1
Obsah Historická vizitka obce, kterou proslavilo „pět vzlykajících sirot“ ............ 3 Příručka hospodáře .............................................................................................................. 12 Co by měla znát a vědět správná hospodyňka ...................................................... 19 Recepty šetrné hospodyňky .......................................................................................... 23 Ukázkový jídelní lístek ........................................................................................................ 30 Slovníček ..................................................................................................................................... 31
2
Historická vizitka obce, kterou proslavilo „pět vzlykajících sirot“ Horskou vesnici proslavila neexistující rodačka Maryčka
J
e rok 1895. Před hospodou „Na ještěrce“ v Bártovicích u Ostravy se sbíhají lidé. Před chvíli tu srazil panský kočár knížecího čeledína Bardoně. Nešťastník umírá, lidé cosi šuškají a celou nehodu pak přetřásají ještě chlapi v hospodě. Tato událost inspiruje Vladimíra Vaška, pozdějšího Petra Bezruče. Z Bardoně udělá Magdona a domyslí si tragický příběh Magdonovy dcery Maryčky. Za trvalé bydliště jí přisoudí Staré Hamry.
Za časů císařpána
S
tarohamerské obyvatelstvo uvyklo životu tvrdému. Kamenitá horská políčka většinou moc nerodila, a tak poměrně nejjistější obživu poskytovala dřevařská práce v lesích. Ale i tu někdy zkomplikovala nepřízeň počasí, které v horách bývá dvojnásob kruté. Do roku 1880 zajišťovala skromné živobytí horalů například parní pila Josiáše Eislera na 3
Bučkovicích. Počátkem srpna však přišlo „boží dopuštění“ – nebe se zatáhlo a zemi skrápěly nekonečné proudy vody. Následná povodeň poškodila horské cesty, spláchla ornici a odnesla i Eislerovu parní pilu. Pracovalo zde mnoho set cizích dřevorubců jako Štajeráků, Nemců, Italů, Rumunu, Poláků a Slovák, promlouvají letité starohamerské kronikářské zápisy. Jediné plus, co velká voda způsobila, spočívalo v tom, že Eislerovi lesní dělníci nevyrubali všechny lesy. Jatná, Okrouhlice, Suchá Dolina byly úplně vykáceny. Tato povodeň přerušila veškeré kácení, takže byly zachovány staré lesy v Lysé hoře, Kobylíku, Poledňané a jinde. Ale ne všichni káceli, tu a tam se ve Starých Hamrech stromy sázely. V roci 1885 nadučitel Karel Brumovský vysázel u školy a poblíž kostela řadu jasanů a javorů. U příležitosti jubilea císaře Francz Josefa, který v roce 1898 oslavil půlstoletí svého panování nad Rakousko-Uherskem, vysázeli vděční poddaní na jeho čest v Horních Starých Hamrech pět dubů. Na konci 19.století se v našich končinách rodí turistika a kroky výletníků míří také do Beskyd. Nová vášeň má své nadšené vyznávače a také první mučedníky, jakým byl třeba profesor Hadaščok. „ O prázdninách 1896 doběhl na vrch Lysé hory 36kráte. Z přesílení se dostavil následek, byvše raněn mrtvicí ve věku 32 let,“ dozvídáme se v kronice Starých Hamer.
4
Ať žije železnice „Nelze předvídati, jak dlouho trvati bude, až se podnik uskuteční,“ referoval kronikář v roce 1905, když se po obci roznesla zvěst, že se arcibiskupství chystá postavit do Starých Hamer železnici. O její užitečnosti prozíravý písmák nepochyboval. „Dráha přivede veliké změny do způsobu života a hospodaření zdejšího lidu. S jistotou lze počítati, že vystavěním dráhy se ve zdejší obci příznivější poměry utvoří,“ prorokoval.Železnice však měla také své zaryté odpůrce. Starohamerští hospodáři, kteří se čas od času přivydělávali formanskými jízdami a povoznictvím, si snadno spočítali, že nyní o jejich koně a zápřahy nebude zájem. „Nelze upříti, že mnohý vydělá mnoho, ale jinak zanedbává své hospodářství,“ přemítá kronikář nad výhradami formanů. „ Každý den skoro ráno vyjíždí a pozdě večer nebo v noci přijíždí domů. Pole své neviděli skoro týden až v neděli. Vozka musí při každé hospodě s koňmi odpočinouti a jeho výdělek propadá kořalce. Bude-li však některý
nucen své koně odprodati, bude nucen větší pozornost věnovat chovu dobytka.“ Se stavbou se započalo v létě roku 1906. Podél příští trati vyrostly dřevěné boudy, které sloužily jako obydlí stovkám železničních dělníků, barabů. „Také se v nich prodávaly lihové nápoje. Dělníci vydělané peníze přepili a chodili otrhaní a
skoro nazí.“ Četníkům tito dělníci přidělávali práci. Barabové mnohdy totiž patřili ke společenské spodině a kriminalita byla jejich denním chlebem. „Často se prali a rvali až do krve a to vždycky po výplatě. Také několikráte demolovali hostinským šenkovní místnosti,
vykrádali sklepy, jako Ignáci Krasulovi a Vachsbergerovi v Šancích. Nejzpustlejší přepadávali na osamělých místech ženy a znásilňovali.“ Obec si ulehčeně oddechla v létě 1908. Trať byla hotová a barabové táhli pryč.
5
Hladové roky „V noci z pátku na sobotu přijel úředník od hejtmanství frýdeckého povozem od Starých Hamer a přivezl sebou potřebné tiskopisy pro vojáky. Narukovati měli všichni vojáci do 42 roků stáří. V neděli přijel vlak z Bílé v půl dvanácté v poledne. Měl patnáct osobních vozů a do nich vsedali rezervisté. Ženy a děti doprovázely ještě muže a otce k nádraží, kde srdcervoucí křik, nářek, pláč se ozýval.“ Tak to vypadalo, když v létě roku 1914 císařpán poručil narukovat. Zatímco místní muži odešli, do obce dorazil kontingent třiceti vojáků strážní služby. Usadili se ve škole a na budovu si vyvěsili ceduli Gendarmerie Landsturm Assistenz. „ Oni konali patrole, aby pátrali po špehounech. Ale brzy cizího člověka na Starých Hamrech nikdo neviděl, takže jejich práce byla nepatrná,“ čteme v kronice. Život v horách naučil Starohamerské skromnosti a odříkání, a když začala válka a s ní i hladové roky, tato dovednost se jim hodila. Potraviny spolykala armáda a v zázemí panoval hlad. Ke slovu přišly osvědčené metody, jak „nadstavovat“ poživatiny. Do mouky se přidávala sádra nebo křída, sůl se ošvindlovala jemně drceným sklem a pivo se dalo místo sladu vyrobit z řepy. Jedly se šípky, žaludy a lesní plody. Střílely se vrány, byla prý z nich výtečná polévka. Kdo měl potraviny nebo obilí, snažil se je ukrýt, aby je vojáci nezabavili. „Jeden zdejší občan před rekvizicí schoval čtyři pytle ovsa v srnčí boudě. Kdosi jej vystihl a v noci mu oves ukradl.“ Hlad začal drsné horaly decimovat. „Lidská srdce se zatvrdila, nebylo soucitu ani lásky, jen strašná závist a lakomství opanovaly duši. Lidé si navzájem záviděli všechno – chleba, cigarety, teplo,…Lidé hrubli, děti pustly.“ „Kdy skončí tyto útrapy?“ ptali se hladovějící horalé. Byl rok 1918 a úmrtnost dosáhla svého vrcholu. Staré i mladé kosila podvýživa, úplavice, plané neštovice. Na pokraji všeobecného zoufalství přišla nadějná zvěst: „29. Října 1918 došel do obecní kanceláře o 9. Hodině dopoledne telegram a zřízení československé republiky. Z Prahy došla vyhláška, že jest dobojováno a dotrpěno,“ hlásí kronika. 6
Obrázky z roku 1924
K
dyž v srpnu přeletělo nad obcí hejno asi čtyř stovek čápů a usadilo se do vysokých jedlí na Mizerově, bylo to pokládáno za zlé znamení. Zima prý bude dlouhá a neobyčejně krutá.
Ale z kronikářských záznamů nevyplývá, že by byla zima v roce 1924 nějak výjimečná. Sněhu napadalo tak akorát, aby v lednu mohli příznivci zimní turistiky uspořádat na Horních Starých Hamrech lyžařské závody. Pasekař Jak Lukša souhlasil, že soutěž proběhne na jeho pozemku. V březnu si obec připomněla čtyřiasedmdesátiny prezidenta Masaryka. Na jeho počest byly zasazeny dvě lípy. Každý toužil ke stromům přidat lopatku hlíny a pronést heslo „ Kdo má lásku
k rostlinám, má lásku i k lidem“, deklamoval s lopatkou v ruce nadučitel Brumovský. Po něm ke stromům přistoupil četnický vrchní strážmistr Gambala a pronesl: „Dobrý strom nese i dobré ovoce“, tesař Božoň zřejmě zapomněl, že jeho práce je závislá na kácení dřeva a řekl: „Dobrý člověk neublíží stromu.“ A na jeho myšlenku navázal i nadhajný Strnadel „Rána holí i strom bolí,“ zaburácel lesák, který s holí obvykle vyháněl nezdárná děcka, dospělé a neukázněné výletníky. Turistika se v horách zdárně rozvíjela. Řada výletníků do Starých Hamer uvykla přijíždět i automobily. „V červenci 1924 byly v obci zřízeny výstražné tabulky ohledně šílené rychlosti jízdy automobilů v místech, kde se nachází mnoho budov a je silná
frekvence. Tabulky mají nápis: Automobil 6 km“ říká kronika. 14. září slavnostně otevřel turistický spolek na Bílém Kříži svou novou útulnu. Pár měsíců poté se chata stala svědkem tragédie. „Dne 14 března 1925 byvše raněn mrtvicí turista Hugo Hässler v blízkosti útulny na Bílém Kříži. Byl převezen do Bohumína a tam pochován.“
7
Hříšníci a darebáci
H
oralé ze Starých Hamer byli drsní lidé, s nimiž se život nemazlil. Proto mezi nimi nebývala nouze o násilné skutky a zločiny. Podívejme se, jakou černou kroniku vytvořil na Starých Hamrech například rok 1926.
V červenci shořel dům Evy Krhutové. Zjistilo se, že stavení někdo podpálil. Majitelka měla naštěstí dům pojištěný. Hořelo i v poledne dne 2. září. Pětiletí hošíci si hráli se sirkami a podpálili Augustinu Dudovi stodolu.
„14.září šel občan Jan Janošec lesem za Skalčaném a náhodou trefil na dva pytláky, kteří pitvali srnku. Pytláci vystřelili na Jana Janošce a poranili jej na noze. Pak utekl“ čteme z kroniky. Ne vždycky byl protagonistou násilí domácí lid. Tři dny před Štědrým večerem došlo ke konfliktu mezi hajným Baďurou a slovenskými formany. Hajný na povozníky narazil na „černé“ cestě na slezské straně. Varoval je, že tudy je formanská jízda zakázána. „Dne 21.prosince přepadli
formani Slováci nadhajného Františka Baďuru u Baranského mostu a těžce jej poranili na hlavě sekerou a pravou ruku mu vyrazili z ramene,“ líčí čin kronikář. Dodat je zapotřebí, že Slováci byli všichni notně podnapilí. Alkohol vůbec dokázal dělat pěknou paseku. „Dne 5. září odbývali rekruti ze Samčanky taneční zábavu v hotelu Duda. Mládež byla ihned odpoledne úplně zpitá alkoholem. Taneční zábava se u nich odbývá jenom z té příčiny, aby pořadatelé z čistého výnosu se mohli notně zdarma napíti. V noci u Skokana byl přepaden J. Kubačák a tak zbit, že zůstal v bezvědomí ležet. Toť výsledek celé zábavy,“ hlásí kronika v roce 1926.
8
Pomník pro Maryčku
K
dyž na počátku století vydal místecký poštmistr Vladimír Vašek alias Petr Bezruč Slezské písně, vyvolal tím mnoho dohadů, otázek a spekulací. Veřejnost přemítala, zda příběh Maryčky Magdonové je skutečně pravdivý a jestli tato dívka doopravdy ve Starých Hamrech žila. Jedni tvrdili, že Bezruč zbásnil povídání, které zaslechl ve starohamerské hospodě, když se potuloval krajem. Jiní připomínali zase epizodu od bartovické hospody, Další soudili, že básník si celý příběh vymyslel. Tak jak tak, Bezruč vytvořil pro obec Staré Hamry nesmrtelný památník. „Není tedy tento příběh smyšlenkou. Podklad básně je reálný, čerpaný ze samotné tvrdé, smutné pravdy o bídě a útisku horského lidu,“ zapsal starohamerský kronikář v roce 1933, když se v obci odhaloval pomník literární hrdinky Maryčky Magdonové.
9
Maryčka Magdonová (Slezské písně) Šel starý Magdon z Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou lebkou do příkopy pad. Plakala Maryčka Magdonova. Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil. Pod vozem zhasla Magdonova vdova. Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot, nejstarší Maryčka Magdonova. Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba? Budeš jim otcem a budeš jim matkou? Myslíš, kdo doly má, má srdce taky tak jak ty, Maryčko Magdonova? Bez konce jsou lesy markýze Gera. Otcové když v jeho robili dolech, smí si vzít sirotek do klínu drva, co pravíš, Maryčko Magdonova? Maryčko, mrzne a není co jísti… Na horách, na horách plno je dřeva… Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat, má mlčet, Maryčko Magdonova? Cos to za ženicha vybrala sobě? Bodák má k rameni, na čapce peří, drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku, půjdeš s ním, Maryčko Magdonova? Cos to za nevěstu? Schýlená hlava, fěrtoch máš na očích, do něho tekou hořké a ohnivé krůpěje s lící, co je ti, Maryčko Magdonova? Frydečtí grosbyrgři, dámy ze Frydku jízlivou budou se smáti ti řečí, se synky uzří tě Hochfelder žid. Jak je ti, Maryčko Magdonova? V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla, kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba? Nedbá pán bídných. Co znělo ti v srdci po cestě, Maryčko Magdonova? Maryčko, po straně ostré jsou skály, podle nich kypí a utíká k Frydku šumivá, divoká Ostravice. Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor? 10
Jeden skok nalevo, po všem je, po všem. Černé tvé vlasy se na skále chytly, bílé tvé ruce se zbarvily krví, sbohem buď, Maryčko Magdonova! Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi bez křížů, bez kvítí krčí se hroby. Tam leží bez víry samovrazi. Tam leží Maryčka Magdonova.
Petr Bezruč, 1899
11
Příručka hospodáře 1. Koza domácí Je zařazena mezi savce. Jedná se o přežvýkavé býložravce, sudokopytníky. Kozy se chovají k produkci masa, mléka, kůže a některá plemena i pro srst. Kozy jsou společenská zvířata, žijí v menších skupinkách. Je vhodné chovat alespoň dva jedince nebo kozu společně s jiným živočišným druhem (ovce, skot aj.). Při ohrožení nebo nebezpečí obvykle na signál vůdčího zvířete (mečení, údery nohou) unikají na všechny strany, kromě rychlého běhu dokáží dobře skákat. Denní režim koz na pastvině se skládá převážně z příjmu potravy – pasení a jejího zpracování – přežvykování. U přežvykování kozy stojí nebo mohou ležet. Kozy jsou velmi mlsné a vždy si z předložené potravy vybírají to nejlepší, za potravou jsou schopné vylézt na strom nebo přelézt plot. Jsou schopné sežrat i nevhodnou stravu ve velkém množství nebo nestravitelné předměty – provazy, oblečení, papír aj. Na tuto vlastnost je nutné dávat velký pozor. Délka života koz se v dobrých podmínkách pohybuje v rozmezí 10–15 let. Kozy mají více říjí v roce, většinou v podzimních měsících, některá plemena i na jaře. Po 150 dnech březosti rodí zpravidla 1–3 kůzlata. Kůzlata jsou po porodu osrstěná, vidí a do dvou hodin po porodu samostatně sají. Samice se o mláďata po porodu dobře stará, očistí je olizováním. Svoje mládě kozy poznávají nejen podle pachu, ale i podle hlasu. Kůzlata se nechávají s matkou obvykle 6–8 týdnů, kdy se mohou odstavovat, protože již přijímají pevnou potravu. Pokud chceme odchovat kvalitní chovné zvíře, necháváme ale kůzlata s matkou do věku 3–4 měsíců. Nikdy si nepořizujte kozu, pokud jí nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení! Na co je nutné dbát při chovu koz
Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu
12
Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (v létě pastva, v zimě kvalitní seno s přídavkem okopanin, jadrné krmivo podle ročního cyklu), neustálý přístup k lizové soli a přídavek minerálních látek do krmné dávky Ideálně chov alespoň 2 jedinců Správný a šetrný postup dojení, aby nedocházelo k zánětům vemene Minimálně 2× do roka úprava paznehtů Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární správy a pravidelné odčervování zvířat Ze zákona povinná registrace hospodářství i při držení 1 kusu, registrace chovaných zvířat Ze zákona povinné standardní označování zvířat Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí
2. Ovce domácí Je zařazena mezi savce. Jedná se o přežvýkavé býložravce, sudokopytníky. Patří k nejstarším domestikovaným hospodářským zvířatům. V současnosti se ovce chovají zejména na vlnu, maso a mléko. Ovce patří ke společenským druhům, nejlépe se cítí v malém stádě 10–20 kusů. Není vhodné chovat pouze 1 zvíře, jinak strádá. Při nebezpečí jsou ovce zvyklé shluknout se do semknuté těsné skupiny, tímto způsobem se brání útokům predátorů, kteří obtížně oddělují 1 kus od stáda. Denní režim ovcí na pastvině se skládá převážně z příjmu potravy – pasení a jejího zpracování – přežvykování. U přežvykování ovce stojí nebo mohou ležet. Délka života ovcí v dobrých podmínkách se pohybuje v rozmezí 10–15 let a je většinou limitována stavem chrupu daného jedince. Ovce mají více říjí v roce, většinou v podzimních měsících, některá plemena i na jaře. Po 150 dnech březosti rodí zpravidla 1–3 jehňata. Některá plemena jsou i plodnější. Samice se o mláďata po porodu obvykle dobře stará, očistí je olizováním. Svoje mládě ovce poznávají nejen podle pachu, ale i podle hlasu. Mláďata sají mléko obvykle 100–120 dnů. V této době již samostatně přijímají pevnou potravu a jsou schopna přežvykovat, mohou se snadno odstavit. Při dřívějším odstavu je třeba dbát na časnější přechod na pevnou potravu a rozvoj předžaludků jehňat.
