IN MEMORIAM. PhDr. Vladimír Vaclík

87

1

IN MEMORIAM

87

PhDr. Vladimír Vaclík čestný předseda Českého sdružení přátel betlémů 10. 1. 1925 Křivoklát – 30. 3. 2013 Hradec Králové Se zakládajícím a dlouholetým předsedou českého sdružení přátel betlémů panem PhDr. Vladimírem Vaclíkem se ve smuteční obřadní síni v Hradci Králové-Kuklenách ve čtvrtek 11. dubna 2013 naposledy rozloučilo společně s rodinou zemřelého nejen vedení ČSPB, ale i několik desítek betlemářů, dalších spolupracovníků a přátel z různých koutů naší republiky. O zasloužené úctě, které se Vladimír Vaclík těšil, svědčilo velké množství věnců, kytic a květin. Účast s úmrtím čestného předsedy projevili rodině i našemu sdružení betlemáři z UN-FOE-PRAE – prezident Johann Dendorfer, generální sekretář Ettore Formosa a sekretářka Ida Diemer, dále předsedové mnoha národních i regionálních zahraničních betlemářských organizací včetně betlemářských spolků v ČR. Připomeňme si alespoň stručně curriculum vitae našeho čestného předsedy, které je převzato z přebalu jeho knih. Po maturitě byl nasazen za německé okupace v táborech nucených prací a vězněn v trestných táborech v Litoměřicích a Terezíně. Po osvobození absolvoval na Filosofické fakultě Karlovy univerzity studium etnografie a bohemistiky. Po dokončení studií působil jako středoškolský profesor a publicista. V době určitého politického uvolnění v období okolo roku 1968 pracoval v redakci deníku Svobodné slovo. Po nastolení tzv. normalizace ztratil zaměstnání a musil se živit manuální prací. Později začal, zpočátku neoficiálně, pracovat

ročník 23 č. 1/2013

Z obsahu Dr. Ptáček: Vzpomínka na dr. Vaclíka str. 3 Pavel Nenkovský: Editorial str. 4 N. Parmová: Boskovický betlém str. 5 Výstava betlémů v Rychnově n. Kn. str. 6 Betlémy v Muzeu v Bruntále str. 7 Popisky k obrázkům na obálce str. 12 Orlickoústecké betlémy ve Švýcarsku str. 21 Malíř betlémů Jiří Knapovský str. 23 Mytologický betlém Vl. Pechara str. 26 Ocenění MUDr. M. Bašeové str. 27 Sběratel betlémů Libor Pištělka str. 28 Zápis z předsednictva ČSPB str. 30 Členské příspěvky na rok 2013 str. 32 Přílohy: Poštovní složenka na členské příspěvky 2013 Přihláška na soutěž „Nožík Tomáše Krýzy“ Pozvánka do „Pradědovy galerie U Halouzků“ Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 5. května 2013 Ing. Ludvík Mátl

2

87

v třebechovickém muzeu, kde byla jeho manželka Marie (1932–1991) ředitelkou. Toto původně malé regionální muzeum společně postupně změnili, a to ještě za ateisticky smýšlející a tomuto druhu umění nepřející vládnoucí garnitury, nejen na památník světoznámého Třebechovického betléma, ale také na, u nás tehdy ojedinělé, muzeum dokumentující betlemářskou tvorbu na území naší republiky. Tato změna, včetně získání nezbytných exponátů, byla umožněna právě rozsáhlým a komplexním terénním výzkumem, kterému se dr. Vaclík dlouhodobě, de facto celá desetiletí, věnoval. Velkému zájmu se těšily již před rokem 1989 pěkné výstavy betlémů v třebechovickém muzeu, které vznikaly pod jeho patronací. Po úmrtí manželky určitou dobu byl v uvedeném muzeu ředitelem. Výsledkem jeho mnohaleté badatelské práce bylo sepsání sedmi publikací věnovaných betlemářství z různých úhlů pohledu, nepřeberné množství publikovaných příspěvků v našem i zahraničním tisku, tvorba scénářů pro filmovou tvorbu s jesličkářskou tématikou a v neposlední řadě rozsáhlá osvětová činnost propagující betlemářství u nás i v zahraničí. Již před rokem 1989 vznikala spontánně kolem dr. Vaclíka nijak neorganizovaná skupina tvůrců betlémů, etnografů a betlemářů, kterou stmeloval a která vytvořila později v roce 1990 počáteční členskou základnu nově založeného Československého sdružení přátel betlémů. Po dobu patnácti let byl dr. Vaclík nejen předsedou sdružení, ale též neúnavným redaktorem spolkového časopisu Betlémy a betlemáři a zároveň autorem mnoha příspěvků. Uvedený časopis nejen redigoval, ale po celou dobu zajišťoval kontakt s tiskárnou i distribuci periodika prostřednictvím České pošty. Byl zkušeným fotografem, což mu značně pomáhalo v redaktorské práci i při pořizování potřebné dokumentace betlémů a jesliček. Dr. Vaclík stál v čele organizačního týmu několika výstav betlémů pořádaných sdružením, připomeňme si alespoň tři nejdůležitější či nejrozsáhlejší, které se konaly v Hradci Králové. V roce 1994 to byla mezinárodní výstava betlémů v Hradci Králové v nově obnoveném barokním Biskupském paláci. Výstavu v těchto reprezentačních prostorách navštívilo neuvěřitelných 66 tisíc platících návštěvníků. Další mezinárodní vý-

Dr. Vladimír Vaclík a Johann Dendorfer na sympoziu v Třebechovicích pod Orebem (2010)

stava se v roce 1996 konala v Novém Adalbertinu právě po ukončení adaptace tohoto objektu. Uvedené výstavy bylo možné uspořádat díky vstřícnosti tehdejšího sídelního biskupa Karla Otčenáška, který měl s Vladimírem Vaclíkem pěkný přátelský vztah. Třetí výstava uspořádaná v roce 2004 ve spolupráci s Východočeským muzeem proběhla zároveň s XVII. kongresem UN-FOE-PRAE, který se konal v Hradci Králové a na jehož úspěšnosti měl rovněž dr. Vaclík rozhodující podíl. Na tomto kongresu předal dr. Vaclík zastávanou funkci prezidenta Světové federace betlemářů (2001–2004) svému nově zvolenému nástupci. Do současnosti byl jediným prezidentem ze země bývalého socialistického bloku – tato skutečnost ukazuje na to, jaké renomé si svou erudicí dr. Vaclík v zahraničí vytvořil. Zároveň tím výrazně přispěl k propagaci českého betlemářství ve světě. Dlouholetý předseda dr. Vaclík bude navždy patřit v Českém sdružení přátel betlému jednoznačně k nejdůležitějším vůdčím osobnostem a proto byl na valné hromadě sdružení v České Třebové v roce 2005 zvolen čestným předsedou. V té době již vzhledem ke stáří a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu omezoval své působení ve sdružení, ale jeho zájem o činnost a fungování sdružení nikdy nepolevil a ještě letos se setkal s řadou betlemářů včetně předsedy sdružení. Několik týdnů před úmrtím na Bílou sobotu byl hospitalizován v hradecké nemocnici. PhDr. Vladimír Vaclík věnoval českému betlemářství přes třicet let života. Za jeho patnáctiletého předsednictví naše sdružení zmohutnělo, získalo spo-

87 lečenskou prestiž a přispělo k tomu, že betlémy a betlemářství jsou vnímány jako výrazný fenomén lidového umění. Za to vše zaslouží naše ocenění a poděkování. Rozlučme se mezinárodním betlemářským pozdravem – jak to dělával i náš čestný předseda – „Gloria et pax“. Ludvík Mátl, předseda ČSPB

3

Až stáří a smrt se vplíží, naposledy zamávám z Charonovy loďky těm, které jsem tolik měl rád.

Vladimír Vaclík

In memoriam – vzpomínka na PhDr. Vladimíra Vaclíka PaedDr. JOSEF PTÁČEK S dr. Vladimírem Vaclíkem jsme se poznali ještě na sklonku trvání totalitního režimu někdy před Vánocemi roku 1988 v dobrušském muzeu. Dohledával některé údaje ke svým publikacím o betlémech lidových (vyšlo 1988, 2. vydání) a chrámových (1990). Byl tehdy pracovníkem třebechovického muzea, jež vedla jeho paní. Po návštěvách rodin mně známých majitelů dobrušských betlémů (hlavně Adámkových) jsme se u dobrého oběda sblížili, našli společnou řeč a vidění jak obecně politických, tak i betlemářských témat. Moji tehdejší sbírku pohlednic rozšířil o mnohé kusy, vyměňovali jsme si publikace, psali jsme si a věděli o sobě. Výsledkem chození po dobrušských domácnostech bylo mé zpracování historie dobrušského betlemářství a dohledání mnoha tvůrců, jež bylo publikováno hned po pádu komunistického režimu v lednu 1990 v místním periodiku.1 Do té doby bylo publikování článků s tematikou narození Ježíše Krista a připomínání církevních témat značně obtížné. V roce 1992 jsem přišel učit do Hradce Králové, znovu jsme se začali potkávat, vstoupil jsem do řad členů Českého sdružení přátel betlémů (členské číslo 606), nikoliv jako tvůrce, ale jako sběratel a historik regionu pod Orlickými horami a betlemářství. Dr. Vaclíka jsem přizval k mnou založenému pravidelnému setkávání tzv. pondělníků, tedy Stolní společnosti „Za týden“, složené z historiků, sochařů, malířů, novinářů a publicistů, ochránců památek a vůbec veřejně činných a známých osobností Hradce Králové.2 Protože se blížil termín XVII. světového betlemářského kongresu, který dr. Vaclík organizoval v Hradci Králové, bylo třeba aktivizovat hradecké členy společnosti, hlavně zejména ve spojitosti s rozsáhlou výstavou betlémů. Královéhradecká pobočka sdružení v té době nepracovala (v podstatě zanikla), proto jsem pobočku

znovu obnovil (2001) s cílem pomoci při organizování kongresových aktivit a výstav. Po úspěšném průběhu kongresu se pobočka scházela v Biskupském gymnáziu a zorganizovala několik menších předvánočních výstav. Později jsme zvolili (za ředitelování dr. Zity Zemanové) za sídlo pobočky nedaleké Třebechovické muzeum betlémů, jež je v současné době v rekonstrukci. Protože dr. Vaclík vlastnil rozsáhlou osobní, i spolkovou korespondenci, literaturu a dokumenty k činnosti Českého sdružení přátel betlémů, inicioval jsem jako historik již na valné hromadě v České Třebové v roce 2009 založení archivu sdružení, aby byly všechny dokumenty s betlemářskou tématikou zachráněny a také podle Zákona o archivnictví přístupny veřejnosti a členům sdružení k badatelským účelům. Tato iniciativa snad konečně dojde naplnění po letošním dobudování třebechovického muzea. V posledních letech dr. Vaclík opakovaně přislíbil předat veškeré uvedené písemnosti a literaturu k archivování do Třebechovického muzea betlémů, které je jediným specializovaným betlemářským muzeem u nás a zároveň je pracovištěm současné místopředsedkyně sdružení. Tím bude vytvořen základ pro odbornou činnost a panu dr. Vaclíkovi bude tímto odkazem postaven pomník pro budoucnost nejtrvanlivější. Poznámky: 1/ Josef PTÁČEK: Dobrušské lidové betlémy a jejich tvůrci. In: Kulturní kalendář Dobruška, leden 1990, s. 2–8 Týž: Adámkové z Dobrušky. In: Sborník přednášek z betlemářského sympozia k 20. výročí ČSPB, Třebechovice p. Orebem (16. 10. 2010), Třebechovické muzeum betlémů 2012, s. 23–28 2/ Josef Ptáček – Dobrušský: Stručné dějiny (pří)stolní společnosti historiků – pondělníků „Za týden“ v Hradci Králové (1994–2009). In: Dvacet let Společnosti ochránců památek ve východních Čechách (1990–2010), Hradec Králové 2010, s. 69–76 n

