pro zemědělskou techniku. Po roce 1989 se podnik rozpadl a Jiří Hořínek prodával počítače a servisní služby stavebním řemeslníkům. Později propadl kouzlu starých domů a začal napřed se zakreslováním stávajícího stavu. Pravidelně navštěvuje odborná školení.
V roce 1976 dokončila stavební průmyslovku v Děčíně. V roce 1982 dokončila studium oboru pozemní stavby na ČVUT v Praze. Po nástupu do zaměstnání se věnovala rekonstrukcím bytových domů. V letech 1990/91 absolvovala postgraduální studium „Sanace budov“ na stavební fakultě VUT v Brně. V roce 1996/97 získala Evropský diplom za studium v oboru „Gebäudesanierung“ na Evropském institutu pro postgraduální vzdělávání při TU Dresden. Jako samostatný projektant pracuje od roku 1991. Specializuje se na rekonstrukce. Od roku 1995 je soudním znalcem se zaměřením na vady na stavbách. Celý život se průběžně odborně vzdělává.
www.podstavky.cz
Projekt byl podpořen z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost pod č. CZ.1.07/3.2.01/04.0003.
