„Protože něco takovýho jsi ještě neviděl – čert, kterýho sem poslali z pekla za trest, že prej když je dobrák, tak že mezi ně nepatří, že je pro peklo nepoužitelnej,“ směje se Melichárek, celý v černém starodávném sametovém oblečku, a otevírá branku dokořán: „Tak pojďte dovnitř, vy dva.“ Zelený mužíček se hned hrne do branky, ale Brymburáš jen nakročil: „Heleď, Melichárku, a to mě zveš, i když jsem čert? To přece víš, že když čerta někam pozveš, tak ho pak nemůžeš vyhnat, ne? A co když ti tady zůstanu?“ To už se rozchechtal i ten mysliveček a podává Brymburášovi ruku: „Já jsem Bukvic a jsem lesní skřítek. A ty nejsi, jak tě tak poslouchám, žádnej čert, ale čertovskej omyl.“ Potřásl mu rukou a ještě dodal: „Do smrti dobrý.“ „Když dobrý, tak dobrý,“ zaradoval se Brymburáš a pak se otočil na Melichárka: „Tak já teda jdu, a bát se nemusíš.“ Na hradním nádvoří pěkně svítilo sluníčko, a tak Melichárek povídá: „Víte co, zůstanem tady. Můžem si tu krapet poklábosit a já k tomu donesu trochu bezinkovýho pití.“ Pro to pití šel Melichárek potom ještě nejmíň pětkrát, a když se zvedli, že se budou loučit, tak už sluníčko svítilo jenom na špičku hradní věže.
-12-
Jak ho oblékli Brymburáš už se chystal, že se pustí po pěšince dolů ke svému kutlochu, ale Melichárek s Bukvicem se ne a ne rozejít, oba měli cosi na jazyku, až to nakonec vylítlo z Bukvice: „Hele, ty černej, seš dobrej, to jo, ale takhle bys byl v lese akorát pro strach.“ „Anebo pro srandu, dyť vypadáš, jako kdyby černej kozel chodil po zadních,“ přisadil si Melichárek a Brymburáš na ně jenom vykuleně zíral: „O co jde? Vždyť já vypadám jako každej jinej čert!“ „No právě!“ zrovna nadskočili oba skřítci: „V tom to vězí, čertovi se každej slušnej tvor na dálku vyhne. Něco s tebou musíme udělat!“ „A to mi jako chcete kupírovat ocas, anebo uříznout rohy?“ začínal se málem durdit Brymburáš, ale Melichárek s Bukvicem ho hned začali chlácholit: „Kdepak, nic takovýho! A nemusíš se hned čílit, vždyť nám jde jen o tvý dobro! Aby se tě každej nebál.“ A tak se zase posadili, a že to pořádně proberou. „Žádný kupírování nebude, o vometák se bát nemusíš,“ začal s probíráním Bukvic, „stačí, když si ho omotáš kolem pasu…“ „Anebo ho strčíš do nohavice,“ skočil mu do řeči Melichárek. „Do jaký nohavice? Vždyť já žádnou nemám!“ podivil se Brymburáš, ale Melichárek ho ani nenechal domluvit: „Do nohavice těch starejch kalhot, co mám v komoře. Já teď pro ně dojdu a vy dva zatím koukejte vymyslet, co s rohama!“
-13-
„Vypadá spíš jak strašák do zelí, ale pořád lepší než čert.“
„Jemu se to řekne – co s rohama,“ povzdechl si Bukvic a oběma rukama za ně čerta zatahal. Ten ucukl, div že Bukvice nepovalil. A jak se tak přetahovali, přihrnul se Melichárek, celý udýchaný: „Tady nesu ty kaťata. Původně byly černý, ale jak za ty roky vyšísovaly, tak jsou teď spíš kafebraun do zelena. A vzal jsem taky tu hazuku, co k nim patří, a starou beranici.“ Bukvic mu beranici sebral, natáhl ji Brymburášovi přes rohy a usoudil: „To by šlo. Rohy jsou schovaný. Akorát že ti v ní bude krapet horko.“ „Mně horko nevadí,“ zakřenil se čert a narazil si ji víc do čela, „ale ty kalhoty jsou mi jaksi velký v pase,“ a ukazuje, co v nich má místa. „A co má bejt? Furt lepší než malý. Tady máš kousek provázku a udělej si z něj kšandu, aby ti nepadaly,“ měl radu pohotově Melichárek, a hned mu taky ukázal, jak se taková kšanda dělá. S hazukou žádné problémy nebyly, a když si ji Brymburáš oblékl, zavelel Bukvic: „Ukaž se, jak vypadáš!“ Čert se zatočil jak holub na báni, nejdřív doprava, potom doleva, a Melichárek s Bukvicem jen pokyvovali hlavami. „Dobrý je to,“ pochválil ho Melichárek a Bukvic jen tak pro sebe zabručel: „Vypadá spíš jak strašák do zelí, ale pořád lepší než jako čert.“ Nahlas ale stejně jako Melichárek řekl: „Dobrý je to.“ Mezitím už se pomalu začalo smrákat, a Melichárek byl najednou nějak nesvůj. Přešlapoval z místa na místo, zrovna jako kdyby měl v botě kamínek, vrtěl se, podrbal pod čepicí, dvakrát se podíval na oblohu a nakonec vyhrkl: „Kamarádi, nezlobte se, ale za chvilku se objeví první hvězda, a to já…“ A byl pryč. „On z ní má strach?“ vykulil Brymburáš nechápavě oči a Bukvic se rozchechtal, div že se nesvalil: „Kdež ty věci. Jak vyjde první hvězda, tak to on musí sedět támhle ve vikýři a podívat se na ni tím svým hvězdářským dalekohledem. On je totiž Melichárek hvězdář. Teda,“ opravil se Bukvic, „on je hradní skřítek, ale hvězdář taky.