4

87

Editorial Milí přátelé betlémů, mám tu čest, že jsem poprvé v tomto roce dostal příležitost Vás všechny pozdravit a napsat pár řádků „z pozice nově zvoleného“ místopředsedy našeho sdružení. Jsem moc rád, že se nám Pavel Nenkovský od poslední valné hromady podařilo udělat spoustu dobré práce. Nemyslím tím jen na práci předsednictva, ale především na práci mnoha členů našeho sdružení. Cílevědomá činnost ve Vašich regionech a v blízkém okolí Vašich domovů je tou nejlepší vizitkou pro celé naše sdružení přátel betlémů. Důkazem aktivit našich členů i ostatních betlemářů byl zcela nepochybně docela dlouhý seznam výstav betlémů pořádaných v roce 2012/13. Časopis Betlémy a betlemáři č. 85 uváděl 32 výstav a v čísle 86 (ve zvláštní příloze) pak 53 výstav. Tedy celkem 85 výstav. Je velice pravděpodobné, že skutečný počet výstav betlémů byl mnohem vyšší, protože ne všechny informace o těchto výstavách doputovaly do našich rukou a tudíž k jejich následnému zařazení do seznamu. Betlémy vystavované každoročně v kostelích, muzeích, doma či jinde, se staly jakousi samozřejmou a neodmyslitelnou součástí Vánoc. Tyto svátky mají své zvláštní, neopakovatelné a nenahraditelné kouzlo provázející nás po celý život. V naší stále více uspěchané době, v čase příprav na Vánoce (v době adventní) a pak o Vánocích, by jsme se měli co nejvíce zvolnit, zastavit a zamyslet se. Lidé by měli být k sobě více ohleduplní a měli by více umět naslouchat. Při návštěvách vystavených betlémů jim pak třeba některý z nich více přiroste k srdci a začne k nim „promlouvat“osloví je. A je dobře, že i naše České sdružení přátel betlémů k tomu přispívá významnou měrou.

Myslím si, že se nám docela daří výstavy betlémů postupně uveřejňovat i na našich webových stránkách (www.sdruzenibetlmaru.cz). Zde jsme Vámi zaslané informace uveřejňovali jednak vzestupně a to dle konání data vernisáže a pokud jsme obdrželi i pěkné graficky upravené plakáty či pozvánky na tyto výstavy, tak byly tyto informace vhodně doplněny v podobě příloh. Pro letošní rok (Vánoce 2013/14) bych Vás chtěl již teď v dostatečném předstihu poprosit, aby jste informace o Vámi chystaných výstavách (vernisážích, adventních koncertech apod.) posílali na adresu (aligator@mohelnickydostavnik. cz) nejlépe 1 měsíc a minimálně 14 dnů před jejich začátkem. Jen tak budeme co nejvíce aktuální a společnými silami pak jistě docílíme, aby se tyto informace dostaly k co největšímu počtu potencionálních zájemců o návštěvu chystaných akcí a výstav. Příprava výstav betlémů a příbuzných akcí vyžaduje spoustu práce. O činnosti našeho sdružení se tak může dozvědět mnoho lidí, kteří pak možná zcela přirozeně rozšíří naši členskou základnu. Je totiž jistě mnoho lidí, kteří mají rádi betlémy na straně jedné a na straně druhé zase nevědí již o mnohaleté existenci našeho sdružení ČSPB a našeho časopisu „Betlémy a betlemáři“. Někteří vědí o betlémech jen z pozice jejich běžných návštěvníků a pozorovatelů a někteří pak z pozice tvůrců – řezbářů, keramiků, malířů, sběratelů pohlednic betlémů apod. Rozšíření naší členské základny by mělo být naší stálou prioritou směřovanou pokud možno především na „mladší ročníky“. Prosím Vás tedy o „celoživotní osvětu“ v této věci směřující k získávání nových členů našeho sdružení. Závěrem bych Vás chtěl poprosit o jakékoliv podněty pro zlepšování úrovně našich webových stránek. Věřte, že každá Vaše dobře míněná rada nezapadne. Pavel Nenkovský – místopředseda sdružení

87

5

K vánočním výstavám v sezoně 2012/13

Pozoruhodný boskovický betlém Jaroslava Koutného NADĚŽDA PARMOVÁ – členka region. pobočky Betlemáři jižní Moravy Muzeum Boskovicka a Klub přátel Boskovic zapůjčily z depozitáře Třebechovického muzea betlémů před Vánocemi betlém, zhotovený boskovickým rodákem. Původně byl Boskovicím určen a nabídnut, ale v 80. letech nebyla nejvhodnější situace pro takový dar a byl odmítnut. Několik let měl pan Koutný betlém doma v malém bytě v Praze, než se o něm dověděl dr. Vaclík a určil mu jiný osud. Dejme mu slovo: „Je paradoxní, že betlém, který byl myšlen jako pocta Boskovicím, se do tohoto města trvale nedostal. Nepochopením osob předlistopadového režimu v Boskovicích nebyl o něj zájem a tak dnes patří k cenným exponátům v Muzeu betlémů v Třebechovicích pod Orebem, kam jsem ho vlastnoručně donesl z výškového domu jedné čtvrti v Praze roku l987 a odevzdal ho do péče ředitelky muzea paní Marie Vaclíkové, která pak po změnách názoru na tento betlém v Boskovicích, umožnila velmi ochotně aspoň tam o Vánocích betlém několikrát vystavovat.“ Tak tomu bylo i 4. prosince 2012, kdy betlém opět zavítal do Muzea Boskovicka a byl zde k vidění do 3 února 2013. Všichni, kteří přišli na vernisáž, prožili krásný vzpomínkový večer kolem betléma, kterému autor poslal k této příležitosti dárek - tři nové kousky a krásné přání všem shromážděným. Jednou z nových figurek je již nežijící kardinál Tomáš Špidlík, který pocházel z Boskovic, potom figurka dr. Vaclíka, jak odnáší betlém do Třebechovic a kaplička. Jaroslav Koutný žije v Praze (*1930), ale zdravotní stav mu už nedovolí do milovaných Boskovic přijet. Autor betlému se vždy považoval za boskovického rodáka i když se narodil v Brně. Týden po narození však už byl v Boskovicích u babičky a dědy, kteří ho v jedné z nejchudších rodin „V Židech“vychovali. Tento boskovický patriot se rozhodl v roce l979 vytvořit hmotnou vzpomínku na své dětství. Chtěl zachytit v betlémských postavičkách svoje kamarády, učitele, řemeslníky, babičku a dědu i všechny významné lidi, se kterými žil v době dětství a mládí. Protože se vyučil u truhlářského mistra Antonína

Horáka na Bělé, figurky vyřezal truhlářským nožem, opracoval dlátky, obrousil smirkovým papírem. Na křídový podklad je nanesena polychromie a to většinou temperovými barvami. V betlému je přes čtyřicet figurek, vysokých od 10 do16,5 cm. Kulisy jsou vyřezány tak, aby se daly složit do úhledné skříně o velikosti 100 x 100 x 70 cm. Betlém má dvě části nad sebou, čelní stranu dolní části tvoří průčelí boskovické synagogy, v horní je kostel sv. Jakuba, kaplička na Bělé, radnice, hrad a procesí do Sloupu. Autor, bezpochyby velmi zbožný křesťan, byl v otázce víry velmi tolerantní. Neznám betlém, kde by byl vedle sebe kostel a židovský templ. To všechno by nebylo až tak zvláštní, podobných betlémů, zachycujících obyvatele je u nás více. Jaroslav Koutný ale doprovodil svůj betlém i literárním slovem a vznikla tak knížka „Boskovice - můj betlém“. Poprvé byla vydána jako sešit v roce 1993 s několika kapitolami, v roce 2006 jako knížka s obrazovou přílohou, rozšířeným textem a dopisem kardinála Špidlíka. Po kapitolkách poeticky představuje každou postavu betléma - starého Havrdu, hospodského Špidlu, malíře Otakara Kubína, pobožnou bábinku Vlachovou, životem až k zemi ohnutou. Je zde pan profesor Wolf- král Melichar, pan učitel Ťok (pastýř), Vojtíšek na pate - pomátlý profesor biologie. I takové figurky s námi žily. Pamatuji si ho, v záplatovaném kabátě s plechovkou na špagátku, nikomu ruku nepodal, aby nechytil bacil. A pak všichni Jaroslavovi kamarádi - Francek Špičků, bratři Vybíhalovi, Gusta Čudů, Anka Musilová, Meltón, Fricek Faldičků. Také čtyři kamarádi,

6

87

kteří „se ztratili ze světa tak, jako když z jara roztaje sníh. Ne sluncem, ale zlobou a nenávistí“. Ti se nevrátili z koncentračních táborů. Když si člověk přečte všechny ty osudy, dívá se na tento betlém zcela jinak. Figurky se svými osudy ožívají, i autor je tu jako kluk na kolenou se svým oblíbeným dřevěným letadlem, vyrobeným dědečkem. Jako by mu předurčil životní dráhu. Jaroslav Koutný po základní vojenské službě zůstal v armádě a sloužil jak specialista v leteckém provozu. A ještě něco přispívá k poetice této knížky. Volné přecházení ze spisovné češtiny do hovorového nářečí, kterým se v Boskovicích mluvilo. V kapitolách Jeden den učedníka fy Antonín Horák, Vybavení

učedníka vercajkem, De se do Slópa nebo Dětské hry, je zachován neocenitelný dokument života na malém městě před 2. světovou válkou. Na vzpomínaném večeru 4. prosince 2012 byli i současníci Jaroslava Koutného – Stanislav Trnečka, Jaroslava Kovaříková, profesor Branský a mnoho dalších. Ti tři zavzpomínali a několika příhodami přiblížili dobu tak vzdálenou. Knihu „Boskovice - můj betlém“ vydal Klub přátel Boskovic a je k dostání v pokladně muzea a na informačním středisku v přízemí boskovické radnice. Betlém se zase do Třebechovic vrátí a tak když ho tam náhodou někdy uvidíte, vězte, že je to vzpomínka na mládí Jaroslava Koutného z Boskovic.

