Herben, Jan T. G. Masaryk, president republiky eskoslovenské
T
G.
riASARYK PRESIDEnr
REPUBLIKY
.S.
n A p s A u
DR.
JAH
tiERBEM,
1.DfL NAKLADATELSTV/Í SOLC A 5imAEK, SPOL. S \J
PRAZE
II.,
JERUSALÉnSKÁ
11.
R. 0.,
SEBRlN
5PI5
rRAC BLLTRI5TiCí\, LiTRrtRNf.
DJPNÉ-
F\
POLITICK
díl
T, Q,
nAkladcm 5oLce
fl
\j.
ílfíSARTK
Sir.AKP, spolcnosti 5
jeRUSALMSKÁ
11.
ru.
o,
u prazc
11,
T. Q,
HASARTK
PRSIDNT
RfPUBLIKY
CSKOSLOUNSK
NFSflLDR. JRN hERBEN DÍL
HAKLflEM ŠOLCE
SlMflKfl,
i.
SPOLEMOSTl
JERUSflLÉ^ySKÁ
11.
5
RUC
O,
U PR/VZE
II.,
"^-'.í-fí/rv n?
Tí'.n
2.11
dil
I
T-4- iyUAJi-
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
Iittp://www.arcliive.org/details/tgmasarykpreside01lierb
«
Národ nazývá T. G. Masa^ko- osvoboditelem svým. Co naši pedkové oplakávali od as Jana Amosa Ko-
em
em
poslední otcové naši toužili a o menského, po naše pokolení neodvažovalo se nk\) už ani snít, i o nás Masaryk uinil skutkem a skuteností. Osvobodil nás ze zajetí babylonského. Ani k^ev našich legií, ani píze státník nebyly by snad staily obnovit eskoslovenský ^íát, nebýt státnické moudrosti muže, ^íerv pohnul Evropou a pesvdil i Spojené státy americké.
Muž u nás slavený, dávný pítel našeho národa, ale ne zamilovaný obdivovatel, A. Denis, napsal o našem prvním republikánském presidentovi: »Národ Husv, Chelického a Komenského zasluhoval si podobného vdce za prvního svého pedstavitele ped Evropou. Je možná pedstavit si, aby nejširší k^^uhy našeho národa nezajímaly se dychtiv o životní cesty T. C. Masaryka, o zásady, na nichž budoval svj život, a o myšlenky, k^eré národu vštpoval? Chtje nastínit život a psobení T. C. Masaryka zpsobem co možná pístupným, zpozoroval jsem, že pro pouení o první ásti života jeho mohla by posloužit vždy ješt k^ížk^^, kterou jsem napsal r. 1910, jestliže jí doplním do onoho okamžiku^ kdy v prosinci 1914 Masaryk ušel za hranice, aby se stal revolucionáem.
—
Proto ji vydávám ve 2. vydání skoro ^ Díl II. vyjde pozdji.
nezmnném.
Dtství a
jinošství
Masarykovo.
Krajina, kde se Tomáš Masaryk narodil a kde prožil i jinošství, jsou ony nížiny, rovinyamírné pahorkatiny, kterými protéká eka Morava naposled, nežli opustí markrabství moravské; tedy krajina východn od Hodonína (v Uhrách) a západn od Hodonína (na Morav) ponkud smrem k Brnu. Práv v nejbližším okoK Hodonína jsou roviny rozlehlé a širé. Mutnic a ejkovic zdvíhají se sice kopeky, jejichž, strán vysázeny jsou vínem, ale celkového rázu krajiny neruší. Když se Morava rozvodní jarními snhy nebo po delších deštích, rozlévá se od Hodonína až po Beclavu z eišt svého na pravý i Jevy beh na hodiny cesty. Jinak rovina mezi ekou Moravou a Dyjí není vodnatá. Morava sam-a má nepatrné pítoky od Kyjova Stupavský potok, od ejkovic Prusanský potok. Na místech bývalého jezera Kobylského stékají se dva vtší potoky, z nichž jeden pichází od Ždánic, druhý od Polehradic a plynou do Dyje. Tyto potoky jsou na panské hlujboké, regulované, zvýšenými náspy opatené, aby nezuplavovaly nížinu a lid jim nedává jara se vylévají z beh, jiných jmen le svodnica. v lét však tekou lín, sotva znateln. Výšky kopc pe-
dství
U
pd
Z
málokde 200 metr nad hladinou moskou. Krajina vesms má ráz rozlehlých polí. Dojem ten se zvyšuje znanou vzdáleností vesnic od sebe. Naše
vyšují
jihomoravské ddiny jsou sice veliké, majíce mnohé až pes 2000 obyvatel, ale jsou rozsazeny v krajin px> ídku, což je nápadné každému, kdo na mapu pohledí. Od válek Jiího z Podbrad do poslední války Kurucké pod Rakoczym na poátku 8. století byla tato pohraniní krajina stále pustošena, asto až vylidnna, takže zaniklých osad je snad zrovna tolik co zbylých. proto tolik polí, pastvin a luk; les pramálo, leda veliká doubrava u samého Hodonína. Kolem r. 1850 bylo pastvisk a juk ješt víc; na p. v Mutnicích, v Hovoranech, na eji a jinde. Já pamatuji ješt, že zu mého dtství chodívali jsme z Brumovic do Hodonína jen poli a pastvisky a mohli jsme se docela vyhnout Terezovn, eji i Mutnicím. Myslím, že nikde na Morav nekvetlo proto tak ováctví jako v tchto vsích a neudr1
A
do let 60., akoli nkdejší prostranné hospodáství panské i selské všude mu pálo. Podnebí v této nízce položené krajin je horké, nejteplejší z celé Moravy. Víno se pstovalo proto, že dobe vyzrávalo. Pastviska, pokud trvala a ješt zbyla na p. u Mutnic, bývají v lét vyprahlá, zem suchá, plná puklin a jizev. Do první polovice 19. století krajina naše byla prostoupena velikými jezery a etnými rybm'ky jako dosud Tebosko v echách; také jinak je Tebosko nejpodobnjší. Uprosted století byly z nich však už jen zbytky, ráz krajiny ješt siln bývalé rybníky prozrazoval. Pi dost malé jarní deštivosti zalesknou se dosud hladiny vodní v níž'nách a vodní ptáci objevují se v hejnech. Tehdy nebývalo v krajin ani tak sucho jako nyní. Krajinné romantiky nem' v celém tom okolí. Pole a lesy v rovinách, nic ponurého nikde, nic fantastického, nic tajuplného; obliej zem je hladký. Nikde ani skály s pevným kamenem, jen mezi Kobylím a Terezovem vrch, v nmž vybírají štrk. Stavební kámen se musí z daleka dovážet. Písnika »Lanžhoan doželo se tak hluboko
a
3 není, jeli do hor pro kamení « zpívá se s ot) mnou místa až daleko pes Slovácko k severu a východu, najwsledy snad ve Velké. Nad nkterými vesnicemi rýsují se vtráky ili povtrné mlýny, kterých ovšem pi roce 850 bylo víc, nkolik nad každou vsí. Historických má krajina dost. Souvisí hl-avn s Hodonínem a ejkovicemi. r. 1620 všecko obyvatelstvo skoro bylo evangelické, z veliké ásti eskobratrské (sbory a domy bratrské neb aspo vyznavai Jednoty byli v Hodonín, v Lužicích, Mikulicích, Nové Vsi, Hruškách, Tvrdonicích, v Lanžhot, Beclav, Podivíne, v Rakvicích, B;lov:cích, Pavlovicích, v Kobylí, Brumovících, ejkovicích, Mutnicích, Krumvíi). nkterých osadách byli Novoktnci, na p. v zaniklých Divicích. Obyvatelstvo tchto vyznání po roce 1628 zmizelo v Uhrách. Objevili se noví držitelé panství a pedevším po pánech z Prusinovských v ejkovicích r. 1622 Otcové tovaryš-
ma
1
pamjí
Ped
V
stva Ježíšova, kteí nad ejkovcemi, Prušánkami, Vrbicí a nad hoejším koncem kobylským vládli až do zrušení ádu 773. Jejich bývalé sídlo, »zámeek«, jak se nyní íká, jest jediným místem obesteným povstmi^ a strašidly. Jakousi pestrost do krajiny naší pinesl e j , když císa František Lotrinský vzkísil zaniíklou velikou kdysi osadu, po které zbyl jen po^ 1
plužní dvr, ovín a hospoda u silnice; dal totiž po roce 1 762 u dvora tu vystavti ves a v ní usadil 1 nco slováckých a k nim 1 7 francouzských rodin. pozdji (r. 1872) parcelován u Klobouk pop^užní dvr, a všecky parcely zakoupili si kolonisté z Cech, kteí byh reformovaní evangelíci, takže vznikla na pokraji
O
K
a š n c e. Slovpcka eská osada Je-li krajina však historická, nechci tím íci, že hi^ storicky psobí. Naopak minulost kraje jako by zmi-
zela
i
pod povrchem zemským. Novjší dkladn všecky stopy po
cká smazala
historie katoli-
minulosti.
Te5
prve od
let 80., co školám uloženo zakládat kroniky obecní, sbírají se drobty a vykopávají z rumu chudé zprávy o držitelích panství, o zaniklých osadách, o
rznovrství atd. Teprve ruch zpsobený Vlastivdou moravskou snad vrátí našemu kraji jakés takés povdomí o minulosti. všechno, co mohu íci o obrazu pírody, na njž Tomáš Masaryk v dtství svém hledl. Otec Tomášv, Josef Masarvk, byl panským slu-
To
žebníkem, jak
u)
nás
nkde
íkají.
To
jest,
byl ve
služb pi císaském panství hodonském, s poátku tušínri jako koí, pozdji dráb, jenž dohlížel na lidi pracující na panském. Roku 1850 byl pidlen do dvora hodonského. Tam se mu 7. bezna 1850 narodil první syn, který na ktu svatém dostal jméno Tomáš. Otec Josef Masaryk byl rodem uherský Slovák z Kopan, matka Terezie, rozená Kropácková, pocházela z Hustopec na Morav a byla vychováním Nmka. Rodem ne, nebo otec její pisthoval se do Hustope z Hané a byl plnokrevný Hanák. (Onen dstojník Kropáek, který
vynalezl
matiným.)
rakoiTské
repetýrkv,
Hustopee -Ded
r.
bratrancem
byl
1848 byly nmecké
msta i msteka naše, a na císaských panstvích Hodonín- Holi úadování bylo také nmecké, jak se samo sebou tehdy rozumlo. jako všecka
.
Rodištm T. Masaryka je sice Hodonín, rodným domem panský dm, ale dtský svt chlapcv byl širší. Paltí k nmu celá ta krajina po obou bezích eky Moravy, kam sahalo panství císaské rodinv do Uher za Holi, na Moravu až skoro po Klobouky.
—
Již z jara 1851 totiž rodie dostali se do služby v panském dvoe do u t n c, kdež se 852 národ 1 panskému služebníku druhý syn Martin. Tam' bydleli v dom, jemuž se íkalo Drábova, na kraji vesnice smrem od Hodonína, pvodn cihelna. Avšak již 1853 vraceli se Masarykovi zase do Hodonína; tenkráte
M
1
i
dm
na
as ponkud
dm
delší.
S poátku
bydleli u Krejsy, asi
nad lékárnou ke dráze (Na trávníkách), od r. 1854 v dom panského ováka Totha (Na Plesu), a tam se narodil rodim tetí syn Ludvík. Sotva zaal Tomáš chodit do školy v Hodonín, už zase nastalo sthování: otec peložen 1856 do dvora v ejkovicích. Tomáš chodil do školy v novém bydlišti, ale nevychodil jí bez perušování, nebo 1858 rodie sthovali se na (tehdy bydleli v císaském dvoe \eSle kovárny v rohu) a zase po roce už do Cejkovic šestý
ej
se vrátili.
Tentokrát Masarykovi pobyli v ejkovicích od 1859 do 1862, a do tch let spadají školní léta Tomášova se vším slováckým píslušenstvím, zejména ministrováním v kostele, zvonním pod zvonicí a nepochybn s junáckými rvakami. Kdybych to z vlastních úst presidentových nevdl, mohl bych to pedpokládat. Tomáš ml v ejkovské mládeži výjimené postavení. Ceji
kovice jsou podle kroje první msteko »hanácké«, obyvatelé nosí zejména nohavice shrnuté pes boty a všejiné než praví Slováci cky ostatní ásti kroje v Uhrách a ti, kteí s nimi sousedí na sever i n;a východ. Do Cejkovic je však pifaena obec Potvorov (v kraji se íká také Potvorovsko, ale obec si dala nyní jméno Poddvorov). Tam jsou praví bílí Slováci, a z toho následuje, že nevinné škádlení a dobírání mezi starými, opravdové i krvavé srážky mezi výrostky a dosplejší chasou i potyky mezi školáky bývaly na denním poádku. Snad jsou posud. Tomáš Masaryk držel se Slováky proti domorodcm, nebo se cítil Dravým Slovákem a ne »Hanákem«, a tudíž musil se umt otáet. nosil v kapse i kivák.
znan
A
Roku
rodie poslali Tomáše na reálku do Hustope, nebo pan dkan Tomáše o visitaci velice pochváHl a rodim studie doporuil. Hustopeích byla nižší reálka nmecká, a tato reálka mla být To^ 1861
V
7
másovi prpravou k uitelství, po nmž zatoužil. Po1863. Na prázdbyl v Hustopeích dva roky 1861 niny však se nevracel do ejkovic, nebo rodie Masarykovi dostali se zatím (1862 1864) do Hodonína, kdež bydleli ve Švajárn. Tomáš zstával doma, nebo na uitelský ústav nemohl jít, doku
—
—
Léta 1864 šov. Žije u
— 1865 rodi
v
jsou iiejpestejší v život Tomás vyhlídkou na Ples, do-
dom
cházel do školy v ^odonín, pomáhal vyuovat a se cviil v hudb. Pojednou zdálo se rodim dlouhé to ekání do 16. roku Tomášova, a proto pomocí známých vyhledali mu místo ve Vídíii, aby se uil radji zámeníkem, Kunstschlosserei. Tak se Tomáš poátkem roku 1864 octl ve Vídni. emeslo se mu nelíbilo, Kunstschlosserei se to jmenovalo, ale nebylo v
tom žádného umní. Po nkolik týdn nedlal lil podkovy. Byl dán k pístroji, do
jiného, než
rého se strilo
Mrzelo ho
mkké
nic kte-
železo a vyšla z toho podkova.
ve Vídni velice opuštn. Ješt pokud ml k^iihy z reálky, které si s sebou pinesl. Ale jeden spoluue, z ech, ukradl mu knihy a prodal je, zejména atlas. Když neml aini
mu
té
to a cítil se
život ucházel,
zábavy, sebral se a utekl
Ne
dom.
však do Hodonína, nýbrž na
ej,
protože ro-
die už zase z jara 1864 byli posláni do služby pi dvoe ejském. Tu na eji zámenictví se promnilo v kováství. Tomáš vstoupil do uení k panskému kovái Benešovi, kováství se mu líbilo, a ml za dva roky dostat za vyuenou tak, aby byl kováem a mohl složit zkoušku ze zvrolékaství, nebo i mistr Beneš byl kuršmídem. Tomáš nemusil konat prací v domácnosti, jako jiní ueníci, nýbrž hned zaal emeslo. Byl velmi spokojen. Tenkrát Masarykovi i Benešovi bydleli proti pálíme, v rožním dom, když spolen v
dom
8
ej
na »panský se
pichází od Terezova. Posud
se
mu íká
dm«.
Když Tomáš sel jednou s putýnkami v kováské Žofka se jmenuje záste pro vodu ke stud|ni zpozoroval, že njaký pán si ho pozorn prohlédl. Pán
—
—
byl bývalý profesor jeho z hustopeské reálky, Ludvík. Profesor s ním nemluvil, za to vyhledal matku Tomášovu, vyítal jí, že chlapce s takovým nadáním dávají na emeslo, a radjl jí, aby jen Tomáše dali k otci jeho, rechtorovi do ejkovic, do uitelské prakse. Matka byla pro myšlenku brzo získáuia, a tak Tomáš ješt roku 1864 odsthoval se do ejkovic, aby se VTátil k pvodní kariée. Byl tedy zase »mladýni uitelem«. Ludvíka se mu líbilo. Znal tuto rodinu od malika. Jednoho z Ludvík poznal již v Mutnicích, když byl chlapec tíletý. Dávali prý mu tužky a papír, vci, kterých rodinu velmi rád. Pamtníci doma neml, a proto mládí Masarykova v Mutnicích vypravují, že chlapci Tomáše škádlívali. Volali na nho: »Masaryku, otevit, « ímž si dobírali jeho dialekt uherský. Souasn s Tomášem byl mláder.cem uitelským také Štancl, bydleli spolu a uili se spole;n hudb nim se na francouzštinu pip-ojil i a francouzštin. kaplan Satora. Práce, spolenost i život zaaly siln psobit na uitelského mládence. Velikým vlivem zasáhl do života Masarykova kaplan Satora. íkalo se mu v ejkovících Páter Franc a vyslovovali jméno jeho Satora, nkdy psal catalogus cleri František Satorie. Satora byl už starší muž, Tomáš již sloužíval pod ním, když byl školákem, jako horlivý ministramt a ml ho velice rád. Jestliže mezi obma muži, vku tak nestejného, vyrstalo nyní pátelství, lze to vysvtlit jen zralostí a opravdovostí onoho ten
U
ml
K
z nich,
jenž byl
nepomrn
Páter Satora byl
staitný,
mladší.
vysoký a hezký brunet. 9
Když já jsem ho poznal o njalcý rok pK>zdeji na hodech v Boetxích, kam dojíždíval kázat, velice imponoval. Byl vkem o mnoho starší, než bývají kaplani, a dlouho kaplanoval. Sevel ho konkordát, který dával podezelé knze na pospas ne-li vrchnostem patronátním, tedy biskupm, nebo obma mocnostem najednou. Satora upadl v nemilost patronovu tím byl všemohoucí editel hodonského panství a také se na patronáte hodonském nikcíy faráem nestal, se
mn
—
—
a
farái lidé mnohem mladší. Satorovi škodily u pánázory sociální. Ale ani biskup brnnský Schaffgotsche nespchal dosadit ho jinam, nebo konsistoi Satora byl zas velikým vlastencem. Satora Masaryka velice rád a ml tciké vliv na jeho rozhodnutí, že se pustil do gymnasia. Tento Satora byl nevšední muž, a v jiných okolnostech, snad v jiném povolání, byli bychom mnoho o slyšeli. Byl dle vypravování Masarykova rozpolcen v duši jako pozdii mnozí jiní -a namáhal se ze všech sil vyváznouti z duševní trýzn, kterou mu rozpolcení psobilo. Byl lovk fanaticky vící, ale tak se dostával z krajnosti zárove lovk rozumu. do krajnosti. Když sloužil mši a když dcciázel k tajemství, pi nmž se víno a chléb promují v živého Boha, býval prý až v mystickém vytržení, jak profesor Masaryk z dob ministran tských vzpomíná. Ale v povaze své ml jadrný smysl pro poádek a byl by rád tu však narážel na ve farnosti své poádek provedl pekážky ist svtské a provádl poádek v kostele fackami docela nemysckými. Satora oddal se životu sebczapíravému, asketickému; jeho kázání pláoolala ohnm a výmluvností, s kazatelny hímal a sršel blesky, až se Slováci choulili: ale pi tom byl muž tak krásný, že se stal touhou mladých žen, které se na nho lepily, kde mohly. Asketa upadal tudíž v nástrahy a ml netoho nová muka, neklid duševní a manželské dti. stali
n
ml
nm
—
—
A
—
Z
10
Chudý byl Satora jako kaplan a chd zemel jako fará: mamon byl mu protivný, a co mel, rozdal. Sám pamatují toto: byl jsem malý chlapec, když na hody db Boetic; byl pozván kázat o sv. pijel v takovém oblýskaném taláru, že jsem si toho já povšimnul. Vidl isem však také radost jeho, kdvž Boetí (mezi nimiž byli i moji píbuzní) pekvapili podali mu nový talár. Ihned se jej oblékl ho darem a šel v do kostela, s nemalým zalíbením se celou cestu prohlížeje. Tento muž rád pracovitý lid a nenávidl pán. Tento muž byl snad mezi našimi knžími v kraji jediný vlastenec. Odtud lze vysvtlovat dlouhé a dlouhé jeho kaplanování. ejkovicích bývali Jezoviti, dostali panství to po Bílé Hoe. Po zrušení ádu zbyla jejich knihovna na zámeku a z ní mnoho knih se roztrousilo po msteku. Na jednu z nich dostal se uitelský mládenec Masaryk. Byla to kniha v literatue známá: Vogel friss stud.
Ann
i
—
nm
ml
V
oder
stirb, polemika katolická proti mravouce prozejména proti Lutherovi. Masaryk byl z domu vychován v horlivém, ist slováckém katolictví. Po této knize stal se fanatikem. »Zuivcem katolickým jsem byl,« vzpomínal jednou. Ale ta tuto nmeckou knihu, pocioval poád nedostatek, že nezná latiny. Každou chvíli citát, a jemu zstávaly zaveny ty latinské citáty v knize. Mimo to musil pi obadech církevních odpovídat knzi v latin, které nerozuml, a to ho dráždilo. Zaal se sám uit latinsky k vli tmto citátm, chodil k Satorovi na poradu a Satora mu pomáhal. Až došlo jednou k tomu. že Satora mu dal radu, aby sel na gymnasium. Dobrá. Masaryk zaal se tím opravdovji latinsky uit. pamti však zasluhuje methoda, jakou se uil. P. Satora dal horlivému žáku latinsko-sloventestantské,
Vné
sko-maarsko-nmecký jako
realista
neml
slovník. Masaryk
skoro žádného pontí o asování 11
a skloování, a proto se prost nauil tomu latinskému slovníku z pamti. Ostatní formy jen jaksi lapal, ne-
bo
P. Satora na
nho
mluvil
latinsky.
O
prázdni-
1865 Tomáš dlal zkoušku z I. tídy gymnasijní na nmeckém gymnasiu ve Strážnici, na jejíž podrobnosti se nepamatuje, jenom že imponoval znalostí slov latinských. ješt na gymnasiu v Brn slovíka prý mu nikdy nedlala obtíží. Po prázdninách t>yl prý totiž pijat do sekundy na nmeckém gymnasiu v Brn a plán uitelský povsil na hebík. S uitelováním v ejkovicích mohlo to beztoho neslavn skonit. Pan fará, který byl zárove vikáem okresu hodonského, byl všemohoucí pán nad školou a na mladého uUele nehledl píliš laskav. Zejména stalo se jednou toto: Masaryk vykládal ve škole starším klukm, když do školy pišli možná, že se nkteí ješt na to pamatují o slimci a obhu zekolem nho. Zajímalo to jeho, a proto vykládal o tom ve škole. (»Pedagog jsem byl odjakživa špatný.«) Dojem u kluk byl ohromný. Slunko se netoí, nách
r.
A
—
m
—
i
—
a my se toíme okolo nho! Chlapci pišli ze školy a povídali to doma. Nastalo veliké pobouení v ejkovicích. Jak by ne: slunko stojí a my se toíme okolo nho! Takové oividné bláznovství, jestli ne bezbožnost, povídá ten^ mladý u'tel. Matky bžely to dk?.novi (tolik co v Cechách viká) žalovat. Pan dkan poslal po P. Satorovi horkokrevnému mládenci vzkaz, že mu takové uení ve škole zakazuje. Pedn^že to není pravda, a za druhé že do toho nikomu v ejkovicích nic není. Ale nkteí sedláci mli z toho velikou radost, že se dkan zlobí. Pišli tedy k mladému uiteli do bytu popichovat ho, aby se nedal, že oni jsou za protože zrovna ním a že mu dkan nic nesmí udlat. toho dne byl jarmark, kladli mu po groši na piano, že prý »Je dnes jarmark, tož na pilepšenú«.
A
Satora 12
ml
už na dtství Masarykovo
vliv
pímým
.
nm
a kolem co Masaryk sám n-a duševní rozpolceno«t kaplanova neušla bystrému zraku Masarykovu, tebas význam a doScih takového stavu uvdomil si až v pozdjších letech. a u vytržení v kostele, knz asketa v život pojednou si baby šuškaly, že rechtor (tehdy to byl Mráek, škaredý, šilhavý, neforemný lovk) má mladou ženu, že Páter Franc ... a že paní rechtorová má dít Všechno se dlo po stran, mnozí byli pohoršeni, ale do oí se klanli jako dív. To vše prudkého mladíka dráždilo. Ale pobuoval jej i Páter Franc sám. Když kaplan zpozoroval, že zpsobil pohoršení, ml veliké kázání a žaloval na sebe. Ale ne tak, jak ítáváme v ruských obrazích, tak upímn, kajícn a v prachu. Volal s kazatelny: Jsem lovk híšný, já nejsem lepší než vy, musíme všichni uznat, že jsme kehcí tvorové ped Bohem; ale také se vykrucoval: Však já za sebe odpovím Bohu, a vy nemáte hledt na moje
stykem osobním
i
nho
Ta
pozoroval.
tím,
—
Knz
.
.
.
skutky, nýbrž na
moje slova
.
.
Odtud pozdjší Masarykova
nenávist k mravnímu jeke katolicismu vbec. T0prve pozd] ovšem porozuml, že jde o systém dvojí pravdy, který mu zp-
suitismu a
mnoho polemik. Abych dopovdl o
i
sobí
Satorovi a
Masarykov pomru
nmu,
co vím. Masaryk stýkal se se Satorou živ, pokud studoval na gymnasiu. Pozdji jako poslucha university málo k nmu chodil, nebo Satora byl konen faráem v Uhericích, Bojanovikách a jinde, kdežto Masaryk trávíval prázdniny vtšinou v Kloboucích a Tíozdji daleko odsud. Satora neekal ovšem, že by Masaryk byl knzem a také mu nikdy nepmlouval. Za prvých let studentských Masarykovi dal nkdv njakou zlatku, jak dávají studentm knží i neknží, o podpoe na studiích (jak psaly klerikální noviny) ne^ mže býti ei, protože Satora sám nic neml. Ke konci života na hubených farách filosofoval P. Satora proti k
13
—
svému stavu církvi a zaal pít. Slyšel jsem jednou pramen jsem zapomnl že Masaryk jako dosplý navštívil Satoru a to pití mu vytýkal, což faráe velice hntlo. Zemel na Velehrad, kdy a za jakých okoli
—
nevím. Prof. Masaryk nkolikrát na Satoru vzpomnl. Naposledy pi hádání královéhradeckém, kde odmítal jezovitský útok P. Jemelky: »Vy, P. Jemelko, povdl jste, že bych bez katolického knze nebyl se stal profesorem, ekl jste, že mi katolické peníze byly dobré. P. zase podáváte nepravdu, a když nco taJemelko, kového o tvrdíte, byste se naped pesvdit katolických listech o této vci asto bylo psáno. Já o vci nemluvil, ponvadž se to týká osoby drahé; ale když její památky tak nepkným zpsobem nešetíte, vliv katolický vývoj musím povdt toto: Na knz, také jsem od nho obas dostcJ njakou penžiale není tou podporu jako gymnasii ní student pravda, že on mne pivedl k tomu místu, na kterém se jeho dovolávat v otázce jsem, a dokonce nesmíte náboženské, nebo on byl jedním z tch knží, kteí ností,
Vy
mn
V
ml
mn
mj
ml
——
Vy
svj
život
pedaon zmaih
žím, J2iko jste
bojem
proti
takovým kn-
Vy.«
Masaf^k
gV^riasistou.
Když T. Masaryk vstoupil do 2. tídy nmeckého gymnasia (eského tehdy nebylo) v Brn na pcdtzim 1865, bylo mu 15 let. Rychle se vpravil do lat ny a r. etiny, které mu byly novinkou, a v jiných pedmtech tak vynikal, že od vstoupení na tento ústav až do odchodu z nho byl prvním žákem ve tíd. Byl nejen vkem starší nežli spolužáci a proto zralejší a vážnjší, ale velice p^vaix)vala uitele i spolužáky samostatnost 14
Jak ho zná spolenost nyní, takovým už se jevil na gymnasiu: celým zjevem, chováním i názory odlisoval se od druhých a byl svj. Ne že by byl uzavený, morousovitý, odmený a nepítelem veselé ^olenosti. Naopak, byl pítelem veselí a jakého! Škola ho nevyerpávala. Akoli se živil »hodmá-svím« jako všichni chudí studenti, vybývalo mu dosti asu pro sebe. Pedevším horliv se uil spisovné eštin, která byla nepovinným pedmtem a které vyuoval katecheta Karel Šmídek, známý literární historik tchto eských hodinách eští studenti tvoa estetik. ili pro sebe obec na nmeckém ústav. Masaryk etl eské knihy a zaal se uit polsky. Poláci byli událostí dne. Bylo po revoluci 1863, mnoho se o ní psalo a nkteí z Polák byli intemováni na Morav. Dokonce na gymnasium brnnské pibyl polský student asi ve 3. tíd a Masaryk se stal jeho uitelem.
jeho.
V
revoluci, etl revoluní romány a polsky tak, že jednou odevzdal P. Šmídkovi místo eské úlohu polskou. Ješt více však uchvátila jej literatura nmecká; co mohl, peetl z Lessinga, Goetha, pozdji I mmermanna, zejména román jeho »Munchhai!sen«. jenž psobil na Masaryka proti romantismu. Tito ti spisovatelé stali se jeho oblíbenci a vdci. asem k nim
Masaryk byl pro
nauil
se
pibyl Shakespeare. Zdali pak jste také nkdy básnil) ptal jsem se prof. Masaryka. Jak pak ne. Psal jsem básn román jsem napsal, jeden spolužák mi ho zhanl, a já jsem ml na toho
— —
kluka strcíšnou
i
zlost.