-14-
-15-
Hvězdičky, to je jeho láska, on je snad má všecky spočítaný. Jak má na obloze vyjít první, sebere se a jde do tý svý hvězdářský kukaně. A my můžeme jít taky, protože ten už se dneska nevrátí.“ Jenomže to se Bukvic spletl, ještě to totiž ani nedořekl a Melichárek, celý udýchaný, byl zpátky. Vyhrkl: „Já zapomněl zavřít branku!“ Zaklapl ji, v zámku zaharašil klíč a pak už bylo jenom slyšet, jak supí po schodech nahoru. „Když uvážíš, že je mu víc jak tři sta let, tak mu to ještě běhá docela dobře,“ ušklíbl se Bukvic a dodal: „Pro dnešek je to konec audience.“ Pak se otočil na Brymburáše: „Víš ty co, já tě kousek doprovodím,“ a vydal se s čertem pěšinkou dolů. Ušli sotva malý kousek, když se za nimi od hradu ozvalo: „Tak jsem tu první hvězdičku přece jen stihl!“
-16-
Jak se zmohl na nové bydlení Ráno Brymburáše neprobudilo sluníčko, ale blechy: „Asi jsem je nespálil všechny,“ povzdechl si čert, vylezl z pelechu a začal se škrábat. Pak se ale radostně zasmál: „Vymetu je!“ a šup zpátky do díry. Než by do tří napočítal, byl zpátky, v ruce otevřený žabikuch a rozhlíží se kolem. „Kohopak se chystáš podříznout?“ ozvalo se mezi stromy. „Kdo je tam?“ obrátil se Brymburáš jak na obrtlíku. „Kdo by tak asi mohl bejt za bukem?“ ozvalo se znovu a z lesa vykoukl Bukvic. „Říkal jsem si, že se podívám, jak ses vyspal, a ty tady zatím poskakuješ s kudlou v ruce jako nějakej loupežník a rozhlížíš se, koho podříznout!“ „Podříznout nikoho. Uříznout. Rozhlížím se po nějaký bříze,“ melduje čert a přitom se drbe na zádech, jak ho svrbí ty bleší štípance. „A nač potřebuješ po ránu břízu?“ zajímá se Bukvic. „Na koště. Musím vymíct blechy,“ na to Brymburáš a už se zase škrábe, tentokrát pro změnu na břiše. „Ty máš blechy?“ vykulil oči Bukvic a udělal krok zpátky. To aby na něj neskočily. „Jo,“ na to naštvaně Brymburáš, „zdědil jsem je po Ludryjášovi a ten je zdědil po lišce, co tu bydlela dřív.“ „Takže to jsou blechy liščí? No to máš, kamaráde, smůlu. Ty jsou obzvlášť vytrvalý, těch se tak hned nezbavíš,“ moudře pokýval hlavou Bukvic a honem ustoupil ještě o jeden krok.
-17-
obsah Jak se Brymburáš dostal na Roštejn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Jak s jezevcem Breburdou kurýrovali pytláka Mácu . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Jak se šel rozhlédnout po okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Jak si vyšli na jahody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
Jak ho oblékli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Jak nejdřív pršelo a pak přestalo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Jak se zmohl na nové bydlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Jak se šel podívat na vílí taneček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Jak si zařizoval sedničku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Jak nečekali na vánoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
Jak se vydal pro med . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Jak Melichárek potřeboval odvézt dříví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
Jak pozval kameníčky na večeři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Jak nakonec Ťoupalík vařil kaši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
Jak dštil pekelný oheň, ale na síru nedošlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Jak byl Brymburáš zvědavý na rybí polívku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Jak udělal dobrý skutek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Jak mu Bukvic spočítal dobré skutky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
Jak z vaření nakonec sešlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Jak Brymburáše bolel celej čert. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
Jak na tu bábovku nakonec přece došlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Jak se cvičil na mysliveckého mládence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Jak si Melichárek odpustil hvězdičky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Jak dostal dvě sojčí pírka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Jak si pan hrabě nepřijel zastřílet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
O nepovedeném čertovi Napsal Milan Kynčl Ilustroval Vladimír Tesárek
Vydala KNESL+KYNČL s.r.o. v roce 2015 jako svou desátou publikaci. Odpovědný redaktor Jakub Kynčl Postprodukce ilustrací, grafická úprava Václav Štojdl Sazba Petra Hudečková Jazyková korektura Vendula Kůrková Na papír Munken Pure 150 g/m² vytiskla Těšínská tiskárna, a. s. První vydání, 108 stran Knihu můžete objednat na e-mailové adrese:
[email protected] Součástí prvního vydání je 100 výtisků číslovaných a signovaných autory. ISBN 978-80-903926-6-3 Tento výtisk má číslo _____