13
Vzhledem ke složení ovčího mléka, které je velmi výživné (zejména s vysokou tučností), rostou jehňata velmi rychle a ve věku 100 dní jedinci většiny plemen váží kolem 30 kg. Nikdy si nepořizujte ovce, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení. Na co je nutné dbát při chovu ovcí:
Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (v létě pastva, v zimně kvalitní seno s přídavkem okopanin, jadrné krmivo podle ročního cyklu), neustálý přístup k lizové soli a přídavek minerálních látek do krmné dávky
Ideálně alespoň 3 jedinci ve stádě Minimálně 1x do roka střiž vlny, některá plemena i 2x Minimálně 2x do roka úprava paznehtů Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární správy a pravidelné odčervování zvířat Ze zákona povinná registrace hospodářství i při držení 1 kusu, registrace chovaných zvířat Ze zákona povinné standardní označování zvířat Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí
3. Kur domácí Je zařazen mezi hrabavé ptáky. Chová se pro vejce a maso, některá plemena také jako okrasná a bojová. Základem stravy v běžných podmínkách je směs obilí, vařených brambor se šrotem, přidává se i zelené krmivo. Kur potřebuje kvalitní živočišné bílkoviny, v případě dostatečně velkého výběhu ji získává vyhrabáváním brouků, červů apod. Jinak se musí do krmiva přidávat. Nesmí chybět dostatek minerálních látek (především vápníku) – při snášce je jejich potřeba opravdu vysoká. Primitivní plemena jsou značně dlouhověká, 6-8 let, současné užitkové linie brojlerů se využívají maximálně 3 roky.
14
Většina dnes chovaných plemen ztratila schopnost úspěšně sedět na vejcích a vylíhnout kuřata, proto se používají umělé líhně. Pokud slepice na vejcích dokáže sedět, líhnutí kuřat trvá 21 dní. Kvočna se o ně následně stará, vodí je a zahřívá. Ochraňuje je i před případnými predátory. Dnešní nosná plemena jsou schopna snést 300-320 vajec za rok, masná plemena naopak vynikají vysokými růstovými schopnostmi – ve věku 7 týdnů mohou dosahovat hmotnosti kolem 2 kg. Nikdy si nepořizujte slepice, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení. Na co je nutné dbát při chovu slepic:
Vhodné ustájení s odpočinkovými bidélky, travnatý výběh dostatečné velikosti Pokud držíme slepice zavřené bez možnosti venkovního výběhu, je nutné přidávat živočišné bílkoviny a písek pro správné trávení (ptáci nemají zuby a potravu nemohou
žvýkat, tuto funkci přebral první – svalnatý – žaludek, který kromě drsné sliznice drtí potravu také pomocí písku nebo menších kamínků)
Správné složení krmné dávky v dostatečném množství, přídavek minerálních látek Každoroční vakcinaci Umístění oddělených snáškových hnízd v chovném prostoru (alespoň 1 na 2 slepice) Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí.
4. Prase domácí Je zařazeno mezi savce, sudokopytníky. Prase je typickým všežravcem, v dřívějších dobách si většinu potravy obstarávalo samo. Byla to především tráva, nalezené ovoce, různé plody, hmyz a další drobní živočichové. Postupným vývojem civilizace se přestala prasata vyhánět a místo toho je člověk natrvalo zavřel do ohrad a chlívků a začal jim potravu obstarávat sám. Prasata se chovají zejména pro maso, sádlo a kůži. Prasata jsou společenská zvířata žijící v menších skupinách. Jsou velmi pohyblivá 15
a činorodá, je nutné jim zajistit dostatek podnětů a činností. Prasata ocení zejména možnost rytí v zemi, ráda si hrají se slámou, ze které si stavějí odpočinková „hnízda“. Velkou radost jim udělá pevný kůl na drbání. Základem stravy v drobném chovu jsou šrot, mléko, vařené brambory, prasata ale nepohrdnou ani čerstvě nasekanou vojtěškou nebo kusem masa. Délka života prasat v dobrých podmínkách může být až 15 let. Prasnice mají říji několikrát v roce a po 115 dnech porodí obvykle 8–12 selat. O selata prasnice pečuje a chrání je – v této době může být nebezpečná i svým ošetřovatelům, pokud má pocit, že jejím mláďatům hrozí nebezpečí. Selata odstavujeme mezi 8.–12. týdnem života. Nikdy si nepořizujte prase, pokud mu nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení! Na co je nutné dbát při chovu prasat.
Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu, s venkovním výběhem Vhodné složení krmné dávky v dostatečném množství (vařené brambory, šrot, mléko, přídavek živočišných bílkovin a minerálních látek) Ideálně chov alespoň 2 jedinců, případně ve společnosti jiných druhů zvířat
Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární zprávy a pravidelné odčervování zvířat Pozor na prudké slunce u málo pigmentovaných (růžových) plemen – při celodenním pobytu venku nutno na začátku léta mazat opalovacím krémem Dostatek slámy jako podestýlku a na možnost hry a stavby odpočinkových „hnízd“ Dostatek podnětů a zábavy pro chovaná zvířata – umožnit jim rytí, drbání atd. Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí
5. Tur domácí Je zařazen mezi savce. Jedná se o přežvýkavé býložravce, sudokopytníky. Skot se chová k produkci masa, mléka, kůže a v některých oblastech jako tažné zvíře. Skot je společenským zvířetem žijícím ve stádech. 16
V případě nebezpečí se stádo shlukuje a za pomocí rohů se snaží predátora od útoku odradit. Denní režim skotu na pastvině se skládá převážně z příjmu potravy – pasení a jejího zpracování – přežvykování. Pro uchopování stébel trav využívá tur svůj dlouhý jazyk, kterým trs trávy omotá a vyškubne. Délka života krav se v dobrých podmínkách pohybuje v rozmezí 20–25 let. Kráva má několik říjí v roce a po březosti dlouhé 280 dnů se rodí zpravidla 1 mládě. Tele se rodí plně vyvinuté a od matky saje mléko do odstavu, který v přirozených podmínkách probíhá ve věku 6–10 měsíců. Nikdy si nepořizujte skot, pokud nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení. Vždy myslete na to, že se jedná o velké a silné zvíře s hmotností krav 380–850 kg (podle plemenné příslušnosti), u býků dvojnásobek. Na co je nutné dbát při chovu skotu:
Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (v létě pastva, v zimně kvalitní seno s přídavkem nakrouhaných okopanin – mrkve, řepy, jadrné krmivo podle ročního cyklu), neustálý přístup k lizové soli a přídavek minerálních látek do krmné dávky Ideálně chov alespoň 2 jedinců nebo společně s jiným živočišným druhem Správný a šetrný postup dojení, aby nedocházelo k zánětům vemene Minimálně 2x do roka úprava paznehtů Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární správy a pravidelné odčervování zvířat Ze zákona povinná registrace hospodářství i při držení 1 kusu, registrace chovaných zvířat
Ze zákona povinné standardní označování zvířat Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí
6. Husa domácí Husa domácí patří mezi vrubozobé ptáky. Nejprve měly husy – podobně jako jiná domácí zvířata – především kultovní a náboženský význam. Teprve později se začalo využívat i jejich maso, peří a vejce. V průběhu domestikace došlo k mnoha změnám v přirozeném chování hus. Původně monogamní zvířata se změnila na polygamní a u většiny plemen se u samic vytratil hnízdní pud. Zůstala ale zachována jejich 17
ostražitost – při jakémkoli náznaku nebezpečí velmi hlasitě kejhají a svoje teritorium zejména v době hnízdění a odchovu potomstva neváhají bránit. Základem potravy hus v létě je pastva, přidávají se šroty obilnin, v zimním období nastrouhané okopaniny, případně vařené rozmačkané brambory. Husy se při dobré péči mohou dožít 10–12 let. Husy snáší vejce obvykle na jaře, podle plemenné příslušnosti, 15–30 vajec. Na nich sedí 30–31 dnů. Po této době se líhnou malá housata, o která se rodičovský pár stará, chrání je a zahřívá. Husy patří k nekrmivým druhům – mláďata se živí sama tím, co vidí u rodičů. Nikdy si nepořizujte husy, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení. Na co je nutné dbát při chovu hus:
Vhodné ustájení, travnatý výběh s alespoň malou vodní plochou (nutné pro úspěšné rozmnožování) Správné složení krmné dávky v dostatečném množství, v období před snáškou nutný přídavek minerálních látek Před snáškou umístění oddělných snáškových hnízd v chovném prostoru (pro každou husu 1) Každoroční vakcinaci Dohoda se sousedy ohledně chovu hus – jsou občas velmi hlučné Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí
7. Králík domácí Je zařazen mezi savce, zajícovité. Zpočátku byl chován ve stájích společně s dobytkem pouze pro zábavu. Teprve s rozšířením chovů začalo jeho další využití – zejména na maso, kůži a některá plemena i pro srst. Králíci jsou společenská zvířata, původně žijící v norách v menších koloniích, ovšem na dostatečném prostoru. Společný chov více jedinců na menším prostoru nelze doporučit – samci mezi sebou svádí boje, samice v době odchovu mláďat potřebují vlastní prostor, pokud budeme držet pohromadě samce se samicí, budeme mít s největší pravděpodobností každý měsíc mláďata. Králíci jsou býložravci, základem jejich jídelníčku je seno, ve vegetačním období zelená píce. Přidávají se jadrná krmiva (zejména ječmen a oves), různé druhy okopanin – především krmná řepa a mrkev. Králíkům stále dorůstají přední řezáky, které si musí vhodnou stravou ubrušovat, důležité je proto přidávání tzv. „okusu“ – dobře poslouží tvrdý chléb, větve nejedovatých stromů apod. 18
Králíci se dožívají v dobrých podmínkách věku 8–10 let. Králice mohou mít mláďata několikrát do roka. Jsou březí 30 dní a po této době se narodí většinou 6–10 holých a slepých mláďat. Matka pro ně vytvoří ze sena a vlastních vytrhaných chlupů hnízdo. Kolem desátého dne se králíčatům otevírají oči a ve 20. dni začínají ochutnávat pevnou stravu. Mláďata odstavujeme obvykle ve věku 6–8 týdnů. Nikdy si nepořizujte králíky, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení. Na co je nutné dbát při chovu králíků:
Vhodné ustájení s dostatkem prostoru, ideálně alespoň občas s možností volného výběhu Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (zelená píce, v zimně kvalitní seno s přídavkem okopanin, jadrné krmivo podle ročního cyklu), okus Pravidelné zkracování drápů (podle potřeby) a čištění pohlavních koutků Pravidelná preventivní očkování proti králičímu moru a myxomatóze U dlouhosrstých plemen pravidelná péče o srst – stříhání, česání Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí
19
Co by měla znát a vědět správná hospodyňka
P
ráce hospodyňky se netočí jen kolem domácích prací a vaření, ale především kolem hospodárnosti a snaze žít šetrně, všeho využít, což je nutné především ve válečných časech. Ženy se rády přizpůsobí nařízení o povinném sběru kuchyňských odpadků, jako jsou skořápky, logr z kávy. Žena je za poctivou starost o domácnost velebena, mnohé články poukazují na názor, že práce hospodyně a matky je ta nejnáročnější z povolání. Každá činnost musí jít podle plánu, který by se měl v domácnosti pravidelně užívat. Úklid, jídelní lístek, nákup, vše musí být naplánován dopředu, aby měla žena přehled a časově vše dobře zvládala. Vzhledem k přídělovým potravinovým lístkům je v tomto období obzvláště důležité rozvrhnout si jídla, která se budou přes týden vařit, aby bylo dost surovin. Masa není tolik, kolik by bylo potřeba, proto se hodí spíše na nedělní oběd. Ubylo také vajec a tuku ubylo, proto je potřeba vymýšlet nové, chutné recepty a využívat všeho, čeho využít jde. V letních měsících rodina netouží tolik po těžkém masu, je tedy vhodné jídla doplňovat sýry, které jsou lehké, a především neomezeně k dostání. „ Na sýry musíme nahlížet jako na potravinu rovnocennou masu a nikoliv pouze jako na doplněk masa. Sýr je potravinou přirozenou, obsahuje všechny živné látky, které naše tělo potřebuje“. Snaha o přizpůsobení žen novému šetrnému hospodářství je vidět z mnoha článků, zabývajícími se nejen radami jak ušetřit a správně vyjít s příděly, ale také jak si ušetřit čas a práci, aby žena mohla zvládat ještě další povinnosti. Například šetření energiemi se v této době zdá jako nutnost a proto se na něj mnohokrát upozorňuje. Článek Jak možno šetřit, obsahuje rady: „ Šetříme topivem, jak uhlím, tak plynem atd, když pokud je chladné počasí, uvaříme buď celý oběd na dva dny, nebo aspoň část, ku příkladu. polévku, maso nebo příkrm.“
20
Vzhledem k přídělovému hospodářství je mnohých surovin pro jednu domácnost málo, například tuku, který je hojně ve vaření používaný. Jak mají ženy s tukem vystačit? Nebo jak je možné vystačit s dalšími přídělovými potravinami? Listy paní a dívek ukazují prostřednictvím svých článků ženám rady, jak jídlo mastit, kdy tuk nastavovat. Je doporučováno v kuchyni využívat brambor, na které plánované hospodářství myslelo a je jich dost pro všechny. Důležité je obstarat rodině jídlo s dostatkem vitaminů a výživných látek, takovou potravu přes zimu hospodyně neseženou, ale hned z jara dbají ženy na to, aby zařadily mladou zeleninu co nejvíce do jídelního lístku a obohatily tak jednotvárnou stravu, kterou musely vařit během zimních měsíců. Důležité v jídelním lístku každé hospodyně jsou polévky, které nejenom že při studených dnech při obědě zahřejí, ale dají se poté jíst i jako vydatná večeře. Polévku připravíme ze surovin, které máme i dispozici, ale snažíme se používat brambory a zeleninu, která dodává tělu dostatek potřebných látek. Pokud již není k dispozici zahradní zelenina, rodina určitě nepohrdne zeleninou divokou, jako je třeba kopřiva, pampeliška nebo šťovík. Správná žena vstane dříve a připraví manželovi a dětem hodnotnou snídani, nejlépe na čistý prostřený stůl a hlavně zavčas, aby muž byl spokojen a před odchodem z domu mohl v klidu popítkávu. Hospodyně úsporná s časem si práci připraví večer předtím, namyslí si, jaký druh snídaně bude připravovat a také očistí celou kuchyni, aby ráno začínala v čistém prostředí (jinak to není pro české ženy myslitelné). Na ženě je většinou i hospodaření v domácnosti. Manžel, ať už proto, že ví jaká starost hospodaření je, nebo aby se pochlubil se svým výdělkem, dává peníze manželce a ta potom rozhoduje. Problém nastane v momentě, kdy se manželé přesně nedohodnou na výšce kapesného a z rozpočtu berou oba. Žena je dle článku Nevděčný úkol povinna kontrolovat výdaje a neblahé drahé aktivity manželovi zatrhnout hned ze začátku manželství. Tento článek staví ženu do pozice opatrovatelky rodinných peněz téměř v každé domácnosti. Na druhou stranu po přečtení článku Proč šidíme muže? Docházím k závěru, že muž kontroluje většinu výdajů, a žena může hospodařit častokrát jen s jeho svolením, nebo jak napovídá článek, šidit ho a kupovat věci za jeho zády. Pro mladou hospodyni, novomanželku, jsou jistě věci ohledně výbavy a přídělových lístků záhadou, se kterou jí ženské časopisy rády pomůžou. Praktické rady ohledně vybavení, na jaké má žena nárok, kde si o něj musí zažádat, či kolik stojí peněz, jsou v aktuální době pro ženy cenné. Setkáváme se i se spoustou dalších rad jak vyjít s tou či onou surovinou, nahradit surovinu, která již nezbyla apod. 21
Příděly potravinové se liší také dle stáří člověka. Děti v různém věku mají různé příděly na potraviny, které jsou pro jejich vývoj důležité. Např. více ovoce, zeleniny, medu či mléka, a apeluje se na matku, aby řádně dohlížela na to, že příděl dostane opravdu jen dítě, kterému patří. Nesmí se rozdělovat mezi ostatní členy rodiny. Důležitý je odpočinek. Aby ženy při vaření netrápily nohy, nejlépe je pro ně pokud mají u plotny či stolu otočnou židličku. Nejsou po vaření tolik unavené a s novou vervou se mohou vrhnout na ostatní práce. Stejně tak po úklidu či jiné namáhavé činnosti by si ženy měly odpočinout v pohodlném křesle s opěrkou, a nabrat nové síly. Některé ženy se novým trendům brání, nechtějí u práce sedět, nechtějí pracovat podle předem stanoveného časového plánu a místo starého zařízení si pořídit nový normalizovaný nábytek. „ Co je moudřejší? Poslechnout rady tisíců dobrých, moudrých, snaživých hlav celého světa a těžit pro sebe z jejich nadání, přehledu a zkušeností, či se řídit jen svou umíněnou hlavou a již ve čtyřiceti letech být malým životním invalidou, poraženým svou nepotřebnou obětavostí? Na této citaci lze jasně vidět, že i když ženy měly třeba na modernizaci domácích prací a domácnosti jiný názor, byl pokládán již dopředu za špatný. Ženy byly ovlivňovány prostřednictvím ženských časopisů i v takových věcech jako je plán úklidů či správný jídelní lístek.
22
Recepty šetrné hospodyňky Polévka zeleninová, flíčkový guláš, salát z mrkve Flíčkový guláš: Koupené neb doma připravené flíčky uvaříme ve slané vodě. Maso hovězí neb jiné nakrájíme na malé kostičky a dusíme na cibulce s paprikou. Když je maso skoro měkké, přidáme k němu flíčky a jěště podusíme. Salát z mrkve: Strouhanou mrkev, celer, lžičku hořčice, citron, sůl a maličko cukru smícháme dohromady.
Polévka slezinová, hrachové karbanátky, brambor. salát.
Slezinová polévka: Slezinku nakrájíme na drobno a dusíme na tuku s cibulí, pórem, mrkví a celerem do hněda. Podlijeme vodou, ještě dusíme a scedíme do větší nádoby. Vše dobře prolisujeme, zahustíme jíškou a podáváme se smaženým chlebem. Hrachové karbanátky s kvasnicemi: Čtvrt kg vařeného hrachu, čtvrt kg krup vařených umeleme na masovém strojku, promícháme, přidáme 1dkg kvasnic, sůl, česnek. Opékáme obalované ve strouhané housce. Levný mřížkový koláč (bez vajec): 10 dkg cukru třeme se 4 dkg tuku přidáme 30 dkg vařených, strouhaných, studených brambor, 20 dkg mouky (třeba i ječné) a 10 dkg bramborové mouky, šťávu i kůru z půl citronu a jeden pečivový prášek. Zaděláme mlékem na vláčné těsto. Ze dvou třetin těsta vyválíme placku, potřeme zavařeninou a ze zbylé jedné třetiny uděláme mřížky. Polévka bramborová bez jíšky, noky na paprice Bramborová polévka bez jíšky: Oloupeme asi 6 syrových bramborů a nastrouháme je do studené vody. Opatrně ji slijeme a na strouhanku nalijeme vodu čerstvou. Přistavíme na oheň, aby se co nejrychleji vařila. Pilně ode dna mícháme, aby se kašovina nepřipálila. Když se polévka vaří, přidáme do ní buď sušenou nebo strouhanou čerstvou zeleninu, špetku hub čerstvých nebo sušených a dva až tři syrové, na kostečky krájené brambory, kmín. 23
Osolíme opepříme. Za varu polévku často kvedláme, a když jsou brambory vařené, dáme do polévky kousek tuku, zelenou petrželku nebo pažitky a kousek kvasnic. Necháme přejít var a podáváme.