Ve
vyšším gymnasiu Masaryk zaal se uit také francouzsky, a proto francouzština stala se mu z cizích jazyk nejbližší, že ji dokonale slovem i písmem ovládá
od mládí. 15
«
Sociální názory Masarykovy Brno posilnilo. Smysl pro »uražené a ponížené« pinesl si už s sebou z <Jomova, protože dlnické Brno dlnické Brno jej rozšíilo. bylo zárove eské, brnnská spolenost psobilo na nho dvojím smrem. Zlnal ovšem i tehdejší asopisy brnnské, Moravskou Orlici a Hlas i humoristickou Vosu, mnohem více se však rozpomíná na schze, které Jednota katolidká v nedli odpoledne poádala v Brn pro emeslný a dlný lid. Masaryk bydlil u ševcovského mistra a s ním chodíval do schzí, na kterých šíen ka^
A
tolický socialismus.
Uvdomlým
»To
jsou
poátky mého
socialismu.
vlastencem Masaryk jako student ne-
A pece se stal vdcem eských student meckým ve škole. To proto, že nesnesl kivdy
byl.
práví.
Do Brna na gymnasium dostal etin zavedl novotu. Akoli
proti
n-
ani nad-
se prof. Forster,
mezi studenty z Hradce Králové, Forster zaal etinu íst a vyslovovat po nmecky; místo peithein, Zeus a p. vyslovoval paithein, Cois a p., jak to
který v
pravilo, že pišel z
se
ech,
Nmci
nyní dlají snad obecn. Masaryk to pokládal za nesprávnost a dostal se s Fórstrem do kížku. Když Forster*) od svého neupustil, Masaryk zaal zase latito psobilo nu dsledn íst a vyslovovat po esku. si pedstavit gaudium v tíd u spolužák. (aspo my latinái), jak znl Livius tený takto: »Missus Hanibal in Hispaiam primo staim adventu omnem exercitum in se converit«; jak znlo vyslovování Demonstrace nepestávala, eim, puica, peitum Masaryk našel následovatele. Pobouení ve škole, soud profesor a nepetržité disciplinární vyšetování. Nebylo by to snad zle skonilo, kdyby Masaryk jinak nebyl popuzoval proti sob svou tvrdohlavostí a na smlým vystupováním nkoHk jiných profesor.
A
Mžeme
.
.
.
i
Ml
*) Tento Forster na kterési 16
nmecké
stal se
pozdji universitaím profesorem romanistiky
universit v ríšL
!
s prof. Hanaíkem. V as vyuování píchaoknem Masaryka do oí. On se ušklíbl známý pocit, když slunce zašimrá lovka v nose. -- Co se smjete, Masaryku? vyhrkl profesor.
p. výstup
—
lo slunce
— Nesmju pane — Vy smjete, mlte se,
profesore.
se
Masaryk
povstal a vyložil užaslému profesorovi, že nedstojno dosplého muže a pedagoga, -aby tvrdil, co není pravda a aby žáka obvioval ze lži, když k tomu nemá práva. »ZašimraIo mne slunce, pohnul jsem obliejem, ale nesmál jsem se. Váš úsudek se v logice jmenuje klamným závrem, pane profesore !« Byla to drzost a opovážlivost! Neslýchaná vc, aby žák dlal profesorovi pednášky o slušnosti a chybných logických závrech. Patrn mla událost ta zase dohru úadní. Soudím tak z vypravování, že Masaryk se totiž co nejdíve objevil ped školou s doutníkem v ústech. Procházel se v parku ped okny gymnasia a báal, že mu v dýmu sotva bylo vidt hlavu. Rozumí se všecko tak, aby to povolané vrchnosti vidly nebo mohly vidt. Masaryk zavolán do sborovny, a editel Hcchegger, zrzavý, zuivý Nmec, zaal výslech: Masaryku, vy jste kouil ped gymnasiem, neje
— A kouil — nekouil odpovdl chladn — A nejen kouil, demonstrativn kouil, aby vás profesoi vidli žactvo aby bylo pohoršeno. — Nekouil — Nebudete pece profesoi A, B, C vás
jen
Prosím.,
jsem,
pachatel.
jste
a jsem.
zapírat,
dli, já sám jsem vás vidl.
vi-
Kouil zakazuje
školní
ád
—
Nekouil jsem. Je zakázáno kouit doutníky, tabák: já jsem však kouil tohleto, Masaryk pedložil
A
exemrpláV Kráuterziggare, jakýchísi byhnných doutník, které se tehdy doporuovaly v novinách a lékárnách jako zdravotní prostedky, užitené plicím a editeli
17
jiným orgánm. Odzbrojenému editeli pak Masaryk vjrvodil ped oima z tohoto omylu, jak snadný je logický Trugschluss. Když lovka šimrá slunení panesmje se; prsek, uiní reflexivní pohyb v tvái, ale
—
nkdo kouí
lékárnický preparát, podobný doutníku, není to ješt kouení tabáku.
když
Masaryk byl dosud, co na ústav studoval, vynikajícím žákem, a proto ani tyto domnle nezbedné kousky nebyly by mu snad ublížily. Profesorský sbor zlomil nad jeho bujnou hlavou hl teprve pro píiny náboženské. Masaryk jako mnoho jiných stal se v kvint již nevícím ponvadž nic nedlal poouchle a vždyckatolíkem. ky chtl jednat dle pesvdení, ohlásil katechetovi P. Matji Procházkovi, že nebude chodit ke zpovdi.
A
Procházka byl ctihodný a šlechetný muž. Chápal, že v mladém lovkovi zuí rozpor mezi rozumem a vírou a že takový rozpor neléí se disciplinárním ádem. Vyhledával tedy Masaryka a utvrzoval jej u víe kado bytu, informoval se o tolické. Docházel k celém život Masarykov, zdali ho snad nezkazila tak
nmu
Nenalezl nic podezelého v jebýt odstranno, naopak pesvdil se znovu a znovu o tom, co dávno vdl, že Masaryk je pímý, estný, pravdomluvný student. Sloužil za osvícení svého hodného žáka mši svatou a prosil jej, aby sám také vzýval ducha svatého. Všecky ty prostedky selhaly. Masaryk nebyl atheista, vil v Boha a byl
zv. špatná spolenost.
ho
okolí, co
by
mlo
zbožný, byl však kací.
Konen zavolal si Masaryka editel Kriihenbauer. Dokazoval mu, že mu psobí samé nepíjemnosti. Pro by nemohl jít ke zpovdi ? Je to formalita. Musí jj plnit, si dlá, co dokud je žákem. Až bude samostatný,
a
Snad si nemyslíte, pravil Masarykovi, že já vím všem tm popským hokus-pokusm ? Ale jsem úadník, konám to
chce.
—
18
— Kdo jedná
svému pesvdení, je tašká (í>o odpovdl Masaryk. editel zesinal a vrhl se po Masarykovi, chtje ho uhodit. Masaryk však nebyl nadarmo Slovák: odsKoil, chytil u kamen pohrabá a postavil se ped editele: Neopovažujte se! Po této závrené scén, která zstala tajemstvím mezi editelem a žákem, editel již asi pezadržoval ramene školské spravedlnosti nad vzpurným žákem. Byly, zdá se, vyerpány všecky možnosti zachovat prvního žáka z tídy na ústav. Byl tu špatný píklad, byla tu
nmeku
to
proti
znlo:
šuift)
!
—
prašivá ovce.
V
národnostním
smru
všichni snad eští
Masarykem a íkali Haibal a eim; v náboženském smru nesmlo k tomu dojít, aby studenti zastavili zpov: proto Masaryk dostal pokyn, aby si jinde hledal štstí, a on na podzim roku bó9 odešel studenti
šli
s
I
do
Vídn
Když
se
na akademické gynmasium.
T. G. Masaryk
r.
1882
stal
mimoádným
profesorem na eské universit, tehdy nkdejší profesor jeho Hanaík byl ješt živ. Byl to muž z míry hodný a dobrý, pravý však klasický filolog. Když slyšel ve tenáském spolku brnnském jméno Masarykovo, zpítomnil si tak živ doby své školské hokosti, že vyhrkl po nmeku: »Um Gotteswillen, es ist doch etwas aus dem Lumpen geworden.« Teprve když první úžas minul, starý pán uvdomil si, že sedí v eské spolenosti, v Besedním dom, a opakoval své udivení po esku: ty Pane, kdo by to byl ekl, že z toho lumpa
»Mj
nco bude!« Uprosted školního roku 1869 Tomáš Masaryk pedo Vídn do šesté gymnasijní tídy. Tam odpadl motiv národní ovšem, nebo v ústav nebylo eských student, ale nábožensky kacíské názory se v Masašel
rykovi rozvíjely dál. Palivo dodal jim koncil vatikánský, který prohlásil nové dogma o papežské neomylnosti. Masaryk byl vynikajícím studentem v tíd ve i
\9
Vídni a proto i ve Vídni se mu leckteré extravagance pehlížely velice shcvíy£.v. L. lé tídy, ve které Masaryk studoval, vyšlo nkolik vynikajících muž, kteí se octli ve vysokých úadech: na universit i v úadech státních. Mezi jinými Masarykovým spolužákem byl bývalý pedseda ministerctva dr. Beck. Mimo školské pedmty Masaryk etl svtové literatury a k dosavadním .jazykm pibral ruštinu. Nauil se rusky tak rychle a ddbe, že roku 872 mohl v ruské 1
rodin vyuovat po rusky. Náboženské názory nezpsobily mu vsak nesnází. tehdejším obecném rcziieiií z nového' dogmatu, jemuž se vzpírali íaké mnozí knží, nebylo možno ani
V
mládeži vystupovat piíke. Vláda rakouská byla s ímem, protože papež Pius IX. dne 22. ervna 668 nové základní zákony raikouské proklel, a protože kanclé rakouský Beust 3. ervence ]8t)8 do íma vzkázal dosti csiie, že svatá stolice plete se do vcí, které nepodléhají její autorit. dsledcích napli íšská vláda 1870 po prohlášení neomylnosti zrušila konkordát. Odpor proti dogmatu vedl k odpadání cd církve a k založení starokatolictví. Jak Masaryk prožíval tehdejší hnulí, o tom nám vypravoval na hádání náboženském v Hradci Králové 26. iíjna 1906: »Dne 13. ervence 1870 odhlasováno nové dogma, papež stal se absolutním vládcem katolického svta v týchž dnech hotevil se ochránce papežv, Napoleon III., hlava »nejkesanštjší« Francie, k boji proti protestantským »barbarm« nmeckým ráz na ráz svt trnul nad vítzstvím n:nec':ých zbraní poínajícím v srpnu a konícím za m.iíc zajetím Napoleonovým! Nedovedu strun íci, jak jsem tenkráte trpl jako katolík. « Rozumí se zajisté, že studentslvo hllalo nov.ny a vdlo, co se dje. Masaryk provedl další rozluku svou s církví katolickou, že ekl kateproti
sama ve sporu i
V
—
—
chetovi-:
20
»íá to nové dogma nepijmu, já isem st?aokatolík. Podle školských pedpis budu chodit do kostela, ale ne do vašeho, když vy jste pro dogma o neomylnosti. proto také nemohu chodí proti svému pesvdení na vaše exhorty.« chodil do kostela pravoslavné!^ o. tak Masaryk vychodil akademické gymProšlo to, nasium ve Vídni a odh)}^ si maturitu r. 1872.
A A
'
A
Masar};k posluchaem
iiniversitv.
vstoupil na vídeskou imiversiu a vnopilnému studiu fazvk. Pedevším horliv^ se icil ht^n a etÍTi. Peetl .neien klasické autor-/ ímské a ecké, cktl vyerpat nejen antiku, nýbrž zaípozdjší svaté o'ce a stedovké spisovatele nal íst oboru tom vynikal. Kdvž pišel na eskou latinské. universitu, porluchai v seminái iehd netajili se pekv^Dením, jak znal antické jazyky i autory.
Roku 1872
val
se
i
V
Z
A
jazyk svtových
s je^ zabral se do anglitiny. olánem souviselo," že se uil sans'krtu staré erahštin. Sanskríu rrcto. že ho 7?iímala Tndie, na £;"rcu arabštinu docházel do orientální akademie, protože pomýšlel na kariéru diplomatickou. Poznal však záhy, že s plánem svým by pohoel, nebo do služeb diploma-ických pijímání tehdy i potom pede-
ho
životními
i
vším synkové šlechtití.
Reku 1873 praštil všA s filolo.fí'í klasickou noval se výhradn filosofii. S ^umorem líívá '
a
v-
prof.
Masaryk, jak se stal filosofem. Tíhnul k ní od mládí, z posit"vního první a nejs'lnjší ooDudy k myš'e^í náboženství a z theologie. Domníval se, že cesta k filosofii vede filologií, tím více, že si na poátek svého ctudra vybral Plaíona. »Vyd"žel jsem to však n? filo-
ml
logii
Na
víjen dva semestry a ve tetím to prasklo. universit pednášel uený profesor Vahlen.
deské
21
Když
jsem byi ve tetím semestru, pednášel o Catyi hodiny týdn. Catull je dost milý básník, kterého si dobe Drostudujes za den: pan profesor vsak moil nás tyi hodiny týdn. biografii pednášel dv hodiny, jak se jmenoval kestním jménem byl pohan, ale nevím, jak bych to ekl potom kdy a kde vyšla Editio princeps (první vydaní), kolik a kde je rukopis, jestli v té neb oné myšlenkov a docela lhostejné básni má ve tetím verši stát šrum nebo bum Ve to velo, ale psal jsem jako tullovi
O
—
—
vcn
.
.
mn
.
všichni ostatní stenoo^rafití posluchai-strojové.
Tu
na-
jednou pednáška obživla: v Mnichov njaký nešastník kdesi v njakém lánku ví jaké akademie neuznal sedm koniektur našeho milého profesora. tu pan kolega mnxhovský vzat do filologického prádla. Žasnoucí posluchastvo musilo v nkolika dlouhých hodinách vyslechnouti niivý soud fanatického slovíkáe, jaký je mnichovský kolega ignorant. To už jsem se nemohl zdržet tenkrát se Víde pipravovala ku svtové výsta-
bh
.
.
A
.
A
v. Ruch
a život.
Na
výstav
otvíral se
mi celý svt
svými pokroky a živými snahami, a Vahlen krákoral o Catullovi. Nový, skutený svt nad starým filologickým vítzil ve mn. Ale snad ani ta výstava nebyla by ješt rozhodla. Ro7hodla smrt mého bratra Martina. Bratr vyuil se v Hustopeích ki-ipcem. byl práv v obchod ve Florid&dorf a musil narukovat na vojnu. Pan hejtman, abv tužil batterií, nedovolil dlostelcm brát si na cviení plášt, protože kalendá ješt plášm n-^nál, byla krutá zima. Z?c^''l^dilo se mnoho vníák a mezi nimi bratr Martin. z toho smrt. Vidl j^em umírat bratra horoucn milovaného, dobrého, istého, estného v kvtu let a smrt tohoto jediného stala se mi tím pokynem^-obuškem pisel jsem a nevinným Catullem ? ješt nevinnjším Tibullem a Prose
a
Ml
—
:
dom
percem, kteí s ním byli svázáni, mrštil jsem do kouta, mizerná lejsira o Editio princeps hodil isem do ohn a byl konec filologii. « T. Masaryk vrhl se na studium pírodovdy a disciplin státovdeckých, národohospodáských, theologických. Vzal si roku 1873 dokonce kurs z anatomie a fvsiologie u dra Lorenze, pozdjšího vídeského ortopeda. Poznával vsak, jak ekl jednou, že slovíckáství nepanuie pouze mezi klasickými filoloerv, nýbrž také mezi pírodozpytci a vbec ve všech oborech. Zabral se tedy samostatn do studia filosof. Hledal rady pochodil pravideln špatn. I ml prostý u znalc nápad: peíst si djiny filosofie a zastavit se na tom
—
—
by se mu líbil. To bvl Platon. Tistý na Masaryka filosof vídenskv Franz Brentano. Byl m.ilý Masarykovi, že kladl draz na methodu a že upozoroval na ansrhcké filosofy. Nenijal nic z jeho uení. »Moje myšlení vbec bylo mén z filosofie a více z literatury. S tím souvisí také moje náchvlnost k žurnalismu iakožto modernímu Drosted1cu.« F^oku 1876 Masaryk složil doktorát filosofický ve Vídni; dissertaci napsal o nesmrtelnosti v uení Platofilosofu,
který
ml
vliv
nov.
literární innost Masarykova zaíná toho rokdy složil doktorát. Aspo innost eská, o nmecké nevím n'.c. Roku 1876 zaal navazovat z Vídn
První
ku,
literární
stvky se svou
NeDodailo nemile, tali
se
že
se m.u s
vlastí.
Osvtou.
nkteí eští
literáti
Schopenhauera. Bylo
mu
Masaryk pozoroval
(sám
dr. Tyrš"^ chvorotimyslné. aby nProto nabídl r. 1875
kdo šíil skepsi v malém národ. Vácslavu VlVovi do Osvty lánek orcti Desimismu. Vlek se kroutil a neuveeinil. Žádal však od Masaryka jiné lánky, a to dopisy velmi zdvoilými. (Pozdji vyli33
:
oval Vlek svj prvý
styk
s
Masarykem
tak, že prý
nemohl od nho nic uveeinit, protože Masaryk neuml esky. Uveejnil také dopis Masarykv na doklad, ve kterém se vyskytuje rusism a stekují árky a
háky Za to
pravopisné.)
Moravské
roku 1876 vysel v Orlici 24. dubna pr-vý politický lánek Masarykv Theorie a praksis, jenž psán je proti pasivní politice e-
vi
ských poslanc íšské rad. Pod lánkem šifra Dr. y. ^ Téhož roku také Jireek neuveejnil sice pojednání o ženské otázce, za to uveejnil ve 19, kvtna Masarykv delší lánek o zemelém spolužáku
Svtozoru
Josefu Brandejsovi. Podepsán dr. Th. Vlastimil
Ma-
saryk.
A
téhož roku vyšla delší studie dra Th. Vlastimila Masaryka v alm?.npchu moravské omladiny (regovali Josef Boubela, Leander ech a Jan Vaeka) Plato jako vlastenec. Rok na to (1877) dr. Th. Vlastimil Masaryk uve-
Zoe
:
ejnil v
Almanachu
na oslavu Šemberovu studii pokroku, vývoii a osvt. potom následuje pe~távka v literární innosti až do roku 1880, nebo nadešla doba v život Masary-
O
A
kov,
která
nepála zamstnání
literárnímu,
málo vý-
nosnému.
Z
mimoškolského života oo as universitních studií Masaryka nkolik drobností. Uil v rozliných domech a tím se živil. Jmenovit octl se v rodin generálního rady anglosaské banky
prof.
Schles'ngera, jenž
mu svil naped vyuování
a po-
tom vychování syna gymnasisty Alfreda, takže Masaryk u Schlesinger bydlel a byl noklái^án takoka za lena rodiny. Když Masaryk odjíždl k rodim 34
na prázdniny do Klobouk, míval tohoto studenta s sestudenti z Klobouk a okolí brávali isme o prázdninách divadla, také v Kloboucích »U knrunv« a ví-?eský student bvl mezi námi iako doma. Za ntrokolikeré prázdniny Alfred Sc^lesinser nauil se chu eskv. neml nic vídeáckv nafoukaného v sob a byl naším milým koles;ou. Pomr me^i vvchovatelem a v.c^ovpncpm byl rodinný. Pozdii Masarykovi sven také mladší bratr našeho známého, Max. Kroužek Masarykovvrh dvrných pátel universitních ne^vl. zdá se, veliký. Znám z nho jen Cechy Takuba Vseter.Vu, zemelého prof. nmeckoorof. brodského Š'mona Há^Tca a Tomáše Weic^nera. enim patil také Tosef Brand tele ve Wí-rnsdorf. deis. iehož M^s^^rvk ve Svtozoru roku 1876 nochov^l velmi vele. Slyšel isem. že k Masarykovu kroužku Datiji také nmetí studenti. Veliký kruh pátel nebvl asi PToto, že jho Masarvkovo nebylo asi sladlfé. Jeho spolenost nemohla bvt le vážná a proto z vážnvch lidí. Nezabvva^i se oletkami. To vidt na s^olVáské innosti, kterou si každý umversitní student m''sí vy stonat. Vs^^chen volnv as. T^iž Masaryk mo^I vnovat spolkovánf, vnován bvl vídeskému Akademickému snolku. Masarvk pijal do zpsobu starvch vlastenc ke svém.u kestnímu jménu vlastenecké Vlastimil, a iak se podobá dle soolkových knih, v život stiTdentském Dsal se ien Vlastimil Masaryk. Celv Masarvkv kroužek pracoval ve studentském stedišti. Akademxkv sDolek založen byl neivíc Moravan. Místnosti roku 18^8 a bvlo v míval až do roku 1872 oi Slovanské Beser^. Vrstevníci vypravují, že oráv vstouopním M^sarykovvm do SDolku život sDolkový se roziáil a byl po celá léta <'I872 1876) okný. Protože spolek byl v úpadku, kroužek Masarykv roztoil agitcci, aby snolek získal penz a mohl mít vlastní místnost. Podailo se to v bou.
Mv
i
K
nm
—
25
Schónlaterngasse blíže university (staré). Ješt více však záleželo na tom, aby spolek vnitním životem stal se studentm žádoucím; proto v nových místnostech zízena studovna a ítárna; proto z pcdntu' Masarykova založen ve sDolku kroužek enicko-literámí a hudební. roce 1873 Vlastimil Masaryk, jak v záve spolku ti pedpisech spolkových zaznamenáno, djinách filosofie a o filosofii Hartmannov. nášky: Dne 25. dubna 1874 spolek uspoárlal slavnost k 50. výroí vydání Slávy dcery. Roku 1874 1875 Vlastimil Masaryk stal se starostou SDolku; ve soolku bylo odbor patero, nebo oibylv ruskv, právnickv a stenografický. Akademický spolek stal se stediskem i jiných slovanských student, když se nezdail pokus, založit všeslovanský studentský sTX)lek ve Vídni vbec. Vlastimil Masaryk pi jakési píležitosti, když spolek navštívil ruský host, vítal jej velikou ruskou eí, o které i noviny psalv. Pamatuji se, že jako ejvmnasista jsem o tom etl. Písnvkv spolku vnovali Palacký. Neruda a V. Náprstek. Ve spolku se žilo ile a také pednášelo. Skoro c°lv kroužek Masarykv býval vítán v rodiprof. AI. Voitcha Šemberv. Odtud lze vy svdit, že roku 1875 oslaveno sté jubileum založení stolice eského jazyka na vídeské universit a souasné 25 lete nsobení Šemberovo. Po dvou letech oslavovány také 70, narozeniny Šemberovy: k té píležitosti vydán na oslavu ctihor^ného profesora o njž dle historie spolkové hlavní zásluhu má kroužek Masarykv. Zivoto-oisnv a literární lánek o Šemberovi napsal Jakub Vší^^eka. Šembera brzo na to zasvtil tvto studenty do svého sdisu proti Rukooism zelenohorskému a královédvorskému, jejž jim pedítal. Vzoomínka na innost Masarykovu v tomto soolku nebvia bv úplná, kdybych nepipomnl, že studenti vídeští 7 jeho podntu tehdy ponejprve Šlí také mezi
V
O
ml
—
n
Almanach
dvrn
36
lid, t. ]. do okresu, kde pednášeli dlníkm, ba dokonce v samé aristokratické Slovanské Besed. Tento sociální rys je dležitý pro Masaryka. Studentská léta kroužku Masarykova uzavena zvláštním obadem. Roku 1876 v ervenci svolal Masaryk své neidvrniší pátele k úad, proti které nebylo odmluvy. » Akademicky spolek « se louil v Dornbac''^u na výlet v lese, aby založil spolek iiný, iakýsi Tusrendbund. Masaryk odevzdal každému úastníku scl^ze velmi struné stanovy oíštíVio spolku. Bvl to istý list s Baconovým beslem: iest moc (Knowledffe is power) a s eským heslem: Prav^u k právu. Úastníci si tyto listy navzájem podepsali. Na lístku byl napsán tento slib:
Vdní
»Zavazuji
se
míst, jež ode
dne
mne
1.
12. hodin na mých ureno bylo, a
záí 1890 o
a pátel
Universita ve Vídni, pátelm svým žití své vylíiti sice
zavítati
:
chci pak
a hlavit
o tom
pokud jsem ve svém jednání, psobení a snažení heslu našemu Knowledge is power a Pravdou k právu zadost uinil. Smrt a nemoc sprosují mne závazku tohoto. 9. ervence 1876.«
zprávu
dáti.
—
Pítomni bvli: Vlastimil a Ludvík Masaryk, Š'mon Hájek, Jakub Všeteka, Alfred Schlesin^er, Tomáš Weigner. Soudruhm Ant. Kamarýlovi, Josefu Herbertovi a Ottovi Sojkovi mly být stanovy dodány. Z celého Masarykova mládí ie toto jediný kousek romantickv, a proto podle všeho také se nestal skutkem. tch letech jsem T. Masaryka víd^l o prázdtiinách v Klobovcích. Když isme dlávali zkouškv k divadlu, hráli divadlo, kouleli kuželky a tanili, Masaryk picházel mezi nás. Snad více k vli svému svenci Schlesingrovi. Tinak málo vychá7el. Sedl doma u rodi (na zámeku nkdy Neuwallovském) a nepetržit pracoval. život zaízený pesn dle ho-
V
Ml
27
.
din: v tch a tch hodinách nerušené pracoval, v uritou hodinu vycházel na dlouhé procházky ven z msta Schlesingrovi se podle všeho asto nechtlo a radji chodil mezi nás veer obas vysedl s námi studenty. Pil víno iako my, zpíval s námi a po divadelních pedstaveních octl se nkdy i v kole. mohu íci, protože tomu rozumím, že taneník byl elegantní. Byl vbec elegantní muž. Štíhlý, elastický, pívtivý,
—
—
A
svdn
prost, ale obleený. Nosíval vždy mkký klobouk s velikou stechou. I cvikr mu tuze rvdil. Pes to, že se nijak nad nás nevyvyšoval, byl sám sebou nad námi, a nebývalo nám oi dost volno. imv rozhled než my po svt a píliš opravdové oi. Bvlo toho jist málo, o s námi mohl mluvit s njakým ziskem. Nejstarší z naší generace maturovali až roku 1877. Já jsem roku 1876 jako sextán vvstoupil sním SDolen na literární jevišt v almanachu neváhal jsem se mu pochlubit, že pseudonym Sv^tooluk Vojmír a Meth. Svoboda jsem já, píští básnický geniu'; z Brumovic, ale niak jsem se vždy ped ním stvdl. Co mi na to ekl, neoamatuji a nevím ani, zdali kdy mé slavné ep'V<é básn etl. Škoda z toho
nm
Ml
em
Zoe:
nevzešla. Z jednoho veírku »u Vystavl«, kde s námi zpíval, velice se pamatuji, že Masaryka zarazilo, když jsme zpívali ruEkou hymnu a když jsme neumli ani jediné hymny polské: zazpíval nám je tehdy sám. Ta ruská hyrona dlouho vrtala mozkem. delší naší rozorávce vím až z doby, kdy už isem byl pražským studentem. Doprovázel mne z Klobouk k nám a vyptával se mne na Prahu, na pTcfesorv a na literaturu. Moje veliké (a jist naivní) vlastenení pijímal s úsmvem tuze ironickým, takže jsem se z''pletl a nevdl jsem, co si z nho vybrat. Vícekrát jsem vš?,k své výlevy ped ním neopakoval. Co nám. všem studentm nesmírn imponovalo, bvlo, jak Masaryk zacházel s tak zv. honoracemi msta
O
28
mn
—
soudcem, berním, totiž s nejvyššími úady kontrolorem, poštmistrem ?.td. Strašn s vrchu; na uhci nevidl nebo pozdravil a dost, ve spolencsii jich zacházel s nimá tak pezírav, že se mu nikdo z nich r?^dji nebh'žil. Netoliko že se mu protivila spolenost s formami a nadutost úednická: on dával pímo na jevo jakési opovržení lidem, kteí mli lid vychovávat a nevychovávali, vést a nevedli, jen odsuzovali, vymovali a ukládali pokuty. Stejn odmítav se cho' val ke knžím odstrkoval je oima. Jedinou výjimku inil s evangelickým reformovaným faráem Císaem, nyní moravským superintendantem, s nímž asto vycháiíval na své daleké procházky do píírody. Jednou mi fará Císa vypravoval, jak Masaryk pijal okresního liejtmana hustopeského. Jako by prý jaktživ netyl slyšel, co takový okresní hejtman znamená. Tak ho Ignoroval, až faráe horko oblívalo rozpaky. Jinou rodnu krom fary Masaryk ješt navštvoval a to byla rodina Pavla Rohana, nadu.tele klobouckého. Jeho škola byla snad jediná moderní škola na celém okrese, protože naduitel byl znamenitý, pokrokový muž. Nejstarší syn Rohanv byl pravý proteprotestoval, až stant už tenkrát, poád proti
Klobouk,
bu
da
—
nemu
nho
se z
V
stal
na konec
mladších letech
dr.
