Farní zpravodaj. prosinec Uvnitř tohoto vydání:

Farní zpravodaj

prosinec 2015

Uvnitř tohoto vydání: Vliv eucharistického kongresu v našich kostelích Čtvrtstoletí v Teplicích Vážený a milý otče Jane… Co se děje v neděli v kapli? – Varhanní naděje Kaple sv. Wolfganga završila turistickou sezónu mší svatou Vzpomínka na P. Jiřího Kabáta Osobní dopis Pavla Bělobrádka k událostem v Paříži Bývalá kaple ve Velvětech (Welboth) – Sv. František Xaverský …deník, co sám do něj psal Nabídka pomoci Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty Laudato si’ Z farní knihovny – Přehled bohoslužeb během Vánoc Betlémské světlo 2015 Akce farnosti

2 3 6 7 8 9 10 11 13 14 15 19 21 23 24

Vliv eucharistického kongresu v našich kostelích (pokračování z minulého čísla) V případě, že se podává pouze Tělo Páně, mohou si věřící vybrat, zda chtějí Eucharistii přijímat do úst, nebo na ruku. Žádný kněz nemá právo způsob svatého přijímání věřícím určovat či nařizovat. Pokud se podává Tělo Páně a Krev namáčením, je možné přijímat pouze do úst. Podávání na ruku i podávání do úst jsou způsoby, které církev zná ze své tradice, oba dva vyjadřují úctu k Eucharistii a oba dva vyjadřují prázdnotu (otevřené dlaně, otevřená ústa), s níž člověk očekává, že bude obdarován samotným Kristem. Někdo se sám pro sebe domnívá, že přijetí Eucharistie do úst je uctivější, jiný naopak vidí větší úctu v nastavené dlani. Na tyto preference má jistě každý nárok, není ale možné dělat z osobního názoru platnou normu. Při přijímání na ruku nastaví věřící řádně jednu ruku, druhá je podložená (pravák nastavuje levou dlaň nahoru, pravou podkládá a pak jí přijímá). Ruce drží ve výši hrudi, aby si jich podávající mohl všimnout. Zároveň je to projev úcty a vytvoření „trůnu“ pro Pána a Krále celého světa. Někteří přijímající mají tendenci brát od kněze hostii přímo do svých prstů. Není to správné a navíc je nebezpečí, protože hostie může upadnout. Přijímající poté, co mu byla vložena Eucharistie na ruku, jedním nebo dvěma malými úkroky poodstoupí stranou, tak udělá místo dalšímu přijímajícímu a beze spěchu si hostii druhou rukou vloží do úst. Nikdy však nemůže s hostií v ruce odejít. Při přijímání do úst otevře ústa a špičku jazyka položí na rty. Není vhodné jazyk příliš vyplazovat. U obou způsobů je třeba především nespěchat. Před svatým přijímáním ani po něm se nekřižujeme. Kristus je v nás, neseme ho v sobě, odcházíme hned na své místo a modlíme se mlčením či společným zpěvem. 2

Farní zpravodaj Teplice

Snad nikdo nepochopí následující část jako protiřečení. Platí výše uvedené o rovnocennosti obou způsobů přijímání. Něco jiného je však fyzická nebo zdravotní indispozice kteréhokoliv podávajícího. U (nejen) starších kněží se stává, že pro menší citlivost v prstech (často způsobenou zimou) mívají potíže podávat komunio do úst. Např. otec Benno občas prosí, aby z tohoto důvodu přítomní věřící přijímali na ruku. Zatím se setkává s malou odezvou. Není na tomto místě vhodnější ohleduplnost, než osobní postoj? V dnešním 1. čtení o Eliášovi a vdově ze Sarepty neubývá ani mouky, ani oleje. Je to jeden ze starozákonních předobrazů eucharistie. Přinesme tu trochu „mouky“, co máme a přinést můžeme (tzn. také snahu růst ve vnitřních i vnějších postojích ke svátostnému Ježíši), a zažijeme zázrak: přijímáním jeho Těla se budeme proměňovat k jeho podobě, budeme schopnější dávat všechno jako vdova z evangelia. Pak bude také pro mě i pro tebe platit poznání sv. Augustina: „Když přijímám eucharistii, měním se v Ježíše“. P. Václav Čunek SDB

Čtvrtstoletí v Teplicích Kdo a co? – Přece salesiáni a Salesiánské středisko Štěpána Trochty! Všichni tepličtí farníci ví, že ono čtvrtstoletí se letos týká především teplických salesiánů. Ano, na přelomu srpna a září 2015 uplynulo právě 25 let od chvíle, kdy z teplické fary odešli zatím poslední diecézní kněží – P. Antonín Audy a z Trnovan otec Jiří Kabát. Na jejich místa přišli otcové salesiáni – Petr Němec a Mirek Maňásek, záhy za nimi Jan Rob a František Pospíšil a posléze v roce 1997 i Jozef Kujan.

prosinec 2015

3

Stalo se tak tehdy po vzájemné dohodě mezi litoměřickým biskupem prof. ThDr. Josefem Kouklem a tehdejším salesiánským zástupcem provinciála Benno Benešem. Původní nabídka sice byla biskupem Kouklem směrována na klášter Osek, ale to bylo velmi rychle změněno na Teplice – Osek přece vždycky patřil cisterciákům. Všichni noví tepličtí salesiáni však také měli spoustu nových povinností. A tak se stalo, že na večerní mši svaté v Trnovanech se objevil jako jejich prozatímní zástupce další nový kněz – otec Benno Beneš. I jeho promluva po evangeliu byla jiná. Představil se a dvěma větami zdůvodnil svou přítomnost. Přitom také řekl asi toto: Jsme tu, abychom sloužili, ale sloužit budeme, bude-li komu sloužit. Služba ve farnosti předpokládá také zájem farníků o tuto službu, tak uvidíme. Hned po této mši svaté jsem otce Benna ještě v kostele zastavil, představil jsem se a jako farník jsem hned nabídl své služby a možnost osobního seznámení s tehdejším předsedou ONV JUDr. Jaroslavem Musialem. Ještě týž den jsme se sešli v mém bytě a druhý den poté na pozvání pana předsedy jsem vedl otce Benna na ONV oficiálně představit. Jen tak mimochodem – JUDr. Musial a Benno Beneš se navštěvují dodnes a jsou z nich velmi dobří přátelé. To bylo v srpnu 1990. Pan přednosta ihned navrhl umístění salesiánského střediska v tehdy ještě nezprivatizované vile v majetku státu v ulici Pod Doubravkou, a tak se práce salesiánů v Teplicích rozběhla naplno.

