KULTURNÍ SPECIFIKA JAKO ZDROJ

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Regionalistka a veřejná správa

K ULTURNÍ SPECIFIKA JAKO ZDROJ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

– NA PŘÍKLADU SLOVÁCKA diplomová práce

Autor: Hana Rybová Vedoucí práce: Doc. Ing. Jiří Patočka, CSc. Rok: 2008

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

FAKULTA NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 – Žižkov

Zadání diplomové práce

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

Hana Rybová V Praze, dne 9. 5. 2008

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, panu doc. Ing. Jiřímu Patočkovi, CSc., za cenné připomínky a rady při vedení diplomové práce. Dále bych chtěla vyjádřit poděkování paní RNDr. Evě Heřmanové i všem ostatním, kteří mi pomáhali při vzniku této práce. Velký dík patří rovněž mým rodičům a přátelům, kteří mě podporovali během celého studia.

Anotace Diplomová práce se vztahuje k etnografické oblasti Slovácko. Jejím cílem je zjistit, zda kulturní specifika této oblasti (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) mohou skutečně být zdrojem regionálního rozvoje. Obsahuje vymezení území Slovácka z různých hledisek a také přibližuje jeho nejvýznamnější kulturní potenciál. Práce dále vysvětluje dosažitelnost regionálního rozvoje území prostřednictvím rozvoje cestovního ruchu, kde vychází ze statistických dat a marketingových šetření nabídky a poptávky cestovního ruchu. Zabývá se také problematikou realizace projektů spolufinancovaných z fondů EU na území Slovácka, které vedou k zachování kulturních specifik, ke zvýšení atraktivnosti území a jeho následnému rozvoji.

Annotation The diploma thesis refers to the ethnographic area called Slovacko. Its aim is to find out whether cultural specialities of this area (concentrated on traditional folk culture) could really be a source of regional development. The thesis contains the determination of the area Slovacko from different point of view and also specifies its most important cultural potential. It explains the availability of regional development of the area through development of the tourist industry and it is based on statistical data and marketing study of demand and offer of tourist industry. It also deals with problems of projects realization in area of Slovacko, which are co-financed from EU funds and which lead to the preservation of cultural specialities and increase of attractiveness of the area and its further development.

Obsah diplomové práce: Úvod……………………………………………………………………………………..9 1. Vymezení regionu…………………………………………………………………..12 1.1. Etnografické vymezení Slovácka………………………………………………12 1.2. Vymezení Slovácka z hlediska cestovního ruchu……………………………...19 1.3. Administrativní vymezení regionu Slovácko…………………………………..23 2. Specifika regionu Slovácko…………………………………………………………26 2.1. Základní charakteristiky subregionů Slovácka…………………………………26 2.2. Tradiční lidová kultura…………………………………………………………30 2.2.1. Lidové zvyky a tradiční slavnosti……………………………………….32 2.2.2. Lidové kroje……………………………………………………………..44 2.2.3. Tanec na Slovácku………………………………………………………48 2.2.4. Tradiční lidová řemesla………………………………………………….51 2.2.5. Sídla a lidová architektura……………………………………………….53 2.2.6. Vinařství…………………………………………………………………56 2.3. Další významné kulturní památky Slovácka……………………………………59 2.4. Vybrané sociodemografické ukazatele………………………………………….64 2.4.1. Náboženství versus politické cítění……………………………………...64 2.4.2. Národnost obyvatel Slovácka……………………………………………67 2.4.3. Referendum o vstupu do EU…………………………………………….69 3. Hlavní zaměření regionálního rozvoje………………………………………………70 3.1. Statistická data a marketingová šetření…………………………………………73 3.2. Příprava projektů v rámci Strategie 2002 a Akčního plánu 2007………………80 4. Podpora a propagace regionu Slovácko……………………………………………..83 4.1. Středisko školy lidové tvořivosti a řemesel (Blatnička a Uherský Ostroh)…….83 4.2. Baťův kanál……………………………………………………………………..90 4.3. Projekty mikroregionu Ostrožsko a MAS Ostrožsko a Horňácko……………...98 4.3.1. Projekt MAS: „Společná strategie k rozvoji Horňácka a Ostrožska…….99 4.3.2. Projekty Mikroregionu Ostrožsko………………………………………100 Závěr……………………………………………………………………………………106 Přílohy…………………………………………………………………………………..109 Literatura………………………………………………………………………………..111

Seznam tabulek a obrázků………………………………………………………………116 Summary………………………………………………………………………………...118 Keywords………………………………………………………………………………..118 Jel Classification………………………………………………………………………...118

Seznam zkratek Zkratka

Vysvětlení zkratky

CR

Cestovní ruch

ČCCR

Česká centrála cestovního ruchu

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

ERDF

Evropský regionální zemědělský fond

EU

Evropská Unie

JMK

Jihomoravský kraj

LVA

Lednicko-valtický areál

MAS

Místní akční skupina

NÚLK

Národní ústav lidové kultury

NUTS

Nomeklatorní územní statistická jednotka

ORP

Obce s rozšířenou působností

ROP

Regionální operační program

SROP

Společný regionální operační program

TLK

Tradiční lidová kultura

TO

Turistická oblast

ÚLK

Ústav lidové kultury

ZK

Zlínský kraj

Kulturní specifika jako zdroj regionálního rozvoje - na příkladu Slovácka

Úvod Již od pradávna mají lidé tendence sdružovat se do různých útvarů či skupin. Vytvářet rozličné komunity a vdechnou tak „život“ kultuře, která komunitu drží pohromadě, stmeluje ji. Na druhou stranu tím zase vytváří určitá specifika, kterými se někdy více někdy méně odlišuje od kultur ostatních komunit. Tato homogenita společnosti uvnitř a heterogenita navenek je tvořena právě kulturními odlišnostmi, o kterých bude pojednávat má diplomová práce. Konkrétněji bych se chtěla pokusit prokázat, že kulturní specifika (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) mohou být považována za zdroj regionálního rozvoje určité oblasti – v tomto případě na příkladu Slovácka.

Kulturu lze také chápat „jako složitý společenský jev či proces, který se neustále vyvíjí, který je specificky lidským výtvorem a který slouží k mnohostranné kultivaci jedinců a sociálních skupin. Kultura – ať už sféra vědomí, vzdělanosti, způsob komunikace nebo jakožto soubor hodnot, norem, vzorců chování, znalostí, dovedností nebo i jako živé umění či nehmotné kulturní dědictví – se šíří v prostoru a čase a je předávána mezigeneračně.“1 V dalších několika kapitolách mé diplomové práce budu poukazovat právě na hodnoty, normy a hmotné statky, které charakterizují oblast Slovácko. Mým cílem bude dokázat, že hmotná i nehmotná kultura typická pro tento region může být velkým hnacím motorem pro jeho regionální rozvoj.

Výchozím bodem je ovšem vymezení hranice Slovácka (kapitola 1), což bylo leckdy tvrdým oříškem i pro odborníky, kteří se o to pokoušeli již dávno přede mnou. Na Slovácko lze pohlížet z mnoha různých hledisek – já jsem si nakonec vybrala tři, které jsou nejpodstatnější pro mou diplomovou práci. V prvé řadě, podle mého úsudku, nejvýznamnější z nich je vymezení etnografické. Vyjadřuje totiž specifičnost Slovácka z pohledu dialektu, lidových krojů nebo třeba lidové architektury. Až o mnoho později, s rozvojem cestovního ruchu začal být tento region vnímán jako turistický, což je druhý pohled na Slovácko, o kterém se zmiňuji. V závěru kapitoly, do třetice, uvádím ještě

1

Patočka, J., Heřmanová E. Lokální a regionální kultura v České republice. 1.vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 47

9


administrativní členění Slovácka, jež bude mít své opodstatnění v další části mé diplomové práce. Druhá kapitola bude pojednávat o kulturních specificích regionu Slovácko, která by mohla sloužit jako potenciál regionálního rozvoje. Nejprve charakterizuji vnitřní diferenciaci regionu podle jeho jednotlivých subregionů. A poté se postupně pokusím rozkrýt jedinečnost oblasti, která je dána především tradiční lidovou kulturou – zvyky a tradicemi, lidovými kroji a výšivkami, tancem, charakteristickou architekturou či třeba vinařstvím. Mimo to, lze na území Slovácka nalézt nepřeberné množství dalších kulturních památek, které tak společně dotváří typický ráz Slovácka. Neopomenutelný význam mající vliv na kouzlo celého regionu je tvořeno také zdejšími lidmi. Proto jednu subkapitolu práce věnuji i některým socio-demografickým specifikům obyvatelstva tohoto regionu; a to se zaměřením na jejich náboženské a politické vyznání, národní cítění, ale také jejich postoj ke vstupu ČR do EU.

Veškerá výše zmíněná specifika regionu Slovácko považuji tedy za významný zdroj regionálního rozvoje. Zároveň se ovšem domnívám, že tyto předpoklady samy o sobě nejsou dostačujícími. K regionálnímu rozvoji je také nutno vypracovat určitou strategii – stanovit jasné cíle a prostředky, kterými jich lze dosáhnout. Právě zde se mnoho subjektů působících na Slovácku potýká s problematikou administrativně vymezených hranic (viz. kapitola 1) a také s problematikou vymezení hranic Slovácka z pohledu cestovního ruchu. Obojí výše zmíněné souvisí se snahou o zajištění dostatečných finančních prostředků pro rozvoj regionu. Toto jsou zásadní informace, prostřednictvím nichž bych ráda osvětlila hlavní zaměření regionálního rozvoje Slovácka (kapitola 3).

Jak ovšem mohu prokázat skutečný vliv a význam kulturních specifik na rozvoj regionu Slovácko? Jednou z možností je využití a interpretace nejrůznějších statistických ukazatelů a marketingových šetření. Avšak získávat statistické údaje za etnografickou nebo turistickou oblast Slovácko není zrovna snadné. Proto jsem se rozhodla čerpat informace především z výzkumů z let 2001 a 2006, které jsou součástí strategických dokumentů turistické oblasti Slovácko.

Jiným způsobem ověření pravdivosti hypotézy mé diplomové práce je uvedení několika příkladů z praxe. Postupně poukáži na jednotlivé konkrétní projekty subjektů

10


působících na území Slovácka, které svou realizací přispívají právě k regionálnímu rozvoji (kapitola 4) a poté se pokusím zhodnotit míru jejich úspěšnosti. Záměrně se snažím volit projekty diametrálně odlišné – s rozdílným charakterem jejich zaměření, výší a zdrojem finanční podpory i mírou jejich předpokládaných dopadů.

V závěrečné části se budu snažit stručně a výstižně shrnout nejdůležitější poznatky mé diplomové práce a také porovnat předpokládanou hypotézu – možnost postavení regionálního rozvoje na kulturních specificích dané oblasti (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) – se skutečnými závěry.

11


1. Vymezení regionu „Hýřivá pestrost krojů, zachycená na obrazech Joži Úprky, ohniví cifrující šohaji se džbánky vína v rukou, modrobílé domky s malovanými okénky a bujné i tklivé melodické písně – to je Slovácko našich představ.“ 1

Přesně tímto způsobem lákal nový turistický průvodce Slováckem své možné budoucí návštěvníky v roce 1967. A myslím si, že se od té doby do dnešního dne žádná z výše zmíněných představ o Slovácku nezměnila. Spíše naopak. Stále se zvyšující počet turistů2 jasně naznačuje vzrůstající atraktivitu tohoto regionu. Nádherná příroda, velké množství kulturních památek, vinařská tradice, ale především také lidová kultura – tj. dodržování tradic, ukázky místní lidové architektury, lidové malby na domech, tradiční lidové kroje, cimbálové muziky, typická nářečí a další - to jsou pojmy, s nimiž je oblast Slovácka spojována téměř vždy. Vždyť kam jinam se vydat za Jízdou králů, masopustními obchůzkami s tradičními masopustními maskami, mečovými tanci či za unikátním slováckým verbuňkem? Odpověď jednoznačně zní – na Slovácko.

1. 1 Etnografické vymezení Slovácka Etnografie je „kulturně historická vědní disciplína

zabývající se některými

aspekty lidské kultury (hmotná kultura, sociální vztahy, náboženství, obyčeje). Alternativně nazývaná národopis.“3 Vymezuje také jednotlivé etnografické oblasti, které mají určitá společná kulturní specifika.

Jednou z nich je právě národopisná oblast SLOVÁCKO, která se rozkládá na území jihovýchodní Moravy v úrodném Dolnomoravském úvalu. Východní část ohraničuje pohoří Bílých Karpat na česko-slovenském pomezí, jižní část je tvořena převážně tokem řeky Moravy a Dyje, západní hranici tvoří Ždánický les a pohoří Chřibů a nakonec severní oblast je vymezena Napajedelskou branou (viz. obrázek č. 1). 1

Pernica, M. a kolektiv. Slovácko. Turistický průvodce ČSSR.. Praha: Olympia nakladatelství ČSTV, 1967 2 Viz. srovnání návštěvnosti turistických regionů po sobě jdoucích letech (statistiky agentury CzechTourism) 3 Velký slovník naučný: A – L. 1. vydání. Praha: DIDEROT, 1999

12


Obrázek 1 – Mapa jižní a jihovýchodní Moravy se zvýrazněným Slováckem

Zdroj: Blahůšek, J. – Krist, J. M. – Matuszková, J. – Pavlištík, K. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálnícho dědictví lidstva. Vydal NÚLK Strážnice, 2006, s. 98

Správnější (nebo také dřívější) název regionu Slovácko je Moravské Slovensko. Tento pojem se „užíval spíše ve starší národopisné produkci, vznikl jako protějšek dnes už historicky chápaného pojmenování uherského Slovenska (ungarische Slowakei), tedy Slovenska jako součásti rakousko-uherské monarchie.“4 Podle Otakara Máčela a Jaroslava Gajdoše název Moravské Slovensko také charakterizoval jakýsi kulturní soulad obyvatel jižní Moravy s obyvateli žijícími na přilehlém území Slovenska.5 V literatuře se lze také setkat s názvem Slovácko či jeho poetičtějším příbuzným názvem Moravská Slovač. Pojem Slovácko se údajně začal užívat v první polovině 19. století a časem pak nahradil původní pojmenování Moravské Slovensko.6 Někdy se také užívá zkomoleného názvu Moravské Slovácko, ten ale není etnografy považován za správný.

4

Jančář, Josef a kol. Vlastivěda Moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Lidová kultura na Moravě. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2000, s. 19 5 Máčel, O. – Gajdoš, J. Slovácko. Architektonický vývoj vesnice. 1. vydání. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958, s. 9 6 Jančář, Josef a kol. Vlastivěda Moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Lidová kultura na Moravě. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2000, s. 19

13


Podle typu nářečí, lidového kroje, lidové architektury atp. se region Slovácko ještě dále člení na několik různě velkých subregionů:7 -

Dolňácko,

-

Horňácko,

-

Podluží,

-

Moravské Kopanice.

Někdy jsou k Slovácku přiřazovány také přechodné oblasti (další 2 subregiony):8 -

Hanácké Slovácko (jako přechodná oblast mezi Slováckem a Hanou),

-

Luhačovické Zálesí (jako přechodná oblast mezi Slováckem a Valašskem).

Toto rozdělení Slovácka jako regionu jihovýchodní Moravy a jeho rozdělení na jednotlivé subregiony je schématicky znázorněno na následujícím obrázku (č. 2).

Obrázek 2 – Jihovýchodní Morava

Zdroj: http://www.infocesko.cz/Czechia/content/spec_mestaobce.aspx?regionid=8937&pismeno, staženo dne 16.10. 2007

7

Jeřábek, R. České, moravské a slezské národopisné oblasti. OPUS MUSICUM 1990, hudební měsíčník, ročník XXII/90/1. Vydávají Státní filharmonie Brno, Český hudební fond a Svaz českých skladatelů a koncertních umělců. 8 tamtéž

14


Výše uvedená poloha regionu Slovácko je spíše obecnějšího charakteru. Avšak podrobně vymezit hranice tohoto regionu není vůbec tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je potřeba mít na paměti, že Slovácko jako region etnografický má různá ohraničení podle volby odlišných kriterií – např. typu zástavby, nářečí, krojů, verbuňku atp.

K nejednoznačnému vymezení hranic Slovácka přispívá zejména fakt, že v průběhu vývoje daného regionu docházelo k vzájemnému pronikání prvků lidové kultury mezi sousedními etnografickými oblastmi a dochází tak k vytváření přechodných oblastí, které jsou dle různých kritérií přiřazovány k různým regionům.9 Proto se může jednoduše stát např. že oblast Moravských Kopanic je z hlediska výskytu typu krojů nebo nářečí považována za etnografický subregion Slovácka, nicméně dle kritéria výskytu verbuňku tam jednoznačně řazena není. Dalším důležitým faktem, který znesnadňuje jasné vytyčení hranic Slovácka, je „nedostatečné a neúplné množství informací o původní lidové kultuře v tomto regionu. V důsledku neustálého vývoje lidové kultury zůstaly v současné době zachovány již jen určité fragmenty její původní podoby, často pozměněny nebo uměle rozšířeny do jiných oblastí.“10

K problematice vymezování hranic Slovácka významně přispěli autoři jako F. Bartoš, J. Bělič, V. Frolec, D. Holý, R. Jeřábek, J. Klvaňa, L. Niederle, A. V. Šembera, F. Trávníček, A. Václavík aj. Následující 3 mapky (obrázek č. 3 - 5) jsou namátkovými ukázkami vytyčení území regionu Slovácko dle různých kritérií a autorů. Na všech obrázcích můžeme vidět rozložení Slovácka převážně ve čtyřech okresech – břeclavském, hodonínském, uherskohradišťském a zlínském, avšak s drobnými obměnami. Na obrázku č. 3 je tučnou červenou čarou znázorněno vymezení hranic Slovácka Lubora Niederleho. Použitím kritéria výskytu lidových krojů rozdělil danou oblast na Horňácko, Moravské Kopanice, Podluží a ostatní. Tato mapka vyšla v roce 1918 v publikaci Moravské Slovensko.

9

Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference „Česká geografie v evropském prostoru“, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech 30.8.-2.9.2006, [CD-rom] 2007 10 Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference „Česká geografie v evropském prostoru“, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech 30.8.-2.9.2006, [CD-rom] 2007

15


Obrázek 3 - Slovácko v pojetí L. Niederleho

Zdroj: Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference „Česká geografie v evropském prostoru“, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech 30.8.-2.9.2006, [CD-rom] 2007 obrázek 4 - Slovácko v pojetí F. Bartoše

Zdroj: Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference „Česká geografie v evropském prostoru“, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech 30.8.-2.9.2006, [CD-rom] 2007

16


Obrázek č. 4 ukazuje vytyčení hranic Moravského Slovenska podle Františka Bartoše, který ve své11 knize „Dialektologie moravská“ v roce 1886 využil kritéria jazykového. Na mapce je jasně viditelné rozdělení tohoto regionu do jednotlivých částí právě podle typu nářečí. Barva od oranžové, přes hnědou, červenou po starorůžovou značí oblasti, v nichž je užíváno nářečí slovenské; naopak barva světle a tmavě zelená ukazuje části Slovácka s dolským nářečím.

Při porovnání vymezeného území Slovácka podle kritérií výskytu krojů a nářečí zjistíme nejpatrnější rozdíly na severovýchodě území. Zatímco z hlediska krojů zahrnuje Slovácko spíše jižnější část Zlínského kraje, dle kritéria typu nářečí je znatelný přesah do severnější části Zlínského kraje. Jižní část území je vymezena státními hranicemi. Zaměříme-li se na severní část území, vidíme, že kroje typické pro oblast Slovácka jsou užívány v širším měřítku než nářečí. Obrázek 5 – Mapa Slovácka a jeho subregionů (Verbuňk)

Zdroj: Blahůšek, J. – Krist, J. M. – Matuszková, J. – Pavlištík, K. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Vydal NÚLK, Strážnice, 2006, s. 98, upraveno

11

Ve spolupráci s dalšími autory.

17


Obrázek č. 5 představuje ohraničení oblasti Slovácka z hlediska výskytu verbuňku12 a také rozdělení oblasti do jednotlivých subregionů podle typu tohoto tance. Mapka je součástí dokumentace, která byla vytvořena ve snaze o zápis verbuňku mezi Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva na Seznam světového dědictví UNESCO.13 Oproti předchozím dvěma ohraničením Slovácka je v tomto dokumentu také vymezen konečný počet obcí, jež leží na Slovácku. Je jich 194, z toho v 142 obcích (tj. 73,2 %) se tančí verbuňk dodnes, ale ve zbylých 52 obcích (tj. 26,8 %) se tento tanec bohužel již nedochoval.14 Dalším zásadním rozdílem vzhledem k předchozím mapkám je v zařazení Moravských Kopanic do oblasti Slovácka. Podle kritéria výskytu krojů nebo nářečí jsou Moravské Kopanice jednoznačně součástí Slovácka, avšak podíváme-li se na mapku vymezení Slovácka podle výskytu verbuňku, rozhodně tam Moravské Kopanice nenajdeme.

Ve stručnosti tedy můžeme říct, že Slovácko je etnografickou oblastí, jejíž hranice jsou obecně dány geograficky (pomocí pohoří, řek atp., které jej obklopují). Ve snaze o konkrétní vymezení území Slovácka podle jednotlivých kritérií (př. výskytu lidových krojů, jazykového, výskytu verbuňku) zjistíme určitou míru variability jeho hranice. Národopisná oblast Slovácko se dále člení do 6 subregionů (z toho 2 přechodných subregionů), které vykazují svá vlastní specifika (viz. kapitola 2.1).

12

Verbuňk je charakterizován jako mužský improvizovaný tanec skočného charakteru, typický právě pro oblast Slovácka. 13 25. listopadu 2005 byl verbuňk zapsán mezi „Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva“. 14 Blahůšek J., Krist J.M., Matuszková J., Pavlištík K. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Vydal NÚLK Strážnice, 2006, s. 12

18


1. 2 Vymezení Slovácka z hlediska cestovního ruchu V současné době se stává stále významnějším odvětvím národního hospodářství ČR právě odvětví cestovního ruchu. Byla vytvořena agentura ČCCR - CzechTourism1, která se snaží pomocí marketingových strategií zvyšovat povědomí o ČR a lákat stále více turistů (zejm. zahraničních) na naše území. Dochází tím k zvyšování devizových příjmů do státního rozpočtu i příjmů do jednotlivých rozpočtů obcí a krajů. Tím tyto územní celky mají větší motivaci a příležitost investovat dále do své infrastruktury i celkového rozvoje. Čímž opět dochází k zvyšování atraktivity regionu a dalšímu přílivu turistů i finančních prostředků. Troufám si říct, že souvislost cestovního ruchu s regionálním rozvojem je zde naprosto jasně zřetelná. V letech 1998-9 se agentura CzechTourism pokusila rozčlenit turistický potenciál ČR do jednotlivých turistických regionů2. Tato rajonizace v následujících letech pokračovala rozdělením každého turistického regionu ještě do několika menších turistických oblastí. V současné době tedy existuje 15 turistických regionů a 43 turistických oblastí (obrázek 6).3 Obrázek 6 - Turistické oblasti ČR

1

Je příspěvkovou organizací MMR ČR. Původní (pracovní) název turistických regionů byl „marketingové“ regiony. Název vyjadřuje účel, za nímž byly regiony zřízeny – tj. pro propagaci, zvýšení povědomí o regionu. 3 http://www.czechtourism.cz/index.php?show=002010, staženo dne 31. 10. 2007 2

19


Zdroj: http://www.czechtourism.cz/artimg/oblasti2.jpg, staženo dne 31. 10. 2007.

Důvodem rajonizace bylo vytvoření ucelené nabídky produktů cestovního ruchu na celém území ČR. Každý turistický region má svá specifika, jimiž láká turisty a produkty všech turistických regionů dohromady pak vytváří jakousi kompletní nabídku, ať už pro zahraniční či domácí návštěvníky. Nabídky turistických oblastí, jako menších celků vzniklých při rajonizaci, jsou určeny spíše pro domácí cestovní ruch.4

Touto rajonizací bylo vymezeno i SLOVÁCKO, a to jako přirozená turistická oblast, což je dáno určitou návazností na vývoj Slovácka v etnografickém pojetí. Spolu s turistickými oblastmi Moravský kras a okolí, Brno a okolí, Podyjí a Lednicko-Valtický areál vytváří Slovácko turistický region Jižní Morava. (Na obrázku č. 6 pod čísly 31 -35 a 37). Obrázek 7 - Turistická oblast Slovácko (s nejvýznamnějšími centry)

Zdroj: http://www.atic.cz/mapa/to113909s.jpg, staženo dne 15.10. 2007

Turistická oblast Slovácko leží v Jihomoravském kraji (okres Hodonín, částečně okres Břeclav) a Zlínském kraji (okres Uherské Hradiště). Na rozdíl od předchozích etnografických vymezení nezasahuje do území zlínského okresu, ten spadá do turistické oblasti Zlínsko a turistického regionu Severní Morava a Slezsko.

4

http://www.czechtourism.cz/?show=002010000, staženo dne 31. 10. 2007

20


Koordinátorem turistické oblasti Slovácko se stal Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu5 se sídlem v Uherském Hradišti. Ovšem podíváme-li se na jejich oficiální internetové stránky www.slovacko.cz, zjistíme, že rozloha Slovácka zde znázorněná se výrazně liší od území turistické oblasti Slovácko, které bylo vymezeno v rámci

rajonizace.

Patrné

je

to

zejména

v západní

části

Slovácka,

která

na www.slovacko.cz obsahuje i celý Lednicko-Valtický areál, Pálavu a Nové Mlýny, celé Kloboucko a Hustopečsko. Ve východní části zasahuje až do Zlínského kraje.

Vysvětlení se mi dostalo od tajemníka Regionu Slovácko, pana Hapáka. Turistická oblast Slovácko byla sice vymezena v rámci rajonizace ČR, nicméně toto vyčlenění není striktně dodržováno. Slovácko je přirozenou turistickou oblastí právě pro její vazbu na etnografický region Slovácko. Tudíž, pokud obce ležící na území Slovácka mají zájem na svém začlenění do této turistické oblasti, není nejmenší důvod tak neučinit. Nejedná se samozřejmě pouze o obce, ale i ostatní právní subjekty jako jsou různá sdružení atp.6 V příloze č. 1 uvádím seznam obcí zahrnutých do regionu Slovácko (seřazených podle jednotlivých okresů). Turistická oblast Slovácko je tedy územně poněkud větší rozlohy než je znázorněno na mapě turistických oblastí ČR (obrázek č. 6). Dále budu vycházet z tohoto širšího vymezení.

K datu zpracování Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko 2002 obsahuje tato oblast 229 obcí, z toho 26 měst. Rozloha jádra Slovácka činí 2 732 km2 a přechodná pásma tvoří 618 km2. Celkový počet obyvatel Slovácka činil 448 tisíc a hustota osídlení 134 obyv./ km2.7

Časem vznikla potřeba Slovácko rozčlenit (z hlediska cestovního ruchu) ještě do menších celků. Byl využit třístupňový model regionalizace (obrázek č. 7). Obrázek 7

Zdroj: Strategie Regionu Slovácko 2002, část 2, s. 10 5

Jedná se o sdružení právnických osob vzniklé ke dni 9. 4. 1999. Osobní konzultace s panem Mrg. Josefem Hapákem, tajemníkem Regionu Slovácko ze dne 2. 11. 2007. 7 Data uvedené ve Strategii rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko, 2002. 6

21


V rámci přirozeného turistického regionu Slovácko bylo vymezeno ještě 14 menších celků nazvaných přirozená turistická oblast (obrázek č. 8). Nejednalo se o rozdělení území beze zbytku, spíše vymezení určitých centrálních oblastí, v nichž se budou vytvářet turistické produkty. A tyto přirozené turistické oblasti dále zahrnují několik konkrétních cílových turistických lokalit. Obrázek 8

Zdroj: Strategie Regionu Slovácko 2002, část 2, s. 10.

V rámci rajonizace území z pohledu cestovního ruchu došlo také k vytvoření turistické oblasti Slovácko, která díky své návaznosti na etnografický region Slovácko je označována za přirozenou turistickou oblast. Jejím koordinátorem se stal Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu. Výše vymezené území TO Slovácko však ve skutečnosti úplně nekoresponduje s etnograficky vymezenou oblastí Slovácko v kapitole 1.1. Proto sdružení Region Slovácko dává možnost zapojení do rozvoje cestovního ruchu na Slovácku všem subjektům, které se cítí být vázány ke Slovácku a zapojit se chtějí. Dále budu tudíž vycházet ze seznamu obcí zahrnutých do regionu Slovácko (příloha č. 1), který je součástí Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko 2002.

22


1.3 Administrativní vymezení regionu Slovácko Do třetice uvádím ještě administrativní členění na území Slovácka. Důvod je následující. Slovácko jako etnografická oblast nekopíruje hranice územního členění České republiky. Výjimku tvoří pouze část území na jihu a jihovýchodě, kde prochází státní hranice se Slovenskem a Rakouskem.

Svou rozlohou zasahuje Slovácko do území dvou krajů (obrázek č. 9) Jihomoravského a Zlínského. Z toho v Jihomoravském kraji se rozkládá v okrese Hodonín a částečně v okrese Břeclav; ve Zlínském kraji v okrese Uherské Hradiště a částečně v okrese Zlín. Vycházím tedy z širšího vymezení území Slovácka z pohledu cestovního ruchu (viz. kapitola 1.2), resp. ze seznamu obcí (příloha č. 1).

