KATEDRA ŘÍZENÍ PODNIKU A PODNIKOVÉ EKONOMIKY ŘÍZENÍ RIZIK 1. Ing. Zdeněk Bezděka

KATEDRA ŘÍZENÍ PODNIKU A PODNIKOVÉ EKONOMIKY ŘÍZENÍ RIZIK 1

Ing. Zdeněk Bezděka [email protected]

1.

ŘÍZENÍ RIZIK 1.

Pojem risk management – řízení rizik ve firmě

J. Hooten (2000): Jestliže nemůžeme řídit riziko, nemůžeme ho kontrolovat. Pokud ho nemůžeme kontrolovat, nemůžeme ho řídit. To znamená, že hrajeme hazardní hru a doufáme, že budeme mít štěstí. Kritéria pro ohodnocení efektivity na identifikaci a vyhodnocení rizik a kontrolních cílů ve firmě: Včasná identifikace klíčových firemních rizik Zvážení pravděpodobnosti krystalizujících se rizik a význam následného finančního dopadu na firmu Sestavení priorit pro alokaci dostupných zdrojů pro kontrolu Nastavení jasných kontrolních cílů Obecná definice řízení rizik: Umění risk managementu tkví v identifikaci rizik specifických pro danou organizaci a také ve vhodné reakci na tato rizika. Řízení rizik je formální proces, který umožňuje jejich identifikaci, ohodnocení, plánování a řízení.

2. Řízení rizik ve firmě Všechny úrovně organizace musí být zahrnuty do procesu řízení rizik (vzájemná interakce všech úrovní – komunikovat, učit se jedna od druhé): Úroveň Corporate (společnost) – stanovuje celkovou politiku společnosti (cíle) Úroveň Strategic Business (samostatně hospodařící jednotka – výrobní jednotka typu závod, provozovna) – stanovuje hlavní vlastnosti výrobku, obchodu úroveň Projekt (konkrétní akce)

2.

Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 2.1. Cíle a úrovně řízení rizik Identifikovat rizika Analyzovat rizika specifická pro danou organizaci Reagovat na tato rizika vhodným účinným způsobem Při řízení rizik jde o schopnost posoudit obecné prostředí (jak interní, tak externí). Pyramidová struktura úrovní řízení rizik ve firmě: Dlouhodobá rizika (je třeba méně detailů) Corporate Strategic Business Krátkodobá rizika (je třeba více detailů)

řízení rizik

Project

Slovo riziko je často chápáno negativním způsobem. Když jsou ale rizika řízena správným způsobem, mohou mít převážně pozitivní dopad. Mohou být „výhodou“ (přínosem) pro organizaci. !!! Řízení rizika je nutno chápat jako hrozbu (možné ztráty), ale také jako příležitosti (možné zisky)!!! 3. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 2.2. Pojetí rizika jako nejistoty a typy rizika Všechny investice ovlivňuje nejistota. O nejistotě lze také uvažovat jako o pravděpodobnosti, a to za předpokladu, že máme o nejistotě dostatečné informace (vyčíslitelná data). Pravděpodobnost je založena na výskytu události. Dopad dané události může být určen na základě příčiny a popisu události. Jakmile můžeme určit pravděpodobnost, příčinu a dopad nějaké události, může být vypočteno rozdělení pravděpodobnosti. Z tohoto rozdělení lze, s ohledem na rozsah možností, určit výskyt daného rizika, a lze tedy redukovat také nejistotu spojenou s touto událostí.

2.3. Riziko a nejistota – základní pojmy a obecné principy Chapman a Ward (1997): „Všechny projekty v sobě zahrnují riziko – projekt s nulovým rizikem nestojí za to, aby byl realizován. Organizace, které lépe chápou povahu těchto rizik a umí je řídit efektivněji, se mohou nejen vyhnout nepředvídatelným katastrofám, ale mohou pracovat s užšími odchylkami a menšími nahodilostmi, mohou uvolňovat zdroje pro vynaložení dalšího úsilí a mohou se chopit příležitostí výhodných investic, které by mohly být jinak odmítnuty jako příliš riskantní.“ Bussey (1978): „Rozhodnutí je podmíněno rizikem, když existuje celá řada možných výsledků a když mohou být připojeny k výsledku známé pravděpodobnosti.“ Merrett a Sykes (1983): Nejistota existuje tam, kde existuje v průběhu činnosti více než jeden možný výsledek, ale pravděpodobnost každého výsledku není známa.“

4.


ŘÍZENÍ RIZIK V dnešním podnikání je téměř každé rozhodnutí učiněno na základě finančních (číselných) souvislostí. Výnosy z projektu musí ospravedlňovat management k převzetí rizik a dopadu důsledků (ztrát) v případě, že se rizika naplní. Proto rizika musí být identifikována a kvantifikována ve vztahu k výnosům projektu a informace musí být zpřístupněny všem účastníkům transakce (projektu), tedy i investorům. Investoři i management firmy musí znát celkový rozsah svých výnosů a ztrát, aby mohli rozhodnout zda investici (projekt) schválit nebo zrušit.

2.4. Původ slova riziko Arabské slovo „risq“ označuje „všechno, co ti bylo dáno (myslí se Bohem) a z čeho můžeš mít zisk“. Má tedy pozitivní význam ve smyslu možného příznivého výsledku. Latinské slovo „riscum“ se vztahuje k pochybnosti, jakou představuje „korálový útes pro námořníka“. Má tedy negativná význam ve smyslu možné nepříznivé události. Řecká odvozenina arabského „risq“ se objevuje ve vztahu ke změně obecně v pozitivním nebo negativním významu. Francouzské slovo „risqué“ má hlavně negativní, ale příležitostně i pozitivní význam. Anglické „risk“ má jednoznačně negativní asociace. Slovo „risk“ vstoupilo do angličtiny v polovině 17. století a bylo odvozeno od slova „risque“. V druhé čtvrtině 18. století se poangličtělá výslovnost začala objevovat u pojišťovacích transakcí. Časem se při běžném užití význam slova změnil ze slova popisujícího jakýkoliv nezamýšlený nebo neočekávaný výsledek (dobrý nebo špatný), rozhodnutí nebo postup na slovo, které se vztahuje k nechtěným výsledkům a možnostem jejich výskytu.

5.


ŘÍZENÍ RIZIK Rowe (1977) definuje riziko jako: „Možnost nechtěných negativních následků události nebo činnosti.“ Mnoho jiných autorů definuje riziko jako: „Měřítko pravděpodobnosti a závažnosti nepříznivých následků.“ Rescher (1983) říká, že: „Riziko je možnost výskytu negativního výsledku. Abychom měřili, musíme tedy měřit jak jeho definující komponenty, tak možnost výskytu skepse.“ Gratt (1987) popsal jak musí být měření kombinována: Odhad rizika je obvykle založen na očekávaném výsledku podmíněné pravděpodobnosti vyskytující se události, krát následky dané události, která se vyskytla.“ Tato definice se vyhýbá jakémukoliv významu příznivého nebo nepříznivého výsledku, nebo pravděpodobnosti, nebo rozsahu události. Slovu riziko je dnes přisuzováno mnoho mnohdy konfliktních významů. Merna lituje, že tato definice z uvedeného důvodu nepřevážila, protože řízení rizik Merna vnímá riziko nejen jako hrozbu (možné ztráty), ale také jako příležitost (možné zisky). Model typických parametrů rizika podle Allena (1995) předpokládá, že se riziko skládá ze čtyř základních parametrů: pravděpodobnost výskytu (vysoká/nízká) – proměnlivá pravděpodobnost, frekvence závažnost dopadu (vysoká/nízká) – intenzita ohrožení, změny v podmínkách nákladů a času citlivosti na změnu nebo externí vlivy – příležitost, vyrovnaný nebo nevýhodný výsledek stupně vzájemné závislosti s ostatními faktory rizika Bez jednoho z těchto čtyř faktorů nemůže být situace či událost považována za riziko. Používání modelu rizika pomáhá snižovat spoléhání se na hrubý odhad a intuici (model poskytuje podporu pro naši nespolehlivou intuici – odhaluje faktory o nichž bychom neuvažovali). Model poskytuje mechanismus pro identifikaci, klasifikaci a analýzu a reakci na riziko.

6.


ŘÍZENÍ RIZIK 2.4.1. Rozměry rizika Běžná definice rizika jako – pravděpodobnost něčeho, co se nechtěně přihodilo v daném čase – je koncepčně jednoduchá, ale obtížně aplikovatelná. Umožňuje nám riziko chápat, ale ne ho měřit. Kroky pro definování a měření rizika: 1. Definování „špatného“ identifikací cílů firmy a zdrojů, které jsou ohroženy. 2. Identifikování scénářů, jejichž výskyt může ohrožovat zdroje hodnot. 3. Měření závažnosti nebo velikosti dopadů. Závažnost nebo velikost dopadů je měřena hodnotovou funkcí: s obecnými jednotkami pomocí transformace dopadu do hodnoty obecné jednotky může být bezrozměrná jako je tomu u funkce prospěšnosti používané v ekonomice a v rozhodovacích procesech

7. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 2.5. Nejistoty Riziko a nejistota mohou být použity zaměnitelně, ale mají trochu rozdílné významy. Riziko se týká statisticky předvídaného výskytu. Nejistota se týká neznámé, obecně nepředvídatelné proměnné. Lifson a Shaifer (1982) kombinují oba termíny tak, že riziko jako: „Nejistotu spojenou s odhady výsledků.“ Zásadním rozlišujícím faktorem je, že: Riziko je měřitelná vlastnost, kterou lze použít při výpočtu pravděpodobnosti, kdežto nejistota takovou vlastnost nemá (Finkel 1990). Holand (2003) pro vyjasnění nejistoty uvádí: Riziko je důsledkem jevu, který je nejistý. Důsledky jevů, které jsou nejisté, mohou být chtěné, nebo nechtěné. Nejistoty a jejich důsledky musí být pochopeny, aby mohly být správným způsobem řízeny. Typy nejistot: náhodná nejistota: vzniká ze situace čisté náhody poznávací nejistota: vzniká z problémové situace, kde rozhodnutí bude záviset na uplatnění úsudku S „poznávacími nejistotami“ se setkáváme během dřívějších etap projektu a využívají se při řízení rizik a nejistot v budoucích etapách projektu. Poznávací nejistoty mohou být způsobeny následujícími faktory: nejasná struktura problému neschopnost identifikovat alternativní řešení situace


ŘÍZENÍ RIZIK -

množství a kvalita dostupných informací futuristická povaha procesu rozhodování cíle, kterým se má vyhovět v rozsahu procesu rozhodování úroveň důvěry týkající se stupně implementace po rozhodnutí množství času, který je dán k dispozici osobní kvalita člověka, který činí rozhodnutí

Míra nejistot představuje nedostatek informací, které se vztahují ke specifikacím hodnot, které mají být přiřazeny ke každé proměnné v systému (→ nejsme schopni měřit, nebo určit specifické hodnoty proměnných tvořících systém). Spojitost rizika a nejistoty podle Raffertyho (1994): RIZIKO měřitelné statistické ohodnocení hard data

→ → →

NEJISTOTA neměřitelná subjektivní pravděpodobnost kvalifikovaný názor

Potřeba řídit nejistotu je neodmyslitelná u většiny projektů, které vyžadují formální řízení projektu. Široká definice rizika projektu podle Chapmana a Warda (1997): „Riziko projektu je důsledek existence závažné nejistoty týkající se dosažení úrovně provedení projektu.“ Tato nejistota je dána použitím množství nové a nevyzkoušené technologie a dalších zdrojů rizik v nových projektech. Zjednodušená definice rizika projektu: „Riziko je pravděpodobnost výskytu nevýhodné události násobené jeho dopadem (tohoto rizika).“

9.


ŘÍZENÍ RIZIK 2.6. Zdroje rizika Existuje mnoho zdrojů rizik, která misí firma vzít do úvahy před tím, než učiní rozhodnutí. Tyto zdroje rizik se během investice (projektu) vyskytují v různém čase. Je důležité, že tato rizika jsou k dispozici, takže mohou být identifikována, kvantifikována a analyzována a můžeme provést odezvu. na tato rizika. Rizika specifická pro úroveň Corporate: politická: vládní politika, veřejné mínění, ideologie, legislativa, povolení, nepokoje, válka, terorismus, ... finanční: bankrot, marže, pojištění, podíl na zisku, ... právní: změny legislativy (státní, EU) Rizika na úrovni Starategic Business: ekonomická: politika finanční správy, daně, nákladová inflace, úrokové míry, kurzy měn, ... přírodní: sesuvy, počasí, zemětřesení, požár a exploze, archeologický výzkum, záplavy, kontaminace půdy a ovzduší, veřejné mínění, legislativa o ochraně životního prostředí, enviromentální předpisy... tržní: poptávka (výhled), konkurence, zastarávání, uspokojení zákazníka, móda, ... Rizika na úrovni Project (rizika spojená s konkrétním projektem): technická: přijatelnost návrhu, provozní účinnost, odpovědnost, ... zdravotní: zdravotní předpisy, kolaps, přepracování, únava z vyčerpání, práce v noci, práce ve tmě, syndromy, limity hlučnosti, ... bezpečnostní: bezpečnostní předpisy, pracovní předpisy, nebezpečné látky, kolize, záplavy, požár a exploze, vandalismus, krádeže, podvody, korupce, ... provozní (projektu): kolize, strategie nákupu surovin, požadavky na výkon, normy, schopnost vést, schopnost organizovat, nekompetence, ignorace, omyl, pracovní zdroje, komunikace, kultura, ... spojená s kvalitou: plánování a řízení kvality, lidský faktor

10.


ŘÍZENÍ RIZIK Na úrovni Project musí mít vedoucí projektu jistotu, že rizika spojená s funkcemi korporace a samostatně hospodařící jednotky jsou plně posouzena a řízena. Zdrojem rizika je jakýkoliv faktor, který může ovlivnit projekt nebo výkon firmy. K riziku dochází, když účinek některého faktoru je jednak nejistý a jednak významný ve svém dopadu na projekt, nebo výkon firmy. → Definice cílů projektu a kritéria výkonu mají základní vliv na míru rizika projektu. Z toho plyne, že: stanovení úsporných nákladů, nebo časových limitů s nedostatečnými zdroji dělá projekt nákladnější a časově rizikovější, protože dosažení stanovených cílů je méně jisté (cíle jsou napjaté) stanovení volnějšího času, nebo volnějších požadavků na kvalitu vede k menšímu riziku v čase i kvalitě Jestliže korporace nastavuje pro SBU nedosažitelné cíle, potom je vysoce pravděpodobné, že projekty, za které se SBU zaručí, ponesou riziko spojené s naplněním těchto cílů. Dívat se na řízení rizika jen jako na základ pro odstranění nebo redukování možného, nedostatečného výkonu vede k velmi omezenému ocenění rizika projektu. Naopak je nezbytné ocenit pozitivní stránku nejistoty, která může představovat spíše příležitosti než ohrožení. Příležitosti jsou důležité z hlediska morálky, protože vysoká morálka je velmi důležitá pro správné řízení rizika (platí pro řízení týmů obecně). Naopak jestliže se projektový tým zabývá jen ohroženími a obranou před možnými ztrátami, pak pocity možné zkázy a beznaděje mohou projekt zničit. Projektový management (management obecně), který je ochoten odpovídat na příležitosti, které tým na všech úrovních identifikuje (identifikované příležitosti můžou mít důsledky za hranicemi pravomocí jejich objevitelů) může zajistit základy pro systematické budování morálky.

