Barunčino znovunabyté panenství

Zelení cizinci a nové krajiny 6

Snímek © Petr Pokorný

JIŘÍ SÁDLO PETR POKORNÝ

Barunčino znovunabyté panenství Historický pohled na šíření rostlinných druhů dává tušit trhliny v katastrofickém pojetí současných krajinných změn. Nejméně osm posledních tisíciletí zakoušeli lidé ve střední Evropě svět, který nebyl ani zdaleka stabilní. Vyjádřením těchto změn se stala řada expanzních rostlinných druhů nebo – v případě nově se šířících cizinců – druhů invazních, které byly schopny vyhmatávat nově vzniklá prostředí a využívat je k úspěšnému šíření. Dnes zažíváme něco podobného, jenže v měřítku o něco větším. Marná je nostalgie po kytičkách koukolu na babiččině čistě prostřeném nedělním stole. Svět se mění a za okny našich činžáků pomalu vyrůstá nová divočina. Zhruba toto jsme se dočetli v předchozí části seriálu (Vesmír 83, 398, 2004/7). Pokrok i úpadek

Není divu, že se s vegetací něco děje: je jiná doba. Není divu, začíná-li se cosi dít i s námi. O holocenním vývoji vegetace nás ilustrativně poučují pylové diagramy, jejichž interpretace poskytuje ve vztahu k dnešním změnám následující obecný obraz: Nebýt vlivu člověka, pozorovali bychom patrně totéž co v minulých interglaciálech – pouhý postup-

ný nárůst diverzity v první polovině holocénu, následovaný téměř úplnou stagnací. Příchod a vývoj zemědělství však přinesly ve vývoji kulturní krajiny již zmíněné skoky. Ty se projevují jako periody náhlého, směrem do budoucna stabilního zvýšení vegetačně-krajinné rozmanitosti. Zvlášť výrazná je v tomto ohledu změna spojená s nástupem vrcholného středověku. A jak se v pylových diagramech odrážejí naše současné změny? Novou kvalitou je to, že se objevují pylová zrna několika nejrozšířenějších rostlin, které tu dříve vůbec nebyly. Jinak jsou patrny změny kvantitativní, které se projevují jako úpadek celkové diverzity spojený s postupným zvyšováním podílu pyRNDr. Jiří Sádlo, CSc., (*1958) vystudoval geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Botanickém ústavu AV ČR se zabývá historií a současností vegetace. Dr. Petr Pokorný (*1972) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a Biologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V Archeologickém ústavu AV ČR se zabývá kvartérní paleobotanikou a paleoekologií.

BIOLOGICKÉ INVAZE

http://www.vesmir.cz | Vesmír 83, srpen 2004

461

Nahoře: Dvorky s hospodářskými zvířaty z našich vesnic mizí a s nimi i mnohé z dříve rozšířených plevelů Dole: Zarůstající opuštěná krajina v Doupovských horách. Oba snímky © Petr Pokorný

462

Vesmír 83, srpen 2004 | http://www.vesmir.cz

lových zrn lesních dřevin. Tedy přece něco zásadně nového. Progresivní vývoj krajinné rozmanitosti, vybičovaný trvalým přísunem dodatkové energie v podobě lidské práce, se náhle obrací. Jak se zdá, nastává doba regrese, doba bezprizorní krajiny člověkem zapo-

menuté, doba počínajícího návratu k divokému stavu. Ovšem je to regrese kulturní krajiny, degradace čistých, po dlouhá tisíciletí krystalizujících krajinných struktur. Zároveň je to ale i návrat k přirozenosti. Les, jak se zdá, přestává být líbivě pohodlným parkem nebo strohou fabrikou na suroviny a stává se tím, čím byl pro nás po většinu holocénu – archetypální divočinou; tajemnou, lákavou i hrozivou. Není to třeba obdobou toho, co dnes pozorujeme ve změnách kolektivního vědomí, v němž náhle jako by znova prosakovaly zapomenuté a potlačené spodní úrovně primitivní, barbarské, ba živočišné? Expanze a invaze ve zlomových obdobích holocénu

l Současnost – taxony, jejichž šíření teprve začalo nebo poslední dobou značně zintenzivnělo. Expanze: zejména třtina křovištní, bez černý, svízel přítula, smetánka lékařská, kopřiva dvoudomá, jasan ztepilý, pelyněk černobýl. Invaze: zlatobýly, hvězdnice, netýkavky, křídlatky, bolševník velkolepý, borovice vejmutovka, pajasan žláznatý, trnovník akát, kustovnice cizí, loubinec pětilistý, vlčí bob mnoholistý, slunečnice topinambur, třapatka dřípatá, javor jasanolistý. Intepretace: Expandují i invadují převážně rostliny náročné na živiny a se snadnou šiřitelností. Invazní druhy pocházejí ze Severní Ameriky a z odlehlých částí Asie. Jsou to často dřeviny nebo trvalky; do Evropy se většinou dostaly jako druhy kulturní a zplaněly.

