ARTHROPODA Crustacea (korýši)
Copepoda (klanonožci) – „buchanky“ Branchiura (kapřivci) Cirripedia (svijonožci) – Sacculina Pentastomida (jazyčnatky)
Chelicerata
Acari (roztoči)
Tracheata = Uniramia
Insecta: Pthiraptera Heteroptera Aphaniptera Diptera
Crustacea (korýši) chitinózní povrch 2 páry tykadel: antenuly a antény 1 pár kusadel (mandibuly) a 2 páry čelistí (maxily) gonochoristé většinou vodní prostředí většina volně žijící ektoparazité ryb a mořských savců endoporaziti suchozemských obratlovců (pentastomida)
BUCHANKY Cyclops Macrocyclops fuscus
Parazitické buchanky Anténa Antenula
Lernaea cyprinacea (červok kapří)
Ergasilus (chlopek)
♀
zbytky končetin
Lernaeocera branchialis
Branchiura: Argulus (kapřivec) přísavka
Argulus
Foto: J. Bulantová
Cirripedia – Rhizocephala (kořenohlavci):
Sacculina carcini (sakulinizace)
Foto: A. Petrusek Sacculina carcini na krabovi Eriphia verrucosa
ARTHROPODA Crustacea (korýši)
Copepoda (klanonožci) Branchiura (kapřivci) Cirripedia (svijonožci) Pentastomida (jazyčnatky)
Chelicerata
Acari
Tracheata = Uniramia
Insecta: Pthiraptera Heteroptera Aphaniptera Diptera
Pentastomida Linguatulida Jazyčnatky
Jazyčnatky se u DH vyskytují především v dýchací soustavě
Foto: J. Bulantová
Linguatula serrata (jazyčnatka tasemnicovitá)
Halzoun
ARTHROPODA Crustacea (korýši)
Copepoda (klanonožci) Branchiura (kapřivci) Cirripedia (svijonožci) Pentastomida (jazyčnatky)
Chelicerata
Acari (roztoči)
Tracheata = Uniramia
Insecta: Pthiraptera Heteroptera Aphaniptera Diptera
Chelicerata (klepítkatci) polyfyletická skupina ústní orgán: chelicery (ozubené, bodcovité, …) tělo: gnathosoma a idiosoma dýchání: celým povrchem těla nebo vzdušnicemi trávení: intracelulární gonochoristi vývoj: vajíčko – larva – nymfa – dospělec ektoparazité, přenašeči, původci alergií parazitičtí, detritofágní, draví, …
idiosoma
gnathosoma
scutum
oči
Foto: D. Modrý
Roztoči ACARIFORMES A‐STIGMATA
PRO‐
PARASITIFORMES MESO‐
META‐
Acaridida
Actinenida
Gamasida
Ixodida
Sarcoptidae (zákožky)
Trombiculidae (sametky)
Dermanyssidae (čmelíci)
Ixodidae (klíšťata)
Acarididae (skladokazi)
Demodicidae (trudníci)
Varroidae (kleštíci)
Argasidae (klíšťáci)
Zjednodušený systematický přehled hlavních skupin roztočů
Acariformes Astigmata
Prostigmata
Sarcoptiformes (zákožkovci)
Sarcoptidae (zákožky)
Trombidiformes (sametkovci)
Trombiculidae (sametky) Demodicidae (trudníci)
Acarididae (skladokazi) Pyroglyphidae
Parasitiformes Mesostigmata Metastigmata
Gamasida (čmelíkovci)
Dermanyssidae (čmelíci)
Ixodida (klíšťatovci)
Ixodidae (klíšťata)
Varroidae (kleštíci) Argasidae (klíšťáci)
Ixodida (= Metastigmata)
Klíšťáci Argasidae (soft ticks) cca 200 druhů scutum CHYBÍ Klíšťata Ixodidae (hard ticks) cca 700 druhů scutum VYVINUTO
Ixodidae
×
hard ticks tělo přítomno scutum vyčnívá gnathosoma 1 nymfální stádium hodiny až dny délka sání
Argasidae soft ticks chybí kryto idiosomou 3‐4 minuty
Argasidae
Argas reflexus (klíšťák holubí)
Argas – hnízdní parazit, více jedinců pospolu
Foto: D. Modrý
Ixodidae larva
vejce
♂
nymfa
♀ dospělec
♀
Ixodes ricinus klíště obecné
♂
♀
♀
Kopulace Ixodes ricinus
Foto: D. Modrý
Ixodes ricinus nasátá samice
Ixodes ricinus
Foto: D. Modrý
palpy
hypostom
Ixodes ricinus (3‐hostitelský cyklus)
Klíště klade až 3000 vajíček
Lymeská borelióza Borrelia burgdorferi garrini afzeli
zoonózy
Klíšťová encefalitida Virus klíšťové encefalitidy
Virus klíšťové encefalitidy: % pozitivních klíšťat
Borrelia: % pozitivních klíšťat
Výskyt nemocí přenášených klíšťaty v ČR 2001 až 2010 lymeská borelióza klíšťová encefalitida Zdroj: SZÚ
2001 2002
2003 2004
2005
2009 2010 2011
2012
3547 3658
3677 3243
3647 4370 3558 4350 3863 3588 4834
3304
589 861
573
633
647
606
507
2006 2007
643 1029
545
2008
631
816
Rozšíření flavivirů z okruhu klíšťové encefalitidy Dan Růžek 3 subtypy: Evropský Sibiřský Dálně východní
Subtyp
Klinický průběh
Mortalita
Evropský
Obvykle mírný
1‐5%
Sibiřský
Chronický
6‐8%
Dálnovýchodní
Velmi závažný
20‐60%
V pobaltských státech byla zaznamenána současná cirkulace zástupců všech tří subtypů.
Mapa ohnisek klíšťové encefalitidy
http://www.chmi.cz/portal/dt?menu=JSPTabContainer/P9_0_Predpovedi/P9_1_Pocasi/P9_1_1_Cesko/P9_1_1_6_Klistata
Klíšťová encefalitida (Virus klíšťové encefalitidy). Rezervoárovým, a tedy přirozeným hostitelem jsou hlavně hlodavci. Doba virémie (tj. doba, kdy jsou hostitelé infekční pro klíšťata) je velmi krátká. Proto má z epidemiologického hlediska největší význam co‐feeding.
Co‐feeding
Scheme of TBEV exchange between Ixodes persulcatus females, which are feeding near each other (transsalival virus transmission). 1 � donor of virus; 2 � recepient; 3 � focus of inflammation.
Lymeská borelióza
Počet nových případů za rok USA: 300 tis.; Evropa: 90 tis.
Lymeská borelióza (něco informací) http://www1.lf1.cuni.cz/~hrozs/zoopch1.htm
Lymeská borelióza (LB) (lyme disease) • Je onemocnění popsané v 70. letech 20. století v Old Lyme dr. Willemem Burgdoferem • Původcem je bakterie Borrelie burrgdorferi (Bb). Jedná se o nepravidelně spirálovitou gramnegativní tyčku s periplazmatickými bičíky • Taxonomicky patří do řádu Spirochaetales, rodu Borrelia • V rámci původního druhu Borrelie burrgdorferi (sensu lato) – identifikovány různé subspecie
Subspecie Borrelie burrgdorferi (sensu lato) V Evropě s přenosem na člověka: • Borrelia burgdorferi (sensu stricto) (hlodavci) • Borrelia afzelii (hlodavci) • Borrelia garinii (ptáci) • Borrelia bavariensis (hlodavci) V USA se vyskytuje pouze B. b. (sensu stricto), v Evropě více druhů i typů (v rámci B.b. s.s.). Evropa: B.b. s.s.: OspA‐C(‐F) (Outer Surface Proteins) Psi: vakcína proti OspA (původně v USA na lidi)
Epidemiologie Bb • Vektorem i rezervoárem jsou klíšťata (až 20 % dospělců nakaženo) • Rezervoárem jsou (v závislosti na genospecies): – Hlodavci (a Hmyzožravci) – Ptáci – Plazi – Kopytníci mají boreliocidní komplement • takže na nich sající infikovaná klíšťata se „vyléčí“
Člověk je náhodným a konečným hostitelem klíšťat, představuje slepou uličkou v šíření nákazy. Zdrojem nákazy jsou výhradně nymfy a dospělci. Kopytníci (lesní i chovaní) jsou spíše slepou uličkou.
• Larva klíštěte se nakazí na malém savci, přenese infekci na nymfu a imago transstadiálním přenosem • Co‐feeding (malý epidemiologický význam) • Každé ze stádií se může nakazit z rezervoárového zvířete • Každé stádium může nakazit svého hostitele • Transovariální přenos není epidemiologicky významný, dochází k němu v méně než 3 % případů (Spirochetová infekce oogonií a oocytů zřejmě významně snižuje životaschopnost produkovaných vajíček).
Přenašeči Bb • USA:
Ixodes scapularis Ixodes pacificus • Evropa: Ixodes ricinus Ixodes persulcatus • Asie: Ixodes persulcatus
Nákaza člověka • Člověk představuje slepou uličkou v šíření nákazy. Pozitivní sérologii má 5–10 % zdravých osob. Většina pozitivních nemá v anamnéze příznaky LB, protože většina nákaz probíhá asymptomaticky. Naopak ne všichni nakažení reagují tvorbou protilátek. • Ze všech přisátých klíšťat je v endemických oblastech Evropy příčinou nákazy člověka boreliemi v průměru jedno klíště ze sta (1% riziko).
Patogeneze • Patogeneze LB je stále nejasná, podobná syfilis • Patogenní stádia – První stádium – časná lokální infekce.
Erythema migrans • Šíření spirochet kůží od místa přisátí do periferie
– Druhé stádium – časná diseminovaná infekce • Hematogenní rozsev – penetrace vrstvou cévního endotelu a kolonizace extraceluárních prostor v tkáních • Šíření Bb podél periferních nervů – intenzivní kořenová bolest končetiny na níž bylo klíště přisáté
– Třetí stádium – pozdní perzistentní (chronická) infekce • Je stádiem ireverzibilních změn
Erythema migrans
Klinické projevy Lymeské borreliózy
Mechanismus tkáňového poškození • U EM a meningitidy je vznik tkáňového poškození a projevů nemoci spjat s přímým působením borelií. • Bb je extraceluární patogen, ale může pronikat do buněk pojivové tkáně a a chránit se tak před IS.