11.


ŘÍZENÍ RIZIK

Děkuji za pozornost


ŘÍZENÍ RIZIK 2.7. Typy rizik 2.7.1. Rizika projektu Požadavkem je řídit fyzická rizika projektu, ale také zajistit, aby ostatní strany s účastí na projektu řídily svá vlastní rizika. Riziko a nejistota jsou neodmyslitelné u všech projektů a investoři s účastí na projektech nebo v majetku firmy jsou vystaveni rizikům po celou dobu života projektu. Etapa od schválení až po dokončení stavby je pro investora spojena s rychlými a intenzivními výdaji (pálením kapitálu), proto je tato etapa obzvláště citlivá na rizika (závisí na stavebních rizicích). Následná provozní fáze je předmětem rizik spojených s generováním výnosu a rizikem provozních nákladů (několik prvních let etapy provozu má nejvyšší náchylnost na provozní riziko). Nejzávažnější rizika ovlivňující projekty podle Thomsona a Perryho (1992): neschopnost držet se odhadnutých nákladů neschopnost dosáhnout požadovaného data dokončení neschopnost dosáhnout požadovanou kvalitu a požadavky na provoz Maximální bod finančního rizika projektu nastává ve chvíli kdy je projekt blízko dokončení, protože se dluhová služba nachází v nejvyšším bodě. Jakmile projekt přechází ve svém životním cyklu do fáze provozní a začíná generovat pravidelné výnosy, finanční riziko projektu se postupně snižuje.


ŘÍZENÍ RIZIK Obr.: Životní cyklus projektu Finanční riziko (náklady)

bod maximálního finančního rizika

návrh

stavba

provoz →

čas


ŘÍZENÍ RIZIK 2.7.2. Globální rizika Vznikají ze zdrojů, které leží vně prostředí projektu. Lze je předvídat, ale jejich vliv na výstup nemusí být vždy kontrolovatelný v rámci prvků projektu. Čtyři hlavní globální rizika jsou (Merna 1996): politické právní obchodní enviromentální Jedná se o nekontrolovatelná rizika, protože je korporace nemůže kontrolovat, i když existuje vysoká pravděpodobnost jejich výskytu. Posuzována jsou na úrovni Corporate a často zásadně rozhodují o tom, zda bude projekt schválen. 2.7.3. Elementární rizika Mají původ ve zdrojích v uvnitř prostředí projektu. Jsou kontrolovatelná v rámci prvků projektu. Čtyři hlavní elementární rizika jsou (Merna 1996): stavební výrobní a provozní finanční rizika výnosů Jedná se o kontrolovatelná rizika a souvisí s různými fázemi projektu. Posuzována jsou na úrovni SBU a na úrovních projektů.


ŘÍZENÍ RIZIK 2.7.4. Holistické riziko Jedná se o rizika spojená s nehmotným majetkem jako jsou tržní podíly, reputace, hodnota, technologie, duševní majetek (údaje, patenty, autorská práva), změny ve strategii nebo metodách, představy akcionářů, bezpečnost společnosti, kvalita výrobku. Tato rizika mají význam pro firmy, které pracují s portfoliem projektů, nebo s aktivy společnosti (Davies 2000). Řízení holistického rizika je proces, kterým firma nejprve identifikuje a kvantifikuje všechna ohrožení svých cílů. Následně řídí ohrožení těchto cílů v rámci existující struktury řízení nebo přijetím struktury řízení. Řízení holistických rizik určuje mnoho prvků, přičemž se snaží zmírnit mnohé starosti akcionářů. 2.7.5. Stálé riziko Vztahuje se pouze na potencionální ztráty, kdy se lidé s averzí k riziku obávají i minimálních ztrát (Flanagan a Norman 1993). Typickým příkladem je riziko ztráty trhů pro konkrétní výrobek nebo druh zboží tím, že se neriskuje zavádění nových výrobků nebo zboží na stejný trh. 2.7.6. Dynamické riziko Týká se maximalizace příležitostí. Dynamické riziko vede k potencionálnímu přírůstku, stejně jako k potencionální ztrátě. Dynamické riziko je riskování ztráty něčeho jistého pro získání něčeho nejistého. Každé managerské rozhodnutí má prvek dynamického rizika řízeného pouze praktickými pravidly ochoty převzetí rizika.

16.


ŘÍZENÍ RIZIK 2.7.7. Neodmyslitelné riziko Způsob, jakým se s rizikem nakládá, závisí na povaze firmy a na způsobu, jakým je firma vnitřně organizována. Př.1: Ropné společnosti se zabývají obchodem s neodmyslitelným rizikem – vždy je přítomno riziko požáru nebo exploze a riziko zhoršení životního prostředí. Př.2: Finanční instituce mají neodmyslitelně menší riziko požáru a exploze, než společnosti zabývající se těžbou ropy, ale jsou vystaveny jinému neodmyslitelnému druhu rizika jako je zkreslování účetních výkazů, poskytování nekrytých úvěrů, obchodování s rizikovými komoditami (akciemi, deriváty), a pod. Př. 3: Syndrom opakovaného přetížení (RSI – repetitive strain injury) u managerů s vysokou mírou odpovědnosti. 2.7.8. Nahodilé riziko Vyskytuje se, když na firmu působí nějaká událost přímo v oblasti mimo dosah jejího přímého řízení, ale na které je závislá (Např.: „špatní“ dodavatelé). Každý projekt má určité procento hodnoty vyčleněno na krytí nákladů takovýchto nahodilých rizik (nelze přidělit každému dodavateli stejně s tím, že potencionálně „špatným“ – každý dodavatel musí být ohodnocen individuálně).


ŘÍZENÍ RIZIK 2.7.9. Zákaznické riziko Představuje závislost na odběrateli, která vytváří zranitelnost, protože tento odběratel může obchod zrušit, nebo může našeho odběratele převzít konkurence. Zákaznické riziko může být řízeno vytvořením větší databáze zákazníků (odběratelů). 2.7.10. Fiskální (regulační) riziko Souvisí se změnami (výjimkami) daňových zákonů (též daňovými úlevami v některých zeních v souvislosti s lákáním zahraničního kapitálu do země). Firma může řídit fiskální rizika pouze tak, že bude držet krok s potencionálními změnami prostředí (zákonů). 2.7.11. Riziko spojené s nákupem Toto riziko je nezbytnou realitou. Dnes je však předmětem zájmu odborníků na řízení rizik, protože efektivní nakupování může být firmě značným přínosem. 2.7.12. Riziko spojené s poškozením pověsti (riziko škod) Není vlastním rizikem ve vlastním slova smyslu, nýbrž je spíše následkem jiného rizika jako je podvod, zničení budov, neschopnost vyřizování reklamací, nedostatek respektu k druhým. Je to nedostatek kontroly, který způsobuje mnoho škod, spíše než událost samotná. I z katastrofy může vyjít firma pozitivně, jestliže dobře zachází s médii. 18. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 2.7.13. Organizační riziko Špatná infrastruktura může vést ke špatné kontrole a špatné komunikaci, s různými dopady na firmu. Dobré komunikační spojení povede k efektivnímu řízení rizik. Členové týmů musí být plně obeznámeni se svými odpovědnostmi a s tím jak podávat zprávy jak nadřízeným, tak mezi jednotlivými organizačními úrovněmi. 2.7.14. Riziko interpretace Vyskytuje se tam, kde management a zaměstnanci ve stejné organizaci nemohou efektivně komunikovat, protože mají svůj vlastní profesní žargon. Vědci, chemici, bankéři a hlavně mají své vlastní termíny a hlavně pojišťovny používají slova s obecným významem, ale speciálně zaměřeným způsobem. 2.7.15. Riziko IT Souvisí s rozvojem informačních technologií. Má poměrně vysoký stupeň možného selhání především kvůli různým útokům hackerů. 2.7.16. Riziko ze strany OPEC Kontroluje více než 40 % světové produkce ropy. Riziko spočívá ve zvyšování nebo snižování cen ropy, resp. ve snižování nebo zvyšování objemu produkce.


ŘÍZENÍ RIZIK 2.7.17. Procesní riziko Vzniká ze samotného procesu řízení projektu. Ranná stádia projektu jsou nejpružnější a tudíž vytváří větší prostor pro řízení rizik (můžeme bez větších problémů dokonce rozhodnout o zrušení projektu). V pozdějších stádiích projektu, když už je podepsán kontrakt je zrušení projektu mnohem obtížnější a má hlavně mnohem vážnější dopady (větší finanční rizika). Z toho důvodu by měla v počátečních etapách projektu proběhnou pečlivá identifikace a analýza rizik a přijmout zavčasu případná opatření. 2.7.18. Heuristika Riziko spojené s lidským faktorem. Potenciál selhání lidského faktoru existuje v každé etapě života projektu. 2.7.19. Riziko při vyřazování zařízení z provozu Často se dokonce jedná o zrušení celého průmyslového areálu (továrny) a jeho přeměnu na zelenou louku. Typickým odvětvím, kde běžně s tímto rizikem počítáno a zakalkulováno v nákladech je důlní a těžební průmysl. Mnohá odvětví však na začátku projektu s tímto rizikem (s touto povinností rekultivace) nepočítají a pak se projekt dodatečně prodraží. Někdy to může být nevědomky (účastníci projektu tak daleko nedohlédli), někdy v tom může být úmysl (podílníci na projektu z projektu před jeho závěrem vystoupí – prodají své akcie nebo své podíly). 20. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 2.7.20. Institucionální riziko Termín „institucionální“ je použit pro sumarizaci rizik způsobených organizační strukturou a chováním firmy. Vyskytují se v organizačních a státních institucích a mají vliv na malé i velké projekty.


ŘÍZENÍ RIZIK 2.8. Vnímání rizik Různí lidé vnímají riziko různě (reagují na různé riskantní situace různě). Osoba, která ochotně přebírá rizika v jedné situaci nemusí nezbytně přebírat rizika v jiných situacích. Např.: Artista na visuté hrazdě (charakterizován jako někdo, kdo na sebe bere velké riziko) může být opatrný ve finančních záležitostech. Naproti tomu obchodník na burze (také charakterizovaný jako někdo, kdo na sebe bere velké riziko) zřejmě bude opatrný fyzicky (v náročných sportech). Neexistuje žádná norma pro ohodnocení osobní ochoty převzít rizika. Managery obecně dělíme do kategorií: manageři ochotně přebírající rizika manageři stavějící se k riziku neutrálně managery s aversí k riziku Vnímání rizika má rozhodující vliv na chování při převzetí rizika. Obecně jsou lidé špatnými odhadci rizika. Subjektivita je klíčovým faktorem při ohodnocení rizika. Subjektivita způsobuje, že problém je chápán v podmínkách potencionálních zisků a ztrát nikoli jako jednoduchý matematický výpočet problému, ale jako subjektivně vnímaný strach spojený s následky. Tím může dojít k přecenění „fiktivního“ rizika a splést si pravděpodobnost a následky. Mezi jednotlivci existuje rozdíl při ohodnocení rizika, takže stejný soubor okolností by mohl být vyhodnocen 22. jednotlivci rozdílně. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 2.9. Podílníci na investici Všechny investice mají podílníky ať už interní nebo externí. Podstatné je, že všichni podílníci musí být uvědomeni o potencionálních rizicích, která se mohou vyskytnou v průběhu života investice. Akcionáři také musí být uvědomeni o rizicích, která za ně korporace v jejich zastoupení přebírá. Akcionáři ale riziko přebírají implicitně – buď si akcie ponechají nebo je prodají. Pokud korporace učiní rozhodnutí týkající se konkrétní investice, která je akcionářům neznáma, může to vézt k dramatickému pádu hodnoty akcií. 1. Podílníci interní: Na straně poptávky - klient - finančníci - zaměstnanci klienta - zákazníci klienta - nájemci klienta 2. Podílníci externí Soukromí - místní obyvatelé - místní vlastníci půdy - ochránci životního prostředí - ochránci přírody - archeologové

Na straně nabídky - architekt - technici - hlavní podnikatelé - smluvní obchodní partneři - dodavatelé Veřejní - zákonné orgány - orgány místní samosprávy - orgány státní správy 23. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK Perspektivy podílníků mají konkrétní význam při řízení rizik, protože se týkají způsobu jak každý podnik „vidí“ a interpretuje projekt nebo investici, jeho cíle, ostatní podílníky, potencionální zisk nebo ztráty, vztah k investici nebo projektu. Mnoho klíčových rizikových prvků může být z plánu řízení rizik vyloučeno, pokud budou tato rizika přijata jako rutinní úkony pro management. Představy jednotlivých podílníků mohou být podle Merny považovány za „čočky“, přes které jsou problémy (rizika) ohodnoceny. Představy podílníků jsou z velké části sociální a subjektivní povahy a nelze je jednoduše vyjádřit jako prvky matematických modelů rizika.


ŘÍZENÍ RIZIK



ŘÍZENÍ RIZIK 3. Vývoj řízení rizika a proces řízení rizika 3.1. Vývoj řízení rizika Archibald a Lichtenberg (1992): „Riziko je dnes uznáno jako součást reálného života managementu.“ 3.1.1. Počátky řízení rizika Pouhá myšlenka na šanci a úspěch existovala již v nejprimitivnějších kulturách. Hraní her včetně hry v kostky lze zaznamenat již před 2000 lety. První pojištění proti neštěstí v duchu krytí ztráty nákladu při ztroskotání lodi lze nalézt již v Chamurapiho zákoníku. Majitel lodi mohl obdržet půjčku na financování lodního nákladu, ale nebylo nutné půjčku splatit, jestliže loď ztroskotala. V 18. století je patrný vzestup pojišťovacích společností v dnešní podobě. V roce 1752 založil v USA Benjamin Franklin pojišťovací společnost proti požáru – First American. V roce 1771 spojilo svoje zdroje několik anglických obchodníků a založili Lloydovu společnost v Londýně pro pojištění možných ztrát svých klientů zainteresovaných do námořní dopravy. 3.1.2. Řízení rizika v 70. letech 20. století – počátky projektového risk managementu Jedná se první začátky vědomého řízení rizik. Do té doby bylo riziko něco o čem se málo diskutovalo a jeho dopady na firmu byly ignorovány (riziko nebylo uznáváno) a pokud byla jeho existence připouštěna, bylo zakrýváno. Riziko = nutné zlo.