Jaká byla 16. výstava betlémů v Rychnově nad Kněžnou PhDr. JAN TYDLITÁT V pátek 7. prosince 2012 otevřeli Lanškrounští mechanické betlémy Jana Červeného, Čestmíra pištci ze ZUŠ Jindřicha Pravečka pod uměleckým Čermáka, Bedřicha Šilara a Jaroslava Šifaldy. Mezi vedením Marty Obrové již 16. výstavu betlémů úspěšné nováčky letošní výstavy patřili dva zkušez kraje Orlických hor. Jejich renesanční kostýmy ní řezbáři Lubomír Zeman z Náchoda a Ladislav byly nádherným doplňkem pro výtvarnou koncepDvorský z Nové Paky. ci celé výstavy, jež čítala na 170 exponátů betlémů Nechyběly ani betlémy textilní, pletené, háčkoa 1500 ozdob od sedmi autorek, z nichž některé si vané, skleněné a z perníku. Magnetem výstavy se své doslova filigránské výtvory přišly samy vkusně pro všechny generace stal velký ježčí betlém s více instalovat na šest jehličnanů, deset bříz a na dvajak padesáti ježky, kteří zabydleli jednu krásnou náct krásných borových větví. vesničku pod horami, kterou pro ně vytvořily Letošní výstava byla na betlémy mimořádně bostudentky Střední školy vizuální tvorby z Hradce hatá. Zasloužené pozornosti se těšily opravdu výjiKrálové, které obohatily výstavu o řadu dalších mečné exponáty, k nimž patřilo 50 barokních obrazů nápaditých dekorativních prvků. Díky žákům ZUŠ andělů ze 16. a 17. století z Jižní Ameriky, velkolepý z Rychnova, Dobrušky, Hradce Králové, Žamberznak ruského impéria, výšivka z dílny betlemáře ka, Cvrčkům z MŠ Láň, X-tetu, Prausova pěvecZdeňka Velebného z Ústí nad Orlicí, která po rychkého sboru a Rychnovským trubačům nechyběly novské premiéře putuje rovnou do Ruska, aby tam ani kouzelné podvečerní malé koncerty. Pořadatelé připomínala 400 let Romanovců na Ruském trůnu. měli radost ze zájmu a hlavně z nadšených tváří Tím zdaleka nekončí výjimečné kousky rychnov11 178 spokojených návštěvníků a vyjadřují poděské výstavy. Obdivu se těšily čtyřmetrový betlém kování pojišťovně Kooperativa a firmě Škoda Auto s příběhem z Hřebče od Josefa J. Haldy, stejně Kvasiny za podporu výstavy, která byla krásnou dlouhý Valašský betlém – největší betlém, který ozdobou letošního adventu a celých Vánoc. kdy byl u nás vytištěný, mistrovské řezbářské dílo Závěrečné poděkování patří všem tvůrcům, Jiřího Loudy – sklářský adventní betlém, dokončesběratelům a východočeským muzeím za jejich ný těsně před naší výstavou, nové betlémy Hany zápůjčky, kterými pomohli vytvořit jednu z dalších Šromové a Jana Plocka. Pozornosti neušly ani čtyři zdařilých betlemářských výstav v našem městě.

87

7

Sbírky betlémů v muzeích Moravy a Slezska

Betlémy Muzea v Bruntále a betlemáři v ní zastoupení KVĚTOSLAVA MÁLKOVÁ Bývalé rakouské Slezsko se svou tradiční plátenickou a soukenickou výrobou, bylo již od přelomu 18. a 19. století betlemářsky bohatou oblastí. Tradiční formou místní tvorby byly dřevěné vyřezávané figurky. Částečně místní produkci mapují sbírky Muzea v Bruntále. Vývoj sbírky betlémů Muzea v Bruntále úzce souvisí se samotnou historií muzea, jehož kořeny sahají až k přelomu 19. a 20. století. Roku 1898 se patnáct bruntálských občanů dohodlo, že budou usilovat o zachování hmotných dokladů minulosti pro poučení příštím generacím. V roce 1907 založili muzejní spolek, který se záhy transformoval v městské muzeum s vlastními výstavními prostorami.1 Sběratelská činnost této instituce byla od počátků pestrá, s širokým územním rozsahem. Od svých začátků se muzeum věnovalo i sbírání dokladů slezské lidové kultury, včetně betlemářství. Nebyla to sice systematická sbírková činnost, přesto se povedlo tehdejším správcům muzea v průběhu první poloviny 20. století shromáždit prostřed-

nictvím koupí i darů bohatý soubor jednotlivých figurek i několika skříňkových betlémů. Sbírky městského muzea bez větší úhony přečkaly druhou světovou válku a jsou významnou součástí dnešních fondů Muzea v Bruntále, které dnes sídlí na zámku Bruntál. V současnosti sbírka betlémů a betlémových figurek čítá 482 samostatných položek. Více jak polovina těchto předmětů pochází ze sbírkotvorné činnosti prvních dvou správců bruntálského muzea, asi jedna pětina z nálezu betlémových figurek z let 1960–1964 v Rýmařově, zlomek (5 ks) z blíže neurčených svozů, zbytek nelze dohledat. Vzhledem ke vzni-

Soustružený betlém od Eduarda Böhma (1890–?) z Bruntálu

8

87

ku kolekce můžeme s jistou tolerancí tvrdit, že představuje soubor prací slezské provenience (v rámci českého respektive rakouského Slezska). A to až na čtyři betlémy z Čech, Rakouska a Itálie a souboru figurek (88 ks) pocházejících z Králicka. Původem slezské práce jsou z větší části lokačně i autorsky určené. Ideálním způsobem představuje celou bruntálskou sbírku katalog s názvem Betlémové figurky a betlémy ze sbírek Muzea v Bruntále, který muzeum vydalo v roce 2006. Každá figurka i betlém jsou zde zastoupeny barevnou fotografií, včetně určení provenience, datace, autorství, materiálů a rozměrů.2 Muzeum katalog prodává za 120 Kč ve své prodejně na zámku Bruntál nebo ho lze objednat na internetových stránkách muzea www. mubr.cz v sekci nabídka, podsekci publikace. Nebo písemně na adrese muzea: Muzeum v Bruntále, Zámecké nám. 7, 792 01 Bruntál. Pojďme se nyní v rámci tohoto článku alespoň částečně seznámit s těmi nejzajímavějšími kousky v bruntálských sbírkách včetně seznámení se s jejich autory. Významným betlemářským střediskem byla v minulosti Andělská Hora, rodiště a působiště jednoho z nejznámějších slezských betlemářů Josefa Partsche. Josef Partsch se narodil 19. 12. 18133 v Andělské Hoře jako syn drobného rolní-

Tzv. Olbrichův betlém, Králíky, konec 18. století

ka. Od dětství projevoval vlohy k řezbářství, když si sám pro radost vyřezával nejrůznější figurky. Jeho rodiče však neměli dost peněz, aby ho mohli dát do učení k sochaři Kutzerovi z Horního Údolí, a tak zůstal J. Partsch bez sochařského vzdělání. To mu však nezabránilo, aby se vlastní pílí ve své práci nezlepšoval. O jeho figurky byl velký zájem. Pracoval také pro okolní truhláře, jimž dodával řezby na nábytek, a plnil i církevní objednávky. Za svou obživou jezdil do Nisy, Vratislavi nebo Olomouce, kde pro kostel sv. Mořice vyřezal sochy sv. Petra a Pavla v životní velikosti.4 Přes velký zájem o jeho práci nebyl výdělek nijak veliký. Josef Partsch zemřel jako nemajetný v domě svého synovce v Andělské Hoře 26. 9. 1886. V matrice byl povoláním uveden jako sochař.5 Josef Partsch se živil především vlastní řezbářskou tvorbou a výrobou betlémových krajin a architektury se pravděpodobně nezabýval. Víme, že autorem řady betlémů s Partschovými figurkami byl jeho současník Matthias Kunert, tkadlec z Andělské Hory. O tom, že Partsch vyráběl betlémové figurky hlavně k obživě, může svědčit i časté opakování motivů a typů postav. Tyto figurky (často dvojce, pastýřů i žen, jdoucích vedle sebe, za sebou, držících se kolem ramen nebo za lokty) se opakují na dochovaných fotografiích betlémů z Andělské Hory, ale i v samotných fondech bruntálského muzea, stejně jako se objevují ve sbírkách Slezského zemského muzea. Naprosto nezaměnitelní jsou Partschovi tři králové s pážaty, která jim přidržují pláště. Je však třeba zdůraznit, že přestože J. Partsch vyřezával své figurky téměř sériově, nikdy nesklouzl k zjednodušování nebo snížení kvality své práce. Partschovu práci zastupují v muzejních sbírkách 2 skříňkové betlémy a množství samostatných figurek, a to jak lidských postav, tak zvířat. Stejně jako Andělská Hora byl i samotný Bruntál domovem několika tvůrců betlémů. Nejpočetněji jsou v našich sbírkách zastoupeni bratři Böhmové, pocházející ze staré soustružnické rodiny,

87 která se ve městě usadila již v 18. století. Starší Eduard se narodil v Bruntále 9. 11. 1890, mladší Alois pak 7. 6. 1895. Oba bratři od dětství žili mezi dřevem a měli k němu jistě blízko. Zatímco starší Eduard převzal řemeslo po otci, Alois, zřejmě nadanější, se dal na profesionální řezbářskou a sochařskou dráhu. V letech 1911–1913 navštěvoval řezbářskou školu v Králíkách, po níž se věnoval především práci se dřevem. Vyřezával plastiky svatých, svícny (v podobě ženských figur), stojany na lampy, figury zvířat, pravděpodobně zhotovil i části vybavení pro Hubertovu kapli v Karlově Studánce.6 V roce 1927 vytvořil spolu s Friesem Ganzem betlém pro kostel v Horním Městě.7 Muzeum v Bruntále uchovává několik figurek a nádherný celodřevěný betlém od Aloise Böhma, který má i celé pozadí tvořené dřevěným do detailů propracovaným reliéfem města přecházejícím plynule v betlémovou krajinu. Eduard Böhm je pak ve sbírkách zastoupen unikátním betlémem tvořeným soustruženými figurkami. Dalším bruntálským tvůrcem betlémů zastoupeným ve sbírkách je Josef Meyer. Práce tohoto příležitostného řezbáře, narozeného v Bruntále 27. 2. 1832, byla velmi pestrá a nápaditá, o čemž svědčí různorodost námětů, jimž se věnoval. J. Meyer byl bruntálským tkalcem, ale řezbářství bylo očividně jeho velkou zálibou. Zemřel 9. 6. 1917.8 Z jeho betlémových figurek Muzeum v Bruntále vlastní pouze výjev Útěk do Egypta a jediný kus dochovaný z kompletního závěsného betlému, darovaného muzeu v roce 1924. Je veliká škoda, že tato část představuje pouze krajinu se zvířaty, takže není možné udělat si lepší představu o výtvarném ztvárnění tohoto betlému. Jediným vodítkem nám mohou být další Meyerovy práce, které se dodnes nachází v bruntálských sbírkách. Jedná se o soubor 12 figurek s pohyblivými pažemi, představujících postavy z opery Oberon, vyřezaných Meyerem v roce 1898, nebo závěsný reliéf Sv. Anny samotřetí.