) R-stratégové – krátce žijící druhy schopné rychlého šíření a tím snadno vychytávající lokální příležitosti k životu.

Rozlišení druhů na invazní a expanzní není Původní biotopy současných bez problémů, je založeno na labilních sítích expanzních a invazních druhů podpůrných argumentů a nejisté jsou někdy i zdánlivě pevné argumenty v podobě paleo- Pokus vyjmenovat hlavní expanzní druhy je (Článek vznikl botanických nálezů rostlinných zbytků. Sna- spojen s četnými problémy. O nejistotě stran s částečnou podporou žíme se tedy vybírat jen příklady nejméně původnosti některých druhů jsme se už zmíni- grantů AVOZ6005908, sporné. Telegraficky: li. Podobně nelze expanze směšovat se soudo- KSK 6005114 a GAČR l Pravěký rozmach zemědělství – taxony pa- bými reinvazemi dočasně ustoupivších archeo- 206/00/0073) leobotanicky doložené teprve od neolitu, po- fytů – např. bolehlav patřil dříve do skupiny případě od eneolitu. ustupujících archeofytů omezených na vesnic- Text vyšel rovněž Expanze: kostřava, lipnice luční, mochna ké intravilány, od konce osmdesátých let se za- v knize Krajina husí, bezkolenec, pelyněk, kohoutek luční, čal v teplejších oblastech masově šířit na okra- zevnitř (ed. Pavel pryskyřník prudký, jitrocel kopinatý, pam- jích polí (viz Vesmír 83, 203, 2004/4). Jinými Hájek), Malá Skála, peliška podzimní, tořice japonská, černo- přechodnými kategoriemi je druhotné šíření Praha 2002 hlávek obecný, jetel plazivý, buk lesní, jedle na hranici areálu – v Čechách modřín, len rabělokorá. kouský, plamének plotní – nebo lokální, nicInvaze: lopuchy, pcháč obecný, hadinec méně výrazné expanze omezené na speciální obecný, kokoška pastuší tobolka, ježatka kuří biotopy a většinou jen vykrývající ústup jinde noha, blín černý, mák vlčí, kamejka rolní, rýt – v Čechách např. šíření rosnatky, plavuňky, barvířský, bér zelený, lilek černý, kolenec rol- paličkovce či nahoprutky v pískovnách. ní, penízek rolní. V následujícím přehledu uvádíme jen přípaIntepretace: Mezi expandujícími rostlinami dy masového šíření (tab. I). Druhy jako šípje výrazná skupina druhů mezofilních, živi- ková růže či řebříček apod. sem nepočítáme, nově méně náročných a s vazbou na pastvi- ty přecházejí do moderní krajiny, aniž v ní ny nebo i lesní pastvu; sem patří rovněž jedle. expandují – jejich populace (oproti minuléU některých druhů, jako je buk, je pravděpo- mu stavu) nenarůstají. Rovněž neuvádíme dobné šíření na člověku nezávislé, nebo do- druhy jako medyněk měkký či pýr, jejichž exkonce člověkem omezované. Druhy invazní panze není spojena s procesy specifickými jen jsou převážně rumištní R-stratégové,1 krátce pro současnost. žijící, schopné rychlého šíření, různých živiNa základě tohoto přehledu dospíváme nových nároků, původem z pásma od Středo- k následujícímu hodnocení: moří přes Střední východ po Kavkaz a střed- n Zdrojových biotopů pravěké krajiny je celní Asii. kem málo typů a jde o biotopy, které tehdy Tab I. Hlavní expanzní l Velká středověká změna – taxony paleo- byly spíše vzácné nebo aspoň menšinové. druhy současnosti, botanicky doložené od středověku, přičemž n Byly to převážně biotopy s dodatkovou rozdělené podle jejich starší nálezy chybějí nebo jsou u expanzních energií (suťové lesy, nivy). Vazba na podob- původních biotopů druhů výjimečné či regionálně omezené. né energeticky nadnormální plochy trvá v pravěké a středověké krajině Expanze: psárka luční, řebříček obecný, i v dnešním výběru biotopů. bolševník obecný, jetel luční, rozrazil rezekví�� tek, mochna plazivá, habr obecný. �� Invaze: rýt žlutý, chrpa modrá, koukol pol�� ní, komonice lékařská, pryšec okrouhlý, če�� kanka obecná, šrucha zelná, později ovsík �� vyvýšený. �� Intepretace: Expandují hlavně mezofilní dru�� hy živinově bohatých luk. Invazní plevele mají �� podobný charakter jako v předcházející etapě. �� V některých nově kolonizovaných oblastech je �� tato fáze zvlášť dobře patrná a expandují zde �� i druhy, které ve staré sídelní oblasti zdomácně�� ly již o něco dříve, například habr. http://www.vesmir.cz | Vesmír 83, srpen 2004