Noky na paprice: Kousek umělého tuku umícháme s 1 vejcem, přidáme sůl, mouku, mléko a vypracujeme v hladké těsto. Uvaříme noky. Mezitím osmažíme hodně cibule, přidáme papriku, pak uvařené noky a zamícháme. Polévka z mrkve, dršťky po italsku s bramborem Polévka z mrkve: Nakrájíme stejně mrkve a brambor na nudličky, dusíme se zelenou petrželkou, pak zalijeme vodou a vaříme do měkka. Zahustíme jíškou, osolíme, trochu opepříme. Podáváme se smaženým chlebem. Dršťky po italsku: Kousek slaniny nakrájíme na kostky a usmažíme s jednou nakrájenou cibulí. Přidáme půl kg vařených nakrájených drštěk, stroužek utřeného česneku, pepř, 2 lžíce rajského protlaku a zalijeme vývarem z kostí neb vodou. Také se mohou posypat strouhaným sýrem. Polévka z červené řepy, taštičky Polévka z dušené červené řepy: 800g hovězího masa, kostí a zeleniny uvaříme polévku. Přidáme 1 bobkový list a 2 nové koření. Řepu oloupeme, pokrájíme na tenké plátky, obalíme v mouce a málo podlitou půl hod. na tuku dusíme. Pak přidáme do polévky a půl hodiny váříme. Zahustíme kyselým mlékem a moukou a podáváme s pokrájeným masem a chlebem. Taštičky: 5 dkg margarinu, 10 dkg tvarohu a 10 dkg mouky se zpracuje v těsto, vyválí a rozkrájí na čtverce. Do každého se dá kousek zavařeniny, přehne a dá na nepomazaný plech a rychle pekou. Pak se obalí ještě teplé v moučkovém cukru. Také bez tvarohu je můžeme dělat a jsou velmi dobré.
24
Polévka blesková, makarony s játrovou omáčkou Blesková polévka: Na 1 osobu 1 vrchovatou lžíci vloček trochu na omastku opražíme, pak přidáme rajský protlak a vodu a vaříme asi 10 minut. Osolíme, podle chuti přikyselíme a přisladíme. Makarony neb nudle s jatrovou omáčkou: Umeleme asi 15 dkg jater, udusíme na cibulce, přidáme kmín, papriku, zalijeme polévkou a zahustíme jíškou. Smícháme s vařenými těstovinami a podáváme. Nudle, flíčky můžeme udělat z vaječných náhražek, hladké mouky a vodou zředěného mléka zcela bez vajec. Aby placky dobře proschly, nesolíme je, ale osolíme až vodu. Hned uvařené těstoviny promastíme, aby se neslepily a byly vzhledné. Jsou dobré. Kyselo Do hrnečku dáme den před tím trochu vlažné vody, oříšek kvasnic a trochu chlebové mouky. Na vlažném místě necháme stát do rána, kde se nám utvoří kvásek. Na polévku dáme vařit vodu s kmínem a houbami. Kvásek se ve větším hrnku smíchá s kyselým mlékem, dobře se rozkverlá a pomalu za stálého míchání se vlije do vařící polévky. Osolí se. Na talíř se dá rozkrájený vařený brambor, lžička smažených vajíček a zalije se polévkou. Maso Maso obsahuje velké množství bílkovin na rozdíl od potravin z říše rostlinné, jež jsou bohaty na uhlohydráty. Maso jsou svaly, jež bývají prorostlé tukem. Řadíme však k němu i ostatní měkké součástky, jako plíce, játra, srdce, ledviny, slezinu, brzlík a mozek. Chemické složení masa. Přiměřené tučné maso hovězí obsahuje 70% vody, 20% bílkovin, 8% tuku, různé soli a látky extraktivní. Při úpravě masa se tyto látky vyluhují buď do polévky nebo do šťávy a dodávají jí příjemné chuti a způsobují též rozdílnou chuť pokrmů. Působí mnoho na vyměšování žaludečních šťáv, čímž podporují trávení. Jinak však velké výživnosti nemají. Nikdy nejezme masa dvakrát denně, leda jen množství zcela nepatrné. Rozumná hospodyňka dbá toho, aby podala k večeři lehce stravitelný pokrm bez masa, připravila-li maso k obědu. Byl-li však oběd bez masa, pozůstával-li pouze z polévky a nějakého moučníku a podobně, připraví zato večer vydatnou masitou večeři. Tím prospěje nejen zdraví svých milých, ale zároveň bude vařiti úsporněji, neboť mezi potravinami největší položku ve vydání tvoří maso. 25
Jednotlivé druhy masa Hovězí maso.: Nejlepší hovězí maso jest ze čtyř- až šestiletých krav nebo volů a bývá prostoupeno žilkami loje. Jeho barva jest červená. Má-li maso barvu příliš tmavou, jest buď ze zvířete příliš starého nebo nemocného: je-li bledé, pochází ze zvířete mladého. Vepřové maso jest těžko stravitelné, neboť je ze všech mas nejtučnější. Maso z mladých vepřů má barvu růžovou, sádlo jeho jest bílé, kůže jemná. Pochází-li ze zvířat příliš starých, má vlákna masová hrubá, jest barvy tmavé a jest třeba bedlivé úpravy, aby změklo a stalo se stravitelným. Vepřové maso jest velice oblíbeno, zvláště na venkově, neboť vykrmený vepř skýtá svému majiteli nejen hojnost masa, které jinak na venkovský stůl přichází dosti zřídka, ale též sádlo, jež jest výborným mastidlem. Proto najdeme vepře téměř v každé chaloupce v našich vesnicích. Jeho vykrmení není spojeno s velkým nákladem, neboť se zužitkují různé zbytky a odpadky z domácnosti. Drůbež má maso jemné, lehce stravitelné. Počítáme k ní slepici, kuře, holuba, perličku, krocana, husu a kachnu. Maso veškeré drůbeže nebývá však stejně stravitelné. Nejlehčí jest maso mladých, vykrmených kuřátek a holoubat. Těžce stravitelné jest však maso vykrmených hus a kachen, které jest velice tučné a podobá se masu vepřovému. Která hospodyně jest nucena sama drůbež zabíjeti, má si při tom počínati rychle a obratně a má ji zaříznouti ostrým nožem, aby se zvíře ihned usmrtilo. Chceme- li zaříznout husu nebo kachnu, řádně ji dříve vykoupeme, aby byla čistá. Nemá-li husa přístupu k rybníku, kde by se mohla koupati, bývá její peří značně špinavé, zvláště u husy krmené. Vypranou husu, jejíž peří jest suché, řízneme nad hlavou, kde jsme vytrhaly úzký proužek peří. Pak přidržíme zobák a hlavu nakloníme tak, aby krev z rány vytékala do nádoby. Dbáme toho aby do ní nepřišla nečistota, ani peří. Pak ji položíme na záda a teprve až vychladne, řádně ji oškubeme. Někdy se drůbež paří místo zdlouhavého škubání. Je to sice rychlejší, ale maso drůbeže tím vždy trpí, neboť není již tak jemné. Drůbež, kterou chceme pařiti, vložíme rychle do horké vody a pak peří opatrně oškubeme, abychom nepotrhaly kůži. Drůbež se nemůže upravovati čerstvá, neboť má maso zatuhlé. Proto ji dáváme na 2 –3 dni odležeti. Zvěřina Stahování zajíce Zajíce pověsíme za zadní svázané nohy na větší hřebík, načež ostrým, špičatým nožem rozřízneme kůži na vnitřní straně až k zadním běhům, aniž maso pořežeme. Kolem běhů kůži odřízneme, ocásek opatrně vyndáme a kůži táhneme opatrně dolů s těla. Pak přední konce běhů odřízneme a nožem odstraníme uši a kůži s hlavy. Poté zajíce rozřízneme, vyvrhneme vnitřnosti, z jater odstraníme žluč, srdce a plíce oddělíme a odkrojíme předek, totiž hlavu, krk a lopatky, které se srdcem, játry a plícemi zvlášť upravujeme. Zadek zbavíme ostatních kůží a protažený hustě slaninou pečeme na různé způsoby. Zajíc má býti mladý, což poznáme po hebké kůži na uších, které se dají lehce natrhnouti. Je-li masitý, má široký hřbet a vnitřnosti mají na hřbetu tmavou barvu, jsou sice menší, ale chutnější. 26
Lesního králíka upravujeme jako zajíce. Ovoce Ovoce zavařené v páře: Při zavařování ovoce dbáme úzkostlivé čistoty. Především si připravíme dobře vyvařené nové nádoby (nejlépe speciální kastroly na zavařování ovoce). Vyvaříme je nejlépe, povaříme-li v nich vodu s octem neb se solí, čímž se odstraní všechny součástky olova, které jsou obsaženy v polevě na nádobě (na 1l vody 1 lžička octa neb 1lžička soli). Nikdy nádob určených na zavařování ovoce nepoužíváme k přípravě jiných pokrmů. K zavařování nesmíme upotřebit ovoce příliš přezrálého, pokaženého nebo pomačkaného. Ovoce musí býti úplně zdravé, dobře vyzrálé a důkladně umyté. Pouze angrešty a zelené ringle zavaříme nezralé. Láhve na ovoce musíme nejdříve se studenou vodou postaviti na plotnu a dobře je vyvařiti, načež je ve vodě necháme vychladnouti. Pak je řádně kartáčem vyčistíme, studenou vodou vypláchneme a poklopíme. Pak je vypláchneme čistým lihem nebo rumem a studené upotřebíme na kompot nebo je dobře prohřejeme, aby se zničily bakterie ze vzduchu na nádobě usazené. Horké láhve plníme horkou zavařeninou, takže nevzniknou v láhvi žádné bublinky vzduchové a obsah se nekazí. Prohřátá láhev nepraskne a zavařenina na povrchu utuhne, čímž se chrání celý obsah láhve. Na zavařování ovoce kupujeme cukr krystalový. Při vaření sbíráme s něho dírkovanou lžicí modrou usazeninu a vařený cukr procedíme čistým plátnem a pak teprve studený upotřebíme. Na 1 kg ovoce počítáme půl až tři čtvrtě kg cukru při upotřebení obyčejných láhví. Na zalití ovoce u patentních láhví počítáme na 1litr vody 20-40 dkg cukru. Cukr vaříme dosti zprudka a přihlížíme, aby neutekl.
27
Jak vaříme cukr: Podle hustoty rozeznáváme sedm stupňů při vaření cukru. Prvých tří stupňů hustoty užíváme nejvíce na konservování ovoce, k přípravě vína, likérů apod.
Prvý stupeň. Podle množství udaného v předpisu vaříme cukr s vodou. Když se začne vařiti, sebéřeme opatrně s povrchu všechnu pěnu a pak do něho ponoříme vařečku a ihned ji vytáhneme. Padá-li cukr s vařečky v podobě velkých kapek, jest cukr svařen na první stupeň čili „na kapku“. Druhý stupeň. Cukr vaříme dále. Smočíme-li do něho vařečku a vytáhneme-li ji, stéká cukr v podobě drobných perliček, které jako by byly zavěšeny na slabé niti. Druhý stupeň hustoty poznáme též, lepí-li se mezi palcem a ukazováčkem. Cukr jest svařen na „perlu“ čili na „slabou nitku“. Třetí stupeň hustoty cukru poznáme, vaříme-li cukr dále. Učíníme-li pak zkoušku, stéká cukr s vařečky v podobě niti, na jejímž konci visí větší perla. Čtvrtý stupeň vyzkoušíme, namočíme-li do cukru drátěnou lžíci a rychle pak na ni foukneme. Nazývá se na „bublinu“ Pátý stupeň. Při tomto stupni hustoty se tvoří větší bublinky asi jako hrách. Nyní jsme dosáhli již značné hustoty, a jest potřeba cukrem neustále míchat. Šestý stupeň. Této hustoty potřebujeme jen zřídka. Vyzkoušíme ji, ponoříme-li dřevěnou vařečku prudce do cukru. Pak ji vytáhneme a vložíme do studené vody. Cukr, který se na ni zachytil, nelepí se na prsty. Můžeme jej rozlomiti, jest úplně ztvrdlý. Tento stupeň se nazývá též „lom“. Sedmý stupeň jest poslední při vaření cukru. Abychom jej dosáhli, jest třeba veliké zručnosti a obratnosti, jinak se spálí, Barva jeho jest žlutá, až do hněda, při tom příjemně nasládle voní. Jakmile dosáhneme této hustoty, je třeba rychle nádobu odstaviti. Tento stupeň se nazývá karamel.
28
Zavařování ovoce v obyčejných láhvích: Ve studené vodě vyvařené, pak vychladlé láhve vypláchneme čistou studenou vodou a pak čistým lihem neb rumem. Připravené ovoce do nich naplníme do polovice hrdla, asi na 4 cm do otvoru láhví. Pak zalijeme ovoce čistým cukrovým roztokem, a to tak, aby cukr ovoce přesahoval a aby láhev zůstala asi na 2 cm od okraje nedolitá. Potom položíme na otvor láhve ve vlahé vodě namočený a čistou utěrkou otřený pergamenový papír a sklenice povážeme tenkým pevným motouzem. Pat potřeme povrch napjatého pergamenového papíru na špičku nože salicylovým práškem a láhev znovu pergamenem a motouzem zavážeme. Kyselinu rozetíráme proto mezi papíry, protože jest papír, protože jest papír pórovitý a vzduch, který do láhve vniká, se kyselinou částzečně čistí a konservuje a tak snadno se nezkazí. Také můžeme láhve povázati v teplé vodě řádně vypraným měchýřem, palcem ruky přejedeme měchýř, čímž vymáčkneme z láhve zbývající vzduch a v tom okamžiku povážeme láhve tenkým motouzem. Do hrnce určeného k vaření dáme seno, dřevitou vlnu neb vložku z bramborového pařáku, na ni postavíme připravené láhve a prostor mezi láhvemi vyplníme čistými staršími utěrkami, aby na sebe láhve nenarážely a nerozbily se při vaření. Nyní nalijeme do hrnce studenou vodu tak vysoko, aby sahala do tří čtvrtin výše láhví. Pak zahříváme přikrytý hrnec na mírném ohni až k bodu varu, hned jej odstavíme na okraj plotny a podle druhu ovoce ponecháme určitý počet minut. Pak poklici odstraníme, nahradíme ji utěrkou, aby se do ní pára vsákla a nenavlhčila pergamen na lahvích. Láhve necháme, až úplně vychladnou. Potom je vyndáme, lněnou utěrkou vyčistíme, vyleštíme, opatříme štítkem se jménem ovoce a letopočtem a uložíme ve studenu a v suchu. Zavařené ovoce častěji prohlížíme a jakmile pozorujeme, že ovoce přidáme čistě povařený cukr, láhev znovu povážeme a znovu přehřejeme, při 100 stupních Celsia 2minuty, dáme prochladnout a pak uložíme.
29
Ukázkový jídelní lístek Ústředí žen při Národní radě české vydalo ukázkový jídelníček sestavený podle potravinových přídělů. Prodával se za jednu korunu a stálo v něm: „Snídaně: káva a chléb, nebo, je-li třeba mléka k přípravě pokrmů, čaj a chléb s marmeládou nebo umělým medem Přesnídávky, obědy a večeře: PONDĚLÍ: Přesnídávka: jogurt z podmáslí a chléb Oběd: polévka z kostí (zbylých od neděle) s kroupami, nastavovaná sekaná pečeně, bramborová kaše, hlávkový salát Večeře: bramborový guláš ÚTERÝ Přes: chléb s bramborovou pomazánkou Oběd: polévka celerová (petrželová), bramborové závitky s párkem a salátem Ve: koláč z ječné mouky, čaj STŘEDA Přes: chléb s máslem Oběd: polévka pórová (nebo kmínová s opraženým chlebíčkem), bramborové knedlíky se škrobovou moučkou, se zelím nebo špenátem, popřípadě s povidlovou omáčkou Ve: dršťková polévka s chlebem nebo hrachovo-bramborová polévka ČTVRTEK Přes: chléb a brukev nebo jiná syrová zelenina (ovoce) Oběd: polévka chlebová, makarony s játrovou nebo gulášovou omáčkou Ve: bramborové topinky, pivo nebo čaj PÁTEK Přes: sýr a chléb Oběd: polévka bramborová, vdolečky s marmeládou, černá káva Ve: karbanátky z vloček a sušené zeleniny s omáčkou okurkovou nebo z divočinky, podle možnosti s hlávkovým salátem SOBOTA Přes: chléb a rozdělaný tvaroh s koprem Oběd: polévka z rajského protlaku, bramborové placky se špenátem Ve: chléb s pomazánkou z kvasnic nebo pomazánkou sýrovou NEDĚLE Žádná přesnídávka, ale na odpolední výlet s sebou bramborový salát a chléb. Oběd: polévka hovězí falešná, Sikulský (Székely) guláš s bramborem a salátem, reveňový kompot Ve: chléb s máslem a ředkvičkami, pivo nebo čaj Poznámka: zpestřete a doplňte jídelníček hojným používáním potravin, které jsou volně prodávány. Kupujeme ryby nebo drůbež.“ 30
Slovníček: Althammer německý název pro Staré Hamry
Bez černý
Bez je 3 - 5 m vysoký keř. Větve má vyplněné bílým pletivem.Opadavé, vstřícné lichozpeřené listy jsou složené z 3 - 5 lístků. Drobné pětičetné voňavé bílé květy jsou uspořádány doplochých chocholíkovitých okvětí. Plody jsou lesklé, tmavěfialové až černé kulovité kuličky. Plody dozrávají v srpnu ažv září. Jsou vynikající podzimní potravou volně žijících ptáků. Rozšířená je v celé Evropě. Velmi často roste u plotů, cest, na okrajích lesů a v křovinách od nížin až do podhorského pásma. V zahradách se pěstují i okrasné formy se skvrnitými laločnatými listy, které se však nesbírají pro léčebné účely. Sklízejí se květy i plody. Květenství se za suchého počasí trhají nebo stříhají ještě před úplným rozvitím květů, květy se z nich odtrhávají na síta. Suší se ve stínu nebo v umělých podmínkách při teplotě do 40 ° C. Plody se používají čerstvé na přípravu šťávy nebo se suší podobně jako květy. V medicíně se bez používá jako prostředek na pocení při chorobách dýchacích cest, revmatismu a všude tam, kde je pocení žádoucí na snížení teploty, výplachy ústní dutiny a inhalace při zánětu ucha, na obklady při křečových žilách. Plody mají mírně projímavý účinek. Zápar se připraví z jedné lžíce sušených květů a litru vroucí vody. Doporučuje se pít denně 3 - 5 sklenic při nachlazení nebo revmatických bolestech. Na vyplachování úst se používá zápar ze dvou lžic drogy na litr vody. Šťáva z plodů působí potopudně, povzbuzuje činnost žláz s vnitřní sekrecí, zmírňuje bolesti při migréně, neuralgických potížích. Květy i plody bezu černého se používají pro domácí výrobu šťáv, vína a sirupů, plody i na výrobu povidel. Příbuzný druh - bez chebdí (Sambucus ebulus) se někdy používá při chorobách močových cest. Je však jedovatý, a proto ho lze použít pouze na lékařský předpis.