9

Skupina cikánů ze Zlatých Hor, kolem 1840

Jak bylo řečeno výše, část současné sbírky betlémů představují figurky pocházející z nálezu, učiněného někdy v letech 1960–1964 na půdě Základní školy v Rýmařově. Podle slov jednoho z nálezců, pana Jiřího Karla z Rýmařova, se na této půdě nacházelo přes 500 figurek, z nichž však čtyři stovky spálil tehdejší školník, který se svým činem nálezcům pochlubil.9 Zbývající figurky nálezci předali tehdejšímu Okresnímu vlastivědnému muzeu v Bruntále, které je zařadilo do svých sbírek. Část těchto figurek pochází z králické produkce, zbytek je pravděpodobně místní provenience. Jedná se pouze o jednotlivé figurky, z nichž některé tvoří menší soubory, u nichž se dá s jistotou tvrdit, že pocházejí z jedné ruky. Rýmařovský nález obsahoval dokonce část malovaného postního betlému, signovaného F. S. 1883. Jedná se o jedinou ukázku betlémových figurek malovaných na papíře ve sbírkách Muzea v Bruntále. Také Vrbno pod Pradědem je městem s betlemářskou tradicí, která je celkem bohatě zastoupena v bruntálských sbírkách. Jedná se hlavně o práce Johanna Jielga (někdy uváděného jako Jilga) a dvou Müllerů, staršího a mladšího. Johann Jielg byl malířem a pozlacovačem, narozeným ve Vrbně 24. 6. 1835 v rodině tkalce. Zemřel 16. 6. 1903.10 Jeho tvorba je v muzeu zastoupená především figurkami darovnic a domky. Jielgovy

10

87

ženské figurky silně připomínají králickou produkci, která však sama na ženské postavy byla chudá.11 Je docela dobře možné, že Jielg v tomto směru ovlivnil králické tvůrce, kteří své figurky vyráběli na počátku 20. století. Tak jako králičtí řezbáři využíval J. Jielg papíru a dokonce i rýže pro náznak předmětů nesených v košících a nůších. Konečně samotné Králicko leží v podstatě u hranic Slezska a od Vrbna pod Pradědem ho dělí kolem 70 km. Vzájemné ovlivňování se slezskými betlemáři je tedy jen přirozené. Další vrbenské práce jsou připisovány dvěma Müllerům, odlišovaných jako starší a mladší. V jedné poznámce v původní přírůstkové knize muzea se uvádí vrbenská práce od Müllera, 1810–1885.12 V roce 1885 zemřel ve Vrbně pod Pradědem pouze jediný Müller, a to Anton Müller 31. ledna. Anton Müller pocházel ze Šropengrundu (dnes zaniklá ves) u Staré Červené Vody. Protože se Anton Müller do Vrbna přistěhoval odjinud, lze logicky předpokládat, že se jedná o Müllera staršího, jehož práce jsou často v přírůstkových knihách datovány kolem 1840. Životopisné údaje Müllera mladšího se zatím odhalit nepovedlo. Práce obou Müllerů jsou řemeslně dovedně ztvárněné s osobitým provedením. Lokačně určené práce slezské provenience uzavírají figurky pocházející ze Zlatých Hor. Drtivá většina z nich odpovídá typu zlatohorských figurek, tak jak je v německé literatuře uváděn jako „Zuckmantel Geburtsmannl“.13 Zajímavou kompozici zde představuje skupina cikánů, zpodobňující zřejmě věštění Ježíšovy budoucnosti. Sedm figurek je i autorsky určeno jako práce J. Scholze, kolem roku 1830. Část z nich představující výjev z postní varianty betlému pochází z poutního kostela Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. V samotných Zlatých Horách žilo na konci 18. a v průběhu 19. století několik Scholzů s křestním jménem začínajícím na J. Jednalo se vesměs o řemeslníky, většinou tkalce, ale také o jednoho rukavičkáře a jednoho krejčího. Nelze proto

bez bližších znalostí o tomto řezbáři rozhodnout, o kterého z nich se jedná. Posledním místně určeným souborem je část chrámového betlému z kostela ve Slezských Pavlovicích. Jedná se jednoznačně o profesionální řezbu z 2. poloviny 19. století, pravděpodobně z dílny některých tzv. uměleckých ústavů, které tehdy vyráběly betlémy většinou pro církevní objednavatele. Vzhledem k německému obyvatelstvu, které zde v této době žilo, lze předpokládat, že se by se mohlo jednat i o tyrolskou práci. Na druhou stranu nelze vyloučit ani autorství umělce, který ve 2. polovině 19. století při přestavbě kostela vyhotovil části interiérového zařízení, s nimiž podoba figurek koresponduje. Zbývá soubor betlémů a figurek slezské provenience, bez bližšího místního určení, představujících práce od konce 18. století do počátku století 20. Zajímavá je v této části sbírky ceroplastika Jezulátka v dřevěné skříňce, darovaná muzeu v roce 1940 knihkupcem Rudolfem Thielem jako betlém s relikvií.14 Relikvii představuje dolní čelist neznámého světce. Za vypíchnutí stojí také část šlechtického betlému s figurkami pokrytými plátkovým zlatem a dvě figury z chrámového betlému, představující jednoho ze tří králů a Simeona s Ježíškem v náručí. Ani u jednoho z těchto souborů se nedochovaly bližší informace o jejich původu. Pouze u šlechtického betlému víme, že se jedná o svoz. U dvou velkých plastik (kolem 75 cm) můžeme pouze odvodit, že pocházejí z většího chrámového souboru, který se obměňoval v souladu s průběhem církevního roku. Zvláště vzhledem k postavě Simeona, který se v betlému objevuje až na Hromnice. Do slezských, blíže neurčených prací je také zahrnut početný soubor 46 figurek, tvořících kdysi betlém jednoho majitele. Všechny figurky totiž dostaly později minimálně již druhou vrstvu polychromie, která jim vtiskla jednotné rysy obličejů. Figurky dosahují velikosti až 20 cm, většina je jich kolem 14 cm, některé jsou kvůli perspektivě

87 menší. Vyniká mezi nimi závěsný reliéf Nanebevzetí Panny Marie. Svým provedením ukazuje na poloprofesionální dílnu a nelze vyloučit, že se jedná o samostatnou plastiku. Existuje však i možnost, že byla součástí betlému, v němž se výjevy podle průběhu církevního roku proměňovaly. Pro tuto domněnku může svědčit i výjev Odpočinek na cestě do Egypta, který je v betlému také obsažen. Představuje Marii sedící na povaleném sloupu s Ježíškem v náručí (postava dítěte chybí) a tři Josefovy syny. Kompozice dvou mužů nesoucích mezi sebou oválný koš (E316B) je zase naprosto téměř identická s figurkou N2026/4 ze sbírek Slezského zemského muzea. Zde je určená jako práce J. Bittnera z Bruntálu, kolem roku 1860. Určit celý soubor jako Bittnerovu tvorbu se na základě jediné podoby jeví jako příliš odvážné. Proto zůstává tento betlém mezi blíže neurčenými pracemi, s poznámkou, že se může jednat o práci Bittnerovu. V rámci této části kolekce se nacházejí také figurky kamzíků a dvě figurky permoníků nesoucích rudu. Je zajímavé, že kamzíci jsou s oblastí Jeseníků spojeni od roku 1913, kdy zde arcivévoda Evžen Habsburský podnikl úspěšný pokus o jejich vysazení. Permoníci pak jsou pravděpodobně reminiscencí na dlouholetou hornickou tradici Bruntálska v oblasti dolování železné rudy. Podle prvních přírůstkových knih muzea bylo těchto figurek ve sbírkách více, bohužel se dochovaly jen tyto dvě, z nichž jedna je značně poničená. Zbývající část sbírky představují práce pocházející z Čech a dva betlémy z Rakouska a Itálie. Všechny české práce až na jeden betlém mají svůj původ v Králíkách. Tento malý betlém pod skleněným poklopem s tragantovými figurkami i architekturou pochází patrně ze západních Čech, možná z Karlovarska. Zde se vyráběly takovéto malé betlémky, které často nakupovali lázeňští hosté, a tak se s nimi můžeme setkat v mnoha muzejních sbírkách.15 Králickou produkci kromě samostatných figurek reprezentuje v bruntálských sbírkách tzv. Olbri-

11

Vesnický dům od Johanna Jielga (1835–1903) z Vrbna pod Pradědem

chův betlém. Jedná se o dar starosty W. F. Olbricha bruntálskému muzeu. Olbrichovy jesličky, v literatuře tak často uváděné, představují práci z konce 18. století. Ostatní figurky pak mapují králickou produkci z 2. poloviny 19. století až po dobu první republiky. Na těchto figurkách řazených v rámci jednotlivých typů chronologicky, zřetelně vidíme přechod k hromadné masové produkci, kterou jsou Králíky známy. Králické figurky často vidíme v betlémech vedle figurek jiných tvůrců a jejich rozšíření po celém Česku a vlastně i světě, mohou doložit sbírky snad každého muzea, v němž se nachází kolekce betlemářských výrobků. Zajímavé jsou v tomto souboru figurky pastýřů a pastýřek, které byly zakoupeny do muzea v roce 1923 jako nové jesličkové figurky z Králík – vymírající domácí průmysl.16 Těchto pět figurek představuje zručnou řezbářskou práci, s dokonale provedenými detaily včetně prstů na rukách i nohách, bez použití papíru. Reprezentují naprostý protiklad k produkci běžně známé z Králík a okolí v tomto období. Aby byl výčet betlemářských prací v bruntálských sbírkách úplný, zbývá ještě zmínit dva betlémy cizí provenience. Jedná se o tzv. betlémskou horu pod skleněným poklopem a skříňkový betlém z Bolzana. Betlém pod skleněným poklopem s figurkami tvarovanými z vosku a oblečenými do textilních šatiček, byl doposud v literatuře uváděn jako

12

87

slezská práce. Vycházelo se obvykle z předpokladu, že jako předmět uložený v bruntálském muzeu, je pravděpodobně slezský. V. Vaclík dokonce tvrdí, že jsou na něm znázorněny důlní zařízení jako odkaz na bruntálské hornictví.17 Ve skutečnosti se však jedná pouze o vesnický domek se studnou a špalkem na dřevo. Díky pečlivému průzkumu původní muzejní evidence, se povedlo odhalit, že tento betlém je ve skutečnosti import z Korutan, pocházející z pozůstalosti slečny Broschové.18 Podobný osud měl vlastně i skříňkový betlém z jižních Tyrol, z Bolzana. I on se uváděl ze stejných důvodů jako slezské provenience. Díky podrobnému popisu tohoto betlému, který byl vystaven v Bruntále na přelomu let 1929–1930 na výstavě uspořádané tehdejším správcem muzea E. Weiserem, se povedlo určit jeho italský původ.19 Tímto výčtem je stručně představena celá sbírka betlémů a betlémových figurek Muzea v Bruntále. Muzeum se snaží zpřístupnit tuto kolekci široké veřejnosti na vánočních výstavách betlémů, které ve svých prostorách koná přibližně každé tři roky. Právě na letošní rok taková výstava vychází, její vernisáž proběhne 5. 12. Všichni jsou srdečně zváni. Poznámky:

1 STRUČNÝ průvodce městským museem v Bruntále. Bruntál, nedatováno, s. 3. 2 MÁLKOVÁ, K. Betlémové figurky a betlémy ze sbírek Muzea v Bruntále. Bruntál, 2006, s. 148. 3 Životopisná data Josefa Partsche jsou v literatuře obvykle uváděna špatně. A. Karasek a J. Lanz ve své knize uvedli chybné roky, které později zřejmě převzal i V. Vaclík. A. KARASEK – J. LANZ. Krippenkunst in Böhmen und Mähren vom Frühbarock bis zur Gegenwart. Magdeburg,