463

n Tyto biotopy byly z hlediska vývoje vegetace výrazně progresivní. Nivy byly před okolní krajinou vegetačně vždy „o období napřed“, totéž je pravděpodobné o živinově bohatých suťových lesích a různých typech narušovaných ploch včetně pasek. n Společné pro většinu dnešních expanzních druhů jsou: snadná šiřitelnost, krátký život, obliba živinově bohatých stanovišť a nezávislost na lidských aktivitách. n Těchto druhů je příliš málo na to, aby se dalo mluvit o nějaké dnešní apofytizaci krajiny. Většina vln apofytizace už proběhla v dávné minulosti, a za ty současné změny jsou odpovědné daleko spíš reinvaze archeofytů a invaze neofytů. n Výčet druhů odpovídá tezi, že současná krajina je v regresní fázi – úspěšné jsou především dřeviny a druhy lesních lemů a pasek, expandující jakožto „pionýři lesa“ i do bezlesí. Semper virgo

To nové, čím se liší krajina postmoderní doby od krajiny starších historických období, je dvojího druhu. Na jedné straně vidíme stále větší odpřírodnění: civilizace v nejuž-

464


ším smyslu znamená skoro kompletně umělý svět, kde i denní světlo je syntetické a přírodě je přidělena role pouhé manipulovatelné ozdoby. Aby byla jistota, raději ji od sebe nějak izolujeme (třeba ve střežených klecích rezervací), anebo si ji rovnou vyrobíme: umělé květiny a květiny uměle vyšlechtěné jsou si stále podobnější, a přitom stále vzdálenější svému přírodnímu předobrazu. A na druhé straně jsme svědky nové spontánnosti, kdy si i tato zdánlivě pokrotlá příroda stejně nakonec udělá, co chce. Možná ještě pár let, a genově manipulovaný pes nám u snídaně sám poví na téma spontánnosti něco hodně ošklivého. Jaký je tedy vlastně vztah mezi evidentním civilizačním tlakem a stále evidentnějším neúspěchem snahy tento tlak dovršit a absolutizovat? Od půle minulého století to vypadalo, že se vztah kultury a natury, člověka a přírody, tak či onak uzavírá. Zrození postagrární krajiny, a především její spontánní složky – „nové divočiny“ – je však vyústěním, které se nejspíš vůbec nečekalo. Myslelo a myslívá se dosud, že nám Příroda (prostředí, krajina, fysis, spontánnost, původnost) už už v koutě brečí u kolen, zoufalou levačkou si přidržujíc poslední kousky prádélka. Budilo to soucit, obavy i další agresi. Rýsovaly se chiliastické scénáře,2 jak to celé

může dopadnout (tab. II). Výraznou roli v tom hrála ekologie sedmdesátých let (např. K. Lorenz či E. P. Odum), která v představě založené na mechanistických modelech varovala, že se jednou příroda natahovaná na skřipec utrhne jako natažená pružina a zle se nám pomstí, čímž se znovu realizuje ztracená ekologická stabilita. Ač se jednotlivým předpokládaným možnostem dávala různá hodnotící znaménka a ač se právě na rozdílech v tomto hodnocení diferencoval tábor „ekologický“ a „technický“, na celkovém rozvrhu situace se v zásadě shodovali všichni a na všech úrovních. Nedošlo však ani ke konečnému vítězství člověka nad přírodou, ani ke globální ekologické katastrofě, ale ani k uklidnění situace naplněním koncepce trvale udržitelného rozvoje. Potuchly i snahy o jednoduchou a jednoznačnou predikci dalšího vývoje. Co zažíváme dnes, je spíše stav po konci světa, který se skoro nekonal, po triumfu civilizace, k němuž skoro nedošlo, po uvážlivých rozhodnutích, která jsme

skoro neudělali. Všechno jen tak napůl. Právě vyhazována z okna, vrací se spontánnost dveřmi. Drze nastavuje mučidlům stovky útlých kotníků, jsouc příliš ohebná a nohatá pro omezené možnosti našich skřipců. Právě deflorována, klepe nám odzadu na rameno a zkoumavě nás pozoruje průhlednýma očima.