31
Brambor Lilek brambor, též brambor obecný či brambor hlíznatý (Solanum tuberosum), v běžné řeči jen brambor nebo také brambora, ale nejčastěji v množném čísle brambory, jsou víceleté hlíznaté plodiny z čeledi lilkovitých. Brambory jsou jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin; větší význam pro lidskou výživu mají pouze pšenice, rýže a kukuřice setá. Za svoji oblibu vděčí nenáročnosti na přírodní podmínky a především pak mimořádně vysokým hektarovým výnosům. Jejich široká adopce v evropském zemědělství počátkem 19. století ochránila Evropu od cyklických hladomorů a „epidemií“ kurdějí. Český botanik a buditel Jan Svatopluk Presl je ve svém Rostlinopise považuje za „největší užitek, který lidstvo z objevení Ameriky mělo“ (plný citát v originále viz níže)a jistě nebyl daleko od pravdy, alespoň tedy ve své době. S výjimkou jedlých hlíz je celá rostlina jedovatá. Bylina s hranatou, bohatě rozvětvenou lodyhou, přímou nebo i poléhavou, s krátkými chloupky. Dorůstá výšky 60 až 100 cm, výjimečně až 1,5 m. Listy jsou lichozpeřené, mírně ochlupené, s drobnými žlázkami, řapíkaté, poměrně velké, 30 až 50 cm dlouhé. Květy jsou nejčastěji bílé, růžové nebo fialové se sytě žlutými až oranžovými prašníky. Plody jsou zelené nebo žlutozelené bobule o průměru 2 až 4 cm, obsahující bílá semena. Podzemní část je charakteristická svazčitými kořeny s hlízami rozmanitých elipsoidních až nepravidelných tvarů, nejčastěji s okrově žlutou až světle hnědou, u některých odrůd červenou až červenofialovou pokožkou. Brambory byly v kontinentální Evropě zpočátku přijímány se značnou nedůvěrou a obavami. Byly považovány za pohanskou a nekřesťanskou plodinu, za plodinu nečistou a zdraví ohrožující. Případně byly používány pouze jako okrasná exotická rostlina na dvorech velmožů a v klášterních zahradách. Někteří tehdejší lékaři je předepisovali jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmů po tuberkulózu. Dokonce se používaly jako afrodisiaka. Tato nedůvěra trvala téměř dvě staletí.Okolo roku 1740 rozpoznal význam brambor pruský král Bedřich II. Veliký a nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Do českých zemí přišly brambory z Braniborska, odtud vznikl zkomolením jejich dnešní název. Podle jiného názoru vznikl název brambory ze slova bamboly – starého označení pro hlízy (viz výše uvedený citát). Nejstarší zmínka o bramborách v českých zemích je z roku 1623 a hovoří o jejich podávání na stole Viléma Slavaty. Ve větším měřítku se začaly v Čechách pěstovat a používat jako potraviny teprve od druhé poloviny 18. století v souvislosti s pruskými válkami. 32
Bramborám vyhovuje chladnější vlhké podnebí, jaké převládá na severu Evropy a USA, v Rusku a případně i ve vyšších polohách teplejších klimatických oblastí. Brambory však nesnášejí mrazy, při déletrvajících teplotách lehce pod bodem mrazu hlízy zmrznou. Teplota je velmi důležitá pro klíčení hlíz. Hlízy se probouzejí při teplotách okolo 6 ° C, pro další růst jsou optimální denní teploty okolo 20 ° C a noční teploty kolem 15 ° C. Brambory máte zasazené na poli.
Cibule Už celé tisíciletí patří cibule k osvědčeným lidovým prostředkům proti mnohým chorobám. Pochází ze zemí Asie a Orientu, kde ve starověku vzkvétala přírodní medicína. Do Evropy ji přivezli Římané ze svých dobyvatelských tažení. Ve středověku se nejdříve pěstovala jen v klášterech, odtud se pak rychle rozšířila mezi prostý venkovský lid. Cibule obsahuje látky vyvolávající radost – endorfiny. Vysoký obsah kyseliny listové má vliv na dobrou náladu a má omlazující účinek na buňky. Hodně zinku povzbuzuje mozkovou činnost a bohatý obsah vitamínu C přispívá k mentální svěžesti. Cibule stimuluje produkci stresových hormonů a má uklidňující účinky při duševním a nervovém vyčerpání. Obsahuje velké množství zinku potřebného při stavbě kostí, vitamíny B,C, A i E. Cibule má močopudný účinek a díky svému zásaditému charakteru pomáhá vylučování odpadních látek. Je doporučována pri infekcích ledvin, ledvinových kamenech a při selhávání tohto orgánu. Cibuli se doporučuje jíst syrovou. Musí se jíst pouze čerstvá, protože po rozkrojení se za 24 hodinách stáva toxickou. Výzkumy doporučují sníst nejméně 60g denně Uskladnění cibule: Na začátku cibuli kontrolujeme často a dobře větráme. Vadné cibule odstraňujeme. Na jaře, při vyšších teplotách, začínají cibule vyrůstat, tyto vybíráme ke spotřebování. Vnitřní část s klíčkem a kořínky rychlíme ve skleníku a zelenou nať, která je nutrične hodnotnejší než vlastní cibule, si dopěstujeme.
Cibule jako lék Cibule se osvědčuje jako všestranná medicína. Lék proti chřipce a nachlazení: cibuli nasekáme a povaříme se třemi polévkovými lžícemi medu, dokud se ze směsi nestane sirup. Užívejte po lžičkách. Lék proti oparu: Opar léčíme tak, že na postižené místo přiložíme plátek syrové cibule. 33
Proti rýmě: Předcházíme jí tak, že do nosu vkládáme tampony namočené v cibulové šťávě. Bolesti v krku: Ty zmírní zábal z jemně nasekané cibule. Hnisající rány: Potřeme obvaz kašičkou z cibule a přiložíme na postižené místo.
Červená řepa
Červená řepa salátová je kořenová zelenina, která se pěstujejiž od 13. století. U nás jsou známé odrůdy s rovnoměrným červeným zbarvením. Když rozkrojíme kvalitní řepu, má mít co nejčervenější barvu a kruhy co nejméně výrazné. Předním důvodem jejího využívání na přípravu jídel je její charakteristické zbarvení. Červené barvivo je složeno z červených pigmentů - betacyaninů a žlutých pigmentů - betaxantinů. Stálost barviva je značně ovlivněna prostředím a podmínkami zahřívání. Při delším působení vysoké teploty se původní barva mění na temně modročervenou. Pro zachování barviva je vhodné zejména mírně kyselé prostředí (pH 4 - 5). Přirozené barvivo se však získává i průmyslovým způsobem a používá se zejména na přibarvování potravin. Červená řepa obsahuje 90 % vody, 7 % cukrů, hodně minerálních látek (sodík, draslík, vápník, hořčík), rostlinná barviva (působící proti křehkosti cév), bílkoviny, ale i vitamín B1 a C. Cenný je betain, který zabraňuje kornatění cév a zároveň podporuje činnost jater. V důsledku tohoto pestrého složení nás nepřekvapí její příznivé účinky na trávící ústrojí a profylaktické působení proti chřipce. Zároveň pomáhá vylučovat z těla sůl a podporuje činnost žlučníku. Červenou řepu obvykle konzumujeme jako salát. Tyto saláty konzervujeme a sterilizujeme. Přicházíme tím však o množstvícenných chuťových látek a vitamínů. Šťáva ze syrové řepy nám to může vynahradit. Velmi jednoduše si můžeme tuto šťávu připravit a zároveň nám poslouží jako léčebná kúra. Doporučuje se užívat v průběhu minimálně 10 dní v dávce 50 až 100 ml denně. Červenou řepu salátovou na jemno nastrouháme do síta nad širší nádobu a posypeme krystalovým cukrem. Tak šťáva začne postupně odkapávat do nádoby. Šťávu pijeme ředěnou vodou denně jedenkrát. Výborná je při rekonvalescenci, ovlivňuje činnost cévního a lymfatického systému. Velmi prospívá zejména jako prevence v chřipkovém období a zároveň posiluje organismus. 34
Česnek
Česnek kuchyňský pravděpodobně pochází ze střední Asie, kde vznikl z divoce rostoucího druhu Allium longicuspis. Je to rostlina z čeledi cibulovité, ale v širším pojetí bývá zařazován i do čeledi liliovité. Česnek kuchyňský má mnoho uplatnění, nejen jako zelenina, ale i v lidovém léčitelství. Má protibakteriální účinky, napomáhá odkašlávání při onemocnění horních cest dýchacích. Podporuje uvolnění průtoku krve, je dobrý na snížení vysokého krevního tlaku, snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi. Má vysoký obsah vitamínů A, B1, B2 a C, snižuje riziko výskytu nádorových onemocnění, působí i proti střevním parazitům. Používá se jako zelenina, koření nebo léčivá rostlina(v syrovém stavu), také jako přísada do vařených jídel, studených a vařených omáček či na výrobu extraktů v (olivovém) oleji, dále ve formě různých past z čistého nasoleného česneku, i ve směsi s rajčaty, zázvorem...
Destiláty Historie destilovaných nápojů je sice mnohem mladší než znalost výroby piva a vína, ale počítat ji také můžeme v tisících let. Kdy se podařilo vyrobit první destilát, se sice neví, ale na území někdejší Mezopotámie se našla pět tisíc let stara zařízení na výrobu alkoholu. Znalost procesu destilace nebyla tabu ani na našem území již v době bronzové. Znalost procesu destilace však ještě neznamenala schopnost vyrobit čistý alkohol. To se podařilo až v desátém století arabským lékařům, kteří dokázali oddělit jednotlivé frakce, které používali jako lék. Přestože svůj postup dlouho tajili, tajemství výroby koncentrovaného alkoholu získali italští mniši a dominikáni, kartuziáni a benediktini se stali známí nejen výrobou alkoholu, ale i bylinných pálenek, které s úspěchem prodávali k lékařským účelům. 35
Během morové epidemie ve 14. století se nemocní léčili jalovcovým destilátem, který údajně proto dostal latinský název "aqua vitae" nebo "voda života". Ve středověku se v latinských rukopisech vyskytovaly i různé jiné označení lihu, přičemž dodnes užívané pojmenování - Spiritus - spiritus vini (z lat.Duch vína) vyjadřovalo skutečnost, že na přípravu lihovin tehdy sloužilo hlavně víno. Pěstování ovocných dřevin dostalo i oficiální podporu, když v roce 1752 vydala Marie Terezie zahradnický řád, který položil nejen základy zahradnického cechu, ale podpořil pěstování ovoce a vzdělávání budoucích profesionálních ovocnářů. Vznikaly nové sady, školky na pěstování výsadbového materiálu a samozřejmě i provoz na zpracování ovoce včetně palíren. Vše, co se neusušilo a nepoužilo na povidla, se vypálilo, přičemž nejčastějším produktem mezi ovocnými destiláty byla právě slivovice. Produkty palíren z Moravy, moravsko-slovenského pomezí, či Valašska měly odjakživa dobré jméno v Pešti i v císařské Vídni. Domácí pálenka (pálení, gajst, kvit, Spiritus, trúnok) je součástí naší historie a v některých regionech byla právě slivovice typickým ovocným destilát
Dožínky Dožínky byly slavností spojenou s radovánkami na oslavu ukončení žní, při níž se čeleď veselila na účet hospodáře. Příprava začínala už týden před dožínkami, kdy začínala děvčata plést ohromný věnec z klasů obilí všeho druhu. Do věnce se zaplétalo ovoce, cukrovinky a koláče. S ním pak doprovázely poslední vůz (zvaný baba), směřující z pole do dvora. Věnec nesla obyčejně nejhezčí a hlavně nejvýřečnější žnečka. Ostatní nesly ověnčené hrábě. Součástí průvodu byly i velmi oblíbené „živé snopy“. Většinou je představovali dva mládenci a dvě děvčata. Ti si na svůj oděv našili vrstvy slámy, klasy směřujícími od pasu nahoru a opět od pasu dolů. Na hlavu si upletli jednoduchý věnec z obilí.
36
Fazole Původní domovinou fazolí je Mexiko ; odtud se fazole díky své nenáročnosti rozšířila do celého světa - přizpůsobovala se různým klimatickým podmínkám. Vznikla tak celá řada odrůd – od malých lahůdkových lusků až po dužnaté boby a velké struky. Fazole má vysoký obsah kyseliny nukleové, která vydatně pomáhá buňkám při regeneraci a v konečném důsledku organismus omlazuje. Fazole obsahuje značné množství železa, vápníku, draslíku, vitamínu C a různých vitamínů skupiny B. Díky vysokému obsahu vlákniny povzbuzuje střevní činnost, upravuje trávení a váže jedovaté látky a tuky. Fazole také obsahuje množství stopových prvků : mangan (důležitý pro zdravý růst vlasů), molybden (ovlivňující látkovou přeměnu) a další. Pozor ! U lidí, kteří mají nedostatek enzymů na štěpení, tzv. alfa - galaktocidů, může fazole vyvolávat nadýmání a průjem. Způsobují to nestrávené zbytky cukrů, které se stávají živnou půdou pro plynotvorné bakterie ve spodní části střev. Zároveň však platí, že čím častěji člověk fazole konzumuje, tím lépe jeho organismus zpracovává všechny jejích složky (v organismu totiž dochází k procesu desenzibilizace). Dlouholetým pěstováním a intenzivní prací šlechtitelů v posledních desetiletích vznikly stovky odrůd rozličného vzrůstu, barev, velikosti i tvaru semene.
Hrách Jak dokazují nálezy už z období neolitu, hrách je jednou z nejstarších potravin mírného pásma. . Hrášek, především ten mladý a čerstvý, je bohatým zdrojem vitamínu C, jednoho z nejsilnějších antioxidantů. Dále v něm najdeme mnoho karotenů a mnoho vitaminů skupiny B. Vysoký obsah hořčíku je jeho dalším velkým pozitivem, je také zdrojem vápníku, zinku, fosforu, draslíku a mědi. V nemalé koncentraci v něm najdeme i nukleonových kyseliny 37
látky, které v našem těle působí regeneračně a doslova omlazují náš organismus. Jako každá luštěnina, i hrách obsahuje cukry, které jsou pro naše tělo zdrojem okamžitě využitelné energie. Nesmíme zapomenout ani na vlákninu, která čistí náš zažívací trakt od toxických usazenin a pomáhá snižovat škodlivý cholesterol v krvi.
Husa Husa domácí patří mezi vrubozobé. Člověk ji využívá pro maso a peří. Husím peřím se plní polštáře, přikrývky, peřiny a zimní větrovky. Mezi nejtěžší husy patří francouzské plemeno husy toulouské, které může vážit až 13 kg. Husy jsou dobří strážci. Při neobvyklém hluku začnou vydávat typické zvuky – kejhat a na vetřelce syčí. Význam chovu hus spočívá především v produkci potravin. Husí maso se vyznačuje specifickými chuťovými vlastnostmi. Nejvyhledávanějším produktem jsou husí játra. Husí peří je nejkvalitnějším drůbežím peřím. Je jemné, pružné, plnivé a lesklé. Má vysoký obsah pápěří. Za rok se od jedné husy získá 500 až 700 g peří. Další předností hus je jejich schopnost se pást, stejně jako i schopnost výhodně přeměňovat rostlinné aminokyseliny na bílkoviny. Z tohoto hlediska se husa vyrovná některým prežvýkavcům – hovězímu dobytku a ovcím. Kromě masa záleželo hospodářům i na tom, aby husa měla i dostatek sádla, které se využívalo nejen v kuchyni, alei v lidové medicíně – podobně jako vepřové sádlo se husím sádlem potíraly obklady při zápalu průdušek nebo plic. Husy patřily k životu vesnických domácností a, jelikož je ve vesnici chovali skoro v každém dvoře, v obci se uživili i jejich pastýři –husopasové a husopasky. Husy spolu s kačenami byly pravidelnou ozdobou místních vodních ploch a dokonale spásaly travnaté plochy kolem vesnice. Husa se dostala i do erbů měst a šlechtických rodů, vystupuje v pohádkách, příslovích a pořekadlech a odnepaměti je i symbolem vznešenosti a nesmrtelnosti. Husy se živí hlavně trávou, kterou odštipují zobákem. Husy dokážou zhodnocovat nejen pastevní porosty, ale využívají aj zbytky po sberu plodin. Husy jsou tvorové, kteří v přírodě žijí v hejnech s pevně vytvořenými páry na celý život. V hejnech mají husy větší bezpečnost. A trvalé páry jsou nezbytné, neboť většina hus hnízdí na severu naší zeměkoule (Kanada, Anglie, Irsko, Island Skandinávie atd.). Zde je jaro a léto velmi krátké, není proto čas na námluvy a dvoření samců. V domácím chovu, na dvorku, husy také vytvoří páry, ale v praxi ve velkochovech se tento přirozený pud potlačuje, neboť je to neekonomické (jeden houser dokáže oplodnit až 6 hus). V praxi i drobnochovatelé uplatňují ekonomický poměr: houser a 2-3 husy. Většina domácích hus ale třetí a další husu nestrpí a šikanují ji. Dá se tomu předejít sladěním hejna z mladých ptáků (nejlépe housat), ale ani tento postup není zaručený. 38
Většina chovatelů proto hejno slaďuje z tolerantních ptáků i několik let. Houser většinou preferuje jednu husu jako hlavní partnerku. S dalšími se páří a akceptuje je. I husy se navzájem šikanují. Při sestavování větší chovné skupinky siproto musíme všímat jakékoli agresivity ve skupině. Šikana často vede k hladovění některých členů hejna. Husy paří mezi tu agresivnější drůbež. Houser neváhá a v období hnízdění skočí i na člověka či psa. Díky křídlům je schopen vás štípnout i do vyšších partií těla. Především je třeba dávat pozor na menší děti. Stisk husího zobáku není nijak malý, dokáže bez problémů naporcovat suchý krajíc chleba. Pro kuny a lasičky je house ideální kořist (zvláště první měsíc). Dospělým husám od lasičky nebezpečí nehrozí. Pokud husy nezavíráte na noc do nějakého uzavřeného prostoru, je zapotřebí jim poskytnout vhodné podmínky pro ochranu mladých. Dospělé husy dokáží ochránit housata proti kuně i lasičce.V přírodě husy ihned s mladými uniknou do vody. V tundře mají díky své výšce dobrý výhled a již z dálky vidí nebezpečí (není tam žádné křoví ani vysoká tráva). Hejno hus pak dokáže zahnat i lišku. Je proto důležité, aby husy měly maximální rozhled. Žádné křoví, žádná vysoká tráva nebo jiné skrýše. Nejlépe je vybudovat husám malý přístřešek chráněný ze 3 stran stěnou (nejlépe je ho vybodovat na začátku a postavit zde hnízdo). Husa s housaty na noc zaleze do přístřešku a houser se posadí před vchod. Husy brání syčením, útokem (štípáním), roztáhnutím křídel,údery křídel a hlasitým křikem. Když jsou pak mláďata větší, syčí taky a výsledný zvuk odradí někdy i kunu.