26.


ŘÍZENÍ RIZIK 3.1.3. Řízení rizika v 80 letech 20. století – převládá kvantitativní analýza Řízení rizik je již uznáváno jako specifické téma v literatuře projektového řízení. Začal být kladen důraz na kvantitativní analýzu. Projektový risk management se zaměřuje na nákladové cíle a na volbu vhodného projektu (proveditelnost projektu). 3.1.4. Řízení rizika v 90. letech 20. století – důraz na metodologii a procesy Většina metodologií pro řízení rizika dnes používaných byla vyvinuta v 80 letech 20 století. Použití dotazníků, kontrolních seznamů bylo vyvinuto v 90. letech 20. století. Bylo pokračováno v práci na principech rozložení smluvního rizika – byly položeny základy strategií partnerů a spojenců (za účelem vyloučení tradičního rivalství při smluvních jednáních) a naopak bylo podporováno sdílení rizika a odměny (kapitálové projekty). Došlo k posunu od analýzy kvantitativního rizika k dnešnímu důrazu na pochopení a vylepšení procesů řízení rizik. Procesy řízení rizika: Jednoduchý proces (čtyři kroky): identifikace, ohodnocení, odezva, dokumentace Pětifázový proces: rozsah procesu, tým, analýza a kvantifikace, úspěšná specifikace a kvantifikace, výsledky 27. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 3.2. Řízení rizika Merna (1996): „Řízení rizika můžeme definovat jako jakýkoliv soubor činností provedených jednotlivci nebo korporací ve snaze změnit riziko, které vzniká v její oblasti podnikání.“ Meulbrouk (2002): „Cílem řízení rizika je maximalizovat hodnotu akcionáře.“ Handy (1999): „Řízení rizika není činnost oddělená od řízení, je to řízení ... předpovídající a plánující zakalkulované zamezení ... reakce symptomem špatného řízení.“ Řízení rizika pojednává jak o pojistitelných, tak o nepojistitelných rizicích a je přístupem, který zahrnuje formální organizovaný proces pro systematické zjišťování, analyzování, a odezvy na rizikové události po celou dobu života projektu, abychom obdrželi optimální nebo přijatelný stupeň eliminace nebo kontroly rizika. Smith (1995): „Řízení rizika je základní součástí projektu a plánovacího cyklu firmy, která: vyžaduje akceptování existence nejistoty generuje strukturovanou odezvu na riziko představuje proces myšlení vyžadující představivost a vynalézavost generuje realistický postoj zaměstnanců tím, že je připraví na rizikové události, aby je nepřekvapili, až vzniknou..“


ŘÍZENÍ RIZIK 3.3. Proces řízení rizika – identifikace, analýza a odezva Proces řízení rizika zahrnuje (Smith – 1995): identifikace rizik nebo nejistot analýzu důsledků odezvu pro minimalizaci rizika přidělení vhodných eventualit Řízení rizika je, spíše než lineární proces, kontinuální smyčka (šroubovice). Neexistuje žádná norma pro postupy, faktory a přístupy. Proto byly vyvinuty způsoby popisování procesu řízení rizika: Merna (2002): Řízení rizik má tři procesy (identifikace rizika, analýza a odezva na riziko) a to rozpracoval do 15ti kroků. Chapman a Ward (1997): V procesu řízení rizika existuje 8 etap: 1. Definovat: shrnout jakékoliv relevantní informace o projektu, zaplnit každou nepokrytou mezeru procesu. 2. Zaměřit se: vyhledat a vyvinout strategický plán pro proces řízení rizika a rozplánovat proces řízení rizika na provozní úrovni. Výsledkem by mělo být jasné, zdokumentované, ověřené a nahlášené jednoznačné pochopení všech důležitých aspektů procesu řízení rizika. 3. Rozpoznat: identifikovat, kde riziko vzniká, analyzovat, co lze s rizikem udělat a modelovat, co by se mohlo v odezvách na riziko pokazit. Formulovat do zpráv. 4. Strukturovat: otestovat zjednodušené předpoklady a pokud to je vhodné zjistit komplexnější strukturu. Jde jasné pochopení důsledků jakýchkoliv zjednodušujících předpokladů ohledně vztahů mezi riziky, odezvami a základním plánem činností.

29.


ŘÍZENÍ RIZIK 5. 6. 7. 8.

Vlastnictví: přidělení vlastnictví rizika, řízení rizika vyjmenovaným jednotlivcům a schválení podílů na riziku u smluvní strany. Odhadnout: identifikuje oblasti zřejmé závažné nejistoty a oblasti možné závažné nejistoty. Vyhodnotit: syntéza a vyhodnocení výsledků fáze odhadu. Stanovení „diagnózy“ všech důležitých obtíží. a srovnávací analýza důsledků odezvy na tyto obtíže (srovnání základního plánu a plánu eventualit s možnými obtížemi a revidovanými plány). Plán: plán projektu je připraven k implementaci jednotlivými úkony: základní plány s termíny činností, prioritou, vlastnictvím, použitelnými zdroji, smluvními podmínkami (včetně milníků počátečních plateb a dalších událostí nebo procesů definujících výdaje), profilem výdajů odhad rizika z hlediska ohrožení a příležitostí s prioritami a ohodnocenými podmínkami doporučené proaktivní a reaktivní plány eventualit s termíny činností, prioritou, vlastnictvím, použitými zdroji, ... monitorování, controlingové a vývojové plány pro okamžitou implementaci


ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.1. Identifikace rizik Identifikace rizik představuje určení, která rizika pravděpodobně ovlivní projekt a dokumentaci charakteristik každého z nich. Identifikace rizik zahrnuje jak vnitřní, tak vnější rizika. Primární zdroje rizika, které jsou potencionální příčinou hlavního dopadu na projekt, by měly být určeny a klasifikovány podle jejich dopadu na náklady projektu, časové plány a cíle projektu. 3.3.1.1. Vstupy a výstupy procesu identifikace rizika Vstupy pro identifikaci rizik: popis výrobku nebo služby další plánované výstupy (specifikace pracovní struktury, odhad nákladů a času, požadavky na specifikaci - historické informace Výstupy z identifikace rizik: zdroje rizika potencionální rizikové události symptomy rizika vstupy do ostatních procesů Kroky po identifikaci rizika: rizika by měla být „potvrzena“ (přesnost informací, na kterých rizika stojí a měly by být zkontrolovány charakteristiky jejich popisu) měly by se zvážit volby odezvy na riziko Účelem identifikace rizika je: identifikovat a podchytit nejdůležitější účastníky (podílníky) a poskytnout základy pro následné řízení stabilizovat přípravné práce zajištěním všech nezbytných informací pro provedení analýzy rizika 31. identifikovat komponenty projektu nebo služby identifikovat neodmyslitelná rizika projektu nebo služby Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.1.2. Postupy řízení rizika používané v etapě identifikace rizika Následující postupy jsou používány na jednotlivých úrovních organizace (Corporate, Strategic Business, Project) v etapě identifikace rizik: -

Brainstorming (Corporate, Strategic Business) Kontrolní seznamy (Project) Okamžité seznamy nebo měřítka rizika (Project) Registry rizik (Starategic Business, Project) Postupy hodnotového řízení (Project)


ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.1.3. Účastníci procesu řízení rizika Před započetím identifikace rizika musí být přidělena odpovědnost za proces řízení rizika konkrétním lidem. Bez ohledu na organizační strukturu v rámci níž dochází k procesu řízení rizika musí mít tento proces podporu nejvyššího vedení, tedy na nejvyšší úrovni (Corporate). Samotnou identifikaci rizik realizují pracovníci odpovídající za provádění projektu (projektoví manageři). Ti, kteří odpovídají za obchodní a technická hlediska projektu (úroveň SBU), kontrolují rizika projektu uvnitř organizace i vně. 3.3.1.4. Výstupy z identifikace rizika Výstupem je registr rizik identifikující rizika, která pravděpodobně ovlivní projekt (rizika vycházejí z procesu). Registr rizik úplným popisem každého rizika včetně volby počáteční odezvy na riziko. Použití registru rizik vede k jasnému pochopení hrozeb a příležitostí, před kterými projekt stojí.


ŘÍZENÍ RIZIK Obrázek: Proces identifikace rizik Zahájení procesu identifikace rizik ↓ Přiřazení odpovědnosti za proces řízení rizika ↓ Informace → Definování investice nebo projektu ↑ ↓ Podílníci → IDENTIFIKACE RIZIKA PROJEKTU ← postupy ↓ VÝSTUPY: - registr rizik s potvrzeným popisem jejich charakteristik - jasné pochopení hrozeb a příležitostí spojených s projektem všemi podílníky - volby počátečních odezev na rizika


ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.2. Kvantifikace a analýza rizika Představuje vyhodnocení rizik matematicko-statistickými metodami. Existují dva typy metod pro kvantifikaci rizik a analýzu procesu: kvantitativní metody analýzy rizika (je založena na použití počítačových modelů používaných pro statistické údaje) kvalitativní metody analýzy rizika (seznam rizik a popis jejich pravděpodobných výstupů, přičemž výstupem není numerická hodnota, analýza jen popisuje povahu rizika a pomáhá zlepšit pochopení rizika) Hlavním výstupem kvantifikace a analýzy rizika je seznam příležitostí, které je vhodné sledovat a ohrožení, která vyžadují pozornost. Tento výstup také musí zdokumentovat zdroje rizik a rizikové události, které se řídící tým vědomě rozhodl přijmout nebo ignorovat, včetně přiřazení jednotlivců, kteří toto rozhodnutí učinili. Dawson a kol. (1995): „Účelem řízení rizika je stanovit rovnováhu, která existuje mezi rizikem a příležitostmi tak, aby reakce managementu vedly k vychýlení rovnováhy ve prospěch příležitosti a mimo rizika.“ Cíle pro řízení rizika musí být jasně definovány na každé úrovni organizace, protože jsou důležitou součástí analýzy rizika.


ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.2.1. Postupy řízení rizika používané v etapě analýzy rizika Následující postupy jsou používány na jednotlivých úrovních organizace (Corporate, Strategic Business, Project) v etapě analýzy rizik: -

Pohovory (Corporate) Postupy hodnotového řízení (Project) Tabulky Pravděpodobnost – Dopad (Starategic Business, Project) Rozhodovací stromy (Project) Simulace Monte Carlo (Project) Analýza citlivosti (Project) ____________________________

Nejvíce analýz rizika je prováděno na úrovni Project, nejméně na úrovni Corporate. Matematicky orientované postupy se provádějí také nejvíce na úrovni Project.


ŘÍZENÍ RIZIK Obrázek: Kvantifikace rizika a analýza procesu Výstupy z procesu identifikace rizik: - registr rizik s potvrzeným popisem jejich charakteristik - jasné pochopení hrozeb a příležitostí spojených s projektem - volby počátečních odezev na rizika ↓ Informace → Třídění ← Postupy kvalitativní analýzy ↓ ↑ PROCES ↑ Podílníci → ANALÝZY ← Postupy kvantitativní analýzy RIZIKA ↓ VÝSTUPY: - jasné pochopení toho, které hrozby vyžadují odezvu a které příležitosti je vhodné sledovat - porozumění rozdělení vystavení se riziku v rámci investice nebo projektu pro všechny podílníky - nejdůležitější rizika - varianty výstupu projektu s výskytem rizika - rozdělení pravděpodobnosti hodnot výstupů projektu


ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.3. Odezva na riziko Zahrnuje definování kroků vedoucích: k vylepšení příležitosti odezvě na ohrožení 3.3.3.1. Odezvy na ohrožení 1. Vyvarování se riziku Vyvarovat se riziku znamená odstranit konkrétní ohrožení: eliminováním zdroje rizika v rámci projektu (př.: společnost provede přestavbu materiály bez asbestu) vyvarováním se projektů s daným rizikem (př.: společnost nepřijímá projekty v nichž se užívá asbest) vyvarováním se spolupráce s firmami, které jsou vystaveny danému riziku (př.: společnost nerealizuje daný projekt s firmou – dodavatelem, který používá asbest) 2. Snížení rizika Snížení rizika může znamenat snižování pravděpodobnosti nebo zmenšení dopadu (případně obojí), protože význam rizika je vztažen jak na jeho pravděpodobnost výskytu, tak na jeho vliv na výstup projektu (pokud k němu opravdu dojde). Př.: závažnost zranění padajícími předměty na stavbě může snížit povinné nošení ochranné přilby (snížení dopadu), kdežto přijetí bezpečnostních pracovních postupů může snížit pravděpodobnost výskytu padajících předmětů. 38. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 3. Přenos rizika Na projekty lze nahlížet jako na investiční balíčky spojené s riziky a výnosy. Na konkrétním projektu nebo firmě jsou zainteresováni četní podílníci a každý by měl vlastnit proporcionální díl rizika, aby dostal svůj výnos a v případě ztráty nesl její díl. Např.: V případě stavby je na stavební firmu smluvně přenesena část rizika v souvislosti se včasným dokončením stavby (v případě dřívějšího dokončení odměna). Stavební firma jako smluvní strana s největší kontrolou nad datem dokončení stavby je v nejlepší pozici toto riziko včasného dokončení stavby řídit. Pojištění je oblíbený způsob pro přenos rizika, ve kterém jsou ale přenášeny pouze potencionální finanční následky rizika, nikoliv odpovědnost za řízení rizik. Opce rovněž představují přenos rizika (nakupujeme v budoucnu za současné ceny). Obecně je přenos rizika procesem přenosu rizika na jiného účastníka projektu. Přenos rizika neeliminuje nebo nesnižuje kritičnost rizika, ale pouze nechává jiné, aby nesli riziko. Flanagan a Norman (1993): „Přenesení rizika nesnižuje kritičnost zdroje rizika, jenom ho posunuje na druhou smluvní stranu. V některých případech může přenos podstatně zvýšit riziko, protože strana, na kterou je převáděno, si nemusí být vědoma rizika a toho, že se od ní požaduje, aby toto riziko zvládla.“ 39. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 4. Zadržení rizika Rizika lze zadržet úmyslně nebo neúmyslně. Neúmyslné zadržení rizika se vyskytuje jako výsledek selhání první nebo prvních dvou etap procesu řízení rizika (identifikace rizika, analýza rizika). Jestliže riziko není identifikováno nebo jestliže jsou jeho potencionální následky podceněny, není pravděpodobné, že se mu organizace vyhne nebo ho vědomě sníží nebo přiměřeným způsobem přenese. Plánované (úmyslné) zadržení rizika představuje úplný nebo částečný předpoklad potencionálního dopadu rizika (organizace s tím dopadem vědomě počítá a má ho zakalkulován – bez vystavení se riziku nemůže podnik očekávat odměnu). Ideální případ zadrženého rizika je takové riziko, které umí podnik řídit (spojené s hlavními aktivitami podniku) lépe než jiné externí organizace, na které by ho mohla jinak přenést. 3.3.4. Výběr možnosti odezvy na riziko V této etapě procesu řízení rizika jsou u významnějších rizik posuzovány alternativy odezvy na riziko a je vybrána ta nejvhodnější. 3.3.5. Výstupy z procesu odezvy na riziko Každému významnému riziku by měl být přidělen jeho „vlastník“ a výstupem by také mělo být, která alternativa odezvy byla vybrána.