Alexandr Nekla.
Tomáš Masaryk
prý
si
rád za-
dokonalý stelec, jak mi pravil jeho hraír. letech, co jsem dra Masaryka vídal o prázdninách v domov, nikdy jsem ho s puškou v ruce nepytlail a
byl.
V
vidl.
* Vylíil jsem, v jakých okolnostech vyvíjelo
se
mládí
Masarykovo a v jakého muže dospl, když dokonil vá stud.a a pustil se do veejné práce. To je všechno jasné. Obtížný je však úkol, najít píinnou souvislost 29
malým chlapcem a dosplým mužem, to jest odhadnout vlivy pírody a spolenosti, které v mládí urovaly jeho povahu. Vyhledat všecko, co na hocha psobilo a pipravovalo jej na cestu, na které jsme ho
mezi tím
poznali v
—
cob
dosplosti. se všeobecn, že lovk bývá dou, v jaké rostl, i spoleností lidí,
Ví
podmínn s
V
nimiž
píroa na dítte a žil
pírod otvírají se smysly nž hledl. schopnost pozorovací stává se zvdavou, horenou, -ne-nasytnou. Ale s tímto všeobecným naznaením v uriprof. Masaryk tém pípad nic nelze poídit. ekl sám, když jsem se ho ptal, zdali píroda naše na nho psobila: »Velice. První dojmy pírodní byly velmi silné, zejména v Hodonín a v KopanecL Já mám rovinu velmi rádhledat pírodu je mi naprostou potebou, píroda je vnitní ástí mého života. Nabádá k myšlení. « Vzpomínal, když bydleli v Hodonín »Na Plesu«, že se ped jejich bytem prostírala ohronmá rovina, táhnoucí se k východu, kde je rameno Moravy, v lét step, a když se eka Morava
Mn
A
—
—
moe. V zim^ na bruslích pouštl se po led daleko od domova. Širá hladina ledová psobila na nho. A stejn na nho psobilo nebe; nebe velice. Mohl bych pokraovat: krajina u Mutnic bývala jciko step, u/ Cejkovic ejce jako step, a tam už se vlnovit zdvihají pahorky. Ale i ty pahorky u ejce rozlila
i
jsou homolovité a holé, jako vodou opláchnuté, jména v okolí bývalého jezera Bezedníku.
ze-
Ale jak psobí rovina na lovka? Mohu napsat jen psychologické dohady a to více dle sebe samého. Zdá se mi, že roviny, které nám dávají možnost vidti daleko široko voln a bez pekážek, pipravují v nás by nejradji odtouhu a potebu vidt jasn. stril kopce a kopeky, protože nám zaclánjí. Všecko, co porušuje rovinu a rozhled, pekáží. Naproti takoka rovná hladká step netomu širé rovinv
lovk
—
3fi
—
pi chudosti tvar a nehojnosti upravují nás k tomu, že hledíme dobe na vše cko, co máme ped oima, a siln sousteují ducha. Všímáme si každé malikosti bysteji a rádi. Kde jsou hory a vrchy, údolí a strán a tudíž bohatost dojm, pozoruješ, co je nejnápadnjší, co pekvatam rovinách všímáme si puje, co nejvíc pitahuje oi. více toho, co je všední a každodenní, a poádn známe každou vrbu, každou planou hrušku v poli a každé osamlé koví na mezi. Hory dráždí obrazotvornost, naplují dtskou hlavu fantastinoslí a tajuplnou romantikou. rovinách, zdá se mi, je jedna ze složek rozptylují pozornosti a
dojm
man
mládí
—
V
V
zvdavost
života
—
zpytavjší a pi
soustednjší, neprchavá pod nárazem nových rodojm, protože tch nových dojm není mnoho. tom
V
vinách vyvinuje se pozornost, kterou Masaryk nejednou nazval základem vdecké práce. pozorování jiných vcí u Masaryka poznáváme, že jeho dtské smysly byly nad obyej bystré a nad obyej trplivé. Ta trplivost je snad také z rovin. Tu navykneš si v dlouhých samotách pozorovat a musíš vytrvale ekat na výsledek. Hory budí úžas, a nepcchybn lid horský, teba v nich žije, stlaují a skliují, protože duch bývá asto rozrušen a rozilen. rovinách nic neohromuje, ale také nic neuspává. obyvatel rovin astji upírá oi k oblakm a jejich promnhvým krásám. Nezáleží na tom, jaké je u nás nebe (krajinásky vzato) pipusme pouze, že je stejn rozplývavé a hravé, stídavé a promnlivé ^v barvách tvarech jako jinde na Morav nebo v Cechách: my v rovinách se však více díváme na n, a ono sype na nás klid, smír, istotu mysli, harmonii. Obyvatelé hor bydlívají odloueni a osamlí; roviny sluují a druží naši lidé by nemohli být živi bez povídání, besed, svateb, hod a spolených muzik. toho všeho bvch se odvažoval soudit (zdali také
Z
A
V
;
i
—
Z
,^1
tená, nevím), ka^ k té
na svj
že naše píroda pipravovala Masary-
soustednost!, jakou on dovede upnout pedmt a vyerpat jej až do kosti; pipravok té n e r o m a n no s která provází vše-
t i vala ho t i, cko jeho psobení, a k pracovité trplivosti. Zejména SI vzpomínám, jakým nepiítelem je Masaryk vší extase a s jakým prudkým odmítáním vždy vyslovuje slovo mystika. »Mystik chce nejvyšší pravdy dosáhnouit jedním rázem, bez logické a vdecké práce. Mysticism je vždy signum njaké sIabosti,« vyjaduje se v knížce boji o náboženství. Na Slovácích je dost mystiky a myth, ale ku podivu jen v oboru náboženství; to není prvek domorodý, nýbrž katolicismem vštípený, vlastn ne kaitolic:smem, nýbrž tím, co se za náboženství vydává a trpí, co si lidé pinášejí z poutí a chljí osvdovat tajemství víry. Ve všech ostatních oborech života Slovák je stízlivý a velice reální. Sociá.ní pemýšlení, zdá se mi, vyvinulo se u Masaryka díve nežli náboženské. tomu scciálnímu myšlení vedlo všecko okolí. I život rod.ny vlastní i život sedlák. Bylo již po zrušení poddanství a roboty, ale na panství hodonském ješt po dvacet let na to zstávaly ády a poádky poddanské. Slovák na Hodonsku byl pravý lovk poddanský. Úednictvo bylo všemohoucí, ba všemohoucí byli smrem dol i ti rozliní panští poklasní, šafái a hospodái ve dvorech. Služby však mli pramálo, jen holý deputát. Proto se nekersansky kradlo, kdo nekradl, nic neml. tomu bylo teba spolku s nádenníky, s emeslníky a se všemi, kdo mli kolem panských dvor co dlat. Stav ten demoral-soval strany: správcové ve dvorech byli mlky nebo zjevn smluveni s dvorskými služebníky pod!e filosofie, že ruka ruku myje; emeslníci, koáci, volai a lidé z ddin, kteií pracovali ve dvorech, vymáhali si rozliné výhody všemi nepoestnými zpsoby, protože s poctivostí nikdo daleko nedošel. Jak vy-
V
ím
K
K
ob
32
liují
spisovatelé
ruští
stav
nevolmcký na Rusi
ped
tak tomu bývalo u nás. Znám ten stav otec byl nkolik rok také z vlastní zkušenosti: (Jrábem pi císaském dvoe v Rovinkách, naše celá pozdji rodina i já chodili jsme tam na tovarych.
rokem
1
86
1
,
mj
A
ml
jsem v témž dVoe spolužáka na studiích. Všecken život dvorský byl prolezlý nemravnou soustavou. služebnictvo kdy nastal poprask, všechno úednictvo dvorské zmizelo takka pes noc, pišli noví lidé, ale systém se opakoval zase. Nejhe se vedlo pracujícímu lidu Pravý lid poddanský, pímo zotroený. Otec Josef Masaryk byl pímý, poctivý, neohýbal se a nekradl. Proto také jaktživ nic neml a konen roku 18Ó6 z panské služby vbec vypráhl. Zdá se, že aisté jeho pehazování ze dvora do dvora bylo dsledkem jen jeho poctivosti, tchto vcech protože se asi nehodil do kumpanie.
N-
i
O
se jist
u Masaryk mluvívalo, a
nejstarší syn chytal
slova.
Ostatek už videi sám a tvoil si úsudek. » Vidl jsem lidi na robot ponížené a ulekané,« vypravoval nejednou o svých prvých dojmech. »Kdýž zase jsem vycioval, pišel úedník, to byl pánbh. jak se všichni navzájem šidí, nebo lid pracoval nerad, jen z donucení a mizern, což psobilo špatn na karakter. Feudalism byl ješt takový, že otec musel žádat o dovolení, smím-li jít studovat na reálku do propukl brzo veliký odpor k tomu Hustope. Ve životu. Nejhorší dojmy jsem míval, když byly veliké hony. Pijelo mnoho panstva z Vídn, vysocí i nejvyšší, a honci už od svítání se tásli zimou a pece byli jak u vytržení, když vidli ty veliké pány. nás v byt mli páni složené kožichy a jiné šatstvo, já bych to nejradji byl podpálil. Jednou jsem vidl, jak po hon byla v lese hostina, žranice. Pišly toho vagóny na místo. Zbytky od jídla dávaly se Slovákm, kteí
A
nm
U
33
naiiánh.
A
ti
ustydlí lidé se rvali o
n,
rvali
si
od
a jeden druhého byl by ki vakem probodl, jen aby mohl shltnout nco, co z panské tajako svátost. Tu jsem vidl, co je bule zbylo úst
nudle a
kosti
—
otrcctví.
Potom už nikdy jsem
se
na takový hon nešel po-
Tím víc, když otec nemohl ve služb vydržet« Pi takových silných dojmech z dtství není teba mnoho výklad. Víme, jak hnt ruský psobil na Hercena, Kropotkina a jak z osvícených muž dlal revolucionáe nebo socialisty. Masaryk nesl si do života tuto ránu v srdci, nebo cit jeho byl hluboký. Hercen praví: » Všechny silné náturj'^ ustavin hledí vyplnit tu propast, která je dlí od lidových mass, a vzpírají se pomyšlení, že výlunost, osamlost jejich je nevyhnutelným faktem, nebo mají v prsou píliš mnoho látky, aby pebývali ve své vzdálené výši. Toto lnutí k lidu není žádný vrtoch, žádná rétorika, nýbrž hluboký cit píbuzenství, hluboké vdomí toho, že sami pošli z lidu, že bez tohoto choru lidového nebylo by ani jich, že pedstavují jeho snahy a sami už dosáhh toho, po dychtí lid.« Jestliže na sociální probuzení u syna vtší vliv ml snad otec, jist náboženské city v synovi rozncovala matka. Matka Masarykova byla tichá, citová, zbožná žena. Zatím co otec sloužil mimo dm, matka bývala s dtmi doma a mla je na oích. Ona uila dti první modlitb. Otenáš byl nejprve nmecký, škola jej nepochybn v)annila za eský. Tím spíŠe, když Tomáš v ejkovicích stal se ministrantem. Otec se o náboženské vci nestaral. Matka byla zanícená katolika a vedla dti k pobožnosti. Potom peházel vliv kaplana Satory, který byl mystik a fanatik. S matkou Tomáš chodil také na pouti. Z protestant Tomáš ml strach, ze žid hrzu. dívat a nenávidl jsem panstvo.
——
em
M
Jednou byl také v Kloboucích na pouti z ejkovic. bývá na sv. Trojici a poutníci lezou po schodech kolenaky ke kapli sv. Barbory, jež ní na vysokém návrší nad mstem. Protože slyšel, že v Kloboucích jsou evangelíci a vidl také jejich kostel, dráždilo ho poznat nco z jejich života. Tomáš vytratil se
Pou
odbhl podívat se na ten helvítský kopocit, jako by konal schody vynechal. ncD nedovoleného, když bázliv obcházel evangelický kostel. Strach jím pímo tásl, když do toho kostela vešel. Vidl v kostele jednoduchost, jen istou modlizstal tebnu, a hluboký dojem ze všeho toho v po mnoho let. Ale ne dojem, který by mu evangelíky byl pibližoval, jen náraz pišel, aby o nich víc peze zástupu a stel,
Ml
sv.
i
nm
mýšlel.
Od matky byl vychován také v hrze vi židm. Vyhýbal se jim a neobcoval s nimi. Sám v nedávných letech vypravoval, že vil v rituální povru. Teprve v Hustopeích na reálce ml spolužáka žida a ten spadl. Žid uinil na nho vepíhody: Studenti hustopetí mli obvyklý výlet na Pálavské kopce. Bylo to asi v pátek, veer již, když se vraceli. Žid, když slunce zapadlo,
strach liký
ponkud
dojem
z
s
nho
této
ze zástupu a vklouzl kdesi za vrata. Masaryka to zarazilo, stopoval spolužáka a vidl, jak se za vraty modlí. I jiní spolužáci žida zpozorovali. Ma^ saryka naplnilo hnvem, jak spolužáci mohou dlati vtipy na nkoho, kdo se modlí. Teprve však pozdji v Hodonín Tomáš poznal židy víc a ve 13. neb 14. roce, když praktikoval ve škole, jeho pedsudky proti židm vzaly za své. První otásavé pcchybnosti náboženské zíiryly se v duši chlapcovu v ejkovicích. Zadal mu rány ten, jehož tolik miloval, kaplan Satora. Naped to šuškání, že Páter Franc má dti. Potom, když byl dosplejší, když mu bylo asi 8 let, dostal se mu do rukou kus
vytratil se
35
«
V
kalendái tom etl vypravování njakého kalendáe. o ruské církvi, zejména o množství klášter a svatých míst, ve kterých se staly zázraky. Zázraky! Jak se mohly cit zázraky, když ruská církev je nepravá? To mu dalo mnoho pemýšlení a velice znepokojovalo víru dtského srdce. osmi letech byly tu již pece zárodky skepse. téže dob ponejprv uslyšel o sebevražd. Na brance v zámku ejkovickém obsil se koí, skutek, který hochovi byl hrozný a nepochopi»a to telný. Pemýšlení o tom nikdy ho neopustilo je poátek mého SeIbstmordu«. zase pišla doba, kde se v naprosté jistot o své víe utvrdil. zase to byly práv ejkovice, když tami zaal být »mla.dým uitelem«. Kolem zámeku jezovitského toí se nmoho povr a straŠidelnicli histoDávaly k nim podnt mrtvoly pochovaných tam rií. Otc jezovit, nálezy kostí a pod. Ale mezi knihami
V V
—
—
A
A
z jezovitské
knihovny nalezl onu Morálku stedovkou,
uen
ve které Luther a protestantism byl poten. Masaryk pijímal vývody její a byl pímo zuivec. na svdomí i jeden pestup evangelicky na katolictví, pravil jednou. »Žena kováe a kuršmída Beneše, u kteuil, byla evangelická. Tak jsem rého jsem se na na ni naléhal, že pestoupila ke katolické církvi.« Víme také z vlastních Masarykových úst, jak ho pobuovaly nkteré zjevy církevní (vypravoval to na hradeckém hádání), pes to však zstával vrný u víe. Opravdová skepse církevní dostavila se až na gymnasiu v Brn, kdy vypovdl zpovídat se, a ve Vídni,
»Mám
eji
kdy nemohl uznat neomylnost papežskou. Tehdy už mohlo íci, co on pozdji ekl o Pascalovi: o »Hlava byla protestantská, srdce katolické, charakter to, jejž posud nalézáme v zemích dle jména katolických napoád. « Na Slovácku se Masaryk narodil, sám se Slovákem po'3ud cítí, a pece není, ekl bych, výlupkem slo^ se
nm
—
36
nm
mnoho váckosti. Typický našinec on není. Je v Slováckého (a práv toho, co se na Slovácích chváh'vá) -a stejn mnoho neslováckého (a to jsou vlastnost! ieho snad nejkrásnjší). Slovákem byl Komenský, Slovákem je Masarvk i Ulehla, Slovákem byl Kohn. Není však také Drábík a Slovákem je Bartoš zde místa, abych podrobn analysoval slováckou povahu, do podrobná snažil jsem se vystihnout ii v osob svého Pokolení. Masaryka, nemýlím-li se, jsou cist slovácké vlastnosti: ieho ohnivost, iešt více však jeho houževnatost, jeho odpor k romantismu i mysticismu, jeho rozhorlená výmluvnost, ostych oímo projevovat své c^ty, jeho dramatická, obrazná ec (pi nebohatosti slov) a nkdy naivnost ve svtských vcech až pekvapující. Ale jsou v bytosti Masarykov rysy, ktervch Slováci bohužel nemají. oece možná, že i ty získal v dtství už a práv mezi Slovákv. Na p. tu svou hroznou enerffii a sílu vle. Není m.uže v naší historii 19. a 20. století, abv Masarykovi byl podoben tou vlí a eneri
ad
U
A
gií.
Vvsvtluji
si
zárodky
této vlastnosti také
astým
sthováním rodmy po Slovácku. K^^^^^ž Masarykovi nišli do Mutnic. Sr^ ejkovic, na Ceí, chlapci je^Vi vždy v novém bvdlišti octli se ve váleném st^vu. Už tím, že byli chlapci panští: dvorští lidé oatí všude u nás k
•aristokracii.
Potom
tím,
že jinak mluvili a
jiný kroj nosili. Chlapci Masarvk oví musili své místo a resnekt nokaždé vvhojovat. s'Iou,
"^i
To
dozajista se
dlo
Vím, že Tomáš Mana Ceji kivák pi sob v eikovicírh
obratností a nebojácností.
sarykv
nosil
i
zašermovat ve vzduchu. Kdvž se stal prv^ním žákem ve škole, mi's'l také n^ ulici ímDonovat, aby se stal vdcem nepokojné chásky. Patrn tedy tak odvážnvm, ím si kamamusil se vykázat rády bez odmluvy podmanil. Že vdcovskou c':'žádost chlapec m.l, není pochybnosti; ona vyrstá sama v da
UTTil
iím
ním
37
tch nadaných,
kterým se dostává vyznamenání ve od pana uitele, pana faráe a na visitacích od pana dkana (inspektora). Podle tradice malv Tomáš Masaryk ml tu ctižádost, odvahu energii dtskou. Dti inívají sob vzor z lidových povstí, v nichž vynikají vdcové loupežník nebo stedovcí rytíi jaškole
i
hrad. Neznám žádné Masarykových dtských pošetilostí, ale jsem pesvden., že všecky byly vykonány se strašnou ooravdovostí a s jistotou, která nepipouštla u soudruh slabších pochybnoisti, tím mén odpor. Jako bych v'dl z Karamazových Kólju Krasotkina. abych jmenoval typ hocha v literatue známého.*) Kdo byl Masarykovi na blízku, musil se podrobovat. Musí se mu podrobovat nyní v duchovním smyslu. Gladstone ml prý kožto obhájcové a dobyvatelé
z
i
podotn zval
A
ji
a neodolatelnou vli,
silnou
Disraeli na-
a
»vlí arrogantní«.
pomr
za takových bojoval také s"''ou
Masaryk ner>ochybn vy-
si
neobvyklou nejen u malých hoch, nýbrž snad ješt více u dosplých. Mí*) »
samost-atnost,
Kól a Krasoíkin, chlapec ofmiletý
asi,
chlapec z msta, octl se
matkou svou na návštv v druhém Újezd a
-'—
v
mst
ve iko'e
—
vynutil
posmchem
kluík »hro7n
si
u spo'užák
proto, že se
si'ný<:<,
uil
maminka
dobe
se
respekt,
a
to
akoli
tuze o
klukm
na venkov.
nho
se nedal
bála. Kólja byl
—
byl obratný,
povihy neústupné, ducha odvážného a podnikavého. Když úcty ípo'užák,
pijímal
ji
jako
vc
povinnou,
vysoko, vypiav rosík, a'e choval se pátehky.
a imil se
pi
píležitosti opanovat.
vými soudruhy, d^'i,
ucítil
a tu tvrtého
potebu
Když
pohlížel
Hlavn
se octl
zachovával
si
pospo'u, dová stanici k
ruble: Kólja, jenž byl skoro
ze všech
nebo z be7oh'edné odvahy, že v
vlak. lehne
-si
s
mim
návštvy doš'o na
nebo pátého dne
jejich
ne'mladší a proto od ítarších trochu pezíraný, nabídl íe nosti
dobyl
si
na všecky
na venkov mezi no
iim zaimponovat. Hráli
nemožné k'ukovské sázce o dva
Doma
chlapci pivítali
jej
mezi kolejnice tváí éo
bu
z
ješit
noci, až
pijede jedenáctihodinov?^
zem
bude
a
ležeti
nehybn, do
ním odvahu: být svúi, neohlížet se na úné a nestarat se o souhlas nebo odpor ostatních. Milí ešíí tenái, vaší moudrosti se ani nezdá o tom, jak se žilo (a ásten dosud žiie) na slovácké vsi uprosted 19. století. Tam každá ves má své zvláštnosti a zvyky a drží
neúprosn všecky píslušníky pi jejich vrném zecaovávání. Na tom všecko záleží, abyste íkali košela a ne košula jako v sousední vsi, abyste, šohaji, nosili o jednu housenku (Šmuk) na klobouku víc než ve vsi sousední, a aby na šátku, když hlav, rožky trely a neohýbaly
dve
zaváže na rožky ohnuté nosí, eknme, v Tvrdonicích. Domorodec má sto oí, aby vidl odchylku; a kdvž ji najde, musí se posmívat, dráždit bít pro ni. Stavové stedovcí, když nkoho pijímali za obyvatele zem, nemli tolik opatrnosti a podmínek, kolik jich do nedávná bývalo na slovácké vsi. rozumí se, mezi dtmi jde boj po dtsku, ale do krve. ejkovicích byla nízká, devná si
se,
jej
nebo
i
A
V
zvonice; protože do ejkovic jsou pifaeni Slováci z Potvorovska, chlapci potvorovští osobovali si právo
kud ce!ý vlak je
neproletí
nid ním. S poátku
se
mu
smáli, íkati
lhá, ale tím ho jen více dráždi'i. Nejvíce mrzelo Kólju, že
náctiletí píliš
hoši
s
ukoucím srdcem
pod náspem vedle
koví
trati
Potom
umírali strachy.
sešel
s
náspu.
a pos'éze
i
se
vrhli
trhat,
Když
strachem a
se
ho.
je
polekal.
Tu
sláva odvážlivce.
no; driahého dne rozstonal
náramn
vesel, byl
Dom
!se
do
Kólja
chlapcm,
pat-
ekali dole
ležel
vstal
a
že schváln ležeJ,
Od
té
doby zstala
stanice vrátil se bledý jako plát-
s'abou horekou, jinak však byl na du-
rád a spokojen. Událost rozhlási'a
žáky a všude Kólja požíval
náhle
Ale ve skutenosti opravdu
pozbyl smys', jak se pozdji sám piznal matce.
chu
lítostí
na násep ke Kóljovi; ten
zdvihali
byl dole, ekl
jakoby byl zbiven smysl, aby
mu navždy
ti
Kólja provedl sázku. Ostatní
ve koví. Vlak piletl a proletl mimo. Hoši v
bez pohnutí. Poali jím
mlky
—
už nad ním vypínali nos.
mu. že
'veliké
povstL
se
mezi spolu-
O
také rozhongávat zvony. to bývaly bitky, a protože Masaryk byl pro rovnoprávnost, jist z toho bývala nkdy hlava krvavá. Památka na tyto boje se zachovala do nedávná; když totiž domácí chlapci zvítzili Potvorovák hodil do nho epici, •a rozhongali zvon, srdce zvonu do ní uhodilo a kus zvonu vyštíplo.- Vídal jsem ten zvon ješt v 80. letech. Chlapec, který se asto sthoval a v každé vsi nalézal nové pedpisy a cibady, odchylky jazykové a krojové, brzo si uvdomil, že jsou to všecko podízené malichernosti, -a proto dovedl se povznésti nad n. mládí již asi Masaryk pestal se ohlížet na souhlas ostatních, na odchylky v ádech a mravech a tom šel jen podle svého vnulcnutí svými cestami. bych hledal z dtství jeho zárodek k silné jeho individualit, kterážto energie a síla odhodlanosti nejsou slovácké; toto koení u nás neroste. Vedle zvdavosti života druhou vášní mládí je touha po samostatnosti. Tato touha po samostatnosti u Masarvka byla obrnna a vvbojována dtskými už zápasy. Potom ovšem na studiích zápasy existenními byla utvrzena. Energie jeho, hrozná opravdovost a povznesenost nad malichernosti vydaly pak svým asem onu moc osobnosti Masarykovy, která od poátku nás podmaovala. Pokud jste mu na blízku, jeho ano a ne nepipouští pochybnosti. S ním se nesmlouvá, ponvadž se ví, že nesleví. Co pociovali už dtští kamarádi Masarykovi, to pi orocese Friedjungov vídeský spisovatel Salten vyjádil slovy: »Když prof. Masaryk mluví, poslucha má onu beztJodmínenou jistotu, kterou pociuiete ooTcaždé, když nasloucháte velikým nebo silným lidem. « Bvl jsem kvartán, když jsem Masaryka ponejprv vidl, a hned první ten dojem bvl neobvyklý. Roku 1874 slavil knžské prvotiny v Terezov P. Fojtík a já byl také pozván. Když jsme se vraceli v procesí
V
V
umlcm
40
—
eie
cío Terezova, s protisfho koDeku scházel k Foitíkm vytáMý eleg^antní švihák pod ŠTokvm kloboukem. Mezi mladvmi panáky a soudruhv Foitíkoocí
yými
nastal
ruch:
»To
]e
M?sárvk.«
povidlí li
si,
a
ml
isem doiem, že ieho píchod i'm psotí jakési rozilení. Masaryk Drišel. odbl?'hopál novému knzi a odešel. Marno bvlo ]ei nemlouvat, aby zstal na hostin s námi. ekl íísen ne, potásl známým rukou -a zmizel k mé nemalé mrzutosti.
nm
Zajímavý je "nochod. iak se v rodilo vlastenectví. Vlastenectví jako uvdomlé ešství a ona povinnost životní, iak ie vyslovil ve znárné básni J. vS. Machar. Masaryk nejednou ekl, že vlastencem nikdy nebyl.
Tomu
nesmí rozumt doslovn, a jen zarytí tunc' klevetníci mohli jeho slova vykládat nkdy tíik. že popírá lásku k národu a vlasti. Ano, Masaryk nebvl vlastencem na p. v dtství. On neml domu a mí«ta, na které by UDÍnal s^ou píchvlnost, inkou my všichni upí^-^li icme na r^^ný dose
nebo zlomyslní
mek
rol
a rodnou ves.
On
byl
dtsky
dm
kn<;monolita.
Na-
bvl jp^o rodném v Hodonín. Panskv domkem. Ani se v neohál, už roku ^S^\ rodie sthovali se So Mutnic, vrátili se do Hodonína a b^^dleli ^Ja trávníVách, notom no roce u ováka proti Plesu. Roku 1856 bvli v ejkovicích. po r^^c^ na eii a tak to slo napoád. Neru^^a rpnllnul k ^^zdským k^ísánr^m, v nichž se narodil. M3<53rvV nenílnul k rodnému domku a k rod íh. í^^mu byl široký kr^j slováckv i^Vo rodištni. ISJpí-^^^-^^ší st^lv «** nnn v dtství ien ei^ovVe, v iinošství Klohoi'ky. Vtšina míst, v n c'"'ž prožil dtsWí, záhv se zmn"la sbouránÍTn. pestavním, jinýp^i obx'A'ateIi. jeden cit byl chii
nm
O
41
Ale Masaryk vždy se cítil Slovákem. Co národnost jeho urovalo, bylo jeho slováctví. To vdomí se v vyvinulo velmi záhy, a práv tím astým slhováním. ejkovicích byl Slovákem proti »Hanákm«; rozdíl psobil kroj a ásten i dialekt. Otec mluvil uhersky bez až do smrti, syn byl pyšný, když mu babika z Kopan pinesla první široké gat slovenské.
nm
V
»«
malý Slovák
bil v ejkovicích s domácími Potvorováky. toho dtského vku má vzpomínku zajímavou: Rád etl od málu. Chodil si na faru k Satorovi vypjovat knihy. Satora dával rltem, co tehdy bylo vtš'nou povídky Nieritzovy. Ddictví Kdvž je dti pelouskaly, pedulatil si pro malikých v Hradci Králové. tch knížek se chlaDfc Masaryk dovídal o echách. Jedna knížka obzvlášt iej chytla: woravovalo se v ní, jak hoši šli do Prahy a co tam vidli. Masaryk^necítil pi tom národn, ne-
Proto
se
chlapci a držel
Z
s
—
Z
n
ml
vdomí, že je také ech, ta Praha^ho zajímala jako krásné a vzácné msto. On nebyl ech, on byl Slovák. nco zcela pirozeného, co znají z mládí svého všichni Moravané a Slováci zvlášt. Masaryk blouznil o Praze zrovna jako o Uhrách a velikých bohatých Esterhazych, o nichž vypravovával otec. hle, na brnnském gymnasiu, me7Í Nmci. Masaryk ml dobré povdomí, že není Nmec. Stal se náelníkem eské družiny, která studovala na nm'eckém ústav. Nmecký profesor ho oímo dráždil
—
A
rvým nadorávím a nadržováním nmin, když etinu \^lovoval nmecky. ^ Ale kdvž pišel na universitu, jak výmluvné je vlastenecké jméno Vlastimil! Masaryk íká. že nikdy nebyl vlastencem.
Pravda, nebyl; nebvl iím ani tehdy,
kdvž soudruhy v Dornbachu roku 1876 z-avazoval k služb vdy, práva a pravdy. Nebyl vlastencem, když byl pedsedou Akademického spolku a když jako docent ve prospch tohoto spolku pednášel esky o h y p-
s m u. On totiž o vlastenectví nikdy nedeklamoba odpuzoval od sebe posmšky na vlastenectAi ty, kteií o vlastenectví horovali. Vím, že na p. když jej obtžovaly hovory s dcerou vídeského vlastence, zaal se posmívat vlastencm a vlastenení. Jestliže kdy, v takových pípadech se v nei silnji projevovala slovácká nátura: o posvátných citech se ne-
n o
1
1
val,
nm
mluví, to uráží a zahanbuje. Pro vlastenectví jako pro modlitbu platí slova Kristova, že lovk je skrývá v
komrce
své.
Vlastenectví se má projevovat skutky, ne mluvením o nm; tak tomu Masaryk rozuml, co byl doanlý. proto je velice významné pro nho, že první vtší práce jeho eská obírá se Platonemi, jehož brání jako vlastence proti nmeckému historiku Niebuhrovi. ISlova vlastenec není v Masarykov slovníku, ale je v z r. 1876 dokument mnohem cennjší. konen byl to práv Masaryk, který naplnil pojem vlastenectví novým obsahem. Nemohlo trvati dlouho, aby sám si neuvdomil, že je nejenom Slovák, nýbrž bvteln také ech. Vvšel z pojmu lovka a proto mu platilo: Nemže mít lásky k národu a nemže bvt synem jeho zdárnvm, kdo není zd^rnv sám v sob, kdo nic neuinil pro sebe. pro své vzdlání, Dro soutž s lidmi jiného národa. Ozdob sebe a ozdobíš vlast! Nemít lásky k vlasti, k zemi, ve které se zrodil a v níž bude snad zakopán, jestliže nesplvnul s duchem, který tu vlast oživuje, iestliže se nenadchl a neprosákl proto, jestliže ideami, které na té se zrodily. jeho jako Slováka co sluovalo v jeden celek národní s eskými lid^i ostatními všech krajin, bylo to idea eského národa. Idea ta nás jednotí, jsme z Hodonína nebo z Domažlic. Tomuto svému názoru Masaryk poneJDTV dal sice tichý výraz už ve svém nmeckém vyslovil úctu k eské reforSelbstmordu, v maci, s drazem potom pronesl slova ve své první ve-
A
Zoe
A
mže
pd
A
a
nmž
i3
ejné pednášce
pražslcé o
me svému Husovi
Pascalovi,
že nerozumí-
Chelickému, jednou pro vždy jej však vyložil v J-anu Husovi. Ale pes to Masaryk vždy potíral vlastenení (ne vlastenectví) a íkal, že není vlastencem. tom smyslu všichni jeho stoupenci nejsou vlastenci, a doufám, že ani tenái tcSto ádk nepiznávají se k vlastenení. Nkdy se nahodilým heslem demonstruje proti celému smru, a ten náš zastaralý smr už se píil všem roza
V
umným
Od
lidem, protože to byla povrchnost.
doktorátu do píchodu na pražskou universitu.
(1876—1882.)
Víde dala M-asarvkovi možnost vystudovat, proto však k rí neoilnul. Ba je víc než pirozeno pokud jsme vidli do názor Masarykových že mu byla odpornjší, hloubji ji poznával. Pímo dráždit jej musila svou povrchností, poloviatoslí, st^rorakouskou
—
—
ím
vbec bezkarakterností. Jestliže lze v takových rnsíech osobn žít pokojn a po svém, je to tím, že nil^de nedovede se lovk lip osamostatnit, nežli ve velikých mstech. Ale nechu k mstu resid^nnímu, k duchu jeho. proráží už v Seibstmordu. R^ikousko Víde nsobí stejn. »Smutný obraz oolovi^^tosti a náboženské rozakrslostí a
i
duchm nedovoluje dosáhnouti harmonického wtváení karakteru. Tvnem Nyní je v tomto ohledu rakouský básník I en^u veškeru rozumovou i mravní enersii zabírají národnostní soory; ale pro opravdu mravné a jednotné vytv^r^ní sp^oleenského života nikdo nemá poro7umní Kdvbych chtl naši duševní atmosféru, v níž žijeme, oznait jedním slovem, nazval bych ji byrokratV'ým katohc smem nebo indiferen'í5mem.« to ie Jq3jrakteristika Vídn jen po jedné stránce z roku 1879, zervanosti, jež ani nejušlechtilejším
.
.
.
A
44
.
.
.
Když Masaryk r. 1876 ml po doktoráte, byl by se rád podíval do ciziny. Ministerstvo vyuování vypisovalo všelijaká stipendia pro mladé doktory na vdecké cesty, a Masaryk se také o jedno hlásil. Nastalo obvyklé chození od Anáše ke Kaifášovi, až posledním takovým Kaifášem byl sekní šéf v ministerstvu vyuování. Masaryk se mu pedstavil. seknímu šéfovi bylo tuze divné, na filosof chce cestovat. Pochopoval, že piírodozpytci, medikové a p. chtjí vidt kab:nety a labaratoe vdecké, ale co chce v cizin vidt filosof? Aristoteles a Plato ani Leibnitz a Kant necestovali. Masaryk stipendia nedostal a po ase se od pátel dovdl, že sekní šéf o ekl: »Takovjch f.losof, kteií neznají rozdílu mezi Sektionschefem a Stationschefem, v Rakousku nepotebujeme.« Vyšlo pak na jevo, že Masaryk ve své lhostejnosti k rozliným titulaturám, kteráž se pozdji v Praze stala píslovenou, po celou audienci íkal panu seknímu šéfovi »Herr Sta-
A
nm
tionschef«.
Stipendium selhalo, Masaryk však pece dostal se do ciziny. Toho roku maturoval s výborným prospchem svenec jeho Alfred Schlesinger; o prázdninách uitel žák pobyli v Kloboucích a v íjnu 1876 oba vyi
praveni do Lipska na universitu. Lipský rok je v život prof. Masaryka rokem význam-
ným, rokem
V
vdy
i
lásky.
znan
lipských kruzích vdeckých se asi rozšíil rozhled Masarykv, soudíme-li dle jmen osob, se kte-
rými ze živ stýkal. Byl to pedevším Gustav F e c hn e r, fysik a filosof, lipská celebrita, nebo v Liosku vystudoval, habilitoval se a celý život jako profesor universitní tam strávil (t 1887). Byl milý, starší pán tehdy a dr. Masaryk velmi rád ho vyhledával. »Jdu ke Kristovi, « íkával prý, když k nmu šel, nebo Fechner ml i hlavu kristovskou i život jeho byl krásný. Masaryk etl zvlášt jeho spisy: Biichlem vom Leben 45
dem Tode, Ueber die Seelenfrage, Die drei Mound Gríinde des Glaubens, akoli názor Fechnerových nepijímal. Fechner byl pantheista. Vedle nach tive
nho
— Z
fysikem a astronomem Joh. 6 1 1 n erem, jenž se tehdy obíral hloubáním o tvrté dimensi; byl to velmi hodný lovk. Podle všeho dr. Masaryk navštvoval seminá -a psychologickou dílnu Wundtovu na filosofické fakult. Když jsme s dr. Drtinou r. 1893 v lét vyjeli si do Lipska zachytit kus letního semestru na universit, šedivý Wundt, typ nmeckého uence, tuze dobe se na dra Masaryka pamatoval, rozhovoil se s Drtinou o živ, posílal mu pozdravení a jen mu vzkazoval dtkliv, aby nechal politiky (prof. Masaryk byl tehdy poslancem íšským i zemským) on sám prý si také jednou v politice omoil, když byl v Heidelberku, a zbyten ho to rozilovalo a zdržovalo od vdecké práce. Život vdecký byl velmi živý v Lipsku. Dr. Masaryk zapadl do kínihu mladých uenc a záhy byl jejich stedem. Když ml první srážku s Josefem Durdíkem, vzpoEoínal pede nmou, že tam v Lipsku posluchai právali se s profesory do krve o filosofxké problémy a o své zamilované filosofy, že lam bylo veselo volno. Rok 1876 byl však také u dra Masaryka rokem lásky. Ubytoval se v pensionáte se svým schovancem a tam poznal Miss Charley Garrigue z Brooklyna u Nov. Yorku. Miss Garriguová studovala ped tím v Lipsku po dv léta na konservatoi a pilnula upímným pátelstvím k majitelce onoho pensionátu, zejména k její dcei. Už rodie Miss Garriguové znali se s touto rodinou. R, 1876 americká slena pijela v ervnu navštívit svou pítelkyni do Lipska a pobyla v pensionáte u pátel asi šest týdn. Lipská pítelkyn uila se horLv anglicky a etla s Miss Charley spolen Byrona, Dr. Masaryk, žije s nimi pod jednou stechou, poprosil sleny, aby se k nim sml pipojit. Svolily. Dr. Masastýkal se
s
nm
;
i
46
« ryk navrkl, aby spoiene etli radji Joh. Stuarla Milla poddanství žen. Když ten peetli, pu-
O
spis
do Buckleových Djin civilisace v AnNad knihami vyvinula se láska mezi Ameriana echem, kterou zpeetili zasnoubením, ješt než se
stili
glii.
kou slena Garriguová odjela dom k rodim. Masaryk a slena Garriguová, s ním pítel a s ní pítelkyn udlali si výlet do Elgersburgu a tam ped svdky tmi se zasnoubili.
Ve svém spisku o hypnotismu Masaryk uinil zmínku o studiích hypnotických »krajana našeho profesora fysiologie v Lipsku«. Zdá se, že za pobytu svého v Lipsku seznámil se s nkolika elnjšími vdci
ermáka,
nmeckých a když vidl nkteré pokusy s mepesvdil se, že všecky ty zjevy psychologicky vy-
spiritist dii,
svtliti lze lo,
protože
bez duch.
Do
té
spolenosti Masaryka táhse horliv zabývat
sám práv ped tím zaal
spiritismem a hypnotismem.
O
—
prázdninách v Kloboucích r. 1876 vypravuje dlal hypnotické pokusy se zvíaty hdmi dle návodu ermákova. »Na zvíatech všecky zjevy, ermákem uvedené, jsem pozoroval a s venkovany, mladíky asi dvacetiletými, poštstilo se mi vše, co jsem oekával a chtl. Hypnotisoval jsem je, dávaje jim nazírati na bílý papír, na nmž jsem nkolik soustedních kruh ernidlem byl namaloval, chtje pozornost upoutati a zároves známý onen pocit závratní vztuditi, jenž se pi nazírání na podobné pedmty dostavuje. Nkteí zdímli a usnuli brzy a jeden napolo ztrnul; studenou vodou jsem je všecky budíval. Upustil jsem však od pokus tchto brzy, jelikož si lidé vykláv, onom spisku
—
i
dali, že »dlám padoucnici«, a já se bál, bych jich nepobouil, hlavn však proto, že k mým otázkám kloudných odpovdí o stavu svém dáti nemohli. lét r. 1877 dr. Masaryk vrátil se do Vídn a pomýšlel, kde nalézt pevné existence. Zstával ješt as
mn
V
47-
dom
svence v mladším synu potom hledal nco pevnjšího. Zatím pipravoval svj habilitaní spis o sebevražd a pes zimu v
Maxovi,
jej
Schlesingrov, maje ale
dokonil.
Roku 1878 odevzdal
universit hatilitaní spis, najal levný byt o jednom pokoji s pedsíkou v Salmgasse v Leopoldov, dal jej v opatrování na as své nepítomnosti dvma pátelm a odjel si v beznu pro nevstu do Spojených stát. To byla první Masarykova cesta do Ameriky. ní navrátil se jakožto T. Garrigue Masaryk, jakož je zvykem mezi Ameriany, že pejímají jméno své ženy. Tehdy se Masaryk zdržel v Novém Yorku jenom 14 dní, jež vtšinou byly vnovány rosi
Z
din tchánov. Na zpátení cest mladí manželé vih se v Lipsku a navštívili své pátele
i
zasta-
místa, která jim
byla drahá.
Satek Masarykv
s
Ameriankou
rozhlásil
se
po
Vídni. Dva editelé bank po sob vyhledali dra Masaryka a vybízeli jej, aby si v bankách jejich uložil americké dolary. Je pravda, že otec pí. Masarykové byl editelem banky, ale Ameriané svým dcerám vna nedávají. Pí. Masarykova nebyla tedy »dolarová princezna«, nýbrž pizpsobila se skrovným svého muže. Žili prost, jak se dalo, ani služky pro poátek nemli v své domácnosti. žili skrovn tenkrát, když r. 1879 narodila se jim dceruška a r. 1880 synáek. Jesthže ve Vídni satek s Ameriankou neušel pozornosti, což teprve v Kloboucích, když manželé pijeli r. 1878 na obvyklé prázdniny k rodim! Jednoho dne pišel k Masarykm do bytu na návštvu sedlák Koráb a kdesi cosi se ošíval a nemohl povdt, co by rád. Dlouho okolkoval a chodil kolem horké kaše, až konen z nho dr. Masaryk vytáhl, že by jako rád vidl jeho paní.
pomrm
A
— Pro pak? 48
i
—
Ja,
víte,
když
já
jsem jakživ ješt ernošky ne-
vidl.
Paní Masarykova vpravovala se rychle do nových Poznávala Víde a zájmy mužovy, zajímala již na tomto míst se o eský národ a uila se esky. budiž eeno, že ona od r. 1878 stala se velikou po-
pomr.
A
mocnicí svého muže a že nebylo vcí ani theoretických ani praktických, aby jich nebyla prožila jako spolupracovnice. Jestliže Masaryk od poátku založen byl na kultue ne nmecké, nýbrž francouzské (Comte) a anglické (Hume), po satku jeví se tento anglický rys v jeho díle ješt zetelnji, ovšem také v soukromém vystupování. Masaryk jako Slovák vždycky miloval zpv a hudbu.
S
pí. Masarykovou nasthovala se hudba do rodiny. Znalost eského jazyka do znané míry prokázala pí. Masarykova pi pekladu spisu J. St. Milla p o ddanství žen, znalost hudby eské pracemi o B. Smetanovi, zejména studií v 1. ísle prvého roníku Naší Doby, v níž snažila se vystihnout, v spoívá eskost Smetanova. Zatím, co dr. Masaryk byl v Americe, habilitaní jeho práce spala. Dkanství uložilo práci stranou, nebo se myslilo tehdy ješt, když nkdo jede do Ameriky, že už se sotva vrátí. Dr. Masaryk si ji vyzvedl tedy a FK)opraviv tuším práci o novjší data, zadal ji podruhé. Pedcházelo však mnoho námahy a trudných chvil, kterých bych nerad zamlel, jsou vcí velmi privátní. Jsou vcí privátní, ale zárove jsou píspvkem k povaze Masarykov a v tomto spisku dje se pokus zachytit aspo markantní rysy jeho osobnosti. Nuže, pedcházelo hodn nedostatku. Celý rok 1878 náleží dle všeho u Masaryka k nejtžším chvílím existenním. Ze žena staten snášeli, je vcí vedlejší. Dr. Maji muž saryk byl živ jen z holých rukou, jen z toho, co vydlal kondicemi. Pokusil se vytrhnout z toho tím, že se uchá-
O
em
a
i
49
zel a dostal suplenturu klasické filologie na gymnasiu ve tvrti Leopoldovské. Suploval nkolik msíc, ale jednoho dne s teskem a bleskem sekl touto kariérou, nebo soustava školní, zkostnatlost a seinrovanost by^ rokrat stala se mu nesnesitelnou. Poslal za sebe náhradníka a radji zase liledal hodiny soukromé. Dle vypravování dr. Masaryk byl na žáky velmi písný, ale také byl opravdový k nim. Pes tu písnost studenti ho mli rádi, že plakah, když odcházel. nabídl té doib dle všeho velmi krušné dob mu pán takoka neznámý pjku na ddbu docela neuritou. Kdo pi tom prostedkoval, kdo poukázal na zápas mladého muže, zstalo neznámo. S touto pomocí dr. Masaryk mohl se tedy vnovat habilitaní práci. prázdninách Míra zkoušek nebyla však naplnna. 1878 dostal dr. Maséiryk v Kloboucích tyfus. Stonal velmi dlouho a tžce, vybral se šastn z nebezpeí, ale jen velice pomalu se zotavoval, takže poátkem rodinách, ve školního roku nemohl být ve Vídni. kterých ix>sud ml hodiny, nikde nechtH na nho ekat, a tak když na podzim do Vídn se vrátil, musil shledávat hodiny nové. R. 1879 habilitace Masarykova byla schválena (ne bez obtíží, nebo sociální nazírání Masarykovo zdálo se být píliš ervené), pes to však zlepšení hmotných tím nenastalo, nebo soukromí docenti v Rakousku nemají platu, le kolejné od poslucha. Mimo hodiny vypomohl rodin asi jen honorá nakladatele Konegena, jenž pevzal SelbstmordalsMassen-
V
—
—
O
V
pomr
erscheinung der modernen Civilisation do nákladu (vyšel s datem až 1881). Tento spis byl pijat s velikou pochvalou ode kritiky
a zjednal
pvodci
veliké jméno.
Mnoho,
vší
ná-
padn
mnoho, snad na sto kritik existuje o Selbstmordu a nkteré pekypují uznáním. Zdálo se takto, že v-
decký
pK>stup
Masarykv
ve Vídni je zabezpeen.
Ml
ihned na vybranou, kdyby hned byl chtl jít na universitu do ernovic, Jeho plán byl vsak zstat ve Vídni, a proto radji se dále živil lekcemi. Zejména pál Masarykovi botanik dr. Weisner, když byl dkanem filosofické fakulty. tomto svízelném život mladého neuence málokdo ví, protože on sám nikdy o mluvil. Pes tyto patrné nedostatky hmotné i v té dob dr. Masaryk pstoval živé styky se studentstvem. Zaal mívat s nkterými posluchai svými ajové veírky u sebe v byt, na nichž se petásaly filosofické a asové pedmty. Jedním z úastník býval student Flesch z Brna, málomluvný a zádumivý, jenž k Masarykovi pilnul s velikou láskou; jiný PhC. Beck atd. R. 1880 pišli k Masarykovi studenti eští z Akademického spolku s prosbou, aby pednášel 26. dubna hypnotis1880 v místnostech Slovanské Besedy hypnotismu tehdy se mnoho miluvilo, hypnotism m u. byl »zlobou dne«; ve Vídni samé dával niagnetisér Hansen pedstavení v divadle a Víde teštila. Toto asové thema, kterým se sám kdysi obíral v Lipsku, vybral si Masaryk, aby hypnotism vysvtlil pokud možná vdecky a zbavil jej strašidelnosti, povrivosti a zázranosti. Rukopis pednášky poslal na radu filosofa J. Penížka do Prahy knihkupci Fr. A. Urbánkovi, ten však rukopis vrátil. Jaroslav Goll a Otakar Hostinský vydávali tehdy Sbírku a rozprav u Otty; Masaryk poslal tedy svj hypnotism dru Hostinskému a ten nejenom že pednášku uveejnil, nýbrž upozornil na Masaryka prof. Kvíalu, jenž tehdy byl eských, univ. íšským poslancem a byl jednatelem profesor i eského klubu, pokud se jednalo o upravení eské university v Praze. Prof. Kvíala pišel k Masarykovi a vyjednával s ním, zdali by nešel do Prahy. Zdá se, že Kvíala byl upozornn s více stran; viká olomoucký P. ígnát Wurm, rodák kloboucký, vypravoval mi nkolikrát, že on Kvíalu na Masaryka upo-
O
O
nm
O
pednášek
i
5?
a pokládal si za zásluhu, že Masaryk šel do Prahy. »Šel jsem do Prahy rád nerad,« íkává prof, Masaryk. »A více nerad. Byl jsem v Praze cizí, nikoho jsem neznal. mnohé vci odstrašovaly me jako malicherné. Ješt nebyla universita zízena, a pišly do Vídn všelijaké klepy. Naproti tomu ve Vídni živil jsem se tžce a již jsem ml dv dti, bylo potebí ohlížet se po zaopatení. Ergo z nouze.« prázdninách r. 882 Masaryk sthoval se do Prahy, najal si byt v Karlov ulici na Smíchov s vyhlídkou do Kinského zahrady a 6. íjna ml na eské universit úvodní pednášku o skepsi. Rozšíená pednáška ta vyšla brzy tiskem pod názvem: P ozornil
i
A
O
1
1
Humov
et pravdpodobnosti
A
tak pišel do
a
Humova
skepse.
Prahy muž 321etý velikých vdo-
emu
mostí, myslitel velmi samostatný a jsme se vehce podivovali, veliký znalec evropských jazyk. a znal z dtství, latinsky a
nminu
eštinu
ecky nauil
na gymnasiu mnohem víc, nežli už tehdy bylo pravidlem. gymnasia uml však již také francouzsky a na universit chopil se anglitiny, ve které se ovšem zdokonalil za pobytu lipského od nevsty, a ješt více ovšem, když se oženil, protože žena byla Amerianka. I s dtmi se v rodin mluvívalo anglicky. Na gymnasiu ve Vídni horlivým uením a stykem s Rusy osvojil si Masaryk ruštinu, veliké spisovatele ruské etl v originále, v ruské rodin po rusku vyuoval. Jako docent pohnul také svého poslixhae Josefa Penížka, že pro Národní Listy peložil Dostojevského román a trest. Ve Vídni piuoval se konen srbsky a italsky, takže dovedl srbské vlaské knihy íst. Mluvil a psal tedy Masaryk v pateru jazycích živých, mezi námi hotový Mezzofanti, nebo starší generace vlastenecká cizí jazyky zanedbávala a my mladší z pouhého pošetilého vlastenectví nechtli jsme se uit ani nmecky. se
Z
Zloin
i
i
52
Masarvk
^
Praze,
První doba 1882—1891. Píchodem Masarykovým do Prahy poíná se nová Masarykov národa našeho. Pravý pechod pes Rubikon. Všude tam, kam zasáhla jeho in-
kapitola v život nost
—
a dnes
i
mžeme
íci, že není
oboru a není koutu, nastalo jako vy^
kam by nebyly doletly jeho myšlenky -
rovnání elektiny mezi starším a novjším svtem. Ne-
podceujeme
pracovník domácích, mladých
tehdejších
jejich smr a a schopných, uených vtipných, ale práce zesíleny byly Masarykem, protože hlavní novotá ducha bojovného a reformá byl on a protože on a nebojácného jako nikdo jiný z n:ch. Všechno, co bylo novotáského, skupilo se kol ocoby Masarykovy, a on celé následující period národního života vtiskl svou i
i
ml
pee. Masaryk pinesl do
ech
nejen zárodek nových
i
d
e-
nho z ohniska náboženského: on pinesl také vtší míru na osoby a Aci a na všechny naše národní poteby a vtší volnost slova, nebo které vyrstaly u
j í,
on mohl být útonjší na všecky strany, ježto neml k nikomu závazk a ohled ni vcných ni osobních.
Zstat Masaryk ve Vídni, nebyli bychom v eském národ tam, kce bohudík jsme. Byli bychom dojista slyšeli o práci jeho ve Vídni, byli bychom se asi chlubili jeho jménem jako na p. jménem Albertovým, ale bezprostedn byli bychom z ducha jeho a psobení mli málo. Prof. Masaryk myslívá, že by ve Vídni byl zstal
se
jen tichým
nepochybn
vdcem
a literárním pracovníkem.
velice mýlí,
nebo
Sám
všecky vlastnosti a
podmínky, které z nho uinily v Praze refermátora, byly už v rozvity ped Dríchodem do Prahy. On
nm
»k bojování narozen«. Staí proíst jeho Sebevraždu, a najdete ^v ní všechny pedpoklady, které Masaryka uinily v echách Masarykem.
byl
5i
Ohromné v
duchu
pro náboženství a jeho naOvšem náboženství nového, oistného pokroku. Dr. Masaryk osobn o prázd-
zaujetí
vrácení lidem.
vdy
-a
ninách r. ] 880 vystoupil z katolické církve, opustiv církevní spolenost, která tolik zla zavinila v národ našem a v celé íši rakouské. Zápal pro náboženství u nho byl tak veliký, že dle svdectví F, Císae byl odhodlán státi se teba misionáem a opustit dráhil profesorskou.
Masarykovy sociální názory ezaly svou píliš ervenou barvou do oí již v habilitaním spise, jak jsem pipomenul. Byla tehdy doba v Rakousku, kdy státní orgány vily, že hnutí sociáln demokratické dovedou zastavit u Podmokel kárnými prostedky a hrzami soud. Soudy pro velezradu a jiné zloiny se soc. demokraty byly tehdy na denním poádku. Ve Vídni odsouzen 1881 soudruh, u kterého nalezen anarchistický list londýnský, na 4 léta do žaláe; 12 let žaláe dostal jiný soudruh, jenž dal vytisknout letáky, zateno, které soud prohlásil za velezrádné; 32 když dva radikální soudruzi uinili útok na fabrikanta
vdc
obuvi.
Státní a ministerská moudrost vládní dostávala prudké rány v Selbstmordu a pedevším tam, kde pro-
jevovaly bezpráví proti národm a neschopnost ešit knihy lze národnostní otázku v íši mnohojazyné. cítit, jak se Masarykovi žurnalism tlail až do koneprst. Tento muž nebyl by zstal ani ve Vídni pouhým ka-
Z
k
A
ovšem je netedrovým vdcem, je to nemyslitelno. myslitelné, aby se byl uvaroval konflikt s mocnostmi, proti nimž jeho útoky byly namíeny. pec v jednom smru Masarykov innosti v Praze vnuceno bylo nco zcela nového, na posud nikdy nemsíníku Athésáhl. Bylo mu vnuceno založení na e a, »list pro literaturu a kritiku vdeckou«. List
A
54
ten t>yl potebou nové eské university. Slyšme jeho program, kterým 15. íjna 1883 se ohlásil:
Je poteba listu kritického. »Schází nám list, iímž bychom seznávali vdeckou práci domácí a cizí a jímž bychom soudn obzírali se ve velikém oboru vdní lidského. Listu takového potebu tím více pociujeme, ím mohutnji vzmáhá se naše literatura a ím v5'-šších stup domáhá se naše národní školství isme sob dobe vdomi nesnadného podniku svého a hlavn toho se strachujeme, abychom nemli dosti mravní síly vyslýchati druh ode druha, co sob máme vvtýkati v úmyslu arci nejšlechetnjším. « Athenaeum mlo objímat všecky literární obory, které souviselv s eskou universitou a s eskou technikou. Proto oro theologii stal se redak.
.
.
torem prof, Klement Borový, pro orává a státní vdy Albín Bráf, pro medicínu Drof. Emerich Maixner, pro filosofii prof. August Seydler. nro vdy technické profesoi Karel Preis a Antonín Vávra. Prof. Masaodpovdným' redaktorem, nakladateryk byl vrchním lem J. Otto.
prof.
i
Kritická práce byla v innosti
Tím od poátku
Masarykov novinkou
se od svých mladých soudruh-docentú, že si v kritice neliboval. Mladí uenci (i mladí literáti) pravideln zaínaií kritikou, ili jak T. Váa jednou nansal: »Jistý anslickv humorista praví, že u híbat a mladvch uenc jeví se neidíve pvodní '^'"nnost v koDvteoh.^ M^saivk nezaínal kopyty. »Kdybych nebvl pišel do Prah v. iá bych lalcživ nebyl naosal kritiky,« íkává nrof. Masarvk. To nireslv neblahé pomrv. Prof. M?S'.rvk rhtl psobit kladn, propasatnrskv. TeP známo, že hodlal V šír^^ní svých názor vyhledat si denní list a že ml iiž umluveno í dr. Tuliem Gréerrem. kterak ni Národních ^ '"^rch budp vyd-^vána vderko-pooulární píloha za redakce Masarykovy. Myšlenka došla všeobecné
a novotou.
lišil
56
obliby v kruzích
vdeckých
a
rozbila
se
o rukopisný
spor,
Vbec
pijat byl prof. Masaryk v Praze od koleg veejnosti pátelsky, jak si jen mohl pát. nkterých podrobnostech psal jsem ve své knížce Deset let proti proudu*) a tam odkazuji tenáe, kteí se o tuto dobu zajímají. Jedním nepíjemným dojmem z prvého pobytu pražského Masaryk se nikdy netajil: zažil tu malichernost a to klepaství, o kterém už ve Vídni slyšel. Když konal návštvy pedstavovací u koleg, musil vyslechnout na nkterých místech, jak kolegové navzájem astovali se pomluvami a jak novému kolegovi dávali výstrahy jeden ped druhým. Nezávislé, odhodlané vystupování Masarykovo vykládalo se tak: Což on to dlat, je bohá, oženil se s americkou milionákou! Dojem na posluchae prof. Masaryk uinil ohromný. Sám nebyl jsem jeho svdkem, nebo jsem práv r. 1882 absolvoval universitu, ale Praha toho byla plná. Jaký také div, když jsem vdl, že bývalí posluchai Masarykovi z Vídn nemohli se s ním rozlouit a následovali ho do Prahy. Nemohouce jakožto Nmci poslouchat jeho oednášek, dali se zapsat na universitu nmeckou a spokoiovali se tím, že picházeli k na hovory do bytu. Byli to posluchai Beck a Flesch. Beck ukonil studium filosofie doktorátem a dal se zapsat na lékaství. Je nyní editelem blázince v Opav (PhDr. a MUDr.). Flefch, ze židovské rodiny fabrikantské v Brn, miloval stejn Masaryka i Beka; byl ostýchavý, melancholik, ale velmi hodný a milý mladík. Roku 1884 obával se, že je snad píliš prof. Masarykovi na obtíž, a proto odjel do Berlína; ped vánoními svátky r. 1884 se zastelil a uinil svého uitele universálním ddicem. Ddictví to inilo 62.000 zl. Milionáem se i
O
širší
mže
nmu
*) Vyšel
máka 5í
I.
díl
v Praze.
jen.
je
rozebrán,
kniha vyjde nákladem Šolce a Si-
tedy prof.
Masaryk
ddictvím
ani tím
ale
nestal,
pes
mu
pišlo vhod pro budoucnost. však pece zažil jsem dojem z Masarykovy pednášky, nebo jsem byl mezi posluchai ve velikém to
ddictví
ásten
sále
eské
techniky,
když T. G. Masaryk pednášel
akademikm »Jungmanna« 15. listopadu 1882 o Blaise Pascalovi, jeho živol a filosofii. Sál byl nabit, když Masaryk zaal,
a
pes
to,
že
pednáška
trvala asi
pl
druhé hodiny, hluboká pozornost poslucha byla na konci stejná jako na poátku. S poátku zdálo se, jako by byl pednaše ponkud seven, nebo zaal vysokým hlasem, ponkud rozileným. Znenáhla však pešel k obtížným výkladm filosofickým, jež on však podával tak pesn a jasn, že zrovna fascnoval. Bylo to pedevším thema pednášky samo, jež pekvapovalo:
otázka nábožensk vovrného muže
s
á,*) veliký boj estného a pramravoukou jezovitskou, výklad jeho
Myšlenek, v nichž obrazí se zjevením a konec
vdy
se
zápas pochybností
s
vírou,
— zápas zstal nerozhodnut
Masarykv hlas se ponkud chvl, jakoby mluvil sám o sob, když dospl k místu »A proto vidíme vznešeného ducha Pascalova, zmítaného ustavin mezi požadavkem rozumu a úctou k podání; mezi vdeckou kritikou a vírou v auktoritu; každý okamžik ekáme rozhodnutí ve prospch rozumu, ale marn. Duše toužící po pravd nemže vymaniti se z okov asových, v jeho mocný duch svíjí se pod tíží úkolu svého zoufalém svém stavu pak krví svou napíše, že nejlépe je státi se zvíetem, necitným, nevdomým, lhostejným Jako zoufalci život ukonují sebevraždou, tak Pascal stemhlav vrhá se v náboženství zjevené, modlitba 'jest mu, co jinému jed. Proto jednak ne rozumem, a le citem pesvdení v nás vzbuzuje; srdce *) Prof. Masaryk v Hradci Králové výs'ovn r. 906 pravil, že tolo thema si tenkrát úmys!n volil, nebo poznával, že eská inteli:
—
.
.
.
1
gence velkou vtšinou oddává se slabošskému liberalismu.
57
—
má dkazy, jichž rozum nezná a pícce zase rozumu chce dáti po právu, ta .ttina mysh'cí' pec jen chce vdti. Rozumíme mu pak, když o jsoucnost boží hazarduje: Kdo v boha ví, mže býti šasten, má-h pravdu; nemá-H jí, nieho neztrácí; atheista vsak pravdou nieho nedosahuje, ale když se zmýlil, pro vnost iní se nešastným « Bylo divno slyšeti, že my indiferenti eští nerozumíme dnes svému Husovi a Chelickému. na konec otázka »Koho pak máme, mžeme milovati více, Platona i Aristotela, Pascala i Huma? Já, když prý
i
vn
!
A
—
:
otázku tu na sebe vznásívám, jednou tohoto, podruhé onoho si volívám. Je život lidský takový, že rozohuje se nkdy duse naše a v dobách tch hledá poklidu v koninách nadzemských; jindy zase tší se z toho všedmTio žití pozemského a v nachází své upokojení neskýtala by filosofie polou Pascalo\ým, polou Humovým duchem osnovaná oné nálady duševní, která skuten vyhovla by i citu i rozumu ?« Jedna z tch otázek, pozdji u Masaryka obvyklých, na kterou nelze ihned dáti odpov, které se však do lovka zaryjí jako šíp a jichž nelze vytrhnouti z tla-duše, le vytrhneš-li s nimi kus své staré bytosti. Takové thema! Chodil jsem ti roky na universitu na pednášky veejné, ale nezažil jsem nic podobného, co by mnou tak otáslo. Tehdy jsem si uvdomil ponejprv, že otázka náboženská ve spí. Tehdy jsem poznal, jak nepravdu mají ti, kdož íkají, že náboženství je odbytá vc, že naším náboženstvím je národnost a že vda uinila vbec náboženství zbyteným pro vzdlance, jen lidu že není radno ho brát, té dob bylo v echách zpátenictvím a nedosplostí duševní, jestliže by mluvil o Bohu a vnosti. také jsem si uvdomil, že sic nkolik let jsem okolo Masaryka chodil, ale nevdl jsem, jaký je lovk. Jsem sice jen o sedm let mladší, ale pipadal jsem si jako nevdomý
—
nm
i
i
mn
V
A
58
chlapec,
K
ohromnému dojmu Masarykovy pednášky
e
na pohled pispívala také zvláštní jeho výmluvnost: suchá, nebohatost slov a pece bohatost pojm, vc zdrazovaná však každou slabikou tak, jako by všední slova mla dostávat nový smysl, a hred zase jako nadržená rozhorlenost a Savonarola hímající do duše a burcující ji ze lhostejnosti. povznášel se pede mnou do takové vznešené výšky, rostl v gigantické rozmry a mluvil s hroznou opravdovostí, že mi bylo skoro nemožno zaít njak hovor s ním, když jsem jej doprovázel pes železný most po Steleckém ostrov na Smíchov. ekl jsem jen, že my jsme na universit slýchali jen o nmeckých filosofech, zejména o Herbartovi, k emuž on prohodil poznámku hodn desoektní. Od té pednášky, myslím, neudlal jsem frivolního vtipu o náboženství. když jsem píštího roku na sjezde moravského studentstva o pomru studentstva k lidu, mluvil jsem v ní také o náboženství jako útše lidí a dokládal jsem se citáty ze Seibstmord a Pascala. Nebyl jsem nikdy ctitelem táborových a poslaneckých eí, zejména hluchého pathosu a oné zvláštní encyklopedie frází a tískavého bombastu od této doby jsem z nich míval pímo tlesnou bolest. Soudím, že nejsem sám. I naše enictví i naše žurnalistická hantýrka se oprostily, a jako Masaryk pinesl nám nové názory, dal nám i píklad nové výmluvnosti realistické. Ovšem ve své výmluvnosti stal se nedostižným, zejména svými prajednoduchými prostedky. Dojem vychází z jeho osoby, a proto psané jeho vci nedostihují vcí
eník
A
ml
e
;
—
mluvených.
R. 884 vyšlo nkolik lánk T. G. Masarykových v Lumíru pod názvem studiu dlbásnických. Byl-a to pednáška, kterou Masaryk ml u Náprstk v tak zv. Americkém klubu dam. Známosí s domem Náprstkovým byla u manžel Masarykov''ch pochopitelná. Vojta Náprstek žil sám kdysi v Americe a pesa1
O
B9
«
zoval nejen mnoho originálního^ z Anceriky, nýbrž žil v neustálém styku s americkými Cechy s pravými Ameriany. Proto byla v jeho ítárn vždycky zásoba literatury novin amerických. Tam tedy Masaryk pedi
i
nášel a
rozmnožený
otisk své
pednášky vydal nákladem
vlastním v drobné knížce samostatn. Nepatrná knížka a pec pinášela mnoho nového o básnictví a o pvodci samém. Hlavn o pvodci, jehož dosavadní obraz
podivuhodn doplovala. Nejsilnji zaškrtl jsem si tehdy místo, které pro mne bylo novým zjevením po pednášce Masarykov o náboženství » Poznání nejvyšší je po-
umlecké
:
znání lidské. Pravím to jakožto lovk, který abstraktnou vdou se zabývá, docela upímn, jako že zajisté každý lovk nejvtšího povznesení a snad i nejvtšího pouení v díle nabývá. Poznání pravého, velikého umlce proto, že k vcem samým se vztahuje, jest nejlepším vystihnutím svta. Toto poznání umlecké bylo na jiném míst vyloženo docela pesn, totiž tak, že umlec nepoznává svta abstrakcemi, nýbrž všecko bezprostedn vnímá; že po-
umleckém
stehuje pímo jednotliviny, bytosti a vci, které jsou v pírod; že je to zvláštní druh vním.ání, že je to poznání vci celé, celistvé, jednotné, jakési nazírání pla-
»Máme
pam,
a ekl bych skoro: s neštstím, že máme pamt; v zajisté všechny dojmy a pojmy nakupeny máme, poád srovnáváme a mnohem více vidíme z pamti než oima. lidí, kteí by vci skuten postehovali, bezprostedn vnímali a poznávali tch je málo, a jsou to práv ti umlci, geniové. Bohem nám daní, kteí skuten vci postehují, kteí nepoznávají pamtí svou, nýbrž nazíravostí smyslnou. Zvláštní pak vlastnost této nazíravosti geniální zdá se býti, že stejnou láckou zadívá se umlec do vcí všech« velkých i malých, drahých nepatrných. stické.
umleckého
všichni
stanoviska
je
to
n
Tch
— 60
——
i
v
Masarykov pednášce
v této knížce o Pascalovi že tento profesor filosofie a písné vdy je bytost docela citová, a že dokonce miluje, jak se zdá, umní a básníky nade vše. Dalo mnoho práce srovnat si to v hlav. Ale všecko další pozorování potvrdilo, že Masaryk je lovk citový, ne intelektualizaalo mi být jasno, že všecek jeho názor na sta. svt zbudován je víc na literaturách a velkých spisovatelích než na odborných filosofech, a že proto jeho vlastní filosofie je tak životná, mnohostranná a pístupná, že to není žádný uzavený a ohraniený systém, jakož není podnes. Jiného filosofa oteveš a hned z prvních stránek poznáš: tohle je Hegelián, tohle je Herbar-
ukazovalo
i
se,
A
tovec,
tohle je
Comtovec,
toto
Schopenhauerovec
.
.
.
Masaryk je Masarykovec. O tom náleží vykládat odborníkm všem, ale pece nemohu nezaznamenat, že v žádném spise Masarykov ani jeho odbornictví neiší ani nelze vtsnávat jeho filosofie do známých systém. Pozdji poznal jsem ze zkušenosti, že skuten Masarykova knihovna skládá se snad víc z básník -a uml-
c
všech národ nežli z odborných filosof, a že sice zná na p. slavjanofilské filosofy (Kirjevského), ale mnohem více leží v Dostojovském. Malá ta knížka studiu básnických líbila se mi celá až na dv místa. Na jednom Masaryk bral v cchranu Vrchlického proti literárním mladším kruhm, ke kterým já jsem se hlásil; myslil, že Vrchlickému vytýkáme, »že neváží v dílech svých látky z domácích djin«. Ale to bvlo jen heslo a nahodilé, my jsme mli dvody zásadnjší, hlavn neeskost a eklekticism básníkv. Na druhém míst pijímal Masaryk názor Goethv: »Ein garstig Lied, Pfui! ein politisch Lied! Em leidig Lied.« Byl jsem pesvden už tehdy, že dobrý básník mže psát dobré politické básn. r i3 1 u m n d o b o n a je toho dokladem.
dl
O i
i
i
V
T
i
* 6]
Zdá
že bych mohl o literární innosti prof. íci toto: rostla tak, jak poznával bezpenji náš život, každý jeho spis je diktován potebou, kterou pocítil. Hned platí tvrzení moje o dvou pracích, které vznikly r. 1 885 Základové konkrétné logiky a Slavjanofilství Ivana S. Kirjevského. Logika urena byla více studující mládeži, Kirjevský se mi,
Masaryka
— —
:
širším
kruhm vzdlanc.
Základové konkrétné logiky soustava
rykova
vd)
jsou
tídní a Masafilosofie, kterou zaal ped-
podivuhodný
Praktická
spis.
(
Jestliže
poslucham na
universit, byla opravdová praknávod mladým mužm, tato konkrétná logika byla rovnž vda docela nová. Ne ono formalistické a mechanidké cviení v logických v jejich soupojmech a závrech, nýbrž soustava vislosti a vda o pravidlech, kterými duch nአse spranášeti
tická filosofie, totiž životní
vd
práci vdecké. Mladý lovk, když jichž je takové nmožství, neví kde lovk nemže vdt, co je hlavní a co
pi pesné
vuje
ped vdami,
stojí
zaít.
Mladý Mladý lovk má ped
sebou hemživý chaos pokus o jednotnou a pirozenou soustavu všeho vdní. »K tomu cíli uruje, kterým pedmtem jednotlivé vdy se zabývají, jakou postupují methodou, jaké mají ásti, a ukazuje, jaké místo v soustav vdní zaujímají. Tím dosahuje, aby v povšechné soustav lidského vdní místo každé jednotlivé vdy ádn- vyniklo tak, aby se poznalo, jak vda jedna s vdami jinými souvisí vcn a methodicky, aby konen souvislost a vzájemnost všech vd stala se zjevnou.« Kniha nedošla všeobecného souhlasu, nebo sam-a idea soustava vd v Masarykov smyslu byly píliš nové, vbec první filosofický pokus toho druhu v 19. století. Prof. Masaryk byl si vdom nedostatk a hned v
podízené.
vd
a (disciplin, nezná
i
pedmluv 62
vyznával, že
asi
v
mnohém
pochybil, a že
nkterých
sm-
je nám tou snahou po skladnosti a vdní. Kniha snad v tom smyslu
har-
bude potebovat pouení od odborníku rech.
Než
o tu soustavu
vd
v
nejdfe.
Kniha vzácná monii našeho
nej-
významnjší
z Masarykových, kde vystupoval jen jeho skladný, synthetický duch. mimo to v Konkrétné logice ponejprv vyložen co nejdtklivji princip, který
A
dal pozdji název
Masarykovu smru
—
realism.
Realism vyložen tam jako protiva historismu, té myšlenky, kterou K. Havlíek jadrn vyslovil proti Janu Kollárovi oním známým obrazem, že jeden živý a iperný slovenský hošík je mu milejší a dležitjší nežli všichni staroslovanští bžkové, co se jich kde vykopalo a vykopává, ulilo a ulije. Táž myšlenka je filosofickým základem realismu v Konkrétné logice. Jako bys ekl:
Poznávej vždy a všude vci a jejich Nebo vývoj vcí není prvou dležitostí pro
dro.
jádu-
cha, nýbrž vci samy; k podstat poznání náleží ovsem vývoj také, ale až v druhé. Hlavní pravidlo budiž vc. Prof. Masaryk byl toho mínní, pro tebe: res mít že pevládání historismu u vdomí národa neblahý vliv na karakter národa: lovk nemá uritosti a rozhodnosti ve svých potebách, ztrácí se v ped-
—
ad
mže
i
stav toku a ustaviné zmny.
Slovanské studie První
vyšly až roku 889 tiskem. vnována Slavjanofilství Ivana V. K i1
s k é h o. Tato studie byla vsak starší a psobila ped1885. Profesor Masaryk pednesl ji v nášek v tehdejších místnostech Umlecké Besedy v šanské Besed. Šlo mu o to, když už zpíváme pi každé píležitosti Hej Slované, když jsme mli slovanství stále v ústech, abychom o slovanství také nco vdli. Nicotnost a rozbedlost slovanských frásí našich mla být naKražena skuteným vdním. Pedevším prof. Masaryk cjitl seznámit obecenstvo s tím, jak ruská literatura smýšlí o slovanství, po Rusech následor
již
j
ev
r.
ad
M-
63
:
vati
mla
literatura polská atd.
vdom,
si
že
mže
Zaal
Kirjevským. Byl
vzbudit nedorozumní.
psal dležitá slova,
která se nám,
A
žákm
tehdy na-
jeho,
stala
heslem
»Mnozí lidé nepochopují, že možno milovati, co chladn posuzujeme. Vtšina lidí miluje jen, co zbožuje. Avšak pravá a stálá láska lépe na poznání nežli na horování je založena. O tom pesvditi se mže
A
každý ve styku
nejinak s lidmi velmi brzy a snadno. vlastenectvím. by nemiloval svj národ, kdo ho studuje a poznává? by nemiloval svj lid, kdo poznává jeho slabé stránky? Vysloviti a odsouditi vlastní nedostatky neznaí, že pokládáme cizí za dobré, za lepší. Abjxhom milovali vlastní národ, že mnohým takový citový kontrast je poteben, ale láska žijící nenávistí není ušlechtilá.«
má
se
vc
Pro
s
Pro
V
naší
Masaryk eské povahy, jejíž
této studii
ženství
také ponejprv podal diagnosu rozpolcenost zpsobilo nábo-
:
a uvdomlý ech, jenž pochopiti chce podstatu a vývoj svého národa, pirozen a nutn postaví se ped otázku, jak pohlížeti na starší dobu a zejména na husitství a bratrství, a jak ideje a tužby doby té usjednotiti s ideami a tužbami doby nynjší? Jak usmíiti tu rozdvojenost naší starší a nové doby? To jest, po soudu mém, hlavní záhada otázky eské, k níž odpovídali naši nejvtší mužové, zejména Palacký a Havlíek. otázce té odpovdti musí každý ech, jenž propracovati se chce k celosti a jednot. Všecky naše vzpomínky nesou se ke starší dob, k 15. a 16. století, naši umlci, naši historikové a politikové v ní spatují velikost národa ale kolik z nás skuten prožilo ve svém nitru tu dobu a sjednotilo její obsah s tím, ím žijeme dnes? Nám husitství a bratrství je plané, ceníme v nejlepším pípad peklad bible, slovo, literu to podstata naší rozdvojenosti a necelosti.
»Každý vzdlaný
K
—
.
64
.
.
Reformaní
hnutí u nás tak bylo silné,
že
peváž-
nou vtšinu národa zachvátilo, a práv toto hnutí a to, co vykonalo, pokládáme za svou hlavní osvtnou práci, v vidíme projev eského ducha. Avšak ná-
nm
rod husitský a bratrský vrátil se opt ke katolicismu a z husitství a bratrství zbyly jen slabé sledy v cizí protestantské form církve reformované a lutherské. echové tedy jediní ze všech kesanských nároztratili jsme historickou kontinuitu práv v tom, co za ideál a za svj nejvlastnjší in pokládáme, a v tom tkví naše neblahá rozdvojenost a poloviatost. Historie se neopakuje, nýbrž jen v ped, mnohému se uiti mžeme v dob starší.« tená, kteí heslu Tehdy bylo málo poslucha rozumli. Byla to pedzvst názor, kteJen v ré pozdji vyloženy v otázce, v Janu
My
d
zpt nemžeme,
a ped
Husovi
a
i
V
eské
boji ©náboženství. Jaká
je
vcná
podstata spisu o Kirjevském, toho zde vykládat nebudu. Jen pidávám vzpomínku, že zevnjší úspch pednášek v Umlecké Besed byl ohromný, že od pednášky ku pednášce picházelo poslucha víc a víc, až místnosti staily sotva polovice. Že byla žádoucí poteba pouit inteligerxi aspo o slovanství a zejména slavjanofilství, pochopí každý, kdo si pedstaví, že jsme nemli od Havlíkových akloudné studie o Rusku. pec »Rus je s námi« znlo za každým rohem. Byl to výsledek jakéhosi po-
s
A
tajemnstkáství, onoho povstného zdravého Hdového. Lid eský vil v letech 70. 80. od Ruska politickou pomoc; vil, že car nám dopomže k samostatnosti. Proto tomu vil, že slovo Rus znlo vždy tajemn v ústech politických vdc. Mladoeský deník horoval pro slovanskou bohoslužbu v katolických kostelích a pro jakousi záhadnou cyrilometodjskou ideu; práv kolem roku 1885 velmi živ, protože se chystaly na Velehrad veliké slavnosti slo-
litického
instinktu
i
65
se j;ch sama lekla a zakázala je, zpsám pipomínal slovanské gubernátory ruské: na Velehrad vypukly osýpky! Mli jsme po »slovanskcu filosof ii« tehdy: šíila se v Cechách ruce nauka nkterých ruských snílk, že Hus a eská re-
vanskc.
Vláda
sobem,
který
i
A
konen mli jsme formace vyšly z ruské církve. praktický skutek: di. Karel Sladkovský, vdce mladoeský, muž pímý a rozhodný, pestoupil na pravoslaví
!
9 První konflikt Masarykv v Praze nebyl rukopisný Stal se na universit, a širší veejnost o nezvdla, nebo jen sotva co. Již v listopadu 1882 dopustil se prof. Masaryk urážky tehdejší naší nejvyšší
nm
boj.
autority
filosofické,
Josefa Durdíka.
Urážky
mnohem
vtší, nežli když sekního šéfa kdysi tituloval v roztržitosti stationsšéfem. urážce totiž stailo, že Masaryk jinak smýšlel o nkterých filosofech než Durdík. Bývalo v echách té doby zvykem, že cizí odchylné mínní naše autority pokládaly za osobní urážku. Durdík odpovdl mstiv a velmi sprost v
K
Kvtech 1883 rozpravou »Pt nejznamenitjších jmen v literatue 19. vku«, ovšem bez udání jména Masarykova. Nazýval ho jen Amerikánem a pipouštl, že Amerikán mže si mezi filosofy povýšit teba Barnuma, protože Bamum je také význsonný spisova'
tel.
se v ministerstvu vyuování otevelo pro Masaryka konto a zapsala se na první denunz Prahy: »Chová nepátelství k nmecké filo-
Tenkrát prof.
ciace
a mluví o ní p>ohrdav.« konta ve Vídni. byl k sofii
A
klad.
To
nmu
bylo první zatížení
dokonce tištný do-
Úvodní pednáška Masarykova o Humovi kon-
ila slovy: »Já aspo,
a
vyvracím
Huma,
tolik
té
nedvuji
jeho skepse jsem uchoval sob, že .« ské filosofii naprosto .
Roku 1886 vypukl
te
škc!
.
první spor o Rukopisy.
Tento spor vylíen jinde s vdeckého stanoviska, \ mých »Deseti letech proti proudu« zachyceno ovzduší. Tento boj byl zaátkem boj Masarykových vbec, boj, jimž není podnes konec. Pokládám za svou po-
dvodu velmi vážposledních letech pokisy, oslabit význam Masarykv za rukopisného boj a. dle se to souasník a pamtník mnohých i zúmysln, u lidí mladšího pokolení nevdomk;/. Vypadá to dost pijateln, když se význam boje ^^enáší boji proti podvrz.^ným na bedra filolog a historik. rukopism náleželo první slovo odborníkm: ve f 1 1 cGebauerovi a v historii promluvil Goll. 1 o g i i Masaryk obstarával jen ást žurnalist ckou a polemickou, pomáhal svým bystrým vtipem a ohnivým tem-
vinnost pozdržeti se u tohoto boje z
ného.
Pozoroval
jsem v
—
—
U
V
peramentem. Tento názor
je docela nesprávný, a kde se šíí úmysln, lstivý a lživý. Pedevším prof. Masaryk provedl na Rukopisy útok literárn estetický a podvrátil je rozborem sociologickým. Oba jeho útoky byly a jsou stejn odborné a odbomické jako dkazy filologické
Nikdo nemá práva je snižovat. P íspvky k •aesthet ck ému rozboru RKho a RZho, když vyšly v dubnu 1886 v Athenaeu, psobily drtiv. Masaryk dokázal, že jsou to básn moderní, že je skládal jeden básník, že byly z nové eštiny pedlávány do staré, a^ že jsou v nich jazykové
a
historické.
i
germanismy, kterých starý
Souasn
prof.
Masaryk
lelních míst z literatury
ech
dal
se
dopustit nemohl. sbírání para-
podnt ku
známé kolem roku 1817,
kte67
ré
sestavovali:
Josef
byly také kaz
RK
on sám,
J.
Vanura,
Jaroslav
Truhlá, Karel erný, A. Weinfurter a
dkazy
Nárt
oabornické.
Další
Vlek, j.
To
Masarykv d-
sociologického rozboru
RZ
a
(Athenaeum, ervenec 1886) podrážel falešným
památkám nohy, nebo Masaryk dokázal,
že v domnstarobylých památkách líí se staroeský život spoleenský a sociální, jakého nikdy nebylo, jaký si však vda falešn zbudovala a vyfantasovala pi konci 18. století, jejž vda však na konci století 19. vdeckým badáním odklidila jako pedstavu nepravou. Zejména však Masaryk vyvrátil tvrzení eských odborník (dra Jaromíra elakovského), že ped r. 1817 a 1818 nikdo z našich historik nemohl míti tch vdomostí historickc-právnických, jaké pedpokládají oba rukopisy. Prof. Masaryk dokázal, že každou vc a každé slovo obou rukopis lze doložit z literatury ped r. 1817 známé. To byla vc velké váhy; po Masary!:ov dkazu padla legenda velmi zakoenlá. Ale kdyby ani tchto odborných prací Masarykových proti Rukopism nebylo: my, tehdejší svdkové boje, víme, co znamenalo Masarykovo ízení boje. Nešlo jen o polemiku a žurnalistickou práci: Masaryk
lých
tom boji politickomravní výPoukazoval na filosofii djin našich a na dalekosáhlé následky otázky, jsou-li Rukopisy pravé i falešné. Otázkou tou mml se smysl našich cjin. Jinak musíme pochopovat své djiny, jsou-li Ru-
v>'-zvedl
znam
v
celém,
události.
kopisy pravé, a jinak, jsou-li podvrženy. Otázka ta vrhne svtlo také na djiny století 19. a na nái souasný vývoj. z této myšlenky práv vyrostla celá pozdjší revise naší minulosti a docela logicky vývoj náš souasný dostával jiný smr. Dkazem všech odborník Rukopisy padly, ale byl ten, lenž do všeho uvedl poádek, a tím se liší od Palackého, že všechen náš vývoj postavil od roku 1886
A
Masaryk
t>8
na jiné základy, na základy pravdy,
vdecky
a
mravn
ovené.
mit
se však již mlo odmovat a úastenjednotlivých vd, tedy první místo patí filologii a literární historii; vedle Gebauera vystoupil Král, Opatrný, Kraus, Vanura, Truhlá, Vlek, Polívka. Potom hned následuje sociologie a esthetika. a nejmenší díl zásluh pipadá tehdejší obci historické. Již Masaryk psal o pochybnostech paleografických, a odborní historikové posud mleli. elní naši
Kdyby
ství
tehdejší byli: Tomek, Emler, Kalousek, Goll a Rezek. tchto muž Tomek a Emler jen hlasovali pro pravost obou rukopis; z Emlera, odborného našeho paleografa, nemohl nikdo vynutit, aby povdl své mínní oteven, a když konen z nho J. L. Turnovský pro hlasování kvtna v Hlase Národa jakési výroky vyždímal, prof. Emler pospíšil si nkolikrát je opravit a poád nevdl kudy kam. Mezi nejprudší obhájce falešných rukopis vstoupil prof. Kalousek a hájil je vtšinou filologií. Prof. Goll dlouho váhal, ba s poátku (i po lánku Gebauerov) dokonce ješt v pravost rukopis vil. ervenci teprve vydal knížku Historický rozbor
historikové
Z
1
I .
—
V
básní RK: Oldicha, Beneše H. a Jaroslava a v Athenaeu podal struný obsah své knížky. Prof. Rezek od rukopisného boje na as z Athenaea vbec zmizel a jen ve vlastním Sborníku Historickém 12. srpna, ohlašuje spis Gollv. ponechal budoucnosti, aby rozhodla sama, má-li pravdu Tomek i Goll. Tyto zjevy lze vysvtHt tehdejšími pomry: tyranií veejného mínní, ješt více však tím, že ze školy Tomkovy v oboru historie, jako ze školy Hattalovy v oboru jazykovdy nemohli vyjit vzdlaní odborníci. pece na konec slovo o tom žurnalistickém a polemickém vedení Masarykov. Ani na to se dnes nesmí hledt njak s vysoká. Kdo rukopisný boj jen i
A
i
69
ps \ných
\
snadn")
si
.dokumentech
alá pedstavu
poznává, ale nesprávnou.
neprožil
My
l.o.
pamtnic'
—
však nezapomeneme, že "rukopisný boj byl Masaryk. B;z nho vbec by boj nebyl dobojován býval. Hrza a zdšení rozletly se eským národem, když 15.
úncra 1886 vyšel \ Athenaeu prvý lánek G^-
bauerv
a
souasn Mararykv
mnoh.^m dále než Gabauer.
list,
v
nmž
Masa-yk
Hrza
a zdšení rozletly se c vracely se ja'co kletby na hlavy tch, kdož rukou svat.íkrádežnou sa lali na národní palladium, licí nevlastenec-.ých a zlo nných, jichž nezrodila eská matka, nýbrž sa, jak pravil ve své básni Adolf šel
Heyduk. Tento okaražik byl hrozný. Prof. Gebauer ních útocích zejména Nár. List onemocrl
vdn
pv>
prv-
nervov
On po mnoho let vzpomínal, jak Masaryk picházel k s buj?rou myslí a veselou nál-.Jou Kuc,:t ieho pokleslou nysl. beznovéri Alhenaeu Masaryk zstal sá;n v boji jen s Gebauerem a první z historik crof. (Vil vystouDÍl až v ervenci. Zatím nastal rozviat i v nakladatelství At^enaea, nenakladatel J. Otto odepel je dále vydávat a Masarvk musil vzít nakladr»'elství 15. k"''Jtna na svj úet. Takové okolnosti se uepodcei:ii'. Tu ponejprv p<»mohlo ddictví Masar/ko^.o po Fleschovi. Pcchybuji, že by tehdejší nepatr/ kioužek zbylých spolupráce /ník jinak byl svj 'sicr.ík zachránil. a ulehl.
nmu
V
bo
i
a cílem útok nejvtjeho soudruzi v míe menší. Píinu poc!::^ní ost^tii" i ten, kdo se jen pouí z tištných dokument. Prof. (iebauer ve svém útoku mluvi' pouze o dalších zko.išek rukopis K. a Z. v lái ku 15. únf ra. Prof. Masaryk však ds^jI jménem svým v. jménem ranohých, že o pravosti rul/.pis nejen siln pc Jiybuje, ale že otázku pokládá za ''est národní.
Prof.
ší
Masaryk b/i sto^dem
h, všichni
Poteb
76
ostatní
—
—
»I pravím tedy psal že verse nesrovnává se se ctí naší ani
nyniší stav kontros pravdou a že doma i V cizin velmi si škodíme. Doma slýcháme pochybnosti o pravosti našich starých památek a pochybnosti ty asto pronášejí mužové, kteí by památky ty rádi, velmi rádi obhájili a zachránili.
Mohu vám
jme-
novati muže, o jejichž vlastenectví nemže býti pochybnosti, kteí však zavrhují pímo, neb aspo o pravosti jeho pochybují a mužové ti, kteí mají oi k vidní a rozum k myšlení, jsou proto zrádci národa? Kde to žijeme, že nám lidé, kteí surovost a nevdomost svou skrývají za praporem národnosti, veejn mohou vynadati každému, kdo pede vším a ve všem o pravdu stojí z nejlepšího zajisté vlastene-
RK bu
—
ctví? Mají snad literární »šmokové« rozhodovati o takových vcech národa? Nedivím se ovšem, že u nás tak se dje, protože ti, kdo povoláni jsou u vcech takových míti slovo, v žalostné netenosti mlívají, to nám práv škodí! Pochybnost a nejistota nedá se dle nynjšího vci stavu zaplašiti ani komandem ani kaceováním a nejmén nadávkami! Prosím, pedstavte si jen situaci naši: co na p. má ve školách o sporu
—
vykládati
profesor
storie?
Kdo
památek?
veejným
A
z
literatury
Kdo mže našeho umní
žáci naši mysliti?
a
co mají a mohou
se tšiti
vážícího
si
z naší staré hi-
motivy z
tch
tak dále. Pochybnosti však, pravím, jsou tajemstvím, a v tom tkví to nešastné augur-
Nepochopuji, jak nkdo tvrdiU mže, že est národa vyžaduje obhájení rukopis! est národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy, nic více, a vtší je mravnost a zmužilost uznávající omyl nežli obhajování omylu, jejž teba celý národ sdílí. « Veejnosti vlastenecké byla hozena rukavice. Utvoil se sbor dosavadních držitel veejné moci (i politikv ovšem) a k nim chut pidali se všichni, kteí dosud utržili rány z Athenaea. a všichni, kdož ství! ...
—
71
vtili vlasteneckou peeni v
povtí (V. Vlek
z
Osv-
První kámen na nevítaného kacíe zdvihl práv -Vács. a potom list staroeský; k Staroechm pipo-
Vlek
jili se klerikálové a Mladoeši, mladoeské Národní Listy nejvydatnji, protože byly té doby listem nejmocnjším. Nepedstavujte si, že to byla malicherná vc. Koho v dívjších dobách náš národní tribunál oznail za. národn podezelého, ten byl ztracen, ten byl zniod toho by pes nebyl vzal kus chleba. i existenn,
en
Pipomínám jen osud nkolika politik eských, kteí po roce 1860 mli jiný rozum než dr. Rieger. Byl to na p. dr. Adolf Pinkas, byl to vychovanec Havlí-
kv
dr. Alois Krása, o kterých mám pevné pesvdení, že byli lepší praktití politikové než dr. Rieger. Aspo demokratitjší, nebo nevlezli pod šlechtický chomout hrabte Clama Martinice. Na íšské rad s Krásou, šel dr. upr. Mluvilo se o nich a píše posud, že se postavili »proti politickým snahám národa eského«. Proto byli V5^rženi z národa. (Dra Pinkasa mstil potom ze jeho dr. Antonín Springer, vynášeje na Palackého a zejména na Riegra v nmeckých spisech svých všeliká nedopatení, nemotornosti a nechutnosti.) Dru Krásovi dostává se teprve po smrti malého zadostiuinní, ale jeho denník popraven již r. 1861 na velikou škodu národní, nebo dr. Krása byl po smrti Havlíkov nejlepším naším novináem. Havlíek dopisoval si živ z Brixenu s Krásou, s Riegrem i
nevymnil
V
ani slova.
smru r. 1886 pomry naše byly už lepší; papežská autorita Riegrova byla již otesena mladoešstvím, a když Masaryk se vzepel Národním Listm, nezstal již osamocen. Pes to je správné, co o tomto boji napsal dr. Vítzslav Vohryzek v Rozvoji. Na pípad Kvíalov lze si uinit pedstavu, ja]( pece útok na obrazoborce ru'kopisné byl hrozný. jistém
dvrn
Prof. Kvíala se netajíval tím, že už 25 let v rukopisy neví, on také stál mezi odprci rukopis, když smlouvali taktiku boje. Po tom prvním útoku vsak utekl od pátel, odprisáhl se jich a aby uinil ped národem veejné pokání, vstoupil mezi obhájce rukopis a pomáhal štvát proti nim.
Byl
Masaryk, jenž zachycoval stely svou hrudí. nho metán hnus podlosti. Ve východoeském mst oban dal svému psu jméno Masaryk
A
to
také na
i
a vlastenecké novmy rozhlásily ten krásný in. Mže-H být potvrzeno jeŠt ním, co pravím o významu Ma-
sarykov v rukopisném
boji,
odkazuji na
to,
co ná-
sledovalo. Snad všichni odorci rukopis byli vzati asem na milost národa: jedinému muži národ neodt>ustil, a to byl T. G. Masaryk.
Naše uené
spolenosti, naše akademie a všecky nanárodní instituce, které rozdávají njaké ády a diplomy, zavely se Masarykovi až do vku 60 let a neotevrou se mu, jak doufám, do jeho smrti. Nebo on pokraoval v boji, jejž rukopisným sporem zahájil, a v lch dalších boj zstal osamocen, zejména od onch odborník, kteí na jeho úkor mají býti nyní FK)vyŠováni. Proto jsem napsal tuto zmínku, aby rukopisný boj nebyl zkreslován. še
ad
/ jdi
k ertu, ohavný zráde!
...
Rukopisný boj byl jen heslem a poátkem literární revoluce eské. Rok 886 je nmezníkem mezi stojatou a zahnívající periodou a novým, ilým duševním proudním v eském život. 1
Ustavily krokový.
se
dva tábory
—
starovlastenecký
a
po-
7.S
v
táboe starém
všechen
stály
všecky instituce národní a
denní, z valné ásti také krajinský. Všichni držitelé moci. Všichni obhájci tradice. všichni, kterým se v obecné stagnaci dobe žilo. táboe stála hrstka mladých uenc, znaná ást studentstva a asopisy Athenaeum a as. To byli ti, kteí nevili v ošumlé deklamace o Bílé Hoe, nevili v staroslovanskou minulost z 9. a 10. století, o které jsme nic nevdli, nevili, že nejvysŠírn národním tribunálem jsou Národní Listy a nevili, že pracovat pro národ a projevovat národní smýšlení znamená vytloukat okna a nosit na atisk
A
V
novém
Nmcm
—
mae
ervenobílé pentliky. Znenáhla se k tomuto táboru, jemuž Pazdírek ve Slavische Warte dal název realistický, pidružila revoluce literát mladších, kteí vypovdli poslušnost autoritám. Tyto dva tábory trvají posud vlastn, jen že pomrná síla jejich se zmnila. dnes možno íci, že jsou to tábor a pokrokový. Spisovatel O. Jozífek prožil poátky naší revoluce jako akademik a v brožurce své strany politické roku 1901 vedl mezi obma tábory tuto áru: »Hranice mezi generací mladoeskou a generací mladší, íkejme pokrokovou, byla dána kontrastem mezi dosa-
mladoeský
A
eské
vadním
eským Kocourkovem,
eskou nedovzd-
kde bylo jménem vlastenecké povinnosti možno hlásati a tisknouti každý vdecky a mravní nesmysl, a mezi požadavkem, aby roku 1886 také u nás myslilo se a jednalo mužn a pesn, po evropsku, ne DO kocourkovsku. Proto ta hranice mezi starší a mladší inteligencí je tažena tak oste a proto celá mladší generace má ráz i název pokroková. Kulturní slepota a necitlivost zvlášt tehdejší žurnalistiky byla neuvitelná. Ješt roku 1887 hájil Julius Grégr ve velké ei oba rukopisy, nemoha pochopiti to, co na p. roku 1891 pochopil osmnáctiletý pK>slucha filologie po 1
an o
74
s t
í,
rlvou pednáškách svého profesora, že rukopisy nemohou bvti ze 14. století, ponvadž neodpovídali hláskoslovným zákonm tehdeiší eštiny. Ješt roku 1888
odhlasoval Akademický tenáský spolek, že padlané rukopisy jsou pravé léta pozdji není eského o tudenta, jenž by nechápal, že hájení podvrh se stra-
—
dv
ny žurnalisti^-
proti profesorm universitním ie kousek ke courkovský, po pípad úmyslný švindl. Tak Nároilní Listy ztratily vedení mladé inteligence v ohledu kulturním. Celá nová generace eské inteligence, tedy hl
ivn
studující
obou vysokých
škol
v Praze,
je
ne-
n^ladoeská.«
Rnku 1887 zaal
vycházeti
as,
nepatrnv trnácti-
Jeho zakladatelem byla veselá spolenost, o jejíž schzkách Národní Listy vdly a jíž daly název Maffia. Tak se íká v Itálii spolenostem loupežník a vrah, my jsme byli nevinným kruhem mladých profesor, spisovatel, koncipient a student. Náš redakní kruh provedl velikou nemotornost, že otázisme dali do prvého ísla lánek Naše isme s ním nesouhlasili ky od H. G. Schauera, dccela a pedlávali isme ho. iak isme mohli. Ale šlo o to, abvchom wdali orvé íslo asu oed vánocemi rokli 1886. -a jiného Mnku isme nemli. Vlastenecká policie shledala v úvodníku naŠem, že hlásáme oenárodnní, pimknutí k národu nmeckému a národní sebevraždu. Ale ne hned. Národní Listy na nás vyletly až 19. února 1887 lánkem Filosofodeník.
a
dv
a
vé sebevraždy. Ale kdvby na nás! Ony však vyletlv na prof. Masarvka a jeho prohlásily za Dvodce našeho úvodníku. Prof. Masaryk ve skutenosti o lánku tom neml tušení, naopak bvl první, který nám s velikým humorem celé první íslo popravil a ekl, že bv ml chu v Athenspum naše první dít ooádn zezat.
Na
vyložili, jak
konec jsme
se
však
vyšli
srden
do svta
když isme mu programovými dv-
smál, s
75
«
A
ma
otázkami, které nebyly našimi otázkami. za dva se, že Národní Listy zkoumaly naped trochu pdu. Teprve když vidly, že už odjinud se do nás práší, vyletly s filosofy sebevraždy.
msíce po tom! Zdá
Vzkikly velikým hlasem na Masaryka: »I idi k ertu, ohavný zráde, a pimkni
se se
svou
pochybnou duševní troškou a svou mravní mizérií ke komu chceš; jen neopovažuj se už ani užívati našeho posvátného jazyka a pokáleti jej svým podlým duchem a otravným dechem! Jdi, pimkni se k nepíteli, jemuž sloužíš, zapome, že jsi se narodil z eské matky, že jsi kráel po eské pd, my t z našeho národního tla vyluujeme jako šerednou hlízu. Jdi, utec z této svaté zem, než se pod tebou oteve, aby t pohltila,
Tuto kletbu, dstojnou kapucína z Valdštejnotábora, napsal eský spisovatel Ferdinand Schulz. Dalo by se o ní mnoho rozmarného povdt, ale tenkrát nikomu nebylo do smíchu. Pro redakci, z níž tato kletba a toto zloeení vyšlo, pamti hodnó je toto: Nkteí redaktoi Národních List sedávali s námi v hospdce, a Schauer ped nimi se hlásil k tomu, že on je pvodcem Našich dvou otázek. Potom Schauer vstoupil roku 1891 do redakce Národních List a jako jejich redaktor zemel. Schauer konen v beznu 1891 plným jménem prohlásil se za pvodce osudného lánku. Pes to Národní Listy po mnoho let, kdykoli mly na Masaryka zlost, ohály mu filosofa
V a
—
sebevraždy.
—
nihilisté, a my sami Jindy íkaly jemu i nám jsme ten název vesele pijímali. Teprve Fr. Pazdírek ve Slavische Warte roku 1889 osvobodil nás od toho názvu, když dal prof. Masarykovi nám jméno reai
list.
76
Když Mladoeši
tak.
do nás
prali,
Staroeši zaali
brát pro. Masaryka na milost. Zdá se, že jmenovaný žurnalista Pazdírek prostedkoval. Bylo njaké jedná-
poátkem roku 889, ale perušeno. Teprve na podzim došlo k jednání novému a konen k ujednání podmínek 26. února 1890. Pro ty, kleí by se mohli domnívat, že realisté si snad zadali, když jednali^ se stranou konservativní, bude užiteno peíst si onch šestero podmínek, které realisté Staroechm pedložili. 99. Jsou vytištny v Rámcovém programu na str. 98 vypravoval. Pazdírek co mi pan zde pidávám, jen Já Došlo k osobní schzce mezi Masarykem a Riegrem. Masaryk navštívil Riegra v byt. Když krátce na to pan Pazdírek pišel k Riegrm, dr. Rieger uvítal jej slovy: » Poslouchejte, ten Masaryk je krásný lovk !<< a mluvil dlouho o jeho pímosti a zejména upímnosti. Jednání tenkrát rozbili lidé poražení slepotou, lidé,
ní
1
—
kteí jsou zosobnná malichernost, jizlivost a sofistika. nešlo o vstoupení do strany, nýbrž o ^spolupráci. Když Mladoeši vidli, že Staroeši by o realisty
Ovšem
Nkteí
mladoeští poslanci pras drem Juliem Grégrem, až došlo mezi nimi ke schzi 26. listopadu 890. Došlo ke schzi i k dohodnutí, po kterém mladoeský výkonný výbor dal s-atisfakci odprcm rukopis i stáli, šli
do sebe
také.
covali ke sblížení prof.
Masaryka
1
ohavnému zrádci prohlášením: »Odstranny veškeré dívjší, namnoze jen z nedorozumní povstalé neshody.« Ano, realistití pracovníci Masaryk, Kaizl a Kramá vítáni do strany: »Pistoupením osobností smstran svobodomyslné pivádí se jí spolupracovník (tak!), vynikají-
ru realistického ke
nových
sil
a
cích vzdlaností ckou. Podáváme svým
a
velostí
politickým
vlastene-
pátelm
s
poler
šením zprávu o novém tomto kroku k mohutnjší organisaci strany naší, která vdoma si svého poslání v národ, chce státi se pevným stediskem všech neodvi-
1.
bojovníkv za práva a jmy našeho národa. « Realisté se své strany slých vlasteneckých
životní zánic nepro-
svých nkdejších odprc. Jednání s realisty dlo se na základe ne nkolika podmínek, nýbrž »Návrhu progrcimu lidového«, jenž ped tím vyšel v ase. Dosavadní železný kruh odprc rukopisných se tímto vstupem trojice politické do mladoeské strany ponkud potrhal. Mnozí nešli za trojicí a prorokovali jí mnoho zklamání. Jiní šli, ale jen se zaatými zuby. Mladoeská strana chystala se horliv k íšským volbám. Pítomnost realist ve stran bylo lze poznat již na volebním provolání, které bylo hlavn dílem Kaizlohlásili
o vzdlanosti atd.
dr. Grégr pivail k nmu jen bylo obvyklou vlasteneckou a agitaní omáku. úpln realistické a na dlouhou dobu pedstavovalo aspo v heslech mladoceský program.
vým a Masarykovým;
Vcn
Slavné volby beznové!
2. a 4.
bezna
1
89
vykonány volby do íšské rady. Realisté zvoleni všichni ti; prof. Masaryk ve skupin pošumavských mst: Písek, Domažlice, Klatovy, Sušice, Strakonice, HoByly to volby ješt slavnjší než ražovice, Voly. snmovní volby ervencové 889, kdy do snmu vtrhla jen vtšina mladoeská. Tentokrát byla to pohroma staroeská. Všichni Staroeši padli na bojišti, jen jediný zstal ušeten, aby zvstoval Lakedemonským v mstech táborských zstal staroeský dr. Dostál, advokát ve Vídni, o nhož nikdo nestál. Abdikace staroeské strany dovršena byla krokem dra Riegra, jenž
—
1
.
.
kvitoval zmizení své strany s jevišt tím, že se vzdal užší volby na Novém mst, že se vzdal místa na pražské radnici, že se vzdal i pedsednictví v Ústední matici
školské.
Poslanci realistití mli tuhou práci politickou, dílem v parlament, dílem ve vlastní nové stran. Dokud Národní Listy pod dojmem odpovdnosti chovaly se ád78
né, byl život našicK
llcíí
Na
snesitelný.
obrat ruky vsak
nmu se piZvítzil radikalism Vašatého, lovka zbablého, neestného, celou podstatou svou nejhoršího šosáka. Ostatn dnes to už ví každý noviná1894 byl to ideál ský zaáteník, ale v letech 1891 pravé eskosti a radikálnosti lovk nevzdlaný, vší ostud zvyklý, jako advokát vydiduch. Co zaráželo nejvíc: v Národních Listech ho redaktoi znali, vždy Svatopluk ech býval u nho koncipientem. Náhoní radikalismu jezdili po echách pednášet o tom, potebuj e-li národ odborník i karakter. znla: odborník-realist nepotebuje. Nejpovstnjší byla schze Vašatého 12. srpna 1891 na Žofín. Ale s Vašatým by pomoc byla bývala snadná, kdyby za m'm nebyl stál dr. Julius Grégr, Ve stran mladoeské byl vbec hrozný nepoádek. Poslanci pstovali politiku jako beletrii, protože nebylo programu: jak se kdo vyspal, tak emi, usnesení strany málokdo pokládal za závazné, posl. Hezaal v klubu daly Národní
dr.
Vašatý bandurskou
a k
Listy.
—
—
Odpov
rold inil v plné
snmovn
prohlášení
jménem
klubu,
nmuž
ho nikdo nejen nezmocnil, které však bylo vbec opakem klubovních úad Tento vdce mladoeský pijíždl do rozpotového výboru nepipraven; dr. Kaizl pracoval ei a poznámky k jednotlivým položkám a jednu poloviku pepouštl dru Heroldovi, abý se jen mohli jako eníci stídat. Druhého dne Heroldova' pokaždé vyšla velikým písmem jako specifický projev karakter eského, kdežto Kaizlova krila se za ní písmem drobným jako pouhého odk
.
.
.
e
e
borníka.
V
delegacích roku 1892 stala se eským delegátm neslýchaná píhoda: Když císa jednotlivé delegáty XI kvtna oslovoval, echy pominul, a sice tak, že delegáty Pacáka a Herolda v amarách docela pešel, pi Adámkovi a Masarykovi vyslovena jen jména. .
Z
79
toho v národ poplach. Mezi delegáty trapný okamžik, jak se zachovati k pozvání panovníkovu. Až konen se jeden po druhém z Vídn vytratih a nechaH tam prof. Masaryka samého, aby on do hradu sel a doma se stal obtním beránkem, jakože on má nejmén eské hrdosti a pýchy. pec to nebyla žádná aféra politického pvodu; píina císaovy nelibosti byla jen okolnost, že dr. Herold pisel do delegace v toalet naprosto nepípustné, asi tak, jak chodíval po vinohradských ulicích v bílém klobouce; a když se mu panovník blížil, stál s rukou openou v bok. Posl. Masaryk srážek v klubu mnoho, s Juliem Grégrem zejména dv. Dne 22. záí 1891 ped volii ve Strakonicích. Mluvil v ní o pomru eských poslanc k vlád i k zahraniní politice a ke stranám politickým, zejména také k Co se v nelíbilo dru Jul. Grégrovi, nevím. prof.
A
ml
ml
e
Nmcm. Z ei
ei
Masaryka 1. dubna 1900 o sjezdu, když se realisté ustavovali ve stranu, je známo, že Grégr svolal schzi do Prahy na 28. záí a do ní pinesl pilný návrh, aby sbor veejn prohlásil, že s Masarykovou nesouhlasí, protože je oportunistická. Prohlášení mlo být tím draznjší, ježto prý Masaryk je hlavou odstínu ve stran a vlastn strany zvláštní. Julius Grégr tuto bitvu prohrál. Stojí však za poznámku, jak schze svolána. Svolána byla záludn, Masaryk o ní vbec nevdl. starosti veliké na ten den:
dvrník
dvrník
eí
Ml
ve Vídni zemel mu tchán, kdež byl ubytován s dcerou v hotelu, dcera zstala bez rady, a proto prof. Masaryk volán telegraficky k mrtvole. Náhodou vsak potkal prof. Tilšera, který mu povdl, že je na nho svolán soud. Soud by se tedy byl konal za nepítomnosti jeho. Byl to však potom soud pro stranu mlado-
eskou památný, nebo nejelnjší pidali se na stranu Masarykovu a
má 80
on, ne Julius Grégr.
poslanci mladoeští vyslovili,
že pravdu
druhá srážka Masarykova s Grégrem konila vítz1 a byla roku 1893 a známa je pod jménem aféra Šromotova. Národní Listy dopustily se roku 1891 v as pubilejní výstavy nkolika vážných chyb. Nemlur vím o mížovém inserte, mám na mysli vážné chyby politické, které souvisely s císaovým píjezdem na jubilejní výstavu. Dr. Grégr dal místodržiteli 7 hunovi slib, že Nár. Listy nebudou uveejovat hodinu a minuty, kdy do Prahy pibudou vlaky se slovanskými hosty, aby obecenstvo nemohlo u nádraží demonstrovat. Thun pravil Grégrovi, že návštvy ty ohrožují zdar výstavy. Grégr bez strany povolil místodržiteli. Když Národní Listy v jednom pípad však slib pekroily, dr. Grégr se slušn Thunovi omluvil. Z listu toho hr. Thun vytloukal veliký kapitál a v hovoru s prof. Masarykem, jenž se r. 1892 stal poslancem zemským, využil ho jako dokladu, že z radikál eskách I
n.
vdomí
i
nejde strach. Posl. Masaryk vyložil nkterým poslana výk. výboru, co s ním Thun mluvil. Tehdy Thun uinil také povstný výrok, že radikál je hulvát nebo líbá ruku (slova o líbání ruky
cm lenm bu
eský
nýbrž jen naznail posukem). Událost z 1891 nebyla žádným tajemstvím, nebo na p. Moravské Listy 5. srpna 1891 o ní veejn psaly. Ale dr. Šromota na staroeské schzi v Brn v ervenci 1893 použil jí proti radikalismu a vypravoval událost ve znní ponkud nesprávném.- Od prof. Masaryka ji neslyšel a dosvdil to výslovn, když nastal rámus. Dr. Julius Grégr totiž uinil z píhody ohromnou aféru, vyslovil podezení, že Šromota byl Masarykem nastren atd. Shromáždní poslanc zemských i íšských 26. srpna 1893 uinilo usnesení: »Prof. Masaryk jednáním svým chybil v tom smru, že o výrocích místodržitelových neuinil sdlení výk. výboru a že, když Moravská Orlice za svdka se jeho dovolávala, proti
nevyslovil, r.
.
ní nevystoupil a
vylíením
celé záležitosti šíení se neSl
pravých zpráv nezamezil; jednání toto v dsledcích svých poškodilo vážnost a prospch strany. « Kdo te toto upachíné a nastavované sestavování slov, vidí, jak po-
slancm výitka vi Masarykovi nešla ze skuten stalo se usnecení jen z ohledu na
srdce.
A
rozilení
Grégrovo. Usnesení to nemohlo mít za následek, aby se Masaryk obou mandát vzdal. Naopak dvrníci volebního jeho okresu vyslovili
mu jednomyslnou dvru.
složil. Že poslancování dr. nechá, bylo ujednáno mezi ním a dr. Kaizlem rozhodnutí Kramáem hned téhož roku ve Vídni. jeho bylo sesíleno delegacemi. Byl jsem pítomen na
Ale Masaryk mandáty pece
i
A
dlouhé procházce v Kanálské zahrad hovorm Masarykovým a Kaizlovým, pi nichž Masaryk zejména rozhoen vypravoval, co delegátm nadrobil dr. Herold a jak se to vše sbhlo. Hoel zlostí, když o tom mluvil. Pamatuji se, že ekl: »Máme dlat politiku jménem národa a zatím abychom se usnášeli: Pánové, když pjdete tam a tam, vemie si istý límec a dejte si naleštit boty.« Když prof, Masaryk své mandáty poslanecké skládal, bylo vídeské konto jeho zatíženo položkou
—
nad
e
jiné
o dvora.
tžkou. Jako delegát
ml
16.
ervna
velikou
Bosn a Hercegovin, která nemile psobila u Ke všem pedchozím žalobám z Prahy, ke všem
návrhm, aby
v celém byl zbaven profesury v Praze Rakousku, pišla tato kaka, která zase na as oddalovala jeho jmenování ádným profesorem. Národní konto zatíženo bylo nejen zlobnvmi útoky Nár. List a mazanicemi Šíp, nýbrž klepem jejich, že k místodržiteli Thunovi dolízá. Prof. Masaryk vysvtlil sice, že známá ona rozmluva vedla se ve snmovn a že Thun sám k Masarykovi pišel; nic plátno, Nár. Listy lhaly dál. Prof. Masaryk složil tedy 82
i
mandát
a
vnoval
se
nové
práci iiterární. Nelouil S€ tím se stranou mladoeskou. kdyby se byl rozmyslil, mohl míti mandát ve svém bývalém okresu hned r. 1897. Voliové mst pošu-
A
mavských nebyli spokojeni s nástupcem jeho prof. Kurzem a chtli pi nových volbách od prof. Masaryka slyšet jediné slovo: ano! ekne-li, že mandát pijme, bude zvolen bez svého pimní, nemusí ani kandidatury oznamovat,
—
ani
na okres
jezdit,
pedstavovat
se,
--ii^ll
nic.
Tehdy
však už Masaryk byl by ve Vídni býval osadr. Kramá i dr. Kaizl stali se úplnými Mladoechy a dr. Kaizl okázale se zekl Masaryko-
mocen.
Nebo
vých názor. R. 1693 Masaryk
otázku
vydal
dv
Naši nynjší kis
knihy:
Ob
eskou
knihy byly do kterého vstoupil plodem íjnu 1893 vyšlo prvé íslo po svém poslancování. revue také podstatná ást onch lánk, z nichž ob knihy složeny. Je vidt, jak Masaryk za nkolik let dalšího života v echách a po zkušenostech z politické prakse zase víc2 poznal, eho a jak potebujeme. Vývoj docela jasný a pirozený. Filosofie jeho rozšíila se obzvlášt na politiku a to je další formulování programu realistického. Co se má íci struného o tchto tžkých knihách? Masaryk chce v národ život, ne živoení a jmenovit život v politice; proto v prvé knize jde víc o vyložení otázky malého národa vbec, ve druhé o aplikaci zásad dosavadní politické strany, staroeskou i mladona eskou. Pouení z eské otázky je pedevším, jak máme být svými a eskými. Osudný klam je vit dle Palackého,* že všecka naše historie není než ustaviný boj a studia v literárním ústraní,
i.
V
NašeDobaavní
ob
proti
Nmcm
a
vlád;
to je pouze negativní strana.
Tak
malí jsme nebyh a nejsme: život národa v minulosti m.l positivní obsah a vydal krásné plody. Troufejme si i nyní být vtšími. Malý národ je pouze ten, 83
H
který má malé myšlenky. u m an 1 a je veliká a základní myšlenka naše. Protože však pirozen musíme se uit také v Evrop a piejímat nové pioay práce a ciobré vymoženosti od národa jiných, tedy musíme je pejímat organxky, ztravovat je a zpracovat po svém. Národm' ideály by se daly pece snadno sestíhat z programu jmých národ a prost opsat, ale to by byla sešívaná koperdeka. hroti takovému eklekticismu, v je kažay kousek z jmé látky, boj Masarykv byl vždy neúprosný. S neztráveností a eklekticismem souvisí v našem život veejném zvláštní druh slabošského žebr áctví a podivného typu intrikáni. Slýchat i dvody této bezkarakternosti malý, slabý národ prý si nemže jinak pomoci žebrat nebo intrikovat. si sami v eské otázce, co Masaryk na to odpovídá. otázka a krise znamenaly rozchod Masarykv s celou eskou veejností. Pokud se v obou knihách mluvilo, že je teba zvýšit 1
nmž
—
eská
kulturní nejlepší
:
bu
tte
Naše nynjší
úrove lidu aspo na tu výši, na které jsou národové v Evrop, zejména protestantští; po-
kud
se vykládalo, že náš pravidelný vývoj byl porušen a zadržen po Bílé Hoe; pokud z ist lidského stanoviska Masaryk mluvil o plnosti života a sebevdomí
—
potebném eskému lovku spolenost eská pijímala jeho s pochvalou, nkde i s nadšením. Kde však Masaryk všecky tyto pívlastky národní pipínal na základ náboženský a hlásal, že povznesení národa musí se dít prostedkem národního náboženství tam
e
—
zstával osamocen. Naše spolenost se svým svdomím katolickým a liberálním odmtla náboženský fiiVidament.
Odmítli
Staroeši, Mladoeši, všecky tak zvané sociální demokracie. Málo zbylo i tch vrných rukopisných realistv. Mnozí zaali shledávat námitky literárn-historické, dle kterých se nedá dokázat, že by naši národní buditelé byli navazovali na jej
mladé strany
84
i
Tehdy
reformtaci atd. s
MpsTvkern
se imenovit dr. K"i7l rozešel iménu m^adoešství ndmíil a^ý ná-
a ve
uení Masarykov. Ten smysl mají
h-^/pnský základ v
eské
K^izlovy uzn^l
7'^a
i
mvšlenkv. Nic
rodvrái:il
mého míení
"'^rfecké
nezáleží na tom,
vývodv Masarykovy.
Ka'zl n'c nenodvrátil fa snad nebo iin^k bv se bvl zabral asi do samo^-t^tnvch strdií o dob probuzení, kdežto on r>ouze pni^l Masarykova fakta a d=^l iim iiný výklad V on chtl prost zpsobem rozhodným íci: Ne,
Dle
mu
dr.
ani o to tolik nešlo,
nepijímáme.
Hihneriáda
r.
1899.
H'sMrcky teba zaznamenat,
že mladé strany uprovenkoncem uzavely pohodlný kompromis se svtem starovlasteneckým. ^by se jim snadni' daila agitace nolická v nedovzdlaném volistvu. Skuoina DokroVárn pii^^la do nrogr^mu antisemitism. »p^'^ozenství hloimého lovka vídenské^o«:; ?kupma Klofá^va. jenž jako vdce bvl vždy chvteiší než ostatní
sted 90.
let
prntože náboženské horlení, agtovala mezi lid^m katolickým, církevn nesookojeným, ^le ií bvlo bbžší cyrilometodjství než c^é bratrradikálové, neodmítala
ství.
Polov?atý
lovk mí^^^lo
Za
celv.
A
lovk
]e
tak íedv
vždvcky
eské
ztr^vitelniší než^i
katolic^^é
prostedí od-
venkoncem náboženské názory M^s^rvkovv.
párodViíbo smvšlení došlo k bd s1899. k neihroznjšímu Dohánní ecké duše a zrazení eské minulosti, nad kterým svdoTrjí bolí lovka iešt no deseh letech. Nebylo to dí^o ien dra Baxy, Naopak dr. Baxa tváil se nevnn iaVo byU dí^^ lež neví. co poáchalo zlé^o, bdilsnenáda "?^dpm ka(tolickébo liberálního prostedí t^^-^nvé n^}^r\^r
neriád
i
1
r.
i
eského. 85
as
Týdeník proti
pove
byl
poátku
s
rituální,
jediný, jenž protestoval
proti volání
»My
—
po
krvi, proti poní-
ase 30. záí takovým argumentacím zdvíháme protest, ponvadž jako píslušníci eského národa cítíme povinnost, aby aspo nkdo opel se té krvelané povrenosti, která v celé Evrop zanechá na jmén eském poskvrnu a posmch. « Do vozu té povry zapáhl se katolický tisk, Radikální Listy, eská Demokracie Národní Listy. Prof. Masaryk octl se v polenském zuení rychle. »Když se proces polenský v novinách petásal, nevšímal jsem si vci. Teprve když jsem z rzných stran žení národnímu.
—
1899
psal jsem v
proti
i
byl tázán, co o procesu soudím, poal jsem studcvat tomu nabádalo poznání, že povra rituální vlivem novin klerikálních a hlavn Nár. List povážliv se šíila již i v kruzích inteligence. Jeden dopis, odoovídající k pímému dotazu, byl uveejnn v Neue Freie Presse. Proto oboila se na mne žurnalistika klenkální a vedená jí žurnalistika radikální a antisemitská vbec, že prý nejsem právník, že jsem neproetl spis soudních a p. jako by všecko to byla etla ona, jako by porotcové a tenástvo byli samými kriminalisty. Napsal jsem o procesu polenském lánek urený pro Naši Dobu; zatím pihodily se smutné události v Holešov a jinde; neekal jsem tedy a uveejnil proces.
m
K
mj
—
lánek^ve form brožurky
.
.
.«
Tak Masaryk oznamo-
listopadu 899. Brožurka mnou vydaná ase Nutnost revidovat proces Polenský byla
val v
1
zabavena
1
1
.
6. listopadu.
Než Masaryk
se
umlet nedal
ani státními orgány,
zuením. Vlastenecká veejnost zfanatisovala studenty, kteí podnikli proti uiteli svému surové výtržnosti a donutili jej zastavit pednášky. ani vlasteneckým i
O
tehdejší
ztratila hlavu.
86
dob
Z
oškliví
se
vypravovat. Universita dr. Drtina promluvil
profesor jediný
studentm do svdomí rozechvn a takoiia se slzami v oích. Tenkrát byl postrach z veejného mínní takový, že nikdo nevystelí ruky, aby se Masaryka zastal. Byli už díve v život Masarykov dnové hoko899 vsak sti, kdy pomýšlel vysthovat se z vlasti, roku Majiž opravdu »pakoval kufry «, jak mi pravil. On char vyhlíželi za oceán Lidé byli tak zaslepeni a pomateni, že uvili dokonce té povstné vládní tisícovce, kterou objevily Nár. Listy. Ano, Masaryk dostal od vlády tisícovku na to, aby psal proti vládním ors^ánm, aby dokázal, že etnictvo, ani okresní, ani krajský soud nekonaly v Poln ádného vyšetování. eský mozek je schopen uvit, je nad lidskou pirozenost. pec mluvte co mluvte ta tisícovka byla oznámena v Národních Listech! etl se v nich 14. listopadu 1899 tento telegram: 1
i
.
.
.
emu
—
A
»M imoádná podpora prof. MasaryZ Vídn. (Zvi. teleg.) Z bezoeného pra-
kovi.
se nám oznamuje, že ministerstvo vyuování rozhodnutím ze dne 23. záí 1899 povolilo prof. T. G. Masarykovi v Praze mimoádné zvýšení pla-
mene
ron
do pense nevpotu profesorského o 000 zl. ítaíelných. Podotknouti sluší, že novvm zákonem o platech profesor a tedy také prof. Masaryka 1
zvýšeny
již
v íjnu 1898.«
Telegram ten napovídal eskému národu jasn, že vláda poukázala Masarykovi tisíc zlatých ron na to, aby si sedl a 6. listopadu vydal brožurku o polenské vražd.
Když
Masaryk 1882
šel na pražskou univervládou, že po tech letech bude jmenován profesorem ádným. Tehdy byl 321etý. Ale byl už bezmála padesátník, kdv už byli ^rofesorv jeho vhstní žáci. Prah/da, prof. Kvíala dostál slibu Ir. 1886 a pednesl ve sboru profesorském návrh na Ma-
situ,
ml
prof.
umluveno
s
lí
sarykovo jmenování, ale pro návrh Masovalo jen I t profesor a proti návrhu také 1 Mohl to rozhodnouti ve prospch Masarykv tehdeiší ministr vyuování Gautsch. Tehdy však Gautxh neml Masaryka v nejvtší lásce. Nebo stalo se mu, když ped tím visitoval eskou universitu, že Masaryk nepozdravil u vrhcek. Ne'byl to jen Stationschef, nvbrž iešt nco tvrdšího. Jeho Excelence byla po uebnách provázena našimi tehdejšími dvorními a vládními rady a polorady, kterým úsmv sladký jako sýru o trnul na rtech a jejichž oi byly zpocenv štstím: Masaryk se uklonil a pednášel nerušené dál. Mnoho student tehdei^ích se na to namatuie. proto ministr Gautsch r. 1886 nerozhodl mezi jedenáctkou a jedenáctkou. Pozdji, když dr. Gautsch poznal T. Masaryka jako poslance, stal se obdivovatelem jeho až uctivým. Jmenování však provésti nemohl, nebo úední konto Masarykovo bylo strašn zatíženo. Jmenování pišlo až za ministra dra Hartla. tehdy se také stalo, že tento ministr, prohlížeie akta Masarykova, užasl nad nespravedlností. Aspo ekl do oí prof. Masarvkovi: »Co se to dlo. že se vám stala taková kivda ?« Proto Masaryka pobídl, aby si zažádal o personální pída1
.
A
A
vek, ježto
kivdv
ministerstvo
nanravlti. Prof.
cítí
povinnost
Masaryk
r.
asoo ásten
1899
ten
pídavek
skuten dostal. Aby vsak tená nemyshl. že to byl píoad njak neobvejnv, ie potebí íci, že byla veliká
ada
na všech rakouských universitách a na naší asi 10, kteí dostali oodobnv osobní pídavek jako náhradu za ztracené kolejné, jež dostávali ned úpravou plat 1893. Pnípust^e konen, že redaktoi Národních L.ist tomu všemu nerozumli a že jim na konec bylo vítáno, když se zase mohli chopit, co by znr sobilo poprask, Masarykovi nemli píin. lásce Všecka šerednost této aféry spoívá v tom. že to nebyl žádný telegram z Vídn, co Národní Listy pi-
K
88
vi
neho
Dne
nesly.
14.
listopadu
1899 oisel pro?t z miniúední akt, akt ten
na univprs^tu do Prahv
sterstva
Kvíala, of^evzdal iej Drofpsoru T^rom. který mel nevyí^env vrf^X s Masa^ rykem od Rukopis, a ten iei doruil Národním Listm. Zdali už upravený, jak vyšel, nevím. si
opsal Drof.
elakovskeT^u.
Man
pi takových pípadech vznomíná se. co dv tehdejších okolnostech. »Kdo zápasil s chudobou Carlyle oraví as lopotnou' prrcí, bude silnjší a zkušenjší než ten, kdo zstal doma sc^o^ ván me^^i vozy a ootravními zásobami. « Ovsem. Ale Masaryk svou školu ^ápas í^rnotr"»'ch o'^bvl si už ve Vídn[ ve tyletí 1878 až 1882. Že mohl být J. let mimoádným orofesorem, to mu usnadnilo jen nVdeiší ddictví po Fleschovi, pokud ovsem nebylo štde vyáno na rukooisný boi a jiné T>odniky literární v nrvém lali
jiní
—
—
desítiletí ž'vota r)r^ž'5kého.
Ne^o
cky své
knížky wdával nákladem
tf»Vidpiší
kn'hv
a
prof.
Masarvk
vše-
Bvl literárn innv v druhém desítiletí, ale " s ^ do tisku, s s k o u o t á 7 k u. r nežádaje honoráe. Také jsem na neml. Proto bylo velikou pravdou, když mi koncem let 90. iedtiou oravil: »Já jsem s' 7e svého spisovatehtví eského nevvdélal PTii pa pl^ištift.« Tiní se zaizovali Drastitjiter^to letech zemeli dva pední mlado^^ští poslanci, Herold a Kaftan, jako milionái. vlavlastním.
dal mi
V
stenci
i
K
e
i
i
i
H
—
A
!
Samostatná politická Jestliže
T. G. Masaryk v
strana.
eské
otázce
ješt
nemyslil na vlastní realistickou stranu, slova, která na-
v úvodu k Naší nynjší kis i, bvla Dec už pedzvstí píští strany. asov není mezi obma psal
89
knihami
veliké
vzdálenosti
sice,
pomry
kvapem.
»ekl
však
zrály
—
jsem, že boje a spory posledního desítiletí bylo to psáno v ervnu 1895 jsou symptomem naší krise. Jsou i více, jsou krise té podstatnou ástí. Proto se tmi bo]i a spory musím zabývat. Když sDory ty dosply, kam dosply, není již jiné pomoci nežli a veejn shrnouti a konstatovati ty zásady a prircipy, o které nám šlo. Tuto sumárku provedou všichni zúastnní a pak všichni mžeme jíti dále. Prost zapomenouti to nejde; a dlat, jakoby nic, také nejde .«
—
vcn
a
—
.
.
mam
K
vyzýval odprce. takové sumárce Masaryk bylo, že za ním bouchli dvemi. íený Kaizl provedl sumárku a ta znamenala rozchod. Také rozchod s asem, do nhož až posavad psával, nebo já jsem se postaAil proti eským myšlenkám. kde se již ozval noJiní lidé a jiné strany mlely. vináský hlas, hanba mluvit. Zápasí-li lovk silný se silákem, zvyšuje svou sílu a zvyšují ji oba, nebo '0vk roste s dobrým protivníkem. Tím obdivuhodnjší
Odpovdí
A
že energie Masarykova neumdlela a nepovolila, akoli nikdy neml protivník, kteí by ho byli povzbuzovali. Ješt snad v boji rukopisném; od té doby
je,
pracích filosofických neml párníka. (a vtšina nás) se vymlouvají, co by mohli vykonat za šastnjších Domr! Masaryk se nevymlouval, on byl jeden z tch, kdož stáli nad pomry, jeho vle udolávala pomry. tomto druhém desítiletí ooítáme-li dle innov celku zstávaly staré dva tábory stí Masarvkovv proti sob bojující, tábor starých a tábor mladých, ale v táboe mladých došlo k rozlinvm formacím. Realism netoužil po tom., aby utvoil vlastní stranu a proto neorganisoval ani strany studentské. Studentstvo samo se zorganisovalo v tak zv. hnutí a pozdji
však
pi svých
Nkteí
V
90
lidé
—
—
v
pokrokovu stranu.
V
ní byl
zastoupen
znané
i
od-
dlníci, v celku vsak tato strana byla konglomerátem nejnemožnjších a rob odporujících hesel; na p. státního práva a kolektivismu. Kdežto myšlenkov toto pokrokárství hodn chodilo do školy k Masarykovi, takticky nespustilo se Národních List, zejm.éna ti nedokavci, kteí stemhlav se chystali k politc\é aktirealistický,
stín
byli v ní zastoupeni také mladší
Konen
se toto pokrokové hnutí utlouklo v radikalismu, jímž chtlo tvoit nkdy krajní kídlo sírany mladoeské, nkdy stranu samostatnou, lepší než
vit.
mladoešstv.
Mladoeši dlouho
nemli
studentstva
vbec.
Oni
skonila universitu v letech asi 1870 1885, na kterou Masaryk ješt vlivu neml. Tato inteligence mla své názory literární, politické sociální jen z Národních List, které vítzn opanovaly pole proti chatrné žurnalistice staroeské, poškozené hlavn mužem tak nemorálním, jako byl byli stranou té inteligence, která
—
i
Tato inteligence vytiskovala z veejného pedchozí generaci staroeskou, patili k ní.
Skrejšovský. života
mladí advokáti, lékai, stavitelé, uitelé, úedníci samosprávní i státní, lékárníci, vtší obchodnxi statkái. Tato inteligence obsadila vtšinou venkov, ve mstech ješt se drželi staroeští notáblové. Teprve poátkem let 90. Mladoechm poJailo se zorganisovat skuDÍnu student neodvislých (názvu Mladoeši se vyhvbali z opatrnosti), kteí se sráželi studentského soolku s vtšinou pokrokáskou na Slavie: jejich vdci byli Zd. Tobolka, G. Žalud a i
od
Fr.
Mézl;
list
jejich skandalisoval
osobn
prof.
Ma-
saryka zpsobem, ke kterému ani Národní Listy nesestoupily,
ped
a
dokázaly mnoho. Pokrokové hnutí na-
potom zašlápl je výjimený stav Thuna, proces Omladiny a utrpení v žaláích. Nezdaila se ani revoluce v literatue, od které si se rozpadlo,
hrab.
91
Masaryk mnoho sliboval. íména literát, která na poátku vyskytovala se v boji za nové smr v literární, imenovit v boii za novou kritiku: Sc^auer, Salda, Krejí. Mrštíc. Procházka, Karásek, sbližovala se a rozcházela všelijak. Pokus o konené sierínocení stal se manifestem roku 1895. k
Modernv
nmuž ^l podnt pinesly
J.
Rozhledy
V
manifeste, ieiž Machar. v polovici íjna 1895, nkolik
S.
ádm
spsovatel vyDovdlo poslušnost starým a provolalo nová hesla. Sami o sob povídali, že sraženi jsou v leden sik zásturc^ starvch jsou donuceni obl^aiovat své neevdrení, volnost s^ov^. právo
smr;
bezohledné kritiky. Pijímali iméno eská Moderna krom zásad literárních prohlásili se také za odprce
a
mlatíoesství:
»Moderna literární setkává se v té 'sté snaze po Plavém a leosím s politickou. Zrodily se ob 7 týchž disDosic. Za truchlivých aus-oicií wrostla nvniší generace. Nesena sympatií k ruchu a živfvtu, nísahala slep na prapor stranv. o které se zdálo, že je zaátkem ncvé epochy v <-íjinách národa. Dvivost ta nes' a hoké ovoce. Místo duševní popi tom v Darlatravy dávány jí fráse a zase frápe mentech a v mluvím žiTrnálu deklamováno o kulturní výš' našeho lidu. osvt, požadavcích dobv. so^^-ži s osvícenvmi národy; v polit cké vvcbov bylo užíváno mladosti její jako slepýcb ošák na boi^lansistické
modernou
—
spoleensky se hejslovanilo pi piv.../ v politice pedevším lidmi v olpém Z toho nlvne ostatníx'^ tak dále. Pode-nsáni bvli: F. V. Kreií, F. X. Salda, dr. í. TebicVv, A. Sova. O. Bezina, T. S. Machar. V. Mršn'k, T. K. Šlejhar. V. Choc. dr.^E. Komer, T. Pelcl, Fr. Pravili o sob. že Drísahalí ^lep na praSouku^. por mladoeskv. Nevydrželi však pi sob ani iediné sezóny, a mohlo se o nich íci, že se také slep sešli
šachovnici:
Ohceme
býti slova smvslu.
—
93!
A
A
pod prapor eské Moderny. nebylo divu: tato viznorodá spolenost povah a temperament nebyla by v piraktickém pípad vydržela pi sob ani 48 hodin. Jedna ást modernist zabedla konen do literatury, která je pravou ideovou protivou realismu, a
stejn lesklá jako laciná, mate hlavu
je
již
ponvadž druhé ge-
neraci naší.
Konec roku 1899 znamenal osamocení Masarykovo. snad po polem ce Kaizlov pokládal se za lena mladoeské strany, jist se bez obtí zekl této
Jest.iže
i
Já jsem naléhal na založení deníku, mnozí volali po samostatné stran, nebo pobyt v jiných stranách byl znemožnn. strana lidová založena na sjezde dne 31. bezna a 1. dubna 1900. Od I. íjna 1900 v deník. události spadají se mezi první a druhou porotu nad Hilsnerem. Naše politické hnutí bylo zjevn odsouzeno na nkoLk let ku •vnjším neúspchm. Rostli jsme vnitn. Po roce 1900 nastává u Masaryka perioda etných pednášek a tichých vítzství. Roku 1902 a 1907 pednášel v Americe. Roku 1906 žaloba pro rušení náboženství. Rokem 1907 zaíná se nová perioda jeho politické aktivity. On a prof. Drtina získali mandáty do íšské rady. Roku 1905 nastala zmna firmy. Ze spojení strany hdové se smrem Osvty Lidu vznikla firma: eská strana pokroková. Ze skupiny nkdy AI. Hajná získal poslušnosti za hilsneriády.
eská
snmovní mandát
To
as
Ob
promnil
dr.
Štemberka.
jsou tak ukazatelé dosavadních
úspch.
*
Co se
se dalo vykonat od roku 1882, vykonalo se; co dalo vytrpt, vytrplo se. Ale jist všichni, kdož
93
pohybovali kolem pro. Masaryka, ekneme, být šastni, že není stražít. ny politické, která by se tak bezpen mohla opít o pilíe svého zakladatele. Po vzoru jeho je nám možno dívat se na duchovní život vlastní i na život svého národa positivn, t. j. »nedlati a nenechávati nieho prolo, že ten neb onen jednotlivec, respektive národ to dlá. Je málo lidí, kteí si troufají žíti po svém« ale i málo stran, kterým by dán byl vzor skutený a tak živý, jako je vzor Masarykv. Jednotící základ Masarykových myšlenek a života o se opírajícího je náboženství. Náboženství jest ohnisko, jest ústední pramen, z nhož u Masaryka všecko vyvírá. Masarykovo náboženské pesvdení nebylo vždy stejné; založeno je, možno íci strun, na víe v Boha a na víe s nesmrtelnost duše. Jak dospl a ustálil se na víe v Boha, o tom se tenái mouhou pouit na výklad dra Waltera Schmidta v Besedách asu (. 20 a 21 roku 1906). Toto pesvdení nutí lovka podle Masaryka, aby na zemi jednal tak, jako by stál ped oima božíma, které na nho hledí. Pesvdením o Bohu je lovku vymen pomr k Bohu a sviU. Pesvdení, osobní zážitek je tu, ne víra v nkoho, kdo mi hlásal existenci jsnie
se
Mžeme
že bylo radost
—
n
boží.
Víry v nesmrtelnost duše Masaryk dospl hloubáním filosofickým. Není mu myslitelno, aby duch lidský mohl býti znien i s tlem. Tato nesmrtelnost je arci ist duchovní; filosoficky se ekne, že Masaryk
Z
této víry v nesmrtelnost duše plyne povinnost myslit s nejvtší úctou na vlastní duši a udlat ze sebe sama bytost co nejdokonalejší, co nejušlechtilejší a nejsilnjší. pamatopotom vat, že také bližní má duši nesmrtelnou a že jsi tedy povinen milovat bližního a dlat pro nho, co jen je v tvé mcci. tohoto názoru plynou u Masaryka všeje spiritualista.
pro
lovka
A
Z
94
—
projevy pro silné individuality. Silná osobnost se jinémru nemže pedat. Nerad bych mluvil o individualismu, proiože Nietzsche a konen Oscar Wilde byli také pro individualism, také Maisaryk radji mluví o silných individualitách a proto jako socialista není ani komunistou, ani kolektivistou. Každý lovk má vypracovat sebe k nejvyšším dokonalostem, protože již na zemi žije Masaryk je tedy lovk náboženský. Jak k tomu
cky
vn.
.
.
dospl, nemže býti zde vykládáno jeho knížce zda bych to dobe vyložil. boji o náboženství naleznou se vlastní jeho výklady. Už snadnjší je druhému lovku vybrat a shledat názory Masarykovy, které práv z jeho náboženského pesvdení plynou. To nové, ím se hší ode všech náboženských muž nám známých, na p. tCar-
svému
pesvdení
a nefvím
V
ani,
V
lylea, Dostojevského, Tolstého, jest, že náboženství jeho je podepeno vdecky a že je z nho odstranno všecko, co by odporovalo Návrat k náboženství Masaryk hlásal vždy, ale vždy také naznaoval (v Slovanských studiích a v Husovi koncem 1895), že tím naším náboženstvím dnes nemže býti historické eskobratrství, které bylo založeno na zjevení. Moderní lovk mít a má náboženství. Ale je pesvden, že zjevení a zázrak nikdy nebylo; je pesvden, že se nedá slouit, co hlásá bible a co hlásá
vd.
mže
vda; pravda je jenom ist vdecká, kritikou ovená a zdvodnná. Proto nám nestaí církve, ani nejpokroilejší církevní útvar: protestantství. To je základní zásada Masarykova, že náboženství nemže býti zalo^
ženo na víe, tím se liší zejména od Tolstého. Staí uili a slep dvovat, rozum prý je nedostatený, aby rozhodoval v náboženství. »Máme dvovat slovu božímu. Ano, já bych mu dvoval, ale to by musilo býti slovo boží, ale ne slovo papež a lidí, kteí se vydávají za vykladae a poslance boží.«
dvovat
—
95
Nejlepším náboženstvím je to, z nhož plyne nejmravnost, které mravnost utužuje. Nejvtší píklad isíéiio náboženství máme v Ježíšovi (uvdomní našeho pomru ke svtu, uvdomní smyslu života). Ale staré náboženství nám už nestaí, na p. uení o lepší
pomru
k chudým. Všecko se vymá vývoj vývoj dospl zejména tam, že náboženství založené na píkazu: Ty musíš viit! pokiádáme za nebezpené, nebo vedlo k zotroení duše i tla, jaké vidíme v papežství, v pravoslavném cesarismu i ve státním protestantství. nýbrž nevit ani soh^ am jinému, za to Ne
lásce k bližnímu a
vinovalo, tedy také náboženství
vit,
dobývat
si
;
pesvdení.
Z tchto zásad Masarykových vytrysklo uení jeho humanit jako náboženství dnešního lidstva a o humanit eské jakožto smyslu národníno života
o
našeho; ona nás dnešní lidi svazuje s historií eskou a vytvouje jednotnost, jako by národ byl jeden lovk, jenž žil v minulosti, jenž poád ješt žije a dále bude žít. Tato náboženská humanita má být národu pi veškeré práci ieho, velké i drobné, mravní direktivou s hlediska vnosti.
Tato humanita má a láska
vka
v
býti direktivou
i
jednotlivci: úcta
ped oima vnosti má se projevovat pomru k žen, dtem, rodin, pátelm
bližním.
Snadno pak
lze vj^odit z toho
rykv demokrat ism
a
u loa všem
názoru Masa-
socialism; nebo musí
nevážnost, ošklivost, hnus a špínu híchu, abych slova náboženského, když lovka snižuje Ihaním, demagogií, svádním k radikalismu, utlaováním sociálním. Tato úcta k osobnosti vlastní a cizí cíiiit
lovk
užil
Masaryka vedla
k ostatním jeho zásadám: pohlavní istot, nepožívanosti, abstinentismu.
9b
i
T. G. Masaryk je typ novodobého filosofa. Jeden z tcn, kteí snesli filosof z oblak mezi lid. iNeznám se dost v historii filosofie a proto nevím, neobjevují-li se u jiných národ filosofové Masarykovi podobní. nás je nesporn nový. Více než 25 let jeho života, prožAého nám všem na oích, svdí výmluvn o tom, že tak si starší generace filosofického myslitele nepedstavovaly. Masaryk nevyšel ze žádné filosofické soustavy a neskonil filosofickou soustavou, protože ani život svta ani život jeho vlastní není dovršen. Kdybych užJ pirovnání s echitektean moderním,, snad by bylo jasnjší, cd myslím. Moderní architekt pokládá za povinnost vytvoit nové, které by bylo výronem jeho vlastní duše a které by bylo pimeno
U
umní
a úelno potebám dnešní doby. Nebude tedy tvoit ve slohu antickém ani stedovkém od románského slo^ hu poínajíc až do empiru; tím není eeno, že on minulých sloh nezná. On je zná, ale nechce tvoit z historie, nýbrž ze života, který jej obklopuje a kterému zárove clce sloužit. Architektura opravdového umlce dnešního bude tedy dnešní a pro dnešní lidi a nemže být vyerpána nikdy, kdyby architekt celý život tvoil pro mnohotvárné naše poteby: kostely, divadla, musea, banky, nádraží, továrny, obchodní domy, rodinné domy ... až po hlídací bou" dy a náhrobky mrtvým. Nikdy nemže býti hotov, nebo život puí a raší a jeho rznotvárné, vera netušené
pro
poteby
lítací
umní
rostou
stroje!
—
Ale
zítra
už bude poteba budov
vytvoí-li
veliký
umlec
jisté
bude obecn pijato, jako byla pijata gotika nebo barok: položí vlastn jen nkolik zásad tomuto umní a dá methodu. zásadách a podle té methody mohou pokraovat žáci, ze sponaší doby, jež
V
lenosti jejich vznikne škola a na konec snad
— obecné
hnutí.
Takovým novodobým
myslitelem je
Masaryk. Své 97
myšlení
thod
filosofické,
minulosti,
na myslitelích medo služeb moderního lovka.
vyzkoušené
dal
i
Názory své založil na pozorování všech velikých mya zárove na zkushtel, spisovatel, politik, šenosti vlastní. Poteboval filosofie pro sebe jako lovk 19. století, a co uznal pro sebe za nutné dobré, •pedložil nám všem. Nemohl býti na pr. živ bez náboženství, a proto myslil o náboženství a bral se k podstat jeho; dospl však také pesvdení, že náboženství není odbytá vc, že nebylo jen takovým stadiem vývoje lidského, které pozbylo existence, jakmile pišlo stadium vdy. Ovšem, jaké nákoženství! Takové, které se vyvíjelo souasn se všemi obory duchovnáboženství humanity! ního a kulturního života:
vdc
i
—
O
Dána, Vlacha, tom mže filosof pesvdit Angliana, a všichni pijmou náboženské náRusa i
i
eský,
zory jeho. Masaryk je však myslitel a proto pemýšlel o vci se zrakem upeným na skutené pomry, které ho obkliovaly, na svj národ, na jeho minulost a pítomnost. tu jeho myšlení pibíralo nové složky, z nichž potom vytváily se náboženské zá-
A
eské. Methoda zkoumání zaínala realisticky ohledem na život proudící, ne na historii skonila však navázáním na eskou reformaci, protože se ukázalo jasn: budeme-li živi nábožensky tak, abychom sloužili humanit, není sporu mezi naší pítomností a minulostí, protože duch eskobratrství smoval k týmž cílm a peloží-li se duch ten do nové eštiny, je to konec konc humanita eská. Stejným postupem Masaryk ešil filosoficky problém malého národa; všichni malí národové mohou pijmout stžejné jeho názory, jak a ím zabezpeují svou existenci; po té všeobecnosti však Masaryk zbudoval specielní problém eský, problém eského národa. Stejnými pochody postavil nám ped oi svtovou otázku sociální; dovedl ji však vymezit tak. abychom my echové
sady s
;
—
—
9S
em
spoívá naše eská otázka sociální, poznávali, v která je jiná než u národa nmeckého a vbec pro každý národ jiná. Tak Masaryk filosofoval o slovanské otázce, o soužití s Nmci, o eském umní, o eské akademii, o eské universit, o eském studentonás se s povi. o všem, co pinesla zloba dne. átku hledlo tak udiven na toto eské filosofování, .