Jahoda Jahoda je trvalá rostlina z čeledi růžovitých. Je rozšířená na pasekách, ve světlých lesích, na kamenitých stráních, v příkopech i na loukách od nížin až po horské oblasti. Roste téměř v celé Evropě i v mírném pásmu Asie, na východ až k Bajkalskému jezeru. Roste v jehličnatých a listnatých lesích na slunných místech. Obsah vitamínu C v jahodách je téměř srovnatelný s citrusovými plody. Jako jedno z mála ovoce obsahuje jahoda kyselinu ellagovou, proto působí jako antioxidant. Jeden kilogram jahod denně by měl být dostatečnou ochranou proti nádorovým onemocněním. V lidovém léčitelství se jahody tradičně využívaly k pročištění zažívacího traktu, zlepšení látkové výměny, při dně, chorobách jater, artróze a revmatismu.
39
Jahody působí také pozitivně při srdečních chorobách, vysokém krevním tlaku, žaludečních vředech a chudokrevnosti. Podle odborníků jahody výrazně zvyšují sexuální výkonnost obou pohlaví. Je tomu tak zejména díky vysokému obsahu zinku v semínkách tohoto ovoce.
Jitrocel Jitrocel kopinatý je trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých; charakteristická typickou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách. Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky. Pro
své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Současně se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti odhlenit dutiny. Mezi lidmi je rozšířeno, že se čerstvá šťáva z listů používá na menší rány, ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce. Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.
Kedluben Kedluben, spolu s ostatními košťálovými druhy zeleniny již staletí sídlí ve středoevropském prostoru. Vyhovuje mu zdejší podnebí, zejména na jaře a na podzim. Kedluben během růstové fáze neúnavně hromadí minerální látky a stopové prvky a na náš organismus působí jako multivitamínový kombinovaný preparát přímo z přírodní lékárny. Už 150 gramů této zeleniny pokryje denní spotřebu 40
vitaminu C. Nejvíce vitamínů, zejména betakarotenu a minerálů, mají listy. Proto konzumujeme i drobné krátké lístečky, které vyrůstají uprostřed. Kedlubny jsou vhodným zdrojem vitamínů skupiny B. Například B6 je nezbytný při syntéze bílkovin. Biotin udržuje zdravé vlasy a pokožku. Niacin (B5) podporuje metabolismus. Kyselina pantothenová je důležitá pro vitalitu, buněčnou energii a pigmentaci kůže i vlasů. Kedluben poskytuje vlákninu v rozpustné i nerozpustné formě.V rozpustné formě je důležitá pro snižování hladiny cholesterolu v krvi, nerozpustná chrání před zácpou. Poskytuje i ochranu před rakovinou. Týdenní kedlubnová kúra má blahodárné účinky na náš metabolismus. Výhodou kedlubny je, že jí vždy můžeme jíst jinak - syrovou a nastrouhanou, dušenou, v zeleninové polévce, ale můžeme ji i odšťavnit a pít pouze šťávu. Kedluben obsahuje dusičnany, proto jej už podruhé neohříváme.
Klíště Klíšťata se vyskytují především v trávě a v nízkých porostech. Zachycují se na stéblech trávy a na spodní straně listů, proto je nevidíme. Nesprávný názor je, že klíště na svou oběť padá ze stromu. Klíšťata se při pohybu po těchto místech přichytí na tělo nebo oděv a odtud se pak nepozorovaně rozlezou do podkolenních jamek, mezi stehna, do podpažních jamek nebo pod prsy. Klíště, jako každý jiný živočich žijící na povrchu, potřebuje dýchat vzduch. Přisáté klíště proto v žádném případě nezabíjejte pomocí jakéhokoli olejem či masti, které ho udusí. Ani klíště nemačkejte. Může totiž vyvrhnout obsah střev do rány, čímž se zvyšuje pravděpodobnost přenosu nákazy. Přisáté klíště je třeba co nejrychleji odstranit. Po dezinfekci klíštěte ho uchopíme co nejblíže místu přisátí a vytáhneme ho. Pokud se klíště nepodaří vytáhnout, je vhodné vyhledat zdravotnickou pomoc. V Evropě jsou oblasti se zvýšeným výskytem infikovaných klíšťat zejména na území Slovenska, České republiky, Rakouska, Německa, Maďarska, Chorvatska, Slovinska a Polska.
Kmín Kmín je koření i léčivá rostlina. Je to dvojroční bylina s aromatickým kořenem. Během prvního roku vyrůstá z kořene růžice přízemních listů a další rok až 100cm vysoký rozvětvený hranatý dutý stonek. Stonkové listy jsou pérovitě dělené a jejich lístečky pérovitě stříhané na nitkovité segmenty.
41
Drobné bílé pětičetné květy jsou uspořádané do složených okolíků. Plod je visící dvoj nažka. Plody dozrávají od června do srpna. Kmín byl známý už v neolitu. V celé Evropě se pěstuje už od středověku. V přírodě u nás roste volně na loukách, mezích a pastvinách od nížin až do podhorského pásma. Jako koření se hojně pěstuje na zahrádkách a vyšlechtěné odrůdy i v polních podmínkách. Rozmnožuje se semeny. Sbírají se plody, ze kterých se při menším množství rostlin semena vyberou, při větším množství vymlátí. Sběr probíhá v době, kdy se plody začínají zbarvovat do hněda a asi dvě třetiny plodů jsou zralé. Při pozdějším sběru by vznikaly velké ztráty samovolným vypadáváním semen. Rostliny se dosušují ve snopech na poli, ve svazcích nebo na plachtách, a potom se mlátí. Semena se čistí a dosušují. V medicíně i v lidovém léčitelství se doporučuje při nadměrné plynatosti, nechutenství a jiných problémech trávicí soustavy, na podporu zvýšené tvorby mateřského mléka, odhlenění dýchacích cest, proti střevním parazitům. Zápar připravíme ze dvou lžiček rozemletých semen, které se zalejí jednou sklenicí vroucí vody. Pije se dvakrát až třikrát denně. Celé plody nebo prášek užíváme tak, že jednu lžičku rozžvýkaných nebo na prášek rozemletých plodů spolkneme či přidáme do jídla. V lihovarnictví se používá na výrobu kmínky. Doma se kmínka může připravit jako lék tak, že rozemletý nebo rozdrcený kmín se zaleje lihem nebo vodkou a užívá se nejvíce jeden kalíšek denně.
Kohout Kohouti se nápadně liší od slepic. Kohout je větší a mívá pestřejší barvy. V ocase má obvykle dlouhá a obloukovitě zahnutá pera kosárky, hřeben a laloky má větší. Kohouti mají na nohou ostruhy a bojovnější naturu.
Kopr Kopr vonný je léčivá rostlina, ale i oblíbené koření, která dodává jídlům charakteristickou vůni a chuť. Lze z něj připravit koprovou omáčku vynikající chuti k vařenému hovězímu a slepičímu masu, k masovým knedlíkům či k rozmanitým rybím pokrmům. Kromě toho se používá k ochucení polévek, zahuštění omáčky, salátů, některých houbových 42
pokrmů, pomazánek, sýrových jídel, omáček a na konzervování kvašených okurek, papriky, kysaného zelí a dýně. Jeho aroma se dobře uplatní i v jíšce. Dobrý smetanový dýňový přídavek a plněnou dýni si bez něj nejde ani představit. Když při servírování posypeme segedínský guláš čerstvě nakrájeným koprem, stane se mimořádně chutným. Používejte jej opatrně, neboť ve větším množství dodává pokrmům trpkou, nahořklou chuť. Při přípravě omáček ho nevařme spolu s hlavním jídlem, ale pouze těsně před servírováním jej k němu přimícháme, neboť kopr jídlo velmi ryhle provoní. Dále se používá na přípravu rostlinných octů a kořenících směsí. Lze jej najít i ve výrobcích konzervárenského, cukrářského a kosmetického průmyslu. Pro jeho silné aroma je třeba ho udržovat dobře zabalený. Čaj z něho je vynikající domácí lék proti plynatosti, trávicích obtížích, nespavosti. Kopr jako léčivou bylinu znali už i Egypťané, čaj z něj uvařený doporučovali proti bolestem hlavy. V novější lidové terapii se používá především proti plynatosti a zlepšení trávení. Je účinný jednak v podobě prášku, jednak jako odvar z rozemletého koprového semene, ke kterému se jako sladidlo přimíchá i cukr.1/2 hodiny před jídlem se podává 1 kávová lžička. Při přípravě čaje se na 1 sklenici vody přidá 1 polévková lžíce prášku a z přecezenéo odvaru se dá vypít nemocnému polovina poháru. Koprový čaj se používá nejen při žaludečních a střevních bolestech, ale je známý i jako antihydropikum (proti vodnatelnosti) a expektorans (k usnadnění odkašlávání). Kvetoucí nať se přidává do nakládaných okurek, mléčných polévek, smetanových zahuštění omáčky a dušených jídel. Zelený kopr nikdy nevaříme, protože ztrácí svou osobitou chuť. V případě použití kopru jako čerstvé zeleniny sklízíme nať ve fázi před sloupkováním, takzvaný mladý kopr. Nať můžeme také sušit uložený v tenké vrstvě na vzdušném, stinném místě. Semena sklízíme, když jsou v hlavních okolících zralá a v ostatních hnědá, z důvodu lehkého uvolňování před polednem. Zbytek rozprostřeme v tenké vrstvě a dosušíme. Seje se na trvalé místo ve vzájemné vzdálenost řádků 40 až 45 cm. Při pěstování surového kopru k přímé spotřebě je vhodná vzdálenost řádků 15 cm. Koprová semena 43
je třeba sklízet, když jsou hnědozelená. Když chceme připravit zelené nebo drcené koření, musí se kopr řezat ještě před květem. Když zasejeme do malé zahrádky nebo květináče několik zrn kopru, za 1 až 2 roky se natolik rozšíří, že jej lze stále řezat a skoro se nedá vymýtit.
Kopřiva Kopřiva je dobře známá rostlina. Roste volně v přírodě na loukách, pastvinách, na okrajích komunikací a toků, na mezích. Její životaschopnost se projevuje i tím, že se jí daří i v rozvalinách, ale nejvíce se vyskytuje na místech, kde je v půdě vyšší obsah dusíku. Všechny u nás rostoucí druhy kopřivy se dají použít jako koření i jako zelenina. Mladé rostlinky, trhané zjara, mají dostatek vitamínů, minerálních látek železa, hořčíku, manganu, mnoha organických kyselin, fytoncidů a jiných účinných látek. Kořeny obsahují více tříslovin než listy a také velké množství minerálních látek, zejména vápníku. Kopřiva podporuje trávení, posiluje činnost střev, pomáhá při krvetvorbě (anémie), snižuje obsah cukru v krvi a působí močopudně. Pro vysoký obsah chlorofylu působí tonizačně, zlepšuje látkovou výměnu a doporučuje se preventivně při ateroskleróze. Známé jsou i léčebné účinky kopřivy při revmatických onemocněních, při léčbě prostaty, i mimořádných psychických zátěžích. Je to jedna z mála rostlin s velmi širokým spektrem léčivých účinků a pro snadnou dostupnost si zaslouží mnohem větší pozornost u lékařů i laické veřejnosti. Užívání kopřivy jako léku i potraviny se doporučuje preventivně i u zdravých lidí, fyzicky i duševně těžce pracujících. Velmi dobře působí i na dětský organismus. Kdysi se na venkově z posekaných listů kopřivy vařil přívařek. I dnes se doporučuje podávat v takovéto úpravě, protože má mnohem výhodnější vlastnosti než všeobecně známý špenát. Může se přidávat do omelet, jarních polévek, salátů, nádivek a různých zeleninových jídel. Pálivost kopřivy se ztratí spařením listů před úpravou. Šťáva čistí a zlepšuje krev, podporuje tvorbu červených krvinek, blahodárně působí na játra, odstraňuje nervové potíže. Čerstvě nasbírané kopřivy důkladně rozmixujte, propasírujte přes gázu.
44
Odvar je vhodný na opláchnutí vlasů při lupech a vypadávání, posiluje růst vlasů. Vlasy budou lesklé a hustší. Připravte si 100 gramů jemně krájené kopřivy a vařte ji půl hodiny v 1 litru vody s trochou octa. Omeleta z kopřiv: 2 dl kopřivy rozmixované ve vodě 4 vejce 300g pšeničné mouky 3 stroužky česneku olej sůl Rozmixovanou kopřivu smícháme s rozšlehanými vejci, moukou, česnekem a solí. Děláme placky, které smažíme na oleji. Čaj z kopřiv Do půl litru vařící vody vhoďte pár kopřivových listů a nechte louhovat asi 5 minut.
Koza Chov koz je již po staletí součástí chovů hospodářských zvířat. Na našem území byly nejvyšší početní stavy koz v letech 1900 -1945. Např. v roce 1920 bylo chováno 1 291 000 koz a v roce 1945 bylo chováno 1 591 000 ks. Z těchto čísel lze vydedukovat, že koza byla zejména zvířetem chudých lidí, proto její stavy měly maxima v období mezi válkami. Toto zvíře poskytuje řadu produktů: mléko, maso, kůže a srtst(mohér a kašmír). Kozí mléko je často označováno za mléko starců a dětí. Důležité je zejména pro ty, kteří jsou intolerantní na laktózu mléka kravského (nesnášenlivost, alergická reakce). Koza je velmi společenské zvíře, nesnáší samotu a dokáže si vytvořit silný vztah se svým chovatelem. Ale pozor na její vychytralost. Kozy se nemají tahat za kůži. Na ochočení je ideální navyknout kozu na určitou věc, např. na vědro s vodou. Koza patří mezi přežvýkavce, to znamená, že potrava se z bachoru (část složeného žaludku přežvýkavců) vrací do ústní dutiny na důkladné přezutí. Má to především významv trávení vlákniny. Žvýkání se u koz dostavuje po 15 - 45min po nakrmení. Potrava se dostává zpět do ústní dutiny reflexním procesem. V letním období necháváme kozy pást se ve volném výběhu. V oblibě mají travnaté porosty s jetelem.Lze jim nabídnout i zahradní odpad (ale pozor na zvadlé listy, které způsobují nadýmání), zelné listy, kořenovou a cibulovou zeleninu (brambory, mrkev, řepu). Co se týče sušeného krmiva, kozám podáváme oves, ječmen, kukuřici nebo suchý chléb. Přidáváme malé množství soli (polévková lžička do misky), které kozám 45
zvyšuje chuť k jídlu. Kozy musí mít k dispozici kdykoliv dostatečné množství vody. Musí být čisté a na pastvě jim je třeba vytvořit podmínky pro to, aby se v případě veder mohly ukrýt ve stínu. Ustájení koz musí vyhovovat určitým zoohygienických požadavkům. Musí chránit zvířata před nepřízní počasí, nesmí bv něm být průvan. Musí být však zajištěno pravidelné větrání chovných prostor. Zvířata musí mít vždy suchou podestýlku nebo čisté rošty Každé zvíře musí mít přístup k čisté pitné vodě v neomezeném množství, kozám se přidává i tzv. liz, tedy kamenná sůl na olizování. Jsou zde umístěny jesle na objemové krmivo, kozám se denně podává kvalitní seno. Přídavek jaderného krmiva se podává kozám ze žlabů, častěji při dojení. Kozy se dojí dvakrát denně. Koza je vynikající pastevní zvíře, dokáže spásat i mnohé plevele a bodláky, které ostatní druhy hospodářských zvířat nechávají nedotčené. Spásají i větší i menší dřeviny, čímž významně ovlivňují kvalitu pastvin Oproti ovcím má dobře vyvinutý orientační smysl, proto se do stád ovcí řadí koza, která dokáže stádo dovést domů. V době mláďat slouží kozy i jako chůvy pro jehňata. Péče o srst kozy je velmi důležitá pro její celkový zdravotní stav. Proto ji neustále kartáčováním zbavujeme nečistot, čímž ji také zbavujeme parazitů a pomáháme prokrvení kůže. Nesmíme zapomínat ani na pravidelné čištění vemen. Kozy dojíme dvakrát denně ve stejnou dobu. První dávku mléka z dojení je třeba dát do speciálního kbelíku, protože může obsahovat infekci a mechanické nečistoty. Ideální je kozu dojit vsedě zezadu. Kozu je třeba podojit rychle a vyprázdnit z vemene co nejvíce mléka. Po ukončení dojení je třeba vemeno otřít čistým hadříkem. Kozí mléko je velmi podobné kravskému. Obsahuje však více stravitelných bílkovin a tuků, vápníku, hořčíku a draslíku. Kozí mléko je charakteristické svou vůní. Stejně jako kravské mléko může být také využito pro přímou konzumaci i na výrobu sýrů, jogurtů, smetany a másla.