Obrázek 9 - Mapa krajů a okresů ČR se zvýrazněním přibližné oblasti Slovácka

Zdroj: http://www.sweb.cz/obce/ staženo dne 18. 10. 2007, vlastní úpravy

Každý z těchto dvou krajů patří také do jiné územní statistické jednotky NUTS II8, což má obrovský dopad např. při čerpání finančních prostředků ze Strukturálních fondů EU, čímž se budu zabývat v dalších kapitolách mé diplomové práci. Obce, jež patří 8

NUTS II je nomenklaturní územní statistická jednotka, tzv. region soudržnosti. V rámci Slovácka jde o NUTS II Jihovýchod (tj. Jihomoravský kraj a kraj Vysočina) a NUTS II Střední Morava (tj. Zlínský kraj a Olomoucký kraj).

23


do Jihomoravského kraje, spadají dále do NUTS II Jihovýchod, kdežto obce Zlínského kraje patří do NUTS II Střední Morava. I když v tomto případě nejde ani tak o jednotlivé obce, ale spíše o sdružení obcí či jiné právnické osoby, jež leží na území obou jednotek NUTS II.

Jak jsem se již zmiňovala v kapitole 1.1, označení Slovácka jako Moravské Slovensko poukazuje na určitý soulad regionů ležících na obou stranách státní hranice. To je jední z důvodů, proč jsou zde realizovány projekty přeshraniční spolupráce vedoucí k rozvoji obou území. Na několik z nich se zaměřuji ve 4. kapitole.

Vzhledem k tomu, že region Slovácko neodpovídá administrativnímu členění, je obtížné získávat statistické údaje pro tuto diplomovou práci. Proto vymezuji také obce s rozšířenou působností (dále ORP), do nichž Slovácko zasahuje. Toto členění použiji v kapitole 2.4 – vybrané sociodemografické ukazatele. Vzhledem k tomu, že v této kapitole budu čerpat statistická data z práce J. Doležálka, vymezuji ORP podle něj.

Obrázek 10 – Mapa ORP se zvýrazněnou oblastí Slovácka

Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 19. 10. 2007.

24


Jak znázorňuje obrázek č. 10, na území Slovácka zasahuje - v Jihomoravském kraji ORP Hodonín, Břeclav, Kyjov, Veselí nad Moravou; v Zlínském kraji ORP Uherské Hradiště, Uherský Brod.

Problematikou územní roztříštěnosti Slovácka (v rámci krajů a NUTS II.) ve spojitosti s rozvojem regionu se budu dále zabývat v nadcházejících kapitolách 3 a 4.

25


2. Specifika regionu Slovácko V předchozí kapitole jsem vymezila území Slovácka z několika hledisek a nyní je na řadě vyzvednout jeho skutečný význam, poukázat na hodnotný kulturní potenciál, jímž region disponuje. Pro tuto kapitolu jsem ale záměrně použila obecnější název „specifika“ (nikoliv kulturní specifika) regionu Slovácko. Důvod je ten, že bych ráda jednu podkapitolu věnovala i některým sociodemografickým ukazatelům – tedy lidskému faktoru, který mimo jiné stojí za zrodem místní kultury a jejích specifik. Nejprve se však pokusím (v návaznosti na kapitolu 1.1) přiblížit jednotlivé subregiony Slovácka. Poté se zaměřím na problematiku tradiční lidové kultury - její definici, právní úpravy a konkrétněji na některé její složky. Zejména se jedná o lidové zvyky, kroje, tance, řemesla, architekturu i tradiční lidovou kulturu spojenou s vinařstvím. Na celou tuto část kladu velký důraz a ráda bych v diplomové práci dokázala, že právě tradiční lidová kultura (v rámci kulturních specifik) je hodnotným a významným potenciálem rozvoje Slovácka. Na kapitolu 2.4 – další významné kulturní památky nekladu takový důraz, spíše je uvádím pro jakousi celistvost kulturních specifik na území Slovácka.

2.1. Základní charakteristiky subregionů Slovácka Slovácko je jedním z větších etnografických celků ležících na Moravě. Vykazuje určité charakteristiky, kterými si zachovává svůj typický ráz a odlišnosti od jiných oblastí. Nicméně je také považováno za region uvnitř značně diferencovaný. Pro přehlednost a lepší orientaci v dalších podkapitolách nejprve přiblížím jednotlivé subregiony Slovácka (viz. obrázek č. 2).

HORŇÁCKO je malou etnografickou oblastí, která se nachází v podhůří Bílých Karpat u hranic se Slovenskou republikou. Patří do ní 10 obcí - Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Kuželov, Javorník, Nová Lhota, Vápenky, Suchov, Louka a Lipov. Přirozeným centrem Horňácka je obec Velká nad Veličkou, kde se také odehrává hlavní kulturní dění.1 Každoročně v červenci se zde pořádá oblíbený folklorní festival Horňácké slavnosti, 1

Frolec V. – Holý D. – Jeřábek R. Horňácko: Život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. 1. vydání. Brno: Nakladatelství BLOK, 1966, s. 15 -16

26


ke konci srpna zase Horňácké ozvěny. Ve Velké nad Veličkou a v Lipově se v dubnu koná i Dětský folklorní festival Mladé Horňácko. Národopisná oblast Horňácko „své pojmenování dostala až počátkem 20. století. Do té doby byla členěna k Moravským Kopanicím, přestože se formovala jako jednolitý etnografický celek již mnohem dříve a od okolí se dodnes nápadně odlišuje nářečím, krojem a dalšími složkami lidové kultury.“2

MORAVSKÉ KOPANICE jsou nejmenším slováckým subregionem. Svou polohou v hornaté oblasti Bílých Karpat je tento region poněkud izolován. A snad právě proto zde lidové tradice zůstaly mnohem déle živé než jinde.3 Moravské Kopanice zahrnují pouze 5 obcí – Starý Hrozenkov, Lopeník, Vápenice, Vyškovec a Žítková. Někdy jsou k nim ještě přičleňovány obce Strání a Březová. Svůj název Moravské Kopanice získaly podle způsobu obdělávání půdy na úbočích Bílých Karpat – kopáním motykou.4 Významným centrem je zde Starý Hrozenkov, ve kterém se každoročně konají Kopaničářské slavnosti.

DOLŇÁCKO je na rozdíl od Moravských Kopanic největším subregionem Slovácka. Leží v nížinné oblasti Dolnomoravského úvalu s výbornými podmínkami pro pěstování vína. Některé kulturní prvky této oblasti jsou však od sebe natolik odlišné, že se Dolňácko ještě často rozděluje na několik menších částí: o uherskohradišťské, o uherskobrodské, o strážnické, o kyjovské. Známými centry jsou zejména Uherské Hradiště se Slováckým muzeem a festivalem Letní filmová škola; Strážnice se sídlem Národního ústavu lidové kultury (dále jen NÚLK) a místem konání největšího folklorního festivalu v ČR Mezinárodní

2

http://www.fos.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=122643&menu=$menu&lng=$lng, staženo dne 23. 3. 2008 3 http://www.konkurence.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=122645, staženo dne 23. 3. 2008 4 http://www.vitejte.cz/objekt.php?oid=7821&j=cz, staženo dne 23. 3. 2008

27


folklorní festival Strážnice; Kyjov s festivalem Slovácký rok nebo třeba Vlčnov známý svou Jízdou králů.

PODLUŽÍ je subregionem Slovácka ležícím v jeho jihozápadní části. „Podlužím dnes označujeme rovinný kraj, ohraničený na jihu soutokem Dyje a Moravy na státní hranici česko-slovensko-rakouské; na východě hranicí moravsko-slovenskou; západní a severní hranice Podluží je vymezena obcemi Hlohovec, Ladná, Starý Poddvorov, Dolní Bojanovice a Lužice.“5 Podle publikace Podluží z roku 1962 zpracované R. Jeřábkem, V. Frolcem a D. Holým zahrnuje tento subregion 14 obcí 6, podle Folklorního sdružení ČR dnes Podluží zahrnuje 18 obcí. Své pojmenování oblast získala díky stojatým vodám, které se zde vyskytují a jsou nazývány „luže“.7 Asi nejnavštěvovanějším folklorním festivalem na Podluží jsou Národopisné slavnosti v Tvrdonicích.

HANÁCKÉ SLOVÁCKO je přechodnou národopisnou oblastí mezi Hanou a Slováckem. Z toho je patrné, že zde muselo docházet k prolínání prvků lidové kultury obou sousedních regionů. Z administrativního hlediska Hanácké Slovácko leží z velké části v okresu Břeclav a zasahuje také do okresu Hodonín. Často bývá také rozčleňováno na jižní a severní část např. podle typu kroje nebo dialektu, který je v jednotlivých částech odlišný.8 Například F. Trávníček rozdělil území Hanáckého Slovácka podle kritéria jazykového do 2 částí – pásma tzv. dolských nářečí a severozápadní část do nářečí hanáckých.9 Nejznámějšími centry jsou např. Čejkovice, Kobylí, Velké Pavlovice, Velké Bílovice. Oblíbenými akcemi jsou nerůznější vinařské slavnosti či hody, které se konají téměř v každé obci.

5

Jeřábek, R. – Frolec, V. – Holý, D. Podluží: kniha o lidovém umění. Brno: Krajské nakladatelství, 1962, s. 7 6 Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference „Česká geografie v evropském prostoru“, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech 30.8.-2.9.2006, [CD-rom] 2007 7 http://www.fos.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=122644&menu=$menu&lng=$lng, staženo 23. 3. 2008 8 http://www.sweb.cz/Kroje.Hustopece/hanackeslovacko.html, staženo dne 17. 10. 2007 9 Jeřábek, Richard. Hanácké Slovácko a hanáčtí Slováci. In: Národopisná revue 1/96, ročník VI – 1996. Vydal ÚLK Strážnice, 1996, s. 3 – 8

28


LUHAČOVICKÉ ZÁLESÍ je druhou přechodnou etnografickou oblastí ležící na Slovácku, tentokráte mezi Slováckem a Valašskem. Profesor A. Václavík jej vymezil jako „území rozkládající se mezi řekou Dřevnicí a Olsavou, po případě mezi úseky železničních tratí, které údolím těchto řek probíhají, a to dráhy z Otrokovic přes Zlín do Vizovic a vlárské trati, jdoucí z Brna do Trenč. Teplé“ a zahrnul do něj 30 – 35 obcí.10 Nejznámějším centrem jsou samozřejmě Luhačovice. Luhačovické Zálesí je místem se specifickými lidovými tradicemi, kroji, tanci, písněmi i lidovou architekturou, u nichž lze shledat některé shodné znaky s oblastmi Hanácka, Valašska či Slovácka.

10

Václavík, A. Luhačovické Zálesí, příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Nákladem Musejní společnosti v Luhačovicích s přispěním Ministerstva obchodu, průmyslu a živností. Luhačovice, 1930, s. 8

29


2. 2. Tradiční lidová kultura Obyvatelé Slovácka jsou relativně silně vázáni ke své místní kultuře, jejíž zvyky již po staletí přenášejí z generace na generaci. Tyto mezigenerační vazby jsou ale s každým dalším pokolením slabší a slabší. Je to dáno zejména procesy urbanizace, industrializace i celkového pokroku. „Moderní doba“ si žádá změny. Ubývá „tetiček“ i „strýců“, kteří celý život chodí v kroji. Na venkovské tancovačky proniká čím dál tím víc novodobé hudby i tanců. Velká část zvyků a obyčejů je udržována jakoby uměle – pomocí folklórních souborů, které místní tradice ukazují světu prostřednictvím svých vystoupení. Hrozící ztráta kulturní identity i možný zánik jednotlivých projevů tradiční lidové kultury vyvolal potřebu právní úpravy – a to jak na poli národním, tak i mezinárodním.

Vláda ČR v roce 2003 uznala tradiční lidovou kulturu jako významnou součást kulturního bohatství České republiky, a to svým usnesením č. 571 ke „Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v ČR“. Tato právní úprava zároveň reflektuje „Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury“, které vydala organizace UNESCO v roce 1989, a definuje tradiční lidovou kulturu jako „soubor výtvorů, hmotných i nehmotných, vyvěrajících z kulturních společenství, založených na tradici, vytvářených skupinou nebo jednotlivci a uznávaných jako obraz tužeb společenství, které odrážejí jeho kulturní a sociální identitu.“1 Koncepce klade důraz zejména na 3 základní okruhy činností: -

„identifikace projevů tradiční lidové kultury,

-

jejich dokumentace,

-

předávání dalším generacím“2.

Celkově byla stanovena výše potřebných finančních prostředků na období 2004 – 2010 na 201 066 tis. Kč. (Tato částka je ovšem pouze orientační a od konečné částky se může lišit.)3 „Projevy tradiční lidové kultury zahrnují zejména hudební, taneční a slovesný folklor, hry, mytologii, obyčeje a zvyky, způsob obživy a tradiční zemědělské postupy, řemeslnické výrobky a technologie, architekturu a další druhy lidové umělecké tvorby.“4 1

Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. 2 Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. 3 Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice.

30


V podkapitolách 2.2.1 - 2.2.6 se proto pokusím poukázat na z mého pohledu nejvýznamnější projevy tradiční lidové kultury na Slovácku – lidové zvyky a tradiční slavnosti, lidové kroje, tance, řemesla i architekturu.

Ministerstvo kultury ČR je mimo jiné i zřizovatelem několika organizací, jež se zabývají právě péčí o tradiční lidovou kulturu (resp. o její jednotlivé části). Významnou organizací je např. Národní muzeum v Praze nebo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Na Slovácku je velmi podstatnou organizací Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (s celoplošnou působností v oblasti lidové kultury). Důležitými subjekty pečujícími o lidovou kulturu jsou také samostatné obce (popř. sdružení obcí nebo mikroregiony) a dále různé místní soubory či spolky.

Poznámka: Přiložené fotografie v této kapitole mají především ilustrativní charakter a jsou příliš malé, aby pod nimi mohly být uváděny zdroje. Lze je nalézt v zadní části diplomové práce v seznamu obrázků.

4

Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice.

31


2.2.1. Lidové zvyky a tradiční slavnosti Značný důraz v rámci tradiční lidové kultury je kladen na její nehmotnou část – především na zvyky, obyčeje. Tradice vznikaly a vyvíjely se postupně přirozenou cestou v rámci mezigeneračního předávání a stejně tak docházelo i k jejich určitému přizpůsobování a tím zároveň i k udržování. Můžeme určit několik hlavních témat, k nimž jsou tradice vázány1. V prvé řadě jde o vyjádření úzkého sepětí člověka a přírody, z něhož bylo odvozeno i mnoho pohanských (a později i křesťanských) zvyků. Velký důraz byl kladen na oblast týkající se obživy – př. zemědělství, vinařství – kdy lidé vykonáváním určitých rituálů děkovali za úrodu či se snažili o zabezpečení dostatečné úrody na příští rok, o zdraví dobytka i rodiny. Jedná se např. o zvyky související s vinobraním, dožínkami, dočesnou, ale patří sem také Velikonoce jako svátky jara. Další významné motivy tradic vycházející z liturgického kalendáře - jako např. dodržování zvyků na Velikonoce, Vánoce, obchůzka Tří králů po domech, poutě, masopustní zábavy, posvícení atp. Neopomenutelné a časté jsou tradice vztahující se k událostem, které jsou běžnou součástí života - např. obyčeje vázané k narození dítěte, svatbě či smrti; odvody na vojnu atp. Některé tradice se vážou i k historickým událostem, jež leckdy přechází v pověsti a pověry – příkladem mohou být Jízdy králů ve Vlčnově, Kunovicích či Hluku.

Ústav lidové kultury ve Strážnici pod záštitou Ministerstva Kultury ČR provedl roku 1999 dotazníkové šetření na téma Lidové obyčeje a tradiční slavnosti v současném životě. Toto šetření proběhlo celoplošně, byly osloveny všechny obce České republiky. Návratnost dotazníků činila 76 %.2 Podstatou této akce bylo zjištění míry dodržování lidových obyčejů, tradic nebo slavností v České republice.3 Dotazníkové šetření se nezaměřovalo na jednotlivé národopisné celky, tudíž nelze získat informace ani za národopisnou oblast Slovácko. Přesto mně sesbíraná a utříděná data 1

Některé tradice či zvyky lze přiřadit i k více tématům, nelze je jednoznačně zaškatulkovat. Existuje předpoklad, že obce, jež se dotazníkového šetření nezúčastnily, nejsou silně (či vůbec) vázány místními lidovými tradicemi. Tudíž i při jejich účasti na této dotazníkové akci, by pravděpodobně došlo k procentuálnímu poklesu obcí s dosud živými tradicemi. 3 Zemánek, Lukáš. Lokální kultura v životě našeho venkova. In: Jančák, V. – Chromý, P. – Marada, M. Geografie na cestách poznání: sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2003, s 134 – 135 2

32


umožňují interpretovat a porovnat výsledky šetření oblasti Čech s oblastí Moravy a Slezska, a také za jednotlivé okresy ležící na Slovácku.

Nejprve bych však uvedla interpretaci výsledků tohoto šetření podle pana Lukáše Zemánka, jak ji zveřejnil ve svém článku Lokální kultura v životě našeho venkova. Z pohledu zemského4 došel k těmto závěrům: -

NEJČASTĚJI

dodržovanými

tradicemi

v ČR

jsou

velikonoční

koledy

s pomlázkami; obchůzky Mikuláše, anděla a čerta; -

tradice nejčastější v ČECHÁCH jsou jarní pálení ohňů a posvícení;

-

tradice nejčastější na

MORAVĚ jsou masopustní zábava; průvod masek;

velikonoční obchůzky s řehtačkami; vánoční vystavování jesliček; obchůzka Tří králů po domech; -

ČASTÉ, ale zároveň také ubývající tradice v ČR jsou např. dětský karneval; stavění máje; pouť; společný vánoční stromek na návsi;

-

MÁLO ČASTÝMI tradicemi v ČR jsou masopustní karneval s maskami; vynášení Smrti / Morany; slavnost na počátku léta – např. Jízda králů; dožínky, vinobraní nebo dočesná; adventní zvyky – např. obchůzky Lucek či Barbor.5

Závěrečná část knihy Od folkloru k folklorismu vydané ÚLK Strážnice obsahuje Statistické výsledky k již zmiňované dotazníkové akci v ČR. Jsou zde zpracována data k 19-ti otázkám šetření, a to i za jednotlivé okresy ČR. Vyberu tedy informace týkající se okresů, které leží na Slovácku, a ty se pokusím dále interpretovat. Jak jsem se již v kapitole 1 zmiňovala – do oblasti Slovácka spadají okresy Hodonín a Uherské Hradiště, ale jen částečně okresy Břeclav a Zlín. Právě proto nelze očekávat zcela přesnou vypovídací hodnotu těchto údajů při jejich interpretaci. Volím tedy trochu jiný postup. Dále představím nejvýznamnější tradice dosud žijící na Slovácku, vždy připojím krátkou interpretaci výsledků dotazníkového šetření k jednotlivým tradicím a na závěr uvedu také aktuální informace o kulturně-společenském dění na Slovácku – např. kdy a kde je prezentaci těchto zvyků možno shlédnout.

4

Tzn. z pohledu výskytu tradic v Čechách a na Moravě. Zemánek, Lukáš. Lokální kultura v životě našeho venkova. In: Jančák, V. – Chromý, P. – Marada, M. Geografie na cestách poznání: sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2003, s. 134 – 135 5

33


U charakteristik jednotlivých obyčejů či slavností vycházím vždy z publikací NÚLK Strážnice - Od folkloru k folklorismu a Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy6 tato část u každé níže popisované slavnosti je tedy spíše výtahem z těchto dvou knih, doplněna vlastními zkušenostmi autora. Každý další zdroj je citován.

MASOPUST Začíná 6.1. na svátek Tří králů a trvá až do popeleční středy, po níž následuje 40-denní půst až do církevních Velikonoc. V tomto období docházelo ve všech hospodářstvích na Slovácku k dokončovacím pracím předchozího zemědělského roku jako např. k domlacování obilí, opravování strojů, nářadí apod. Velmi časté byly také zabijačky nebo svatby. Přes to vše je ale Masopust především znám jako období bujarého veselí, tanečních zábav, veselic či v dnešní době asi nejvíce plesů. V poslední dny Masopust7 vrcholí masopustními obchůzkami8 a průvody masek. Na Slovácku mužská chasa za doprovodu muziky obchází obec a tančí „podšable“9 (viz. foto). Na oplátku jsou odměňováni špekem, uzeným masem, vajíčky či koblihami a také je jim zavdáváno slivovicí. V průvodu maškar lze velmi často zhlédnout masky zvířecí (př. kůň, koza, medvěd), které měly přinést do hospodářství zdraví a plodnost (nejen dobytka); dále masky tradičních postav (př. ženich s nevěstou, bába s dědkem v nůši, šaškové, cikánka s dítětem); pohádkových postav; představitele různých profesí, ale také parodizované postavy ze soudobé politické či jiné scény. Fašanek je ukončen tradiční scénkou pochování basy10 na sobotní zábavě, příp. v některých obcích až v úterý před popeleční středou. Podle dotazníkové šetření NÚLK se masopustní zábava v okresech Slovácka koná zhruba v 43 – 46 % obcích, zvýšené procento je v okrese UH (až 55 %).

6

Od folkloru k folklorismu: slovník folklorního hnutí v Čechách. Zpracoval kolektiv autorů, redakce PhDr. Alena Vondrušková. 1. vydání. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici za podpory Ministerstva kultury ČR. 2000, s. 131–142 Šimša, M. – Kalábová, P. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Strážnice. Vydal NÚLK, Strážnice 2006. 1. vydání. Str. 259-276 7 Vrcholící období Masopustu bývá též nazýváno fašanek, končiny, ostatky, škarky nebo podškarky dle jednotlivých oblastí. 8 Při masopustních obchůzkách masopustní průvod navštěvuje dům od domu a dochází tak k daleko intenzivnějšímu kontaktu masopustních masek a místního obyvatelstva. 9 Podšable je archaický mužský mečový tanec, který se tančí s dřevěnými šablemi. 10 Pochování basy je tradiční komickou scénkou, jíž je masopust ukončen. (Basa zde slouží jako zástupný symbol masopustu, období zábavy). Za basu figurka komického faráře vykoná zádušní mši, po které je basa za recesisticky přehnaného nářku plaček i ostatních průvodem doprovázena na své poslední cestě.

34


Zvyk pochování basy se na Slovácku doposud udržuje např. v Ostrožské Nové Vsi, Pitíně či Uherském Hradišti – Mařaticích; fašanková obchůzka např. v Bojkovicích, Bystřici pod Koprníkem, Komni, Nivnici či Uherském Brodě; fašankový průvod v Hostětíně, Prakticích či Drslavicích.

VYNÁŠENÍ SMRTI / MORANY Tento zvyk předkřesťanského původu se vztahuje k datu Smrtné (Černé) neděle, což je 14 dní před církevními Velikonocemi. V tento den se koná obchůzka obcí (dříve se jí účastnily především děti). Vytvořená figurína smrti (často ze slámy) je oděna jako ženská či mužská postava. Ta je nesena obcí k řece či rybníku, kde je Morana jako symbol zimy, nemoci či nepohody vhozena do vody. V některých obcích bývá Morana odstrojena a zapálena. Tato tradice symbolizuje loučení se zimou a vítání jara. V dnešní době bývá častěji praktikována konkrétními skupinami osob – jako jsou děti ve školách či mateřských školkách11 – než celými obcemi. To je také jeden z důvodů, proč v dotazníkovém šetření pouze 6 – 12 % obcí na Slovácku uvedlo svou aktivní účast na této tradici. Jednou z těchto obcí jsou např. Tvrdonice, kde byla letos 8. 3. 2008 vynášena smrtka.12

VELIKONOCE Jsou ve svém termínu svátky pohyblivými, které se slaví v neděli po prvním úplňku (po jarní rovnodennosti, tj. 21. březnu). Předchází jim 40-tidenní půst. Na Velikonoce se můžeme dívat jako na nejdůležitější církevní svátky vzpomínající umučení a zmrtvýchvstání Ježíše nebo také jako na mimokřesťanské svátky vítající jaro a přinášející prosperitu hospodářství a zdraví hospodářům i dobytku. Před Velikonocemi čeká každou domácnost na Slovácku velký jarní úklid, byty se zdobí jívovými větvičkami a během svátků se pečou Jidáše a mazance. Spousta dalších zvyků, které se vážou k velikonočním svátkům, bohužel postupně zanikala, ale tradice velikonočního řehtání či pondělní pomlázky se dochovaly dodnes. VELIKONOČNÍ ŘEHTÁNÍ se váže k biblickému příběhu umučení Ježíše. Na Zelený čtvrtek po ranní mši naposledy zazní zvony a „odlétnou“ do Říma jako symbol 11

Nebo v Čechách také ekologickými aktivisty, kteří vynášejí Moranu a Uranu v rámci protestu pro jaderné elektrárně Temelín. 12 Přehled vybraných folklorních festivalů a národopisných akci pro rok 2008. NÚLK Strážnice, 2008, str. 19

35


smutku. Poté funkci zvonů zastávají malí chlapci, kteří obchází vesnici s řehtačkami, a to až do Bílé soboty, kdy po symbolickém vzkříšením Ježíše se zvony znovu vrátí. Tento zvyk na Slovácku udržuje 59 – 75 % obcí, výjimkou je okres Břeclav, kde je velmi nízká účast obcí – 27 %. PONDĚLNÍ POMLÁZKA je dodnes velmi užívaným zvykem, kdy chlapci pletou pomlázky z jívového nebo vrbového proutí a poté navštěvují děvčata. Dotek pomlázky symbolizuje zdraví a svěžest děvčete po celý rok. V ČR více jak 93 % obcí dodržuje tuto tradici, na Slovácku 95 – 97 % a v okrese Hodonín dokonce 100 % obcí. Letos Boží hod velikonoční (velikonoční neděle) a velikonoční pondělí vycházejí na 23. a 24. března 2008.

STAVĚNÍ MÁJE Vždy na konci měsíce dubna či počátku května ve většině obcí na Slovácku probíhá stavění máje. Tento starý zvyk symbolizuje příchod jara a lásku. Máje je v podstatě vysoký holý kmen stromu nahoře s ponechanou špičkou větvoví ozdobenou barevnými papírovými růžičkami a pentlemi. Výzdoba se ponechává veskrze dívkám, stejně jako samotné stavění máje zase chlapcům. Každá obec se snaží mít máji co nejvyšší, aby již z dálky byla vidět, a co nejkrásněji ozdobenou, aby mohli přespolní závidět. Velmi často se totiž chasa ze sousední obce pokouší máji ukrást a tak zahanbit celou obec. Proto se i v noci střídají „hlídky“ u máje a střeží ji. Samozřejmě nejočekávanější částí slavnosti stavění máje je pro místní (i přespolní) mládež večerní taneční zábava. Vzhledem k velkému celospolečenskému významu této slavnosti pro obyvatele obcí na Slovácku je i procento zjištěné v dotazníkové šetření relativně vysoké. V okresech Hodonín a Uherské Hradiště je to 81 - 85 %. Každým rokem na přelomu měsíce dubna a května se v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici koná folklorní pořad „Stavění máje“. Před zraky letošních návštěvníků byla 27. 4. 2008 vztyčena máje strážnickým folklorním souborem Danajem s pozvaným souborem Detva ze Slovenska.

36


JÍZDA KRÁLŮ Jedním z letničních svátků13 udržovaných na Slovácku je Jízda králů. Dodnes se ovšem tato tradice uchovala jen v několika málo obcích a už také ne v plném svém rozsahu. Asi nejznámější je Jízda králů ve Vlčnově (viz. foto), dále pak v Hluku,

Kunovicích,

Hroznové

Lhotě

či

Skoronicích. Volba krále (resp. i královské družiny) je v obci velmi prestižní záležitostí.14

Pro mnohé může být překvapením, že vlčnovského krále najdou v průvodu oděného v ženský šat. Vychází to z historické pověsti o králi Matyášovi, který se převlekl za dívku po své prohrané bitvě s Jiřím z Poděbrad a snažil se tak, skryt ve své družině, uprchnout na svůj hrad do Trenčína. Proto dodnes při Jízdě králů je král na svém bělouši oblečen v dívčím kroji, obklopuje jej družina, která poptává různými „vyvoláváními“15 naturálie nebo peníze.16 „Dnes zůstala vlčnovská jízda králů poslední v Čechách a na Moravě, která se jezdí pravidelně každý rok v původním provedení zvyku.“17 V Hluku probíhá jízda králů jednou za 3 roky18 a v Kunovicích jednou za 2 roky19. V letošním roce se náhodně setkají všechny tyto tři jízdy králů – ve Vlčnově (23.–25.5. 2008), Kunovicích (16.–18.5. 2008) a Hluku (v rámci Dolňáckých slavností 4.-6.7. 2008). Představitelé těchto obcí se již sešli a shodli na tom, že si nebudou konkurenty, ale naopak se budou společnými silami chystat na jízdy králů.20

13

Konají se v období letního slunovratu. (Jinak též svatodušní svátky.) Jsou to např. stínání a honění krále, jízdy králů, otvírání studánek, obcházení mezí a hraničních kamenů atp. 14 V některých obcích umožňuje tradice stát se členem královské družiny pouze jednou za život. 15 Př. „V tomto domečku přebývá panenka, která má pěkné modré očenka.“ Častou jsou také vyvolávání určena starostovi obce či jiným významným osobám, které po vyvolávání přispívají – dnes nejběžněji – penězi. 16 Tyto naturálie nebo peníze byli dle pověsti na obživu krále a jeho družiny, aby se šťastně dostali do Trenčína. Dnes slouží k úhradě výloh s mašlením koní, za muziku atp. 17 http://jizdakralu.vlcnov.cz/page.php?pid=1204, staženo dne 1.3. 2008. 18 V Hluku se konala Jízda králů do konce 60. let každý rok, v 70. letech už jen co 2 roky a poté až do dnešní jen co 3 roky. 19 Až do roku 1972 se v Kunovicích Jízda králů konala téměř každým rokem, poté obnovena až v roce 1996 a od té doby se koná ve 2letých intervalech. 20 http://slovacky.denik.cz/tydenik_slovacko/jizda-kralu-vlcnov-hluk-kunovice-20080222.html, staženo dne 1.3. 2008

37


V dotazníkové šetření byla otázka vztažena ke všem letničním svátkům – nejen k Jízdě králů. Proto jsou dostupné informace pouze souhrnně za letniční svátky. Ty v okresech Slovácka dodnes slaví 8 – 12 % obcí, s výjimkou okresu Zlín (pouhé 2 %). NÚLK ve Strážnici se v součastné době snaží o prohlášení Jízdy králů na Slovácku za Mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva (UNESCO).