4


V polovině listopadu 1990, na svátek svaté Alžběty Uherské, řeholnice, v den konání poutní slavnosti v šanovském kostele se za přítomnosti litoměřického biskupa ThDr. Josefa Koukla šlo slavnostním průvodem do nedaleké ulice Pod Doubravkou, kde otec biskup požehnal a otevřel první salesiánské středisko v Teplicích. Všecko šlo ráz naráz. Mirek Maňásek a Petr Němec byli stále ještě na teplické faře sami. Ve farnosti měli na pomoc jen několik salesiánů spolupracovníků, avšak ti měli svá civilní zaměstnání a mohli spolupracovat jen ve svém volnu. Ještě, že se tehdy našli i mezi ostatním farníky další rodiny ochotné pomáhat se zvládnutím běžných prací na faře a v kostelích. Teplicko bylo salesiány „zabydleno“ již dlouho. Mezi salesiány spolupracovníky patřili již od roku 1982 manželé Milan a Marie Pekárkovi a Kristýnka a Jaroslav Janštovi. Také v okolních farnostech pracovali salesiáni kněží – všichni známe jména Rob, Hladký, Švec, Plhal, Čuřík, Hrbatý a další. Teplickým příznivcem byl již dlouho (od doby svého působení v Mostě) otec František Pospíšil, od roku 1992 dlouholetý ředitel teplické salesiánské komunity a později, po otci Hrbatém, i teplický vikář. Díky oseckému rodákovi Benno Benešovi se povedlo brzy navázat a stále udržovat kontakty s farností Volkach v Bavorsku v SRN. Za vydatné pomoci německých přátel z Volkachu se hned v roce 1993 podařilo zrekonstruovat budovu fary na Zámeckém náměstí v Teplicích a vytvořit tak základní podmínky pro život salesiánů. Práce ve středisku se rozrůstala a tak později, v roce 1997, přišli noví mladí salesiáni, Petr Šimůnek a Ladislav Nádvorník a později i Standa Jonášek. Salesiánská komunita v Teplicích se tak rozrostla na sedm členů. Také středisko mládeže rostlo. Nejprve se stěhovalo do Prosetic a před sedmi roky, v roce 2009, se dokonce rozrostlo o novou pobočku na sídlišti v Trnovanech. Po čtvrtstoletém působení na jednom místě se již dá bilancovat. V případě teplických salesiánů můžeme hodnotit jejich působení jen jako úspěšné. Jako největší úspěchy otec Benno uvádí především tyto: úspěšné působení ve farnostech, velmi úspěšnou práci Salesiánského střediska Štěpána Trochty a především stálý zájem o křesťanskou víru na straně dospělých, na straně nových katechumenů, zajímajících prosinec 2015

5

se o svátost křtu, a přijetí do křesťanské farní rodiny. To je nepochybně konstatování uspokojující, ale i závazné. Úspěšné jsou také nedělní dětské mše v Trnovanech. Stále působí i Brixiho komorní pěvecký soubor. Vznikl nový vokálně instrumentální hudební soubor Collegium hortensis. Nově byla ustavena a zdárně začala „farní“ varhanní škola mladých, v Trnovanech již několik let zdárně působí instrumentální schola především při dětských mších, konají se farní plesy (letos již osmý) a tak by bylo možné jmenovat i další farní aktivity, jako Dny teplických farností a mnohé jiné. Velmi významná je také úspěšná spolupráce s vedením města a s orgány státní správy na Teplicku. Po uplynutí prvého čtvrtstoletí se sluší přát teplickým salesiánům do dalších let ještě mnoho úspěchů v jejich dalším působení, především v jejich práci mezi mládeží v Salesiánském středisku Štěpána Trochty, ale také ještě více nových zanícených katechumenů i mezi mladými i dospělými. My farníci chceme a budeme v této práci rádi pomáhat. jš

Vážený a milý otče Jane, v těchto prosincových dnech je to právě rok od doby, co jsme Vám při příležitosti Vašich stých narozenin ve Farním zpravodaji slibovali, že Vám budeme u Nejvyššího i nadále vyprošovat ještě dlouhá léta mezi námi. Zdá se, že jsme prosili dobře – tedy pokud by Vaše zdraví a Vaše duševní svěžest měly záviset jenom na našich prosbách. Přáli jsme Vám prožívání dalších spokojených let mezi námi – a ejhle, první z nich už je za námi, tedy za námi všemi, včetně toho Vašeho prvního roku života po loni dosažené stovce. 6