Králík Králík domácí je domestikována forma evropského králíka divokého (Oryctolagus cuniculus). Chová se jako užitkové zvíře na maso a kožešinu nebo jako domácí společník. Králíci se na rozdíl d zajíců rodí bez kožešiny a se slepenými očky. Zatímco malí zajíci vycházejí z doupěte už jako 2 až 3 denní, králíci zůstávají až 2 týdny v noře. Zbarvení králíků je velmi rozmanité. Mohou 46
mít zbarvení bílé, hnědé, černé, šedé, zrzavé, pískové nebo strakaté. Některá plemena králíků, zejména těch výstavních, jsou velmi cenná. Známým druhem je velký anglický strakáč. Na zádech má charakteristickou černo - bílou kresbu a na levém líci má kulatou černou skvrnku. Králíci se dožívají 5 až 10 let. Avšak mnozí umírají mnohem mladší na mor - přenosnou infekční nemoc šířící se povětřím, schopnou rychle usmrtit velké populace králíků najednou. Při jejich chovu je třeba dát pozor i na komáry. Říká se, že králík může uhynout po štípnutí komárem do nosu. Potrava tvoří základ chovu jakéhokoli zvířete a i pro chov králíka je tedy důležitá. Základem potravy králíka je seno, a proto by mělo být v kleci k dispozici po celý den. Je to cenný zdroj vlákniny, která je nezbytná pro správnou funkci střev. Velmi důležité je kvalitní seno, které lehce rozpoznáte podle čerstvé vůně. Králíci nepohrdnou ani ječmenem a v oblibě mají i suchý chléb či drobné větvičky. Králíci potřebují ke svému životu listovou i kořenovou zeleninu. U listové však musíme dávat pozor na množství, které pokud přeženeme, může způsobit zdravotní komplikace, nejčastěji průjmy. Některé druhy zeleniny obsahují vysoké množství oxalátů, proto by se měly podávat v rozumné míře. Mezi tuto zeleninu patří např. salát, zelí, brokolice, špenát. Určite ale tuto zeleninu nevylučujeme z jídelníčku, protože obsahuje nenahraditelné množství vitamínů. Při podávaní čerstvě posekané trávy je třeba dát pozor na to, aby v ní nezačal hnilobný proces, který může zvířatům uškodit. Vhodná zelenina: brokolice, petržel, špenát, hrách, zelí, ředkvička, jetel, paprika, kopřiva, okurka, rajče,pampeliška listyi květy. Ovoce: jako pochoutku se doporučuje králíčkům nabízet dvakrát až třikrát týdně ovoce. Nesmí se jim však podávat nezralé. Vhodné druhy: jablko, meloun, jahody, hrušky, meruňky, švestky. Králíkárny by měly být prostorné, vypolstrované slaměnou podestýlkou nebo senem, které pravidelně vyměňujeme. Králíkárna by měla být dřevěná a s pletivem na předních dvířkách. Vodu v misce je třeba pravidelně vyměňovat, protože králíci si ji rychle dokáží znečistit. Pro zdravý vývoj králíků je vhodné je vypouštět na volný ohrazený prostor.Je třeba dát pozor na to, aby neutekli. Králíci totiž nepatří mezi domácí zvířata, kterým by jejich domov chyběl.
Kráva Krávy jsou chovány pro maso a mléko. Kráva porodí jedno tele za rok, těhotenství trvá 285 dní (9 měsíců). Krávy jsou připraveny na první dojení zpravidla až po dvou letech poté, co mají první tele. Pro krávy je v létě hlavním zdrojem potravy pastva. V zimě jsou dokrmované senem a obilím. Potravu konzumují často, proto je 47
potřeba vyvádět je na pastvu každý den. Měly by tam trávit osm až deset hodin. Krávy patří mezi býložravce. Jejich žaludek se skládá ze čtyř částí : bachoru, čepce, knihy, sleze. Přežvykováním potrava putuje nejprve do komory - bachoru, kde se částečně stráví. Později se tato potrava vrátí zpět do tlamy a kráva ji opět přežvykuje, pak ji ještě jednou spolkne a až pak se potrava dostává do dalších komor. Toto dvojité trávení umožňuje získat z potravy co nejvíce látek. Dospělá kráva zkonzumuje denně 50 až 60 kg trávy, 3 - 4 kg sena a 60 - 80 l vody. Dodatečně je jim potřeba přidávat k potravě obilí a kukuřici. Obiloviny jsou pro ně zdrojem bílkovin a energie. Dáváme jim dvakrát denně seno, i při pastvě (předejdeme tzv. nadýmání krávy), 1 až 2 kbelíky (1 vědro = 10 l) teplého nápoje, tj. asi jeden kilogram šrotu spařený horkou vodou a upravený studenou tak, aby nápoj nepálil. Množství tekutin zjistíme podle výkalů krávy, která nemá mít výkaly příliš řídké (průjem). V létě necháváme krávu pást se podle podmínek, které máme - uvázaný kolík s delší řetězem nebo v ohrazené ploše. Při pastvě dáváme pozor na mokrou trávu, která krávy nadouvá. Seno by se jim mělo podávat ráno a večer. Krávě stačí dávka 1 až 2 kg dvakrát denně. Zbytek se jim zajistí během dne stráveného na pastvě. Nesmíme zapomínat na kukuřici a ječmen, který je dalším zdrojem živin a ovlivňuje produkci mléka. Můžeme přidat 1 až 1,5 kg kukuřice za den a 1 - 1,5 kg ječmene. Pokud krmivo zůstává ve chlévě, nemusíme zajišťovat napajedlo vody, které by mělo být k dispozici na pastvě. Krávy by se měly dojit dvakrát denně - ráno a večer. Před dojením je vhodné krávě podat seno, případně směs ječmene a kukuřice, abychom ji uklidnili. Ke zvířatům se přibližujeme potichu a pomalu. Krávy bychom měli zároveň uklidňovat i hlasem, resp. ji " chválit " za její pokojné chování. V opačném případě mohou být vystrašené a vystresované. Tento přístup platí zejména v případě, kdy dojí krávu nový chovatel. Před začátkem dojení je třeba vyčistit stáj od hnoje a bahna, vyčistit vemeno vlažnou vodou a čistou froté utěrkou utřít do sucha. Bradavku je nutné stisknou nejdříve palcem a ukazováčkem, poté se pomalu přidávají další prsty. Takto pokračujeme až do vyprázdnění vemena. Vydojené mléko se filtruje přes speciální sítko. Provaříme ho, dokud se na něm neobjeví pěna. Následně ho necháme vychladnout. Z mléka můžeme získat několik produktů : sýr, máslo i tvaroh. Na pastvu vypouštíme krávy až po dojení. Krávy tam necháváme zpravidla osm až deset hodin v závislosti na ročním období, a to i v případě deštivého počasí. V případě bouří, kdy hrozí údery blesků, jim však zajistíme bezpečný úkryt ve stáji. Na pastvě by měly mít vždy přísun čerstvé vody. Večer je třeba krávu opět podojit. Kravám v kravíně připravíme mletou směs zrn. Nezapomeňte na hygienu! Kravám totiž neustále hrozí tzv.mastitida - zánět prsní žlázy, což je nejčastější onemocnění dojnic. Existuje více než stovka různých mikroorganismů, které ji způsobují. Zánět je také způsoben nadměrným teplem, nebo naopak chladem. Nemoc se následně přenáší na vemena při dojení. Mastitidu rozpoznáme na základě oteklých a zarudlých bradavek. Mléko může mít nažloutlou barvu. Veterináři v případě tohoto onemocnění předepisují kravám antibiotickou léčbu. 48
Abychom tomuto onemocnění předešli, maštal pravidelně větráme, abychom zabránili hromadění vlhkosti a čpavku. Kravám zajišťujeme neustále čistou podestýlku ze sena. Hnůj musíme pravidelně ze stáje odstraňovat. Krávy musí mít pravidelný přísun vlákniny (seno, tráva). Před odchodem a příchodem do stáje musí mít k dispozici vodu. Krávy vypouštíme na pastu i v případě nepříznivého počasí. Krávy dojíme dvakrát denně - ráno a večer. Před začátkem dojení by měly být vemena čistá. Nezapomeňte na hygienu!
Křen Křen selský je trvalá bylina z čeledi brukvovitých, která pochází z jihovýchodní Evropy. Odedávna se křen pěstuje jako léčivá bylinka, ale i jako výrazné,,kuchyňské?? ochucovadlo. Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen dvouletých rostlin, a to buď na podzim (od září do listopadu), nebo na jaře (od března do května). Kořeny se skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě, schované do písku. Křen má hodně vitamínu C (50-100 mg ve 100 g), což je až jednou tolik, než mají pomeranče nebo citrony. Křen je pokládán za bylinu mládí a zkoumají se i jeho protirakovinné účinky. Působí dráždivě na sliznice, zvyšuje sekreci žaludečních šťáv a je mírně močopudný. Obsahuje rostlinná antibiotika (fytoncidy), která ničí bakterie i některé viry, a proto je ideální prevencí v době zvýšeného výskytu infekčních onemocnění horních cest dýchacích. Křen rozpouští hleny a usnadňuje odkašlávání, z toho důvodu se doporučuje i při chronických katarech a bronchitidě. Jeho močopudných účinků se využívá ke zmírňování otoků, při revmatismu a dně. V malých dávkách povzbuzuje činnost trávicí soustavy a chuť k jídlu ; dokonce prý pomáhá likvidovat žlučníkové kameny. Podle starých receptur sloužil křen i pokožce : smíchaný se smetanou by měl odstraňovat nežádoucí pihy a skvrny na kůži, vtírání jeho šťávy do vlasů by zase mělo zastavit jejich nadměrné vypadávání. Strouhaný křen se podává jako příloha k masu a uzeninám, připravují se z něj teplé i studené omáčky, jablečný i octový křen, sirupy, obklady i masti. Listy mladého křenu se mohou přidávat do salátů a polévek. Protože však větší množství syrového křenu může vyvolat překrvení žaludeční sliznice, podráždění ledvin a močovéhoměchýře, nejezte ho najednou více než jednu lžičku.
49
Majoránka Rostlina kvete od června do září. Pro růst potřebuje hodně tepla, protože pochází z jižnějších oblastí. Rostlina je charakteristická aromatickou vůní s mírně nahořklou chutí. V některých zemích byla v minulosti považovaná za rostlinu věrnosti, resp. oddanosti ženicha a nevěsty. Ideální je rostlinky pravidelně okopávat a zbavovat nežádoucího plevele, pravidelně zavlažovat a protrhávat výhonky, což rostlinu omlazuje. Nejlepší je sběr mladých listů pod soukvětím. Listy se potom suší, nejlépe na slunci. Sušené listy uložte do plátěných sáčků nebo do zapečetěných nádob. Kdysi byla majoránka používaná i na odpuzování hmyzu v interiéru. Majoránku mají v oblibě i včely. Její esenciální oleje se používají při výrobě mýdla a kosmetických přípravků či v potravinářském průmyslu. Využívá se jednak jako léčivá rostlina a na druhé straně má i široké využití jako koření v kuchyni. Patří mezi základní druhy koření v mnohých evropských zemích. Používá se hlavně při přípravě masitých pokrmů, občas při přípravě ryb. Je vhodná na ochucení octa. V lidovém léčitelství se používá jako velmi cenný lék na nervovou slabost, migrénu, bolesti hlavy, nespavost. Příznivý účinek má i v případě problémů trávicího a dýchacího ústrojí. Pomáhá při vykašlávání, podporuje pocení a je výborným diuretikem. Podporuje produkci mléka u kojících matek a mírně snižuje krevní tlak. V některých zemích se používá při masáži křečových žil, při dně a revmatismu i při dezinfekci kožních onemocnění. Její léčivé účinky se projevují i při krčních onemocněních a její inhalování pomáhá astmatikům a lidem trpícím bronchitidou.
Máslo Získáváme ho ze smetany, kterou umístíme do speciální nádoby, ve které ji následně mícháme. Tento proces provádíme, dokud se máslo neoddělí do hrudek. Tekutina, která se přitomto procesu od másla oddělí se nazývá podmáslí. Máslo následně opláchneme ve studené vodě.
50
Mateřídouška Mateřídoušky jsou zpravidla silně aromatické nízké keříky nebo vytrvalé byliny s tenkými větvemi, vyrůstajícími obvykle z krátkého dřevnatého stonku. Pro léčebné účinky se sbírá nať všech druhů mateřídoušky. Od května do září se odstřihávají vrchní nezdřevnatělé části kvetoucí nati. Suší se ve stínu na dobře větraných místech rozprostřená ve slabých vrstvách a při dosoušení se neobrací vůbec či jen velmi opatrně, aby listy neopadaly. Mateřídouška má všestranné využití. Léčivý je čaj i zábaly. Pomáhá při nespavosti, žaludečních a trávicích obtížích, bolestech hlavy, při zámětech i proti akné.Kuchařka využije mateřídoušky při přípravě omáček, nádivek a masa.
Medvěd Z tisku člověk mohl nabýt dojmu, že se to v Beskydách v poslední době hemží medvědy. Skutečnost je taková, že stopy této démonizované šelmy byly zaznamenány v oblasti Těšínska, Valašska i Lysé hory, jde však o ojedinělý pohyb jedinců, kteří se zatoulali ze slovenských Kysuc a Fatry. V podstatě ale není třeba se medvěda obávat. Lesničtí správci z Beskyd říkají prostou radu: Nepanikařit a nedělat nic. Medvěd udělá vše za vás.
51
Meduňka Meduňkový čaj z listů snižuje stres,uklidňuje, uvolňuje, zpříjemňuje spánek a zajišťuje dobré zažívání. Z listů se rovněž připravuje meduňkový likér. Nať se používá v lidovém lékařství jako hypnotikum a sedativum. Používá se také jako koření. V kuchyni se pro svou citrusovou vůni za čerstva přidává do míchaných nápojů a ovocných salátů. Sbírá se list nebo celá nať zásadně před květem. Je třeba sušit ji rychle, ne však na slunci, vhodné jsou nízké teploty. Tradičně se používá vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi
Mléko Při nadojení má kravské mléko 38 až 40 stupňů - při takové teplotě je v mléce mnoho mikroorganismů, které se rychle rozmnožují. Proto se mléko chladí na teplotu 10 stupňů. Mléko v mléčnici můžeme skladovat při teplotě 5 až 6 stupňů - 6 hod. Po 6 hodinách se mléko nesmí míchat ani s čerstvým ani s chlazeným. Pokud chceme prodloužit dobu jeho trvanlivosti, mléko svaříme. Ze sporáku ho odkládáme v momentě, kdy začne v hrnci pěnit.
Mrkev Mrkev je rostlina z čeledi celerovitých. Pěstuje se jako zemědělská kulturní plodina kořenová zelenina. Mrkev je dvouletá kulturní rostlina. Kořen mrkve obsahuje vitamíny A, B a C, betakaroten, železo, vápník, draslík a sodík. Mrkev roste i divoce na svazích a loukách, tento druh mábílý kořen. Pěstovaná mrkev má mnoho odrůd: s dlouhými,válcovitými nebo okrouhlými kořeny. Pěstuje se hlavněv Evropě a Severní Americe.
52
Snižuje cholesterol, předchází zácpě, pomáhá při kožních chorobách, nedokrvení a oslabení organismu. Chrání zrak. Snižuje riziko rakoviny plic a cholesterol v krvi. Mrkev je bohatá na vitamíny A, B a C, betakaroten, železo, vápník, draslík a sodík. Každý den jezte 2 mrkve nebo vypijte sklenici čerstvé šťávy. Půst s mrkvovou šťávou v průběhu 1 nebo 2 dnů je velkou detoxikační terapií jater. Více vitamínu A karotenu se uvolňuje při tepelném zpracování mrkve než přijejím pojídání v syrovém stavu. Při strouhání to je 36 %, přitepelné úpravě až 60 %, při konzumaci syrové mrkve jen 5%.
Okurky Nakládačky pěstujeme z přímé setby, salátové okurky většinou ze sazenic, někdy i ze setby. Sazenice připravujeme v dubnu. Semena sejeme do balíčků, ve kterých je kompostovaná zemina smíšená s pískem a rašelinou. Balíčky můžemenahradit zakoreňovači různého typu nebo květináči. Sazenice pěstujeme při teplotě 18 - 25 ° C přes den a 18 - 20 ° C přes noc. Zeminu udržujeme dostatečně vlhkou a sledujeme zdravotní stav rostlin. Asi dva týdny před výsadbou začneme s otužováním. Vysazujeme je v polovině května do sponu 1,0 1,2 x 0,30 - 0,40 m. Nakládačky na větší plochy vyséváme, když teplota půdy dosáhne alespoň 15 ° C. Semena pak vyklíčí a rostliny vzejdou za sedm až deset dní. Takové teploty u nás půda dosahuje od druhé poloviny dubna až do začátku května. Některé odrůdy je výhodnější sít až po 15. květnu. Načtvereční metr je optimální počet sedm až osm rostlin. Termín setí salátových okurek je stejný jako u nakládaček. Hustota porostu je tři až šest rostlin na jeden čtevereční metr. Okurky salátové i nakládačky je výhodné pěstovat systémem vertiko, při kterém se rostliny vedou po opoře různé konstrukce směrem nahoru. Výhodou je dosahování vyšších sklizní, lepší jakost plodů, tvoří se méně deformovaných plodů, lépe se sklízejí a nejsou zašpiněné od zeminy, rostliny méně poškozuje plíseň okurková, snadno se dá použít nejvýhodnější způsob závlahy podmokem. Výskyt plevele regulujeme většinou okopáváním, zejména dokud se porost nezapojí a pokryje povrch půdy. Děláme to opatrně a mělce, abychom neporušili kořeny. Z onemocnění jsou známé zejména padlí okurková, čerň okurková, virus okurkové mozaiky a plíseň okurková. Většina odrůd je jižodolná proti některým z nich. Nevyřešené zůstává nebezpečné houbové onemocnění plíseň okurková, proti níž neexistují odolné, ale pouze tolerantní odrůdy. Větší škody způsobuje i padlí okurková, která se vyskytuje od poloviny srpna. Ze škůdců se na okurkách nejčastěji objevují molice, někdy je třeba zasahovat i proti mšicím. Okurky jsou velmi náročné na vláhu. 53
Obilí Obilí nebo zboží je souhrnné označení polnohospodářských plodin z čeledi lipnicovitých nebo jen jejich zrn. Jedlé obilí jsou zralá zrna rostlin - obilnin, které jsou po vymlácení a dalších úpravách vhodné k přímé spotřebě. Obilniny jsou výborným zdrojem bílkovin, vitamínů (E, B...), minerálních látek (Fe, Ca, P, Mg, Se...), vlákniny a exogenních enzymů, které naše tělo tak potřebuje. Můžeme je konzumovat samotné (chutnají nasládle jako mladý hrášek) nebo jemůžeme přidávat k přílohám (posypat jimi rýži či brambory na talíři), do zeleninových salátů, pomazánek, kaší, případně do vařených jídel(ztratí tak ale spoustu cenných látek). Sladké placky: 300g celozrnné pšeničné mouky, 1/2 lžíce mletého kmínu, sůl, 0,15 l vody Ingrediencie smíchat a vytvořit 3 mm silné placky,upéct a podávat např. s makovomedovou náplní (50 g pomletého máku, 100 g medu, voda). Obilná kaše: 150 g pšenice na pomletí nebo celozrnné pšeničné mouky, 0,5l mléka. Mouku smícháme s mlékem, trochu osladíme, např. medem a za stáleho míchání vaříme do zhoustnutí. Hotovou kaši můžeme polít máslem a ještě dosladit medem.