1974, s. 204. Zemský archiv v Opavě, Sbírka matrik severomoravského kraje, BR II 4, fol. 44. 4 WEISER, E. Der Krippelschnitzer Josef Partsch, Engelsberg. Zum 40. Todestage. Freudenthaler Ländchen, 1926, s. 82. 5 Zemský archiv v Opavě, Sbírka matrik severomoravského kraje, BR II 21, fol. 164. 6 PAMĚTNÍ kniha města Bruntálu 1921 – 1923. Strojopis českého překladu. Muzeum v Bruntále. S. 90. 7 VACLÍK, V. Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha, 1990, s. 84. 8 Zemský archiv v Opavě, Sbírka matrik severomoravského kraje, BR I 45, fol. 139. 9 Podle ústního sdělení Mgr. Jiřího Karla z Rýmařova, 24. 10. 2006. 10 Tento Johann Jielg je jediným Johannem Jielgem, který zemřel dospělý v rozmezí let 1725 – 1903 ve Vrbně pod Pradědem. Zemský archiv v Opavě, Sbírka matrik severomoravského kraje, BR XI 17, BR XI 20. 11 Z. LENDEROVÁ. Historické betlémy z Čech, Moravy a Slezska. Hradec Králové, 2004, s. 16. 12 Muzeum v Bruntále, Přírůstkové knihy Městského muzea v Bruntále z let 1906–1942, evid. č. 636. 13 A. KARASEK – J. LANZ. Krippenkunst in Böhmen und Mähren vom Frühbarock bis zur Gegenwart. Magdeburg, 1974, s. 202–203. 14 Muzeum v Bruntále, Přírůstkové knihy Městského muzea v Bruntále z let 1906–1942, evid. č. 6141. 15 J. HÁNOVÁ – F. VALENA. Betlémy. Praha, 2002, s. 51–52. 16 Muzeum v Bruntále, Přírůstkové knihy Městského muzea v Bruntále z let 1906 – 1942, evid. č. 1843. 17 Tuto informaci zřejmě také převzal z díla A. Karaska a J. Lanze. VACLÍK, V. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha, 1987, s. 96. A. KARASEK – J. LANZ. Krippenkunst in Böhmen und Mähren vom Frühbarock bis zur Gegenwart. Magdeburg, 1974, s. 203. 18 Muzeum v Bruntále, Přírůstkové knihy Městského muzea v Bruntále z let 1906 – 1942, evid. č. 4178. 19 WEISER, E. Die Krippenschau in Freudenthal. Freudenthaler Ländchen, 1930, s. 14. n

Popisky k barevným obrázkům na obálce Titulní strana: Dagmar Kubíčková z Prahy: Svatá rodina, keramika a sklo (z výstavy v Žel. Brodě 2012/13) 2. strana: Betlémy z Muzea v Bruntále. Nahoře: Betlém od Josefa Partsche (1813–1886) a Matthiase Kunerta z Andělské Hory. Dole: Betlém od Aloise Böhma (1895–?) z Bruntálu 3. strana: Nahoře sběratel betlémů Libor Pištělka. Dole Plškův betlém z Náchodska, detail, polychromovaná řezba (z výstavy v Rychnově nad Kněžnou 2012) Zadní strana: Boskovický betlém od Jaroslava Koutného (majetek TMB)

87

Z betlémů Muzea v Bruntále Nahoře: Odpočinek na cestě do Egypta, snad J. Bittner z Bruntálu, polovina 19. století

Darovník od Antona Müllera (1810/1811–1885) z Vrbna pod Pradědem a darovnice od Johanna Jielga (1835–1903) z Vrbna pod Pradědem

13

14

87

Sklářský adventní betlém od Jiřího Loudy z Pardubic (z výstavy v Rychnově nad Kněžnou 2012)

87

Z výstavy v Rychnově nad Kněžnou 2012 • Nahoře: Barokní andělé z Jižní Ameriky (16. a 17. stol.) • Dole: Deskový betlém z Kapucínského kláštera v Opočně (pol. 18. stol.)

15

16

87

87

17

Z výstavy ústeckoorlických betlémů ve Švýcarsku 2012/13. Betlémy z majetku Městského muzea v Ústí n. Orlicí (str. 16–20) Nahoře autorský betlém od Josefa Špringra, dole vánoční betlém od Jiřího Knapovského

Tříkrálový betlém od Jiřího Knapovského. Pro Ústí nad Orlicí je typické, že tříkrálový betlém se stavěl, či lépe přestavoval, až na tento svátek. Uvedená obměna spočívala v tom, že se většina nebo všichni darovníci nahradili bohatým tříkrálovým průvodem. Z vánočního betlému se odstranil výjev Zvěstování pastýřům, ve chlívku se tradiční svatá rodina nahradila P. Marií s Ježíškem na klíně a Gloria se nahradilo hvězdou (kometou), na té bývá někdy namalováno symbolicky Jezulátko. I v papírových betlémech byla hvězda (vlasatice) někdy vyřezávaná. V ústeckém tříkrálovém průvodu jsou ponejvíce zastoupeni jezdci (často nesou na praporech symboly K, M, B), osedlaní velbloudi (nejčastěji ve dvojicích), nejméně jeden slon a výjimečně se objevuje i žirafa. V minulosti byl každý betlemář spíše hrdý na bohatý tříkrálový průvod, dnes se snad větší oblibě těší vánoční betlémy. Je to zřejmě proto, že kdysi zobrazované výjevy ze současnosti nás dnes oslovují svou starobylostí a líbezností. Z tohoto důvodu někteří současní betlemáři staví pro sebe mimo vánoční betlém samostatný menší betlém tříkrálový.

18 87

Hromniční betlém od Jiřího Knapovského. Kdo měl v Ústí vánoční betlém, měl automaticky figurky varianty tříkrálové. Biblický děj, zobrazovaný na hromničním a postním betlému, se odehrává v Jeruzalémě, ale vzhledem k tomu, že betlemář používal stejný fundament i obdobný způsob zpodobnění, používá se tradičně i pro tyto scenérie pojmenování betlém a to nejen na Ústecku. Jejich stavění bylo i v minulosti ojedinělé, nebyly ani v kostele a po několik desetiletí se již v ústeckých domácnostech neobjevují, vystavují se výhradně v muzeu. Poslední pravidelně stavěný hromniční a postní betlém v domácnosti se navštěvoval u zbožné farnice Antonie Havránkové, ještě okolo roku 1970, šlo o pozdní práci Františka Štancla (1885–1963), zhotovenou na objednávku podle předlohy J. Štantejského. U hromničního betlému se ve uprostřed místo chlívku postavila kulisa chrámu s výjevem Obětování Páně, kde Ježíška drží sv. Simeon za přítomnosti P. Marie a prorokyně Anny. Svatý Josef je zpodobňován se dvěma holoubátky, které nese jako obětní dar, který navíc symbolizuje chudobu. Okolo chrámu se stavělo město Jeruzalém s hradbami; zda po celém betlému, záviselo zejména na tom, kolik „městských“ paláců a domů měl betlemář k dispozici.

87 19

Postní betlém od Jiřího Knapovského. Postní betlém již vyžadoval zásadní přestavbu celého terénu se snahou zobrazit biblický děj. Uprostřed na kopci se vybudovala Getsemanská zahrada s olivovníky a oplocením, kde ve středu klečí modlící se Kristus a anděl mu podává kalich útěchy. Opodál spí apoštolové Petr, Jakub a Jan, který se tradičně pro své mládí zobrazuje bez vousů. K zahradě přivádí Jidáš římské legionáře s dalšími pochopy. Výjev je v popředí doplněn rokujícími Židy a to veleknězi a farizeji, kteří mají při betlémském zpodobňování ustálené atributy. Vzhledem k tomu, že děj se odehrává v noci, nechybí „světlonoši“ s pochodněmi a jako stafáž v pozadí jsou i další obyvatelé Jeruzaléma. V rodině Františka Knapovského v kovárně na Královehradecké ulici v Ústí nad Orlicí se stavěl hromniční i postní betlém od Jarolíma Štantejského (1832–1899), a to inspirovalo malíře Jiřího Knapovského, který z tohoto rodu pochází, k vytváření těchto betlémů podle starých vzorů i pro další zájemce. (Má)

20 87

87

21

Úspěšné výstavy českých malovaných betlémů v Evropě Ústeckoorlické betlémy poutaly v zahraničí zaslouženou pozornost JARMILA SÜSSEROVÁ, ředitelka městského muzea v Ústí nad Orlicí Od listopadu 2012 do ledna 2013 byly ústeckoorlické betlémy vystaveny ve švýcarském Gruyeres (u Ženevského jezera) a belgickém Bruselu. Jen v těchto městech je vidělo přibližně 40 tisíc návštěvníků. A jak to všechno začalo? V roce 2011 oslovil kurátor a ředitel Nadace zámku v Gruyeres Raoul Blanchard Městské muzeum v Ústí nad Orlicí, které navštívil s vnučkou českotřebovského Karla Jankele - paní Ivankou Marti a požádal mě, zda bych v roce 2012 zajistila výstavu ústeckoorlických betlémů ve Švýcarsku. Prohlédl si betlémy v ústeckoorlickém muzeu, poslal plány a z naší strany pak začala příprava realizace výstavy. Vývoz mimo EU a původní omezení objemu vývozu s ohledem na možné represe v souvislosti s kauzou DiagHuman sice na půl roku další konkrétní jednání pozdržely, nicméně do října 2012

byly doplněny všechny požadované dokumentace a povolení tak, aby bylo možné 11. listopadu 2012 odjet do Švýcarska. Zde je na místě poděkovat všem zainteresovaným zaměstnancům Ministerstva kultury a Národního památkového ústavu, kteří se ve zkráceném termínu podíleli na zdárném průběhu veškerého povolovacího řízení. Během pěti dní bylo nutné instalovat ve dvou sálech dvěma osobami výstavu sestávající z cca 3,5 tisíce součástí: vánoční, tříkrálovou, hromniční a postní variantu z 90. let 20. století (autor Jiří Knapovský), třímetrový tříkrálový betlém (autor Josef Springer), osmimetrový betlém a jeho metrovou