Ilustrační snímky na této dvoustraně a na s. 467 © Petr Pokorný

Expanze byly, jsou a budou

Řečeno co nejlapidárněji: Expanze organizmů v holocénu byly, jsou a budou, byť pokaždé jde o jiné druhy. Spolu s invazemi nejsou chorobou moderní krajiny, ale motorem krajinně-vegetačního vývoje. Protože se krajina vyvíjí, žádný její stav nelze klást za „normální“, a tedy současné krajinné či vegetační změny nejsou vyšinutím z normálu, ale vývojem. Zda pozitivním či negativním, je jen věcí pohledu. V měnícím se prostředí nejsou expanze alternativou ke stavu bez expanzí, ale k invazím. Nezbývá nám tedy než být rádi, že aspoň něco z původní flóry expanduje, proto-

) Pamatujete se na oblíbený námět školních výkresů druhé půle minulého století – „Svět v roce 2000“? Aniž kdo kdy vysvětloval, co se tam má kreslit, všichni jsme to věděli: noosféra. Technika místo lidí. Co nejvíc továren a strojů a samí roboti a barevné kouře z chemie a nebe ježaté raketami, a když kytky, tak ve skleníku. Bylo by poučné zjistit, kdy to začalo, kdy se začaly prodírat ekologistické, tj. antiutopické motivy, a kdy to skončilo (resp. kdy se posunula datace z 2000 na 2100 nebo kolik).


465

PYLOVÉ ANALÝZY JAKO NÁSTROJ KE ZKOUMÁNÍ VÝVOJE KRAJINY – PŘÍKLAD (Text ke grafům) Profil slatinnými uloženinami, hluboký 570 cm, leží v dolním Poohří v pramenné oblasti Budyňského potoka poblíž obce Roudníček. Zachycuje vývoj okolní krajiny za posledních pět tisíciletí. Z téměř stovky vrstev byla chemickou cestou separována a posléze určena pylová zrna. Jde zhruba o 150 000 jednotlivých určených pylových zrn. Takový rozsáhlý soubor můžeme dále zpracovávat, třeba do podoby pylových diagramů. Na obrázku je příklad zjednodušeného pylového diagramu, který na vertikální ose zachycuje v základních rysech historii okolní krajiny, na horizontální ose je zobrazeno procentuální zastoupení druhů v sumě všech nalezených pylových zrn. Pět vrstev bylo datováno pomocí radioaktivního uhlíku. Je patrné, že již v průběhu eneolitu (spodní část diagramu) bylo okolí zkoumaného profilu intenzivně osídleno. Důležitou roli hrála v tehdejší krajině pastva a šířily se zejména pastevní plevele. Ve starším úseku doby bronzové lidský vliv na krajinu výrazně vzrostl. Pěstování obilí ve velkém měřítku mělo za následek šíření polních plevelů, které mohly expandovat také na další příhodná stanoviště. Revoluční krajinnou změnu představoval nástup vrcholného středověku, v tomto případě v průběhu 12. století. Vnitřní kolonizace území vyústila v téměř úplné odlesnění a ve velkou vlnu apofytizace krajiny. Od konce středověku vliv člověka na krajinu očividně upadá a v nejmladší (horní) části pylového záznamu máme doklady opětného zarůstání lesem, což odpovídá současnému trendu. V pravé časti pylového diagramu vidíme křivku mikroskopických uhlíkových částic. Jejich přítomnost v sedimentech odráží výskyt požárů v širším okolí zkoumaného profilu.

Změna krajinné struktury ve 20. století na Třeboňsku, jižně od Veselí nad Lužnicí; první snímek z dvacátých let 20. století, druhý z let osmdesátých. Snímky © Vojenský historický archiv Tab II. Scénáře toho, jak měl svět dopadnout (klíč k určování) ��

��

že historická kontinuita skladby vegetace tak nebude přetržena náporem invazí. Apofytizace (globální zesmetištnění) krajiny je velmi dobrý termín pro krajinné procesy mezi neolitem a polovinou 20. století, méně už pro dnešek. Jsme v přelomové době, což ztěžuje její hodnocení. Už dnes je nový typ krajiny bohatý specifickými fenomény a tuto odlišnost lze dobře vykázat. Lze také již diskutovat o tom, co jsou celkově zač dnešní krajinně-vegetační procesy, ale kam povedou, to lze zatím spíš jen hádat. Ö ��

��

466

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��


� ��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

SLOVNÍČEK

bér zelený – Setaria viridis bez černý – Sambucus nigra bezkolenec – Molinia sp. blín černý – Hyoscyamus niger bojínek luční – Phleum pratense bolehlav plamatý – Conium maculatum bolševník obecný – Heracleum sphondylium bolševník velkolepý – Heracleum mantegazzianum borovice vejmutovka – Pinus strobus bršlice kozí noha – Aegopodium podagraria buk lesní – Fagus sylvatica čekanka obecná – Cichorium intybus černohlávek obecný – Prunella vulgaris habr obecný – Carpinus betulus hadinec obecný – Echium vulgare hvězdnice – Aster lanceolatus et sp. div. amer. chrastice rákosovitá – Phalaris arundinacea chrpa modrá – Centaurea cyanus jasan ztepilý – Fraxinus excelsior javor jasanolistý – Acer negudo javor klen – A. pseudoplatanus javor mléč – A. platanoides jedle bělokorá – Abies alba jetel luční – Trifolium pratense jetel plazivý – Trifolium repens

ježatka kuří noha – Echinochloa crus-galli jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata kakost luční – Geranium pratense kamejka rolní – Lithospermum arvense kerblík lesní – Anthriscus sylvestris kohoutek luční – Lychnis flos-cuculi kokoška pastuší tobolka – Capsella bursa-pastoris kolenec rolní – Spergula arvensis komonice lékařská – Melilotus officinalis kopřiva dvoudomá – Urtica dioica kostřava – Festuca sp. koukol polní – Agrostemma githago křídlatky – Reynoutria sp. div. kuklík městský – Geum urbanum kustovnice cizí – Lycium barbarum len rakouský – Linum austriacum lilek černý – Solanum nigrum lipnice bahenní – Poa palustris lipnice luční – Poa pratensis lipnice roční – Poa annua lipnice smáčknutá – Poa compressa loubinec pětilistý – Parthenocissus quinquefolia lopuchy – Arctium lappa, A. minus mák vlčí – Papaver rhoeas mateřka trojžilná – Moehringia trinervia

medyněk měkký – Holcus mollis merlík bílý – Chenopodium album merlík zvrhlý – Chenopodium hybridum modřín opadavý – Larix decidua mochna husí – Potentilla anserina mochna plazivá – Potentilla reptans nahoprutka písečná – Teesdalia nudicaulis netýkavky – Impatiens sp. div. asiat. okřehek menší – Lemna minor opletník plotní – Calystegia sepium orobinec širokolistý – Typha latifolia ostružiníky – Rubus *Corylifolii ovsík vyvýšený – Arrhenatherum elatius pajasan žláznatý – Ailanthus glandulosa paličkovec šedavý – Corynephorus canescens pampeliška podzimní – Leontodon autumnalis pelyněk – Artemisia sp. pelyněk černobýl – Artemisia vulgaris penízek rolní – Thlaspi arvense pcháč obecný – Cirsium vulgare pcháč rolní – Cirsium arvense plamének plotní – Clematis vitalba plavuňka – Lycopodiella inundata podběl lékařský – Tussilago farfara pryskyřník plazivý – Ranunculus repens pryskyřník prudký – Ranunulus acris

pryšec okrouhlý – Euphorbia peplus psárka luční – Alopecurus pratensis pýr plazivý – Elytrigia repens rákos obecný – Phragmites australis rdesno ptačí – Polygonum aviculare rosnatka okrouhlolistá – Drosera rotundifolia rozrazil rezekvítek – Veronica chamaedrys rýt barvířský – Reseda luteola rýt žlutý – Reseda lutea růže šípková– Rosa canina řebříček obecný – Achilea millefolium slunečnice topinambur – Helianthus tuberosus smetánka lékařská – Taraxacum officinale srha laločnatá – Dactylis glomerata svízel přítula – Galium aparine šrucha zelná – Portulaca oleracea tořice japonská – Torilis japonica trnovník akát – Robinia pseudacacia třapatka dřípatá – Rudbeckia laciniata třtina chloupkatá – Calamagrostis villosa třtina křovištní – Calamagrostis epigejos třtina rákosovitá – Calamagrostis arundinacea vlčí bob mnoholistý – Lupinus polyphyllus vrba jíva – Salix caprea závitka mnohokořenná – Spirodella polyrhiza zlatobýly – Solidago sp. div. amer.


467

Barunčino znovunabyté panenství

Recommend Documents