VINOBRANÍ Poslední fáze období sklizně obilí, chmele, ovoce, vína či jiných surovin se velmi často zakončovala oslavami a poděkováním za dobrou úrodu. Nejčastější slavností na Slovácku je VINOBRANÍ. Troufám si říct, že je to dáno zejména vhodnou polohou pro pěstování vinné révy a v neposlední řadě také vztahem místních obyvatel k vinnému moku. Samotná slavnost Vinobraní se v jednotlivých obcích může odlišovat. Ve Strážnici je například zahájena historicko-mýtickým průvodem, v němž se veze Bakchus – bůh vína a veselí – se svým doprovodem, hradní pán se svou kněžnou a potomky i další historické postavy. Dále v průvodu přicházejí muzikanti a chasa nesoucí symbolické poslední střapce sesbíraných hroznů (viz. foto). Průvod se zastaví na náměstí, kde pak probíhají nejrůznější vystoupení místních a přespolních folklorních souborů a muzik, ale také historické scénky vztahující se k období vinobraní. V dotazníkovém šetření je vinobraní spojeno současně s dočesnou v jednu otázku, nejspíše vzhledem k celoplošnosti šetření – v ČR je totiž omezený počet nížinných teplých oblastí vhodných k pěstování ovoce a vinné révy; a stejně tak míst vhodných pro pěstování chmele. Proto je i procento obcí vyznávající dodnes tradice spjaté s vínem a chmelem nižší – na Moravě 5 % (Čechy pouze 2 %). Vzhledem k předchozímu je 25 – 29 % obcí s těmito slavnostmi v okresech Hodonín a Břeclav poměrně vysokým údajem. Nicméně v okrese Zlín nebyla zjištěna žádná obec s touto slavností a v okrese Uherské Hradiště pouze s 8 % výskytem. S přihlédnutím ke všem těmto údajům by se tedy mohlo zdát, že úrodná oblast Slovácko zase tak nelpí na těchto tradicích. Podle mého názoru je vysvětlení jednoduché. Za prvé, Slovácko není chmelařskou oblastí. A poté také, že slavnosti Vinobraní se na Slovácku konají spíše jen ve spádových vinařských obcích – letos např. ve Strážnici (13.9. 2008), Hodoníně (13.9.2008), Staré Břeclavi (13.9.2008), Mikulově (12.-14.9.2008), Bzenci (19. - 20. 9. 2008) atp.

38


HODY (resp. POSVÍCENÍ) Hody jsou pojmem užívaným pro posvícení na Moravě, tedy i na Slovácku. Původně se jednalo o podzimní slavnost, při které se děkovalo za úrodu současnou a zároveň prosilo o dobrou úrodu v nadcházejícím roce. Na slavnostní oběd se zabíjely husy a kačeny. Pekly se koláče nejrůznější co do tvaru i chuti. A vše se zapíjelo pivem, vínem či burčákem. Později se z hodů stala také oslava církevní. Došlo k pozměnění jejich termínu - hody se přiblížily dni svátku patrona, jemuž byl zasvěcen místní kostel (př. sv. Martin, sv. Havel). Ne všechny obce ale měly své kostely zasvěceny patronům, jejichž svátek byl na podzim. Tím došlo k přesunu termínu hodů některých obcí směrem k létu (svátek Na Nebevzetí Panny Marie, sv. Vavřince, sv. Cyrila a sv. Metoděje atp.). Nejdůležitějším momentem hodů se stala večerní mše. Na SLOVÁCKU získaly však HODY svá specifika. Je to dáno zejména propojením zvyků májových a letničních svátků a hodů, včetně stavění máje i volby stárků.21 Toto jakoby rozšířenější pojetí hodů se odráží nejen vyšší společenskou prestiží, ale také jejich náročnější přípravou. Délka hodů se v jednotlivých obcích Slovácka liší22, nicméně jejich průběh je až na některé maličkosti obdobný. Nejprve se volí ze svobodné chasy stárek23 a k němu také stárka. Dříve toto postavení znamenalo velký respekt po celý rok, a to dokonce i před představiteli obce. V dnešní době většinou hody pořádá místní folklorní sdružení, ze svých řad zvolí stárka i stárku, jejichž hlavní povinností je hostit chasu při přípravě i hodech samotných; a poté také diváky při hodovém průvodu. Na Hody se na Slovácku (na rozdíl od ostatních částí Moravy) staví Máje, a také menší májky před domy stárka a stárky. V Strážnici je např. zvykem, že v sobotu chasa žádá starostu obce o právo pořádat hody24. Starosta je uvítá, předá právo a chasa zatancuje a zazpívá. V sobotní večer se všichni sejdou na hodové zábavě. Důležitá je také nedělní mše. Po obědě se chasa sejde znovu, vyzvedne stárka a hned poté stárku, a všichni krojovaní dokončí hodovou obchůzku po obci. V Podvečer je celá obchůzka ukončena

21

Tím byl hodně zastíněn hodový zvyk vodění a stínání berana, až ve většině obcí Slovácka zanikl úplně. Většinou se Hody konají v sobotu a neděli, některé obce Slovácka pokračují ještě v pondělí 23 Může jich být i několik, např. v Kuželově je stárky celý odvedenecký ročník, tj. ve věku 18 let. 24 Povolování hodů se často na Slovácku koná až v neděli. 22

39


zábavou. V některých obcích Slovácka může hodová zábava trvat až do středy, ale většinou se už od několikadenních hodových zábav upouští. Z dotazníku vyplynulo, že na Moravě pouze 30 % obcí pořádá hody, kdežto v Čechách je slaveno posvícení v 54 % obcích. Osobně si myslím, že tento rozdíl je dán větším počtem malý obcí na Moravě, kde jsou hody udržovány spíše ve spádových obcích s významným kostelem pro okolní obce. Na Slovácku – zejména v okresech Uherské Hradiště a Hodonín je toto procento o něco málo vyšší: 49 – 52 % obcí dodržuje hodovou tradici. Zajímavostí je, že mimo přirozené zanikání hodů či obnovy hodů v některých obcích, dochází v dnešní době také k zakládání tradic nových. Příkladem je chatařská osada Kameňák poblíž Kyjova. Hlavním iniciátorem pořádání hodů zde byl Jura Petrů, ale nelze pominout ani nadšení ostatních chatařů. V roce 2008 se zde budou konat v pořadí již 3. ročník hodů. Místní nadšenci částečně přijali zvyky okolních obcí (zejména Kyjova) a některé zvyky pojali nově a velmi nápaditě. Volí se zde 2 páry stárků – stárci (starší pár) a mládci (mladší pár). Pečou se tradiční hodové koláče. Ale například zvyk „mlácení kačera“25 je zde velmi recesisticky pojat.26 Řekla bych, že podstatou těchto hodů je nejen vytvořit novou tradici, ale hlavně pobavit – sebe i ostatní.

DOBA ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ Vánočním svátkům předchází 4-týdenní doba adventní, což je období půstu a dříve také období dokončování hospodářských prací (př. draní peří, předení). Advent je v mnohých obcích spojen s obchůzkou sv. Mikuláše, v některých také s průvody či obchůzkami Lucek a Barborek. V předvečer dne sv. Mikuláše (5. 12.) obchází po rodinách či po celých obcích důstojná postava sv. Mikuláše, kterou doprovází také postavy andělů a čertů. V některých částech Slovácka se k nim dříve připojovaly ještě další masky – př. smrtka s kosou, postava žida, turka, dragouna atp. Původním záměrem této obchůzky bylo přezkoušet děti z jejich znalosti modliteb a církevní výuky. Na oplátku dostávali jablka, ořechy nebo cukrovinky. V dnešní době se Mikuláš spokojí s básničkou či písničkou, zlobivé děti napomene, hodné naopak odmění (většinou tím, co rodiče pro své ratolesti nachystají). 25

Mlácení kačera je zvyk, který je považován za pozůstatek starých obětních a děkovných rituálů. Pořad Folklorika, ČT 1, vysílaný dne 10. 11. 2007 v 10h. (online) Přístup z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/307295350120015-10.11.2007-10:00.html

26

40


Obchůzky Mikulášů, čertů a andělů jsou podle výzkumu NÚLK velmi častými po celé ČR - v Čechách 94 % a na Moravě 95 % obcí zachovává tuto tradici. Ve všech okresech Slovácka je početnost dodržování obchůzky sv. Mikuláše ještě vyšší – cca 94 – 99 %. Za tmy v předvečer dne sv. Lucie27 (12.12.) obcházely na Slovácku vždy skupinky žen oděných v bílých plachetkách – tzv. luca, lucka. Tyto postavy nemluvily a jejich hlavním úkolem bylo strašit. Obecně dříve platil v tento den zákaz předení a lucky také kontrolovaly jeho dodržování. Nebo také trestaly malé děti za porušení půstu. V dotazníku NÚLK je otázka položena více obecněji – ptali se obcí na dodržování jakýchkoliv zvyků v období adventu (jako např. obchůzky Lucek, Barborek). Na Moravě se k těmto tradicím přihlásilo jen 12 % obcí. V okresech Slovácka je toto procento o něco málo vyšší – 12 – 21 %. Dodnes se můžeme setkat s obchůzkami Lucek v Kozojídkách, Hroznové Lhotě či Kunovicích. V době vánoční došlo postupem času k pevnému propojení pohanských rituálů a křesťanských svátků28, jež od sebe s jistotou již nelze oddělit.29 Vánoce jsou svátky spojené s velkým množstvím zvyků a obyčejů, některé z nich se dodržují dodnes – např. přísný půst na Štědrý večer až do východu první hvězdy, kdy začal Hod Boží vánoční (dětem je přislibováno, že uvidí zlaté prasátko). Na Slovácku je hodně zvyků spojeno s přípravou stolu hospodyní. Nejprve se na prázdný stůl umístila trocha obilí (aby byla dobrá úroda) a také česnek (aby se drželo zdraví v domě). Na to se prostřel čistý ubrus. Poté se na stůl dalo od každého trošku, aby měla rodina hojnost po celý rok – zejména chléb, zelenina atp. Hospodář svázal nohy stolu řetězem, aby se hospodářství nerozpadlo a také, aby hospodyni nezanášely slepice. Nad stolem byl zavěšen nějaký předmět červené barvy jako symbol ochrany. Před štědrovečerní večeří se nejprve celá rodina společně pomodlila, snědla rozlomenou oplatku potřenou medem či česnekem a poté už následovala večeře samotná. Mezi další vánoční zvyky na Slovácku patří také zakopávání štědrovečerní večeře do země, aby byla

27

Podle juliánského kalendáře den sv. Lucie totiž připadal na dobu zimního slunovratu, kdy nastává noc ze všech nejdelší. Právě tehdy měly všechny nečisté a škodlivé síly největší možnost škodit lidem a jejich majetku. 28 Biblický příběh o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. 29 Pořad Folklorika, vysílaný dne 22.12. 2007 v 10h, ČT1. (Online.) Přístup z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/307295350120018-22.12.2007-10:00.html

41


úrodná. Jinde si zase hospodyně otírala ruce od těsta na vánočku do kmenů stromků pro zajištění úrody z nich.30 Dodržování

zvyků

těchto

v jednotlivých rodinách statistické šetření NÚLK

nezahrnovalo.

Proto

se

vrátíme

k tradicím společným pro celou obec. První z nich je vystavování vánočních jesliček v obci. Na Moravě je procento téměř 2x tak vyšší jak v Čechách a v okresech Slovácka je to 65 – 68 % (pomineme-li okres Zlín, kde pouze 39 % obcí vystavuje jesličky). V některých obcích je možno shlédnout dokonce i „živý betlém“, na jehož přípravě se podílí téměř celá obec (př. Vlčnov 2007 – viz foto). Cílem druhé otázky dotazníkového šetření týkající se vánočních svátků je zjištění procenta obcí, které staví na návsi společný vánoční stromek. Na Moravě i v Čechách je toto procento okolo 50 %. V okrese Hodonín na Slovácku dokonce 70 % obcí má svůj obecní vánoční stromek. S vánočními zvyky na Slovácku se lze každoročně setkat v rámci pořadu „Radujme se, veselme se…“ v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici.

Doposud jsem se věnovala na Slovácku nejvýznamnějším zvykům a tradicím tak, jak za sebou plynule následují v průběhu kalendářního roku. Záměrně jsem opomenula tradice, které se vztahují k životu jednotlivců (příp. rodin), a to od narození až po smrt. Jedná se o zvyky související s narozením dítěte, odvodem na vojnu, svatbou či pohřbem aj. Některé z nich se zachovaly dodnes, ale troufám si říct, že většinu z nich můžeme už shlédnout pouze

v rámci poutavých vystoupení nejrůznějších folklorních souborů

či v muzeích. Na Slovácku je jím Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Lze se zde v průběhu roku setkat se ukázkami lidových tradic v podobě „živého muzea“, tj. programů, které Muzeum připravilo pro své návštěvníky pro větší poutavost expozice.

V této subkapitole jsem se snažila prokázat existenci místních tradic na Slovácku a také vysokou míru jejich rozličnosti. Považovala jsem za vhodné uvést u jednotlivých

30

Tamtéž.

42


zvyků či slavností alespoň stručnou charakteristiku se zaměřením na jeho slovácká specifika.

Tabulka 1 – Dosud dodržované tradice v obcích (za jednotlivé okresy v %) Tradice

Břeclav

Uherské Hodonín Hradiště

Zlín

Morava

Čechy

Masopust

44

46

55

43

40

28

Vynášení smrti / Morany

8

6

12

6

9

5

Velikonoční řehtání

27

59

65

75

45

20

Velikonoční pomlázka

97

100

95

97

97

95

Stavění máje

76

81

85

76

55

52

Jízda králů (letnice)

8

12

8

2

5

3

Vinobraní, dočesná

29

25

8

0

5

2

Hody (resp. posvícení)

37

52

49

42

30

54

Obchůzka sv. Mikuláš Obchůzky sv. Lucek a Barborek

98

99

94

95

95

94

15

21

19

12

12

13

Vánoční jesličky

68

67

65

39

48

26

Vánoční stromek 41 70 46 54 56 50 Zdroj: Kolektiv autorů. Od folkloru k folklorismu: slovník folklorního hnutí v Čechách.NÚLK 2000. Vlastní zpracování tabulky.

Pro procentuální porovnání

dosud udržovaných tradic v jednotlivých okresech

Slovácka jsem vytvořila přehlednou tabulku (č. 1). Pro porovnání jsem do ní také přidala sloupec za oblast Moravy a Čech. Z tabulky vyplývá relativně vysoká míra udržování tradic na území Slovácka (v porovnání s údaji za Čechy i za Moravu celkem). Uvedla jsem také u každé tradice aktuální dění pro rok 2008. Tím jsem chtěla podpořit svůj názor, že tradice jsou na Slovácku stále živé (ač mnohdy jsou udržovány uměle prostřednictvím folklorních souborů) a mohou tedy být významným potenciálem pro rozvoj Slovácka.

43


2.2.2. Lidové kroje Na mnoha folklorních festivalech, slavnostech či při vystoupení jednotlivých folklorních souborů, muzik nebo pěveckých sborů na Slovácku můžeme dodnes obdivovat krásu, různorodost a estetičnost zdejších lidových krojů. Za tím vším se skrývá obrovská zručnost švadlen, krejčích, vyšívaček, kožešníků a obuvníků, jejichž práce je dnes nedocenitelná. Lidový oděv na Slovácku prošel dlouhým historickým vývojem. Podle publikace NÚLK lze při vývoji krojů na jihovýchodní Moravě rozlišovat 4 základní etapy: 1

V první etapě počínající druhou polovinou 18. století do počátku 19. století

začalo docházet k diferenciaci lidového oděvu a úbytku jednotného oblečení. Lidový oděv byl vyráběn z pevnějšího materiálu (vzhledem k co nejdelší době užívání) a praktického střihu. Obuv byla také značně jednoduchá.

Počátkem 19. století se kroje od sebe začaly vzájemně čím dál tím více odlišovat.

Přestávaly se také šít doma. Místo toho výroba krojů přešla do rukou „profesionálních“ tvůrců. Kroje začaly získávat nové svébytné charakteristické znaky a také se začaly od sebe lišit způsobem užívání. V této době lze již rozlišovat kroje všední pro běžné užívání, sváteční a obřadní pro mimořádné události jako např. poutě, hody, svatby atp. Postavení občanů ve společnosti a výše jejich majetku také ovlivňovalo volbu materiálu a samozřejmě také bohatost krojů na výšivkách a zdobení. Postupem času se dalo podle kroje rozeznat, zda se jedná o svobodnou dívku či vdanou ženu, resp. svobodného mládence či ženatého muže. Specifika vykazovaly také např. kroje ženicha a nevěsty, kmotřenky atp.

Přelomové období 19. a 20. století (včetně období I. světové války) přineslo velké

změny, které ovlivnily životy spousty lidí. Průmyslová revoluce (a nejen ona) zapříčinila odliv lidí z venkova do měst, odliv pracovní síly ze zemědělství do továren. Lidé tak byli nuceni se přizpůsobovat novým životním podmínkám. S tím souvisí také záměna tradičního lidového kroje za jiné formy oblečení.

Poslední 4. fáze vývoje krojů na Slovácku se váže k období po II. světové válce.

Kroj jako běžný oděv v této době téměř zanikl. Od druhé poloviny 20. století se lidé oblékají do kroje spíše při svátečních příležitostech a v běžném životě je ho vidět jen poskrovnu a to většinou jen u starších generací.

1

Šimša, M. – Kalábová, P. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Strážnice. 1. vydání. Vydal Národní ústav lidové kultury, Strážnice 2006, s. 221 – 222

44


V dnešní době je dalším problémem i samotná výroba krojů. Ti, kteří ovládají původní techniky výroby jednotlivých částí krojů, postupně stárnou a odchází z tohoto světa. Mladí lidé už nemají přílišný zájem o takové nerentabilní zaměstnání a dávají raději přednost práci jiné. Ale na druhou stranu i v dnešní době se ještě najdou výjimky. Občanské sdružení Krušpánek založilo Rukodělnou dílnu Vlčí koš ve Vlkoši. Je určena především dětem – jako pokračovatelům lidových tradic. Učí se zde zjednodušené krojové výšivky. Ale protože by pro děti vyšití celého kroje bylo příliš náročné, byly pro ně navrženy zjednodušené malé taštičky (např. na mobilní telefony), které zdobí vlkošskými výšivkami. Mimo to občanské sdružení Krušpánek získalo finanční podporu z fondů EU na vytvoření tzv. krojového fondu, z něhož si lze bezúplatně2 zapůjčit kroj vlčnovský či z blízkého okolí. Tento krojový fond byl vytvořen jak výkupem původních krojů tak zhotovení krojů nových.3 Lidé na Slovácku se také snaží o zachování co největší autentičnosti krojů. Využívají k tomu staré dokumenty či fotografie, v nichž je jejich původní podoba zachycena. V některých případech se již nepoužívané staré části kroje snaží oživit např. při příležitosti hodů a jiných slavností.

V kapitole 1.1 jsem již ukazovala vymezení území Slovácka Lubora Niederleho podle kritéria výskytu lidových krojů. Na mapce (obr. č. 3) graficky vymezil oblast Horňácka, Moravských Kopanic, Podluží a zbylou část shrnul pod název „ostatní“. Další významnou osobností je Josef Klvaňa, který „rozdělil kroje do šesti základních skupin. Jsou to kroje

-

dolské,

-

podlužácké,

-

zálešácké,

-

horňácké,

-

kopaničářské,

-

podhorácké.

2

Zneužití se předchází placením vratných záloh za půjčení kroje. Pořad Folklorika z 19. 6. 2007 vysílaného na ČT2 v 18h, díl „Folklor a dotace“. Přístupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/307295350120010-19.06.200718:00.html?from=20 3

45


Kromě toho rozeznává 24 krojových typů a přechodné 4 typy valašsko-slovácké a hanácko-slovácké. Celkem tedy pokud se týká slováckého kroje hovoří o 28 typech.“4 V novější již zmíněné publikaci NÚLK z roku 2006 Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy je uvedeno 21 typů krojů na jihovýchodní Moravě a jsou to tyto5:

Uherskohradišťský kroj Kunovický kroj Uherskoostrožský kroj Veselský kroj Buchlovický kroj Strážnický kroj Rohatecký kroj Uherskobrodský kroj Hradčovický kroj Vlčnovský kroj Jihokyjovský kroj Severokyjovský kroj Kroj ve Vracově Podlužácký kroj Kroj mutěnicko-hovoranský Kroj hanácko-slovácký severní a jižní Kroj z Nivnice a Bánova (foto str. 44) Kroj ve Strání a Březové Kroj na Horňácku Kopaničářský kroj Kroj z luhačovického Zálesí

Popis jednotlivých typů krojů a detailní rozdíly mezi nimi nejsou předmětem této diplomové práce. Mimo to by byla za potřebí velká spousta obrazového materiálu pro lepší pochopení popisovaných pojmů. Proto se pokusím nastínit pouze základní charakteristiky slováckých krojů. 4

Židlický, V. – Orel, J. Lidové kroje na Hodonínsku. 1. Vydanie. Martin: Vydavatelstvo Osveta, 1979. Šimša, M. – Kalábová, P. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Strážnice. 1. vydání. Vydal Národní ústav lidové kultury, Strážnice 2006. 5

46


Zjednodušeně lze říci, že jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících typ kroje na Slovácku jsou přírodní podmínky. Horské oblasti byly vždy chudší než ty níže položené. Proto se např. na Moravských Kopanicích nebo Horňácku nosí kroje jednodušší a méně zdobené. Naopak na úrodnějším Dolňácku jsou kroje už od pohledu bohatší. U ženských krojů je to patrné zejména dle šířky krojů (objemu sukní). Spodní část ženského kroje je na Horňácku a Moravských Kopanicích tvořena pouze delší spodní košilkou na ramínkách6, která zároveň nahrazuje spodní sukni. Kdežto na Dolňácku je bohatost kraje symbolizována právě vyšším počtem spodních sukní.

Obecně ženské kroje v jednotlivých subregionech Slovácka lze od sebe odlišovat nejenom podle počtu sukní, ale také její délky a materiálu. Důležitý je i střih rukávců, jejich ukončení a případné výšivky; výstřihy vestiček zvaných kordulky či živůtky; zdobnost předních a zadních sukní (fěrtůšků) a pentlení. Na hlavě slovácké dívky nosí turecký šátek vázaný např. na záušnice (Uherské Hradiště, Kunovice, Veselí nad Moravou), v podobě turbanu (Uherský Ostroh), na babušu (Uherský Brod), v podobě kukly s kulatým dýnkem (Buchlovice), na čele do kulata zpevněný tvrdším papírem (Strážnice) atp. Typickou obuví jsou holínkové boty nebo kotníčkové boty na šněrování. Výjimkou jsou červené střevíce na Luhačovickém Zálesí. Z které části Slovácka pochází muži lze rozpoznat podle tvaru rukávů košile, jejich výšivky či rozšíření; střihu vesty (zvané též kordula či pruclak); barvy nohavic; vyšívaných kapesníčků do poklopce (někde též do zástřihu či umístěný v puntu kalhot); opásání řemenem kolem pasu a boků; zástěry (zastrčené za nohavice, volně splývající či žádné); tvarem a materiálem klobouku, příp. jeho zdobením. Na nohou nosí vysoké kožené čižmy, někdy prošívané barevnou nití či ozdobené střapcem. Jednotlivé typy krojů se v přechodných oblastech překrývají a přejímají i krojové prvky sousedního regionu. Zřejmé je to např. u přechodných oblastí Hanácké Slovácko a Luhačovické Zálesí. Opačným příkladem je např. oblast Moravských Kopanic a Horňácka, kde bylo realitivně zamezeno pronikání cizích vlivů prostřednictvím odlehlejší polohy v kopcích.7 Nutno dodat, že každá podoblast Slovácka je na svůj kroj patřičně hrdá a právem jej považuje za součást svého kulturního bohatství. 6

Zvaná rubáč nebo sobota. Na Horňácku sobota záměrně vyčnívá z svrchních sukní. Stránská, D. Lidové kroje v Československu. Díl 1 – Čechy. Vydání 1. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1949, s. 67. 7

47


2.2.3. Tanec na Slovácku Mezi další kulturní specifika Slovácka patří i taneční projev charakteristický právě pro tuto oblast. Pestrost tanců je zde poměrně velká díky diferenciaci mezi jednotlivými subregiony. Pro oblast Horňácka je typickým

tancem

na Uherskohradišťsku

„sedlácká“, a

stejně

veselském

jako

Dolňáčku.

Na strážnickém Dolňácku se už ale tancuje „danaj“8. Obřadním hodovým tancem „zavádkou“ je známé Hanácké Slovácko, stejně tak jako Kyjovsko „skočnou“, Luhačovické Zálesí „točenou – sedlckou“9 a Podluží „vrtěnou“ či chlapeckými „hošijemi“. Na Moravské Kopanice se ze Slovenska dostal dokonce i čardáš.10

Nelze úplně přesně bez výjimky přiřadit ke každému subregionu Slovácko specifický tanec, protože zejména v přechodných částech mezi subregiony se prvky tance vzájemně překrývají. Pro laika je také velmi těžké popisovat tyto tance a pro čtenáře naopak představit si tanec podle psaného textu. Asi nejjednodušší způsob, jak se s výše jmenovanými tanci seznámit je navštívit Slovácko při některé z mnoha slavností, které se zde konají. Např. Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, Slovácký rok v Kyjově, Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou, Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově atp.

Záměrně ještě nebyl zmíněn jeden tanec, který se (vyjma Moravských Kopanic) tancuje na celém území Slovácka. Jeho podoba se ovšem v jednotlivých subregionech – někde více či méně – liší. Je jím verbuňk (viz. foto). Tento mužský tanec byl 25. listopadu 2005 díky své jedinečnosti zapsán na seznam Mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva (UNESCO).11 Z těchto důvodů je tomuto tanci věnována daleko větší pozornost.

8 9

Danaj je párový točivý tanec důstojného rázu. Točená – sedlcká je točivý tanec skočného rázu.

10

http://www.statni.sprava.cz/encyklopedie/seznam.phtml?typ=498&kraj=&okres=&id_t_oblasti=&id_t_regio nu=&id_obce=&id_ulice=&menu=&lng=, staženo dne 16. 3. 2008 11 Garantem se stal Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, který sestavil pracovní tým, jež se úspěšně pokoušel o zapsání verbuňku na seznam UNESCO.

48


VERBUŇK Slovácký verbuňk je popisován jako „mužský improvizovaný tanec skočného charakteru“12. Velký důraz je kladen právě na improvizační schopnosti každého tanečníka. Základy tance jsou předávány z generace na generaci, nicméně projev jednotlivých tanečníků je osobitý a svým způsobem jedinečný. Tanečníci vždy tancují hromadně, přesto se snaží každý sám za sebe prezentovat svůj region a svůj um. Verbuňk lze dnes shlédnout v podstatě při jakýchkoliv slavnostech či příležitostech na Slovácku. Jsou jimi zejména hody, masopustní zábavy, vinobraní, ale také třeba některé svatby. Původně byl verbuňk tancován při příležitosti odvodů chlapců na vojnu. Napovídá tomu také jeho název, který je odvozen z německého slova „werben“, tzn. verbovat, odvádět.

Jak jsem již zmiňovala, slovácký verbuňk má své regionální odlišnosti. Podle center, kde se tancuje, můžeme vymezit zhruba 6 základních typů verbuňku (viz. obrázek č. 5 v kapitole 1.1): - v okolí města Strážnice a Veselí nad Moravou, - v okolí města Kyjov, - na Hanáckém Slovácku v okolí měst Hustopeče a Ždánice, - na Horňácku v okolí města Velká nad Veličkou, - v okolí měst Uherské Hradiště a Uherský Brod, - na Podluží v okolí města Břeclav. Jednotlivé regionální typy verbuňku se od sebe rozlišují tempem13, na které je kladen důraz; tancem na místě či rozvinutím do prostoru; výskoky či tancováním při zemi; otáčkami, dřepy atp. Důležité je také držení těla tanečníka, jež je specifické pro danou oblast. Např. na hanáckém Slovácku verbuňk neobsahuje pomalou taneční část, ale na Podluží je na ni kladen velký důraz a dokonce má i svůj název „válaný verbuňk“. Na Strážnicku je verbuňk spíše krokového charakteru, kdežto na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku jsou výskoky poměrně vysoké. Na Horňácku jsou tanečníci 12

Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. Řada druhá: Mužské taneční projevy. Díl III. Verbuňk u hanáckých slováků. (Doprovodná publikace ke stejnojmenné videokazetě.) Zpracoval Jan Miroslav Krist. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici, 2001, s. 11 13 Běžně se verbuňk skládá ze 3 částí, které se postupně tancují v tempu pomalém, středním a rychlém. V každém regionu je kladen důraz na jiné tempo, někde je některé i vynecháno.