Ovce Ve středověku byly ovce chovány především pro vlnu. Ve 12. až 14. století žili v rumunských Karpatech první,,valaši". Spolu s Valachy se salašnictví postupně šířilo přes Ukrajinu, Halič, Slovensko až na Moravu. V 17. a 18. století bylo významné české soukenictví. Na konci století 18. se dováželyšlechtěné merinové ovce ze Španělska a především Morava se tak v 19. století dostala do čela evropských zemí jak kvalitou vlny, tak plemenným materiálem. Například v roce 1825 bylo do Anglie vyvezeno 24 472 t vlny. Vrchol chovu ovcí byl ve 40. letech 19. století, pak pozvolna 54
upadal. Ovce se chovají pro maso, mléko, ze kterého se vyrábí ovčí sýr a zejména pro vlnu. Vedlejšími produkty jsou rohovina, tuk či ovčí hnůj. Ovce je typickým býložravcem. Živí se různými bylinkami, hlízami, pupeny a výhonky.Ovce patří mezi přežvýkavce a přibližně třetinu denního času tráví přežvykováním. Ovce na patří mezi klasické spásače porostu. Hlavní složkou jejich potravy jsou louky, ráno upřednostňují jetel, ke konci dne už vyhledávají spíše trávu. Ovce se nepasou během nočních hodin, což je pravděpodobně vrozená ochranná reakce vůči divoce žijícím predátorům. Přestože člověk šlechtil ovce tisíce let, původní formy stravovacího chování se u nich zachovaly dosud. Ovce tráví na pastvě obvykle 7 až 10 hodin. Potravu přežvýkavci tráví navíc další 3 až 4 hodiny. I ovce potřebují při pastvě mít k dispozici vodu. V opačném případě odmítají potravu. Při sušené potravě je spotřeba vody dva až třikrát vyšší. Hlavním úkolem vlny u ovcí a celkově u všech savců je chránit tělo před nepříznivými povětrnostními podmínkami. Na kolektivních salaších se ovce stříhaly dvakrát ročně (v květnu a koncem léta) za účasti všech majitelů. Na stříhání ovcí se používaly speciální nůžky. Před stříháním ovce vykoupali(např. přehnali je přes potok), a když se usušily, majitelé si vybrali ze stáda své ovce. Nejdříve jim ostříhali přední a zadní nohy, které dříve svázali, pak, pokud stříhali dva střihači, jeden ostříhal hlavu, krk a břicho, druhý ocas a záda. Ostříhaná vlna padala na trávu nebo na plachtu. Stříhání ovcí bývalo společenskou událostí. Sedláci přinášeli pastýřům chléb, slaninu, pálenku a darovali jim po kousku vlny jako tradiční příspěvek na ošacení. Ovčáci je pohostili mléčnými výrobky. V některých obcích ovce stříhali najatí střihači nebo střihačky za naturálie (mouku, slaninu, brambory). Při stříhání ovcí je třeba se řídit několika základními pravidly: Pod nůžky jdou nejdříve mladší ovce, aby se zabránilo případnému přenosu onemocnění ze starších zvířat. Ke stříhání je třeba přizpůsobit i ohradu, v níž se tato činnost provádí. Neměla by totiž obsahovat žádné ostré hrany, které by mohly ovci při neklidném stavu zranit. Každé ráno jim podáváme vodu. Ovce jsou velmi zvědavá zvířata, i proto je musíme neustále držet ve stádu. Večer je zavíráme do ohrady. Pokud ovce odmítají vyjít na pastvu, jako návnadu je dobré použít kostku soli. Vodu by měly mít k dispozici i na pastvě.
Pažitka Tradičním kořením používaným na našem území je pažitka, která voní a chutná jako cibule, ale je jemnější. Pažitka dělá jídlo žádoucím a osvěžujícím. Se svou pikantní chutí je stálým a chutným kořením dietních pokrmů, v zimě zase v čerstvém stavu zajišťuje našemu organismu stálý zdroj vitamínů. Pažitku používáme pouze v čerstvém stavu, jemně pokrájenou jí sypeme pokrmy nebo přimícháváme do různých pomazánek, salátů, sýrů, tvarohu, omáček či polévek. Kromě svého aromatického účinku velmi příznivě ovlivňuje trávicí trakt, povzbuzuje chuť k jídlu a 55
posiluje žaludek. U konzumentů s onemocněním trávicího traktu působí nenásilně, šetrně a jemně. Semeno vysejeme do květináče v březnu. V květnu se těšíme ze šťavnaté zeleně jejích výhonků, které necháme zesílit a v prvním roce jejího pěstování ji začneme pravidelně sestříhávat, čímž dosáhneme hustoty i celkové kvality. Odřezky konzumujeme. Jednu část si můžeme nechat i rozkvést, jemnou nafialovělou barvou, působivým kulatým tvarem lahodí jak mlsnému jazýčku, tak i oku a duši konzumenta..
Petržel Petržel je bohatá na vitamin C, provitamin A, železo, vápník, draslík, fosfor, hořčík, síru a křemík. Vysoký obsah železa zabraňuje chudokrevnosti. Vitamín C posiluje imunitní systém a povzbuzuje chuť k jídlu. Povzbuzuje činnost jater a pomáhá při dně. Je užitečným zdrojem vápníku. Pomáhá organismu zbavit se nadbytečných tekutin. Neutralizuje škodliviny z cigaretového kouře. 100 g obsahuje 170 mg vitaminu C. Doporučuje se používat jako koření. Na zregenerování pokožky postačí sedm dní natírání čerstvou šťávou. Odvar ze semen uvolňuje hladké svalstvo v celém těle a zmírňuje bolesti hlavy, migrénya podrážděný žlučník. Žvýkání čerstvé petrželky odstraňuje v dechu zápach po cibuli a česneku. Petržel je koření, které nemůže chybět ani v jedné domácnosti. Bez něj bychom snad neuměli ani uvařit polévku. Petrželku používáme čerstvou nebo sušenou, ale není správně vařit ji spolu s jídlem, protože ztratí své aroma a obsah vitamínů. Jemně nakrájenou rostlinu přidáme k hotovému jídlu až těsně před podáváním. Když připravujeme pečené maso, pečeme ho spolu s petrželkou. Jako ochucovadlo se dává téměř kamkoli, do polévek, nádivek, různých zahuštěných omáček, k vařeným a opékanými bramborám, na ozdobu vaječných pokrmů a salátů. Je nezbytně nutná při sestavování zelených kořeninových směsí. Velmi se osvědčila při odstraňování určitých pachů (střevní pach), např. pokud kachnu, husu nebo kuře připravené k pečení potřeme nadrobno pokrájenou petrželkou nebo svazek natě vložíme do břišní dutiny drůbeže, kterou zabalíme do hliníkové fólie a upečeme, bude mít příjemnou vůni. Rostlina obsahuje éterické oleje, karoten, vitamin CaEi minerální soli. Její spotřeba je velmi výhodná pro organismus, proto ji pojídáme zejména v zimě. Petrželová nať i kořen posilují žaludek, čistí ledviny a vzbuzují chuť k jídlu. Stejně můžeme použít i kořen petržele kadeřavé. Její chuť je podobná klasické petrželce. Petržel není citlivá na mráz, proto jí lze sít prakticky pořád. Může se sít na podzim, takže na jaře se začne vyvíjet a lze ji sklízet dříve. Nejprve sejeme druhy s krátkým a polodlouhým kořenem. Druhy určené na uskladnění s dlouhým kořenem se mohou sít 56
v druhé polovině března a začátkem dubna. Na zimní uskladnění se mají kořeny vybírat koncem října nebo začátkem listopadu. Abychom iv zimě měli petrželku, sebereme na podzim krátké kořeny a uložíme je do záhonů na vzdálenost 10 x 5 cm tak, aby ze země vyčnívala pouze hlava kořene. Vyrašené listy lze sbírat stále, během celé zimy, i na jaře. Kořeny můžeme dát i do květináče vhodné velikosti a položit jej do okna kuchyně nebo jiné teplejší místnosti.
Pivo Pivo je kvašený slabě alkoholický nápoj vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení. Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie, a to přibližně již v 7. tisíciletí př.n.l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo „nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější“. V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Voda je při výrobě piva nejdůležitější ze základních surovin, která je využívána pro samotnou výrobu nápoje, tak i v procesech, které s výrobou souvisí, z čehož vyplývá, že pro výrobu piva je potřeba velké množství vody – na 1 litr vystaveného piva je spotřebováno čtyřikrát až osmkrát více vody. Její použití přímo ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. Pivovary jsou tak budovány v místech, kde jsou výrazné zdroje kvalitní vody. Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic. Slad se vyrábí ze speciálně vyšlechtěných druhů obilí, nejčastěji ječmene či méně častěji pšenice, které mají výrazný podíl na výsledné chuti piva, jeho barvě a aromatu.Rozlišuje se světlý a tmavý slad(slad plzeňský a bavorský) podle barvy a dále jsou slady speciální (karamelový, pražený, diastatický a pod.). Pro výrobu piva se využívá ječné zrno tzv. obilka, která se skládá z obalu, zárodku klíčku a endospermu. U sladu se následně sleduje hlavně klíčivost a klíčivá energie. Kvasinky jsou mikroorganismy používané v biotechnologické výrobě piva – pivovarnictví. Podle druhu (průběhu) fermentace jsou pro svrchní kvašení (cca 20 °C; průběhem fermentace kvasinky na hladině) používány kvasinky Saccharomyces ceravisiae ssp. carlsbergensisnazvané na počest 57
jejich objevitele Emila Christiana Hansena z dánského Carlsbergu, pro spodní kvašení (5–10 °C; během fermentace kvasinky sedimentují) Saccharomyces ceravisiae. (DanSoor). Archeologický výzkum území dnešního Česka přinesl důkazy, které dokládají, že i dřívější obyvatelé tohoto území připravovali kvašené nápoje z obilí. K dispozici jsou podrobnější údaje o přípravě piva keltskými Boji, germánskými kmeny Markomanů, Kvádů a Slovany bájného praotce Čecha, kteří přišli na území Česka a trvale se zde usadili. Prvým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Nejstarším dokladem o pěstování chmele na území Česka je nadační listina ze 30. let 11. století knížete Břetislava. Největší rozkvět výroby piva na území Česka nastal ve 12. století, kdy měl na území státu právo vařit pivo kdokoliv. V těchto starých dobách pivo vařily velmi primitivním postupem ženy v každé domácnosti. Nesloužilo jenom jako nápoj, ale připravovaly se z něj různé pokrmy jako polévky, kaše a omáčky. Rozvoj řemeslné výroby piva nastal od 13. Století se zakládáním nových královských měst, která dostávala od panovníka řadu privilegií. Pro rozvoj pivovarství bylo důležité přidělení práva várečného a práva mílového (zrušeno v roce 1788). Později tato práva získala i poddanská města od příslušné šlechty. Velký význam pro rozvoj pivovarství a kvalitu piva měly v Česku sladovnické cechy. Určovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit, kontrolovaly jeho kvalitu a na rozdíl od okolních zemí dohlížely i na to, aby pivo vařil jen ten, kdo se v tom oboru řádně vyučil. Proto byla česká piva již ve středověku velmi kvalitní a v hojné míře se vyvážela do okolních zemí i na dvory jiných panovníků. O velkou reformu výroby sladu a piva, která byla prvním krokem v rozvoji typických vlastností současných českých piv, se zasloužil v 18. století český sládek František Ondřej Poupě (1753– 1805). Navrhl řadu nových zařízení pro výrobu sladu a piva, přesvědčoval sládky, aby používali výhradně ječný slad, upravil dávkování chmele, kterým se zlepšila (tj. omezila) původně poměrně tmavá barva světlých piv atd. celého světa. 58
V roce 1918 nová Československá republika převzala z bývalé habsburské monarchie asi 60 % výrobního potenciálu pivovarů, celkem 562 pivovarů bylo v poměrně špatném stavu. Katastrofu českému pivovarnictví jako veškerému světovému vývoji přinesla druhá světová válka. Po válce řada uzavřených pivovarů již neobnovila svoji činnost. Pivovarský a sladařský průmysl byl postupně v celé Československé republice zestátněn a centrálně řízen. Výroba piva Výroba piva podomácku není až tak obtížná. Na 12 litrů piva potřebujeme 650 až 850 g sladovnického ječmene 12 l měkké vody 100 g chmele 250 až 300 g krystalového cukru 20 g droždí V nádobě, nejlépe dřevěné, zalijeme vodou čistý zrnitý sladovnický ječmen (na 12 l piva asi 650 až 850 g) a necháme ho máčet 24 hodin. Pak vodu slijeme a ječmen necháme klíčit dalších 24 až 36 hodin, a to ve stejné nádobě nebo v plátěném mokrém pytli, přičemž ječmen často mícháme, aby se odlamovaly klíčky. Tím přerušíme klíčení a podpoříme cukernatost. Potom ječmen opatrně do zlatožluta opražíme. Přepražením ječmene dostane pivo tmavší barvu, ale také dobrou příchuť. Opražený ječmen rozdrtíme a začneme vařit pivo: Ve 12 litrech měkké vody vaříme ječmen asi hodinu. Použijeme výhradně smaltovaný hrnec, který nesmí být zevnitř otlučený, aby pivo nedostalo pachuť železa. Současně v jiném smaltovaném hrnci vaříme 20 minut v jednomlitru vody v řidším plátěném pytlíku 100 g chmelez poslední úrody (je-li chmel starší, dáme až 150 g). Postup můžeme zjednodušit: Rozdrcený ladovnický ječmen vaříme pouze hodinu. Poté do téhož hrnce vysypeme chmel a cukr a vše vaříme další hodinu Tento litr odvaru vlijeme potom do vody, ve které vaříme ječmenný slad, a vše přecedíme přes čisté plátno. Do přeceděného odvaru přidáme 250 až 300 g krystalového cukru a vaříme ještě dvě hodiny. Během vaření si všímáme odpařování, odebíráme pěnu a doléváme vařící vodu, abychom měli v hrnci neustále 12 litrů tekutiny. Odvar přecedíme a necháme ho chladnout. Ještě do vlažného vmícháme 20 g rozdrceného droždí. Nádobu přikryjeme plátěným ubrouskem a necháme 24 hodin kvasit. Vytvořenou pěnu sebereme a odvar nalijeme do láhví, aby při hrdle zůstalo 1 až 1,5 dl prázdného prostoru, dobře zazátkujeme a dáme do chladna na 14 dní odležet.
59
Medové pivo Půl hodiny vaříme 0,5 kg medu v 9 litrech vody, odpařenou vodu doplníme na 10 l. Do roztoku vložíme pytlík obsahující 20 g chmele a vaříme 20 až 30 minut. Do litru ochlazeného odvaru dáme 5 g kvasinek a ponecháme několik hodin na teplém místě. Potom zchlazenou mladinu přelijeme do demižonu, přidáme rozmnožené kvasinky, demižon převážeme řídkou tkaninou a ponecháme na teplém místě. Bouřlivé kvašení končí po třech až pěti dnech, pak demižon přemístíme do sklepa. Po několika dnech pivo stáčíme do láhví. Slad lze koupit v pivovarech, kvasinky v běžných drogeriích. Válečné pivo Za války se pivo dělalo takto: Použilo se 18 l vody, balíček žitné kávy (dnes asi melta), 20 g chmele. Půl hodiny se vařilo, potom přecedilo, přidalo se 0,5 kg cukru, 20 g kvasnic, nechalo se stát a pak se pivo stáčelo do láhví. Bylo moc dobré a mělo krásnou pěnu.
Pohanka Pohanky jsou jednoleté a vytrvalé byliny. Mají bílé a růžové květy v hroznech a lichoklasech.. Plodem je nažka. V českých zemích se začala pěstovat od 12. století a v 16. století byla velmi populární potravinou. Pohanka je často užívanou surovinou ve zdravé výživě. Neobsahuje lepek, takže jako jedna z mála obilovin je vhodná pro osoby trpící celiakií. Je významným zdrojem rutinu, který léčí problémy s cévami, hemoroidy i křečovými žilami. Vhodná je také pro psychicky a fyzicky namáhané osoby. Posiluje imunitu a využívá se i při detoxikaci. Z pohledu makrobiotiky stahuje a vysušuje, proto se doporučuje konzumovat hlavně v zimě, kdy prohřívá organismus Pohankové rizoto Pohankové kroupy properte ve studené vodě a nechte okapat. Vařte v osolené vodě v poměru 1.2 s kapkou oleje asi 2-3 minut, poté odstavte a nechte 30 minut dojít tzv. „pod peřinou“. Na pánvi na oleji osmahneme najemno nasekanou cibuli, přidáme na proužky nakrájená prsíčka, osolíme, opepříme a orestujeme. Přisypeme zeleninu, podlijeme vodou a dusíme 5-10 minut. Na závěr promícháme s pohankou, přidáme prolisovaný česnek a podáváme se zeleninovým salátem.
60
Třezalka Jde o rod bylin, keřů a malých stromů z čeledi třezalkovitých. I bylinné třezalky jsou statné, vytrvalé a mají zdřevnatělé lodyhy. Třezalka se už staletí používá jako uklidňující prostředek. Přítomná látka hypericin také zvyšuje citlivost na sluneční záření, proto při užívání třezalky hrozí nebezpečí popálení od slunce. Ve starověkém Římě se z tohoto důvodu používala jako druh trestu. Odsouzený byl donucen pozřít otep třezalky a následně byl uvázán na přímém slunci, kde se ošklivě popálil. Většinou šlo o smrtelný trest.
Pranostiky na srpen a září Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává. Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí. Srpen začíná, co červenec končil. Moc hub srpnových - moc vánic sněhových. Svatý Augustin rád dělá z tepla stín. Co srpen nedovařil, to září nedopeče. Když je vlhko v září, houbám se v lese daří. V září hrom – v zimě zavát každý strom.
Prase Prase je inteligentní domácí zvíře, které žije na každém statku. Chová se výlučně pro maso. Chov prasat je důležitým odvětvím živočišné výroby. Prasata poskytují člověku základní potraviny maso a tuk. Vepřový tuk je z hlediska lidské výživy nejlepším živočišným tukem.Prasata jsou hlavním dodavatelem masa na trh, protože z celkové spotřeby připadá na vepřové maso víc než 50%. Kromě masa poskytují prasata kůži, střeva, krev, kosti a štětiny, takže prakticky lze upotřebit celé tělo prasete. Předností prasat je jejich velká rozmnožovací schopnost a rychlý růst. Prasnice je schopná vrhnout selata dvakrát do roka při průměrném počtu 9 – 12 selat ve vrhu; při rychlovýkrmu ve věku 5 – 6 měsíců může prase dosáhnout 80 – 100 kg živé váhy. Prase velmi dobře zužitkuje krmivo, které proměňuje na maso a tuky. Prasata potřebují při výkrmu většinou jiné krmivo než hovězí dobytek a drůbež.