Členky ČSPB paní Ivanka Marti a ředitelka ústeckého muzea Jarmila Süsserová

22

87

tříkrálovou variantu (převážně od Jarolíma Štantejského), dvoumetrový vánoční betlém (malíři 1. poloviny 19. století a Václav Víšek), upoutávkový betlém (autor Josef Procházka) a konečně i třebovský Jankelův betlém. K tomuto účelu musely být samozřejmě některé betlémy v rozsahu 100-400 figur postaveny již v Čechách, jen dva velké byly ponechány na přímou stavbu na místě. To ovšem kladlo nemalé nároky na jejich ideální seskupení do auta, které jediné bylo schopné projet (se sklopenými zrcátky a 10 cm po obou stranách) úzkou branou zámku. Skládací hlavolam se v pátek 8. 11. 2012 přece jen podařilo vyřešit a v pondělí velmi brzy nad ránem se vyjíždělo. Téměř jedenáct set kilometrů a anabáze na hranicích, na které jsme v EU už zapomněli, bylo hned druhý den překonáno poklidnou atmosférou turisticky bohatě navštěvovaného středověkého městečka, které si váží každého příchozího a pro jeho dobro společnými silami jeden obchodník druhému pomáhá tak, aby všem bylo dobře. Úžasný výhled na Alpy či krajiny v oparu v podhradí jsme si sice moc neužili, protože výstavu bylo nutné instalovat vždy až do večerních hodin, ale dobrá věc se nakonec podařila. V úterý 12. listopadu už stála sestavená jedna místnost. Jelikož do Švýcarska cestoval náš rodinný betlém, který zabírá 8 metrů délky, bylo nutné zvládnout ještě týž den i sestavení jeho podkladové kostry a pokladení mechem, abychom hned od rána mohli zapichovat rozrovnané figurky. Ve středu přijela paní Ivanka Marti, se kterou jsme na připravený podkladový materiál sestavili i její celek, ale pak už jsme týž den stačili stěží dokončit instalaci Suchomelova betlému. Aranžmá starší části betlému (zlomek zachovaný po pradě-

dečkovi), tříkrálové varianty a tzv. „pedagogické vitríny“, kde byl naznačen postup malby figur podkladový materiál s různým značením a ukázkami tvorby několika malířů, jsme instalovali až ve čtvrtek, který byl využit ještě pro prezentaci českých tištěných betlémů a Procházkova betlému z velkých figur. V pátek bylo nutno ustrojit stromky bílými papírovými ozdobami, před skálu vrůstající do jedné z místností představět zvětšeniny tříkrálových figur Štantejského a pak už jen prohlédnout, zda je vše v pořádku a být k dispozici při tiskové konferenci. Na večerní vernisáži, která se odehrávala na ztemnělém nádvoří, jsme měli možnost poznat i zástupce velvyslanectví v Bernu s doprovodem, pana Opatřila, který nám v průběhu předchozích jednání byl velmi nápomocen. Z reakcí zúčastněných a zaměstnanců nadace bylo velmi dobře patrné, že výstava zaujme. Konečná statistika a ohlasy v tisku i knize návštěv opravdu potvrdila zajímavou účast: celkem 18 906 spokojených návštěvníků. Dalším místem, kde ústeckoorlický betlém vzbudil pozornost, byl Brusel. Ve dnech 2. prosince 2012 až 7. ledna 2013 reprezentoval Pardubický kraj betlém Jiřího Knapovského, který byl vystaven v hlavní bruselské katedrále sv. Michaela a sv. Guduly. Ohlasy přímo z místa byly reprodukovány v tisku a jak víme od zástupců Pardubického kraje, návštěvnost byla značná a obdiv neskrývaný. Obě akce již skončily, věřím však, že celoročně Vám Městské muzeum v Ústí nad Orlicí zprostředkuje podobné zážitky, které získali návštěvníci obou výstav. Važme si i nadále, obdobně jako návštěvníci v zahraničí, tradičních hodnot, které nás skvěle reprezentují. n

Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte předsedovi redakční rady na e-mail: [email protected], ale i na CD-ROM nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: [email protected] (p. Pavel Nenkovský).

87

23

Galerie tvůrců malovaných betlémů – tentokrát z podhůří Orlických hor

O malíři ústeckých betlémů Jiřím Knapovském JARMILA SÜSSEROVÁ Zazní-li mezi betlémáři jméno Jiřího Knapovského z Ústí nad Orlicí (*1930 v Ústí nad Orlicí), vybaví si snad každý jeho barevné malované papírové figurky, které procházejí půvabnou zelenou krajinou plnou stylových českých chaloupek, či míří z uceleného honosného města do středu zájmu celého betlémského výjevu – k jesličkám, kde spí Jezulátko. Vůbec nevadí, že jeho figurky vznikaly v padesátých či devadesátých letech 20. století, či na přelomu století následujícího, vždycky nesou stále tradované znaky tak typické pro ústeckoorlické betlémy už od konce 18. století. Svou tvorbou se dá tento znalý malíř betlémů lehce přirovnat ke svému velkému vzoru Jarolímu Štantejskému (1832-1899), jehož betlém zdobil každé Vánoce rodinnou světnici v kovárně Knapovských v Ústí nad Orlicí na Královehradecké ulici čp. 318. Mladý Jiří, který později v profesi následoval svého otce, se jako jediný ze tří sourozenců nadále věnoval i malování betlémů. Základní znalosti mu patrně předal právě tatínek František, který, i když v menším rozsahu, se malování betlémů věnoval také. Jiří Knapovský však měl v tomto směru možnost dále pozorovat profesory kreslení z místní průmyslové školy textilní, malování betlémů okukoval i u místních malířů - pozlacovačů Josefa Springera (1867–1947) a Františka Štancla (1885–1963). S další řadou šikovných výtvarníků se sešel „na vojně“ v Horšovském Týně. Stále kreslil a jeho dobrý pozorovací talent spolu s obratnou rukou, která dovedla jednoduše v kresbě vystihnout tvar, mu daly výborné předpoklady pro zvládnutí drobných součástí betlémů. Jeho celková rozsáhlá tvorba by se dala určitě přirovnat ke třem desítkám pětimetrových betlémů. Figurky z padesátých let vytvářel ještě studijní temperou, od šedesátých let používal uměleckou temperu, která je na světle stálejší.

Betlemář pan Jiří Knapovský

Znal různé finesy v míchání barev, ovládal jejich vzájemné pozitivní a negativní reakce. Uměl velmi dobře kreslit a jak sám říkal, malíř musí zvládat pro správné vystižení betlémové figury tzv. „pérovku“ (pozn. perovou kresbu vystihující základní typické linie a znaky jednotlivých čás-

24

87

V kovářské dílně

tí), což jemu se dařilo beze zbytku. Jeho tvorba dokládá, že i ruka přivyklá těžkému kovářskému řemeslu umí vytvořit figurku do betlému se vším drobným propracováním. Maloval jak své náměty, tak zaznamenával i kopie. Pokud námět převzal, poznamenával tuto skutečnost na svých skicách nebo přímo na figuře. Jeho galerie „darovníků“ však obsahuje zejména nepřeberný průvod postaviček realizovaných podle jeho vlastních návrhů. Pastýři, rybáři, drobné postavičky oživující vesničky a města, pokaždé jinak, každá z nich originálem. Úctyhodná práce. Rozpoznával a zaznamenal práci cca 40 autorů, a to i z jiných celků, které byly z Ústí nad Orlicí odváženy. Zároveň získával jednotlivé „vzorky“ a utvářel jakási alba, dokumentující základní znaky tvorby jednotlivých autorů. Vedl v patrnosti pohyb betlémů, zachycoval ve svých poznámkách jejich složení a spolu s několika dalšími rodinami zpřístupňoval každoročně svůj rodinný betlém veřejnosti. Ke Knapovským se prostě jezdilo na betlém i v době hluboké totality. Svými znalostmi a umem se prostě stal pojmem ve svém rodném městě, v Čechách i v zahraničí. Byl často oslovován odborníky z muzeí

a pro řadu institucí namaloval různé varianty ústeckoorlických betlémů. Při znovuobnovení muzea v Ústí nad Orlicí pomáhal s rozeznáním tvorby jednotlivých malířů a díky jemu pak bylo možné shromažďovaný fond, který dnes tvoří přes 10 tisíc součástí, postupně začít pořádat tak, aby ke každému autorovi vznikl reprezentativní vzorek v podobě betlému. I zde tedy zanechal svou nesmazatelnou stopu. Jiří Knapovský je v Ústí nad Orlicí znám nejenom jako malíř betlémů a jejich znalec, ale lidé jej pamatují jako autora kreseb, které provázely v sedmdesátých letech Ústecký kulturní zpravodaj, loutkoherce či jako herce divadelního souboru Vicena. Bylo mu vydáno několik tištěných betlémů, z nichž první byl vánoční v roce 1995, další o několik let později. Všechny ve vydavatelství OFTIS Ústí nad Orlicí.

Darovník s kuřátky

87

25

Chalupa ze severních Čech podle předlohy z r. 1890

Jiří Knapovský s manželkou Věrou

Rybář

Každoročně jsou jeho betlémy vystavovány v některém z českých měst nebo v zahraničí. V roce 2012 jeho betlémy zdobily výstavu ve švýcarském Gruyeres, pořádanou Městským muzeem v Ústí nad Orlicí a také výstavu v hlavní bruselské katedrále sv. Michaela a sv. Guduly. Jen na těchto dvou místech je mohlo vidět na 40 tisíc návštěvníků. I když se Jiří Knapovský dnes již žádné z uvedených aktivit nemůže vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu věnovat, je s nimi stále neodmyslitelně spjat a jeho výkon vždy nese punc velmi dobré kvality. n

26

87

Sběratelská rubrika – z činnosti regionálních poboček ČSPB

Na návštěvě u Staropražských betlemářů MUDr. MARIA BAŠEOVÁ a DAGMAR KUBÍČKOVÁ Při návštěvě akademického malíře pana Vladimíra Pechara jsme se seznámily s jeho různými výtvarnými pracemi, naši pozornost jsme však zaměřily především na tematiku betlémů. Malíř pan Pechar se rozhovořil k této oblasti své tvorby, zejména o svém mytologickém betlému z roku 2009: Pod pojmem mytologie si obvykle představujeme spíš období antiky, zejména Řecka nebo Říma. Já jsem si zvolil pro svůj trochu mimořádný betlém mytologii českou. Ta je zdaleka méně probáVladimír Pechar daná a oproti těm antickým takřka zanedbatelná. Tím spíš mě tato tematika zaujala a vytvořil jsem si po důkladném studiu dostupných materiálů svůj svět dávné české mytologie. Je to portrétní i figurální zpodobení božstev a symbolů bájného světa našich prapředků.

Protože jsem již dříve vytvořil svůj tzv. „Veselý betlém“, tedy formou karikovaných postaviček v řádném betlémském prostředí, nabízelo se, abych i svět české mytologie představil ve variantě tradičně vánoční, tedy betlémovské. Tentokrát jsou figury ponechány bez příslušných atributů řemesel, jen jako vypreparované figury obklopující svatou rodinu vytvořenou Perunem a manželkou Perperunou. K tomu je přidán samo sebou malý Ježíšek jako jediná bytost mimo vlastní mytologii starých Slovanů. Také prostředí není ono typické s chýší, ale je tu naznačen posvátný háj se studánkou plnou kouzel a praslovanskými nádobami, které nahrazují obětiny obvyklých betlémkovských figurek. Trochu neobvyklá tematika staroslovanství posazené do betlémovské vize je snad zajíma-

Mytologický betlém akad. malíře Vladimíra Pechara. Figurka Svantovíta

87

27

vým pokusem o názorové osobité novátorství, které může být diskutováno, ale mělo by být přijato jako jedna z mnoha variant zpodobení slavného narození spasitele, toho legendárního roztomilého betlému, jak nám to ukazují nesčetné varianty vždy poetické figurkové scény z dalekého Betléma, ale vždy přenášeného do místního prostředí s individualizací figurek či architektury. Základní myšlenka ale zůstává – je to oslava příchodu Ježíše, našeho malého a milovaného

Ježíška. A právě o oslavu této oblíbené scény jsem se svým mytologickým betlémem pokusil.