49


při verbuňku vzpřímeni, kdež to na Kyjovsku mají hýžďovou část těla při tanci vystrčenu dozadu.14

Slovácký verbuňk vyvolává ve svých tanečnících nejen regionální patriotismus, ale také soutěživost, touhu předvést se před ostatními. Snad právě proto se na Slovácku pořádá soutěž o nejlepšího tanečníka verbuňku. Tato soutěž probíhá každoročně v rámci Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice a je velmi podporována nejen samotnými účastníky soutěže, ale také diváky. Zjednodušeně lze říct, že soutěžící se utkají ve 2 kolech. Nejprve v kole regionálním, kde si účastníci soutěže mohou vyzkoušet svá veřejná vystoupení. Vybraní tanečníci poté postupují do kola finálního, které se koná přímo na MFF Strážnice. Odborná porota hodnotí nejen předzpěv a samotný tanec (zde je kladen důraz na „regionální taneční styl“), ale také na vzhled kroje (jímž by měl tanečník reprezentovat svůj region).15

Po úspěších verbuňku se nyní Národní ústav lidové kultury ve Strážnici snaží také o zapsání

mečových

tanců

na Uherskobrodsku16

za

Mistrovské

dílo

ústního

a nehmotného dědictví lidstva (UNESCO).

14

Blahůšek, J. – Krist, J. M. – Matuszková, J. – Pavlištík, K. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Vydal NÚLK, Strážnice, 2006. Str. 18 – 19. 15 Statut soutěže O nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku ve Strážnici 2008, získán na Semináři o verbuňku dne 23. 3. 2008 ve Strážnici. 16 Jedná se o masopustní mužský mečový tanec.

50


2.2.4. Tradiční lidová řemesla Dávno pryč jsou doby, kdy lidé podomácku vyráběli jednoduché výrobky pro vlastní potřebu (př. prostý nábytek, koše, nářadí či oblečení); doby, kdy výdělek z prodeje těchto výrobků znamenal velký význam pro zabezpečení rodiny i hospodářství; doby, kdy funkčnost výrobků byla podstatnější než jejich vzhled.1 Definitivně tuto dobu odvála průmyslová revoluce. Nástup strojů a velkovýroba sice zvýšily produktivitu práce a objem výroby, nicméně se staly nepřekonatelnou konkurencí drobným řemeslníkům. Ti se v mnohých případech začali spojovat do větších celků a snažili se držet při sobě, ale ani tak neměli šanci konkurovat příliš nízkým cenám velkovýroby. Výstižným příkladem na Slovácku je zlínská firma Baťa s výrobou obuvi. A tak se ruční práce ševců, vyšívaček, švadlen, krajkářek, tkalců, hrnčířů, malérek atp. postupně začaly vytrácet. Atraktivita těchto povolání se snižovala, lidé odcházeli za prací do továren, do větších měst a za většími penězi než mohli získat prostřednictvím řemesel. Řemeslné technologie, znalosti a dovednosti, které se se značným respektem již po staletí dědily z generace na generaci, najednou nebylo téměř komu předávat. Tak se postupně až do dnešní doby, podstatně snížil počet lidí, kteří umí ušít kroj či krojové boty, vyrobit kvalitní hudební nástroje (př. cimbál, housle), znají postupy výroby modrotisku, umí tkát, vyrábět keramiku točenou na kruhu atd.

Slovácko bylo významnou oblastí výrobou tradiční místní keramiky (tzv. fajánsem2), kovářstvím, krajkářstvím (zejména paličkovaná krajka – na Podluží), kraslicemi (voskovanými ornamentálními), modrotiskem (modrobílým – ve Strážnici), tkalcovstvím, vyšíváním (křížkovou výšivkou – u Kyjova), zpracováním kukuřičného šustí (na Uherskohradišťsku), zpracováním slámy aj.3 O tom, že tradiční lidová řemesla na Slovácku nejsou ještě úplnou minulostí, vypovídá projekt NÚLK „Nositelé tradice lidových řemesel“4, který má zabezpečovat

1

Veselsko. Vlastivěda Moravská. Vydává Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1999. Str. 185 Výrobu fajánsů k nám přinesla náboženská sekta novokřtěnců (habánů). Jedná se o keramiku z pálené hlíny s cíničito-olovnatou polevou, malovanou nebo plasticky zdobenou. 3 http://www.klic.cz/remesla/mapa.htm, staženo dne 22. 3. 2008 4 Tento projekt vznikl na základě doporučení UNESCO „Dokument na ochranu tradiční lidové kultury a folkloru“. 2

51


určitou ochranu řemesel, kterým hrozí zánik. Nad to také umožňuje prezentaci starých lidových řemesel pro širokou veřejnost. Do roku 2007 bylo uděleno 32 titulů nejrůznějším profesím tradičních lidových řemesel – např. bednáři, hrnčíři, tesaři, výrobci látek, vyšívačky atp.5 Mezi nově oceněné patří i pan František Tureček z Kostic, který již za svůj život ušil obrovské množství nejrůznějších krojových bot. Nyní mu s ševcovinou pomáhá jeho vnuk. Jen pro představu uvádím několik dalších držitelů tohoto ocenění, město, z něhož pocházejí, a obor, v němž pracují:

Ludmila Kočišová – Vnorovy, výroba figurek z kukuřičného šustí;

František Joch – Strážnice, tradiční modrotisk, ARIMO, s.r.o.;

Ivo Nimrichter – Bukovany, černá hrnčina, keramika točená na kruhu;

Antonín Moštěk – Vlčnov, lidová keramika;

Hana Buchtelová – Hrubá Vrbka, tkalcovství;

Josef Janulík – Prušánky, obuvnictví.

Z ekonomického pohledu by bylo jistě hodně zajímavé zabývat se finačními příjmy a výdaji lidí, jež se stále tradičními lidovými řemesly na Slovácku živí. Jaké jsou náklady na materiál a jak si cení své vlastní práce? Mohou tato řemesla v dnešní moderní době vůbec někoho uživit? Obávám se však, že jsou tyto informace natolik osobní, že by bylo velmi obtížné je získat.

S tradiční lidovou kulturou se dnes můžeme setkat na jarmarcích, např. v Hodoníně na Svatovavřineckých slavnostech, ve Veselí nad Moravou na Bartolomějském jarmarku, v Kyjově na Slováckém roku, ve Velké nad Veličkou na Horňáckých slavnostech, dále Moravské Nové Vsi, Uherském Hradišti, Buchlově.

Každoročně se také v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici koná pořad Abeceda řemesel, která má nejen dětem ale i dospělým návštěvníkům přiblížit tradiční lidová řemesla na Slovácku. Ve Zlíně je otevřena expozice Muzea jihovýchodní Moravy nazvaná Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě, kde se lze také setkat s tradiční lidovou kulturou. 5

Převzato z projevu Mgr. Martina Šimši v pořadu Folklorika vysílaném 16. 2. 2008 na ČT 2 v 9.20 h. (Online.) Přístup z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/30829535012000216.02.2008-09:20.html?from=0

52


2.2.5. Sídla a lidová architektura Václav Mencl ve své publikaci přiřazuje z pohledu lidové architektury oblast Moravského Slovenska k typu tzv. podunajského hliněného a kamenného domu. Považuje jej za nejstarší domový typ na území Československa, který se vyskytuje na jihu Slovenska, Moravy, Čech a v jeji styčných pásmech. Konkrétněji charakterizuje dům na Moravském Slovensku jako bočný dům, uprostřed něhož byla situována síň (někdy se žudrem6). V čelní stěně stěně se nacházely dveře vedoucí na dvůr. (Sousedící domy se dotýkaly, proto se na dvůr muselo procházet domem). Na jedné straně síně se nacházela jizba s pecí a na té druhé komora, za kterou byly chlévy. Typickým rysem pro Moravské Slovensko byla kuchyně na boku síně směrem k jizbě, zčásti vysunutá do světnice.7

Slovácko však ukazuje vysokou míru své vnitřní diferenciace i v rámci lidové architektury. Malebnost zdejších obcí je dána jejich rozlišným umístěním v krajině, které značně ovlivnilo jak rozložení zástavby v obcích (tedy jejich půdorys), tak i charakter staveb. Na Slovácku nejdeme 3 základní sídelní typy:8 1. lineární kompaktní sídla, vinoucí se podél komunikací, které lze ještě blíže specifikovat jako a. silniční a uliční vsi – ležící v nížinných oblastech Dolňácka a Podluží, délka silnic je cca 600 m, šířka 25 – 50 m, na rozšířeném konci většinou stával kostel a panský dvůr; b. široké ulicovky – se nachází na Horňácku, Uherskobrodsku a Bojkovsku, komunikace jsou daleko kratší a širší než v předchozím případě; c. návesní ulicovky – mají menší rozsah, lze je charakterizovat pravidelností zástavby a najdeme je v podhůří Chřibů např. v Osvětimanech; 2. krátké řadové vsi – leží v kopcovitém luhačovickém Zálesí, domy jsou ve svahu stavěny po spádnici, chráněny před nepříznivými větrnými podmínkami, většinou z povzdálí kopírují tok potoka;

6

Žudro je malý blokový výstupek (závětří) skládající se z pilířů postavených po obou stranách vstupního otvoru, které nesou rovnou nebo segmentovou stříšku. 7 Mencl, V. Lidová architektura v Československu. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1980, s. 6 a 31 8 Šimša, M. – Kalábová, P. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Strážnice. Vydal Národní ústav lidové kultury, Strážnice 2006. 1. vydání. Str. 200 – 201

53


3. dvorce – jsou samoty vystavěné v horských oblastech moravských Kopanic, jejich okolí vyplňují pole a louky, usedlosti vznikaly postupně na úbočí kopců a byly zakládány tzv. na zeleném drnu. Rozdíly v lidové architektuře částí Slovácka byly zapříčiněny polohou obcí, jejich „bohatostí“, dostupností stavebních materiálů, a také mírou praktičnosti při využívání staveb. Oblast moravských Kopanic je charakteristická karpatskými prvky, jež si přineslo původní obyvatelstvo s sebou. V dřívějších dobách se zde stavěly dřevěné sruby s obytnými místnostmi a v těsné blízkosti také hospodářská stavení. Tyto sruby byly zhotovovány z neotesaných dřevěných trámů a na ně byla navršena hliněná omítka obílená vápnem. V 19. století se zde – stejně jako v ostatních částech Slovácka – začaly používat nepálené cihly tzv. kotovice. O něco málo později se na hanáckém Slovácku začaly používat také pálené cihly, díky výstavbě zdejších cihelen. Typickým znakem Podluží jsou mimo jiné „žudra“ vyčnívající z přední strany domů, malé předzahrádky, barevné olíčení domů či obrovnávky. Zdobení fasád domů je charakteristické i pro Dolňácko. Hlavním stavebním materiálem v Luhačovickém Zálesí bylo až do 19. století dřevo. Známé jsou zde patrové komory s pavlačí nebo také roubené sušírny na ovoce. Na Horňácku se lze s jeho typickou architekturou setkat dodnes. Můžeme tu najít stavby hospodářské (kolny, seníky, stodoly, sýpky), technické (mlýny) i církevní (kaple, kamenné kříže, zvonice). Na území Slovácka se až cca do 2. poloviny 19. století používaly zejména doškové střechy, později se postupně z praktických důvodů začaly používat jiné nehořlavé krytiny. 9

Níže uvádím několik staveb lidové architektury, které je možno na Slovácku navštívit ještě ve svém původním prostředí.

JAVORNÍK V obci Javorník na Horňácku v její části zvané Kopánky (viz. foto) stojí dodnes „zástavba z domků s valbovou střechou pokrytou došky. Typickým stavebním materiálem byly nepálené cihly kotovice, ze kterých je postavena většina

9

http://www.konkurence.cz/encyklopedie/objekty1.phtml, staženo dne 20. 3. 2008

54

Kulturní specifika jako zdroj regionálního rozvoje - na příkladu Slovácka domků. Oblast byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou.“ 10 HRUBÁ VRBKA Z 18. a 19. století se zde zachovaly hospodářské stavby – návesní komory a za obcí dlouhé řady stodol (viz. foto).11 Tyto stodoly byly vystavěny převážně z kamenů a nepálených cihel

(kotovic

či

vepřovic)

a

sloužily

k uskladnění píce pro dobytek na zimu.12 „Stavby však chátrají a jejich majitelé, většinou důchodci, nemají peníze na opravy.“13

MLÝNY V ÚDOLÍ VELIČKY „Dalšími v řadě dochovaných objektů jsou mlýny v údolí Veličky. Jedná se vesměs o uzavřené skupiny mlýnských dvorců známých již ve středověku. Místy se dochovala lidová stavení z 19. století, z nichž nejzajímavější jsou patrové sýpky. Řada mlýnů se nachází

na březích Jamného potoka mezi Javorníkem a Vápenkami a patří

do katastrálního území obcí Javorník, Suchov a Nová Lhota.“ 14

Některé původní stavby ze Slovácka se podařilo zachovat dodnes prostřednictvím jejich přemístění do Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Zřizovatelem skanzenu se stal Ústav lidové kultury ve Strážnici. Svůj projekt zahájil v roce 1973 a o osm let později v roce 1981 byly zpřístupněny první hotové části. Dnes se tedy můžeme v průběhu jedné prohlídky projít po Moravských Kopanicích, Luhačovickém Zálesí či Horňácku; a také se seznámit s architekturou vodních technických staveb, vinohradnických staveb či navštívit areál lučního hospodářství.

10

http://www.hodonin.eu/vismo/dokumenty2.asp?id_org=4041&id=374424&p1=31009, staženo dne 18. 3. 2008 11 http://www.slovacko.cz/obec/obec.py?idobce=OBC107, staženo dne 22. 3. 2008 12 http://www.slovacko.org/home/?acc=xxx2eae, staženo dne 22. 3. 2008 13 http://diginaves.ct24.cz/velka-nad-velickou/unikatni-vrbecke-kamenne-stodoly-chatraji.html, staženo dne 22. 3. 2008 14 http://www.hodonin.eu/vismo/dokumenty2.asp?id_org=4041&id=374424&p1=31009, staženo dne 18.3.2008

55


2.2.6. Vinařství Oblast Slovácko je nerozlučně spjata s vínem, vinicemi, vinařstvím, vinnými sklípky, vinařskými tradicemi či slavnostmi. Jen opravdu málokdo navštíví Slovácko a opomene „okoštovat“ tohoto výborného alkoholického moku. V současné době rozloha vinic v celé České republice činí 11 155 ha1, z toho 10 721 ha se rozkládá v Moravském regionu.2 Ten se dále člení na 10 vinařských oblastí, přičemž 8 z nich zasahuje do oblasti Slovácka. Jsou to tyto: -

mikulovská vinařská oblast,

-

velkopavlovická vinařská oblast,

-

vinařská oblast Podluží,

-

mutěnická vinařská oblast,

-

kyjovská vinařská oblast,

-

bzenecká vinařská oblast,

-

strážnická vinařská oblast,

-

uherskohradišťská vinařská oblast.3

V regionálním muzeu v Mikulově se lze o víně a vinařství dovědět daleko více v rámci stálé expozice Vinohradnictví a vinařství nebo se lze zastavit přímo ve vinných sklepech kdekoliv na Slovácku. Velmi známe jsou VINNÉ SKLEPY Plže v Petrově (u Strážnice), kde se natáčelo několik záběrů pro film režiséra Dušana Kleina Jak básníkům chutná život. Dále jsou často vyhledávanými také templářské vinné sklepy v Čejkovicích nebo vinné sklepy v Blatnici pod svatým Antonínkem. Vinné sklepy v Petrově a Blatnici jsou zároveň také vesnickými památkovými rezervacemi ležícími na Slovácku (v části Jihomoravského kraje). V Petrově – Plžích se nachází soubor vinohradnických staveb (lisoven) a v Blatnici lze navštívit soubor vinohradnických staveb (sklepů).4

1

Průměrná velikost vinice v ČR činí 0,64 ha. Ročně se v ČR vyprodukuje 55 – 80 tis. tun hroznů. Ze 74% se pěstují bílé odrůdy hroznů a ze 20% červené. 2 Jižní Morava, vinohrady a vinné sklepy. (Mapa). Vydal Shocart, s.r.o. Vizovice, 2004 3 Pokorný, P. Tradiční vinařství na Moravě. (Katalog k výstavě). Vydalo roku 2000 Regionální muzeum Mikulov 4 http://www.lidova-architektura.cz/C-ochrana/chranene-lokality/vpr-jihomoravsky-kraj.htm, staženo dne 22. 3. 2008

56


Stejně tak jsou vesnickými památkovými rezervacemi Veletiny – Stará Hora a Vlčnov – Kojiny, ležící v zlínské části Slovácka. V obou případech se zde nacházejí drobné vinohradnické stavby – vinné búdy.5

Na Slovácku jsou vinařské slavnosti či košty vín jedněmi z nejoblíbenějších akcí, ať u samotných pořadatelů, místních obyvatel nebo návštěvníků. V Buchlovicích se každoročně v únoru koná akce zvaná „Den vína na zámku“. Jedná se o (ne)vážně pojatou nevědeckou konferenci s konkrétním tématem – např. v roce 2007 to bylo „víno a zrození“; v roce 2008 „víno a globální oteplování“. Hlavním účelem je, aby se sešli a pobavili lidé, kteří mají rádi víno. Poté vždy následuje už spíše vážně pojatá samotná degustace vína, kde mohou návštěvníci ochutnat nejrůznější odrůdy vín.6 V Kyjově se v roce 2007 konalo již třetím rokem „Otvírání sklepů“. Jeden z iniciátorů této akce, Jura Petrů, v pořadu Folklorika uvedl, že kvalita vína v dnešní době roste, zejména proto, že vinaři mají daleko více času se vínu věnovat. V dřívějších dobách měli hospodáři své povinnosti na polích a neměli tolik volného času jako dnes. Při degustaci vín také probíhá předem připravený kulturní program, mimo jiné se sem sjíždí sbory z okolních vesnic, aby si u vínka pěkně zazpívali.7

Dalšími akcemi jsou výstavy vín v Mutěnicích, Svatobořicích-Mistříně, Kozojídkách, Tvarožné Lhotě, Pavlově, Milovicích, Vlčnově, Šardicích, Bzenci; Košty (degustace) vín v Tvrdonicích, Moravském Žižkově, Hlohovci, Boršicích; Den otevřených sklepů se koná v Novém Poddvorově; zarážání hory ve Strážnici, Rakvicích, Týnci, Dolních Bojanovicích, Šardicích; vinobraní v Hlohovci, Moravské Nové Vsi, Mikulově, Strážnici, Bzenci atp.

Stále oblíbenější atrakcí zejména pro turisty jsou otevřené vinařské cyklostezky na území Slovácka. Návštěvníci tak mohou zároveň spojit příjemný prožitek s poznáváním vína a vinařské oblasti. Oblíbenými vinařskými stezkami jsou např. Bzenecká, Kyjovská, Mikulovská, Strážnická či Podluží.

5

http://www.lidova-architektura.cz/C-ochrana/chranene-lokality/vpr-zlinsky-kraj.htm, staženo dne 22. 3. 2008. 6 Z pořadu Folklorika, 31.7. 2007 na ČT2 v 18h, http://www.josefvaculik.cz/page/68307.den-vinabuchlovice/ , staženo dne 22. 3. 2008. 7 Z pořadu Folklorika, 31.7. 2007 na ČT2 v 18h.

57


Současným trendem také je, nejenom u vína odpočívat, ale také se v této oblasti vzdělávat. Jsou vypisovány nejrůznější kurzy a semináře o víně, gastronomická setkání, školení degustátorů či přímo kurz sommelier.

Z výše uvedeného vyplývá, že region Slovácko ve spojitosti s vínem a vinařstvím skýtá širokou paletu atraktivit zejména pro rozvoj cestovního ruchu na svém území. Kombinace dobře upravených vinařských cyklostezek s návštěvou vinných sklípků, společenských a kulturních akcí (jako je vinobraní, košty vín, výstavy vín, zarážání hory, den otevřených sklepů atp.) nebo návštěvou muzeí (s vinařskou tématikou) by mohlo být pro turisty velkou motivací právě k návštěvě Slovácka.

58


2.3. Další významné kulturní památky Slovácka Slovácko je oblastí s dosud živou tradiční lidovou kulturou, ale její kulturní potenciál pro rozvoj je daleko širší. Ve výčtu kulturních specifik Slovácka nelze opomenout ani další významné kulturní památky – jako např. hrady a zámky, archeologické, církevní, židovské či technické památky. Nesnažím se také o úplný výčet všech zdejších kulturních památek, spíše chci jen upozornit na ty nejvýznamnější, nejznámější či nejnavštěvovanější.

HRADY A ZÁMKY Hrady na Slovácku byly vystavěny zejména k obranným účelům – např. hrady v Břeclavi, Hodoníně, Strážnici, Veselí nad Moravou a Uherském Ostrohu dohromady tvořily obranný systém vodních hradů, které Moravu chránily před nájezdy Maďarů. O několik století později byla většina z nich přestavěna do novější podoby na pohodlnější sídla – zámky. Využití těchto kulturních památek je však rozličné. Zámek v Čejkovicích, původně gotická tvrz založená ve 13. století templářskými rytíři, je dnes využíván jako hotel. Část přízemní budovy zámku v Uherském Ostrohu byla určena pro místní Informační centrum, další jako prostory pro Středisko školy lidové tvořivosti a řemesel a v II. patře zámku se po jeho opravě poskytuje ubytování. Strážnický zámek se stal sídlem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK). Zámky v Kyjově, Hodoníně či Mikulově se staly muzei. Na druhou stranu zde existují i památky, o jejichž budoucnosti není ještě definitivně rozhodnuto, hledají se finanční prostředky na jejich opravu a také vhodný způsob pro jejich využití – př. zámek ve Veselí nad Moravou.

Na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO je zapsán Lednicko-Valtický areál, ve kterém jsou krásné přírodní scenérie doplňovány zámky, zámečky, umělou hradní zříceninou Janův hrad či ostatními různými drobnými stavbami – př. chrám Tří Grácií, kaple sv. Huberta atp. Dalšími, ač spíše regionálně významnými hrady a zámky na Slovácku jsou např. hrad Buchlov, zámek Buchlovice, zřícenina hradu Cimburk, hrad Malenovice (okres Zlín), zámek Milotice, zámek Valtice, zámek Nový Světlov (Bojkovice) atp.

59


ARCHEOLOGICKÉ PAMÁTKY Tři hlavní centra bývalé Velkomoravské říše ležela přibližně v místech dnešního Starého Města, Mikulčic a Pohanska u Břeclavi. O tom svědčí mnoho zdejších archeologických nálezů. Připomenout si období existence Velkomoravské říše lze v budově Památníku Velké Moravy ve Starém Městě, kde je ke shlédnutí stálá archeologická expozice o Velké Moravě; v Mikulčicích výstavou s názvem „Velká Morava“ či v zámku Pohansko na Břeclavsku expozicí „Slovanský památník“. Velkomoravské hradisko sv. Klimenta (ležící v blízkosti Osvětiman) bylo vyhlášeno Národní kulturní památkou. Podívat se, jak přibližně vypadalo slovanské opevněné sídliště z 9. století lze také v archeoskanzenu v Modré (nedaleko Uherského Hradiště). Část obce Modrá – archeologická lokalita „Na díle“ – byla též prohlášena za národní kulturní památku. Další významnou archeologickou památkou je hradiště Šumárník, které leží nad obcí Kněždub; archeologické naleziště Dolní Věstonice, kde byla nalezena soška Věstonické venuše.

Toto naleziště je nyní čerstvě zařazeno mezi národní kulturní

památky.

CÍRKEVNÍ PAMÁTKY Slovácko je oblastí s vysokou mírou religiozity (viz. kapitola 2.3.1). To se samozřejmě odráží v množství církevních památek – jako jsou např. kostely, chrámy, baziliky, kapličky, kříže atp. Téměř v každé obci se zde nachází nejméně jeden kostel, ve větších městech i několik. V malých obcích, které nemají kostel, se nachází alespoň kaplička a jeho obyvatelé většinou dojíždějí na obřady do svých spádových obcí. Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velehradě byl nyní nově prohlášen za národní kulturní památku. Z velkého počtu církevních památek tedy zmiňuji jen některé: -

Svatý kopeček, Mikulov

-

Kostel sv. Jana Křtitele, Mikulov

-

Kostel sv. Panny Marie, Veselí nad Moravou

-

Kostel sv. Bartoloměje, Veselí nad Moravou

-

Kostel sv. Františka Xaverského, Uherské Hradiště

-

Kostel Zvěstování Panny Marie, Uherské Hradiště

-

Kostel sv. Jakuba Většího, Tečovice

60


-

Kostel Narození Panny Marie, Zlín. Velký význam nejen pro zdejší obyvatele mají POUTĚ. Tou nejznámější je asi

Národní cyrilometodějská pouť konaná každoročně 5. července na Velehradě, je vyvrcholením týdenního festivalu Dny lidí dobré vůle. Další pouť se koná v neděli po 13. červnu k barokní kapli Sv. Antonína Paduánského na Blatnické hoře (nad Blatnicí pod sv. Antonínkem); jiné např. ke kapli sv. Barbory (u hradu Buchtova); dále je na Slovácku známá pouť v Žarošicích, Uherském Brodu či Mikulčicích.

ŽIDOVSKÉ PAMÁTKY Zbytky židovské kultury na Slovácku jsou dosud patrné v obcích Břeclav, Bzenec, Dambořice, Mikulov, Podivín, Strážnice, Uherské Hradiště, Uherský Brod, kde lze navštívit židovské čtvrti, synagogy či hřbitovy. To připomíná dobu, kdy židovská komunita žila v poklidu na Slovácku, až do jejího násilného odsunu do koncentračních táborů za II. světové války. Nejvýznamnějšími židovskými památkami jsou: -

židovská čtvrť, židovský hřbitov, Horní synagoga v Mikulově (označovaný jako kulturní a politické centrum moravských Židů),

-

židovská čtvrť ve Bzenci,

-

židovská synagoga, muzejní expozice z historie židovské obce, hřbitov v Břeclavi,

-

židovský hřbitov v Dambořicích,

-

židovské ghetto, hřbitov, obřadní síň v Podivíně,

-

židovská čtvrť, klasicistní synagoga, hřbitov ve Strážnici,

-

židovská synagoga v Uherském Hradišti (dnes je zde umístěna knihovna),

-

židovské ghetto, hřbitov, obřadní síň v Uherském Brodě

TECHNICKÉ PAMÁTKY Mezi kulturní památky je v neposlední řadě třeba zařadit i památky technické. Vždyť věda a pokrok jsou dány lidskou činností; přinášejí nové poznatky, postupy, přístroje; usnadňují člověku čím dál tím více jeho práci i život. Proč se tedy na chvíli neohlédnout za tím, co nás dovedlo až do dnešní moderní doby.

61


Na Slovácku lze navštívit hned několik zajímavých technických památek. Jsou to zejména tyto: -

vodní elektrárna ve Veselí nad Moravou,

-

mlýny v údolí Veličky, Javorník,

-

zámecký park a skleník v Lednici,

-

Baťův kanál jako historická vodní cesta,

-

větrný mlýn v Kuželově.

Větší pozornost budu v kapitole 4 věnovat historické vodní cestě Baťův kanál, která má podle mého názoru vysoký potenciál pro rozvoj svůj i celé oblasti Slovácka.

KULTURNÍ PAMÁTKY VZTAŽENÉ K VÝZNAMNÝM OSOBNOSTEM Mnoho kulturních památek na Slovácku získaly svůj význam především díky svému spojení s některou z významných osobností. V prvé řadě je to Jan Ámos Komenský, zakladatel moderní pedagogiky, který se na Slovácku narodil1 a také zde prožil své dětství. Připomínají ho zvláště: -

Památník J. A. Komenského v Komni,

-

Nadační dům dr. Kachníka v Nivnici,

-

Památník bratrského školství ve Strážnici,

-

Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě

-

a Památník J. A. Komenského v Žeravicích.

Další významnou osobností je první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Narodil se v Hodoníně, rané dětství prožil v Čejkovicích a studoval v Hustopečích. Právě proto najdeme vzpomínky na něj v: -

Domku T.G. Masaryka – stálá expozice – v Čejkovicích,

-

Masarykově muzeu v Hodoníně.

Do třetice uvádím na Slovácku zvučné jméno Joža Úprka, malíř a grafik, který ve svých pracích proslul láskou a obdivem ke Slovácku. Narodil se v Kněždubě, kde dodnes stojí jeho rodný dům a část života prožil také v Hroznové Lhotě. Připomenout si ho můžeme prostřednictvím jeho díla v:

1

-

Galerii výtvarného umění v Hodoníně,

-

Rodinném domě bratří Úprků v Kněždubě,

O místo narození J.A.Komenského se přou města Nivnice, Uherský Brod a Komňa.

62


-

Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti.