Vy jste v tomto prvním „postovkovém“ roce dokonce stačil přežít v plném zdraví všechny ty oslavné ódy a gratulace i z míst nejvyšších, nejen od provinciála, ale také od senátora a primátora našeho města, stačil jste spolu s námi všemi slavit naši svatojánskou poutní slavnost a ještě mnohé jiné příležitosti. Nutno zdůraznit, že to vše v plné duševní svěžesti, kterou mnohé z nás stále tak překvapujete. Jsme všichni moc rádi, že toto všecko tak dobře zvládáte. Znovu Vám, milý otče Jene slibujeme, že budeme nejen prosit Nejvyššího za Vaše zdraví a další léta mezi námi, ale že budeme našemu Pánu stále moc a moc děkovat za dar zdraví a duševní svěžesti, který Vám stále dopřává a nám všem tak dává znát, že milost Boží se komukoliv z nás může projevovat i v tak bohaté míře. Moc se všichni těšíme, že tuto radost budeme moci spolu s Vámi sdílet i po celý další rok. Farníci teplických farností a členové redakce Farního zpravodaje

Co se děje v neděli v kapli? Už rok slýcháme při nedělních bohoslužbách doprovázených varhanami, že kněz vyzývá děti, aby se odebraly do kaple, kde je pro ně připravený program. Co se to tam ale vlastně děje? „Už více než rok připravujeme pro děti nedělní katecheze. Doplňujeme bohoslužbu, aby si z ní odnášeli co nejvíce i ti nejmenší,“ říká Eva Poláčková, jedna ze šesti maminek, které pro děti připravují hry a povídání, doplňující a vysvětlující Slovo Boží. Děti však přitom nejenom poslouchají, ale také se aktivně zapojují do práce. Ptají se a diskutují a tím více chápou to, co se v kostele děje. „Díky tomuto projektu vznikla v naší farnosti nová pracovní skupinka, která se několikrát do roka schází a pod duchovním vedením zajišťuje náplň nedělních katechezí,“ vysvětluje Eva Poláčková, jak funguje duchovní dohled nad celým záměrem. Nedělní katecheze v boční kapli probíhají pravidelně každou druhou neděli, kdy je mše svatá doprovázena hrou na varhany v trnovanském kostele Nejsvětějšího Srdce Páně.

Varhanní naděje Letos v září začal v trnovanské farnosti dálkový varhanní kurz pro nadšené amatéry, který vede Jan Ševčík, DiA, zástupce ředitele Základní umělecké školy v České Lípě. prosinec 2015

7

Jednou za měsíc nás navštíví a sejde se se zdejšími žáky, proberou něco málo z varhanní teorie i praxe. Žáci dostanou prostor předvést, jak se poprali s domácími úkoly z minulého měsíce a odnesou si další várku úkolů. Můžeme se tedy modlit za to, aby do budoucna mohla vzniknout živá skupina varhaníků v trnovanském kostele tak, aby starost o varhanní doprovod neležela pouze na jednom člověku. Věřím, že i nedávno k Pánu povolaná letitá varhanice trnovanské farnosti paní Jarmila Holanová svou přímluvou pomáhá tomu, aby ze Na kůru v trnovanském kostele právě seznamuje Jan skupinky nadšenců vznikla skupin- Ševčík, DiA, s rolí varhaníka při obřadech ka varhaníků naší farnosti. A proto mysleme na naše varhanní naděje, které máme v Kateřině Barabášové, Danielu Holubovi, Ondrovi Krutském, Evě Poláčkové a Tereze Slavíčkové.

Kaple sv. Wolfganga završila turistickou sezónu mší svatou Každý rok se na závěr turistické sezóny koná v kapli svatého Wolfganga pod Komáří vížkou mše svatá, během které se sejdou obyvatelé obou stran státní hranice. Stejně tak tomu bylo také letos, kdy se předposlední den měsíce října konala u příležitosti svátku svatého Wolfganga bohoslužba, která byla obětována za usmíření mezi národy. „Svatý Wolfgang byl biskupem v bavorském Řezně a kromě jiného i jemu vděčíme za ustavení pražského biskupství. V 10. století totiž území Čech spadalo pod církevní správu řezenského biskupství a svatý Wolfgang velkoryse 8


souhlasil s oddělením Čech od své diecéze, aby zde byla ustavena místní česká církevní správa. Svatý Wolfgang je tak také nám dobrým příkladem pro vytváření mezinárodní spolupráce,“ řekl k osobě svatého Wolfganga během svého kázání Jan Blaha, teplický kněz a salesián, který mši svatou sloužil. Již 15. výročí opětovného vysvěcení kaple po její celkové rekonstrukci účastníci bohoslužby oslavili za pěveckého doprovodu sboru Audite Silete Bohosudov pod vedením Ing. Vlasty Holíkové. Prostory barokní kaple sv. Wolfganga, patrona horníků, se využívají k výstavám, menším církevním slavnostem a ke společným setkáním obyvatel z Čech i Německa. Během zimních měsíců bude s ohledem na místní klimatické podmínky kaple uzavřena, ale všichni její příznivci se již nyní mohou těšit na jaro, kdy bude opět zpřístupněna široké veřejnosti. Rostislav Kadlec

Vzpomínka na P. Jiřího Kabáta Ve středu 18. listopadu 2015 to bylo právě 25 let od smrti posledního administrátora trnovanské farnosti před porevolučním návratem salesiánů do Teplic. P. Jiří Kabát přišel do opuštěné trnovanské farnosti asi 14 měsíců po smrti P. Aloise Švece z nedalekého městečka Jílového. První mši svatou sloužil v Trnovanech 5. července 1987 a farnost vedl tři roky. 17. července 1990 se s farníky při mši svaté rozloučil a odešel do Kadaně, odkud do Teplic přišel první člen salesiánské komunity po „sametové revoluci“, P. Mirek Maňásek. Otec Kabát si za tři roky svého působení v Teplicích prakticky ihned získal oblibu farníků, a to především díky své milé a mírumilovné povaze. Byl to velice moudrý a vzdělaný kněz. Vyznačoval se především svým ohromným myšlenkovým bohatstvím, které dokázal uplatňovat zvláště při svých promluvách objasňujících slova čteného Písma svatého. Každou z těchto svých promluv vždycky zahajoval několika málo slovy k přítomným dětem a teprve poté vždy velmi krátce mluvil k dospělým. prosinec 2015

9

Jedním svým počinem se však zapsal nesmazatelně do historie kostela v Trnovanech. Zorganizoval a zajistil vymalování kostela. Téměř 90 let stará malba už velmi nutně potřebovala obnovit. Téměř všichni farníci se zapojili do přípravných prací. Pro lešení bylo třeba vyrobit dřevěné podlážky. Doktor Ševčík pozval do Teplic svého bratra, který nařezal prkna na potřebnou délku a farníci se v hojném počtu střídali při stloukání prken na podlážky. Vymalovaný kostel dodnes připomíná působení P. Kabáta v trnovanské farnosti. Otec Jiří tuto akci nejen zorganizoval, ale také významně podpořil svými osobními úsporami. P. Jiří Kabát nepobyl v Kadani dlouho, zesnul čtyři měsíce po odchodu z Teplic – 18. listopadu 1990. Vzpomínejme na něj při svých modlitbách. Ib.

Osobní dopis Pavla Bělobrádka k událostem v Paříži Bratři a sestry, dámy a pánové, spoluobčané, přicházejí těžké časy. Teroristické útoky v Paříži vyvolaly v mnoha lidech strach a hněv. Strach je přirozenou reakcí, ale není dobrým rádcem a nesmí být životním postojem, motivem pro naše rozhodování a jednání. Nenávist nikdy není cesta. V následujících dnech budeme čelit jako lidé, občané a politici mnoha zkouškám. KDU-ČSL, Česká republika i Evropa v nich musí obstát. Už nejde o výsledky ve volbách, ani o získání pozic. Úkolem nás všech je obrana demokracie, svobody a lidských práv. Budeme čelit ohrožení extremistů zvenčí i zevnitř. Hrozbou pro Evropu a její hodnoty jsou právě všichni ti, kteří hlásají nenávist, neúctu k lidskému životu, důstojnosti a k právům druhých. Postavme se jasně čelem zlu, které přichází odjinud. Postavme se také zlu, které je mezi námi. Odmítněme všechny extrémisty, všechny nepřátele svobody a demokracie. Nenávist je otroctví, buďme svobodní. Zůstaňme demokraty. Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL

10


Bývalá kaple ve Velvětech (Welboth) Tamní kaple Panny Marie byla renovována v roce 1933 a zbořena po 2. světové válce. Stála uprostřed rozlehlé návsi vedle stromu, po pravé straně malého pískoviště. Šlo o malou, velmi pěknou a malebnou kapličku se čtyřhrannou věžičkou. Nad vchodem byl nápis Ave Maria. Kaple patřila obci Rtyně nad Bílinou.

Zaniklá kaple na návsi ve Velvětech (z knihy F. Sitteho: Na slunné straně Milešovky)

Interiér kaple (zdroj: www.znicenekostely.cz)

Sv. František Xaverský Kdo chce sledovat životní cestu Františka Xaverského, musí napřed navštívit místo, kde přišel Francisco de Yuso y Xavier 7. dubna 1506 na svět, hrdý skalní hrad v Javieru v Navaře na severovýchodě Španělska. Původ této pevnosti sahá do 11. století. V současné době patří Castillo k velmi navštěvovaným poutním místům Španělska. V Palacio nuevo (v novém paláci), který byl přistaven kolem r. 1500, je rodná světnice Františka Xaverského. Ze zámku Javier vedla cesta mladého Františka v jeho devatenácti letech na studia do Paříže. Zde poznal Ignáce z Loyoly. Bylo to setkání, které ovlivnilo Františkův život rozhodujícím způsobem. V roce 1534 složili Ignác, František a čtyři další druhové v kapli P. Marie na Montmartru slib sloužit nadále Bohu v chudobě a čistotě a působit prosinec 2015

11

jako misionáři. O tři roky později, 24. června 1537, přijalo šest mužů společně v Benátkách kněžské svěcení. František následoval Ignáce r. 1538 do Říma a podpořil zakladatele jezuitského řádu při sestavení první řadové konstituce, která byla 27. září 1540 potvrzena papežem Pavlem III. Pak se cesty těchto dvou světců rozešly. Z pověření papeže Pavla III. a portugalského krále odešel František o svých 35. narozeninách do Indie. V Goe započalo jeho působení misionáře, které bylo do té doby ojedinělé. V prvních dvou letech působil František mezi lovci perel na jihovýchodě Indie. Koncem roku 1544 pokřtil v jediném měsíci kolem 10 000 rybářů. V roce 1545 se vydal misionář opět na cesty, z Madrasu odjel do Malakky a potom k ostrovům Moluky. Všude se ujímal pohanů i novokřtěnců ponechaných bez vedení. Zakládal misijní stanice tak, aby fungovaly i po jeho odchodu. K tomu získával domorodé pomocníky. František Xaverský referoval sám v dopisech Socha sv. Františka Xaverského v obci Zboží do Říma o svých zkušenostech, úspěších (místní část Dvora Králové nad Labem) i prohrách. Od r. 1545 byly všechny jeho dopisy tištěny a rozšiřovány po celém Západě. Těmito zprávami vyvolal misionář v evropských zemích pravé misijní nadšení a stal se vzorem pro tisíce horlivých následovníků. Když se František vrátil do Malakky, dostal zprávu o objevení Japonska. Již za půldruhého roku se vydal na cestu. Asi rok působil v Kagoshimě na jižním cípu Japonska. Ve velmi krátké době se naučil řeč. Brzy i zde založil křesťanskou obec, sestávající ze 100 pokřtěných. V r. 1550 se snažil vykonat návštěvu u japonského císaře, ale ten ho nepřijal. V listopadu 1551 se František vrátil zpět do Indie. Tady na něho čekala radostná zpráva. Řadové společenství jezuitů v Římě ho jmenovalo prvním provinciálem nově založené indické řádové provincie. Ale František již měl na mysli nový cíl, Čínu. Byl si jist, že pokřesťanštěním Číny získá i více vlivu v Japonsku. Přes všechnu snahu se však Františkovi nepodařilo do Číny dostat. Toto zklamání působilo na Františka tak, že těžce onemocněl a 3. prosince 1552 zemřel. 12


Několik papežů zhodnotilo v příštích staletích život a působení velkého misionáře. Pavel V. ho roku 1619 prohlásil za blahoslaveného, za tři roky potom Řehoř XV. za svatého. Benedikt XIV. ho jmenoval ochranným patronem Indie, Pius X. v roce 1904 patronem šíření víry a Pius XI. v roce 1927 patronem všech misií. Volně zpracováno podle knihy Rok se svatými

…deník, co sám do něj psal Ve dnech 23.–25. 10. jsme se s dětmi z farnosti vypravili do Tisé. Vítala nás nádherná scenérie skalních masivů a příslib krásného slunečného víkendu. Hledajíc tu správnou z místních turistických a horolezeckých chat, potkali jsme velmi zvláštního muže. Působil bezradně. Když jsme ho pozdravili, ptal se nás, kde se nachází, odkud a kam jde a kdo vlastně je. Děti mu nabídly pomoc; s dovolením a doprovodem nás vedoucích ho pozvaly na večeři a vyptávaly se dál. Zdálo se, že muž jakoby ztratil paměť. Jako jediný klíč k jeho osobě jsme nalezli mokré ponožky – muž si vzpomenul, že naposledy byl u velkého rybníka, kde si psal svůj deník. Neváhali jsme a s pomocí mapy jsme vyrazili do tmy hledat. Skutečně, na břehu rybníka za vesnicí jsme deník našli, napůl rozmáčený, poničený. Něco málo jsme se z něj snažili vyčíst, ale protože muž už byl velmi unavený a potřeboval spánek, další pátrání jsme nechali na další den. Ráno jsme se rozhodli, že zkusíme vstoupit do dějů jednotlivých stránek a příběhů deníku. Tak oživíme vzpomínky ze života jeho autora; snad mu napoví a pomohou vrátit paměť. Na prvních stránkách jsme se dočetli, že muž býval někdy pronásledován a hledán – i my jsme v lese prožili situaci ukrývání, pronásledování. Někdy dokonce musel utéct prosinec 2015

13

z nebezpečných situací – i děti si vyzkoušely utéct z obklíčení pevně sevřeného kruhu lidí. Další stránky obsahovaly zápis o návštěvách a pomoci nemocným na okrajích města – vyzkoušeli jsme si role nemocných i doktorů. Někdy muž chodíval s chlapci do kopců – odpoledne jsme se kochali nádherou skalního města a vyzkoušeli jsme s pomocí horolezeckého jištění výstup na skálu. Ve skalách jsme také nalezli pár stránek deníku, které zde zůstaly ukryty v předtuše pronásledování. Muž zapsané zprávy zašifroval; po dešifrování jsme objevili vzkazy o rodině, škole, o radosti a o Bohu. Poslední událost mluvila o vycházkách spolu s vězni – i my jsme se na chvíli vžili do role dozorců a vězňů. Když jsme to všechno pak vyprávěli našemu muži, skutečně se začal rozpomínat a po nějaké době jsme konečně určili jeho identitu: byl to sám Don Bosco. Bylo to pro všechny velké překvapení. Don Bosco s námi zůstal na slavnostní bohoslužbě, při které jsme zhlédli i malou, působivou část filmu, popisující vycházku s chlapci z vězení. Věnoval nám osobní vzkazy napsané na lístku se svým portrétem a dárky s odkazem na dvousté výročí jeho narození. Po obědě nastal čas loučení – domů jsme si odváželi nejenom dárky, ale především krásné vzpomínky na společně strávené chvíle. Věrka Gajdůšková

Nabídka pomoci Na adresu naší farnosti dorazila nabídka organizace CENAP, která se zabývá profesionálním poradenstvím s lidským přístupem pro ženy a dívky v oblasti sociálního poradenství postaveného na křesťanských hodnotách. Poradna podporuje rodiče k přijetí všech počatých dětí, a proto také nabízí podporu nejen v průběhu těhotenství. Pracovnice se samozřejmě věnují problematice nároků dávek ze státního sociálního systému. Poradkyně řeší i problematiku domácího násilí a problematiku závislostí, které se nevyhýbají ani křesťanským rodinám.

14


Důležitou součástí poradny je zvládání smutku u párů, kterým se nedaří otěhotnět, a poradna jim nabízí psychosociální podporu. I když poradna sídlí v Brně, Vodní 13, není omezena jen na obyvatele Brna. Pro možnost e-mailového ([email protected]) a telefonického (543 254 891) spojení a dobré dostupnosti z vlakového a autobusového nádraží je zde pro všechny. Pokud vnímáte, že by služby poradny mohly pomoci vám nebo vašim blízkým, ráda bych vás povzbudila v kontaktování poradny. Bc. Milada Lázničková DiS., Poradna pro ženy a dívky www.cenap.cz

Dovětek redakce I v naší diecézi velmi dobře pracuje Centrum pro rodinu z. s. Vedou je manželé Iva a František Růžičkovi. Pozvánky a akce centra naleznete také na webových stránkách www.centrumprorodinu.cz Kontaktovat je může kdokoliv osobně (každou neděli v Trnovanech), na e-mailové adrese [email protected], nebo telefonu 731 158 924 (Iva).

Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty http://teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze

Středisko Prosetice Na konci října měly děti podzimní prázdniny, a tak bylo třeba toho pořádně využít. Zaměstnanci střediska si pro ně připravili dvě akce. Skupina 13 mladších dětí se vydala do Prahy obdivovat různá zákoutí, památky a pražský Aquapalace. Dalších 16 mladých se vydalo do Bíliny, kde strávili sportovní víkend s hororovou noční stezkou, na kterou asi jen tak nezapomenou, i když by si to možná přáli. V rámci kroužku náboženství šly děti s vedoucími zapálit svíčku na hřbitov a vzpomenout na všechny zemřelé. A 6. listopadu se klubovna ve středisku proměnila v taneční prosinec 2015

15

sál a děti v kostýmech roztancovaly své kamarády a rodiče na halloweenské diskotéce. Ozývaly se strašidelné výkřiky a mumie se proháněly střediskem sem a tam. Na této diskotéce se dětem představili noví kolegové – dýně a střihoruký Edward (Helena a Martin). I přes velkou snahu dětí se je nepodařilo zastrašit, a tak je náš tým již kompletní. Helena Janíková

Středisko Luna Ve dnech 27.–29. 10. naši nejstarší návštěvníci navštívili salesiánské středisko v Rumburku. Kromě prohlídky krás tohoto města také přiložili ruku k dílu a pomohli s jednoduššími pracemi ve středisku. Akce se zúčastnilo osm mládežníků. Ve čtvrtek 29. 10. mladší děti vyráběly draky a další nezbytné podzimní věci. Našim cílem je pomoci jim s rozvojem jemné motoriky a podnítit jejich fantazii. Některé výrobky se moc povedly a hned jsme je vyzkoušeli. Odpoledne téhož dne jsme využili pro rozhýbání našich lenivých těl. Důkladně jsme prohledali Proboštovký park, kde pro nás skřítek Podzimníček schoval poklad. Abychom jej našli, museli jsme plnit různé úkoly. Skřítek nás prozkoušel nejen jak jsme mrštní a silní, ale i jak umíme spolupracovat a používat hlavu. Této akce se zúčastnilo sedm dětí. V pátek 30. 10. nám P. Petr Kalas vyprávěl o Slavnosti všech svatých a o Památce věrných zemřelých. Návštěvníci mohli zavzpomínat na své zemřelé, co pěkného s nimi prožili a i když se mluvilo

16


někdy o věcech i vážných, některé historky nás rozesmály. Odpoledne několik odvážlivců navštívilo stromovou říši v Oseku. Všichni museli prokázat šikovnost a někdy i dávku odvahy, když se pohybovali v několikametrové výšce. Všichni si to moc užili a vraceli se s dobrou náladou. Nejstarší klienti sehráli pingpongový turnaj. Hrálo se systémem pavouku, a tak záleželo na každém míči. Na našich stolech se rozhořely nelítostné souboje a každý se chtěl dostat až do finále. Velkým hnacím motorem byla vidina odměn pro vítěze. Celkovým vítězem se stal Václav Krajíček před Patrikem Tokárem. Celkem hrálo 10 pinčesových fanatiků. V úterý 3. 11. naši nejpilnější sběrači bodů navštívili bowling v Teplicích. Někteří již tento sport znají důvěrněji, a tak měli výhodu, která se ale po několika hodech vytrácela. Všichni si hezky zahráli, a tak mají motivaci do dalšího sbírání bodů. V pátek 13. 11. nás čekalo plavání v Teplicích. Všichni se na tuto akci těší a někteří si i několik dní před ní nacvičují různé plavecké styly ve vaně. Též vedoucí mají akci rádi, protože mohou vycákat i polovinu bazénu a nemusejí tuto spoušť potom uklízet.

prosinec 2015

17

Bezvadná práce SSŠT Zápis o kontrole v Salesiánském středisku Štěpána Trochty – dům dětí a mládeže provedené dne 4. 11. 2015 za účasti: • ředitelka SSŠT Vendulka Drobná, DiS, • kontrolní výbor zastupitelstva – MUDr. Jan Ševčík. Předmětem kontroly bylo plnění podmínek stanovených smlouvou o poskytnutí dotace na podporu sportu a mládeže, uzavřené dne 3. 8. 2015 mezi poskytovatelem (statutární město Teplice) a příjemcem (Salesiánské středisko Štěpána Trochty – dům dětí a mládeže). Při kontrole bylo zjištěno toto: 1. Dotace je čerpána podle stanovených podmínek pouze na nájemné (sídlo, tělocvičny a podobně), sportovní výbavu a materiál, provoz táborů, víkendových a sportovních akcí. K 31. 8. 2015 bylo vyčerpáno asi 250 000 Kč. Je předpoklad vyčerpání celé dotace (770 786Kč) ještě do 15. 12. 2015. Doplatek energií, platby objednaného spotřebního zboží, sportovní akce. 2. Podle smlouvy je uvedená částka odvozena z počtu 121 dětí do 18 let věku. V roce 2015 bylo k 31. 8. 2015 registrováno celkem 446 dětí. Na nový školní rok, tj. k 31. 10. 2015, je registrováno celkem 228 dětí. 3. Salesiánské středisko Štěpána Trochty – dům dětí a mládeže jako školské zařízení má vypracovaný školní vzdělávací program, který se stává z 12 jednotlivých kapitol (celkem 16 stran). 4. V Salesiánském středisku Štěpána Trochty – dům dětí a mládeže pracuje celkem cca 30 pedagogických, sociálních a provozních pracovníků, externích pracovníků a dobrovolníků.

18


Vyjádření ředitelky Salesiánského střediska Štěpána Trochty – dům dětí a mládeže: Výše uvedené údaje jsou pravdivé. Navrhuji na další období změnu výpočtu dotace spočívající v možnosti dělení příspěvku na jedno dítě mezi více organizací. Jako důvod uvádím odstranění řevnivosti mezi jednotlivými příjemci dotací a snahu o všestranný rozvoj dětí. Závěr: Při kontrole nebyly zjištěny žádné nedostatky ve smyslu plnění smlouvy o poskytnutí dotace. Pro další období doporučujeme zvolit pro poskytování dotace dřívější termín tak, aby bylo umožněno čerpání dotace na jednotlivé provozní akce i v 1. pololetí daného roku. Gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v další práci s mládeží.

Laudato si’ – Buď pochválen… (1.) Již v zářijovém Farním zpravodaji jsme uvedli krátkou zmínku o vydání nové encykliky papeže Františka nazvané – jak je zvykem – prvními slovy encykliky: Laudato si’, tj. Buď pochválen. Tak zpíval svatý František z Assisi v krásném chvalozpěvu a připomínal nám, že náš společný domov je též jako naše sestra, s níž sdílíme společný život, a jako naše matka země, která nás přijímá do své náruče: „Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země, která nás živí a slouží nám, a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.“ Encyklika o péči o společný domov – tak zní podtitul této Františkovy encykliky vydané 24. května 2015. Jde o další z řady tzv. sociálních encyklik vydávaných v posledních desetiletích. V této však František slovy svého jmenovce z Assisi protestuje proti zlu, které lidstvo působí svým nezodpovědným užíváním a zneužíváním dober, která do „sestry země“ vložil Bůh. Doposud jsme vyrůstali s představou, že jsme jejími vlastníky a vládci, kteří mají právo ji vykořisťovat. Toto doposud trvající násilí, prosinec 2015

19

které tkví v lidském srdci zraněném hříchem, se projevuje i ve všech příznacích nemocí, které nacházíme v půdě, vodě, ovzduší a u živočichů. Proto se mezi ty chudé, kteří jsou nejopuštěnější a nejvíc týraní, řadí i naše utiskovaná a devastovaná země. Již Jan XXIII. před více než padesáti lety v encyklice Pacem in terris se neomezil jen na odmítnutí války a neomezoval se jen na katolický svět, ale obracel se ke „všem lidem dobré vůle“, když upozorňoval, že „stojíme tváří v tvář globálnímu zhoršování životního prostředí“. Také František v exhortaci Evangelii gaudium volal po zahájení misijní reformy a „obracel se ke všem lidem s touhou navázat dialog týkající se našeho společného domova“. Podobně Pavel VI. se zmínil o ekologické problematice a představil ji jako „krizi, která je dramatickým důsledkem“ nekontrolované lidské činnosti, když řekl: „Neuváženým vykořisťováním přírody riskují, že přírodu zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení“. Podobně se k této situaci vyslovil i Jan Pavel II. v encyklice „Redemptor hominis“ (4. března 1979) a později vyzval ke „globální ekologické konverzi“. Podobně se vyjádřil ve své promluvě k diplomatickému sboru u Svatého stolce (8. 1. 2007) Benedikt XVI., když vyzýval k „odstranění příčin nefunkčnosti světové ekonomiky, které zjevně nejsou schopny zaručit respektování životního prostředí“. „Platí totiž, že zhoršování stavu přírody jde ruku v ruce s kulturou utvářející lidské soužití“. A vybídl nás, abychom uznali, že „stvoření je ohrožováno tam, kde se sami činíme posledními instancemi, kde je všechno pouze naším majetkem a všechno spotřebováváme my sami. Stvořením se začíná mrhat tam, kde nad sebou neuznáváme žádnou instanci, ale vidíme jenom sami sebe.“ Papež František připomíná podobná stanoviska i ostatních představitelů jiných církví a křesťanských společenství a cituje „drahého ekumenického patriarchu Bartoloměje“ s nímž „sdílí naději v plné církevní společenství“. Připomíná také sv. Františka z Assisi, který „projevoval zvláštní pozornost k Božímu stvoření i vůči chudým a opuštěným. Miloval a byl milován pro svoji radost, velkorysou oddanost a pro svoje všeobjímající srdce.“ 20


Těmito myšlenkami papež František končí úvod své nové sociální encykliky Laudato si’. Myšlenky vlastní encykliky probírá v šesti jednotlivých kapitolách a v samém závěru obsáhlého díla ještě uvádí „Modlitbu za naši Zemi“ a „Modlitbu křesťanů a celého stvoření“. Rozhodně stojí za to seznámit se blíže aspoň se základními myšlenkami této encykliky. Pokusíme se o to v následujících číslech našeho Farního zpravodaje podobně, jako v tomto pojednání o úvodu encykliky Laudato si’. jš

Z farní knihovny Blíží se Vánoce a k tomu patří i nová kniha. Přijďte si půjčit knihu do farní knihovny a po úklidu v domácnosti si ukliďte i v duši. K tomu vám pomůžou knihy – nejen Bible, ale i spousta krásných knih o vztazích či odpuštění. Četla jsem hezkou knihu S písní kolem světa od M. A. Trappové – skutečný příběh. Pokud potřebujete darovat dětem knížku a nemáte na ni, přijďte za mnou, třeba tam něco najdeme vhodného a darujeme vám. oč

Přehled bohoslužeb během Vánoc a na přelomu roků čas město, obec 24. 12. 2015 16.00 Teplice-Trnovany 16.30 Teplice-děkanství 17.00 Kostomlaty 22.00 Světec 21.30 Teplice-Trnovany 24.00 Modlany 24.00 Teplice-děkanství prosinec 2015

kostel, kaple

poznámka

Božského Srdce Páně sv. Jana Křtitele sv. Vavřince sv. Jakuba staršího Božského Srdce Páně sv. Apolináře sv. Jana Křtitele

mše svatá pro rodiny s dětmi mše svatá bohoslužba slova mše svatá bohoslužba slova mše svatá bohoslužba slova 21