Ocenění předsedkyně regionální pobočky ČSPB „Staropražští betlemáři“ paní MUDr. Marii Bašeové

v prostorách obnoveného Národního technického muzea za účasti významných osobností veřejného, kulturního a uměleckého života. Mezi oceněné patřila zaslouženě dr. Bašeová, která obdržela Diplom za pozoruhodnou sbírku betlémů. Diplom ji z přítomných osobností předal herec a zpěvák Jiří Suchý, který je rovněž členem klubu sběratelů. Zajímavé je, že KSK uděluje také vtipně pojaté či recesistické ocenění

V loňském roce odvysílala Česká Televize (ČT1) zajímavý soutěžní pořad, kterého se jako hlavní účastníci zúčastnili čtyři členové našeho sdružení (zároveň členové Spolku českých betlemářů) a to dr. MaMUDr. Maria Bašeová ria Bašeová, její syn Milan Baše, Ing. Milan Zábranský a František Karas. V soutěži se jim dařilo a tak obdrželi výhru 10 tisíc Kč, kterou věnovali ve prospěch spolkové činnosti. Dětská lékařka MUDr. Bašeová je dlouholetou aktivní členkou Klubu sběratelů kuriozit (KSK) a je pozitivní, že doporučuje obecně aplikovat dobré sběratelské zkušenosti či osvědčené praktiky i do podmínek našeho betlemářského sdružení. Uvedený klub každoročně uděluje svým členům diplomy za největší a dále pozoruhodné sbírky. Toto ohodnocení se provádí na slavnostním ceremonielu, který letos 25. ledna proběhl

Redakční poznámka: Akadem. malíř Vladimír Pechar se narodil r. 1931 v Příbrami. Od r. 1957 žije trvale v Praze. Člen Svazu čs. výtvarných umělců, Unie výtvarných umělců a Syndikátu výtv. umělců. Věnuje se především portrétní malbě. Zpracoval soubor staroegyptské mytologie, symboliky a portrétů. Podrobně studoval českou historii a postupně vytvořil galerii čtyřiceti mytických i historických postav knížat a králů zemí Koruny české. Jeho uměleckou činnost ovlivnily i studijní cesty do Egypta, Asie, Kanady a většiny zemí Evropy. Představil se v desítkách samostatných i společných výstavách u nás i v zahraničí.

28

87

partnerům sběratelů jako poděkování za trpělivost, respektování a případně pomoc, kterými doprovázejí jejich sběratelské vášně. V případě vyznamenané dr. Bašeové obdržel toto ocenění její syn Milan Baše vzhledem ke skutečnosti, že manžel doktorky, pan Ing. Milan Baše, členům našeho sdružení dobře známý jako bývalý kolega betlemář a zejména sběratel i vystavovatel

artefaktů souvisejících s císařem Karlem IV., zemřel již v roce 2007. Naposledy jsme se s ním opakovaně setkávali na vánočních výstavách betlémů v kostele U Kajetánů v pražské Nerudovce. Rádi na něho vzpomínáme. Oběma oceněným jménem kolegů z Českého sdružení přátel betlémů gratulujeme. (redakce)

Posedlost? Vášeň? Touha?

dá výstavy na různých místech. Dnes už se netěším jako v dětství na dárky, ale na to, jak svými obměněnými betlémy, kterých bude zakrátko na 700, překvapím a potěším. A mám radost, když se mně Betlemář Libor Pištělka to podaří. Letos se naše Vlastivědné muzeum ve Švábenicích bude rekonstruovat a v půdních prostorách naleznou moje sbírky prostor pro jejich vystavení. Kromě této vášně jsem poznal, že mnozí betlemáři mají ještě něco společného a tím je hluboká víra v Boha a Ježíše Krista, obdiv k výtvarnému umění, zvláště k lidovému, a úcta k lidové tradici. Z toho zřejmě pramení ta vášeň, ta tajemná síla. České sdružení přátel betlémů je nezisková organizace a výstavy a vše kolem si v podstatě financujeme sami. Jsme rádi, že nám na naši činnost někdo alespoň něco přispěje. Všichni si přejeme, abychom měli stále sílu do další činnosti.

Libor Pištělka, sběratel betlémů Švábenice Za mých dětských let jsme o Vánocích zdobili stromek, ale nikdy jsme nestavěli betlém. Tehdy se snad ani nedal sehnat. Betlémy jsem vždy obdivoval v kostelích. První papírový betlém jsem získal v roce 1958. Ten namalovala Marie Fischerová-Kvěchová a byl to „Národopisný betlém“. Měl jsem pro něj připravené místo i barevné nasvícení a zdálo se, že tím to končí a každé Vánoce to bude stejné, jak tomu bývá v jiných rodinách. Nebylo tomu tak, neboť to ve mně vyvolalo doslova vášeň a touhu po neustálém zdokonalování, vylepšování a obměňování betléma. Inspirativně přispělo i to, že po čase byl vydán Alšův „Český betlém“, dále Ladův a Wenigovy „Staropražské jesličky“. Touha mít stále něco nového mě pronásleduje celý život. Nevím, co je to za sílu, která mě k tomu nutí, jen si uvědomuji, že to vzniklo tím, jak jsem postupně chápal význam Vánoc, onoho velkého a krásného svátku narození Ježíše. Když v roce 1990 v Třebechovicích pod Orebem vzniklo České sdružení přátel betlémů (tehdy Československé), vstoupil jsem do tohoto ušlechtilého spolku i já. Do dnešní doby se sdružení rozrostlo, registrací prošlo již přes 800 členů. Před 10 lety jsme v Brně založili regionální pobočku „ Betlemáři jižní Moravy“. Sdružení vydává 4x do roka betlemářský časopis a pořá-

Redakční poznámka: Pan Libor Pištělka je aktivní člen Regionální pobočky „Betlemáři jižní Moravy“. Připravil již pro veřejnost ve Švábenicích i jiných místech celkem 19 výstav betlémů a vánočních pohlednic ze svých sbírek. Mimo jiné také uspořádal ve Švábenicích několik desítek výstav na různá jiná téma. (B.Andrle)

87

INFORMACE Dny dřeva v Žamberku Jde o XIII. ročník Svátku dřeva - letos se zaměřením na sakrální plastiky a objekty, plastiky andělů a betlémy. Akce se koná od 21. do 23. 6. 2013 v areálu žamberského zámku. Je možné vystavit i vlastní práce, možno i větších rozměrů. Vzhledem k omezeným finančním možnostem je akce vhodná zejména pro účastníky z východočeské oblasti. Součástí akce je také výtvarná soutěž a fotosoutěž pro děti i dospělé „Andělské zastavení“ s uzávěrkou již 31. 5.2013. Informace: www.svatkydreva.muzeumzamberk.cz. Kontakty: Vlaďka Šulcová, Městské muzeum Žamberk; tel.: 465 611 678, 731 841 092, e-mail: [email protected].

Dny dřeva v Hlinsku Pozvánka na druhý ročník Dne dřeva v památkové rezervaci Betlém Hlinsko, který se uskuteční 27. července 2013. Součástí programu je jarmark (od 10 do 17 hod); letos bude rozšířen, přístup budou mít i prodejci „nedřevěných“ výrobků. Přesto by mělo „dřevo“ zůstat hlavním tématem. Loni navštívilo tuto akci přes 1100 osob. Program: Stihl Timbersports show s vicemistrem světa Martinem Komárkem (sportovní dřevorubectví). Mobilní trampské muzeum českých a slovenských trampů. Vyřezávání soch motorovou pilou. Ukázky výroby dřevěných výrobků. Divadelní a hudební program. Soutěže pro děti i dospělé. Další informace: Neziskové organizace jsou zproštěny poplatku za prodejní místo. Přesné organizační pokyny budou posílány měsíc před konáním akce. Bez včasné registrace nebude prodejce v den konání vpuštěn do areálu jarmarku. Hlásit se můžete také přes webovou

29

pro členy Českého sdružení přátel betlémů stránku www.webtrziste.cz. Kontakt: Ing. Martina Kesnerová, Betlém 561, 539 01 Hlinsko, tel.: 469 312 195, 724 087 063, e-mail: kesnerova@ hlinsko.cz, Facebook Hlinecko, www.hlinsko.cz.

Celoroční možnost prohlídky betlému ve Znojmě-Louce Loucký betlém z roku 1911 pocházející z Tyrol, dílo Františka Schmalzla ze Sankt-Ulrichu u Grödenu, je vystaven celoročně. Je přístupný každou neděli po bohoslužbě t. j. 9 až 9.30 hodin nebo po domluvě s p.Valenou na tel. 732 838 875. Na webových stránkách www.farnostlouka.cz je k dispozici virtuální prohlídka kostela a krypty. (B. Andrle)

Nabídka brožury Rychnovský soukenický betlém Jarmily Haldové V časopise BaB č. 84 jsme vás informovali o novém umístění Soukenického betlému v hale Městského úřadu v Rychnově n. Kněžnou. K exponátu byla vydána zajímavá barevná publikace, která je průvodcem tímto řezbářským dílem Jarmily Haldové. Jeho autorka v ní spolu s bohatým obrazovým doprovodem přesně popisuje činnost jednotlivých postav a spolu s dalším autorem Jiřím Frýzkem tu líčí celou historii rychnovského soukenictví. Publikace na křídovém papíře o 56 stranách se může stát zajímavým obohacením betlemářské literatury. Její cena je 30 Kč + poštovné a můžete si ji objednat na telef. 603 810 775 nebo na emailové adrese [email protected]. (dr. Jan Tydlitát)

Prosíme o včasné zaplacení členských příspěvků za rok 2013

30

87

Zápis ze zasedání předsednictva Českého sdružení přátel betlémů – 13. 4. 2013, Hradec Králové – Muzeum Labyrint, začátek od 10 hodin Přítomni: 20 osob (viz prezenční listina) 1) Schůzi zahájil předseda ČSPB ing. Ludvík Mátl a na úvod všechny požádal, aby povstáním uctili památku čestného předsedy našeho sdružení PhDr. Vladimíra Vaclíka, který dne 30. 3. 2013 zemřel. Posledního rozloučení se konalo dne 11. 4. 2013 v Hradci Králové-Kukleny. Předsednictvo ČSPB památku zesnulého uctilo přímou účastí na rozloučení a věncem se stuhami. 2) Předseda ing. Ludvík Mátl: • přednesl zprávu o činnosti předsednictva ČSPB za období od poslední schůze předsednictva. • Poděkoval panu Leoši Pryšingerovi ze Dvora Králové za jeho zásluhy vedoucí k záchraně Braunova betlému v Kuksu, což bylo po zásluze oceněno na XIX. Světovém betlemářském kongresu v Innsbrucku, konaného dne 15.–18. 11. 2012. Po PhDr. Vladimíru Vaclíkovi je pan L. Pryšinger druhým oceněným, které uděluje UN-FOE-PRAE. • Poděkoval Pavlu Nenkovskému a Silvii Duškové za novou grafickou úpravu, oživení a aktualizaci webových stránek našeho sdružení. • Informoval o získání dotace 25 tisíc Kč od města Hradec Králové • Informoval o převzetí části archívu od PhDr. Vladimíra Vaclíka. O předání dalších písemností se vede jednání. • Nechal hlasovat o žádosti Národní knihovny ČR ve věci archivace našich webových stránek http://www.sdruzenibetlemaru.cz. Schváleno. • Informoval přítomné, že ještě nemá hlášení o činnosti (vyplněné tabulky) od některých regionálních poboček. (Tento úkol byl dořešen na konci schůze.) 3) Místopředsedkyně Silvie Dušková: • Přednesla zprávu o průběhu XIX. svět. betlém. kongresu v Innsbrucku – cca 700 účastníků z celého světa. • Seznámila přítomné s prezentací ČSPB na tomto kongresu – Sborník přednášek z betlemářského sympozia k 20. výročí založení ČSPB – náklad 300 ks.