V rámci snahy o zvýšení atraktivity Slovácka jsou vytvářeny různé turistické stezky či cyklostezky, které provázejí návštěvníky po zdejších kulturních památkách – hradech a zámcích, archeologických, církevních, židovských či technických památkách. Stoupající zájem je také o plavbu po Baťově kanále a řece Moravě. Doprovodnými aktivitami mohou být létání, balónové létání, rybolov, houbaření, horolezectví, střelba, myslivost, přírodovědné exkurze či jezdectví.

63


2.4. Vybrané sociodemografické ukazatele Mluvím-li o specificích Slovácka, je nutno poblíž těch kulturních zmínit i samotný lidský faktor, bez kterého by žádné kulturní tradice a zvyky, ani žádné hmotné památky vzniknout nemohly. Vždyť právě člověk je jedním z nejdůležitějších elementů existence každé kultury. Proto bych ráda věnovala alespoň tuto jednu malou subkapitolu sociálním specifikům na Slovácku. Vztah zdejších obyvatel ke svému území či rodišti je velmi úzký. Lokální patriotismus, to je pojem, který je zde opravdu na místě. Snad právě proto je oblast Slovácka velmi často spojována s pohostinností místních lidí - vinaři se rádi pochlubí svými víny, řemeslníci svými výrobky, obce svými památkami atp.

V kapitole 1.3 jsem již vymezila území Slovácka pomocí správních hranic obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP) – viz. obrázek 10. Vycházela jsem z práce Jiřího Doležálka s názvem Slovácko: region s identitou, samospráva bez identity1. Využívám zejména jím sesbírané statistické údaje za ORP Slovácka a také vypracované mapky znázorňující intenzitu těchto údajů. Data pocházejí ze statistického šetření Sčítání lidí, domů a bytů z roku 2001.

2.4.1. Náboženství versus politické cítění Troufám si říct, že jedním ze silných charakteristických znaků obyvatel žijících na Slovácku je jejich víra. Dodnes je Slovácko jednou z oblastí s nejvyšší mírou religiozity v celé České republice. Podíváme-li se na tabulku č. 2, uvidíme, že toto tvrzení lze podložit statistikami. Míra religiozity ve všech ORP Slovácka převyšuje celorepublikový průměr. Nevyšší procento věřících se nachází v ORP Uherský Brod (72 %), Veselí nad Moravou (68 %), poté v Uherském Hradišti a Kyjově (59 %). U obcí s nejvyšším zastoupením věřících – katolického vyznání je pořadí stejné, jen procenta jsou o něco málo nižší Tabulka 2: Podíl věřících obecně a věřících katolického vyznání v roce 2001 (v %) věřící

katolického vyznání

Uherský Brod

72

69

Uherské Hradiště

59

56

správní obvod ORP

1

http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9. 4. 2008

64


Hodonín

49

46

Kyjov

59

55

Veselí nad Moravou

68

61

Břeclav

43

39

Česká republika

32

27

Jihomoravský kraj

44

39

Zlínský kraj

55

49

Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9. 4. 2008

Na obrázku č. 11 lze výše zjištěné údaje vidět názorně. Míru intenzity náboženského vyznání na Slovácku podle jednotlivých ORP zde znázorňuje barevné rozpětí od světle šedé až po černou. obrázek 11 – Míra religiozity ve správních obvodech OPR na Slovácku

Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9.4. 2008

Vysoká míra religiozity se odráží poté také v množství vystavěných církevních památek, o kterých jsem se již zmiňovala v kapitole 2.4. Porovnáme-li procentuální vyjádření politických stran navrhujících starostu ve výše uvažovaném kraji Slovácko (viz. tabulka č. 3), nalezneme nejvyšší procento v sloupečku „jiná“ (je tím myšleno jiná politická strana než zmíněné hlavní politické strany). Hned na druhém místě je převaha politické strany KDU-ČSL, která navrhuje starosty v ORP Slovácka.

65


Tabulka 3: Podíly starostů podle navrhujících stran na Slovácku (v %).

KDU-ČSL

ODS

ČSSD

KSČM

jiná

Uherský Brod

30,00

6,67

6,67

0,00

56,67

Uherské Hradiště

22,92

16,67

2,08

6,25

52,08

Hodonín

22,22

22,22

11,11

0,00

44,44

Veselí nad Moravou

27,27

13,64

18,18

0,00

40,91

Kyjov

19,05

7,14

7,14

2,38

64,29

Břeclav

11,76

5,88

11,76

11,76

58,82

Správní obvod ORP

22,60 11,86 7,91 3,39 uvažovaný kraj Slovácko Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, vlastní zvýraznění, staženo dne 9.4. 2008

54,24

Na obrázku č. 12 jsou ORP Slovácka ještě blíže rozpracovány až na území jednotlivých obcí. Díky barevnému rozlišení je zřetelnější, že navrhující stranou starostů je ve většině případů strana „jiná“ než další zmíněné (barva šedá), poté KDU-ČSL (černá), ODS (modrá), ČSSD (oranžová) a nejméně KSČM (červená).

obrázek 12 – Jednotlivé obce na Slovácku podle navrhujících stran starostů

Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9.4. 2008.

66


Zajímalo mě, zda může existovat nějaká souvislost právě mezi náboženstvím a politickou orientací na Slovácku. Konkrétně mám na mysli, zda intenzita míry religiozity odpovídá také intenzitě míry zastoupení KDU-ČSL jako politické strany volící starostu v jednotlivých ORP na Slovácku. Při pouhém porovnání výše uvedených statistických údajů, je nějaká souvislost možná. ORP Uherský Brod, Veselí nad Moravou, Uherské Hradiště – v tomto pořadí - opravdu získaly největší procentuální zastoupení u obou sledovaných jevů. A naopak Břeclav je v obou případech ORP na Slovácku s nejnižšími procentuálními hodnotami. Považuji ovšem za vhodné si tuto hypotézu ověřit po statistické stránce. Obě zkoumané veličiny za jednotlivé ORP jsem tedy zpracovala do tabulky (č. 4). V Excelu jsem za použití funkce CORREL vypočetla hodnotu korelačního koeficientu Pearsona, který určuje míru ne/závislost mezi zkoumanými veličinami Tabulka 4: Přípravná tabulka pro výpočet Korelačního koeficientu

ORP Uherský Brod Uherské Hradiště Hodonín Veselí n./Mor. Kyjov Břeclav

Míra relig. (v %) 72

KDU-ČSL (v %) 30

59 49 59 68 43

22,92 22,22 27,27 19,05 11,76

Zdroj: data z http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, vlastní tabulka.

Výsledná hodnota korelačního koeficientu2 je rovna 0,68, čímž se potvrzuje nadprůměrně silná přímá závislost mezi proměnnými, tedy i má hypotéza.

2.4.2 Národnost obyvatel Slovácka Co se týká národnosti obyvatel Slovácka, velká většina z nich – přestože je patřičně hrdá na region, kde žije – se hlásí k národnosti české. ORP, v nichž se nejvíce obyvatel přiklání k moravské národnosti jsou Uherské Hradiště a Kyjov, ale s pouhými 17 % (viz. tabulka č. 5). Lze z toho tedy usoudit, že Moravští Slováci, ač jsou si vědomi všech kulturních i jiných specifik kolem sebe, uznávají Slovácko jako součást většího celku – České republiky.

2

Korelační koeficient udává do jaké míry se vzájemně mění dvě proměnné. Nabývá hodnot od –1 do 1.

67


Tabulka 5: Podíl občanů hlásících se k české a moravské národnosti (v %). správní obvod ORP

česká

moravská

Uherský Brod

81

15

Uherské Hradiště

80

17

Hodonín

82

14

Kyjov

81

17

Veselí nad Moravou

82

15

Břeclav

82

13

Česká republika

90

4

Jihomoravský kraj

78

18

Zlínský kraj

85

11

Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9.4. 2008.

Na obrázku č. 13 můžeme následující situaci zřetelně vidět – opět za pomocí barevného rozlišení od světle šedé (nejmenší intenzita sledovaného jevu) po černou (největší zastoupení obyvatel s moravskou národností). obrázek 13 – Míra příslušnosti k moravské národnosti ve správních obvodech ORP na Slovácku

Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9.4. 2008

68


2.4.3 Referendum o vstupu do Evropské Unie Ve čtvrté kapitole této diplomové práce se zabývám zejména projekty, které mají přispět k rozvoji oblasti Slovácka a také čerpají finanční prostředky z fondů Evropské Unie. Proto je zajímavou statistikou, podívat se trochu nazpět – jak vůbec obyvatelé Slovácka hlasovali v referendu o vstupu do EU. Tabulka 6: Účast voličů a výsledky referenda o vstupu ČR do EU (v %).

volební účast

ANO

A N O (ze všech oprávněných voličů)

N E (ze všech oprávněných voličů)

Uherský Brod

55,57

82,43

44,61

9,51

Uherské Hradiště

58,00

82,60

46,68

9,83

Hodonín

53,80

80,34

42,16

10,32

Veselí nad Moravou

56,18

83,33

45,92

9,18

Kyjov

56,67

80,21

44,50

10,98

Břeclav

56,29

79,96

44,04

11,03

uvažovaný kraj Slovácko

56,22

81,40

44,70

10,21

Česká republika

55,21

77,33

41,73

12,23

Jihomoravský kraj

55,61

78,31

42,58

11,79

Zlínský kraj

56,27

80,47

44,12

10,70

správní obvod ORP

Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9. 4. 2008.

Volební účast v ORP Slovácka činila 55 – 58 % (viz. tabulka č. 6), což je mírně nad celorepublikovým průměrem. Své „ano“ vstupu do EU řeklo v uvažovaném kraji Slovácko 81,4 % obyvatel – nejvíce v ORP Veselí nad Moravou, Uherském Hradišti a Uherském Brodu.

69


3. Hlavní zaměření regionálního rozvoje Ve snaze o regionální rozvoj Slovácka je třeba mít neustále na paměti, že se jedná o etnografický region; a také o oblast ležící ve dvou krajích. Etnografický pohled zdůrazňuje význam kulturních specifik Slovácka v podobě tradiční lidové kultury, které by mohly být potenciálem pro regionální rozvoj. Myšlenka oblasti ležící ve dvou administrativních celcích zase upozorňuje na možné komplikace při rozvoji Slovácka jako celku. Jednotlivé části Slovácka se mohou rozvíjet v rámci Programu rozvoje Jihomoravského či Zlínského kraje, jednotlivých okresů, sdružení obcí, mikroregionů atp. Ovšem rozvoj Slovácka jako celku, tedy oblasti etnograficky vymezené, je mnohem obtížnější. Podle mého názoru vhodným řešením, které čerpá potenciál kulturních specifik Slovácka a zároveň se snaží o rozvoj celého regionu, je využití rozvoje turistického ruchu.

Cestovní ruch je fenoménem dnešní doby. O jeho přínosech jsem se zmiňovala již v 1. kapitole při vymezení Slovácka právě z tohoto hlediska. Osobně si myslím, že postavit regionální rozvoj na cestovním ruchu je opodstatněné. Oblast Slovácka má zejména po své kulturní stránce co nabídnout (viz. kapitola 2) a jak dále ukáži i zájem ze strany návštěvníků je poměrně velký. Někdo by mohl však namítnout, že cestovní ruch přispívá ke „komercializaci“ kulturních památek i lidových tradic. Jenže každá mince má dvě strany a obě strany je potřeba důkladně zvážit. Tradiční lidová kultura (dále jen TLK) je něco krásného, co je součástí naší historie, ale zároveň také něco pomíjivého, co pomalu odeznívá a zaniká. Chceme-li ji nějakým způsobem uchránit pro naši generaci i ty po nás následující, musíme začít jednat. Důležitou roli zde samozřejmě hraje opora v zákonech, tedy právní úprava jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Podstatné jsou i instituce, které se zabývají sběrem informací o TLK, jejich zpracování a uchování. Velký význam spočívá v práci folklorních souborů, jejichž prostřednictvím se znovu setkáváme s tradičními zvyky, tanci atp. – ale už ani tady nemůžeme mluvit o čistém folkloru, spíše o folklorismu, který je jakoby umělou formou folkloru. Co dělat víc? Třeba více motivovat k zájmu o naši historii; vytvářet zábavné a osvětové kulturní programy, které přibližují život našich předků; doplňovat strohé vzdělávací přednášky oživujícími prvky atd.

70


Jak vzbudit v dnešní době plné moderní techniky zájem o málem již zapomenuté tradice? V prvé řadě platí pravidlo – když chceš s někým mluvit, nauč se jeho řeč. Tedy moderní generace oslov moderními metodami. A tady už je na svém místě destinační marketing a management užívaný v cestovním ruchu.

Koordinátorem rozvoje cestovního ruchu v turistické oblasti Slovácko je nezisková organizace Region Slovácko – Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu se sídlem v Uherském Hradišti. Mezi jeho významné činnosti patří zejména vytváření turistické nabídky Slovácka a jejích jednotlivých turistických produktů; prezentace a propagace turistické oblasti navenek (např. na veletrzích cestovního ruchu, tvorbou propagačních materiálů či webových stránek www.slovacko.cz); koordinace subjektů veřejného, neziskového i podnikatelského sektoru, jenž se zapojují do rozvoje cestovního ruchu oblasti; snaží se o rozvoj infrastruktury cestovního ruchu (co do kvantity i kvality); shromažďuje informace o turistickém potenciálu Slovácka atp.1 Hlavním cílem sdružení Region Slovácko je dlouhodobě a koncepčně rozvíjet cestovní ruch na území Slovácka.2 K tomuto účelu byly postupně vytvořeny 2 důležité dokumenty: -

Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko 2002,

-

Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007.

Dále budu nejprve stručně charakterizovat jednotlivé dokumenty – jejich význam (cíle); období, pro které byly vytvořeny; území, ke kterému se vztahují atp. Poté využiji marketingová šetření z let 2001 a 2006, prováděná v rámci zpracování těchto dokumentů, a pomocí nich se pokusím podpořit hypotézu své diplomové práce.

Prvním z výše uvedených dokumentů je Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko z roku 2002 (dále jen Strategie). Byla vypracována na období 2002 – 2007

3

a vztahuje se k území Slovácka tak, jak jsem jej vymezila v kapitole 1.2.

Strategie obsahuje také konkrétní seznam obcí zahrnutých do regionu Slovácko (viz. příloha č. 1).

1

http://www.cot.cz/index.php?page=200&jazyk=1&id=6976, staženo dne 26.4.2008 http://www.podluzi.org/main_cz.php?A=partneri, staženo dne 26.4.2008 3 V současné době se pracuje na její aktualizaci, která by měla být dokončena v průběhu roku 2008. 2

71


Již z názvu Strategie samotné je patrný její globální cíl – snaha o trvale udržitelný rozvoj regionu s využitím forem šetrného cestovního ruchu (jako např. ekoturistika, agroturistika,

hippoturistika

apod.).

„Principy

udržitelného

rozvoje

jsou

široce

akceptovány, avšak vzhledem ke střetu zájmů, (…), je jejich užití problematické. Nikde to není tak patrné jako v oblasti cestovního ruchu.“4 V dokumentu bylo také vyčleněno 7 strategických oblastí, jimiž se rozvoj cestovního ruchu bude ubírat. Ve stručnosti lze říct, že jde zejména o vybudování standardní organizační struktury CR, podporu rozvoje infrastruktury CR, budování image „přátelská turistická destinace“, marketingovou podporu, tvorbu regionálních produktů, včetně jejich zkvalitňování.5

Druhým významným koncepčním dokumentem pro rozvoj cestovního ruchu na Slovácku je Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko z roku 2007 (dále jen Akční plán). Je koncipován pro období 2007 – 13. Vznikl jako jeden z výstupů projektu6 Zlínského kraje. Projekt má vést k tvorbě a realizaci projektů přispívající k rozvoji území 4 turistických oblastí, jež zasahují do Zlínského kraje Slovácko, Kroměřížsko, Valašsko a Zlínsko. Partnerem projektu na území TO Slovácko je sdružení Region Slovácko. V porovnáním se Strategií jsou v Akčním plánu zahrnuty pouze 3 okresy na území Slovácka. Čtvrtý okres – Zlín - spadá pod TO Zlínsko a má vypracován svůj vlastní akční plán. Nicméně i tady platí tvrzení Mgr. Josefa Hapáka, že se sdružením Region Slovácko může spolupracovat každý subjekt ležící na etnografickém území Slovácka, projeví-li zájem.7 Strategickou vizí Akčního plánu je definice „cestovní ruch jako jeden z hlavních a trvalých zdrojů prosperity regionu“8 a strategickým plánem je „využití vysokého potenciálu značky Region Slovácko k rozvoji všech perspektivních produktů a služeb v rámci domácího i zahraničního cestovního ruchu“9. 4

Cater, Erlet. Environmnental contradictions in sustainable tourism. The geographical journal [online]. Vol. 161, No. 1, March 1995. Str.. 21. Citace ze dne 7.5. 2008. Dostupný z: http://www.jstor.org/stable/3059924 5 Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko 2002, 3. část – Definování marketingových cílů regionu Slovácko, s. 3 – 17 6 Název projektu zní „Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů ve Zlínském kraji“. Uskutečnil v rámci programu SROP, je tedy spolufinancován EU. 7 Telefonní rozhovor s Mgr. Josefem Hapákem, tajemníkem sdružení Region Slovácko, ze dne 17. 4. 2008. 8 Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007, str. 97. 9 Tamtéž.

72


3.1 Statistická data a marketingová šetření V úvodní části diplomové práce jsem stanovila hypotézu, že lze na kulturních specificích Slovácka postavit regionální rozvoj. Nyní bych tuto hypotézu chtěla podložit fakty. Ovšem získat statistická data za turistickou oblast Slovácko je opravdu velmi obtížné. Český statistický úřad se turistickými oblastmi nezabývá a informace o návštěvnosti a ubytovacích zařízení jsou zveřejněny pouze za celou ČR či za kraje. ČCCR – CzechTourism se zabývá většinou dotazníkovými šetřeními pouze za turistické regiony nikoliv oblasti. Proto vycházím zejména z marketingových šetření, která jsou součástí výše uvedených dvou koncepčních dokumentů.

Tato šetření jsou však spíše

kvalitativního charakteru. V prvé řadě bych chtěla poukázat na současnou turistickou nabídku10 uvedenou ve Strategii. Pojímá totiž potenciál vhodný k rozvoji Slovácka daleko komplexněji než jak se jím zabývám ve své diplomové práci. Mimo kulturní specifika (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) vyzvedává také přírodní specifika – zejména Chráněné krajinné oblasti Pálava a Bílé Karpaty.11 Stejně tak je potřeba zdůraznit oblast LednickoValtického areálu, která byla r. 1996 zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.12 Neopomenutelnou část turistické nabídky Slovácka tvoří lázně – v Luhačovicích, Ostrožské Nové Vsi, Hodoníně nebo Lázně Leopoldov blízko Buchlovic; kulturní a společenské akce, které jsem v 2. kapitole nezmínila; i další turistické aktivity jako koupaliště, kryté bazény, létání, rybolov, horolezectví, střelba, myslivost, jezdectví, sportovní centra a lyžařská střediska. Protože rozvoj cestovního ruchu na území Slovácka by bez jeho návštěvníků nebyl možný, pokusím se z následujícího marketingového šetření zjistit, která místa na Slovácku lákají turisty nejvíce a co je na Slovácku mile překvapí. Dále vyhodnotím také analýzu profilu návštěvníka. Z jiného šetření interpretuji nejatraktivnější kulturní, společenské a sportovní akce. A podle míry návštěvnosti určím nejvýznamnější hrady a zámky, muzea a galerie Slovácka. Veškeré tyto získané informace by měly prozradit, zda

10

Jedná se o turistickou nabídku k datu zpracování Strategie, tedy přibližně roku 2001. I když zmiňovaný potenciál regionu (tj. kulturní a přírodní památky) je do určité míry neměnný. 11 Obě tyto oblasti jsou součástí Celosvětové sítě biosferických rezervací UNESCO. 12 Ke všem zmíněným oblastem i k některým dalším maloplošným chráněným územím se vážou naučné stezky s informačními tabulemi o unikátech fauny i flóry na území Slovácka.

73


turisté a v jaké míře preferují kulturní specifika Slovácka (zejména tradiční lidovou kulturu) před jinými atraktivitami.

Statistická data a marketingová šetření 2001 Součástí zpracování Strategie byly také terénní průzkumy, které proběhly formou dotazníkových šetření v období zima, jaro, léto a podzim 200113. Dotazník obsahoval jak otevřené tak uzavřené otázky. Proškolení tazatelé oslovili dohromady 1737 návštěvníků Slovácka ve vybraných lokalitách14. Podle mého názoru, ale u následujících dvou otevřených otázek musíme brát v úvahu určité zkreslení odpovědí, a to místem, kde byl průzkum prováděn. Tzn. bylo-li místem sběru město Buchlov či Buchlovice, zákonitě jej muselo zmínit v dotaznících více turistů, než kdyby místo sběru bylo jiné. Za nejzajímavější místa v regionu Slovácko (za období jaro až podzim) jsou považována tyto: hrad Buchlov, zámek Buchlovice, Luhačovice, Vlčnov s Jízdou králů, Velehrad, Strážnice (skanzen a folklorní slavnosti), Uherské Hradiště, Bílé Karpaty, vinné sklípky atp. V zimním období byl výzkum prováděn v lyžařském centru Lopeník v Bílých Karpatech, proto také nejčastějšími odpověďmi byly – Lopeník, Mikulčin vrch, krásná příroda, Velká Javořina. Nejvíce se návštěvníkům Slovácka líbí nebo je mile překvapilo (v tomto pořadí): -

zdejší krásná příroda, spousta zeleně, místní fauna a flóra;

-

místní lidé – zajímaví, pohostinní, vlídní, příjemní, usměvaví, veselí, slušní;

-

folklor, tradice, místní zvyky, nářečí, lidová muzika, kroje, písně;

-

víno, burčák, vinné sklepy, vinice;

-

památky, architektura, historie atp.

Analýza profilu návštěvníka je důležitá, protože umožňuje zjistit návštěvníkovi potřeby a požadavky, z nichž lze dále vycházet při tvorbě turistických produktů. Zjištěné údaje pochází ze stejného marketingového šetření jako předchozí. (Nicméně nezahrnuje část z období - zima 2001.) Za ostatních období jaro - podzim 2001 bylo v již zmíněných lokalitách osloveno 1544 respondentů15. Pokusím se stručně shrnout výsledky šetření.

13

Sběr statistických dat nebyl prováděn na území LVA a Pálavy. Místy sběru informací byla v období jaro – léto – podzim 2001 Uherské Hradiště, Uherský Brod + Vlčnov, hrad Buchlov + Buchlovice, Strážnice a Veselí nad Moravou. 15 Za základ k výpočtu procent se považuje vždy počet zodpovězených otázek, ne počet respondentů. 14

74


Největší počet turistů přijíždí na Slovácko na poznávací dovolenou (34,5 %), na pobytovou dovolenou (20,9 %) nebo na návštěvu k příbuzným (16,5 %). Zpravidla zde pobývají 1 den (39 %) či 2 – 3 dny (29 %). Z toho také vyplývá, že nejvyšší procento návštěvníků zde nepotřebuje přespat (36,2 %), 19 % přespí u známých a 15,8 % v kempu. Přijíždějí se svou rodinou (34,5 %), přáteli (31,9 %) nebo i sami (21,2 %). Nejčastějším dopravním prostředkem je automobil (52,2 %), vlak (19,9 %) či autobus (zájezd – 10,1 %). V dnešní době si už také velmi často pobyt plánují návštěvníci samostatně (78,4 %). Věk návštěvníků Slovácka se pohybuje v rozmezí 26 – 45 let (42,9 %), do 25 let (31 %), 46 – 60 let (18,1 %). Padesát dva procent návštěvníků Slovácko již dříve navštívilo a přes 56 % je pevně rozhodnuto se na Slovácko vrátit. V rámci zpracování Strategie byly pořádány 3 pracovní semináře pro odbornou veřejnost v zimě 2001 v Uherském Hradišti, Uherském Brodu a Kyjově. Mimo jiné na nich byla také hodnocena atraktivita kulturních, společenských a sportovních akcí na Slovácku. Mezi ty nejlákavější pro domácí návštěvníky patří Jízda králů ve Vlčnově, Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou a Kuželově, pouť ke svatému Antonínovi v Blatnici, hody obecně, Slovácký rok v Kyjově a Zpívání v buchlovickém zámku. Pro zahraniční návštěvníky je nejatraktivnější Jízda králů ve Vlčnově, Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, Slovácký rok v Kyjově, Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou a Kuželově, velehradská pouť, Setkání Čechů a Slováků na Javořině a Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově.

Kvantitativním ukazatelem je návštěvnost hradů, zámků a památkových objektů v ČR za rok 2001. Podíváme-li se na tuto celorepublikovou statistiku, zámek Lednice (okres Břeclav) je 8. nejnavštěvovanějším hradem, zámkem či kulturním objektem za rok 2001. Navštívilo jej přeš 199 tis. turistů. Dále na 22. místě je zámek Buchlovice (okres Uherské Hradiště) s téměř 98 tisíci návštěvníky a na 28. místě hrad Buchlov (okres Uherské Hradiště) s více jak 81 tisíci návštěvníky v průběhu roku 2001. Mezi nejnavštěvovanější muzea a galerie v České republice za rok 2000 patří Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (19. místo s 77 tisíci návštěvníky) a Regionální muzeum v Mikulov (33. místo s téměř 33 tisíci návštěvníky).

Z výše uvedených statistických dat a marketingových šetření vyplývá, že návštěvník Slovácka se nejvíce orientuje na poznávací dovolenou, což se také odráží 75


v návštěvnosti významných kulturních památek i muzeí. Za jedno z nejzajímavějších míst na Slovácku považuje Vlčnov se svou Jízdou králů. Tuto tradiční slavnost shledala nejatraktivnější pro domácí a zahraniční turisty i odborná veřejnost. Dalšími významnými společenskými či kulturními akcemi jsou shledávány zejména folklorní festivaly – ve Strážnici, Velké nad Veličkou, Kyjově. Nicméně z pohledu toho, co turisty na Slovácku mile překvapilo, je na prvním místě příroda, poté lidé, folklor, víno a až na 5. místě kulturní památky. Z toho lze usuzovat, že turista přijíždí za poznáním historie a tradiční lidová kultura (zejména v podobě folklorních akcí) je pro něj spíše zpestřením pobytu.

Statistická data a marketingová šetření 2006 V období přípravy Akčního plánu, v létě 2006, realizovala Agentura Czechtourism marketingové šetření, které se týkalo zjištění atraktivity turistické nabídky Slovácka. Bylo osloveno celkem 501 respondentů, z toho 436 českých a 65 zahraničních turistů. Myslím si, že počet oslovených návštěvníků je velmi nízký a že to tudíž bude mít vliv na vypovídací hodnotu šetření. Nicméně pro řešitele Akčního plánu bylo nejspíš toto šetření dostatečné nebo alespoň ilustrativní. Nejvíce návštěvníků (37,7 %) na Slovácko přijíždí za poznáním – tzn. návštěvnou turistických atraktivit, za historií, architekturou, kulturou a folklorem (ze zahraničních turistů téměř 59 %). Druhým nejčastějším důvodem příjezdu návštěvníků je relaxace – pobyt v přírodě, procházky odpočinek (22,6 % - zde zase naopak převažuje procento tuzemských turistů). Nejvíce využívané aktivity při návštěvě Slovácko patří poznávací turistika – hrady, zámky, muzea (59,5 % - a to jak u domácích tak zahraničních návštěvníků). Poté je to u českých turistů pěší turistika (34,9 %), cykloturistika a horská cyklistika (30,5 %). Ale zahraniční turisté preferují návštěvy kulturních akcí – festivaly, slavnosti (36,9 %) a společenský život a zábavu (26,2 %). Toto dotazníkové šetření se dále zabývá hodnocením infrastruktury cestovního ruchu (tzn. ubytování, stravování, doplňkové služby – jejich kvalitou a kvantitou) z pohledu návštěvníka regionu, což je pro rozvoj cestovního ruchu velmi důležité. Nicméně kvantitativní ukazatele jsou uvedeny pouze za kraje, což vede ke značnému zkreslení. V rámci mojí diplomové práce toto shledávám jako zbytečný odklon od tématu a proto se jím dál nezabývám.

76


Podstatné je to, co vyplývá z výše uvedených dvou otázek šetření. Český turista na Slovácko přijíždí spíše za památkami a odpočinkem – spíše aktivním. Zahraniční turista se po shlédnutí několika památek orientuje na tradiční lidovou kulturu. Ze stejného dotazníkové šetření z léta 2006 pochází i další zpracované otázky, kterým se budu věnovat. Tentokráte ale vystihují stranu poptávky – tedy profil současného návštěvníka Slovácka. V podstatě i předchozí dvě zmíněné otázky atraktivity nabídky Slovácka se opakují zde v poptávce. Jejich zařazení je diskutabilní. Vycházím tedy z rozdělení nabídky a poptávky po atraktivitách Slovácka tak, jak je uvedeno v Akčním plánu. Podle profilu současného návštěvníka lze rozpoznat zdrojovou oblast (odkud nejčastěji k nám turisté přijíždějí – jestli je kulturně odlišná či stejná), věkovou strukturu (podle níž je někdy možno usoudit zaměření návštěvy), finanční prostředky (které je návštěvník ochoten utratit za osobu na den), způsob dopravy (vyjadřuje míru mobility v území), délku pobytu (má vazbu na počet využitých služeb a výdaje turistů) atp. Nejčastějšími českými návštěvníky regionu jsou lidé ve věku 26 - 34 let (26,3 %) a 35 – 49 let (21,1 %), kdežto zahraničními návštěvníky lidé mezi 35 - 49 lety (40 %) a 50 – 59 lety (32,3 %). S čímž také koresponduje statistika nejčetnějšího důvodu příjezdu na Slovácko – tuzemské mladší generace preferují památky a aktivní odpočinek; zahraniční starší generace preferují spíše památky a folklorní slavnosti. Nejvíce turistů přijíždí z okresu Uherské Hradiště (15,8 %), Praha (9,2 %) nebo Hodonín (5,5 %); zahraniční turisté nejčastěji ze sousedících zemí jako je Slovensko (29,2 %), Německo (20 %), Rakousko (7,7 %), Polsko (4,6 %) nebo také z Nizozemí (18,5 %). Zjištění zdrojových oblastí a jejich charakteristik je pro správné marketingové zacílení velmi významné. Nejpreferovanějším dopravním prostředkem pro příjezd na Slovácko je vlastní automobil či motocykl (65,3 %), a to pro tuzemce i zahraniční turisty. Dává jim větší možnost mobility po území Slovácko, možnost vytvořit si vlastní program (proti zájezdovému autobusu) nebo stihnout více aktivit (resp. atraktivit). Délka pobytu turistů se nejčastěji pohybuje v rozmezí 3 – 7 noclehů (38,5 %). Tento ukazatel je také podstatný, protože čím déle turista zde pobývá, tím více spotřebovává služeb a zanechává zde své finanční prostředky. V cestovním ruchu už nejde jen o to, aby se turista vracel, ale také aby prodlužoval svůj pobyt zde.

77


Tím navazuji na další ukazatel, který bych chtěla zmínit – finanční výdaje na osobu a den. Tady lze správně předvídat rozdílnost mezi výdaji českého a zahraničního turisty. Český turista nejčastěji utrácí od 200 – 500 Kč (43,6 %), zahraniční turista 500 – 1000 Kč (41,5 %). Shrneme-li poznatky dotazníkové šetření agentury CzechTourism z léta 2006, umožní nám to získat profil současného návštěvníka jak českého, tak zahraničního. Z šetření vyplývá, že nejčastěji Slovácko navštěvují čeští turisté ve věku 26 – 34 let, přijíždějí vlastním dopravním prostředkem za kulturními památkami (hrady, zámky, muzei) Slovácka a za převážně aktivním odpočinkem (pěší turistika, cykloturistika, horská cyklistika). Pobývají zde 3-7 nocí a jejich výdaje činí zhruba 201 – 500 Kč na osobu na den. Zahraniční turisté jsou většinou starší než ti čeští, přijíždějí také vlastním dopravním prostředkem a jejich cílem jsou nejvíce kulturní památky, kulturní akce (festivaly a slavnosti) a společenský život a zábava. Zůstávají 3 – 7 nocí a jejich výdaje činí o poznání výše než výdaje českých turistů - 501 až 1000 Kč na osobu na den.

Shrnutí statistických dat a marketingových šetření Určitě by bylo velmi zajímavé srovnání těchto výsledků marketingových šetření za roky 2001 a 2006, která byla provedena v rámci vytváření Strategie 2002 a Akčního plánu 2007. Zde se ale naskýtá otázka srovnatelnosti těchto 2 šetření, když každé z nich bylo realizováno pro jinak vymezenou oblast Slovácka – ve Strategii jsou to 4 okresy, v Akčním plánu pouze 3 okresy. Podle mého názoru v tomto není problém. Respondenti obou šetření byli osloveni pouze v několika významných městech (resp. místech) a předpokládám, že jim při dotazování nikdo nevysvětloval, pro jak vymezenou oblast se dotazník vyplňuje. Uvědomuji si však také, že otázky nebyly koncipovány úplně stejně, i když některé velmi podobně. Rozdílný je také počet oslovených respondentů i období dotazování. Z těchto důvodů je srovnání obtížné. Přesto bych ale ráda upozornila na jeden ukazatel, který je výrazně odlišný u obou šetření. Jedná se o délku pobytu. V roce 2001 největší procento dotazovaných osob označilo v dotazníku délku pobytu 1 den a o 5 let později nejvíce respondentů šetření uvádí 3 – 7 přenocování. Tento rozdíl se mi zdá hodně markantní. A buď jej můžeme přisuzovat výše uvedeným rozdílům šetření nebo skutečnému zvýšení atraktivity území pro turisty během let 2001 až 2006.

78


Není-li vhodné srovnávat výše zmíněná statistická data a marketingová šetření, pokusím se tedy alespoň sumarizovat získané poznatky. Z šetření vyplývá, že nejčastějším důvodem návštěvy turistů na Slovácku je dovolená za účelem poznávání turistických atraktivit území – zejména hradů, zámků a muzeí. Dále je ale potřeba rozlišit českého a zahraničního turistu. Český návštěvník je mladší věkové kategorie a zaměřuje se na aktivní odpočinek ve formě pěší turistiky, cykloturistiky a horské cyklistiky. Kdežto zahraniční návštěvník je o něco málo starší a dále preferuje kulturní dění a společenský život na Slovácku. Pro rozvoj cestovního ruchu na Slovácku je podstatné přizpůsobit turistické produkty potřebám a požadavkům návštěvníka. Podle šetření by to znamenalo, zaměřit se na produkty obsahující poznávání kulturních památek a muzeí; produkty aktivního odpočinku v přírodě; produkty vztahující se k tradiční lidové kultuře atp. Za velmi vhodnou považuji také kombinaci těchto produktů.

Ze statistických dat a marketingových šetření 2001 a 2006 vyplývají obdobné závěry. Ale hypotéza, že turisté nejvíce přijíždějí na Slovácko zejména za tradiční lidovou kulturou se přímo nepotvrdila. Naopak se ukazuje, že ostatní kulturní památky (viz. kapitola 2.3), které jsem postavila spíše na okraj kulturních specifik Slovácka, jsou pro turisty největším motivem návštěvy. Případně ještě v kombinaci s přírodními atraktivitami Slovácka a jejich využitím k aktivnímu odpočinku. Hypotéza se tedy v rámci této kapitoly neverifikovala. Proto se ji dále pokusím potvrdit pomocí praktických ukázek projektů, které se váží ke kulturním specifikům Slovácka (viz. kapitola 4). Bude-li přínosem jejich realizace zlepšení povědomí o Slovácku, zvýšení jeho atraktivity a následně také návštěvnosti, bude to znamenat i rozvoj cestovního ruchu na Slovácku.

79


3.2 Příprava projektů v rámci Strategie 2002 a Akčního plánu 2007 Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko 2002 i Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007 byly zpracovány za účelem podpory rozvoje cestovního ruchu na území Slovácka. Oba tyto koncepční dokumenty obsahují své strategické vize a cíle, které jsou blíže konkretizovány v prioritách, opatřeních, aktivitách, a realizovány prostřednictvím projektů.

Vstupem ČR do Evropské Unie (už i v době příprav ke vstupu) přibyl subjektům na Slovácku jeden významný zdroj (spolu)financování těchto projektů v rámci programů EU – fondy EU. Čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU má však pro turistickou oblast Slovácko jeden háček. Ta leží ve 2 krajích a ve 2 NUTS II., což komplikuje čerpání právě těchto prostředků pro rozvoj oblasti jako celku. Každá projektová žádost musí být podán podle svého místa realizace k místně příslušné instituci, která sídlí buď v Jihomoravském či Zlínském kraji. V případě, že místo realizace je lokalizováno v obou krajích, je potřeba podat projekty k oběma místně příslušným institucím současně. Otázkou je však, zda budou projekty na obou území podpořeny. A také tím dochází ke zbytečnému nárůstu administrativy. Pro zvýšení „vzájemné informovanosti, spolupráce a koordinace činností v oblasti meziregionálních

vztahů

a cestovního

ruchu“1

v roce

2004

podepsali

hejtmani

Jihomoravského a Zlínského kraje Dohodu o spolupráci mezi Jihomoravským a Zlínským krajem. Na konci června 2007 bylo podepsán dodatek k této dohodě - přímo vztažený k turistické oblasti Slovácko.2

V době, kdy se zpracovával Akční plán, již byla Česká republika několik let členem Evropské Unie. A sdružení Regionu Slovácko již mělo za sebou realizaci několika projektů spolufinancovaných Evropskou Unií. Muselo se tedy už dříve potýkat s problematikou realizace projektů lokalizovaných ve dvou krajích a dvou NUTS II.

1 2

http://www.kr-zlinsky.cz/docDetail.aspx?docid=50997&nid=6958&doctype=ART, staženo dne 29.4.2008 Tamtéž.

80

Kulturní specifika jako zdroj regionálního rozvoje - na příkladu Slovácka Právě proto byly zamýšlené projekty v Katalogu projektových záměrů3 Akčního plánu záměrně rozděleny do 3 typů:4 1. projekty lokalizované ve Zlínském kraji, 2. projekty lokalizované v Jihomoravském kraji, 3. projekty „celoregionální“, tzn. lokalizované v obou krajích.

Předpokládá se, že projekty z Katalogu by mohly být podpořeny v novém programovém období 2007 -2013 Regionálním operačním programem (dále jen ROP). Zlínský kraj (v rámci NUTS II. Střední Morava) i Jihomoravský kraj (NUTS II. Jihovýchod) mají však každý vypracovaný svůj vlastní ROP, jehož pravidla musí být dodržována.5 Projekty lokalizované ve Zlínském kraji6 Projekty, které budou realizovány na území Zlínského kraje, se budou řídit pravidly a pokyny ROP pro NUTS II Střední Morava. Do této skupiny bylo schváleno celkem 106 projektových záměrů (z toho 98 projektů patří neziskovým subjektům a zbylých 8 podnikatelským subjektům). Celkové finanční náklady na všechny projekty činí 3 286 865 664 Kč, požadovaná výše dotací 2 433 639 243 Kč. Mezi projekty je např. rekonstrukce historických vinných sklepů ze 16. století v Uherském Ostrohu, zbudování přístaviště na Baťově kanále v Uherském Hradišti či domu řemesel v Buchlovicích, Sklářské muzeum východní Moravy ve Strání, cyklostezka Severní Chřiby atp. Projekty lokalizované v Jihomoravském kraji7 Projekty realizované na území Jihomoravského kraje budou financovány dle pravidel ROP NUTS II Jihovýchod.

3

Jedná se o záměry obcí, neziskových organizací i podnikatelských subjektů, a to včetně odhadu finančních nákladů. Pro koordinátora těchto budoucích projektů, Region Slovácko, jsou tyto informace nesmírně důležité. 4 viz. Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007. 5 Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007. 6 Získané informace pocházejí z dokumentu Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007. 7 tamtéž

81


V Jihomoravském kraji bylo v rámci Akčního plánu schváleno 56 projektů (z toho 43 projektů bylo předloženo neziskovými organizacemi, 13 podnikatelskými subjekty). Celková výše investic za veškeré projekty činí 1 325 172 010 Kč, požadovaná výše dotací 981 117 000 Kč. Např. se jedná o projekt Slovácká chalupa – dostavba stylové stodoly pro umístění historických strojů v Dolních Bojanovicích, Muzeum u větrného mlýna ve Starém Poddvorově, Rekonstrukce národopisného areálu v Tvrdonicích, Muzeum lidových tradic a vinařské historie v Regionu Podluží, stavební úpravy „jízdárny“ v areálu státního zámku Milovice atp. Projekty „celoregionální“8 Tvz. „celoregionálními“ nebo také „přeshraničními“ projekty jsou nazývány ty, které jsou realizovány zrcadlově v Jihomoravském i Zlínském kraji současně. Budou financovány pravděpodobně z ROP NUTS II. Jihovýchod i ROP NUTS II. Střední Morava. Projektů celoregionálního charakteru bylo schváleno celkem 20, všechny byly předloženy neziskovými subjekty – většinou sdružením Region Slovácko. Finanční náklady dohromady činí 86 030 000 Kč, požadovaná výše dotací 76 861 000 Kč. Projekty jsou věcně vázány k území celého Slovácka – např. aktualizace Strategie rozvoje cestovního ruchu regionu Slovácko, tvorba a marketingová podpora hlavních produktů, zajištění činností destinačního managementu, tvorba produktových tiskovin atp.

Celkové finanční prostředky potřebné k realizaci všech projektů (typu 1 – 3) jsou příliš vysoké na to, aby byly všechny hrazeny z Regionálních operačních programů. Proto je vytvořeno pořadí projektů podle jejich důležitosti a také se hledají další finanční zdroje – od obcí, mikroregonů, podnikatelských subjektů až po ostatní grantová a dotační schémata krajů nebo jiných programů EU.9

8

Získané informace pocházejí z dokumentu Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007. 9 tamtéž

82


4. Podpora a propagace regionu Slovácko Členství České republiky v Evropské Unii má své příznivce i odpůrce. Podle statistiky uvedené v kapitole 2.4.3 hlasovalo v referendu na území Slovácka přes 81 % voličů kladně. Z tohoto pozitivního postoje k Evropskému Společenství se dají usuzovat nějaká očekávání z jejich strany. Troufám si říct, že jedním z nich pravděpodobně byla nová možnost získání finančních prostředků pro rozvoj oblasti Slovácko. Tou možností je spolufinancování projektů z fondů EU v rámci regionální politiky EU. Již jsem se o této myšlence zmiňovala v průběhu minulé kapitoly – ale spíše jen v podobě teoretické, v podobě strategických dokumentů. Proto bych se dále chtěla zaměřit na projekty již skutečně realizované na území Slovácka. Volila jsem záměrně projekty: -

různého zaměření;

-

jejichž žadatelé mají odlišnou právní subjektivitu;

-

čerpající dotace z odlišných programů EU (SROP, INNTERREG, LEADER, PHARE);

-

čerpající

dotace

v různých

obdobích

(v

rámci

předstupních

programů,

ve zkráceném programovacím obdobím 2004 – 6 či řádném 2007 – 13); -

s odlišnou výší finančních nákladů (resp. finanční podpory);

-

s různou mírou úspěšnosti atp.

Jedno mají ale všechny projekty společné – jejich cílem je přispět regionálnímu rozvoji území Slovácka nebo alespoň jeho části.

4.1 Středisko školy lidové tvořivosti a řemesel (Blatnička, Uherský Ostroh) 1 Většinu 2. kapitoly jsem věnovala tradiční lidové kultuře typické pro oblast Slovácko. Zmínila jsem se také několikrát i o jejím úskalím – budoucnosti. Aby se tradiční lidová kultura nestala pouho pouhou historií je třeba ji trošku oprášit a představit současným generacím. Vždyť kultura se s lidmi rodí i zaniká. Snad právě proto vzklíčila v několika lidech spásná myšlenka oživit krojové tradice.

1

Vycházím z informací na oficiálních webových stránkách Střediska školy lidové tvořivosti a řemesel www.tradiceslovacka.cz, z webových stránek zpracovatele projektu firmy Oregio www.oregio.cz, a z rozhovoru s pí. Janou Smutnou ze dne 28. 3. 2008. Ostatní zdroje budou citovány.

83


Na Slovácku se v dnešní době kroje nosí spíše jen ke slavnostním příležitostem několikrát do roka. Kroje udržují většinou už jen členové folklorních souborů, ty zbylé zůstávají uschované hluboko v šatnících našich babiček a dědečků. Ovšem v obou případech zub času dokáže své a je velmi obtížné najít někoho, kdo je ochoten kroj opravit či ušít nový. V obcích Blatnička a Uherský Ostroh se podařilo zrealizovat několik na sebe navazujících projektů, které by mohly znamenat zachování tradice nejen krojů ale i řemesel pro další generace.

STŘEDISKO ŠKOLY LIDOVÉ TVOŘIVOSTI A ŘEMESEL – BLATNIČKA Prvnímu uskutečněnému projektu napomohlo setkání dvou pro věc nadšených osob – starostky obce Blatnička paní Jarmily Hruškové a vedoucí folklorního souboru Spinek ze Vnorov paní Jany Smutné. Společnými silami našly využití chátrající budovy základní školy s tělocvičnou v Blatničce. Byla potřeba rekonstrukce celé rozlehlé budovy, přestavba jejích vnitřních prostor i zařízení dílny pro šití krojů a dalších souvisejících činností. Počítalo se s celkovými náklady cca 10 mil. Kč. Obec Blatnička měla již předešlé zkušenosti s podáváním (sice menších) projektů a žádání o spolufinancování z fondů Evropské Unie. Využila tedy i tentokrát příležitosti a podala projekt s názvem „Středisko školy lidové tvořivosti a řemesel“. Dokumentaci k projektu zpracovala firma Oregio, která má v této oblasti přehled a bohaté zkušenosti. Obec Blatnička se stala úspěšným žadatelem v 1. kole výzvy programu SROP2 (priorita: 3.1 Rozvoj lidských zdrojů, opatření: Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech). Projekt se jí podařilo zrealizovat v stanoveném období 30.11. 2004 – 30. 11. 2006. Celkové finanční náklady činily zhruba 10 mil. Kč. Projekt byl spolufinancován Evropskou Unií v poměru: 80 % z fondů EU, 8 % ze státního rozpočtu a zbylých 12 % z obecního rozpočtu Blatničky. Hlavní myšlenkou projektu je zejména zachování tradic lidové kultury a jejich mezigenerační předávání. Začaly se zde šít kroje, ale také obnovovat, čistit či dokonce půjčovat, a to nejen kroje ze Slovácka, ale z celé České republiky. V patře vzniklo také

2

SROP je zkratka pro Společný regionální operační program. Jedná se o společný dokument pro 7 regionů soudržnosti, tj. NUTS II, (mimo Prahu), v rámci kterého mohla být žádána finanční podpora ze strukturálních fondů EU v období 2004 – 2006.

84


Muzeum lidových krojů s krátkodobými expozicemi. Do budoucna se počítá s jednou stálou expozicí a ostatními menšími výměnnými expozicemi. Projekt mimo jiné také znamená vytvoření nových pracovních míst (i pro lehce tělesně postižené), podporu drobného podnikání, přispívá k péči o kulturní dědictví, propaguje historii i místní tradice a v neposlední řadě také zvyšuje celkovou atraktivitu regionu.

PŘÍZÁMČÍ – STŘEDISKO ŠKOLY LIDOVÉ TVOŘIVOSTI A ŘEMESEL (UHERSKÝ OSTROH) V 2. kole výzvy programu SROP (stejná priorita i opatření jako v předchozím případě, jen se jedná o grantové schéma Zlínského kraje) podal v návaznosti na Blatničku obdobný investiční projekt i Uherský Ostroh. Zde se jednalo o rekonstrukci části místního zámku a vybudování dílny pro šití krojů a také prostor pro školící středisko, kde se budou vyučovat tradiční lidové techniky. Doba realizace byla kratší než v Blatničce: od 1.9. 2005 do 31.8. 2006. Celkové náklady na projekt tvořily necelých 10 mil. Kč. Míra spolufinancování je: 80 % z fondů EU, 8% ze státního rozpočtu a zbylých 12 % z obecního rozpočtu Uherského Ostrohu. Rekonstrukcí budovy přízámčí (nyní dokonce s bezbariérovým přístupem) byla tedy vytvořena dílna pro šití krojů, ale také doplňků – jako např. nejrůznějších dárkových předmětů či moderního oblečení, do kterého jsou zapracovány staré techniky. Zároveň bylo také situováno vzdělávací centrum, což znamená, že se zde konají výukové a programové kurzy, exkurze či besedy. Cílem toho je mimo jiné propagace historie a kulturního dědictví. V širším měřítku to vše dohromady má zvýšit zájem a povědomí o místní tradiční lidové kultuře a také přilákat návštěvníky do tohoto regionu.

V průběhu realizace těchto dvou projektů v roce 2005 vznikla obecně prospěšná společnost TRADICE SLOVÁCKA. Byla založena obcí Blatnička, Uherský Ostroh a občanským sdružením Spinek ze Vnorov. Tradice Slovácka o.p.s. je odpovědná za provoz obou středisek v Blatničce i v Uherském Ostrohu. Do 1. 3. 2008 byla jedinou ředitelkou paní Jana Smutná; k tomuto datu došlo k ekonomickému odloučení středisek a každé získalo svou vedoucí střediska. V Blatničce je to paní Smutná a v Uherském Ostrohu se jí stala paní Štěrbová. O.p.s. Tradice Slovácka se zabývá těmito službami:

85


- „poskytování ucelené nabídky v oblasti výroby a údržby lidového kroje, - doplňování a sběr informací v oblasti historie, vzniku a vývoje lidových krojů, - zachování a obnova lidových krojů oblasti Slovácka, - zachování a rozvoj tradičních a řemeslných technik, - propagace, prezentace a osvěta lidových krojů a tradičních technik, - vydávání informačních materiálů ve vztahu k lidovým krojům a tradičním technikám - výroba, prodej a půjčování lidových krojů a doplňků ke krojům, - výuka tradičních a řemeslných technik.“3

Mimo to poskytuje o.p.s. Tradice Slovácka také doplňkové služby: -

„výroba textilních vláken a tkanin,

-

výroba oděvů a oděvních doplňků (kromě kožešinových),

-

výroba pletených a háčkovaných výrobků, řemeslné zpracování textilií

-

výroba brašnářského a sedlářského zboží (kromě prostředků ortopedické povahy),

-

výroba obuvi (kromě ortopedické),

-

opravy obuvi, brašnářského a sedlářského zboží,

-

praní, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu a osobního zboží,

-

specializovaný maloobchod a obchod se smíšeným zbožím,

-

zprostředkování obchodu a služeb,

-

pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí.“4

Na výše uvedené investiční projekty v obci Blatnička a Uherský Ostroh se o.p.s. Tradice Slovácka pokusila navázat dalšími dvěmi projekty, tentokrát neinvestičního rázu. Týká se to poslední doplňkové služby, která je uvedena o několik řádků výše – pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí. Hlavní myšlenkou je propojení minulosti (historie lidových krojů a řemesel) a budoucnosti (moderní doby).

ROZVOJ STŘEDISKA LIDOVÉ TVOŘIVOSTI A ŘEMESEL v Blatničce Žadatelem projektu byla o.p.s. Tradice Slovácka. Projekt byl úspěšný v grantovém schématu Jihomoravského kraje programu SROP (priorita: 3. Rozvoj lidských zdrojů v regionech, opatření: 3.2 Podpora sociální integrace v Jihomoravském kraji). Projekt

3 4

www.tradiceslovacka.cz, staženo dne 5.3. 2008 www.tradiceslovacka.cz, staženo dne 5.3. 2008

86


získal přes 2 mil. Kč. Realizace projektu probíhá od 1.7. 2006 a ještě bude probíhat do 31.5. 2008. Tento projekt volně navazuje projekt Středisko lidové tvořivosti a řemesel v Blatničce. Dopředu bylo vytipováno několik cílových skupin př. ZTP, dlouhodobě nezaměstnaní, děti a mládež, pro něž budou vytvářeny vzdělávací programy. Cílem projektu je zrealizovat 47 kurzů, kterými projde 945 osob. V průběhu projektu mají být zrealizovány tyto aktivity: -

2 typy vzdělávacích kurzů na PC (celkem 16 kurzů pro různé cílové skupiny),

-

10 typů motivačních programů (celkem 15 kurzů),

-

4 typy programů prevence a bezpečnosti (celkem 16 kurzů),

-

12 tématických výstav. Okres Hodonín byl státem vymezen jako oblast hospodářsky slabá a s vysokou

mírou nezaměstnanosti. Výše zmíněné aktivity by měly vést k prohloubení dovedností, osvojení si práce s PC, vrácení pocitu sebedůvěry – a to vše následně k lepšímu postavení jednotlivců na trhu práce a zvýšení zaměstnanosti v regionu. Dalším cílem je motivace ke vzdělávání, kvalitnější využití volného času mládeže a tím i snížení sociálně – patologických jevů. Dále také např. ke zvýšení bezpečnosti dětí.5

ROZVOJ

PŘÍZÁMČÍ

–

STŘEDISKA

ŠKOLY

LIDOVÉ

TVOŘIVOSTI

A ŘEMESEL v Uherském Ostrohu I v tomto případě byla žadatelem o.p.s. Tradice Slovácka. Projekt byl podán v grantovém schématu Zlínského kraje programu SROP (priorita: 3. Rozvoj lidských zdrojů v regionech, opatření: 3.2 Podpora sociální integrace v regionech). Rozpočet projektu činí přes 2,5 mil. Kč. Realizace probíhá od 1.8. 2006 do 30.4. 2008. Cílem projektu je „zlepšení přístupu sociálně vyloučených osob k celoživotnímu vzdělávání a návrat těchto skupin do společnosti a k pracovnímu uplatnění“6. Celkem by mělo být realizováno 53 kurzů pro 484 osob. Jedná se zejména o tyto aktivity: -

7 typů kurzů tradičních technik,

-

2 typy vzdělávacích kurzů na PC,

-

4 různé programy prevence.7

5

http://www.oregio.cz/reference_tradice.htm, staženo dne 13.4. 2008 www.tradiceslovacka.cz, staženo dne 5.3. 2008 7 http://www.oregio.cz/reference_tradice-zlin.htm, staženo dne 13. 4. 2008 6

87


Stejně jako u neinvestičního projektu Blatničky i zde byly vybrány cílové skupiny, na něž jsou výše uvedené aktivity zaměřeny. Jedná se v podstatě o tytéž cílové skupiny – zejména ZTP, dlouhodobě nezaměstnaní, děti a mládež.

U obou projektů vedou kurzy speciálně vyškolení externí pracovníci. Kurzy jsou poskytovány pro cílové skupiny zdarma. Zatím se úspěšně daří naplňovat kapacity vypsaných kurzů. Dokonce je zájem i ze stran „necílových“ skupin – př. důchodců, které by do projektu neměly být zahrnuty. Toto se řeší symbolickým zpoplatněním kurzů pro osoby nepatřící do ani jedné z cílových skupin.

Shrnutí přínosů projektů: Z mého pohledu působí tyto 4 projekty velmi pozitivně – přispívají zachování tradičních lidových krojů a řemeslné výroby pro další generace. Z rozhovoru s paní Janou Smutnou vyplynuly však i úskalí projektů. Prvním z nich jsou vnitřní neshody mezi středisky, které vedly k ekonomickému odloučení středisek v Blatničce a Uherském Ostrohu. Dalším, velmi podstatným problémem, je nedostatek materiálů pro samotnou výrobu krojů, protože textilní závody v ČR postupně krachují. Vyhledáváním stále nových a nových dodavatelů stojí čas, značné úsilí a v případě dováženého zboží ze zahraničí také daleko více peněz. Což se zákonitě musí odrážet také v cenách krojů. Na počet zakázek si zatím Středisko stěžovat nemůže. Přesto se často jedná o zakázky velmi malé a pro ziskovost Střediska nedostačující. Velké zakázky sice jsou (zejména od některých folklorních souborů), ale bylo by jich potřeba daleko více.

Nicméně Středisko má za sebou teprve několik let existence a zatím se mu vzniklým problémů daří čelit. A hlavně přínos realizovaných projektů mi připadá dost podstatný. Vždyť se podařilo rekonstruovat dva historické objekty – budovu staré školy v Blatničce a část zámku v Uherském Ostrohu – a dát jim nový význam. Byla vybudována dílna pro šití krojů, muzeum lidových krojů i vzdělávací centrum. Na ně se navázaly další edukativní aktivity se zaměřením na řešení zejména problematiky místního trhu práce a řešení patologických jevů.

88


Z hlediska regionálního rozvoje došlo k zatraktivnění území a k motivaci nejen zákazníků, ale i turistů k návštěvě právě těchto obcí – např. v rámci výletů po okolí (pěší turistika, cykloturistika, vodní turistika na Baťově kanále v Uherském Ostrohu).

89


4. 2 Baťův kanál 1 Baťův kanál je unikátní stavebně – technickou památkou ležící na území Slovácka. Nese titul dopravně významné vodní cesty a je využíván zejména pro turistické účely. V současnosti je souvisle splavný v délce 53 km od Otrokovic po Skalici. Existuje však již záměr prodloužit tuto trasu až na 75 km v úseku Hodonín – Kroměříž.2 To vše, co zde označuji za Baťův kanál, ale zahrnuje jak uměle vybudované kanály, tak i úseky řeky Moravy. K Baťovu kanálu se také vztahují dvě důležité společenské akce – Odemykání (1. května) a zamykání (28. října) Baťova kanálu, symbolizující otevření a ukončení plavební sezóny. Termín, kdy skutečně loďky vyplouvají na Baťův kanál, se ovšem řídí počasím.

OD HISTORIE DO SOUČASNOSTI V průběhu historického osídlování území ležícím v povodí řeky Moravy docházelo často k odlesňování půdy pro zemědělské účely a také k výstavbám obydlí v její blízkosti. Přes různá opatření (př. výstavba hrází a jezů) docházelo k záplavám. To vedlo mezi lety 1818 - 1982 k umělé regulaci toku řeky Moravy. Její meandrovitá část byla v mnohých případech „narovnána“ prokopáním, a tak vzniklo postupně více než 180 slepých ramen. Jeden z posledních neregulovaných úseků řeky Moravy leží v oblasti mezi městy Strážnice a Rohatec. Silně meandrující tok Moravy se zde zakusuje do 13 metrové písečné stěny vátých písků a stal se přírodní památkou nazvanou Osypané břehy. Regulace řeky Moravy sice splnila svůj účel a zabránila záplavám, ale zároveň vedla ke snížení hladiny spodních vod, což vyvolalo potřebu zavlažování. Výstavba Baťova kanálu měla tedy dva odlišné podněty. Prvním z nich bylo již zmíněné zlepšení hladiny spodní vody pomocí zavlažování; druhým splnění dřívějšího snu o propojení řek Dunaj, Odra a Labe3. Kanál ale samozřejmě našel ještě další využití – levnou přepravu lignitu z dolu Jan u Lužic do Baťových podniků v Otrokovicích a Zlíně. Projekt byl financován ze státního příspěvku na produktivní péči o nezaměstnané4 a spolufinancován firmou Baťa. V letech 1934 – 1938 došlo tedy k vytvoření 1

Vycházím z informacích na oficiálních webových stránkách www.batacanal.cz a také z osobního rozhovoru s panem Vojtěchem Bártkem, ředitelem Baťův kanál, o.p.s. ze dne 25.3. 2008. Ostatní zdroje budou citovány. 2 http://www.kr-zlinsky.cz/docDetail.aspx?docid=50997&nid=6958&doctype=ART, staženo dne 15. 4. 2008 3 Řeka Morava pramení u Kralického Sněžníku na evropském rozvodí právě těchto tří řek – Dunaj, Odra a Labe. O vytvoření průplavu mezi těmito řekami již v dřívějších dobách, ale k úplné realizaci nikdy nedošlo. 4 V období hospodářské krize zde bylo zaměstnáno cca 1500 dělníků.

90


vnitrozemského průplavu mezi Otrokovicemi (nazývanými též Baťov) a Rohatcem (překladištěm lignitu). Mimo mosty, lávky, sklápěcí mosty či zvedací most úzkokolejné dráhy, nechal Baťa vybudovat u každé ze 14 plavebních komor obytný domek pro obsluhu zdymadla a také malá hospodářství. Důmyslný byl také způsob jakým byl převážen lignit po kanále. „Prázdný člun byl v Otrokovicích za plavební komorou připojen za remorkér, kterým byl odtáhnut až ke komoře v obci Spytihněv. Tam byl odpojen a remorkér se vrátil zpět do Bat'ova. Člun byl potom zapojen za traktor (v začátcích dopravy za koňský potah) a vlečen až k plavební komoře u pevného jezu v Uherském Ostrohu. Zde byl přepojen za druhý remorkér. Ten zavezl člun do Veselí nad Moravou, kde začíná opět kanál a člun zde byl opět zapojen za traktor (koňský potah). Ten již člun dotáhnul do cíle cesty - přístaviště v Rohatci. K vyhýbání docházelo buď v přístavech nebo ve výhybnách. Překonání celé cesty z Baťova do Rohatce či naopak trvalo kolem 10 hodin za ideálních vodních stavů.“5 Nicméně druhá světová válka přinesla částečné zničení výstavby na Baťově kanále. V roce 1960 byla plavba pro neekonomičnost ukončena, a ani zavlažování rozoraných luk se již neprovádělo. Kanál se postupně zanášel, zařízení bylo částečně demontované a dále neudržované. Proto v roce 1972 federální ministerstvo dopravy odebírá kanálu Otrokovice – Rohatec status vodní cesty a jeho správu nadále vykonává Povodí Moravy. O dvě desítky let později se obce ležící na Baťově kanále zasloužily o jeho navrácení mezi využitelné vodní cesty – zejména z hlediska cestovního ruchu.6

PODPORA BAŤOVA KANÁLU Baťův kanál je majetkem státu. Spadá pod Povodí Moravy, s.p. Brno; Ředitelství vodních cest ČR a Státní plavební správu. Finanční prostředky zajištující rozvoj a provoz na Baťově kanále pochází ze státního rozpočtu, rozpočtu krajů či jednotlivých obcí a novějším zdrojem jsou také fondy Evropské Unie. Dalšími významnými subjekty Baťova kanálu jsou Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanále, nadační fond; Baťův kanál, o.p.s. a svazky obcí. Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanále, nadační fond 5

http://www.batacanal.cz/2007/cz/cojebk/index-f.htm, staženo dne 15.4. 2008 Dne 25.5.1995 Parlament ČR podle zákonu o vnitrozemské plavbě uděluje titul vnitrozemskému průplavu Otrokovice – Rohatec „využitelné vodní cesty“. 6

91


Agentura vznikla v roce 1995 jako nadace a o dva roky později díky změnám zákona byla přeměněna v nadační fond. Agentura byla založena 7 obcemi ležícími při Baťově kanále – Spytihněv, Huštěnovice, Uherské Hradiště, Kostelany nad Moravou, Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou a Vnorovy. Cílem Agentury bylo nashromáždění peněz z jednotlivých obcí, jejich následné přerozdělení a využití pro znovuzprovoznění Baťova kanálu. Tentokrát se ale jednalo o turistickou a rekreační plavbu, ne nákladní. Došlo tedy k vyčištění kanálu a opravě jeho technických částí. Agentura také realizovala několik projektů čerpajících z fondů EU, na které se dále zaměřím.

Baťův kanál, o.p.s. Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanále v roce 2002 založila obecně prospěšnou společnost Baťův kanál. Hlavním důvodem byla potřebná změna charakteru práce, aktivní zapojení organizace do ekonomických činností – např. správa nově vzniklého majetku na kanále, propagace, koordinace podnikatelů či provozování informačního centra. Ředitelem je pan Vojtěch Bártek, s nímž jsem konzultovala problematiku následujících projektů.

Svazky obcí V roce 2005 vznikly dva svazky obcí - první z nich v Jihomoravském kraji, druhý v kraji Zlínském. Cíle obou jsou naprosto shodné. Snaží se o obnovu Baťova kanálu na území kraje a také jeho rozvoj

v rámci rozvoje cestovního ruchu. Zabývají se

výstavbou technického zázemí jako jsou např. přístaviště, půjčovny lodí, cyklostezky či ubytovny. Členy Sdružení obcí pro rozvoj Baťova kanálu a vodní cesty na řece Moravě (ZK) jsou: Uherský Ostroh, Nedakonice, Kostelany nad Moravou, Kunovice, Uherské Hradiště, Staré Město, Huštěnovice, Babice, Spytihněv, Napajedla, Žlutava, Otrokovice, Bělov, Kvasice, Tlumačov, Střížovice, Hulín a Kroměříž. Členy Obce pro Baťův kanál (JMK) jsou: Veselí nad Moravou, Strážnice, Petrov, Sudoměřice, Rohatec, Hodonín.

92


PROJEKTY Baťův kanál leží na území dvou krajů – Jihomoravského a Zlínského, což odpovídá statistickému členění EU na územní jednotky NUTS III. A současně se tedy nachází i na rozmezí dvou NUTS II – Střední Morava a Jihovýchod. Toto jsou velmi důležité poznatky při čerpání dotací z krajů či finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. V červnu 2007 bylo podepsáno Memorandum o vzájemné spolupráci mezi krajem Zlínským a Jihomoravským v oblasti rozvoje vodní cesty Baťův kanál. Tato smlouva napomůže realizaci několika projektů vedoucím k rozvoji Baťova kanálu. Týkají se zejména zlepšení kvality i kvantity infrastruktury vodní cesty – včetně ubytovací a stravovací kapacity, kulturního využití.7 Komunikace a spolupráce obou krajů funguje na principu solidarity. Může-li jeden kraj pomoci k realizaci určitých plánů Baťova kanálu a má-li finanční prostředky, tak pomůže a příště zase ten druhý. Sepsaná dohoda mezi kraji je důležitá, ale podle mého názoru mají větší váhu skutečné vztahy mezi kraji a jejich ochota podat pomocnou ruku, když je potřeba.

INWARD I. Projekt INWARD I. je neinvestičním projektem, který probíhal v letech 1995 – 1996 v rámci programu Phare ECOS Overture8. Žadatelem i příjemcem bylo město Veselí nad Moravou. Jeho zahraničními partnery byla města Skalica (Slovensko), Eberswalde (SRN), Mayo (Irsko), Province of Groningen (Nizozemí) a Lancashiere (Anglie). Hlavní náplní projektu byla výměna zkušeností v oblasti rozvoje vnitrozemských vodních cest a venkovského osídlení. Získané poznatky od zahraničních partnerů byly spolu s dalšími implementovány do vytvářeného strategického dokumentu „Projekt obnovy a rozvoje Baťova kanálu“. Jeho realizace se ujala nově vzniklá Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanálu. V rámci projektu byly ještě ve Veselí nad Moravou uskutečněny tyto aktivity: výstava o Baťově kanálu spojená s plavbou lodí, vydání brožury, zřízení informačního centra Baťova kanálu. 7

http://www.kr-zlinsky.cz/docDetail.aspx?docid=50997&nid=6958&doctype=ART, staženo dne 15. 4. 2008 Program Phare ECOS Overture byl jakoby předstupňěm iniciativy INTERREG III. C – meziregionální spolupráce. Program umožňoval spolupracovat místním skupinám členských statů (EU 15) a kandidátských zemí Střední a východní Evropy (cca 10 let před vstupem ČR do EU). Program byl financován z Evropského fondu regionálního rozvoje spolu s předvstupním programem PHARE. 8

93


INWARD II. Na projekt INWARD I. volně navázal v letech 1996 – 1998 projekt INWARD II., který se v podstatě snažil realizovat ve vypracované strategii stanovené záměry. Žadatelem bylo opět město Veselí nad Moravou, i zahraniční partneři byli titíž. Tentokrát se ale jednalo o projekt investičního rázu. Z finančních prostředků projektu (rozpočet české části projektu činil 93.000 ECU9) byly nakoupeny lodě i čluny a bylo otevřeno několik půjčoven. S tím souvisí i zapojení nových podnikatelských subjektů a tvorba nových pracovních míst. Vznikají také nové turistické produkty – např. Odemykání a zamykání Baťova kanálu atp.

IMAGINE ACTION Neinvestiční projekt IMAGINE ACTION byl realizován v letech 1999 – 2002 také v rámci projektu Phare ECOS Overture. Žadatelem projektu bylo Veselí nad Moravou a jeho zahraničními partnery města: Skalice (Slovensko), 4 obce v Andalusii (Španělsko), provincia di Allesandria (Itálie). Rozpočet české části projektu činil 112 972 EURO. Tento projekt se snažil o aktivní zapojení místních obyvatel (zejména malých vinařů) do rozvoje celé oblasti. Vše probíhalo na mezinárodní úrovni, tedy jako setkání zúčastněných stran a výměna zkušeností. Součástí bylo také bližší seznámení se s místní kulturou (mentalitou obyvatel) všech partnerských měst, tzn. byly organizovány výlety do těchto měst. Tento projekt dokazuje, že pro rozvoj regionu je sice potřeba kulturní (příp. přírodní) potenciál, ale důležitý je také vztah místních obyvatel k dané problematice - zda mají zájem o cestovní ruch v regionu, do jaké míry jsou ochotni se sami zapojit atp.

CROSS BORDER TOURISM DEVELOPMENT IN THE BATA CANAL CORRIDOR Tento velký investiční projekt byl realizován v letech 1999 – 2000. Hlavním partnerem bylo město Veselí nad Moravou, dalšími město Strážnice a Skalica (Slovensko). Jednalo se tedy o projekt přeshraniční spolupráce, tentokrát v rámci programu Phare CREDO10. Celkové náklady projektu činily 266 641 EURO.

9

ECU bylo fiktivní měnou a používalo se zejména jako referenční veličina pro potřeby rozpočtu a plateb EU. Program Phare CREDO se týkal přeshraniční spolupráce mezi středoevropskými státy. Pomáhal rozvíjet přeshraniční aktivity.

10

94


Cílem projektu bylo zvýšit atraktivitu Baťova kanálu a jeho blízkého okolí, rozšířit a zkvalitnit infrastrukturu cestovního ruchu – co se týká vodní dopravy i cyklostezek. Za 2,7 mil. Kč byla vystavěna loď DANAJ, která na trase Strážnice – Veselí nad Moravou a zpět může převážet až 60 návštěvníků při jedné plavbě. „Loď je podle zástupců agentury první osobní lodí postavenou v ČR po 25 letech a první osobní lodí vůbec v historii Baťova kanálu.“11 V rámci tohoto projektu bylo vystavěno i rozsáhlejší zázemí pro správu Baťova kanálu ve Veselí nad Moravou (sídlí zde Baťův kanál o.p.s. a Informační centrum Baťova kanálu), také byly vybaveny kanceláře ve Strážnici a Skalici. Zároveň byla ve Strážnici otevřena půjčovna kol pro podporu rozvoje cykloturistiky. Výstupem projektu byl také tisk propagačních materiálů ke zvýšení návštěvnosti oblasti př. mapa cyklostezek ČR – Slovensko.

GET OFF WITH EUROPE Projekt byl realizován v roce 2003 těsně před vstupem ČR do Evropské Unie. Název ve volném překladu znamená Dejte si rande s Evropou a má motivovat drobné podnikatele k zapojení se do rozvoje regionu. Zahrnoval sérii odborných přednášek na témata vázaná k cílovým skupinám drobných podnikatelů – tedy ubytování, zemědělství, vinařství, lihovarnictví, ekoagroturistice. Na jednotlivé přednášky byli vždy přizváni odborníci z daného oboru. Významným avšak nehmatatelným výstupem byla vzájemná komunikace a konzultace možných problémů. Finanční prostředky na realizaci projektu činily 37 581,45 EURO a byly hrazeny Delegaturou EU v České republice.

DoRIS Zkratka DoRIS značí Dunajský říční informační systém. Celý projekt z roku 2004 spočívá v česko-rakouské přeshraniční spolupráci, konkrétněji ve sběru informací a poznatků rakouského partnera a jejich přiměřené aplikaci na tvorbu informačního systému Baťova kanálu. Výstupem projektu byl tisk propagačních materiálů, propagace v odborných časopisech i umístění několika informačních tabulí na Baťově kanálu.

11

http://www.lode.cz/re/clanek.php?ID=193&rub=3, staženo dne 17.4. 2008

95

Kulturní specifika jako zdroj regionálního rozvoje - na příkladu Slovácka Projekt je financován v rámci programu CBC Phare SFMP12. Celková výše finančních nákladů byla 12 491 EURO. MORAVSKÉ DĚDICTVÍ Moravské dědictví je projektem kulinárního dědictví Evropy podporovaný programem EU – INTERREG III.C. Projekt je tedy založen na meziregionální spolupráci. Vedoucím projektu je Region Skane ze Švédska, kde také mimo jiné evropská síť Culinary Heritage vznikla. Žadatelem českého projektu byla Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanále a místem realizace byla oblast Baťova kanálu. Realizace českého projektu probíhala v letech 2003 – 2006. Finanční prostředky na celý projekt byly schváleny ve výši 1,35 mil EUR. Dalšími partnerskými regiony byly Akershus (Ostfold, Norsko), Vasternorrland (Švédsko), Etela-Savo (Finsko), Aukstaitija (Litva), Galicia (Španělsko), Almeria (Španělsko) a Asti (Itálie). Cílem projektu bylo dosažení regionálního rozvoje založeného na tradiční kultuře – zejména na kulinářských specialitách. Každý ze zmíněných regionů je oblastí se specifickými zemědělskými produkty, a tím pádem také jedinečnými kulinářskými specialitami. Velký důraz se klade na komunikaci a spolupráci mezi partnerskými regiony, a také předávání zkušeností v oblasti tradiční kultury. Tyto typické slovácké kulinářské produkty – víno, slivovice, zabíjačka - jsou kombinovány s vodní turistikou, a to tak že jsou podávány při výletních plavbách po Baťově kanále nebo jsou plavby za těmito specialitami podnikány. Jsou vytvářeny nejrůznější několikahodinové i několikadenní programy pro návštěvníky. Zahrnují samozřejmě zapůjčení lodě, motorového člunu či hausbótu a poté samotnou plavbu. Doprovodným programem může být prohlídka měst, kulturních památek, procházka naučnou stezkou, zapůjčení kol a cykloturistika, návštěva vinných sklepů, ochutnávka cukroví, prohlídka nejrůznějších expozicí atp. V roce 2005 byl založen spolek Moravské dědictví se sídlem v Uherském Hradišti, který se velkou měrou inspiroval právě Culinary Heritage. Jeho zaměření je ovšem daleko širší. Netýká se jen kulinárních specialit, ale jakýchkoliv profesí lidových řemesel.

12

CBC PHARE SFMP je program podporující přeshraniční spolupráci na česko-rakouské hranici prostřednictvím menších projektů typu people-to-people. Konkrétně se jedná např.o hudební festivaly, koncerty, výměny dětí, jazykové kurzy, studie a plánování, semináře atd. CBC znamená cross border cooperation – přeshraniční spolupráci, SFMP je Společný fond malých projektů.

96


Shrnutí přínosů projektů: Baťův kanál byl v dřívější době velmi významnou vodní cestou pro nákladní dopravu. Reanimace této přírodně-kulturní památky a její využití pro turistické účely zaznamenala obrovský úspěch. Prostřednictvím výše uvedených projektů bylo umožněno znovuzprovoznění Baťova kanálu, výstavba či nákup lodí i člunů, otevření půjčoven lodí nebo např. vybudování Informačního centra Baťova kanálu. Význam projektů spočívá také v přeshraniční spolupráci – zejména se Slovenskem a Rakouskem - a také v zapojení místních podnikatelů (drobných vinařů, výrobců kulinářských specialit atp.) Výstupem téměř každého projektu byl s nimi spojený tisk propagačních materiálů. Např. v roce 2007 bylo distribuováno 30 tis. propagačních materiálů, což mimo účast na veletrzích cestovního ruchu, zvýšení počtu poskytovaných služeb a krásného počasí, také přispělo k nejvyšší návštěvnosti Baťova kanálu vůbec. Vodních atraktivit využilo loni cca 62 500 turistů. 13 Myslím si, že realizace projektů na Baťově kanále výrazně podpořila zvýšení atraktivity území, o čemž svědčí vysoká míra návštěvnosti, a také že Baťův kanál je obrovským potenciálem Slovácka pro jeho rozvoj, zejména z pohledu cestovního ruchu.

13

http://www.zkraje.cz/view.php?cisloclanku=2007100586&okres=2, staženo dne 6.5. 2008

97


4.3 Projekty Mikroregionu Ostrožsko a MAS Ostrožsko a Horňácko Mikroregion Ostrožsko založilo v roce 2001 sedm obcí – Blatnice pod svatým Antonínkem, Blatnička, Boršice u Blatnice, Hluk, Ostrožská Lhota, Ostrožská Nová Ves a Uherský Ostroh. Rok poté se připojilo ještě Veselí nad Moravou. Plný název tohoto mikroregionu zní: Mikroregion Ostrožsko – svazek obcí pro celkový rozvoj zájmové oblasti. Z toho je jasně patrný důvod jeho vzniku – regionální rozvoj mikroregionu – a to v oblasti hospodářské, sociální, kulturní i sportovní, jak je blíže specifikováno v Stanovách mikroregionu.1 Výše zmíněné obce se spojily z prostého důvodu – čelit obdobným problémům společně. Mikroregion nejprve definuje problémové oblasti, vytvoří strategii, v níž stanoví způsoby řešení a prostředky k jejich zabezpečení. Poté je důležité hlavně období realizace a také to, zda stanovená řešení opravdu vedou k snížení či odstranění definovaných problémů. To vše se pokusím ukázat na konkrétních projektech Mikroregionu Ostrožsko.

Místní akční skupina Ostrožsko a Horňácko (MAS) vznikla v roce 2005 jako občanské sdružení s cílem společného rozvoje venkovského prostoru. Jedním z hlavních důvodů jejího založení bylo zejména zapojení podnikatelské sféry (která se v rámci sdružení obcí do mikroregionu Ostrožsko ani mikroregionu Horňácko nemohla příliš uplatňovat); a také vyvážení veřejného a soukromého sektoru. Propojení Ostrožska a Horňácka je dáno z hlediska historických vazeb obou vedle sebe ležících území, potýkáním se s obdobnými problémy i ochotou spolupracovat. Členy občanského sdružení MAS mohou být jak samotné obce, tak i nejrůznější fyzické a právnické osoby. Zajímavostí je, že jednou z těchto právnických osob je také sám Mikroregion Ostrožsko – s výjimkou Veselí nad Moravou. Vysvětlení, proč obec Veselí nad Moravou jako člen Mikroregionu Ostrožsko není také členem MAS spočívá v pravidlech programu LEADER na období 2004 – 2006, v rámci něhož čerpá finanční prostředky z EU. Zde bylo stanoveno kritérium maximální průměrné hustoty obyvatel na km2, které právě tato obec překračovala. Pro nové plánovací období 2007 – 2014 už bylo toto kritérium zrušeno. Proto není vyloučeno, že se obec Veselí nad Moravou může stát i členem Místní akční skupiny Ostrožsko a Horňácko.

1

Stanovy Mikroregionu Ostrožsko, staženo dne 10.3. 2008 z www.ostrozsko.cz.

98


Oba výše zmíněné subjekty spojuje jedna důležitá osoba - projektová manažerka Jana Bujáková, která byla prvním zaměstnancem Mikroregionu Ostrožsko a také stála při zrodu Místní akční skupiny Ostrožsko a Horňácko. Dodnes je projektovou manažerkou obou subjektů, jejichž sídla mají tutéž adresu: Zámecká 24, Uherský Ostroh. Svou pozici v Mikroregionu Ostrožsko získala díky realizaci projektu „Projektový manažer Mikroregionu Ostrožsko“ v roce 2004, jehož úkolem bylo vytvořit novou pracovní pozici a definovat její náplň. A tak se paní Jana Bujáková stala (zpočátku jediným) pracovníkem společným pro celý mikroregion. Osobně si myslím, že to byl velmi významný krok kupředu pro celý mikroregion. Protože – a teď to nemyslím zle – každá obec se vždy v prvé řadě stará o svůj rozvoj a teprve poté o rozvoj většího celku. Programová manažerka je tedy pojítkem mezi všemi členskými obcemi a snaží se koordinovat a slaďovat jejich činnost ve prospěch celé oblasti – př. jako poradce či zprostředkovatel. Nyní má pod sebou paní Jana Bujáková již několik dalších zaměstnanců a do budoucna se předpokládá, že MAS získá vlastního projektového manažera (včetně dalších zaměstnanců).

4.3.1 Projekt MAS: „Společná strategie k rozvoji Horňácka a Ostrožska“ Místní akční skupina Ostrožsko a Horňácko realizovala za dobu své činnosti pouze jeden projekt, který vedl k vytvoření Společné strategie k rozvoji Horňácka a Ostrožska na nové programovací období 2007 - 2013. Jedná se o neinvestiční projekt, který byl schválen v programu LEADER + a spolufinancován tedy z fondů Evropské Unie (75 % hrazeno z fondů EU + 25 % ze státního rozpočtu). Došlo tedy k vypracování této strategie a také vytvoření webových stránek www.leader.ostrozsko.cz s dostupnými aktuálními informacemi. Ve strategii byly vymezeny 3 základní problematické okruhy – tzv. FISHE: FISHE 1: Podpora podnikání v cestovním ruchu FISHE 2: Kvalita života a udržitelný rozvoj vesnic FISHE 3: Podpora rozvoje zemědělství a lesnictví.

Celkové náklady na podpoření všech tří bodů pro celé programovací období 2007 – 2013 činí zhruba 70 mil. Kč. Žádost o dotaci byla podána v 1. výzvě programu LEADER a během 3 týdnů, tzn. cca do konce dubna 2008, by MAS měla vědět, zda byla jejich

99


žádost podpořena a v jaké výši. V případě neúspěchu se počítá s opětovným podáním žádosti (samozřejmě s patřičnými úpravami) ve 2. kole programu LEADER, které bude v listopadu 2008. Naopak bude-li podání žádosti úspěšné, bude dále MAS fungovat zhruba jako grantová agentura a sama bude vypisovat výzvy pro jednotlivé FISHE.

4.3.2 Projekty Mikroregionu Ostrožsko2 U projektů Mikroregionu Ostrožsko se opětovně dostáváme k problematice vymezení administrativních hranic na území Slovácka, jak jsem se zmínila již v 1. kapitole a také na konci 3. kapitoly. Část mikroregionu Ostrožsko spadá totiž pod administrativu Jihomoravského kraje (Blatnice pod svatým Antonínem, Blatnička a Veselí nad Moravou) a druhá část pod Zlínský kraj (Uherský Ostroh, Ostrožská Lhota, Ostrožská Nová Ves, Hluk a Boršice u Blatnice).

Další problémovou otázkou je předfinancování. Níže popisované projekty Mikroregionu Ostrožsko byly většinou schváleny v rámci programů SROP či INTERREG III.A. V těchto případech není nastaveno předfinancování projektů. To znamená, že po schválení projektu a počátku realizace musí žadatelé nejprve vynaložit náklady na projekt. Poté v rámci monitorovací zprávy (zpravidla po 3 měsících) předloží veškeré účetní doklady o vynaložených výdajích. A teprve po posouzení jejich uznatelnosti (tj. zjednodušeně - zda skutečně souvisí s projektem a nejsou nadhodnocené) jsou finanční prostředky zaslány na účet žadatele. Právě pro tento postup si musí žadatelé musí velmi často brát úvěr a následně splácet nemalé úroky.

STŘEDISKO ŠKOLY LIDOVÉ TVOŘIVOSTI (Blatnička, Uherský Ostroh) Podle mého názoru je jedním z nejzajímavějších projektů týkajících se lidové kultury na Slovácku (a nejen na něm) právě projekt Středisko školy lidové tvořivosti. Proto jsem mu také věnovala větší pozornost a konzultovala tento projekt s paní Smutnou, ředitelkou Střediska školy lidové tvořivosti. Ze stejného důvodu jsem jej vyčlenila do samostatné subkapitoly 4.1. 2

Vycházím z informací uvedených na oficiálních webových stránkách Mikroregionu Ostrožsko www.ostrozsko.cz, www.internet.ostrozsko.cz, www.leader.ostrozsko.cz; a také z konzultace s projektovou manažerkou pí. Janou Bujákovou ze dne 26. 3. 2008.

100


INFORMAČNÍ CENTRUM PŘÍZÁMČÍ UHERSKÝ OSTROH Vytvoření Informačního centra je klíčové pro rozvoj cestovního ruchu v dané oblasti. Stává se zázemím pro příchozí návštěvníky a značí, že region je nejen atraktivní ale také připravený pro uspokojování nejrůznějších potřeb turistů. Tento projekt vznikl za spolupráce ČR a Slovenska a byl podpořen v programu INTERREG III.A3 – přeshraniční spolupráce (Priorita: Zachování krajiny a rozvoj cestovního ruchu, Opatření: Budování a rozvoj infrastruktury cestovního ruchu). Na české straně bylo žadatelem město Uherský Ostroh (Zlínský kraj) a slovenským partnerem se stalo město Trenčianské Teplice. Cíl v obou městech byl stejný – vybudovat 2 informační přeshraniční centra, která budou spolupracovat. Zatímco se projekt na Slovensku nerealizoval, v Uherském Ostrohu v letech 2005 – 2007 byla opravena druhá část přízemní budovy zdejšího zámku a otevřeno Informační centrum. Má sloužit k propagaci a posléze i k regionálnímu rozvoji nejen Uherského Ostrohu, ale i jeho širokého okolí. Náklady na projekt činily více jak 5 mil. Kč. Spolufinancování z fondů EU znamenalo: 75 % hrazeno z ERDF (fond EU), 5 % ze státního rozpočtu a zbylých 20 % z obecního rozpočtu Uherského Ostrohu. Při příležitosti opravy přízemní části zámku se město Uherský Ostroh rozhodlo z vlastních zdrojů opravit i 2. patro zámku a využít jeho prostory k ubytování. Kapacita ubytování se tak zvýšila o 10 lůžek. Celkové náklady činily něco málo přes 2 mil. Kč. Majitelem prostor Informačního centra i ubytovacích prostor v zámku je město Uherský Ostroh, správcem obou je samo Informační centrum.

VYBUDOVÁNÍ INTERNETOVÉ SÍTĚ NA OSTROŽSKU Tento projekt nemá ani tak kulturní jako spíše sociální podtext. Přesto jsem ho zařadila do své diplomové práce. Je názornou ukázkou toho, jak postupovat při tvorbě projektu realizovaném ve dvou krajích, a také toho, že je nutné se někdy části projektu vzdát, aby byl vůbec úspěšný a dosáhl na finanční prostředky z fondů EU. Projektová manažerka paní Jana Bujáková sama považuje tento projekt za jeden z nejúspěšnějších ze všech dosud realizovaných v Mikroregionu Ostrožsko. Záměrem bylo vybudování regionální datové sítě. Zjednodušeně řečeno zajistit přístup k internetu místním 3

INTERREG III.A je iniciativa Společenství (EU) podporující přeshraniční spolupráci.

101


lidem za přijatelné ceny, tím zvýšit informovanost, zjednodušit komunikaci mezi obcemi i zkvalitnit veřejnou správu. Zájem o zapojení do tohoto investičního projektu mělo všech 5 obcí ležících ve Zlínském kraji a z Jihomoravského kraje pouze obce Blatnice pod. sv. Antonínkem a Blatnička. Veselí nad Moravou mělo už svou městskou síť, takže se k projektu nepřipojilo. Nakonec byl podán pouze jeden projekt. Žadatelem byl Mikroregion Ostrožsko, Zlínský kraj. Na Jihomoravském kraji obdobný projekt podán nebyl. Zavedení regionální datové sítě v kopcovitém terénu obcí Blatnice a Blatnička by bylo dost náročné (a to nejenom finančně) a také jen pro malý okruh uživatelů. Takže šance na úspěšné podpoření projektu by byly velmi malé. Zájem obce Blatnice pod svatým Antonínkem byl ovšem takový, že se k projektu realizovaném v obcích Zlínského kraje nakonec připojila. Veškeré náklady však hradila z obecního rozpočtu.

Projekt byl schválen ve 4. kole výzvy SROP – pod prioritou Regionální rozvoj infrastruktury a opatřením Rozvoj informačních technologií. Úspěšná realizace proběhla v období 1. 10. 2005 – 31.5. 2006. Mimo vybudování regionální datové sítě bylo vytvořeno 10 míst s možností přístupu na internet zdarma. Bližší informace jsou uvedeny na oficiálních webových stránkách www.internet.ostrozsko.cz.

REKONSTRUKCE LIDOVÉHO DOMKU HÁJEČEK Žadatelem tohoto projektu byl Mikroregion Ostrožsko. Byl podán v rámci výzvy INTERREG III.A – přeshraniční spolupráce ČR – Slovensko. Jednalo se o spolupráci obce Ostrožská Lhota se slovenským partnerem obcí Omšenie. Na obou stranách hranice se jednalo o rekonstrukci historické budovy a její další využívání. Realizován byl nakonec pouze projekt na české straně, na Slovensku nebyla žádost vůbec podána. Rekonstrukce lidového domku Háječek získala celkovou finanční podporu cca 1,5 mil. Kč. Spolufinancování z fondů EU znamenalo – 75 % z EU, 5 % ze státního rozpočtu, 20 % hradila obec Ostrožská Lhota. Ačkoliv slovenský partner projekt nakonec nerealizoval, k naplnění přeshraniční spolupráce na českém projektu přece jen došlo – k akcím, které se v lidovém domku Háječek konaly byla přizvána i slovenská strana.

102


PROPAGACE A TURISTICKÝ PORTÁL OSTROŽSKA Toto je ukázkový příklad toho, že ještě ani dobrá myšlenka a její teoretické rozpracování automaticky neznamená úspěch. Tento projekt byl podán v 2. kole výzvy SROP (grantové schéma Zlínského kraje) – priorita Rozvoj cestovního ruchu, opatření Rozvoj služeb pro cestovní ruch – ale pro realizaci byly vybrány konkurenční projekty. Obsahem projektu mělo být vytvoření marketingové databanky (sběrem informací z oblasti cestovního ruchu), jejíž informace by vedly k prezentaci regionu, tvorbě propagačních materiálů (letáků, mapek, brožurek) a konečně také k vytvoření jakési ucelené turistické nabídky pro návštěvníky regionu. Jana Bujáková, projektová manažerka Mikroregionu Ostrožsko, je ovšem přesvědčená o tom, že Ostrožsko skutečně má svůj potenciál pro rozvoj cestovního ruchu a i přes drobný neúspěch se bude pokoušet uspět v této oblasti do budoucna.

TRADICE BITEV A POUTÍ NA OSTROŽSKU Tento projekt zahrnoval několik mikroprojektů a sociálně-kulturních aktivit. Byl realizován na bázi partnerství ČR – Slovensko v rámci INTERREGu III.A. Slovenským partnerem bylo regionální sdružení Teplička. Žadatelem z české strany byl Mikroregion Ostrožsko. V rámci tohoto projektu proběhla historická bitva k 750. výročí založení města Uherský Ostroh; přehlídka dechových

kapel a muzik ze Slovenska v Blatnici a také

slavnostní otevření lidového domku Háječek v Uherském Ostrohu. Projekt byl tedy spolufinancován z fondů Evropské Unie. Celkové náklady činily cca 0,5 mil. Kč.

Shrnutí přínosů projektů: Jediným doposud realizovaným projektem MAS Ostrožsko a Horňácko je vypracování Společné strategie k rozvoji Horňácka a Ostrožska na období 2007 – 2013. Žádost o podpoření této strategie Evropskou unií v programu LEADER je teprve posuzována. Její případné schválení by znamenalo obrovský přínos pro území MAS i jejího okolí. MAS by se začala chovat jako grantová agentura, vypisovala by výzvy k podávání projektů a následně schválené projekty by byly realizovány. Cíle těchto

103


projektů by jednoznačně směřovaly k rozvoji venkovského prostoru – Horňácka a Ostrožska. Mikroregion Ostrožsko vznikl o 4 roky dříve než MAS a podařilo se mu zrealizovat již několik významných projektů. Některé z nich proběhly na bázi přeshraniční spolupráce - se Slovenskem. Avšak ne všechny byly úspěšně realizovány i na slovenské straně. Došlo k rekonstrukci další části zámku v Uherském Ostrohu, kde bylo vybudováno informační centrum (což značí připravenost regionu pro cestovní ruch) a ubytovací prostory (zvyšují ubytovací kapacitu v Uherském Ostrohu). Dále byla zrekonstruována také budova Lidového domku Háječek a slavnostně otevřena v rámci dalšího projektu Tradice bitev a poutí na Ostrožsku. Na projektu Vybudování internetové sítě jsem se snažila poukázat na problematiku realizace projektů ležících na území dvou krajů, resp. dvou NUTS II, a také na vlastním posouzení úspěšnosti projektu. Přínosem tohoto projektu bylo zejména zvýšit informovanost, zjednodušit komunikaci mezi obcemi i zkvalitnit veřejnou správu. Projektem nejvíce kulturně zaměřeným je vybudování Střediska školy lidové tvořivosti v Blatničce a Uherském Ostrohu. Velká pozornost mu byla věnována v rámci předchozí kapitoly 4.1.

Sumarizace přínosů projektů subkapitol 4.1 - 4.3 Vzhledem k tomu, že projekty jsou značně specifické, je dost obtížné jejich výstupy navzájem srovnávat. Proto se pokusím spíše o jejich sumarizaci. Projekty Střediska školy lidové tvořivosti a řemesel se snaží o zachování tradice lidových krojů a řemesel. To znamená, že žadatelé těchto projektů vidí potenciál rozvoje svého regionu právě v tradiční lidové kultuře. Ačkoliv se v současné době Středisko potýká s několika problémy, neznamená to hned neúspěch. Od realizace prvních 2 investičních projektů uběhla zatím velmi krátká doba pro jejich závěrečné zhodnocení. Projekty Baťova kanálu jsou zcela jiného zaměření. Týkají se znovuzprovoznění a také nového využití kulturně-technické památky v rámci cestovního ruchu. Toto se ukázalo jako velmi vhodné řešení. Svědčí o tom zejména rostoucí počet návštěvníků. Avšak na druhou stranu, je potřeba neustále zkvalitňovat infrastrukturu Baťova kanálu, inovovat nabízené turistické produkty atp.

104


Projekty Mikroregionu Ostrožskou jsou poměrně často zaměřeny na oblast cestovního ruchu. I vybudované informační centrum značí určitou připravenost a odhodlanost zvyšovat atraktivitu i povědomí o mikroregionu, a tak zároveň podpořit turistickou návštěvnost. Jako velmi pozitivní shledávám také to, že mikroregion poměrně dost využívá přeshraniční spolupráce se sousedním Slovenskem, v čemž spatřuji další možný potenciálem k rozvoji. V případě, že by byla podpořena Společná strategie k rozvoji Horňácka a Ostrožska v rámci programu LEADER na období 2007 - 2013, znamenalo by to samo o sobě obrovský přínost pro tuto oblast. MAS by získala peněžní prostředky z fondů EU k realizaci další spousty projektů s cílem rozvoje této venkovské oblasti.

Ani v rámci této kapitoly se tedy hypotéza o kulturních specificích (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) jako významném zdroji regionálního rozvoje zcela neprokázala. Neznamená to však nutně, že tradiční lidová kultura nemůže být potenciálem pro rozvoj regionu. Podle mého názoru to svědčí spíše o nedostatku zkušeností v této oblasti.

105


Závěr Cílem mé diplomové práce bylo prokázat, zda kulturní specifika mohou být skutečně zdrojem regionálního rozvoje Slovácka. V rámci těchto specifik jsem velkou pozornost věnovala zejména tradiční lidové kultuře, s níž bývá Slovácko většinou spojováno.

Nejprve však bylo potřeba vymezit území Slovácka, a to z různých pohledů, na něž jsem navázala v dalších kapitolách práce. První, nejdůležitější vymezení, se týkalo Slovácka jako etnografické oblasti. Ukázalo se, že je do určité míry neuchopitelné, protože hranice Slovácka se mění podle zvolených kritérií – jazykových, krojových atp. Uvedla jsem proto několik příkladů a použila komparační metodu pro lepší uvědomění si variability rozsahu Slovácka. Toto vymezení sloužilo dále jako podklad pro 2. kapitolu, ve které jsem se snažila zdůraznit místní kulturní specifika. Slovácko je totiž etnografickou oblastí, jenž v sobě uchovává výraznou vnitřní diferenciaci v rámci svých jednotlivých subregionů. Ta se projevuje především v tradiční lidové kultuře – v odlišnosti zvyků, lidových krojů, tanců, řemesel, architektuře atd. Pomocí interpretace výsledků dotazníkového šetření jsem došla k závěru, že na Slovácku je stále zájem o udržování tradic, i přes mnohdy jejich již umělou formu. Hmotné kulturní památky, nepatřící do TLK, jsem zařadila do subkapitoly Ostatní kulturní památky a nekladla jsem na ně takový důraz jako na TLK.

Druhé územní vymezení Slovácka je z pohledu cestovního ruchu, jehož stále rostoucí význam jako sektoru národního hospodářství nelze popřít, stejně tak jako jeho přínos oblastem, které mají potenciál k rozvoji cestovního ruchu. V rámci 1. kapitoly byla tedy vymezena přirozená turistická oblast Slovácko s koordinátorem Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu, která však spolupracuje se všemi ochotnými subjekty na celém etnografickém území Slovácka. Z marketingových šetření 2001, 2006 a ještě dalších statistik uvedených ve strategických dokumentech Regionu Slovácko vyplývá, že turisté na Slovácko přijíždějí v prvé řadě za poznáním, tzn. za kulturními památkami a historií obecně. Týká se to především výletů na hrady, zámky a návštěv muzeí či galerií. Dále je potřeba rozlišovat preference domácího a zahraničního návštěvníka. Domácí návštěvník je věkově mladší a po shlédnutí kulturních památek dává přednost především kombinaci přírodních atraktivit

106


a aktivní dovolené, tzn. využívá cyklotras, stezek pro pěší turistiku i pro horskou cyklistiku. Zahraniční turista je statisticky o něco málo starší a po návštěvě hmotných kulturních památek rád poznává společenský život na Slovácku, zejména na významných folklorních festivalech jako je Jízda králů ve Vlčnově, Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou a Kuželově nebo Slovácký rok v Kyjově. Hypotéza o kulturních specificích (se značným důrazem na tradiční lidovou kulturu) jako důležitém zdroji regionálního rozvoje se tedy zcela neprokázala. Podle šetření jsou naopak největší motivací pro příjezd turistů na Slovácko kulturní památky, a vzhledem k relativně malému počtu zahraničních turistů, i přírodní atraktivity. Tradiční lidová kultura ve formě folklorních festivalů, jarmarků s tradičními řemesly atp. se jeví spíše jako vhodný dodatečný program pro turisty.

Třetí,

v mé

práci

poslední,

vymezení

území

Slovácka

je

z pohledu

administrativního členění České republiky. Slovácko ať už jako etnografická či turistická oblast leží ve 2 krajích – Jihomoravském a Zlínském; a 2 NUTS II. – Jihovýchod a Střední Morava. Toto je velmi podstatná informace pro rozvoj cestovního ruchu Slovácka jako celku nebo i pro rozvoj území jednotlivých mikroregionů Slovácka ležících v obou krajích, která mají zájem o dotační programy krajů nebo spolufinancování svých projektů z fondů Evropské Unie. Ve 4. kapitole jsem také záměrně vybrala projekty, které se s touto problematikou potýkají. Nicméně důraz je zde kladen opět na ověření si hypotézy této diplomové práce. Volila jsem projekty různého zaměření, s odlišnou právní subjektivitou žadatelů, čerpající dotace z odlišných programů EU i v různém programovém období, s odlišnou výší finanční podpory i různou mírou úspěšnosti; avšak se společným cílem – rozvojem regionu. Poté jsem se snažila zjistit jejich skutečný přínos pro oblast Slovácko, resp. jeho části. Celkově výstupy projektů zahrnují rekonstrukci několika historických budov (včetně jejich nového využití), znovuzprovoznění vodní cesty Baťův kanál, zbudování informačních center, zvýšení ubytovací kapacity, tvorbu a distribuci propagačních materiálů; zapojení veřejného, neziskového i podnikatelského sektoru; zapojení také místního obyvatelstva (zejména drobných podnikatelů – vinařů atp.), předávání zkušeností v rámci přeshraniční spolupráce (Slovensko, Rakousko) a v neposlední řadě také snahu uchování krojových tradic a řemesel.

107


Veškeré tyto výstupy vedou různou mírou k zvyšování atraktivity Slovácka, zvyšování povědomí o Slovácku, zvyšování návštěvnosti Slovácka, což zjednodušeně značí příliv finančních prostředků a jejich opětovné využití k zatraktivnění regionu. Skutečně prokazatelným přínosem ze zmíněných projektů je zvyšující se počet návštěvníků na Baťově kanále (přírodně-technické památce). Středisko školy lidové tvořivosti a řemesel, které se snaží zejména o zachování lidových krojů pro další generace, se musí potýkat s problémy nedostatku materiálů pro výrobu krojů a možná do budoucnosti i s absencí velkých zakázek, které by Středisku zaručily finanční soběstačnost i nadálou existenci. Hypotéza postavení regionálního rozvoje především na tradiční lidové kultuře Slovácka (v rámci jeho kulturních specifik) nebyla v současné době zcela potvrzena ani prostřednictvím vyhodnocení realizovaných projektů. Nebyl však prokázán ani opak. Podle mého názoru tradiční lidová kultura má v regionálním rozvoji své místo. Ale je ji potřeba dobře znát a současně na ni nahlížet ekonomicky. Myslím si, že na Slovácku je potřeba více kvalifikované pracovní síly, která by však také respektovala úctu ke tradicím.

Přestože hypotéza mé diplomové práce nebyla prokázána, pevně věřím, že kulturní specifika Slovácka (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) se v budoucnosti postupně stanou silným zdrojem rozvoje regionu.

108


Přílohy Příloha č. 1 – Seznam obcí dle okresů zahrnutých do regionu Slovácko.

109


110


Literatura Tištěné publikace [1]

Patočka, J., Heřmanová E. Lokální a regionální kultura v České republice. 1.vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-347-8

[2]

Jančář, Josef a kol. Vlastivěda Moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Lidová kultura na Moravě. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2000. 373 s. ISBN 80-86156-31-1 (ÚLK), ISBN 807275-005-4 (MVS)

[3]

Stránská, D. Lidové kroje v Československu. Díl 1 – Čechy. 1. vydání., Praha: Nakladatelství J. Otto, 1949

[4]

Veselsko. Vlastivěda Moravská. Vydává Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1999. ISBN 80-85048-94-9

[5]

Mencl, Václav. Lidová architektura v Československu. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1980. 632 s.

[6]

Frolec, V. – Vařeka, J. Lidová architektura (encyklopedie). Nakladatelství technické literatury Praha, 1938. 360 stran. 04-702-83

[7]

Máčel, Otakar – Gajdoš, Jaroslav. Slovácko. Architektonický vývoj vesnice. 1. vydání. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 236 s.

[8]

Jeřábek, Richard. České, moravské a slezské národopisné oblasti. In: Opus musicum 1990, hudební měsíčník, ročník XXII/90/1. Vydávají Státní filharmonie Brno, Český hudební fond a Svaz českých skladatelů a koncertních umělců. SSN 0862-8505

[9]

Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference „Česká geografie v evropském prostoru“, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech 30.8.2.9.2006, [CD-rom] 2007

[10] Blahůšek, Jan – Krist, Jan Miroslav – Matuszková, Jitka – Pavlištík, Karel. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálnícho dědictví lidstva. Vydal NÚLK, Strážnice, 2006. ISBN 80-86156-80-X [11] Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko 2002 [12] Frolec V. – Holý D. – Jeřábek R. Horňácko: Život a kultura lidu na moravskoslovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. 1. vydání. Brno: Nakladatelství BLOK, 1966. 616 s. 47-008-66

111


[13] Jeřábek, Richard – Frolec, Václav – Holý, Dušan. Podluží: kniha o lidovém umění. Brno: Krajské nakladatelství, 1962. 196 s. 47–013-62 [14] Jeřábek, Richard. Hanácké Slovácko a hanáčtí Slováci. In: Národopisná revue 1/96, ročník VI. – 1996. Vydává Ústav lidové kultury, Strážnice. 224 s. ISSN 0862-8351 [15] Václavík, Antonín. Luhačovické Zálesí, příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Nákladem Musejní společnosti v Luhačovicích s přispěním Ministerstva obchodu, průmyslu a živností. Luhačovice, 1930 [16] Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. [17] Zemánek, Lukáš. Lokální kultura v životě našeho venkova. In: Jančák, Vít – Chromý, Pavel – Marada, Miroslav. Geografie na cestách poznání: sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2003, s. 124 -149. ISBN 80-8656110-0 [18] Od folkloru k folklorismu: slovník folklorního hnutí v Čechách. Zpracoval kolektiv autorů, redakce PhDr. Alena Vondrušková. 1. vydání. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici za podpory Ministerstva kultury ČR. 2000. Tisk: RETIP. ISBN 80-86156-35-4 [19] Šimša, Martin – Kalábová, Petra. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Strážnice. 1. vydání. Vydal Národní ústav lidové kultury, Strážnice 2006. ISBN 8086156-88-5 [20] Židlický, Vladimír – Orel, Jaroslav. Lidové kroje na Hodonínsku. 1. Vydanie. Martin: Osveta, 1979. 70-072-79 [21] Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. Řada druhá: Mužské taneční projevy. Díl III. Verbuňk

u

hanáckých

slováků.

(Doprovodná

publikace

ke stejnojmenné

videokazetě.) Zpracoval Jan Miroslav Krist. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici, 2001. ISBN – 80 – 86156 – 46 – X [22] Přehled vybraných folklorních festivalů a národopisných akci pro rok 2008. NÚLK Strážnice, 2008 [23] Statut soutěže O nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku ve Strážnici 2008, získán na Semináři o verbuňku dne 23. 3. 2008 ve Strážnici [24] Jižní Morava, vinohrady a vinné sklepy (mapa). Vydal Shocart, s.r.o. Vizovice, 2004. ISBN 80-7224-214-8 (tvrdý přebal), ISBN 80-7224-197-4 (měkký přebal).

112


[25] Pokorný, Pavel. Tradiční vinařství na Moravě (katalog k výstavě). Vydalo roku 2000 Regionální muzeum Mikulov [26] Velký slovník naučný: A – L. 1. vydání. Praha: DIDEROT, 1999. ISBN 80-9027231-2 [27] Pernica Milan a kolektiv. Slovácko. Turistický průvodce ČSSR. Praha: Olympia nakladatelství ČSTV, 1967. 146 str. a 16 str. příloh. 27-049-67

Internetové zdroje [1]

Cater, Erlet. Environmnental contradictions in sustainable tourism. The geographical journal [online]. Vol. 161, No. 1, March 1995, pp. 21 – 28. Citace dne 7. 5. 2008. Dostupný z: http://www.jstor.org/stable/3059924

[2]

Akční plán rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Slovácko 2007 [online]. Přístup z: http://www.slovacko.cz/str/stranka.py?znacka=root_partner

[3]

Pořad Folklorika z 10. 11. 2007 vysílaný na ČT 1 v 10h [online]. Přístup z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/30729535012001510.11.2007-10:00.html

[4]

Pořad Folklorika z 22. 12. 2007 vysílaný na ČT 1 [online]. Přístup z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/30729535012001822.12.2007-10:00.html

[5]

Pořad Folklorika z 19. 6. 2007 vysílaný na ČT 2 v 18h, díl „Folklor a dotace“ [online].

Přístupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-

folklorika/307295350120010-19.06.2007-18:00.html?from=20 [6]

Pořadu Folklorika z 16. 2. 2008 vysílaný na ČT 2 v 9.20 h. [online]. Přístup z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/30829535012000216.02.2008-09:20.html?from=0

[7]

Doležálek, Jiří. Slovácko: region s identitou, samospráva bez identity [online]. Přístup z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=280, staženo dne 9. 4. 2008

[8]

Oficiální webové stránky Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu. Přístup z: www.slovacko.cz

[9]

Oficiální webové stránky Mikroregionu Ostrožsko. Přístupné z: www.ostrozsko.cz

[10] Oficiální

webové

stránky

Mikroregionu

www.internet.ostrozsko.cz

113

Ostrožsko.

Přístupné

z:


[11] Oficiální webové stránky MAS Ostrožsko a Horňácko. Přístup z: www.leader.ostrozsko.cz [12] Oficiální webové stránky Střediska školy lidové tvořivosti a řemesel. Přístup z: www.tradiceslovacka.cz [13] Oficiální webové stránky firmy Oregio. Přístup z: www.oregio.cz [14] Oficiální webové stránky Baťova kanálu. Přístup z: www.batacanal.cz [15] Memorandum o spolupráci s Jihomoravským krajem v oblasti vodní cesty Baťův kanál [online]. Přístupné z: http://www.krzlinsky.cz/docDetail.aspx?docid=50997&nid=6958&doctype=ART, staženo dne 15. 4. 2008 [16] Oficiální webové stránky ČCCR Czechtourism. Přístup z: www.czechtourism.cz [17] Oficiální webové stránky Folklorního sdružení České republiky. Přístup z: www.fos.cz [18] Etnografický subregion Moravské Kopanice [online]. Přístup z: http://www.konkurence.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=122645, staženo dne 23. 3. 2008 [19] Moravské Kopanice [online]. Přístup z: http://www.vitejte.cz/objekt.php?oid=7821&j=cz, staženo dne 23. 3. 2008 [20] Hanácké Slovácko [online]. Přístup z: http://www.sweb.cz/Kroje.Hustopece/hanackeslovacko.html, staženo dne 17. 10. 2007 [21] Jízda králů Vlčnov [online]. Přístup z: http://jizdakralu.vlcnov.cz/page.php?pid=1204, staženo dne 1.3. 2008 [22] Bičanová, Tereza. Rarita: králové se představí třikrát [online]. Přístup z: http://slovacky.denik.cz/tydenik_slovacko/jizda-kralu-vlcnov-hluk-kunovice20080222.html, staženo dne 1.3. 2008 [23] Seznam etnografických subregionů [online]. Přístup z: http://www.statni.sprava.cz/encyklopedie/seznam.phtml?typ=498&kraj=&okres=&id _t_oblasti=&id_t_regionu=&id_obce=&id_ulice=&menu=&lng=, staženo dne 16. 3. 2008. [24] Mapa jednotlivých řemesel [online]. Přístup z: http://www.klic.cz/remesla/mapa.htm, staženo dne 22. 3. 2008

114


[25] Lidová architektura [online]. Dostupné z: http://www.hodonin.eu/vismo/dokumenty2.asp?id_org=4041&id=374424&p1=3100 9, staženo dne 18. 3. 2008 [26] Vrba, Antonín. Unikátní vrbecké kamenné stodoly chátrají [online]. Přístup z: http://diginaves.ct24.cz/velka-nad-velickou/unikatni-vrbecke-kamenne-stodolychatraji.html, staženo dne 22. 3. 2008 [27] Jihomoravský kraj – seznam vesnických památkových rezervací [online]. Přístup z: http://www.lidova-architektura.cz/C-ochrana/chranene-lokality/vpr-jihomoravskykraj.htm, staženo dne 22. 3. 2008 [28] Kratochvíl, Petr. Organizace cestovního ruchu [online]. http://www.cot.cz/index.php?page=200&jazyk=1&id=6976, staženo dne 26.4.2008 [29] Region Slovácko [online]. http://www.podluzi.org/main_cz.php?A=partneri, staženo dne 26.4.2008 [30] http://www.zkraje.cz/view.php?cisloclanku=2007100586&okres=2, staženo dne 6.5. 2008

Odborné konzultace [1]

Osobní konzultace s panem Mgr. Janem Blahůškem, vedoucím Centra lidových tradic NÚLK Strážnice, ze dne 26. 6. 2007

[2]

Konzultace prostřednictvím e-mailu s panem Ing. Petrem Kratochvílem, ředitelem regionálního odboru ČCCR – CzechTourism, ze dne 31. 10. 2007

[3]

Osobní konzultace s panem Mrg. Josefem Hapákem, tajemníkem Regionu Slovácko, ze dne 2. 11. 2007

[4]

Osobní konzultace s panem Vojtěchem Bártkem, ředitelem Baťův kanál, o.p.s., ze dne 25. 3. 2008

[5]

Osobní konzultace s paní Janou Bujákovou, projektovou manažerkou Mikroregionu Ostrožsko a MAS Ostrožsko a Horňácko, ze dne 26. 3. 2008

[6]

Osobní konzultace s paní Janou Smutnou, ředitelkou Střediska školy lidové tvořivosti a řemesel, ze dne 28. 3. 2008

[7]

Telefonní konzultace s Mgr. Josefem Hapákem, tajemníkem sdružení Region Slovácko, ze dne 17. 4. 2008

115


Seznam tabulek a obrázků Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Dosud dodržované tradice v obcích (za jednotlivé okresy v %) Tabulka č. 2 - Podíl věřících obecně a věřících katolického vyznání v roce 2001(v %) Tabulka č. 3 - Podíly starostů podle navrhujících stran na Slovácku (v %) Tabulka č. 4 - Přípravná tabulka pro výpočet Korelačního koeficientu Tabulka č. 5 - Podíl občanů hlásících se k české a moravské národnosti (v %) Tabulka č. 6 - Účast voličů a výsledky referenda o vstupu ČR do EU (v %)

Seznam obrázků Obrázek č. 1 - Mapa jižní a jihovýchodní Moravy se zvýrazněným Slováckem. Obrázek č. 2 - Jihovýchodní Morava. Obrázek č. 3 - Slovácko v pojetí L. Niederleho. Obrázek č. 4 - Slovácko v pojetí F. Bartoše. Obrázek č. 5 - Mapa Slovácka a jeho subregionů (verbuňk). Obrázek č. 6 - Turistické oblasti ČR. Obrázek č. 7 - Turistická oblast Slovácko (s nejvýznamnějšími centry). Obrázek č. 8 – Schéma: přirozené turistické oblasti regionu Slovácko. Obrázek č. 9 - Mapa krajů a okresů ČR se zvýrazněním přibližné oblasti Slovácka. Obrázek č. 10 - Mapa ORP se zvýrazněnou oblastí Slovácka. Obrázek č. 11 - Míra religiozity ve správních obvodech OPR na Slovácku. Obrázek č. 12 - Jednotlivé obce na Slovácku podle navrhujících stran starostů. Obrázek č. 13 - Míra příslušnosti k moravské národnosti ve správních obvodech ORP na Slovácku.

116


Zdroje ilustrativních obrázků 2. kapitoly (vše staženo dne 7. 5. 2008) Masopust v Bánově

http://chvila.com/masopust-fasank-2008

Jízda králů, Vlčnov

http://www.vlcnov.cz/obcasnik/showpage.php?name=tradice

Velikonoce, Kunovice

http://www.mestokunovice.cz/default.php?pageType=news&newsid=18&newid=4 46

Stavění máje, Kněžpole http://www.knezpole.cz/foto12.htm Vinobraní, Strážnice

http://www.irra.cz/default.asp?cont=418

Hody, Louka

http://www.obeclouka.cz/

Živý betlém, Vlčnov

http://www.vlcnov.cz/obcasnik/showpage.php?name=tradice

Kroj, Strážnice

http://www.zerotin.com/kalendarium/35_let/11.php

Kroje, Nivnice

www.nivnice.cz/?act=7&action=1&mnu=3&item=9

Kroje Hanácké Slovácko http://www.sweb.cz/Kroje.Hustopece/kroje.html Verbuňk

http://www.unesco.org/culture/ich/index.php?cp=CZ&topic=mp

Hrubá Vrbka

http://www.alena.ilcik.cz/0704javorina.php

Vinařství

http://www.slovackysklep.cz/

Jarmark, Uherský Brod

http://www.hradiste.cz/DDS/98/24/BROD.HTM

Seníky, Javorník

http://www.javornikho.cz/vismo/galerie3.asp?id_org=5790&id_fotopary=1018&p1= 68

117


Summary The aim of the thesis was to find out whether it is possible to use the cultural specialities of region Slovácko (concentrated on traditional folk culture) as a source for regional development of this area. By means of evaluated statistical data and marketing studies from years 2001 and 2006 this hypothesis was not directly prooved. The results of the study lead to the fact that the traditional folk culture is not a sufficient source of regional development. It is more suitable to base this development rather on other cultural specialities of Slovácko (for example castles, chateau, museums and galleries) and also on outdoor activities connected with active relax (cycle tourism, mountain cycling, water tourism at the Baťa´s canal). The traditional folk culture in the forms of folklore festivals, fairs with traditional crafts etc can be used rather as a program enliving for visitors of Slovácko. The final summary of project´s benefits corresponds to the results of the study.

Keywords •

Regional development

•

Moravian Slovakia

•

Traditional culture

•

Tourism

•

European Union funds

Jel Classifacation R 580 – Regional Development Policy Z 100 – Cultural Economics, Economic Sociology, Economic Anthrophology: general Z 190 – Cultural Economics: Other

118

KULTURNÍ SPECIFIKA JAKO ZDROJ

Recommend Documents