40.


ŘÍZENÍ RIZIK Obrázek: Proces odezvy na riziko VÝSTUPY z procesu analýzy rizika: - jasné pochopení toho, které hrozby vyžadují odezvu a které příležitosti je vhodné sledovat - porozumění rozdělení vystavení se riziku v rámci investice nebo projektu pro všechny podílníky - nejdůležitější rizika - varianty výstupu projektu s výskytem rizika - rozdělení pravděpodobnosti hodnot výstupů projektu ↓ Informace → ← Postupy odezvy na riziko ↓ ↓ ↓ Možnosti odezva na riziko → PROCES ODEZVY ← Metody odezvy na riziko ↑ NA RIZIKO Podílníci → ↓ ↓ VÝSTUPY: - alternativní strategie pro zacházení s významnými riziky - strategie nebo několik strategií vybraných pro implementaci - přidělení rizika mezi účastníky (strany účastnící se na projektu)


ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.6. Řízení rizika v rámci životního cyklu projektu Řízení rizik není oddělená samostatná činnost, ale dynamický proces, který se svým opakováním během životního cyklu projektu stává neustále vytříbenější. Projekt je rozdělen do několika etap (životní cyklus projektu). Aplikace řízení rizik je prováděna v průběhu celého životního cyklu. Největší prostor pro aplikaci řízení rizik máme na počátku života projektu (největší flexibilita projektu), avšak proces je nezbytné uplatňovat po celý životní cyklus. 3.3.7. Úkoly a přínosy řízení rizika Úkolem řízení rizika není vytvořit projekt nebo firmu, která je úplně bez rizika, ale uvědomit podílníky o rizicích, a to jak negativních, tak pozitivních, pomoci jim vzít na sebe dobře kalkulovaná rizika a účinně a vědomě je řídit. Podle Chapmana a Warda (1997) má řízení rizik následující přínosy: 1. Rizika spojená s projektem nebo firmou jsou definována jasně předem (před zahájením projektu). 2. Rozhodnutí managementu jsou podporována pomocí analýzy dostupných údajů. 3. Vylepšení projektu nebo firemního plánování pomocí otázek „co kdyby“ s nápaditými scénáři. 4. Definice a struktura projektu nebo firmy jsou neustále a objektivně monitorovány. 5. Zajištění alternativních plánů a vhodných eventualit a úvah týkajících se jejich řízení jako součást odezvy na riziko. 6. Generování nápaditých reakcí na riziko. 7. Vybudování statistického profilu historického rizika, které dovoluje vylepšit modelování budoucích projektů. 42. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 3.3.8. Beneficienti řízení rizika Beneficienty (příjemci přínosu z implementace řízení rizika) jsou: -

organizace (korporace a samostatně hospodařící jednotky) a jejich vedoucí pracovníci, pro které jsou důležité informace o riziku připojené k navrhovaným projektům (usnadňují jim rozhodování o kapitálových výdajích) klienti interní a externí, protože mají dostat to, co požadují, kdy to požadují a za náklady, které mohou vynaložit manageři projektu, kteří chtějí vylepšit kvalitu své práce, stejně jako udržet projekt v mezích nákladů, času a požadovaného provedení

Přínosy implementace řízení rizik: 1.

pevné přínosy (eventuality, rozhodnutí, řízení, statistika, ...) - vypracování věrohodnějších plánů - vyšší pravděpodobnost dodržování projektu - používání nejvhodnějších typů smluv - smysluplné ohodnocení nahodilosti - odrazování od přijetí finančně nezdravých projektů - vybudování statistických informací - porovnání alternativních návrhů - identifikování nejlepšího možného držitele rizika a přidělení mu tohoto rizika


ŘÍZENÍ RIZIK 2. měkké přínosy (přínosy lidem) - zlepšují celkovou komunikaci v rámci společnosti - pochopení a zlepšení týmového ducha - rozlišení dobrého a špatného managementu - rozvíjení schopnosti zaměstnanců ohodnotit rizika - soustředění pozornosti managementu na skutečné a nejdůležitější problémy - převzetí většího rizika a tak získání většího přínosu - odpovědný přístup k zákazníkům - svěží pohled na problémy personálu zapojeného do projektu Turnbullova zpráva (1999): „Každá organizace příliš spokojená se způsobem řízení závažných rizik, kterým čelí, určitě selže.“ „Řízení rizika je o zmírnění rizika, ale ne o vyloučení rizika.“ Reichmann (1999): „Jedna z nejdůležitějších lekcí, kterou jsem dostal – a nedostal jsem ji včas – je, že řízení rizika je možná nejdůležitější součástí vedení firmy.“ Rizika jsou proto, abychom mohli získat odměnu. Aby mohla společnost účinně řídit rizika, potřebuje zavést do praxe strategii prevence a strategii odezvy. Strategie prevence pomáhají organizacím pochopit významná rizika, kterým mohou čelit a řídit je směrem dolů, na přijatelnou úroveň. Strategie odezvy umožňují organizacím odezvu na jakákoliv krystalizující rizika tak, aby byl co nejvíce snížen jejich dopad.


ŘÍZENÍ RIZIK 3.4. Zakotvení řízení rizika do firmy Řízení rizika nemůže být zakotveno do organizace jednoduše přes noc. Turnbullova zpráva (1999) vyjmenovává etapa, aby řízení rizika bylo zakotveno do kultury organizace: 1. Identifikace rizika (wokshopy, pohovory, dotazníky): Použitá metoda není důležitá, ale tato etapa je rozhodující. 2. Ohodnocení nebo změření rizika (na semikvantitativních základech): Metoda opět není důležitá, ale organizace musí měřit pravděpodobnost výskytu a dopad s ohledem na svou image, pověst a finanční dopad. 3. Pochopit jak jsou v současné době rizika řízena a určit zda to splňuje strategii řízení rizika organizace. 4. Sestavovat zprávy o rizicích. Sestavovat protokoly a ujišťovat se, že lidé, kteří dodržují takové protokoly, jsou pro proces rozhodující. 5. Monitorovat rizika, abychom se ujistili, že důležitá rizika jsou řízena nejefektivnějším způsobem, a že z méně důležitých rizik se nestanou rizika důležitá. 6. Udržovat profil rizika a neustále ho aktualizovat, abychom se ujistili, že rozhodnutí jsou prováděna na základě úplných informací.

3.5. Plán řízení rizika (RMP – Risk Management Plan) Tvoří základ všech činností řízení rizika a dalších rizikových aktivit pro všechny úrovně společnosti (Corporate, Stategic Business a Project). Podle Merny (2002) je obsah RMP následující: 1. Stanovení odpovědnosti managementu za riziko. 2. Politika řízení rizika u korporace.


ŘÍZENÍ RIZIK 3. Dokumentace zjištěného rizika – registr rizika, volby počáteční odezvy. 4. Výstupy analýzy rizika – rozdělení vystavení se riziku v rámci projektu, nejdůležitější riozika, rozdělení pravděpodobnosti hodnot výstupu rizika. 5. Zvolené odezvy na riziko – přidělení rizika mezi strany účastnící se na projektu, zajištění, zaopatření a smluvní uspořádání týkající se rizika, plán eventualit, pojištění a další uspořádání přenosu rizika. 6. Monitoring a controling – porovnání skutečných výskytů rizika s předpokládanými. Řízení projektu s ohledem na RMP. 7. Udržování systému řízení rizika – prostředky aktualizace a stálého udržování RMP a jeho vylepšování. 8. Vyhodnocení – zaznamenávání informací o roziku pro delší cykly RMP v rámci projektu a pro další projekty. Fraser (2003): předložil klíčová doporučení, která jsou základem pro vývoj úspěšného systému řízení rizika (RMS – Risk Mnagement System).

3.6. Odpovědnost výkonného vedení a riziko Řízení samo o sobě je plné rizika. Řízení rizika není doplněk, ale integrální součást podnikání. Jestliže na sebe neberete velké riziko, nemůžete očekávat, že budete mít velký zisk. Turnbullova zpráva (1999) není o vyhýbání se riziku, ale o efektivním řízení rizika. Riziko je pozitivní a negativní. Efektivní řízení rizika je z velké části hledání toho, jak se ujistit, že jste nepropásli příležitost a že na sebe neberete nepatřičná rizika. Rozumný počet rizik, kterými se bude zaobírat správní rada korporace a který bude řídit, je 15 – 20 (závisí na odvětví, konkrétních okolnostech a na projektech v daném čase). Při řízení rizik je nezbytné mít plnou podporu správní rady (rada by měla dostávat pravidelnou zprávu od 46. managementu., aby byla obeznámena s identifikovanými riziky). Ta oceňuje riziko holisticky. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK



ŘÍZENÍ RIZIK 4. Nástroje a postupy pro řízení rizika 4.1. Nástroje pro řízení rizika Rozlišení mezi nástrojem a postupem je obtížné! French a Saward (1983): „Nástroje jsou metodologií, která používá četné postupy za účelem dosažení cílů.“ Výstižné příklady: Řízení rizik je nástroj a používá postupy: analýzu citlivosti, analýzu pravděpodobnosti, rozhodovací stromy, .. Hodnotové řízení je nástroj a používá postupy: funkcionální analýza, možnost výběru, zvažování kritérií, ...

4.2. Postupy (metody) pro řízení rizika Dvě hlavní kategorie postupů analýzy rizika: kvalitativní metody: pátrají po tom jak srovnat relativní významy rizik, kterým projekt čelí. Informace získané kvalitativní analýzou jsou téměř vždy hodnotnější než z kvantitativní analýzy a tak není kvantitativní analýza vždy nutná. kvantitativní postupy: se snaží určit absolutní rozsahy hodnot společně s rozdělením pravděpodobností pro výstup firmy nebo projektu, následně zahrnuje sofistikovanější analýzu, často za použití počítačových programů. Používají se obvykle pro schválení rozpočtu nebo pro prezentaci stavu projektu představenstvu. Výstup je tak dobrý, jak kvalitní jsou vstupní informace. Rozhodování, který z dostupných postupů analýzy je nejvhodnější pro aplikaci u konkrétní investice ovlivňuje: dostupnost zdrojů pro analýzu (lidských, výpočetních, času, ...) zkušenost osob provádějících analýzu s různými postupy velikost a složitost projektu dostupnost informací 48. účel analýzy Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 4.2.1. Kvalitativní postupy při řízení rizik 4.2.1.1. Brainstorming Postup kvalitativní analýzy Brainstorming se zrodil na Madison Avenue v 50. letech 20. století a byl považován za doménu „těch divokých a potrhlých“ lidí v reklamě. Dnes ho používá každý, kdo má řešit problém. Optimální velikost pro brainstormingovou poradu je 12 lidí a ideální délka času je 15 – 45 minut, přestože zasedání k problému může trvat celý den. Základní pravidla pro brainstorming: 1. Stanovit časový limit 2. Jasná formulace problému 3. Určit metodu zachycení myšlenek 4. Zanechat po poradě nápady na dostupném nejlépe viditelném místě a „nechat je dozrát“ 5. Přijmout princip, že žádné myšlenka je špatná myšlenka 6. Odložit posudek 7. Povzbudit účastníky, uvolnit jejich zábrany a ponechat je snít a pohybovat se kolem problému 8. Povzbuzovat spíše k množství než ke kvalitě (vyhodnocení může přijít později 9. Vzájemně zúrodňovat myšlenky sběrem skupinových nápadů a jejich rozvojem


ŘÍZENÍ RIZIK Chapman (1998) uvádí, že brainstorming převzatý od firemního managementu (nikoliv specificky vytvořený pro řízení rizik) zahrnuje: Opětovné definování problému Generování myšlenek Hledání možných řešení Rozvíjení vybraných proveditelných řešení 4.2.1.2. Analýza předpokladů Je intuitivní postup kvalitativní analýzy. Používá se tam, kde existují předpoklady (proces plánování). Předpoklady jsou ohodnoceny podle toho, který z nich se projeví v závěru projektu jako nesprávný. Do seznamu rizik se zapisují předpoklady, na které budou citlivé na výstupy a u kterých je pravděpodobnost, že se ukážou jako nesprávné. V praxi mnohé nesprávné předpoklady často nebudou identifikovány, protože jsou skryté. 4.2.1.3. Metoda Delfi Tento intuitivní postup kvalitativní analýzy slouží pro předpovídání budoucích událostí nebo výstupů, kdy je skupina odborníků jednotlivě požádána, aby činila své předpovědi – nejprve nezávisle a následně v konsenzu (vyřazení extrémních pohledů). Riziko je identifikováno, když k možným budoucím výstupům přiřadíme subjektivní pravděpodobnosti.