U
.
že se
mnohým
Ano,
lze filosofovat o
by to ani nebyla filosofie. pojmu apriori: ale o eské otázce filosofovat! Kdo to jaktživ slyšel? Bylo mnoho lidí, kteí ani nercKvalovali, že filosofie nová, Masarykova filosofie, vzdává se vysoké ei vdecké a promuje ji v lidovou, že z pitemnlých problém zdálo, jako
e—
metafysických
a filosofitjší telné
i
—
ím
byly temnjší<, tím se zdály tžší problémy velice srozumi-
stávají se
lidem bez doktorát filosofických. Myslili, že
Masaryk se proviuje na vznešenosti filosofické kathedry, když strhuje svou vdu ped zástupy lidu, shrokonec konc pišli máždné na p, i v hospodách. nkteí, kteí vbec nevili, že by Masaryk byl filosof. Je prý žurnalista, a co hlásá, jsou nápady žurna-
A
listické.
My
jsme T. G. Masarykovi vdni za to. Mohla-H vykonat nco dobrého v našem národ, bylo užitené, že ji Masaryk vyvedl z poslucháren universitních také na ulici, do rodin a do spoleností polifilosofie
tických.
Když rozšíila svj vliv, tím se nesnížila. A vdní, umní pemýšlení do kruh nej-
rozšiovat
i
k zásadám demokratismu, jenž v takové obsažnosti ješt nikdy nebyl hlásán v národ našem jako práv Masarykem. Filosof oblékal asem šaty žurnalisty na sebe. Masaryk zaal Athenaeem, pokraoval i v ase, založil si Naši Dobu a kde mohl, vyhledával denní tisk! Žurnalista! Ale jak on hledl na povolání novodobého žurnalisty! Napsal o tom nkolik slov do Pražské širších náleží
90
.
»Paiacký ekl hned je hybnou silou doby nové; je žurnalistika síla a mcc ohromná, ale práv proto je ohromná také její odpovdnost za absolutismu církevn státního dob staré Lidové Revue
(únor
1
906)
Ití46, že vedle národnosti
'r.
:
veejnost
—
—
V
.
.
byla kritika jen s kazatelny a v literatue; s kazatelny se pravidlem kritisovali jen ti chudáci, kostel napomáhal ku poslušnosti v zájmu mocných a vládnoucích; na ty mocné a vládnoucí se kostel neodvažoval. Dále
vdecká, umlecká a literární; vda, umní a literatura samy stávaly se kritikou života spoleenského, propukla proti starému ádu a životu revoluce hlerární v nejširším slova smyslu. Ualším vývojem byla revoluce politická, jejíž podstatnou ástí byk kritika žurnalistická. Ir^rcto veejnost, žurnalistika charakterisuje dobu novou a tou novou dobou do veliké míry sama je.« Moc žurnalistiky je až závratná. Ona pracuje k tomu, aby všecko konání, dobré i zlé, bylo veejn kontrolováno, v je veliký pokrok nad dobu starou a zárove svdectví, že naše doba není mravn tak slabá, jak zpáteníci strašili a straší, nenepotebuje tutlání a tajných kabinet, chvtré (i hloupé) diplomacie a zákulisních prostedk. Žurnalistika slouží ideám a programm, slouží všeobecnému vzdlání, nebo popularisuje a rozšiuje vdomosti, slouží obchodu a financím. Ani netušíme, kam až a jak se vyline. Proto profesor, filosof, hlasatel, politik, a vším Masaryk nám je, chápal se žurnalistiky rád a a jest i hrd na svou innost žurnalistickou. To je také to nové, co jej jako novodobého filošla kritika
emž
bo
ím
vdom
sofa charakterisuje. Filosofie jeho nezstala
uzavena
jen
poslucham,
kteí zaplatili kolejné a mohli se kochat výkladem o pocitech, pedstavách a citech, kteí se obdivovali, jak uitel dovedn vykládá barbara a celarent a kreslí na tabuli kruhy a kroužky logické. Naopak ti postaveni i
100
život a jeho otázky: praktická filosofie Mabyla skuten kritikou a návodem života. tím více národu, celému Masaryk jako f'losof pedestel ped oi všechnu Din^st života moderrí^o ^ s^eciálnícli úkol eského lovka v moderní dob. Žádné s^^ustavy a so^'staviky, nýbrž denní vci, asem »velil^é baná^nrsti«, plán života s'^tikromého veejnébo; vždy skládá se ze samýcb m^-likoslí a ien správným jich srovnáním stává se náš život posláním. byli
Ded
saryl<'ova
A
i
Dvra
v budoucnost.
Pehlížíme-li život T. G. M??aryka od roku 1876, kdv poneiorv cbot)'l se péra, vidíme, že za tch 34 let vykonal ohromnv kus práce. práce takové, j^kou se pro náš n'^rodní ž'vot nemže vvkázat žádný ieho
A
pedchdce.
ie^o bylo vvsloveno iiž v vykoulil hdstvo? Ani politik, ani ?ni soci-^lista, ani dem^orog. T«st jak se Kristus v oné dob. ryn\ tirozbouené, vzdaluie vší nnhtiky; bývplo 7Ískati mvsli politlckvm a socialistickým podncováním! On však požaduje zdokonalování povah. Dožaduie prohloubení citu: chce, aby se lidé ítili dobrvmi, nebo ví. že jenom tím naleznou uspokojení duším svým.<'< Ale M?sarvk octl se v provdu života národního a dostií se do víru života literárního, v'^ecké^o. pnr'tV'ého a sociálního, pracoval o pochopení i všech tch denních otázek a ze všech obnr složil nám organický program, životní. Snad tím opustil svou zásadu hlavní^ Ne. Slyšel sám otázku Poch^Kovanoii co s tím CesVvm bratrstvím a náboženským problémem vbec, když máme praktické úkoly národnostní, hospodá^ské a politické. He-ílo života
Sebevražd. »Kdo národní hosnodá, opravdu velkolepé, cVv a sncáln tak jak lehké by mu
;
101
A
odpovdl: »Kclo pak
tvrdí, že hospodáské, polia národnostní otázky nemají dležitosti, veliké dležitosti? Sám jsem byl v parlament a nenapadlo mine tam mluvit o otázkách náboženských pímo. Chelického Sítí Víry neopraví se pístav holešovický; avšak ani literaturou všech naš ch liberálních poslanc 1 voli neuvaí se korunovaní hostina státoprávní.
tické
Nemám nic proti politice, nic proti ale mám pesvdení, že všecko to
hospodaení
atd.,
snažení musí mít
hlubší a jednotný základ, a že základ ten naŠi buditelé
m!i. Tvrdím pouze,
že
nynjší veejné a namnoze
a proto nevydatné; tvrdím, že je také neeské. Žádný slušný lovk nebude své nejhlubší životní pesvdení co chvíle pi každé malikosti vykládat, ale každý slušný lovk takové pesvdení má a o usiluje. Obas pravd musí dát svdectví výslovn, obyejn však se pesvdením svým bude ídit a spravovat. nikdo z nás není v pocbvbnosti, jak má posuzovat lidi. kteí jednají v m.alikostech) podle toho pesvdení a kteí (i jednají bez nho, dnes tak, zítra onak, jak náhoda dá.« Životní názor Masar^^kv je náboženský. uprosted rachotu stroj, vavy uliní a zmatk spolenosti dovedl hlásat humanitu, cítit srdce lidské a vit v idealismjs. v prozetelnost djin a v božský smysl svtového poádku. Proto všechny knihy psal, jako by konal dobrý skutek. 1
literární
usilování
je
povrchní
n
A
Ont
Vil
Ale Masaryk nebyl trpný proti zlu. Tím mén, když pišel do tak zoustošenvch. jaké byly u nás v 80. letech, do citové rozbedlosti -x pec surovosti. ifo anarchie polické, do bezradnosti, v níž se staí vdcové odvolávají k nejvyššímu soudci k národ-
pomr
—
nímu^ instinktu. Snad je národní instinkt síla drahocenná, ale »"odIe každé osychologie instinkt sloužit; musí rozumu, cílni kdo tedy dovolává se našich národních instinkt, cíle ty musí pedpokládat, nev-
—
102
«
že ty slepé inínkty samy sebou vedou k cílm. tehdy skuten praMasaryk zaal dlat poádek. coval veliký jeho rozum na odklízení všeho, co bylo í-li,
A
nahodilé, nezdravé a nepravé, zeiména všeho, co bylo lživé. Tehdy skuten kritika ieho bývala neúprosná a niivá. Nepracoval homeopatickými dávkami, nýbrž plál hnvem a svou rozhorlenou výmluvností. Povýšil
—
soudce rozum, chladný, ale pravdivý rozum, toho vzniklo veliké nedorozum.ní. Bylo by nesnadno spoítati kivdy a lež, které na jméno jeho padlý: on napsal spis proti sebevražd a byl nazván filosofem sebevraždy, t. i. hlasatelem jejím; zahájil svou innost na universit bojem proti skepsi a byl vykien za skeptika a nihihstu; on zahájil v první veejné pednášce boi proti náboženské lhostejnosti a byl vykien za nežnaboha; on potíral nejnebezpenjší naše nepátele Víde a a^byl vykien za c. k. Rakušana;' on naplnil pojem echa a vlastence hlubokým obsahem myšlenkovým a mravním a pl života skoro hloubal o eské otázce a byl vykien za vlastizrádce, kosmopolitu, internacionála; on se postavil na odoor v zájmu národní cti proti pove rituální a bvl vykien, se zaprodal židm dlouhá by to byla litanie: nebylo a nebude však vtší kivdy, nežli když tento náboženský lovk vykien byl za travie miládežé, za mUŽe obírajícího národ o ideály, za studeného inteléktualistu, který žije z rozkoše svého mohutného rozumu. oece nebvio idealismu krásn j š í h ó, nežli jakým vyniká perioda Masarykova psobení mezi námi. On je tvrcem idealismu, nového idéalismu, založeného na rozumu. Idealisticky psal i. všechen život jeho byl idealistický. Spíše by pravdu, kdož z pátelské shovívavosti nazvvali ho vštcem a snílkem, iemuž národ teprve za sto let porozumí, nežli ti, kdož stavli se proti nmu jménem --citu, za
a z
ím
—
ž
A
mh
...
T. G. Masaryk vbec
ie duchem skladnvm. svnthebudovntel a tvrce. Neorávem Mpde'^o na nho iako na obr^zoborce a na kácee model. Každv stavitel, ienž buduje nová stavení, musí boit stará z,puc^elá a musí orJl<-h'zet zvtralv, obvzdnv n'm. na této innosti utkvly krátkozraké a tiroé oi lidí Drec tobo budování iiž u Masaryka nevidly. od rukopisného boje i oed ním, jak idou díla jeho za sebou: Selbstmord. Hume, Pascal, B"cVle, s^u-
c^ým,
A
—
u
A
O
dl
^«nickvcb, Konkrétná lo«?ika, Ces^^á ot^^ka, Hu
né lán' živoiu
brž
.
pros..
moderních chápal
i'
nové hodnoty
r
e^^ce nebyi'^
skerosi
proti ní,
On
iii.
lidí,
pronikl
a oositívrtí
nr-víy, plné
M^s^rykovi úelem, nýnríriny
sebevr^7'=>^'^nosti
na závr hledá nroti ní lék: on moderní a pece podal ^lik námitek ale
že mo^l íci:
Hume nemá
pravdu,
asoo
ne
on v Konkrétné locr'ce dal rplmi kni^-iou návod k harmonickému V7d2láváni. o d^lsír-h knih'c'"' ciní nemhiv. Kdvbv nic ííného n«»byl ná^'^d" naos^l než úoln<^u:
eskou
otázku. Jana Hus^. K. M?ivlíka
Otázku
sociální, mu'5'li bvc^oTn íci. že místo pc^vrženvch rukonis Dostavil národu na oltá abvch užil staré fraseolo^i'*'^ eskou reformaci, že dal každému inteligentnímu '^hovi do rukou komp-a!; životní, a že T5ro všeckv d^lsí potebv, které sn^d písti doba a
iest pinese, dal nám zásady a že boural, boural vci, jichž vem
by
osprave-^lnit, jak pravil
methodu.
Jestli-
?m r^be nedovedV
Mazzini o Carlyleovi,
ale
br'doval dobro.
My stu a
On
v Masarvkovi oslavuieme nyní v^lí^ého tvrce.
sám
Tím zárove utele
vyslovil
dvru
to nepoc^ooe^í oráre ieho
ideali-
národního. v budoucnost.
Dvm,
že
nestane po^^nánínri a doznáním nedostatk našich, n'^bo kdo nedomyslí statky ty poznal a pccítil, 104
—
—
bude
je
odstraovat.
On
dobí
myslí také, kclyby lidé tak zvaní hodní a lenoši, že zlých by už nebylo.
nebyli
Je pravda, mnoho se polepšilo v živol eském pod vlivem Masarykovým, ale dvry v budoucnost máme ješt málo. Bludy a zloba, vštípené mocnými kdysi protivníky takka celému národu, proti nmuž Masaryk stál osamocen uprosted jen hrstkv oddaných stoupenc, ty budou psobit dlouho v tle národa, nežli jed bude nemilosti, vstebán. Pvodcové oprav bývají vždy ale T. G. Masaryk byl pvodcem duchóVní revoluce. Jsou mnozí, kteí už dávno v.5^'^*^^v-nevédom^ pobuky pijali jeho nábory, a oece jmép ii?i
vlastn
--'
-•^"
doasný
V
pozdji nebude piiiímán. Pijde as, a dlník pocbo-^í, že Masaryk bvl tvx^m nového ide^lismu. Teprve tím r>ochopdním nalezen bude k!í k pochopení celé jeho ostatní, smíme íci, požehnané innosti! je jist
kdy
venkovský
i
a
tená
—
»Mnž, který má odvahu myslit samostatn, prok?.zuje lids^fému poVoIení velkou službu. Že nvpí íe tak poídku lidí, kteí si dovolun odchv^rié mínní, jest nebezpeím naší doby.
A
století.
co
my?
Má
Masaryk žáky? ekl bych, že nemá: hýt jeho žákem, k tomu hv bylo potebí muže stein mo^^utného, a tak úrodná zem eská není. Má však ctitele a stoupence,
kteí za ním jdou.
Když
si
teri
a
onen 105
ást uení jeho, má ho dost pro svou obsažnosti a úplnosti nikdo nebude Masarykem druhým. Ale on pracoval mnohdy jako veliký tvrce: asto jen doteky a silnými rysy vyjadoval své myšlenky; mnoho naznail a nedopovdl, byl neneml kdy; urovnaný a drsný, nkdy i temriý možno tedy dopracovávat a pokraovat. z nás vybere jen
práci.
V
té
—
Masary^kovo jméno v cizin 1909
Kdyby ty kapitoly, nám Masarykovým r.
— 1914.
které jsem psal k 60.
1910,
mly
narozeni-
být životopisem, za-
sluhoval bych dojista pokárání. Byl by to životopis mezerovitý. Moje knížka tehdejší byla pokusem o po-
dobiznu Masarykovu, toho Masaryka, jak se jevil nám ' l:dem domácím. Oslava šedesátých narozenin sama doplnila" óraz velmi podstatn. Hlasy novin a hlasy vynikajících pedstavovaly jakousi bilanci psobení Masary-. hova od r. 1882. Muž starší nežli Masaryk, ale muž stranicky nezaujatý, dr. Zeman (Antal Stašek) napsal k Masarykovu jubileu: »Ani nepítel nemže Masarykovi upít, že dal našemu veejnému životu v posledních 30 letech zvláštm' ráz, který pes všechno protivenství, jakého zakusil na poátku svého psotení, zapouští pomalu, ale jist své koeny do eské pdy. Mne zajímá z jeho mnohostranné psobnosti nade všecko jiné hluboká touha vyhledávat pravdu a pravdu 'u bezohledn vyslovovat, byla sebe trpí, sebe bolestnjší Jsem nepítoel autorit a cením na Mararykovi práv ío, že v dob, kdv veškerý náš veejný život úpl pod jejich úmornou tíhou, v dob, kdy politický katechismus byl posvátným alkoránem pokropil je kropáek Tu zásluhu Masarykovi neupe žádný historik, že povaliv autoritativní zásady, posunul o hodný kus ku pedu veškerý eský život. Ve
mj muž
i
by
.
.
.
.
.
.
.
.
.
tom
smyslu n í m,
byl
Masaryk živlem revolu-
by
sebe více se proti tomu vzpíral a tvrdil, že ieho psobení v letech 80. bylo pouhou uspíšenou evolucí daných pomr. Nikoli. Podvrátil z koene vtší ást tehdejších názor a uinil to, se obecné íká »zrevoIucionování duch«. Zrevolucionoval
emu
—
nejen mozek, ale
i
srdce.«
Roku 1910
bylo konstatováno všeobecn, že vliv orof. Masaryka na náš veejný život byl veliký a da-
žádného vrstevníka nemohl se s ním spisy, psobil svými pednáškami ve škole ped širokým obecenstvem, psobil svou politikou v parlament za hranicemi. oboru vdeckém nebylo žádného, aby dc nho nebyl zasáhl. Zjištn Masarykv vliv ve filosofii, v historiografii, v lilekosáhlý, že vliv
mit. Psobil svými i
i
terární
l^"5torii,
V
v kritice literární, v krásné slovesnosti,
ba i v :dním hospodáství. Oživen byl zájem o eské djiny, zejména o reformaci, etl se a vydával Palacký, došlo ke studiu našeho probuzení a k rozsáhlým publikacím o vbec, o Dobrovském, Jungmannovi, Šafaíkovi^ Pelclovi a j. zvlášt, došlo k vydání spis Havlíkových a Smetanových, jakoby se byly otevely staré poklady v zemi ukryté. Literatura se rozhojnila, nové organisace zapustily koeny. Povznesena byla všeobecná úrove našeho mvšlení a všechen život veejný dostal jiný ráz. nebo Masaryk zrevolucionoval hlavy i srdce, provedl prost onu du)
nm
chovní revoluci, o níž Havlíek kdysi jen snil. Masarykv program národní pekonal krisi národní a vychtl nebo se bránil. Veejný vedl národ z krise, život, jenž úpl pod autoritami osobními, osvobozen ze žaláe, a autoritou stalo se jako dlouholetý
a
vze
jen
V
pesvdení opatené dvody, dvod
nroti
dvodu.
celém našem život nastaly zmny. Nebývá každá zmna pokrokem, ale zmny zpsobené Masarykem 1117
byly všecky pokrokem. Masaryk se
stal
mezníkem:
jiný
byl život v národ ped ním, jiný do nm. Význam a vl v t^kovvch silnýcS duch nemíí se jen tím, kolik získali píívrženc, také tím, kolik mli odprc. Ze vzájemného zápolení vyrstá nová, bezpená pravda. Masaryk stal se kamenem, o njž se rozráželi lidé. Kamenem, jehož nebylo možno ^obejít, jehož nebylo možno nedbat. Každý mvsiící musil se s ním vyDoádat. Masaryk prost zmnil smýšlení svého národa a dal mu nového ducha. 60. narozeninám Masarvkovým wdán památník jeho ctitel a žák. Není jediného projevu v té kn'ze, abv nebvl vyznáním, že Masarvk pvodci jeho dal nový smr života. I tenkrát, když tento smr znamenal nesouhlas s Masary-
ech
K
kem.
M?saryk m^l led a
stal
mohutnvm ledoborcem,
se
uvolnil
jenž orolá-
dráhu tm, kdo jdou a pijdou po
nm.
V
as Masarykovvch 60. narozenin má vvznavce neien v zern'ch
IVIasTyk
tá ie k nim ských.
i
ukázalo
že
se,
eskvch. DoíSlovensko, nýbrž ve všech zemích slovan-
Hru'í slovenské, zahájené Tnln^ísí generTÍ. která rok" 1898 zaala wdáv^t msíní c^-^od^s 1 ^ s. bylo dí^í^m M^sarvl^ovým. Tpsthže na snme uherském ooátkem dv?c^tého s^-oletí objevilo se š^st msl^nc slovensko' ch, kde po 30 let nebvlo jediného Slováka, to hvlo dílem Masarykovým. tom vydal svdectví dr.
H
i
O
Vávro Šrobár. Dr. Štefánik bvl také lenem té generace. Ale pojednou eská veejnost zvdla, že vliv Masarykv pocítili Rusové a Rusíni a na j:hu všei
cky slovanské vtve: Slovinci, Charváti
Hermann Bahr
i
Srbové.
Když
po Dalmácii, užasl, že tam skoro každé dít znalo jméno Ma-
vídeský
spisovatel
sarykovo. J08
•
.
.
cestoval
)
k tomu teba vypravovat obšírnji Masarykova poslancování ve Vídni. "Když Masaryk vstupoval 1907 do vídeského parlamentu, byl jeho smr k Rakousku jiný nežii 1891. Tenkrát Masaryk byl Rakušan a dlal rakouskou politiku. Zdálo se, že osud eského národa je navždy když tak, eský politik musil svázán s Rakouskem. mít zájem na tom, jaké to Rakousko je a bude. Vyslovil se v rozkiené tehdy ei strakonické ( 89
Jak
se
to
stalo,
události z druhého
A
1
1
pro rakušanství: pro kulturní a politickou práci, která je v souhlase s naším lidem: povznést Rakousko a jeho správu. Na výtky, že nemáme mít zájem na Rakousku a že nám po ostatních rakouských zemích nic není, Masaryk odpovídal: Na tom nám musí záležet, aby Rakousko se stalo státem moderním, pokrokovým ponvadž žijeme. a demokratickým, když v parlament je hlavní oporou demokracie proti absoluživly, s nimiž tismu, Masaryk vždy shledával v by cc'iové mohli pracovat o reform. Tak také smýšlel, když se r. 1900 zakládala jeho strana. a bez výhrad. Politický program strany lidové byl positivním programem r a ko u s k o- e ský m, program otevený, ne politika na schovávanou. To si nesmíme zakrývat. Masarykova positivní politika nebyla však nikdy oportunismem. On se nikdy nevzdával ani vlásku ze
A
nm
nm
Upímn
svého ešství na prospch rakušanství.
Žádal, aby
nás echy Rakousko pijímalo takové, jací jsme a ne takové, jakými n á s c h c e mít. To stanovisko pozdjší politika positivní opouštla a dlala ústupky z pokrokovosti i demokratinosti. Od r. 907 Masarykv pomr k rnonarchii a dynastii krok za krokem se mnil. Mnil se v nenávist a v úsilí otásti tou prohnilou budovou. Zprávu o atentáte sarajevském pijal s úsmvem a radostí sotva tajenou. Když v letech 1909—1910 Masaryk provedl 1
109
podkop pod rakouskou zahraniní politiku, docílil také toho, že jméno jeho stalo se známýnr v celé Erovp. Byl to po dlouhých letech první ech, jenž pohnul politicky. Evropou Ale jméno Masarykovo rozletlo se po Evrop také
—
— vdecky.
To
uinil jeho spis
Rusko
a
Evro-
takoka v pedveer svtové války a jenž p se stal takoka rukovtí k poznání tch událostí ruských, jež v první a druhé ruské revoluci 1917 otásly myslemi všech souasník. a,
jenž vyšel
Vda
politika to tedy byly, jež upravily cestu Mai sarykovi, když 18. prosince 1914 opouštl Prahu, aby v cizin roznítil boj proti Rakousko-Uhersku a aby na jeho rozvalinách obnovil eský stát.
110
OBSAH Dtství a jinošství MasaryLovo Masaryk gymnasistou Masaryk posluchaem university Od doktorátu do píchodu na pražskou vers
i
t
u (1876
—
3 14 ?1
uni44
183^1
Masaryk vPraze
53
..Ijdikertu,
ohavnýzráde"
Hiisneriáda
r.
7i
1899
85
Sai.-'ostatná;-olitickástrana
D
v
r
a v b u d
ou
c n o s
Masarykovo jméno
89 lOl
t
v
cizin
1909
— 1914
.
.
1
06
.,
:
8
Denisovy spisy Z doby válené: lim
lliniiiiilllliini
iiiiiiiiiiiii!iillllliiiii||l'iiiiiiillllll!!llllliiiiiiiiiiiiiiiillllliliiiiliii
v autoriso váném pekladu Jind.
III
prof. dra.
Vanury
S
vydává podepsané naUIadstelatví v
následuj'nm
2 2
poadí 1.
Otázka rakouská. Slováci. úvodem
prof Dri. J
Vanury.
S obšímým
Výti^li
K
12-
J|
—
8
venko\ K 12 60. Velkíi Sr.-sko, \M tisku). St^irka lánku z „La nation tchéque". na
7..
3. 4.
ei Denisovymonde slav
a druhé rláaky z
tioa tctieque". ,,Le 5.
Némeckoamir.
6.
Válka.
\
«
ns-
atd.
i
peklad
[Vlastni
'
„La
S
prof. Dra. J.
Vanury.)
g
První president republiky esko-sloven&ké
T. G.
8 Aut.
peklad
MASARYK
Vanury. — Výtisk K 90'— mimo Prahu 95' — K.
dra. J.
Objednávky vyídí každé knihkupectví nak adatelslvi
Šolc a
Šimáek.
spol. s
r.
Jerusalémská
Tiaíkem Tk. Venty, sp.
s
r.
o'.
o.
i
pímo
v Praze-Il
11.
v Praze-I., Bílkova
17.
.
.
.
MILÉ KNIHY sbírka zábavné etby pvodní i pekladové, obsahující pouze díla cenná obsahem i správa
ným 1.
a
jazykem, v pestrém výbru.
Tereza Nováková: Z lidu a pro
2.
Za
života lidového. 3.
4.
Povídiky ze
:
:
5. J.
7.
lid.
r60.
Nové Herrmann Ti povídky kratochvilné. vydání v tisiku. Za K 2 40. K. Handzel Svétélka v pítmí. Deset povídek z krásné Ignát
zem. Za K 6.
K.
150.
Krušina ze Svamberka
:
Veselá ítanka. Za
K
1'60.
šl. Polenz Sedlák Bihtner. Hluboké dílo moderního romanopisce nmeckého. Za K lO'—
V.
:
Karel de Wetter Náš praddeek. posledních cop. Za K 4'— :
Romance
z
doby
J. Marta Fiel Na elsaské pd. Tklivý román mateského srdce, odehrávající se na Žhavé ipúd národního zájpasu. Za K 5'—. :
9.
C. R.
10.
11. 12.
13.
3
Paxnti tchyniny. Peložila A. Volfová.
:
-.
Z vír a zátiší životních. Živé a zajímavé píbhy. Za K 2'40 Car Emin Vyschlý pramen. Za K 5.40. J. Krušina ze Svamberka Píhody vzrušující. Pestrá sms povídek z horního Pojizeí. Za K 4'—. Josef Havlík Z ovzduší pražského mí^istrátu. Za Josef Havlík
:
:
:
:
K 14.
Sns
K
Za
3.60.
Píbh
jednoho dne. Všední pražská Ignát Herrmann : historka z doby nedávné. I. vyd. rozebráno. 11. vyd. za K 6
—
15. Fr.
Horeka: Žena knzova. Za K 3'20.
Soka Šimáek, spoleaost Praha JI., Jerusalémská 11.
Nakladatelství
sr. o-
.
I
v Sebraných
j
I
JRMR HERBEMA HOSTIŠOV JANA dosud
I
i
I
spisech
2.
vydání
s
vyšly
krásné knihy:
tyto
PANGŠKY.
obrázky
Dílo ryze eské a naše, kniha vonící venkovem a jeho hroudou, román eské duše a eské pírody, tak jak jel mohl napsati jen spisovatel ryze národní a plný svérázu.
g
Výtisk
I
K 15*—, poštou
a
mimo
Prahu K 1575.
DO TETÍHO TVRTÉHO POKOLENÍ Tetí (konené) vydání. Díl
2 I g
I.
vdným posláním vn
Vzácná kniha, jejímž
je
ukázati skryté, ale živena svží pranaší sily, nezdolnost duše jádra nalidu, tíbené utrpením, ale i silnou vírou ve vítzství dobra.
mny
Išeho K
20*
—
poštou a
mimo
Prahu K
21*
—
_
Výtisk
B
Objed, vyídí kažHé knihkupectví
I
ŠOLC9ŠIIHiÍER.spoUro. vPRSZEil.,
,
i
JERUSHLÉMSKA
pímo
II.
I
nakladatelství
DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET PLEASE
UNIVERSITY OF
DB 217 M3H524.
dil.l
TORONTO
LIBRARY
Herben, Jan T. G. Masaryk, president republiky eskoslovenské
ují
«
>\
O hO
:Q.
=
0D co
O cc
"^^
o