61
Při krmení prasat je třeba zásadně rozlišovat krmení chovných prasat a krmení prasat výkrmného typu. Chovným prasatům se má přiměřeně vyvíjet svalstvo a kostra bez přílišné tvorby tuku a požadujeme od nich dostatečné množství zdravých, dobře rostoucích selat. Výkrmná prasata chováme k produkci masa a sádla. Hlavní součástí krmné dávky je základní krmná dávka doplněna přídavky jaderných krmiv. Prasata krmíme dvakrát denně - ráno a večer. Někteří farmáři podávají prasatům pomletou kukuřici opranou horkou vodou a vařené brambory.Mají v oblibě i krmné okopaniny. Řepa obsahuje hodně vody a cukru, ale malé množství minerálních látek a vitamínů. Na vitamíny je bohatá mrkev. Krmné okopaniny před krmením myjeme, strouhat nebo podáváme celé. Podáváme je čerstvé, nikdy ne vařené. Základem letního krmení je zelený obrok. Zelený obrok je třeba prasnicím podávat mladý, dokud je lehce stravitelný. Mladý zelený obrok obsahuje nejen živiny, ale i vitamíny a minerální látky. Velmi vhodný je jetel. Z jaderných krmiv se nejlépe osvědčuje oves, ječmen, pšeničné otruby, luštěninové šroty. Cílem výkrmu prasat na sádlo je co nejlevněji vyprodukovat velké množství slaniny a sádla, přičemž je maso tužší, neboť je hrubě vláknité, temně červeně zbarvené. Hodí se spíše na výrobu uzenin než k přímé konzumaci. Výkrm prasat na sádlo je nákladnější, neboť prase produkuje převážně tuk, který je kaloricky přibližně 7krát hodnotnější než maso. Základním požadavkem dobrého ustájení je zajistit v místech ustájení sucho, teplo, světlo, čistý vzduch a čistotu. O suchu a teplotě ve stáji rozhoduje volba stavebního materiálu a způsob stavby. Příznivé prostředí ve stáji zajistíme správným větráním, uspořádáním kotců, osvětlením a kanalizací. Kotce se umísťují zpravidla ve dvou řadách s jednou střední chodbou pro přísun krmiva a odvoz hnoje. Kotec se skládá z pelechu, krmítka a kalíšku. Lůžko umísťujeme v nejteplejším místě kotce, neděláme ho tedy při obvodových zdech, které jsou chladné. Kaliště je v nejchladnějším místě v kotci, který usí mít dobrý spád. Výběhy - jsou nezbytnou součástí všech staveb pro chovná prasata. Výběhy jsou tvrdé i měkké. Tvrdý výběh slouží jako krmiště a k neustálému obrušování spárků prasat. Měkký výběh umožňuje prasatům pohyb, rytí a vyhledávání minerálních látek. Pastvina nebo výběh pro prasata by měl být uzavřen. Nesmíme zapomenout na přístřešek, pod kterým se mohou v čase oddechu schovat a chránit tak proti přehřátí na slunci v letních vedrech. Ideální je zajistit pro prasata bahenní lázně. Prasata si jámy dokáží vyrýt sami. Stačí do nich jen nalít vodu. Mezi nebezpečné choroby prasat patří červenka, chřipka, obrna, Trichinóza.
62
Slepice Slepice, neboli kur domácí jsou nedílnou součástí téměř každé farmy. Vyšlechtěné jsou z kura divokého, který pochází z Indie a jihovýchodní Asie. Známo je mnoho druhů. Řadíme je mezi hrabavé. Jsou přizpůsobeny životu na zemi. Mají zavalité tělo, silné nohy, poměrně krátká křídla. Dobře běhají, téměř neumějí létat. Potravu hledají na zemi, tudíž zem rozhrabávají. Slepice patří mezi důležité hospodářské ptáky. Peří je různé barvy a není mastné, takže voda jím snadno proniká. Proto se kuře schovává před deštěm. Nohy s pevnými drápy jsou vhodné pro hrabání. Slepice žijí v hejnech. Živí se zrním, v rozhrabané zemi hledají hmyz a červy. Odkusují i šťavnaté části rostlin. Rozmnožují se vejci. Když se slepici neodebírají vejce, přestane snášet a začne na nich sedět. Kohout na vejcích nesedí. Po třech týdnech se vylíhnou kuřátka. Porostlá jsou jemným chmýřím. Chvíli po narození začnou běhat s kvočnou a hned si samy sbírají potravu. Slepice za den snese 1 až 2 vejce. Do roka to může být až 350 kusů. Aby nepřestaly nosit, je třeba jim vajíčka každý den odebírat. Jinak by si připravily hnízdo a pokusily by se z vajec vysedět kuřátka. Tvrdou potravu rozmělňuje slepice v žaludku. Pomáhají jí v tom i malé kamínky, které pravidelně doplňuje polykáním. Pomocí těchto kamínků potravu rozdrtí. Nosnice jsou velmi náročné z hlediska výživy. Alespoň část jídla by měla být ve formě celých zrn (ječmen a kukuřice), jinak jim hrozí střevní poruchy. Potrava by měla být doplňována o mladou trávu, která je bohatá na bílkoviny. Protože slepice potravu okamžitě polykají, potřebují mít neustále k dispozici vždy čerstvou vodu vyměňovanou několikrát denně. Zrna pšenice jim stačí dát jednou denně před tím, než jsou vyhnány na pastvu. Dospělé slepice zkonzumují denně cca 200 až 300 gramů mletého obilí. V případě, že mají krmivo nasypané v nádobách, je nutné snížit podávání tlustého obilí. Pro slepice je nutné pastvu regulovat. Čím více času na ní tráví, tím jsou zdravější, protože čerstvá tráva obsahuje hodně bílkovin, vitamínů a dalších látek, které se následně odrazí v kvalitě vajec, konzumovaných člověkem. I na pastvě by měly mít k dispozici vodu. Slepice si musí zvyknout po přestěhování na čas, kdy opouštějí a vycházejí z chovatelských prostor. Naučíme je to pravidelným podáváním krmiva ve stejný čas během dne, čímž si postupně zvyknou na nové prostředí. První den by měly mít potravu a vodu přístupnou přímo v kurníku. Druhý den jim podáváme potravu v dopoledních hodinách před kurník, přičemž jim otevřeme dvířka do kurníku. Takovým postupem zajistíme, aby si slepice na nové prostředí postupně zvykaly. Nesmíme zapomínat na to, že před set- měním bychom měli sami dvířka v první dny zavírat a ráno opět otevírat. Kurník by měl být od prvního dne po přestěhování v noci uzavřený, aby si slepice zvykly na nové prostředí. Kurník by měl být pravidelně 63
udržován a čištěn, aby se zabránilo vývoji parazitů a chorob. Hnízdo musí být dostatečně velké, vystlané senem.
Smetana Smetanu získáme velmi jednoduchým způsobem. Čerstvě nadojené mléko necháme postupně zchladit. Po několika hodinách vznikne na povrchu nádoby silná vrstva smetany, kterou odebereme. Z takové smetany se následně vyrábí máslo.
Sýr Tradiční výroba domácího sýru je podobná postupu, který se používá při výrobě tvarohu s použitím octa. Ocet by však měl být přidán až po vaření, ne dříve. Výsledkem je tuhá hmota, která se následně opláchne studenou vodou. Poté je třebatakto získaný sýr zabalit do gázy. Pokud chceme získat tvrdší sýr, hroudu stačí svrchu zatížit.
Tabák Ve starých časech bývalo běžné, že si lidé pěstovali vlastní tabák. V průběhu léta, když listy dozrávaly a získávaly zralou hnědou barvu, si kuřáci své výpěstky sklízeli a dávali je sušit. Jednotlivé listy se například navlékaly na nitě a nechávaly se viset v suchých místnostech, kůlnách, stodolách apod. Připravit tabák tak, aby bylo možno ukojit kuřáckou vášeň, nebylo jednoduché. Postupy se různily a vždy šlo spíše o experimentování. Místní kronika to charakterizuje takto: „Ať byl tabák zpracován tím nebo oním způsobem, když se kouřil bylo smradu jakoby sousední dědina hořela. Každý svůj výrobek chválil a kuřáci jej nabízeli navzájem na zkoušku. Nikdo nikdy ale nedocílil opravdové tabákové chuti.“ Tehdy i teď platí, že kouření škodí zdraví. Potvrzují to vědci, lékaři a statistiky. 64
Tvaroh Tvaroh vyrábíme dvěma způsoby. Podojené mléko přivedeme do varu a pomalu přidáme na 1 litr mléka asi dvě polévkové lžíce octa nebo citronové šťávy. Při tomto procesu vznikají tvarohové hrudky a syrovátka. Tradičním způsobem je svaření zkyslého mléka, při kterém je proces tvorby tvarohu podobný jako při prvním způsobu. Tvaroh se následně scedí v plátně a nechá několik hodin viset, aby z něj odtekla veškerá syrovátka.
Tuřín Botanicky brukev řepka tuřín (Brassica napus var. napobrassica) je kořenová zelenina a krmná plodina, podobná a blízce příbuzná vodnici. Vznikl jako kříženec hlávkového zelí a vodnice v neznámé době, ale první zmínka o tuřínu je z roku 1620. V následujících staletích se rozšířil po Evropě. Na rozdíl od vodnice jsou bulvy větší a také jejich větší část vyčnívá nad zemí. Známe i žlutomasé odrůdy, které jsou chutnější a proto více oblíbené. Tuřín se v ČR pěstuje poměrně málo, hlavně ve vyšších polohách (v nižších dostává přednost řepka). Je nenáročný a mrazuvzdorný, nesnáší ale sucho a čerstvě hnojenou půdu. Je znám i pod pojmenováním kolník. Tuřín jako rostlina je menšího vzrůstu, jeho žluté květy mají drobné okvětní lístky a složené květenství. Bulvy mají nasládlou, poněkud peprnou chuť. Konzumuje se vařený, v polévkách, omáčkách a přílohách, mladé bulvy jsou chutné i za syrova. V kraji, v němž se nacházíte, se pro tuřín vžil název kvak. Krajový recept z vepřového nebo skopového masa, tuřínu a smetany: 1. Vepřové nebo skopové maso nakrájíme na kostky, orestujeme na másle, osolíme, podlijeme horkou vodou a necháme dusit 2. Když je maso poloměkké, vložíme na kostky nakrájený tuřín, přelijeme vodou a společně vaříme 65
3. Pokrm zahustíme růžovou cibulovou zásmažkou, ochutíme pepřem a nakonec zalijeme mlékem nebo smetanou 4. Podáváme s vařenými bramborami.
Vodnice Brukev řepák vodnice, častěji jen vodnice, je rostlina pěstovaná pro své kulovité bulvy, které se konzumují jako zelenina. Někdy se pojídají i listy. Pěstování vodnice má v Evropě dlouhou tradici, před objevením Ameriky měla podobnou úlohu jako poté brambory. V českých zemích je dnes jako zelenina poměrně neznámá. Vodnice je nenáročná dvouletá rostlina připomínající ředkvičku. Bulvy jsou bílé vyjma části, která rostla nad povrchem země - ta je načervenalá, nafialovělá nebo nazelenalá. Uvnitř jsou bulvy bílé. Chuťově připomíná něco mezi nepálivou ředkvičkou a kedlubnem, dá se jíst syrová i tepelně upravená. Velikost bulv záleží na odrůdě i na době růstu: vodnice určené k lidské konzumaci bývají menší, 5–15 cm v průměru, velké krmné bulvy mohou vážit až 1 kg.
Zelí Zelí je původně dvouletá až trvalá bylina s tenkým kořenem. U nás se pěstují varianty, které se původně volně rostoucí rostlině, ze které byly vyšlechtěny, ani nepodobají. Je to zelí kučeravé, hlávkové, růžičkové atd. Všechna jsou zdrojem zdravých výživných látek a vitamínů. Kromě výživné hodnoty jsou efektivní i při prevenci nemocí a jejich léčbě. Zelí se konzumuje čerstvé nebo kysané. Hlávky uskladněné v chladu vydrží celou zimu a používají se jako čerstvá zelenina nebo se z nich odstředí šťáva. Pro zachování léčivých i dieteticky účinných látek je výhodná úprava kvašením. Šťáva z čerstvého i kysaného zelí obsahuje spoustu vitamínů, glykozidy, soli draslíku, hořčíku, vápníku, fosfor, železo a sliz. Čerstvé i kysané zelí má léčivé účinky na trávicí soustavu‚ pročišťuje totiž trávicí trakt i po požití zkažených potravin, vyhání parazity a uvoľňuje nadýmání, urychluje hojení žaludečních a dvanácterníkových vředů. Také posiluje imunitu, zejména díky vysokému obsahu vitamínů. Pro svůj vysoký obsah vápníku je léčivé i v případě osteoporózy. Jeho využití je účinné i při léčbě revmatu, popálenin, poranění a vředů. 66
Saláty, kysané zelí, stejně jako šťáva z čerstvého nebo kysaného zelí jsou účinné při vnitřním i vnějším použití. čerstvá šťáva smíchaná s bílým vínem v poměru 2 :1 se kape do ucha při slábnoucím sluchu. Listy sa zabalí do plátýnka a přežehlí se, aby změkly. Po přiložení na nemocné místo sa překryjí plátnem, ručníkem a igelitem a nechají se působit do rána.
Zelí kysané Nakládání kysaného zelí – ale i jiné zeleniny – je téměř na celém světě nejstarším způsobem uskladňování na zimu. Mléčné kvašení zeleniny, resp. fermentace, kdy kvasné bakterie mění cukr obsažený v zelenine na kyselinu mléčnou, znásobuje obsah vitamínu C a podporuje tvorbu a využití vitamínů skupiny B. Tímto způsobem konzervovaná zelenina vydrží mnohem delší dobu.
Žito
Žito je rod rostlin z čeledi lipnicovitých. Dnešní kulturní žito patří do druhu žito seté. Je mladší obilninou než pšenice a ječmen. Do Evropy přinesli žito pravděpodobně Slované, od kterých se rozšířilo do Německa a severních krajin, kde je hlavní obilninou pěstovanou na písečných půdách. Zrno žita obsahuje 12 % bílkovin, 1,6 %tuku, důležité vitamínyskupiny B, vitamín E. Z minerálů fosfor, fluor, hořčík,draslík, železo. Největší množství žita se spotřebovává na výrobu bioetanolu, režného destilátu, cereálních výrobků, režného chleba a malé množství i na výrobu režné kávy a kávovin.Jako objemové krmivo se žito pěstuje formou ozimní směsi, pro brzký jarní sběr – zelené objemové krmivo v čistém stavu nebo ve směsích. Režná sláma se využívá na výrobu rohoží, krytiny, jako energetický zdroj apod. Ze zrna žita se získává žitná mouka. Z ní se vyrábí tmavýpšeničnožitný chléb, pečivo a perníky. Žitná mouka je tmavší než pšeničná. Používá se i na výrobu sladové režné kávy a lihu.
67
Žně
Žně bývaly velkým svátkem pro celou ves. Každý, kdo měl ve vsi zdravé ruce a nohy, pomáhal na poli. Pole plné zlatavých klasů se brzy zaplnilo zpěvem ženců a vazaček. Když přišli ženci na pole, smekli a nábožně se pokřižovali. Pak vzali kosy do rukou a udělali s nimi ve vzduchu kříž nad obilím. Kosení přerušovali jen kvůli kratičké svačině a broušení nástrojů. Potřebný brousek nosili v toulci, zhotoveném z kravského rohu. Sekáči neúnavně kosili zralé obilí a ženy za nimi se srpem v rukou dočišťovaly a vázaly. Obilí se kladlo po hrstech na povřísla a vázaly se snopy. Než se začalo vázat, mělo se povříslo třikrát otočit, aby se sklidilo šťastně. Aby se žně vydařily, uvazovala první snop obyčejně hospodyně. K večeru se ze snopů stavěli panáci. Navečer, když se končilo s kosením, bylo zvykem, že sekáč zabrousil kosu. Prý proto, aby čert nevěděl, co se sekalo. Druhého dne se šlo hned, jakmile začalo svítat. Práce spojené se žněmi musely skončit co nejdříve, dokud přálo počasí. Ke kosení obilí se vázalo několik pověr. Jestliže byl například některý klas ještě stále kvetoucí, znamenalo to hlad pro celý kraj. Dvojitý klas znamenal, že obilí nabude na ceně. Pokud se takovýto klas protáhl novorozeněti skrze prsty, čekalo na dítě v budoucnu velké štěstí a bohatství. Když se sekalo první pole a blížila se bouřka, vrhali se všichni při prvním zahřmění k zemi ve víře, že je nebude po celý rok bolet v kříži. Velmi oblíbeným zvykem bývalo, že ženci svazovali nebo ovazovali obilím ruce a nohy tomu, kdo za nimi přišel na pole jako první „Pěkně se slovy: vítáme, pane hosti, do naší práce s uctivostí. My nabýváme, že toho práva můžeme vázati knížata i hrabata, Pročež jim samého krále. přejem, aby hojnou úrodu letos měli a nám na džbán piva dali a přitom se také dobře měli. Pozdrav Pán Bůh!“ Ať to byl hospodář nebo někdo z jeho rodiny, byl svázán a musel se vykoupit penězi na pivo. Jinde návštěvníka pole nesvazovali, vazačka nebo žnečka položila před kolemjdoucího dvě hrsti obilí křížem na zem a přitom říkala: „Poníženě vítáme, my to právo máme svázati císaře i krále. I my to právo máme, vyprositi na soudek piva i na sklenici vína, by se svlažila naše žíznivá huba. Kdo tu hrstičku zaplatí, nic na kapse neztratí, tomu dá Pán Bůh zdraví, štěstí, po smrti nebeský království“. Když došlo na odvoz obilí z pole, zastavil první vůz u potoka, řeky či rybníka, hospodář vzal z vozu tři klasy, které namočil ve vodě. Činil tak ve víře, že mu obilí ve stodole neshoří. Při cestě z pole nesměl hospodář celou cestu promluvit. Tím ochránil obilí před hlodavci. Hráči, karbaníci a milovníci číselné loterie si brali hrst obilí sváženého z pole doma pod polštář. Sny, které si jim tu noc zdály, byly šťastné a napovídaly mnoho o budoucí výhře.
68