• Seznámila přítomné s jednáním na tomto sympoziu např. s prezidentem UN-FOE-PRAE Johannem Dendorferem. • Informovala o sympoziu v Brandenburgu o sudetských betlémech (někteří přednášející z ČR); spolupráce s kurátorkou sudetských Němců – betlemářů dr. Zuzanou Finger. • Apelovala na přítomné na doposud velice malou odezvu ve věci výstavy betlémů v Třebechovicích – region. pobočky se ještě mohou ozvat a domluvit příslušnou prezentaci a to na její adrese nejpozději do konce měsíce dubna 2013. 4) Leoš Pryšinger: • Seznámil přítomné se svými zážitky z Innsbrucku v návaznosti na světově známou osobu sochaře Matyáše Bernarda Brauna (narozen 24. 2. 1684 v Sautens u Innsbrucku) a se svou propagací na tomto sympoziu o Braunově betlému v Kuksu především formou přivezených a rozdaných propagačních brožur o Betlému v Kuksu. 5) Yvona Hubáčková • Přednesla zprávu o hospodaření ČSPB za uplynulé období s tím, že byla zdůrazněna ztráta za loňský rok 2012 ve výši 38.081,- Kč. Ztráta byla způsobena částečně platbou ve skluzu za BaB z r. 2011. Zpráva byla předána v písemné podobě předsedovi ČSPB. Hlasováním byla vzata zpráva na vědomí a schválena. 6) Marta Indrová: • Přednesla zprávu o činnosti revizní komise s poslední kontrolou dne 13. 4. 2013. Hospodaření a vedení účetnictví bez závad. Zpráva byla předána v písemné formě předsedovi ČSPB. RK navrhuje, aby předsednictvo zvážilo skartaci dokladů ČSPB starších pěti let. Způsob skartace a provedení určí předsednictvo a toto zapracuje do organizačního řádu ČSPB. Hlasováním byla vzata zpráva na vědomí a schválena. 7) Václav Procházka: • Navrhl, aby mladší než 18 let nemuseli platit členské příspěvky a i přes to by jim byl náš časopis zasílán. • Navrhl, aby se zvážila možnost umístění loga UN-FOE-PRAE na první stránce časopisu Betlémy a betlemáři. Realizaci zajistí předseda. • Informoval o současném stavu členské základny s tím, že „neplatiči“ ještě obdrží upozornění.

87 • Pošle všem předsedům regionálních poboček a aktualizovaný seznam kontaktů a rovněž seznam členské základny ČSPB včetně placení příspěvků od roku 2008. 8) Pavel Nenkovský: • Informoval o stavu našich webových stránek, o práci na jejich postupném zlepšování a vyzval všechny přítomné, aby zprávy o výstavách a akcích souvisejících s betlemářskou činností (včetně plakátů, pozvánek apod.) zasílali na jeho adresu [email protected] v dostatečném předstihu. • Navrhl, aby webmasterovi našich stránek byla vyplacena odměna za rok 2013 ve výši 6 000 Kč (za tímto účelem bude s webmasterem Václavem Joklem z Hanušovic sepsána smlouva a ten nám pak své služby za rok 2013 vyfakturuje). Hlasování: Všichni pro. Schváleno. • Předal předsedovi ČSPB písemnou žádost Jiřího Halouzky z Jiříkova o schválení a registraci nové regionální pobočky v Jiříkově (oblast Bruntálska). Hlasování: Všichni pro. Schváleno. Diskuze: Jiří Cvešper: • Informoval o Pradědově zahrádce betlémů – Jiříkov a zde možnosti konání seminářů, setkání betlemářů apod. Odsouhlaseno gratis vložení letáku do časopisu BaB. • Informoval o mnohaleté spolupráci s polskými betlemáři a zde velice dobré aktivitě s mladými začínajícími betlemáři (výstavy prací dětí, soutěže dětí apod.). Možnost užší a konkrétní spolupráce i s naším sdružením ČSPB. Mgr. Alexandra Zvonařová: • Informovala o IV. ročníku mezinárodní soutěže tvůrců betlémů s názvem „Nožík Tomáše Krýzy“ (od 23. 11. 2013 do 30. 12. 2013. Informace a přihlášky na adrese: [email protected] , tel.: 384363661, 728989968. Odsouhlaseno gratis vložení letáku do časopisu BaB (záštita ČSPB). Bohumír Andrle: • Navrhl zavést na web. stránkách „rubriku“ stálých celoročních výstavách betlémů v muzeích apod. • Požaduje lepší komunikaci mezi členy předsednictva pomocí emailu

31

• Informoval o činnosti jihomoravských betlemářů, připomněl 10. výročí trvání této region. pobočky a vydání katalogu k výstavě uspořádané při příležitosti tohoto jubilea. • Ukázal všem přítomným pohlednice a propagační materiál o Greccie, kde před 790 lety sv. František z Assisi postavil první jesličky. • Navrhl, aby předsedové region. poboček měli přehled i o dalších členech ČSPB, kteří se jakýmkoliv způsobem zabývají betl. činností v jejich regionu a stojí mimo RP. Schůzi zakončil cca v 13.30 hod. předseda ing. L. Mátl s tím, že příští schůze předsednictva je plánována na 19. října 2013 v Třebechovicích p. O. Zapsal: Pavel Nenkovský

Informace o akcích ČSPB v roce 2012 Z podkladů předložených od předsedů reg. poboček vyplývá, že jejich členové (a navíc 6 „jednotlivců“ z ČSPB) uspořádali 29 samostatných výstav betlémů a na dalších 30 výstavách se výraznou měrou organizačně podíleli. Zároveň bylo poskytnuto na jiné výstavy 27 větších zápůjček. Pro veřejnost, případně pro členy sdružení, bylo uspořádáno 14 osvětových akcí (zájezdy, besedy). V těchto výsledcích nejsou přirozeně zahrnuta muzea, která jsou členy ČSPB jako právnické osoby a dále nezanedbatelná činnost jednotlivců z ČSPB nezapojených do poboček. Čísla je však potřeba považovat jen za orientační, nemusí být vždy souměřitelná a navíc se dosti obtížně stanovovaly přesné „mantinely“, pokud se na akcích podílelo více subjektů. Tento průzkum za celé sdružení se prováděl poprvé od jeho vzniku. Všichni aktivní členové sdružení si zaslouží velký dík! (Mátl)

Jak vyjde časopis Betlémy a betlemáři v roce 2013 Toto číslo vychází dosti opožděně, bylo vhodné počkat na dubnové jednání předsednictva a nakonec nevynechat vzpomínku na zesnulého čestného předsedu p. PhDr. Vladimíra Vaclíka. Příští číslo 88 by mělo vyjít závěrem léta (redakční uzávěrka 15. 7.), další na podzim a poslední o adventu před Vánocemi. (redakce)

32

87

Vítáme nové členy Českého sdružení přátel betlémů 796 – Brauner Jiří, Brno (od r. 2009) 797 – Ing. Schmíd Petr, Litomyšl 798 – Lepšíková Jarmila, Praha 5 799 – Malá Marie, Mohelnice 800 – Galek Roman, Nová Bystřice 801 – Večeře Vít, Litomyšl 802 – Švecová Irena, Litomyšl 803 – Machala Vladimír, Chvalkovice 804 – Dolečková Jitka, Sloupnice 805 – Ondráčková Jana, Sebranice 806 – Jílek Zdeněk, Tišnov 807 – Ing. Ruda Pavel, Sušice 808 – Kubíčková Dagmar, Praha 4 809 – Jícha Milan, Náchod 810 – Francová Božena, Ústí n. Orlicí 811 – Peer Zdeněk, Praha 4 812 – Tittl Karel, Kolinec 813 – Vaňová Renata, Ústí n. Orlicí 814 – Schwarzová Magdaléna, Zábřeh 815 – Štolba Tomáš, Roztoky

816 – Macků Jaroslav, Praha 5 817 – Šišpera Bohumil, Praha 818 – Zádrapa Alois, Lidečko 819 – Ing. Koukal Jiří, Žďár nad Sázavou 820 – Pirklová Marta, Ústí n. Orlicí 821 – Ing. Faltys Tomáš, Šestajovice 822 – Vokoun Jan, Třebechovice p. O. 823 – Kalovská Marie, Kojetín 824 – Pffefr Ladislav, Ostrava 825 – Šedivová Libuše, Praha 7 826 – Schusterová Jarmila, Šaratice 827 – Babák Jaroslav, Tišnov 828 – Dušková Silvie, Nechanice 829 – Doleček Petr, Sloupnice 830 – Tomíček Jiří, Dvůr Králové n. L. 831 – RNDr. Tomášová Kristýna, Dvůr Králové n. L. 832 – Osička Ludvík, Velké Bílovice 833 – Roszak Petr, Český Těšín

834 – Sassman Alois, Malšice u Tábora 835 – Jirouš Jiří MUDr., Hradec Králové 836 – Burget Michal, Náchod 837 – Hainc Rostislav, Olomouc-Droždín 838 – Čermák Jan, MVDr., Chotěboř 839 – Kada Jan, Řetová 840 – Kada Miroslav, Řetová 841 – Smolík Josef, Liberec 842 – Saňák Jan, Hnátnice 1038 – Krajská vědecká knihovna, Liberec 1039 – Městské muzeum, Nové Město n. Met. 1040 – Matice Svatokopecká, Olomouc 1041 – Muzeum J. A. Komenského, Přerov

Placení členských příspěvků na rok 2013 V tomto čísle časopisu je vložena poštovní poukázka typu A na zaplacení členského příspěvku na tento kalendářní rok. Valnou hromadou dne 21. 4. 2012 byly stanoveny počínaje rokem 2013 příspěvky v této výši: řádný člen odebírající časopis 250 Kč, nepracující důchodce odebírající členský časopis 210 Kč a rodinný příslušník bez nároku na odběr časopisu platí nadále 60 Kč. Do rubriky V. symbol (variabilní symbol) nezapomeňte prosím na pravé straně uvést své členské číslo (je uvedeno na adresním štítku časopisu i v členské legitimaci). V případě, že nebude variabilní symbol uveden nelze plátce identifikovat. Při zapomenutí členského čísla volejte 775 280 743 (Ing. Procházka). Specifický symbol se u účtu sdružení neuvádí. Platbu lze samozřejmě provést i bankovním převodním příkazem. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800 (opět připomínáme nutnost vyplnění variabilního symbolu). Obdobně lze zasílat dobrovolné příspěvky navíc. Členský příspěvek uhraďte prosím co nejdříve, nejpozději do konce měsíce června 2013. V případě nezaplacení v tomto termínu pozbývá člen nárok na zasílání časopisu a je mu pozastaveno členství. Doklad o zaplacení Vás opravňuje k využívání výhod člena ČSPB (např. zvýhodněné vstupné nebo vstup zdarma na určené betlemářské výstavy). Prosíme o včasnou úhradu! Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda sdružení Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí