Antimikrobiální látky Část I Antibiotika a chemoterapeutika mechanizmy účinku a rezistence
Antimikrobiální látky Zahrnuje v sobě oba pojmy: antibiotika
chemoterapeutika (sulfonamidy a chinolony)
Terapie antimikrobiky ÚSPĚCH vs. SELHÁNÍ Záleží na kritériích posouzení, lze použít základní 3 kritéria: -
-
-
klinické - posouzeno dle klinických projevů onemocnění a jejich zesílení/potlačení bakteriologické - posouzeno dle bakteriologického nálezu a potlačení/ eradikaci etiologického agens rezistence - Klinické zlepšení, nikoliv bakteriologické vyléčení, zůstává populace mikroorganizmů, v lepším případě oslabená nicméně schopná založit populaci rezistentní s možností znovuvzplanutí onemocnění nebo přenosu (zvířata, lidé, prostředí, další druhy/rody mikroorganizmů)
Balance pro optimální léčbu
Pro optimální léčbu klinickou i bakteriolog. a zamezení rezistence je nutno vybalancovat dávku/ dobu/ způsob podání Použití PK-PD principů k optimalizaci dávkovacího režimu ATM léčiva
Účinnost:
Rezistence
Klinické vyléčení
Rezidua
Bakteriologické vyléčení
Toxicita Cena
Dva základní kameny farmakologického účinku
Farmakokinetika
Je nutné, aby léčivo bylo dobře: - absorbováno - biologicky dostupné především v místě infekce, kde dosáhne - potřebnou koncentraci (> MIC cílového patogena) - po dostatečně dlouhou dobu je-li metabolizace - metabolit/y může být také účinný (příklad enrofloxacin => metabolizace na účinný ciprofloxacin) -
Farmakodynamika
Síla a schopnost účinkovat proti cílovému etiologickému agens v místě infekce závisí na antimikrobní spektrum mechanizmus účinku závislost na čase či koncentraci ? při usmrcování/inhibičním(statickém) účinku na bakterie mikrobicidita / mikrobistaticita U některých ATM lze stupňovat účinek např. zvýšením koncentrace, je však třeba pamatovat na překročení „hranice“ toxicity?)
MIC (Minimální Inhibiční koncentrace) / MBC (Minimální Baktericidní Koncentrace) /MPC (Mutačně Preventivní Koncentrace) …MSW (Mutačně Selekční Okno (Window) )
rezistence
Farmakokinetika a farmakodynamika
v ATM terapii Nastavení dávkování:
Dávkový režim
Koncentrace vs čas: plazma
Absorpce
Toxický účinek (risk)
Koncentrace vs čas:cílové místo infekce
(biologická dostupnost)
Účinek ATM vs čas
spektrum účinku na mikr.
Distribuce + metabolismus Eliminace
Farmakokinetika
Farmakologický účinkek (benefit) vs
Koncentrace vs čas: tkáně a další tělní tekutiny
MIC …
mikrobicidita/staticita,
mech účinku
… rezistence …
Farmakodynamika
Farmakokinetika inj. vs p.o.
Farmakokinetika (PK) -
absorpce, chování v organizmu a vyloučení ATM Závislost na: - vlastnostech konkrétního ATM (clearance a distribuční objem)… PRIMÁRNÍ VLASTNOSTI - způsobu podání (inj. vs. p.o.) - formulaci léčiva (inj.: vodný roztok(rychlé uvolnění do organizmu) vs. olejová suspenze (LA přípravky, postupné, pomalé uvolňování a nástup hladin, delší perzistence hladin)
PK- primární vlastnosti Primární vlastnosti fyzikálně chemické: Rozpustnost ve vodě a v tucích Velikost molekuly Polarita, ionizované a neionizované formy Rozpustnost ve vodě – důležitost (pohled aplikace i PK) - absorpce z GIT, z non- vascular inj.sites - distribuce v plasmě i průnik do bakterií Rozpustnost v tucích – důležitost: - Pro průnik membránami pasivní difúzí - V tucích rozpustné jen v neionizované formě - Příklad: doxycyklin => dobrý průnik do plicní tkáně
Př.: Vztah rozpustnosti v tucích a PK
dle Guardabassi et al, 2008
V lipidech rozpustné látky
Vhodné pokud je infekce přítomna v: transcelulárně (synoviální, intraokulární) cerebrospinální tekutina tekutina prostaty epitelie pokrývající sektret v plicích
Zde dosahují v lipidech rozpustné látky rychleji účinné koncentrace Efektivní při léčbě intracelulárních patogenů např.: Mycoplasma spp. Actinobacillus pleuropneumoniae, Rhodococcus equi atp.
Ionizované vs neionizované ovlivnění průniku do tkání a vylučování
ION TRAPPING PHENOMENON Pokud je pH na opačné straně membrány odlišné, pouze neionizovaná forma je schopna průniku membránou po koncentračním gradientu Makrolidy (slabé báze) – akumulace v mléce Sulfonamidy(slabé kyseliny)-akumulace v moči
SILNÉ KYSELINY a BÁZE Ionizované formy, polární sloučeniny, nerozpustné v tucích, nesnadno pronikají membránami (vyjma zánětlivých procesů…), podléhají glomerulární filtraci a jsou vylučovány ledvinami => močí Příklad peniciliny a aminoglykosidy
Biotransformace hlavní centrum játra liší se napříč druhy zvířat Př. Poločas eliminace: sulfadiazin
Člověk 9,9 h> Pes 5,6h > Kůň 3,6h > Kráva 2,5 h
ryby – závislost na teplotě: Př. 3 x delší poločas eliminace při teplotách (10-12°C) než při vyšších teplotách (20 – 25 °C)
Dopady na stanovení OL u ryb => stupňodny
Poločas eliminace jako důležitý faktor Př.
Peniciliny, cefalosporiny, aminoglykosidy rychlé odbourávání, krátký poločas eliminace
soli rozpust.ve vodných roztocích po i.v.a i.m. podání rychle eliminovány nutnost opakování dávek vyvinuty depotní formy např. prokain benzylpenicilin nebo použity olejové suspenze (i.m.či s.c. podání)- dlouhodobé uvolňování a perzistence v plazmě, tkáních a místě inj podání Tzv. Flip – Flop PK ( spíše reprezentuje fázi absorpce než eliminace) Vhodné pro léčiva se závislostí usmrcování bakterií na čase
ATM klasifikace dle PK_PD parametrů s vlivem na usmrcování bakterií
„Hranice“ účinnosti založené na vztazích koncentrace_čas_účinek Př: BETALAKTAMY – závislost na čase i pokud koncentrace betalaktamu přesáhne 4 x MIC není vyšší či rychlejší baktericidita
naproti tomu je-li T > MIC … tedy čas, kdy jsou koncentrace nad MIC cca 40 – 50% intervalu mezi podáními, baktericidita narůstá ) zejména u citlivých grampozitivních bakterií
v případě citlivých gramnegativních je lépe je-li T>MIC cca 80 – 100% intervalu
Enrofloxacin (účinek usmrcení bakterií závislý na koncentraci, podstatné jsou zejména poměry Cmax /MIC a AUC/MIC
Vliv způsobu a cesty podání na PK profil => účinnost Posouzení ve vztahu k druhu ATM ČASOVÁ či KONCENTRAČNÍ závislost ? + PAE? -
patogen a místo infekce => cíle pro ATM rychlost nástupu Cmax v cílové tkáni doba přetrvávání hladin > MIC v cíl tkáni možný PAE PERORÁLNÍ vs PARENTERÁLNÍ aplikace
Výběr ATM, dávka, PD, PK …
Příklad: 1 spektrum účinnosti definující, zda etiologické agens způsobující infekci může být zasaženo 2
rezistence (jaké MIC 50 a MIC 90 daný patogen, izolát z nemocného zvířete nebo alespoň recentní data z chovu, regionu) … může vzniknout rezistence v průběhu léčby?
3
lokalizace infekce v organizmu /závažnost
3
stav imunity léčeného pacienta
Př. život ohrožující infekce ?, lokalizace s minim podílem imunitní reakce ? nutnost rychlého zásahu? např. meningitida => volba - baktericidního ATM (+ zvážit spektrum, MIC, rezistence) - s dobrou biologickou dostupností do cerebrospinální tekutiny - správný způsob podání a - správný výběr formulace ATM léčiva (injekční pro rychlé dosažení hladiny)
Klasifikace antimikrobik -
-
statické/cidní dle mechanizmu účinku na bakterie dle chemické struktury širokospektré/úzkospektré dle způsobu usmrcování bakterií … viz dále v přednášce
Mikrobistatické a mikrobicidní -statické • inhibice růstu mikroorganismů, • zástava množení mikroorganismů • metabolický klid - cidní • usmrcení mikroorganismů
MECHANIZMY ÚČINKU antimikrobiálních látek
Primární efekt antimikrobiálních látek : BAKTERIOSTATICKÝ : tyto látky způsobí pouze zastavení množení bakterií, přičemž exponované bakterie nejsou usmrceny, není ovlivněno přirozené odumírání klidových forem bakterií
antimetabolity
sulfonamidy, trimetoprim, k.nalidixová, furantoin
fce a nebo syntéza NK
k. nalidixová, novobiocin, ansamyciny
proteosyntéza
makrolidy, linkosamidy, tetracyklin, chloramfenikol, pleuromutiliny
Primární efekt antimikrobiálních látek : BAKTERICIDNÍ: tyto látky působí usmrcení bakteriálních buněk prostřednictvím různých mechanizmů
syntéza buněčné stěny
permeabilita cytopl. membrány
inhibitory syntézy DNA gyrázy
chinolony
proteosyntéza
aminoglykosidy
peniciliny, cefalosporiny, bacitracin, vankomycin, teikoplanin,imipenem, aztreonam polymyxin, colistin
Primární vs. sekundární efekt
Dle primárního efektu – baktericidní: - peniciliny a cefalosporiny účinkují jen na množící se
bakterie, zvyšováním jejich koncentrace nelze stupňovat účinek až ke baktericiditě všech stádií. - aminoglykosidy působí i na klidovou fázi bakterií , v určitých situacích zde lze hovořit o baktericiditě při zvyšování koncentrací - klinicky relevantní baktericidita, je-li usmrceno 99 % všech exponovaných bakterií
Dle sekundárního efektu : Antibiotika s primárním účinkem bakteriostatickým mohou mít vlivem metabolického působení např. ve zvýšené koncentraci účinek baktericidní.
MECHANISMY ÚČINKU ANTIMIKROBIÁLNÍCH LÁTEK
Inhibice syntézy buněčné stěny
Poškození syntézy cytoplazmatické membrány
Inhibice proteosyntézy
Porucha syntézy nukleových kyselin
Antagonismus a kompetitivní inhibice
Inhibice syntézy buněčné stěny Penicilíny, cefalosporiny, vankomycin, teikoplanin, bacitracin, cykloserin, fosfomycin
Rozdílné složení buněčných stěn eukaryot a prokaryot menší toxicita antibiotik na makroorganismus pacienta, neboť antibiotikum působí selektivně na narušení syntézy buněčné stěny bakterií
Rozdílné složení stěny buněčné u grampozitivních a gramnegativních bakterií G+ murein a kyselina teichoová a polysacharidy G- murein a lipoproteiny a lipopolysacharidy
Účinkuje antibiotikum na oba typy bakterií nebo lépe na jeden typ ? Odpověď je i ve skutečnosti na jaké cílové místo v buněčné stěně přesně antibiotikum působí.
Inhibice syntézy buněčné stěny
Antibiotika s irreversibilním baktericidním efektem působící na syntézu buněčné stěny
peniciliny a cefalosporiny (- laktamy) vankomycin, teikoplanin, avoparcin (glykopeptidy) bacitracin
Antibiotikum s efektem kompetitivní inhibice
cykloserin
Syntéza buněčné stěny bakterie a místa zásahu některých antibiotik „Farmakologie a toxikologie, Lullmann H.,Mohr K., Wehling M.,Grada publishing , 2002
Poškození syntézy cytoplazmatické membrány Polypeptidy Antimykotika
(colistin, polymyxin, tyrotricin) polyenového charakteru azolová allylaminové thiokarbamáty
U antibiotik této skupiny - irreversibilní baktericidní efekt
Mechanismus účinku především prostřednictvím:
narušení bariéry (únik důležitých složek aminokyselin, purinů a pyrimidinů) narušení osmotické stability bakteriální buňky, v návaznosti také ovlivňuje syntézu NK a buněčné stěny
Inhibice proteosyntézy Aminoglykosidy, chloramfenikol, tetracykliny, makrolidy a linkosamidy, kyselina fusidová oxazolidinony- linezolid a eperelinezolid
Rozdílné složení ribozómů eukaryot a prokaryot :
menší toxicita antibiotik působících selektivně na narušení proteosyntézy bakterií, které mají ribozómy disociované do jednotek 50 S a 30 S (celkově 70 S) - u vyšších organismů jednotky 60 S a 40 S (celkově 80S)
Inhibice proteosyntézy
Antibiotika s irreversibilním baktericidním efektem působící na proteosyntézu Aminoglykosidy
Antibiotika s reversibilním bakteriostatickým efektem působící na proteosyntézu Chloramfenikol Tetracykliny Makrolidy Linkosamidy Mupirocin Kyselina fusidová
Inhibice proteosyntézy na úrovni ribozómu
MLSKO
Chcete si zapamatovat skupinu antibiotik, která se váže na 50S podjednotku ribozómu a mechanismem účinku je blokování proteosyntézy – toto je oficiální anglický výraz pro tuto skupinu? makrolidy linkosamidy streptogramin ketolidy oxazolidinony
Téměř všechna atb účinkující na proteosyntézu MLASKOT (makrolidy,
linkosamidy, amfenikoly,streptogramin,ketolidy, oxazolidinon, tetracykliny)
Poruchy syntézy nukleových kyselin
Interference s DNA bakterií INHIBITORY DNA-gyrázy chinolony novobiocin
VAZBA na bakteriální DNA nitroimidazoly (metronidazol) nitrofurantoin
Interference s RNA
Poruchy syntézy nukleových kyselin
Kompetitivní inhibice Inhibice syntézy kyseliny listové Kyselina tetrahydrolistová je potřebná pro syntézu purinů a tymidinu, kterou vstupují do syntézy DNA a RNA jako stavení jednotky Bakterie dovedou syntetizovat dihydrolistovou a tu redukovat na tetrahydrolistovou kyselinu – proces je narušován chemoterapeutiky chovajícími se jako kompetitivní inhibitory Jsou bakteriostatické.
Kompetitivní inhibice Sulfonamidy inhibují syntézu kyseliny dihydrolistové kompeticí s p-aminobenzoovou kyselinou Trimetoprim blokuje syntézu tetrahydrofolátu prostřednictvím inhibice enzymu dihydrofolát reduktázy Dapson interferuje se syntézou kyseliny listové
REZISTENCE Kmen je z mikrobiologického hlediska definován jako rezistentní, jestliže je schopen růstu ve vyšších koncentracích léčiva v porovnání s fylogeneticky příbuznými kmeny
Rezistence na antimikrobiální látky
je relativní pojem s ohledem na kritéria posuzování : genetická, biochemická, mikrobiologická a klinická časté rozdělení dle podmínek posuzování: in vivo (klinické, pacient, v případě experimentálního testování např. zvířecí model) in vitro (mikrobiologické, laboratorní,klasické, difúzní, diluční, či genetické metody)
Rezistence klinická
Zde je kmen definován jako rezistentní, jestliže přežije antimikrobní terapii a její posuzování závisí kromě výše uvedeného i na:
lokalizaci infekce a dostupnosti místa infekce pro léčivo v dostatečné koncentraci dávkovém režimu a způsobu podání léčiva tkáňové distribuci a biologické dostupnosti léčiva
Rezistence klinická -příklady Klinické selhání terapie :
NEDOSTATEČNÁ PENETRACE
nedostupnost léčiva u fibrotického abscesu, který obsahuje ložisko kauzálního patogena
NEPŘÍZNIVÉ FYZIOLOGICKÉ PODMÍNKY
léčivo není účinné z důvodu pH, vyvázání na ionty (chelatizace TC), nízký obsah kyslíku
Evoluce rezistence
bakteriální kmeny izolované v preantibiotické éře mají rezistenci nejčastěji kódovanou prostřednictvím informace nesené plasmidy
většina R genů u bakterií je identická a homologní s geny antibiotika produkujících půdních mikroorganismů
Jak je „stará rezistence ?
rezistence na ATB musí být stejně stará jako syntéza ATB a R geny byly již přítomny
v přirozeném prostředí v půdě a vodě dlouho před terapeutickým používáním ATB zahájeným před 50 lety se zavedením penicilínu
předpokládá se, že přítomnost R genů je odvozena od produkce antibakteriálních látek saprofytickými mikroorganismy (jako jsou aktinomycety), aby u těchto kmenů nedošlo k tzv. samozničení „self-destruction“(Bergogne – Bérézin, 1997)
plasmidy streptomycet obsahují obvykle R geny ke stejným antibiotikům, jež produkují, proto je půda přirozeným rezervoárem R genů
Primární rezistence (přirozená, intrinsic rezistence)
Odpovídá geneticky podmíněné necitlivosti nebo snížené citlivosti bakterií na dané antibiotikum, a to bez ohledu na to zda došlo k předchozímu kontaktu bakterií s antibiotikem či nikoliv
bakterii necitlivé na dané ATB zcela chybí nebo je zcela necitlivá cílová struktura (funkční nebo strukturální modifikace). Necitlivost je v tomto případě přirozenou a původní vlastností mikroorganismu.
Primární rezistence - pokračování
Necitlivost může být specifická: pro jednotlivou antimikrobiální látku pro skupinu látek z téže farmakologické skupiny
Může být specifická: druhově (R jen u E.faecium nikoliv E.faecalis) rodově (jen Acinetobacter spp.) pro vyšší taxonomickou jednotku mikroorganismů (G+ nebo G- …)
4 základní mechanizmy nebo „strategie rezistence“
Změna cílové struktury změna v místě působení atb
Impermeabilita změna propustnosti – permeability aktivní vyloučení - efflux
Enzymatická inaktivace antibiotika
Hyperprodukce cílové struktury
Změna cílové struktury - změna v místě působení atb:
Bakterie mění strukturu cílové molekuly zásahu antibiotika, obvykle esenciálního bakteriálního enzymu, nebo exprimuje alternativní cílovou molekulu neinhibovanou antibiotikem tím se vyhne toxickému účinku antibiotika („bypass“ pathway) Tato vlastnost není zcela specifická, ale může být společná pro více antibiotik se stejným nebo příbuzným mechanizmem účinku.
Impermeabilita – změna propustnosti – permeability :
Bakterie mění propustnost : úplnou impermeabilitou pro antibiotikum nebo aktivním vyloučením antibiotika z buňky.
Tato vlastnost může být přísně specifická: chybění specifických receptorů nebo chybění porinů pro propuštění atb do buňky nespecifická blok ATP systému a zábrana aktivního transportu do buňky v závislosti na konkrétním mechanizmu.
Enzymatická inaktivace antibiotika :
Bakterie produkuje enzymy, které inaktivují antibiotikum : pozměněním struktury a funkčnosti přímým štěpením a zničením funkčnosti Tato vlastnost bývá vysoce specifická : odpovídající inaktivační enzym přesně stereospecificky odpovídá danému substrátu – zde antibiotiku.
Hyperprodukce cílové struktury
Bakterie produkuje cílový enzym v takovém množství, že jej nelze danou koncentrací antibiotika vyblokovat.
Příklady příčiny primární rezistence:
NESCHOPNOST PRUNIKU DO BUŇKY membrána gramnegativních bakterií nepropustná pro glykopeptidy
AKTIVNÍ VYLOUČENÍ VEN Z BUŇKY rezistence k tetracyklinu, chinolonům a chloramfenikolu u Ps. aeruginosa
PRODUKCE INAKTIVAČNÍCH ENZYMŮ AmpC betalaktamáza u některých zástupců čeledi Enterobacteriaceae
NECITLIVOST CÍLOVÝCH STRUKTUR: nízká afinita kyseliny nalidixové k DNA-gyráze enterokoků
Sekundární (získaná, acquired) rezistence
Vzniká v průběhu nebo následkem předchozí antibiotické léčby. Při působení antibiotika na bakterie se selektují ty bakteriální varianty, jež jsou na antibiotikum rezistentní a jsou přítomny v každé bakteriální populaci. Na rozdíl od primární rezistence je specifická pro kmeny, populaci určitého rodu nebo druhu.
Sekundární rezistence původu:
ENDOGENNÍHO vznikla následkem mutace, je klíčovou pro bakterie, které nedisponují mechanizmy předávání genetického materiálu (např. mykobakteria), mutace může způsobit skokový nárůst rezistence v jednom kroku (až 1.000 násobný nárůst u streptomycinu) U jiných látek (např. fluorochinolony) je potřeba více různých mutací => nárůst rezistence ve více stupních (což však u chinolonů neznamená, že rezistence nemůže nastat již v průběhu jedné terapie a způsobit tak její selhání).
Sekundární rezistence původu
EXOGENNÍHO vznikla horizontálním přenosem cizí genetické informace
Oba typy (ENDOGENÍ a EXOGENNÍ) se mohou zkombinovat : příklad mutace a genového transferu u betalaktamáz kdy se rozšiřuje spektrum jejich účinku případně odolnost vůči ataku inhibitorů betalaktamáz.
Získaná rezistence
Dle rychlosti vzniku a stupně rezistence: Vícestupňová rezistence – penicilínový typ
Postupně se vyvíjející, lze prokázat laboratorně pasážováním kultury na médiích se zvyšující se koncentrací antibiotika
Reverzibilní typ rezistence, kromě penicilínu je popsán u bacitracinu, chloramfenikolu
Získaná rezistence
Dle rychlosti vzniku a stupně rezistence: Jednostupňová rezistence – streptomycinový typ
Rychlý vznik vysoce rezistentních kmenů v populaci není homogenita v rezistenci - mohou zde bý v jednom stupni kmeny s různě vysokou R př. rezistentní a vysoce rezistentní=HLAR enterokoky
Ireverzibilní změny, kromě streptomycinu také erytromycin, linkomycin, rifampicin
Perzistence
Perzistery jsou morfologicky normální bakterie, které přežily letální koncentrace antibiotika=>po ukončení antimikrobního účinku se dělí, za vzniku dceřiných bakteriálních buněk na antibiotikum opět citlivých . Perzistery mohou být také L- formy bakterií nevnímavé k atb.
Perzistence je popsána především u β-laktamových antibiotik a jejich účinku na nemnožící se bakterie.
Perzistence hraje roli při raných infekcích a infekcích z průniku cizích těles.
Perzistence
Někdy může tento stav také souviset se špatným průnikem atb do tkání, eventuelně jsou-li bakterie lokalizovány uvnitř buněk makroorganismu.
Perzistence má z terapeutického hlediska za následek vznik relapsů a nutnosti prodloužení léčby, či opakování léčby atb.
Princip KO-SELEKCE
příkladem může být perzistence rezistence na glykopeptidy u enterokoků po zákazu používání glykopeptidových antibiotik u zvířat (konkrétně avoparcinu jako stimulátoru růstu). Perzistence je přičítána genetickému propojení mezi „selftransferable“ plasmidy nesoucími determinantu ermB – rezistence na makrolidy a vanA operonu s rezistencí na glykopeptidy. Při pokračování používání makrolidů (zejména veterinárního makrolidu tylosin) se v populaci zachovávají i determinanty pro rezistenci ke glykopeptidům.
Ko-selekce rezistence Zkřížená rezistence
Ko-selekce: Určité geny pro rezistenci mohou být např. vedle sebe na konjugativním plasmidu, používání určitého ATM způsobí přenos R na obě ATM Př: tylosin a tetracyklin - mají vliv na ko-selekci kmenů s rezistencí na glykopeptidy (důležité v humán med – př.vankomycin) Zkřížená R: Bakterie nese genetickou informaci k určitému mechanizmu rezistence, který může postihnout látky z téže farmakologické sk. nebo příbuzných sk. Př: Př. tzv. MLSKO: makrolidy-linkosamidystreptograminy-ketolidy- oxazolidinony
Zkřížená rezistence
Makrolidy-linkosamidy-streptograminB erm-geny (způsobují modifikaci cíle)
Meticilin rezistence mecA geny (způsobují modifikaci cíle) (většinou) všechny betalaktamy
Extended spectrum beta-lactamases různé geny – např. CTX-M-1 (destrukce atm) peniciliny, cefalosporiny
REZISTENCE stručně z genetiky
Fenotypická adaptace (1)
je dnes chápána jako přizpůsobení bakterií na změněné metabolické pochody ? potlačení některých represoricky působících genů s následným uvolněním nových metabolických pochodů tyto fenotypické adaptace jsou změny jen přechodné a částečné fenotypickou adaptaci lze terapeuticky zvládnout:
vyšší dávkou atb nebo jeho úplným prvotně nasazeného ATM a náhradou antibiotikem z jiné farmakologické skupiny, které nemá zkříženou rezistenci
tento typ rezistence je z hlediska četnosti výskytu i dopadů málo významný
Fenotypická adaptace (2) příklady : změny v rezistenci u Mycobacterium tuberculosis ve stadiu klinické remise jsou kmeny výrazně rezistentnější než kmeny v období akutního vzplanutí onemocnění rezistence na pnc – podmíněná indukcí penicilinázy
Genetické změny hlavní těžiště vzniku rezistence má genotypový podklad
Genetická podstata rezistence : -
-
MODIFIKACE GENU NA CHROMOZÓMU jde o modifikaci genu odpovědného za citlivost bakteriální buňky k ATM podstata je mutačně – selekční PŘEVZETÍ GENETICKÉHO MATERIÁLU převzetí genetického materiálu od rezistentních buněk nejčastěji je lokalizována extrachromozomálně bývá označována také jako plasmidová, přenosná, infekční
R – plasmidy (1)
R plasmid může nést informaci o rezistenci až na 10 různých antibiotik současně R plasmidy z humánních a veterinárních izolátů se jeví jako velmi podobné / mnohdy i shodné v jedné bakteriální buňce může být současně přítomno i více různých R plasmidů vývoj plasmidů nesoucích rezistence obvykle následuje po progresivním získávání transpozónů různých typů nebo integronů mutace zřejmě mohou vést k dalším změnám plasmidy přenášených rezistentních genů
Transpozony
„jumping genes“ jsou krátké sekvence DNA, které mohou být přeneseny: mezi plasmidy navzájem mezi plasmidem a bakteriálním chromozómem mezi plasmidem a bakteriofágem
na rozdíl od plasmidů nejsou schopny nezávislé replikace a musí být proto neseny funkčním replikonem (plasmidem nebo chromozómem)
často několik transpozónů může být inkorporováno do jednoho plasmidu, výsledkem pak může být, že v průběhu jedné konjugace dojde k přenosu determinant pro vícenásobnou rezistenci