24.00 Teplice-Šanov sv. Alžběty 24.00 Bystřany-Úpořiny 25. 12. 2015 9.00 Teplice-děkanství sv. Jana Křtitele 9.30 Teplice-Trnovany Božského Srdce Páně 10.30 Teplice-Šanov sv. Alžběty Uherské 15.00 Křemýž sv. Petra a Pavla 26. 12. 2015 9.00 Teplice-děkanství sv. Jana Křtitele 9.30 Teplice-Trnovany Božského Srdce Páně 10.30 Teplice-Šanov sv. Alžběty Uherské 27. 12. 2015 9.00 Teplice-děkanství sv. Jana Křtitele 9.30 Teplice-Trnovany Božského Srdce Páně 10.30 Teplice-Šanov sv. Alžběty Uherské 18.00 Teplice-Trnovany Božského Srdce Páně 31. 12. 2015 16.30 Teplice-děkanství sv. Jana Křtitele 1. 1. 2016 9.00 Teplice-děkanství sv. Jana Křtitele 9.30 Teplice-Trnovany Božského Srdce Páně 10.30 Teplice-Šanov sv. Alžběty Uherské 18.00 Teplice-Trnovany Božského Srdce Páně

mše svatá bohoslužba slova

Bohoslužby v ostatní dny – viz pravidelný rozpis Redakční rada Farního zpravodaje a členové salesiánské komunity v Teplicích vám všem přejí hlubokou radost z prožití Adventu a Vánoc. Ježíš Kristus přišel z nebe na zem kvůli trpícímu člověku. Toho si „oblékl“ a jako člověk přišel v Betlémě na svět. Skrze tělo podrobené utrpení na sebe vzal utrpení trpícího člověka a tělesná utrpení zničil. A duchem, který nemohl zemřít, usmrtil vražednou smrt. Meliton ze Sard 22


Betlémské světlo 2015 „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1,5) Jako každý rok, i letos se tepličtí skauti ve spolupráci s naší farností postarají, v každé domácnosti mohlo na Štědrý den svítit Betlémské světlo připomínající narození Ježíše Krista. Motto letošního ročníku Betlémského světla zní: „Pokoj ve mně – pokoj s tebou.“ Do Teplic bude Betlémské světlo přivezeno v sobotu 19. 12. po poledni rychlíkem R 610 Karlex, který dále zastavuje v Duchcově a v Bílině. Jako vždy si však Betlémské světlo můžete vyzvednout až na Štědrý den na obvyklých místech: Skautské klubovny v Jiráskově ul. Kostel sv. Alžběty v Šanově Kostel sv. Jana Křtitele na Zámeckém nám. Beuronská kaple (budova gymnázia, vchod z Alejní ulice) Krupka – hřbitov

9.00–12.00 hod. 9.30–10.00 hod. 10.00–11.30 hod. 10.00–12.00 hod. 10.00–11.00 hod.

Přineseme Betlémské světlo i domů. Pokud víte o opuštěném, starším či nemocném člověku, kterého by návštěva s Betlémským světlem potěšila, volejte telefonní číslo 775 067 774 či napište na e-mailovou adresu [email protected]. Za teplické skauty Vám přeji, ať jsou tyto Vánoce opravdovým svátkem Pokoje. Gabriela Šťastná

prosinec 2015

23

Akce farnosti 29. 11. Žehnání adventních věnců při mší svatých 9.30 Obřad přijetí do katechumenátu při mši svaté v Trnovanech 16.00 1. adventní koncert (děti MŠ Modlanská rolnička, Jiří Zonyga) a rozsvícení vánočního stromu, kostel sv. Apolináře, Modlany 2. 12. 9.00 Setkání pletařek na děkanství 5. 12. 7.00 Roráty nejen pro děti – kostel sv. Jana Křtitele, snídaně na děkanství 15.00 Fatimský apoštolát – kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30 Svatý Mikuláš chodí po rodinách 6. 12. 16.00 2. adventní koncert (Alterna Vocalis Ensemble), kostel sv. Apolináře, Modlany 10. 12. 19.00 Ekumenické setkání žen, děkanství 11. 12. 18.00 3. adventní koncert (Nezmaři), kostel sv. Apolináře, Modlany 12. 12. 9.00 Duchovní obnova farnosti, děkanství 16. 12. 9.00 Setkání seniorů, děkanství 18. 12. 19.00 Ekumenické setkání mužů, evangelická fara ve Sládkově ulici 19. 12. 7.00 Roráty nejen pro děti, kostel sv. Jana Křtitele, snídaně na děkanství 15.00 Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 16.30 – P. Stříž 20. 12. 16.00 4. adventní koncert (Duchcovský pěvecký sbor), kostel sv. Apolináře, Modlany 23. 12. 7.00 Roráty nejen pro děti, kostel sv. Jana Křtitele, snídaně na děkanství 24. 12. 15.00 Rybova Česká mše vánoční – Brixiho komorní sbor Teplice, kostel sv. Jana Křtitele 26. 12. 16.00 Vánoční koncert (BKST – Rybova Česká mše vánoční), kostel sv. Apolináře, Modlany 2. 1. 15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30 3. 1. 16.00 Tříkrálový koncert (Audite Silete), kostel sv. Apolináře, Modlany Redakční rada: P. Jan Blaha SDB, RNDr. Norbert Krutský, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Ing. Miroslav Palíšek Vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek. Telefon: 417 531 041, e-mail: [email protected], http://teplice.sdb.cz/farnost Číslo účtu: 315055313/0300

Farní zpravodaj. prosinec Uvnitř tohoto vydání:

Recommend Documents