ŘÍZENÍ RIZIK Aplikace na identifikaci rizik podle Merny (2002): Respondenti jsou jednotlivě dotazováni tak, aby řekli své názory na rizika týkající se projektu nebo investice Předsedající sbírá informace, provede shrnutí závěrů , sumarizaci předá zpět respondentům a požaduje po nich, aby zrevidovali své názory v souladu se společným názorem skupiny. Tyto kroky se opakují, dokud není dosaženo konsenzu, nebo až předsedající cítí, že další opakování již nebude mít další přínos. Respondenti jsou izolováni jeden od druhého, aby se předešlo konfliktu, jsou v kontaktu pouze s předsedou. Způsob buď poštou nebo elektronicky. Výhodou je, že účastníci jsou osvobozeni od skupinových tlaků a vyhnou se tlakům konformity osobních charakteristik a shody. 4.2.1.4. Pohovory Tento intuitivní postup kvalitativní analýzy se používá tam, kde požadované informace mají být podrobnější, než informace, které může poskytnout skupina, nebo kde skupinová práce je nepraktická. Je to prostředek, který umožňuje vyžádat si informace od jednotlivců. Pracovníci na úrovni Corporate budou často vyžadovat pohovory s pracovníky Project, aby zjistili rizika projektu, která mohou mít vliv na realizovatelnost projektu a tím pádem na ohodnocení rizika na úrovni SBU (její celkovou finanční stabilitu). 4.2.1.5. Studie ohrožení a provozuschopnosti (Hazard and Operability Studies – HAZOP) Je to induktivní postup kvalitativní analýzy využívaný pro identifikaci rizika v chemickém průmyslu. Je to typ strukturovaného brainstormingu, kdy skupina systematicky zkoumá prvky procesu. 51. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 4.2.1.6. Kritická analýza možných vad a jejich příčin (FMECA – Failure Modes and Effects Criticality Analysis) Je to induktivní postup kvalitativní analýzy, za nějž se zaručuje a zkoumá ho jediný analytik (odborník) s důslednými znalostmi systému (např.: zkoumá hardware zapojený do procesu a jiná zařízení). 4.2.1.7. Kontrolní seznamy Jsou to deduktivní postupy kvalitativní analýzy odvozené od zkušeností s předcházejícími riziky umožňující rychlou identifikaci rizik. Mají formu buď série otázek nebo seznamu témat, která je nutno vzít do úvahy. Organizace většinou generuje vlastní kontrolní seznamy nebo může použít standardní kontrolní seznamy, které jsou k dispozici pro její odvětví nebo sektor. 4.2.1.8. Seznamy s podněty Jedná se o deduktivní postupy kvalitativní analýzy, které klasifikují rizika podle typu nebo oblasti (finanční, technické, environmentální, …) nebo skupin úkolů se kterými jsou spojeny. 4.2.1.9. Registry rizik Tato metoda kvalitativní analýzy je dokument nebo databáze, která zaznamenává každé riziko příslušející k projektu nebo konkrétní investici nebo základnímu majetku. Jako pomůcka identifikace rizik mohou být použity registry rizik z podobných předchozích projektů obdobně jako kontrolní seznamy. Z registru rizik mohou být vypracovány diagramy míry rizika s přiřazením úkolů odpovědné straně.

52.


ŘÍZENÍ RIZIK Typický registr rizik obsahuje následující: Priorita

Popis

Pravděpodobnost

Dopad

Vlastník

Klíčové údaje

Současné činnosti

Datum kontroly

1 2 3 xª 4.2.1.10. Mapování rizika Tento postup kvalitativní analýzy zahrnuje grafickou reprezentaci rizik v dvourozměrném grafu, kde jedna osa se vztahuje k potencionální závažnosti vzniklého rizika, druhá osa se vztahuje na pravděpodobnost toho, že se tak stane. Rizika jsou zvažována postupně jedno po druhém a vynesena do grafu. Iso křivky rizika spojují ekvivalentní rizika s různou pravděpodobností nebo závažností (určují relativní důležitost rizik). velmi závažné riziko Pravděpodobnost x riziko ekvivalentního (středního) rizika x x

ISO křivky rizika

x nízké riziko Potencionální závažnost

53.


ŘÍZENÍ RIZIK 4.2.1.11. Tabulky Pravděpodobnost – Dopad (P-I, Probability – Impact) Tato metoda kvalitativní analýzy s používá k odhadu relativní důležitosti rizik. Dosažené výsledky tabulky P-I jsou pak odvozeny pro každé riziko násobením výsledků pravděpodobnosti rizika a dopadu rizika. Čím větší jsou výsledky P-I, tím větší je závažnost rizika. 4.2.1.12. Maticový diagram rizika Maticový diagram rizika je metoda kvalitativní analýzy používaná pro oddělení rizik s vysokými dopady od rizik s nízkými dopady. Pravděpodobnost Štěňata Tygři vysoká pravděpodobnost vysoká pravděpodobnost nízký dopad vysoký dopad Mohou udělat škodu, ale trochu tréninku Jsou nebezpeční a je třeba je co zajistí, že nebudou problémy. nejdříve neutralizovat. Koťata nízká pravděpodobnost nízký dopad Vyžadují jen malou pozornost, proto projekt může být tolerován.

Aligátoři nízká pravděpodobnost vysoký dopad Jsou nebezpeční, ale lze se jim Pečlivě vyhnout. Dopad 54. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 4.2.1.13.Projekt mapování cesty řízení rizika (Cestovní mapa řízení rozika) Tato metoda kvalitativní analýzy ukazuje celkové postupy a aplikace, které mohou být zahrnuty do výběru systému řízení rizika. Každá kategorie cestovní mapy je sestavena od nejjednoduššího postupu k náročnějšímu rozsahu práce a vyšší složitosti. Jednotlivé kategorie jsou následující: 1. Organizace a rozsah postupu řízení rizika 2. Identifikace rizika 3. Analýza rizika 4. Rozhodnutí o strategii řízení rizika 5. Plánování a rozhodnutí o odezvách na riziko 6. Nepřetržitá kontrola a zpětná vazba


ŘÍZENÍ RIZIK 4.2.2. Kvantitativní postupy při řízení rizik 4.2.2.1. Rozhodovací stromy Tento kvantitativní postup (metoda) zkoumá různé varianty investic, které jsou k dispozici pro rozhodování za přítomnosti rizika a nejistoty a jsou graficky představeny ve formě následného rozhodnutí a pravděpodobnosti dějů. Vedoucí pracovníci často stojí před mnohonásobnými výběry (setkávají se s volbami z mnoha variant). Rozhodovací stromy jsou diagramy, které zobrazují klíčové interakce mezi rozhodnutími, jež jsou propojeny náhodnými událostmi tak, jak jsou pochopeny osobou, která činí rozhodnutí. Rozhodovací stromy ukazují posloupnost rozhodnutí se vzájemnými vztahy a očekávané výstupy za všech možných okolností. Postup je následující: Jsou kladeny otázky s možnou odpovědí ANO / NE. Jako větvě stromu skleslé dolů jsou odpovědi: OTÁZKA ANO OTÁZKA ANO OTÁZKA ANO

NE

NE OTÁZKA

NE OTÁZKA ANO

ANO OTÁZKA

NE ANO atd.

NE

NE OTÁZKA ANO

NE

56.


ŘÍZENÍ RIZIK 4.2.2.2. Model kontrolovaného intervalu a paměti (CIM – Controlled Interval and Memory) Tento kvantitativní postup (metoda) poskytuje matematické prostředky kombinující rozdělení pravděpodobnosti individuálních rizik. Dnes již není příliš užíván a byl nahrazen simulačními postupy. 4.2.2.3. Simulace Monte Carlo Tento kvantitativní postup (metoda) odvozuje svůj název od spojení s náhodnými nebo nejistými situacemi a používá se nahodile pro simulaci jeho následků. Simulace je umění a věda o návrhu modelu, který se chová stejným způsobem jako skutečný systém. Model se používá pro určení reakcí systému na různé vstupy. 4.2.2.4. Analýza citlivosti Tento kvantitativní postup (metoda) se používá pro vyprodukování reálnějších hodnot, podporovaných řadou možných alternativ, které odrážejí jakoukoliv nejistotu a poskytují některé prostředky oprávněnosti předpokladů. Analýza citlivosti se provádí pro identifikaci nejcitlivějších proměnných, které ovlivňují odhadnutou hodnotu projektu obvykle čistou současnou hodnotu (NPV – Net Present Value) nebo vnitřní návratnost (IRR – Internal Rate of Return). Analýza citlivosti se používá pro určení dopadů na celý projekt, pokud dojde ke změně jedné z rizikových proměnných projektu. Nejlepší prezentací výsledků této metody je tzv. „pavučinový diagram“.

57.


ŘÍZENÍ RIZIK 4.2.2.5. Souřadnicová analýza Pravděpodobnost – Dopad (P-I , Probability – Impact) Tento kvantitativní postup (metoda) se využívá tam, kde jsou stanoveny parametry dopadu rizika (náklady, program, výkon) a je tedy možno použít širokopásmový kvalifikační systém pro zařazení rizik založený na souřadnicové metodě Pravděpodobnost – Dopad. Rozsahy pásem dopadu jsou určovány na úrovních Strategic Business a Project a jsou definovány v plánu řízení rizika (RMP – Risk Management Plan). ______________________ V průběhu řízení rizika projektu se zpočátku uplatňují kvalitativní postupy (metody) pro řízení rizika projektu, později se projekt vyvíjí, máme více informací (více detailů) a začnou se při řízení rizika projektu uplatňovat postupy (metody) kvantitativní.


ŘÍZENÍ RIZIK 4.3. Hodnotové řízení (VM – Value Management) Stejně jako řízení rizik je nástroj a používá určité postupy (metody) je i hodnotové řízení nástrojem a používá určité postupy (metody). Canas (1997): „Hodnota je úroveň důležitosti, která je kladena na funkci, položku nebo řešení.“ Čtyřmi znaky hodnoty jsou: a) rychlost – jak rychle je firma schopna dodat zákazníkovi výrobek (navrhnout a vyrobit) b) kvalita – nakolik výrobek splňuje očekávání zákazníka c) flexibilita – jak snadno může firma změnit výrobek, aby splnila přesně to, co zákazník očekává, nebo to, co chce d) náklady – prvky které musí být obsaženy v rozpočtu nákladů životního cyklu výrobku: kapitál, finance, provoz, údržba, náhrada, střídání, adaptace, expanzivní a inovační náklady a zbytkové hodnoty Hodnotové řízení (VM – Value Management) je název pro plný rozsah dostupných postupů. Je to nejširší pojem spojený s konkrétní etapou projektu, ve které lze aplikovat hodnotový postup. „Je to systematické, multidisciplinární snažení řízené směrem k analýze funkcí projektu, za účelem dosažení nejlepší hodnoty při celkově nejnižších nákladech projektu během jeho životního cyklu.“ Norton a McElligott – 1995) Hodnotové plánování (VP – Value Plan) je název pro hodnotový postup aplikovaný během konceptu nebo během plánovací etapy projektu. Využívá dokumentace projektu ke zjištění, že hodnota je zaplánovaná do celého projektu již od počátku. Zahrnuje funkce a požadavky podílníků podle jejich důležitosti. 59. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK Hodnotové inženýrství (VE – Value Engineering) je název pro hodnotové postupy používané během etapy návrhu projektu a je-li třeba také v procesech implementace. Hodnotové inženýrství zjišťuje, analyzuje, porovnává a vybírá mezi různými volbami, aby se dosáhlo požadované funkčnosti a požadavků akcionářů (podílníků) na projekt. Používá se buď pro celý projekt, nebo jeho definované části. Snahou je odstranit nadbytečné náklady, aniž by se snížila funkčnost, spolehlivost, kvalita nebo požadovaná estetika. Hodnotová analýza (VA – Value Analysis) je název pro hodnotové postupy aplikované zpětně na dokončené projekty pro samotnou analýzu nebo pro audit provedení projektu a pro srovnání dokončeného projektu proti předem určeným očekáváním. _________________________ Řízení rizik a hodnotové řízení jsou součástí jedné struktury řízení, ale je třeba mezi nimi rozlišovat tak, aby správné postupy byla použity v pravý čas. Řízení rizika se hlavně týká událostí, které by mohly ovlivnit úspěch investičních cílů (podmínkou je, že cíle musí být kvalitně nadefinovány). Řízení rizika (především identifikace rizika a analýza) hrají významnou roli při výběru různých technických řešení, která jsou předmětem hodnotového řízení. Řízení rizika je také důležitou součástí hodnotového řízení, protože strategická diagnóza rizik nám řekne, jak kvalitně jsou nastaveny cíle.


ŘÍZENÍ RIZIK 4.3.1. Postupy (metody) hodnotového řízení -

Souběžná studie: strukturované, podrobné přehledy návrhů, s kterými pracuje tým projektu souběžně s prací na návrhu

-

Návrhy smluvní strany na změnu: týkají se změn návrhu v době výběrového řízení a po výběrovém řízení předložených smluvní stranou (zhotovitelem) – snížení nákladů, zlepšení proveditelnosti (z toho plyne prémie pro zhotovitele)

-

Vážená kritéria: jde o přiřazení aritmetické váhy různým kritériím projektu (odráží jejich vzájemnou důležitost)

-

Funkční analýza: je nápomocná při oceňování hodnoty pečlivou analýzou funkce projektu

-

Postup systému funkční analýzy (FAST – Functional Analysis System Technique): je formou funkční analýzy, vyjádřené formou diagramu (ukazuje vztah mezi funkcemi a prostředky jejich dosažení)

-

Plán pracovních míst: logický a následný přístup k řešení problému (identifikace a ocenění rozsahu voleb rozdělených do jednotlivých kroků – základ pro hodnotové řízení)

-

Maticová analýza (určení voleb): postup pro vyhodnocení voleb, kdy dosažené výsledky jsou přiřazeny pro každou volbu ke klíčovému kritériu. Získané výsledky jsou pak násobeny vhodnou váhou kritéria. Celkové dosažené výsledky jsou pak zkoumány, aby bylo zjištěno, která volba nabízí nejlepší hodnotu peněz. Přitom každá volba má ohodnocena svá vlastní rizika, která musí být vzata do úvahy před odsouhlasením 61. volby. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 4.4. Ostatní postupy řízení rizika -

Metodologie měkkých systémů (SSM – Soft System Metodology): kvalitativní postup, jehož výhodou je, že začíná jednoduchým přáním „udělat věci lepšími“

-

Teorie užitku: týká se očekávaného chování spotřebitele v podmínkách nejistoty a předpokládá, že jednotlivec bude hledat maximální očekávaný užitek. Z počtu pravděpodobnosti lze vypočítat očekávanou peněžní hodnotu (EMV – Expected Monetary Value). Pak lze provádět maximalizaci EMV jako kritérium rozhodování, kdy rozhodujeme pod hrozbou rizika. Příklad výpočtu EMV pro sázenku, která může vyhrát 100.000 Kč stejně jako nevyhrát nic: EMV = (100.000 x O,5) + (0 x 0,5) = 50.000 Kč Přitom skupina k riziku neutrální je ochotna tuto sázenku prodat za 50.000 Kč (je neutrální k oběma možným dopadům) Skupina hledající riziko si chce sázenku ponechat pro zážitek z napětí ze sázky. Je ochotna prodat sázenku jedině za cenu o hodně vyšší než je EMV. Skupina mající k riziku nechuť by se mohla rozhodnout prodat sázenku s 50 %ní šancí nevyhrát i za cenu nižší než je EMV. Spotřebitelé mají většinou k riziku nechuť. Teorie užitku předpokládá, že místo maximalizace EMV maximalizují lidé svůj vlastní užitek (požitek z napětí ze sázky – hry). Užitečnost se liší od jedné osoby ke druhé.

-

Postup nominální skupiny (NGT – Nominal Group Technique): je variantou brainstormingu (metoda generování nápadů). Při NTG zaznamenávají členové skupiny rizika a ta jsou pak předkládána skupině k diskusi. Během prezentace dávají členové skupiny jednotlivě každému riziku počet bodů a hodnotí ho. Počty bodů jsou potom matematicky agregovány do výnosu skupinového rozhodnutí.

62.


ŘÍZENÍ RIZIK



ŘÍZENÍ RIZIK 5. Analýza rizika země (geopolitické riziko) Ohodnocení rizika země usiluje o identifikaci všech externích faktorů ovlivňujících organizaci a výsledkem je pečlivé ohodnocení realizovaného projektu v dané zemi. Hodnotíme především kategorie rizik: Politická Finanční Ekonomická Mající původ v sociálně kulturních rozdílech dané země

5.1. Politické riziko Prvky politického rizika v pořadí důležitosti jsou: Stabilita vlády: odráží její schopnost plnit vyhlášený program a zůstat u vlády (u moci). Vyjadřuje vládní jednotu, interní vládní vztahy legislativní sílu a úroveň podpory lidí. Socioekonomické podmínky: Přítomnost socioekonomických tlaků ve společnosti, včetně vysoké úrovně nezaměstnanosti a chudoby, by mohla omezit činnost vlády nebo být hnací silou sociální nespokojenosti. Investiční klima: Proměnné investičního klimatu jsou: Ústavní podpora zahraničního vlastnictví Diskriminace a kontrola zahraničních firem Repatriace kapitálu Stabilita místní měny Stabilita domácích cen Politická stabilita Ochota poskytnout ochranu celních tarifů Dostupnost místního kapitálu

64.


ŘÍZENÍ RIZIK -

-

Interní konflikty a vojenské intervence v politice: je potřeba vyhodnotit rozsah politických nepokojů v zemi a jejich dopad na vládu jako jsou: Demonstrace Aktivity partyzánů Občanská válka Teroristické nepokoje Politické nepokoje Občanské nepokoje Korupce: je hrozbou zahraniční investice, protože může rozložit ekonomické a finanční prostředí, snížit účinnost vlády apod. Důkaz korupce: Nadměrná protekce Protěžování příbuzných Rezervace zaměstnání „laskavost za laskavost“ Chybné umístění veřejných zdrojů v tajných stranických fondech V praxi lze korupci najít při: Podplácení Udělování licencí pro export a import Devizových kontrolách Výměrech daní Udělování povolení Procedurách veřejných soutěží a nabídek Policejní ochraně uvěrech 65. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK -

Náboženská nebo etnická napětí: spočívá v náboženské, rasové, národnostní a jazykové odlišnosti. Politický systém a řízení ekonomiky: spočívá v kvalitě ekonomiky země a finančního řízení ve vztahu k politickému vedení země. Zákony (právo) a pořádek: ve smyslu nezaujatosti právního systému zavedeného do praxe, včetně úrovně jeho dodržování v praxi. Demokratická zodpovědnost a kvalita administrativy: Vysoce demokratická země se vyznačuje: Svobodou a spravedlností při volbě vlády Existencí aktivních politických stran Transparentní kontrolou a monitorováním vládní exekutivy, legislativy a justičních aktivit Důkazem právních a ústavních garancí svobody jednotlivce Míra demokracie může být od vysokého stupně demokracie až k autokracii.

5.2. Ekonomické riziko K ohodnocení tohoto rizika je používána analýza silných a slabých stránek ekonomiky země. Indikátory jsou: Hrubý národní (GNP) nebo domácí (GDP) důchod Reálný růst GNP nebo GDP Roční míra inflace Rovnováha rozpočtu v procentech GNP nebo GDP Běžný účet v procentech GNP nebo GDP S ekonomickým rizikem souvisí schopnost země dodávat energii do světových energetických zdrojů (opakem je, když více spotřebovává než dodává). Nerovnost je také mezi zeměmi, které produkují a těmi které spotřebovávají ropu. 66. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 5.3. Finanční riziko Základ finančního rizika se týká schopnosti země „vystačit s penězi“ (obdobně jako v domácnosti). Složky finančního rizika: Zahraniční dluh v procentech hrubého domácího sůchodu (GDP) Splácení úroků za zahraničních dluhů v procentech exportu zboží a služeb Běžný účet v procentech v procentech exportu zboží a služeb Čistá mezinárodní likvidita jako krytí importu v kalendářních měsících Stabilita kurzu měny


ŘÍZENÍ RIZIK



ŘÍZENÍ RIZIK 6. Financování projektů, finanční rizika projektů, modelování rizika Je bezpodmínečně nezbytné rozlišovat mezi finančními prostředky korporace a finančními prostředky projektu. Finanční prostředky korporace jsou tradiční finanční prostředky, které jsou součástí celkové rozvahy organizace. Projekt je transakce a tudíž stojí mimo finanční rozvahu korporace.

6.1. Finanční prostředky korporace Finanční řízení (financování) koroporace je specifickou oblastí zabývající se rozhodováním korporace o finančních prostředcích, nástrojích a postupech, které korporace používá, aby dospěla k rozhodnutí. Finanční řízení korporace lze rozdělit na: Rozhodování o dlouhodobých investicích Řízení krátkodobého provozního kapitálu Korporace je většinou financována pomocí kombinace dluhu a vlastního kapitálu. Finanční kapacita korporace je dána podílem celkových dluhů k vlastnímu kapitálu. Rizika korporace spojená s poměrem dluhu k vlastnímu kapitálu: Korporace s vysokou finanční kapacitou bude mít velké množství půjček, což vyžaduje splácení úroků přesně v souladu s podmínkami úvěru, většinou na náklady akcionářů (nízké dividendy). Korporace s nízkou finanční kapacitou bude mít vysoký kmenový kapitál (vlastní kapitál), což může v riziko ztráty kontroly korporace směrem k podílníkům. 69. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 6.2. Projektové financování Je to financování, které není primárně závislé na finanční podpoře podílníků (investorů) nebo na hodnotě zahrnutého fyzického majetku. V projektovém financování ti, kteří hradí primární dluh, vkládají značnou důvěru do výkonnosti samotného projektu (Tinsley, 2000). Merna a Owen (1998): „Každý projekt je podporován svým vlastním finančním balíkem a je zajištěn výhradně tímto projektem (investicí).“ „Na projekty se pohlíží jako na vlastní diskrétní entity, právně oddělené od jejich zakládajících investorů (podílníků).“ „Banky poskytují speciálním nositelům projektu (SPV – Special Purpose Vehicle) úvěry nezajištěné nebo částečně zajištěné, což znamená, že úvěry jsou plně závislé na výnosech generovaných SPV a že aktiva SPV jsou požita jako záruka. Znamená to, že i když existuje mnoho investorů (podílníků) tvořících SPV, věřitelé nemají nárok na majetek žádného z nich, jen na majetek v aktivech samotného projektu.“ Speciální nositel projektu (SPV) je speciální samotná společnost zakladatelské organizace, které je počáteční kapitál poskytován investory projektové společnosti a má vysokou finanční kapacitu vzhledem k vysokému poměru půjček k vlastnímu kapitálu. Projektové financování je založeno na nezajištěných nebo částečně zajištěných finančních strukturách, kde dluh projektu, mezifiancování (obligace) a vložený kapitál, jsou použity pro financování projektu a jsou splaceny penězi vygenerovanými projektem. Soukromé společnosti používají projektové financování jako prostředky pro financování hlavních schválených projektů mimo finanční rozvahu společnosti. Rizika projektového financování jsou obsažena v rámci projektu samotného, aniž by zajištění úvěru leželo na bedrech investorů (podílníků) projektu.

70.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.2.1. Nezajištěné či částečně zajištěné financování Při nezajištěném financování nemají věřitelé (většinou banky) projektu žádný nárok na plnění ze všeobecného fondu nebo majetku podílníků na projektu. Při částečně zajištěném financování je zabezpečen přístup k rozpočtům, fondům a majetku podílníků, jen v případech, kdy podílníci poskytnou záruku kompenzace pro určitá identifikovaná rizika. Výhody: Věřitelé budou mít více důvěry, protože projekty nejsou zatíženy ztrátami nebo pohledávkami z aktivit, které nemají vztah k projektu. Nezajištěné půjčky pomáhají ochraňovat zájmy věřitelů v projektové společnosti (v případě špatného provedení projektu mají věřitelé právo na výměnu managementu projektu, nebo dokonce zabavit projekt pro nezaplacený dluh a prodat ho, aby získali zpět své účasti na projektu – poskytnuté peníze, v maximálně možné výši. Nevýhody: Investorům zůstávají částečně dokončená zařízení, která mají malou nebo dokonce žádnou zůstatkovou hodnotu (věřitelé proto musí být opatrní a přesvědčit se, zda prodejem nedokončeného zařízení skutečně dostanou zpět své poskytnuté peníze v odpovídající míře). Nezajištěnost projektového financování poskytuje investorům projektu unikátní nástroj k financování projektu mimo finanční rozvahu investorů. To umožňuje financování i takových projektů, které by jinak nemohly být financovány, protože investoři: Nejsou ochotni vystavit svůj majetek závazkům plynoucím z projektu Nemají dostatečně silné finanční postavení, aby si mohli půjčit finance na základě svého majetku. 71. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 6.2.2. Projekty a jejich cash-flow Budoucí tok příjmů z projektu je nejdůležitějším prvkem v každém projektovém financování. Cash-flow je suma hotovosti, která vtéká, a hotovosti, která vytéká etapami projektu v konkrétním časovém období. Cash-flow je jediným zdrojem příjmu zakladatele projektu. Po splacení úvěru, platby dividend z aktiv, platby kuponů obligací, pop platbě za provoz a údržbu a dani zůstává zakladateli přebytek nebo deficit. Kumulativní cash-flow (čisté cash-flow) je definováno jako suma cash-flow v každém fiskálním roce života projektu (viz obrázek). + cash-flow (Kč) čas

_

ocenění implementace projektu projektu

provoz projektu 72. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK Záporné cash-flow do bodu zvratu jasně ukazuje, že typický projekt potřebuje financování zvenčí do té doby, než dojde k bodu zvratu. V počáteční etapě (etapa ocenění projektu) života projektu projekt vyžaduje relativně nižší financování, během etapy implementace narůstají požadavky na financování (= pálení kapitálu), které vrcholí ve fázi dokončování (= hotovost uzamčená v projektu – CLU „Cash Lock-up“). Jakmile je projekt v provozu, začíná mít výnosy a požadavek na financování zvenčí se zmenšuje. Nakonec projekt vytváří dostatečné zdroje na provoz a údržbu a také přebytek hotovosti. To je popsán ideální stav, ale někdy projekt i za bodem zvratu může vyžadovat financování zvenčí po krátké časové období, aby pokryl disproporce mezi přijatými a vydanými platbami.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.3. Finanční nástroje projektu Projekty potřebují získat hotovost pro financování svých investičních aktivit. Pro získání této hotovosti slouží následující finanční nástroje, které jsou ve formě: 1. Dluhu Dluh je nadřazený všem ostatním požadavkům na projektové cash-flow a aktiva projektu. 2. Mezaninového (překlenovacího) financování - obligace Jedná se o finanční nástroje, které mají vlastnosti dluhu i vlastního kapitálu. Mezaninové finance jsou obvykle ve formě podřízeného dluhu, preferovaných akcií, nebo jejich kombinací. Mezaninové finance zaujímají střední polohu mezi nadřazeným (prioritním) dluhem a vlastním kapitálem. 3. Vlastního kapitálu (cenných papírů) Ve většině případů je vlastní kapitál získán vydáním nebo prodejem cenných papírů. Tyto cenné papíry (= finanční nástroje) mají požadavek na budoucí cash-flow projektu a zároveň jsou podmíněným požadavkem na aktiva projektu, která jsou zárukou v případě, že budoucí cash-flow nesplní očekávání. Vlastní kapitál má nejnižší zařazení a proto má nejnižší požadavek a budoucí cash-flow a aktiva projektu a proto je označován jako „rizikové finanční prostředky“. Hierarchie finančních nástrojů:

Dluh (nadřízený) ↓ Obligace (mezaninový) ↓ Akcie (podřízený) Poměr dluhu k vlastnímu jmění je měřítkem rizika investice (čím větší emise akcií, tím větší riziko).

74.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.3.1. Dluh Dluhové nástroje financování mají formu termínovaných úvěrů od finančních institucí (komerční, obchodní nebo investiční banky, rozvojové agentury, penzijní fondy, pojišťovací společnosti, dluhopisy, vývozní úvěry, …) 6.3.1.1. Termínované půjčky Termíny a podmínky půjček se liší pro různé dlužníky a věřitele. Mohou mít pevnou úrokovou míru nebo plovoucí úrokovou míru. Splátky mohou být 7 – 10 let (pro projekty v ropném průmyslu 16 – 18 let). Podle Merny a smithe (1996) náklady dluhového kapitálu obsahují: Úroky Managerský poplatek za řízení dluhu Poplatek za přijetí závazku Agenturní poplatek za běžné činnosti banky Poplatek za poskytnutí finanční záruky Poplatek za úspěšnost (když všechny půjčky zajištěny – zaručeny) Garanční poplatek (pokud je půjčka zaručena proti selhání) 6.3.1.2. Pohotovostní půjčky Organizace nebo zakladatel projektu mohou sjednat s věřiteli pohotovostní půjčky, které slouží pokrytí cashflow v období nižších než očekávaných výnosů. Pohotovostní půjčky jsou dražší než termínované půjčky.

75.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.3.1.3. Nadřízenost a podřízenost dluhu Prioritní (nadřízený) dluh má mezi finančními nástroji nejvyšší pozici (věřitelé prioritního dluhu mají přednostní práva na aktiva projektu při jeho selhání). Při posuzování rizikovosti projektu věřitelé berou v úvahu míru krytí dluhové služby (DSCR – Debt Service Coverage Ratio): roční cash-flow, které je k dispozici pro krytí dluhové služby -------------------------------------------------------------------------pohledávky Věřiteli akceptovaný poměr je alespoň 1,2 pro nejhorší scénář projektu (při růstu trhů alespoň 1,8). Podřízený dluh je podřízen prioritnímu dluhu (v případě kolapsu projektu musí být splněny všechny požadavky na prioritní dluh, než může vznést nějaký požadavek věřitel podřízeného dluhu). Jeho úroková sazby je obvykle vyšší než sazba prioritního dluhu. Používá se pro refinancování nebo restrukturalizaci finančního balíku projektu.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.3.2. Mezaninové financování – obligace Obligace jsou prioritní s ohledem na emisi akcií, ale stojí níže než dluh. Higgins (1995) definoval obligace jako zabezpečení fixního příjmu. → Držitel obligace obdrží každoročně předem zaručený příjem z úroků a vloženou částku při splatnosti obligace (pokud organizace nevyhlásí úpadek). Vlastnosti obligace: nominální hodnota kuponová míra (úrok) datum splatnosti výnos obligace výnos do doby splatnosti Obligace mohou být splatné k datu splatnosti a nebo před splatností. Vypořádání provádí správce umořovacího fondu. Správce může nakupovat obligace před splatností zpět a to na trhu pokud je cena nižší než nominální. V případě vyšší ceny na trhu než je nominál, vykupuje obligace od držitelů při splatnosti za nominální hodnotu (tedy opět výhodněji). Obligace jsou oceňovány podle jejich kvality ratingovými společnostmi (Standard & Pooŕ‘s nebo Moody‘s) označením A, B, C (nebo kombinací těchto písmen a čísel, např.: AAA – prvotřídní, A nebo BBB – střední jakost, BB nebo CCC – nízká jakost, C nebo D – velmi nízká jakost). 77. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 6.3.2.1. Typy obligací Základní obligace – s fixním koeficientem Obligace pro kterou je kuponový úrok fixní k datu vydání obligace. Nevýhodou obligace je, že držitel obligace bude ve ztrátě, když vzroste inflace a úrokové míry se tím pohnou během splatnosti nahoru. Naopak bude držitel obligace v zisku, jestliže úrokové míry spadnou, protože získá kupony za předem odsouhlasenou úrokovou míru (úrokovou míru v době vydání obligace). Obligace s plovoucí kuponovou mírou Obligace, pro které je kuponový úrok nastaven periodicky podle předem určeného vzorce. Kuponový úrok je svázán s některou krátkodobou úrokovou mírou (např.: šestiměsíční LIBOR) – jaký bude v dané době LIBOR takový bude kuponový úrok. Jsou bezpečnější v době kdy inflace a úroková míra kolísá během doby splatnosti. Výsledkem je, že se tyto obligace prodávají za ceny blízké nominální hodnotě nebo za nominální hodnotu. Obligace s nulovým kuponem Také nazývány: obligace s hlubokým disážiem obligace s čistou slevou slevové obligace původní emise nuly Tyto obligace neplatí držitelům obligací (investorům) žádný úrok po celou dobu života obligace. Investoři je kupují při hlubokém disážiu z jejich nominální hodnoty, tedy za malé množství peněz, a když obligace nabude splatnosti, investoři obdrží úhrnnou částku rovnající se původní investici + nabytý úrok = nominální hodnotu. 78. Mívají dlouhodobou splatnost a proto se používají k financování vysokoškolského vzdělání. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK Podřadné obligace Známé jako: vysoce výnosné obligace obligace velmi nízké jakosti Obvykle mají ocenění BB nebo nižší, jsou vysoce rizikové, ale platí vyšší úrok než obligace s vyšším ratingem. Důchodové obligace Jsou to obligace přímo spojené s příjmem dlužníka (výnosem projektu). Podobají se konvenčním obligacím, ale platba kuponu se provádí, když je příjem (výnos) projektu dostatečný. Komunální obligace Jsou vydávány státem nebo místní samosprávou. Výhodou je, že jsou většinou osvobozeny od daní. Chráněné a nechráněné obligace Chráněné obligace mají záruku specializovanou pojišťovnou a tím se stávají vysoce úvěruschopnými (rating AAA), čímž snižují náklady na půjčku. Nechráněné obligace nemají žádného garanta a obligace je oceněna samotným projektem.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.3.3. Vlastní kapitál (jmění) Merna a Owen (1998) definují kmenový kapitál jako nárok na provizi z rizikového kapitálu investorů vloženého do investiční příležitosti a výsledkem je obvykle emise akcií těmto investorům. Vlastní jmění je zbytková hodnota majetku společnosti po uznání všech vnějších závazků (jiných než k akcionářům). Vlastní jmění je rizikový kapitál, protože tyto zdroje nejsou obvykle pojištěny a nejsou zaručeny majetkem společnosti. Držitelům akcií (akcionářům) jsou vypláceny dividendy z výsledků organizace (dividendy jsou podílem na zisku organizace). Dividendy mohou být akcionářům vypláceny až po vyrovnání dluhů společnosti. Přímým investorům (akcionářům) v případě nezdaru projektu nemusí zůstat nic a proto požadují větší výnos ze svého kapitálu vzhledem k tomu, že nesou větší riziko. To vysvětluje, že vysoce rizikové projekty používají více akcií a projekty s nízkým rizikem používají spíše dluh. Míru rizika projektu vyjadřuje poměr: dlouhodobý dluh ---------------------------------------- = finanční páka dlouhodobý dluh + vlastní jmění Čím více se bude poměr blížit 1, tím bude menší riziko, čím víc bude < 1, tím bude projekt rizikovější. Vysoký podíl kapitálu znamená nízkou finanční páku, vysoký podíl dluhu znamená vysokou finanční páku. Základní kapitál poskytnutý zakladatelem projektu a jeho sponzory je znám jako zakladatelské akcie (nebo také pozdržené akcie) a ve srovnání s běžnými nebo preferenčními akciemi stojí níže.

80.


ŘÍZENÍ RIZIK Prioritní akcie jsou akcie, které mají přednostní práva před kmenovými akciemi jak v podmínkách výplaty dividend, tak výnosnosti kapitálu v případě likvidace. Většinou mají prioritní akcie: právo na fixní roční dividendy právo na vrácení jakékoliv částky zaplacené za prioritní akcie při likvidaci omezená hlasovací práva Dá se říci, že prioritní akcie jsou ve skutečnosti skrytý dluh. 6.3.4. Ostatní formy finančních nástrojů -

vkladní stvrzenky finanční leasing spekulační kapitál


ŘÍZENÍ RIZIK



ŘÍZENÍ RIZIK 6.4. Finanční rizika projektů (organizací) Všechna tato rizika mají vliv na tvar křivky kumulativního cash-flow projektu. Riziko zpoždění stavby Znamená, že stavba nebude dokončena včas nebo podle specifikace. Nedokončený projekt pravděpodobně nebude přinášet žádný výnos a proto nebude schopen splácet věřitelům. Dlouhá zpoždění mohou také zvýšit náklady na projekt → sníží se jeho komerční realizovatelnost (schopnost generovat výnosy). Riziko měny Toto riziko se projevuje při přechodu financí přes hranice. Kursy měn mohou volně kolísat podle poptávky pro různé měny. Operace spekulantů na peněžním trhu také rozkolísávají měny. Zavedení eura do většiny zemí EU snižuje toto riziko v rámci obchodu těchto zemí. Riziko úrokové míry Ovlivňuje entitu, která půjčuje i entitu, která investuje. Riziko úrokové míry závisí především na vývoji peněžního trhu. Riziko hodnoty základního jmění Je odvozeno od vzestupu nebo pádu cen akcií. Společnosti, jejichž hodnota akcií významně klesla na burze mohou obtížněji získávat finance. Riziko obligací společnosti Finance získané z obligací mohou být použity jako finanční injekce do projektu nebo jeho portfolia. Obligace jsou oceňovány ratigovými společnostmi a podle toho je vnímána jejich kvalita.

83.


ŘÍZENÍ RIZIK Riziko likvidity Je výsledkem komerčního rizika. Jestliže projekt nebo portfolio projektů není schopné generovat dostatečné zdroje pro splnění závazků, vstupuje do rizika likvidity. Jestliže organizace nesplnila některý ze svých závazků, může ji věřitel upomenout a vyžádat si okamžité splacení celého dluhu podle „doložky o vzájemném neplacení závazků“, což může vést až k bankrotu. Riziko protistrany Každá finanční transakce má dvě strany a každá ze stran musí počítat s potencionálním rizikem neplnění závazků druhých stran. Velikost rizika protistrany závisí na rozsahu všech nevyřešených stanovisek s konkrétní smluvní stranou a na tom zda v platnost vstoupí či nevstoupí najednou. Příklady rizika protistrany pro bankoví sektor: úvěrové riziko: banka nedostane zpět své peníze (nebo platby budou zpožděny) provozní riziko: provozní náklady jsou vyšší než očekávané kapitálové riziko: nedostatek adekvátního kmenového jmění pro pokračování provozu riziko podvodu: úředníci, zaměstnanci nebo lidé z venčí banku vykrádají falzifikací záznamů, vlastními transakcemi a pod. Riziko údržby Projevuje se, když dokončený projekt nefunguje správně. Riziko zdanění Původně modelované riziko zdanění nezahrnulo možné zvýšení daní. Riziko reinvestice Úrok nebo dividendy (výnosy z investice) nebudou přinášet investované prostředky, které investici vytvořily.

84.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.5. Nefinanční rizika ovlivňující projektové financování Tato rizika také ovlivňují tvar křivky kumulativního cash-flow. Dynamické riziko Týká se maximalizace příležitostí. Existují potencionální zisky stejně jako potencionální ztráty (riskování ztráty něčeho určitého pro získání něco neurčitého). Inherentní (neodmyslitelné) riziko Záleží na povaze společnosti (ropná společnost nebezpečí výbuchu a požáru, banka nebezpečí zkreslování údajů). Riziko nahodilosti Organizace je ovlivněna přímo událostí v oblasti mimo přímou kontrolu společností, ale na které je závislá (špatní dodavatelé). Zákaznické riziko Závislost na jednou zákazníkovi (klientovi). Regulační (fiskální) riziko Nutnost sledovat změny zákonů nebo nařízení (změny daňových zákonů). Riziko ztráty nebo poškození pověsti Nejde o riziko ze své podstaty, ale o následky jiných rizik. Je způsobeno nedostatečnou kontrolou, protože ta způsobuje mnoho škod, spíš než událost sama.

85.


ŘÍZENÍ RIZIK Organizační riziko Spojené se špatnou organizační strukturou → špatná komunikace, slabá kontrola. Interpretační riziko Management a zaměstnanci ve stejné organizaci nemohou efektivně komunikovat kvůli profesnímu jazyku (žargonu).


ŘÍZENÍ RIZIK 6.6. Řízení finančních rizik 6.6.1. Zpoždění stavby Organizace může riziko zpoždění stavby snížit použitím smluv s fixními cenami s kontraktem na klíč (sankce za nedodržení termínu dokončení stavby a náhrada škod s tím souvisejících). Jedná se o přenos rizika na smluvní stranu. 6.6.2. Riziko měny Forward měny Eliminuje riziko tím, že fixuje měnový kurz, při kterém se budou realizovat budoucí obchody. Má formu smlouvy budoucí, která stanovuje měnový kurz pro několik budoucích plateb v současném kurzu. Swap měny Organizátor projektu si půjčuje v tvrdé měně a financuje projekt v místní měně pokud to je pro něj výhodné. Nebo zakotví do smlouvy, že projekt bude financován tvrdou měnou. Měnové opce Snižuje riziko fixováním směny, ale firma má možnost nakoupit měnu na volném trhu, jestliže jsou kursy pro firmu výhodné. Použití místní měny V rozvojových zemích může být výhodou použití místní měny, protože to snižuje závislost projektu na zahraniční měně. 87. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 6.6.3. Riziko úrokové míry Forward úrokové míry (FRA – Interest Rate Forvward Agreement) Tyto smlouvy se podobají budoucím smlouvám. Firma je použije, když očekává, že úroková míra se zvedne. Očekávané zvýšení úrokové míry je kompenzováno připravením smlouvy nyní, pro úvěr, který si firma koupí až později. Swap úrokové sazby Je založen na smluvní dohodě, kde smluvní strana souhlasí, že bude, že bude provádět periodické platby druhé straně po odsouhlasenou dobu, založené na pomyslné výši jistiny. Jistina je pomyslná, protože není potřeba směnit skutečnou výši jistiny v jednotlivých transakcích. Pomyslná výše jistiny slouží pro výpočet skutečného cash-flow (potřebného pro průběžné financování projektu), které bude periodicky vyměňováno. Maximální a minimální úrokové sazby Snižují riziko tím, že firma s bankou odsouhlasí termínový úvěr s úrokem např. LIBOR + 2 %. Firma tedy kupuje s maximální úrokovou mírou 7 % a prodává za minimální úrokovou míru 5 %, čímž si vytvořila kurzovní rozpětí. Při této dohodě může firma při zvýšení úrokových sazeb zaplatit 7 % úroku, ale ne více a naopak, jakmile úroková míra spadne pod 5 %, podnikatel musí zaplatit tento rozdíl do 5 %.


ŘÍZENÍ RIZIK 6.6.4. Riziko vlastního jmění (akcií) Tržní hodnota vlastního jmění (hodnota akcií) je hrubým ukazatelem zdraví organizace. Pro emitenta akcií není riziko změn ceny přímé, ale nepřímé. Investoři, kteří investují do základního jmění (akcií) mohou použít finanční technické nástroje (např. technickou analýzu) pro řízení svého rizika. Emitentům akcií není dovoleno obchodovat s vlastními akciemi, protože mají interní informace o organizaci (insider informace), které nemají investoři, a mohly by je svádět k nepřípustným spekulacím. Někdy organizace potřebuje peníze, i když cena akcií klesá a tak se může uchýlit k emisí prémiových akcií (akcie pro již existující akcionáře), které prodávají pod tržní cenou, aby neztratily zájem akcionářů. 6.6.5 Riziko obligací korporace Směnitelná obligace dává držiteli obligace právo směnit ji za daný počet akcií dříve, než obligace nabude splatnosti. Změnou nástroje od dluhu k akcii se změní finanční kapacita společnosti (snižuje se finanční páka). Nízká finanční páka vyhovuje společnosti v době, kdy si společnost nevede dobře. 6.6.6. Riziko likvidity Řízení rizika likvidity závisí na kvalitě řízení hotovosti projektu. Veškerá ostatní provozní rizika (zpoždění stavby, problémy s uváděním do provozu, problémy s provozem projektu, problémy vstupu dodávek, …) mohou vést k nesplnění očekávaných přírůstků hotovosti, nebo k úbytku hotovosti a odtud k riziku likvidity. Problém likvidity z důvodu překročení nákladů může být řešen pohotovostní (překlenovací) půjčkou (bývá dražší, než běžný úvěr), nebo výměnou dluhu za akcie (kapitalizací dluhu) – umožňuje podílet se na 89. budoucích výnosech projektu (bylo uvažováno pro projekt eurotunelu). Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 6.6.7. Ostatní finanční rizika projektu Riziko protistrany Contolling rizika protistrany provádí obě protistrany monitorováním úvěrových rizik protistrany. Riziko údržby Provozování projektu uznávaným operátorem by mělo minimalizovat riziko údržby. Jinak je možno provozní rizika údržby pojistit: Pojištění výpadku obchodu Pojištění ztráty zisku v počátečních letech provozu Riziko zdanění Zdanění je externí riziko, které je mimo kontrolu podnikatele. Vlády ale mohou přitahovat zahraniční podnikatele tím, že nabídnou výjimky z daní pro stanovené období (daňové prázdniny) – investiční pobídky. Riziko reinvestice Merna doporučuje, aby se při investování výnosů z projektu nebo portfolia projektů provedla pečlivá analýza, abychom se ujistili, že budoucí nové investice budou generovat vyšší výnosy, než jaké by byly při reinvestici do původního projektu nebo portfolia projektů. Nadbytek generované hotovosti může být použit: Pro vzájemné ručení uvnitř portfolia K investici do dalších komerčních projektů Riziko země Pro vyloučení rizika země je důležité, aby tamní vláda přebrala hlavní odpovědnost za poskytnutí bezpečnosti 90. investice během života projektu. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 6.7. Modelování rizika Alabastro et al. (1995) definuje model jako zjednodušenou reprezentaci celkové reality. Mít model, znamená rozumět. Výstup z počítačového modelu je určen informačním vstupem, což znamená, že podstatná jsou přesná data vstupů. Je žádoucí, aby software vyhovoval projektu, než aby byl projekt přizpůsobován softwaru. Výhody použití počítačových modelů: Flexibilita Rychlost a přesnost Dodatečná realita (počítačová simulace umožňuje, aby do počítačového modelu byly zahrnuty komplikace reálného života – devizové kurzy, míra inflace, úrokové sazby) Pomoc při procesu rozhodování (počítačový model při simulaci umožňuje pokládat otázky typu: „Co kdyby …“ a ukazuje nám možné dopady na výstupy projektu) Analýza scénáře (počítačová simulace nám umožní, abychom viděli, jak by projekt nebo portfolio mohl reagovat na konkrétní scénáře) Snížená závislost na hrubém posouzení (lidé nemají spolehlivé intuitivní pochopení rizika, ale mnohdy nahrazují modelování spoléháním se na svou intuici - kdežto model, ač je založen na subjektivních vstupech poskytuje základy pro rozhodování)


ŘÍZENÍ RIZIK Nevýhody (omezení pro použití počítače): Špatné údaje na vstupu vedou k nepřesnému modelu (model projektu je pouze tak dobrý, jak dobré jsou údaje na vstupu) Model není představitelem skutečného projektu (dokonce i když údaje na vstupu jsou přesné, člověk může vytvořit model, který nepředstavuje skutečný projekt) Programy pro modelování projektu jsou navrženy tak, aby byly uživatelsky příjemné (což zvyšuje nebezpečí pro nezkušeného člověka připravujícího model) Často je silně spoléháno na subjektivní posudek (nejsou-li v době přípravy modelu k dispozici potřebné údaje, často jsou do modelu zavedeny subjektivní myšlenky) Neschopnost plně vyjádřit komplikace reálného života (vyrobený model je pouze matematickou reprezentací skutečného života a je tudíž nemožné se ujistit, že model bude reagovat stejně jako skutečný projekt) Spolehnutí se na výstup z počítače (do výstupu z počítače je vkládáno příliš důvěry a často není dostatečná kontrola modelu nebo programu, který se používá pro vytvoření modelu). 6.7.1. Typy software Dostupné softwarové balíky mají schopnost provádět kvantitativní analýzu pravděpodobnosti použitím generátoru náhodných čísel, založeném na metodě Monte Carlo nebo na latinských hyperkubických systémech. Síťové softwarové balíky používají markovskou logiku, aby bylo možno simulovat vzájemnou závislost činností projektu na identifikovaných rtizicích. Typy software: Softwarové balíky s managerskými daty (automatizují administrativní práce, jsou drahé) Software hodnotící riziko založený na tabulkovém procesoru (provádění analýzy spec. požadavků) Software hodnotící riziko založený na projektové síti (také pro provádění specifických požadavků) 92. Samotný software hodnotící riziko založený na projektové síti (soběstačný v konstrukci modelu rizik) Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK



ŘÍZENÍ RIZIK 7. Portfolia projektů a cash-flow projektů Ghasemzadeh a Archer (2002) definují výběr portfolia jako opakující se činnost, zahrnutou do výběru portfolia, která splňuje (strategické) cíle vyhlášené organizací bez překročení dostupných zdrojů nebo porušení dalších omezení.

7.1. Strategie portfolia a sestavování portfolia Investor po obdržení investičních cílů a politiky firmy musí vyvinout strategii portfolia. Portfolia mohou být pasivní nebo aktivní. 7.1.1. Strategie portfolia Strategie aktivního portfolia používá dostupné informace a předpovědní postupy pro vyhledání lepšího výkonu, než jakého by bylo dosaženo široce diverzifikovaným portfoliem. Pasivní portfolio zahrnuje minimální očekávaný vstup a spoléhá se na diverzifikaci, aby se vyrovnalo s některými ukazateli (pasivní strategie předpokládá, že trh bude odrážet všechny dostupné informace prostřednictvím ceny zaplacené za cenné papíry).


ŘÍZENÍ RIZIK 7.1.2. Sestavení portfolia Strategické portfolio je takové portfolio, které zajišťuje největší očekávaný výnos pro danou úroveň rizika, nebo naopak, je to nejnižší riziko pro daný očekávaný výnos. Indexování projektů je oblíbená pasivní strategie (portfolio je sestaveno tak, že se snaží odpovídat indexům a úhrn konkrétního projektu má hodnotu, která se musí rovnat indexu, s nímž se porovnává). Modelování cash-flow je také oblíbená metoda pro ohodnocení strategie portfolia (suma všech očekávaných toků hotovosti je teoretická hodnota projektu nebo cenného papíru a ta se porovnává s tržní cenou nebo očekávanou hodnotou – lze rozhodnout zda projekt nebo cenné papíry jsou správně ohodnoceny) Neexistuje žádné omezení, kolik projektů může analytik přidat do portfolia. 7.1.2.1. Postupy používané při sestavování portfolia Bostonská matice je řídící nástroj vyvinutý na pomoc při plánování portfolia. Sleduje dva hlavní aspekty: podíl trhu a míra růstu trhu Vyvážený mix podle Jonsona a Sholese (1999): Hvězdou je projekt, kde se náklady po celou dobu snižují Otazník (nebo problémové dítě) je projekt, kde je snížení nákladů nepravděpodobné Dojná kráva je projekt, který je poskytovatelem zisku Pes může být projekt, který odčerpává peníze a zdroje společnosti


ŘÍZENÍ RIZIK Analýza scénáře Je odvozeninou analýzy citlivosti. Je-li nástrojem výběru dluh, pak scénáře budou založeny na ne nejpravděpodobnější, optimistické a pesimistické předpovědi tří možných úrokových sazeb. Výsledky budou představovat rozsah možných vstupů.


ŘÍZENÍ RIZIK 7.1.3. Diverzifikace rizika pomocí portfolia Polio (1999): „Diversifikace se používá k minimalizaci celkového portfolia úvěru a tím se stabilizuje úroková sazba.“ Diverzifikace je klíčem k řízení rizika portfolia protože investorům dovoluje podstatně snížit riziko portfolia bez nepříznivých dopadů na výnos. Organizace většinou vloží peníze do několika investic, které společně tvoří portfolio: část finančních prostředků by šla do: - nízkorizikových cenných papírů - cenných papírů s pevnou sazbou - snadno zrušitelných spořících účtů nebo cenných papírů zbytek by šel do: - do cenných papírů s vysokým růstem kapitálu Korelace je „tmel“, který dovoluje investorům agregovat výnosy z každého jednotlivého majetku do výnosu portfolia a tím zajistit hladký průběh výnosu. Jestliže se rizika chovají velmi podobně (zvyšují se ze stejného důvodu nebo se stejným množstvím), jsou vysoce korelační. Organizace by měla vytvářet portfolia s různými stupni korelace mezi sebou.


ŘÍZENÍ RIZIK Pozitivní korelace cash-flow Cashflow A B čas Změny cash-flow A jsou přesně odráženy cash-flow B. Kombinací takových investic (projektů) se riziko nesníží (riziko cash-flow). Většinou se jedná o investice ve stejných nebo příbuzných průmyslových oborech, kde jejich cash-flow reagují na vnější podněty obdobně.


ŘÍZENÍ RIZIK Negativní korelace cash-flow Cashflow

A C D

čas Když se cash-flow dvou investic (projektů) A a D chovají přesně opačně v rámci stejných vlivů vnějšího prostředí, kombinací těchto dvou investic (projektů) v portfoliu se riziko snižuje (riziko cash-flow). Výsledkem je, že rostoucí a klesající cash-flow v kombinaci vynášejí po celou dobu hladký výnos. Kombinací projektů v různých etapách zralosti můžeme vytvořit portfolio projektů s hladkým výnosem (projekty se silnými výnosy mohou kompenzovat a diverzifikovat rizika projektů se slabým cash-flow). Pro investory to znamená ekonomičtější (efektivnější) financování tohoto portfolia, oproti financování každého projektu zvlášť. Portfolio může pomocí vzájemného ručení podpořit projekt v případě negativního dopadu na tento jeden projekt. 99. Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] ::

ŘÍZENÍ RIZIK 7.1.4. Svazování (svazkování) projektů Svazkování je seskupování projektů (nebo služeb v rámci jedné struktury projektu) způsobem, který dovoluje skupině, aby byla financována jako jeden projekt. Projekty s podobnými vlastnostmi (charakteristikami) a vzájemnými závislostmi mohou být agregovány spíše jako svazek projektů, než aby byly rozloženy na samostatně stojící projekty. To dovoluje malým projektům, aby byly financovány zvyšováním celkového dluhu v rámci svazku za výhodnějších úvěrových podmínek (vzájemné ručení). Možnosti jak svazkovat projekty spočívají v konstrukci, renovaci a provozu projektů. Svazkování může zahrnovat dřívější společné projekty (projekty Public Private Partnership – veřejně soukromé parnerství) a jejich refinancování a restrukturalizaci s poskytnutím nižších úrokových sazeb než jaké byly dosud nebo s prodlužováním výhodných podmínek původního dluhu. U projektů, kde stavba byla dokončena a určitá rizika pominula, je třeba zvažovat refinancování, protože je možné vyjednat mnohem příznivější míru úroků z úvěru. Při svazkování takovýchto projektů pro refinancování dosáhneme většího dluhu a tím lepší vyjednávací pozici pro refinancování. Refinancování a s ním spojené svazkováním projektů musí být kvalitně řízeno, aby bylo dosaženo většího multiplikačního efektu. Výhody svazkování projektů pro veřejný sektor: jeden kontrakt pro jednu stavbu zjednodušené monitorování zjednodušená platba Svazkování projektů slučuje provozní, finanční a strategické aktivity do jednoho balíku.

100.


ŘÍZENÍ RIZIK 7.1.5. Vzájemné ručení U samostatně stojících projektů je zakázáno kompenzovat zisky a ztráty jednoho projektu druhým. Když jsou projekty svázány společně do portfolia, může kombinací projektů po celou dobu jejich života docházet k vzájemnému ručení cash-flow. K vzájemnému ručení může docházet také ručením jedním projektem jinému projektu ve stanoveném období, než dojde ke sloučení kumulativních cash-flow do portfolia.


ŘÍZENÍ RIZIK 7.2. Cash-flow projektů Cash-flow je měřítkem zdraví projektu Jsou to jednoduše příjmy mínus výdaje pro danou dobu trvání projektu v kterémkoliv okamžiku života projektu. Je to cyklus přírůstků a odlivů finančních prostředků, který určuje solventnost firmy. Řízení cash-flow je proces monitorování, analyzování a nastavení firemních cash-flow. Nejdůležitějším problémem řízení cash-flow je vyhnout se nedostatku finančních prostředků, speciálně nedostatku likvidity v jakémkoliv čase po dobu životního cyklu projektu. Cash-flow portfolia je externí tok peněžních prostředků nebo cenných papírů (dodávání či stahování kapitálu), který iniciuje klient (akcionář). Pro ohodnocení komerční životaschopnosti portfolia je používána metoda červené linie (představuje výpočet scénáře nejhoršího případu pro cash-flow portfolia). zjednodušené kumulativní CFP červená linie cash-flow +

čas


ŘÍZENÍ RIZIK Kombinací projektu 1 s malými výkyvy cash-flow a projektu 2 s velkými výkyvy cash-flow získáme zjednodušené kumulativní cash-flow portfolia: projekt 2 cashflow

zjednodušené kumulativní CF + projekt 1

-

čas Kdyby zjednodušené kumulativní CFP (cash-flow portfolia) spadlo pod černou linii, může být rozhodnuto, aby byly znovu ohodnoceny individuální projekty, aby se rozhodlo, zda budou nadále součástí portfolia, či nikoliv.


ŘÍZENÍ RIZIK Projekt nebo portfolio je obchodní riziko. Všechny smluvní strany spojené s projektem (zakladatel, smluvní strana, poskytovatel kapitálu) investují do projektu s cílem dosažení vytoužených cílů a nebo výnosů. Většina finančních cílů je ziskovost a likvidita. Ziskovost zahrnuje vytváření adekvátního výnosu z kapitálu a majetku. Likvidita zahrnuje dostatečnost cash-flow, aby umožnila jednotce platit a zajistila pokračování provozu. Finanční řízení je obchod závislý na řízení cash-flow. Zda firma přežívá nebo nepřežívá je záležitostí spíše vhodného cash-flow než ziskovosti (je realizována v pozdější etapě každého projektu). Ziskovost je závislá na cash-flow. Křivky cash-flow v podmínkách projektu mohou působit jako systém včasného varování v případě problémů.


ŘÍZENÍ RIZIK 7.2.1. Modelování portfolia Pro modelování rizika portfolia se používá metoda simulace Monte Carlo. K tomu je ovšem zapotřebí sofwarový balík, o čemž jsme již hovořili dříve. Analyzování je založeno na bázi „projekt za projektem“. Finanční analýza svázaných projektů může být považována za analýzu portfolia projektů. U každého jednotlivého projektu budou důsledky do nákladů a výnosů rozdílné a každý jednotlivý projekt může být vystaven různým scénářům rizika. Když jsou projekty posuzovány individuálně: některé z nich mohou být posouzeny jako komerčně životaschopné i v případě samostatného provedení některé ale jako samostatně stojící projekty životaschopné být nemusí. Pokud jsou ale projekty svázány dohromady, celkové portfolio projektů může splnit MARR (Minimum Acceptable Rate of Return) = minimálně přijatelnou míru návratnosti a svázané projekty mohou být uznány za komerčně životaschopné a mohou být financovány vzájemným ručením. I finanční nástroje (dluh, mezaninové financování, vlastní jmění) mohou být použity jinak než by tomu bylo při individuálním financování jednotlivých projektů.


ŘÍZENÍ RIZIK



KATEDRA ŘÍZENÍ PODNIKU A PODNIKOVÉ EKONOMIKY ŘÍZENÍ RIZIK 1. Ing. Zdeněk Bezděka

Recommend Documents