přítomnost transpozónů a jejich „kolování“ v buňce, v populaci může mít za následek rychlý nárůst rezistence uvnitř populace i mezi populacemi
Integrony (1)
Integrony a genové „kazety“ integrony jsou přirozeně se vyskytující elementy exprese genu integron je místně specifický rekombinační systém obsahující
integrázu (rekombinační enzym) gene-capture (připojovací) místo zachycený(é) gen(y)
integrony se mohou intracelulárně přemisťovat, ale jejich integrace je místně specifická –nejčastěji za promotorem byly identifikovány např. u enterobakterií a pseudomonád
Integrony (2)
integrony jsou složeny ze dvou stejných oblastí a vmezeřené variabilní části, která obsahuje například genovou kazetu s rezistencí na antibiotikum, místo integrace je vždy umístěno za nějakým silným promotorem, aby bylo zajištěno časté čtení
jeho genů (integrony mohou být součástí chromozómu, plasmidů i transpozónů nebo jejich inzerčních sekvencí)
genové kazety jsou jsou unikátní skupinou malých mobilních
elementů, které zahrnují jednotlivý gen pro rezistenci na určité antibiotikum a specifické rekombinační místo, které zajišťuje přemístitelnost, protože je rozpoznáváno místně specifickými integrázami, které katalyzují integraci kazet ve specifických místech integronu, tímto způsobem je zajištěno, že se v integronech mohou vyvinout genové kazety s geny pro vícenásobnou rezistenci
Přenos genetického materiálu
Extrachromozomální DNA schopná přenosu rezistence se může: sama replikovat a pak šířit do jiných buněk několika různými mechanismy:
transdukcí - pomocí bakteriofágů konjugací plasmidem nebo transpozónem jednoduchou transformací.
Význam R plasmidů antibakteriální léčbě
I z klinického hlediska záleží, jak je rezistence nesena: chromozomální :
R plasmidy :
šíří se pouze samotnými rezistentními buňkami – proto je frekvence jejich šíření velmi nízká je obvykle pouze na jedno atb
rozšíření i z relativně malého počtu buněk na celou populaci – frekvence šíření je proto vysoká až explozívní může být na více atb, tento typ rezistence mívá až multirezistentní charakter umožňuje vytvoření rezervoárů multirezistentních kmenů, toto je časté např. v nemocnicích a nebo ve velkochovech, kde se užívá antibiotická terapie
závažným problémem je přenosná rezistence u kmenů enterobakterií (ESBL, NDM, OXA), stafylokoků (MRSA), nefermentujících G- tyček (pseudo- karbapenem R) a také enterokoků (HLAR)
Hodnocení antimikrobiálního účinku antibiotika se provádí in vitro stanovením minimální inhibiční koncentrace (MIC) a minimální baktericidní koncentrace (MBC). MIC je nejmenší naměřené množství (koncentrace) antibiotika, které inhibuje růst a množení bakterií v testovacím mediu. MBC odpovídá nejnižší naměřené koncentraci antibiotika in vitro, která usmrtí exponovanou bakteriální kulturu v průběhu 24 hod.
Aby byl účinek antibiotika dostatečný, je třeba, aby minimální koncentrace antibiotika v cílových tkáních odpovídaly hodnotám MIC a MBC.
MPC a MSW Mutačně preventivní koncentrace (MPC) - Je definována jako koncentrace, která neumožní získání libovolného mutanta z množství 1010 bakterií Mutačně selekční okno (MSW) - Je definováno jako koncentrace nacházející se v rozmezí MIC a MPC Ideální terapie by měla zničit bakterie před tím, než koncentrace poklesne pod MPC a než dosáhne MSW Model je dobře popsán u fluorochinolonů (enroflox):
MPC a MSW
Př: E.coli infekce-selata-jejunum vs enroflox 2,5 mg/kg ž.hm. p.o. - porovnání koncentrace dosažené v jejunu s MIC E.coli => usmrcení populace divokých kmenů a mutantů prvního stupně - čím více koncentrace překročí MPC tím menší je pravděpodobnost převládnutí mutantů v populaci, protože jsou inhibovány nebo zabity, mutanti se mohou objevit v koncentraci > MIC
Koncentrace vs. doba expozice
Vysoké koncentrace: nebývají pro terapeutický efekt přínosné, často zatěžují nemocného riziky nežádoucích a toxických reakcí. U řady antibiotik je pro terapeutický efekt důležitá doba expozice.