Mechanismus tkáňového poškození • U neuroboreliozy převažují autoimunní mechanismy • Autoimunní reakce T lymfocytů proti CNS i periferním nervům • Zkřížené reakce antiboreliových IgM protilátek s antigeny lidské nervové tkáně • Imunokomplexy boreliového antigenu, protilátek a komplementu by se mohly akumulovat ve stěnách cév a vést k imunokomplexové vaskulitidě (nepotvrzeno)
Imunologie • Účast humorální i buněčné imunita – Buněčná imunita – po několika dnech od přisátí dojde k aktivaci T lymfocytů. Lze je detekovat na okraje EM, v periferní krvi, v likvoru i synoviální tekutině. Stimulace imunokompetentních buněk vede k uvolnění cytokinů (interleukin 1β, interleukin 6, interferon‐γ). – Humorální imunita – za 1‐3 týdny po přisátí se vytvoří nízké hladiny IgM protilátek proti bičíkovému antigenu 41kDa, později následované IgG. Polyklonální aktivace B lymfocytů se projeví zvýšením IgM a cirkulujících imunokomplexů.
Klinický obraz • Výskyt lymeské boreliózy je v Evropě obvykle od května do listopadu – dle aktivity vektorů • Od přisátí uplyne cca 1,5 týdne k EM, 3 týdny k časné neuroborelióze a 8 týdnů k časným artralgiím. Projevy třetího stádia sezónní výskyt nemají.
• První stádium – Erythema migrans, chřipkové příznaky, regionální lymfadenitida
• Druhé stádium – Časná neuroborelióza, kloubní a svalové postižení lymská karditida, neproduktivní kašel, bolest v krku, chrapot
• Třetí stádium – Acrodermatitis chronica atropica, chronická neuroborelióza, artritida
• Relaps – Artritida a časné příznaky – intermitentní průběh onemocnění
Laboratorní diagnostika • Přímí průkaz Bb – – – –
Mikroskopie v temném poli, barvení Giemsou, ELMI Kultivace na Kelleyho mediu Pokusy na zvířeti Imunologická detekce (imunofluorescence) u klíšťat či biopsií
• Sérologie – ELISA – Nepřímí imunofluorescence (IFR) – Nepřímí hemaglutinace (IHA)
• Speciální metody – Western blot – PCR
Důležité u Lymeské boreliózy: – – – – –
Erythema migrans nemusí být vždy Klíštěte si nemusí pacient vždy všimnout Klíště je jediný biologický přenašeč B.b. Ostatní přenašeči nikdy neprokázáni (???) Možný mechanický způsob přenosu u ovádů/muchniček ?? – Počáteční léčba ATB: Na základě A) „fleku“ B) kliniky C) protilátek (???)
Naši zákazníci se mají nač těšit. Po lymeské borelióze a klíšťové encefalitidě přicházíme na trh s lymeskou encefalitidou.
Dermacentor reticulatus piják lužní
Foto: D. Modrý
Rickettsia rickettsii
Skvrnivka skalistých hor
Klíšťová paralýza (celkem na 70 druhů, výjimečně i u studenokrevných) I. holocyclus, I. rubicundus, Derm. andersoni, Hyalomma spp.
Dermanyssus gallinae čmelík kuří
Varroa destructor kleštík včelí
varoáza označení parazitárního onemocnění včelího plodu i dospělých včel vyvolané roztočem rodu Varroa
Varroa destructor
Neotrombicula autumnalis sametka podzimní
Neotrombicula autumnalis
histiosiphon
srpnová vyrážka erythrema autumnale trombikulóza
Foto: M. Daniel
Dermatophagoides
Demodex
Demodex folliculorum ‐ trudník tukový velikost 0,3 mm ‐ silně protažená zadní část těla žije ve vlasových váčcích živí se obsahem epiteliálních buněk Demodex brevis ‐ trudník mazový poloviční velikost předchozího ‐ morfologicky podobný žije v kožních tukových žlázkách živí se mazovými buňkami
Demodex canis
Demodikóza (Trudníkovitost) „červená prašivina psů“
Sarcoptes scabiei zákožka svrabová
samec
Sarcoptes scabiei
samice
Sarcoptes scabiei samice kladoucí vejce
SVRAB – SCABIES (Sarcoptes scabiei) V některých oblastech postižena většina obyvatelstva Cyklus trvá asi 14–21 dní Přenos prostřednictvím oplozené samice: těsný lidský kontakt, postel popř. šaty Dermatitida: mezi prsty, zápěstí, pohlavní orgány, dvorce (ne krk a obličej) Vedlejší příznaky: svědění, sekundární bakteriální nákazy, akarofobie Problémy s diagnostikou: excize, seškrab kůže (macerované 5 min. 5% KOH, následně borová mast) Léčba: Scabicid (HCH), Jacutin, Infectoscab