Podle typu baktericidity jsou antibiotika s účinkem závislým: -
-
-
na koncentraci a PAE* (fluorochinolony, polymyxiny, aminoglykosidy) na koncentraci bez PAE (peniciliny, cefalosporiny,makrolidy, amfenikoly... na čase i koncentraci (tetracykliny, ketolidy, glykopeptidy)
PAE = postantibiotický efekt
Enrofloxacin (účinek usmrcení bakterií závislý na koncentraci, podstatné jsou zejména poměry Cmax /MIC a AUC/MIC
Přehled antibiotik ve veterinární medicíně v ČR– podle jejich účinku (k IX/2012) Bakteriostatická Zástupci
Skupina MAKROLIDY
Bakteriostatická
Erythromycin
Zástupci
Skupina AMFENIKOLY
Chloramfenikol
Tylosin
Florfenikol
Tylvalosine
Thiamfenikol
Josamycin (není již v ČR reg)
PLEUROMUTILINY
Tiamulin
Tilmikosin
Valnemulin
Spiramycin
(Retapamulin-hum.)
Tildiprosin (probíhá centraliz. registrace)
SULFONAMIDY a TRIMETHOPRIM
Phthalylsulfathiazol
azalidy
Gamithromycin
Sulfaclosin
triamilidy
Tulathromycin
Sulfamethoxazol
LINKOSAMIDY
Linkomycin
Sulfadoxin
Pirlimycin
Sulfadiazin
Klindamycin
Sulfamerazin Sulfadimidine
AMINOCYKLITOLY
Spektinomycin
Sulfadimethoxine Sulfamonomethoxine
TETRACYKLINY
Tetracyklin
Sulfachlorpyridazin
Chlortetracyklin
Trimethoprim
Oxytetracyklin Doxycyklin
OSTATNÍ
Novobiocin
Přehled antibiotik ve veterinární medicíně v ČR– podle jejich účinku (k IX/2012) Baktericidní
Baktericidní Zástupci
Skupina Beta-laktamy
PENICILINY - úzkospektré
Zástupci
Skupina Beta-laktamy
Procaine benzylpenicillin
AMINOGLYKOSIDY
Benzathine benzylpenicillin
Gentamicin Neomycin Kanamycin
PENICILINY – s rozšířeným spektrem
Ampicilin
Streptomycin
Amoxicilin
Dihydrostreptomycin
Amoxicilin+klavulanát
Paromomycin
Cloxacilin Dicloxacilin
POLYPEPTIDY, POLYMYXINY
Nafcilin
Bacitracin ANSAMYCINY
CEFALOSPORINY
Cefalexin
Kolistin
Rifaximin
CHINOLONY
Cefacetril
Enrofloxacin
Cefapirin
Difloxacin
Cefalonium
Marbofloxacin
Cefoperazon
Orbifloxacin
Ceftiofur
Flumequin
Cefquinom
Ibafloxacin
Cefovecin
Pradofloxacin (nově centraliz.R)
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY používání antibiotik Toxické účinky - vznikají po vysokých dávkách, vlivem vysokých plazmatických koncentrací, eventuálně při vyšší citlivosti hostitele nebo následkem špatné eliminace.
Účinky: neurotoxické, hepatotoxické, nefrotoxické, ototoxické, hematotoxické, gastrointestinální, lokální Alergie - jsou vyvolány po předchozí senzibilizaci i malou dávkou antibiotika. Bývají časté u penicilinů. Nebezpečné formy jsou spojeny zejména s parenterálním podáním antibiotika. Mohou se projevit jako časné i pozdní reakce v průběhu léčby nebo i po jejím skončení.
Biologické účinky - jsou způsobeny změnou přirozené bakteriální mikroflóry kůže nebo sliznic. Jsou zvláště časté při používání širokospektrých antibiotik – průjmy, kvasinkové infekce, hypovitaminóza B a K,…
Zásady správného používání antibiotik 1. Podání antibiotik by se mělo uskutečnit jen na základě správně stanovené diagnózy bakteriálního onemocnění 2. Původce infekce musí být in vitro k použitému antibiotiku citlivý (test citlivosti)
3. V místě infekce musí být zajištěna dostatečná koncentrace antibiotika (alespoň MIC) 4. Doba podávání antibiotika má být taková, aby bylo infekční agens dokonale inhibováno nebo usmrceno 5. Podle možnosti dát přednost antibiotikům s užším spektrem a netoxickými účinky 6. Je třeba mít na zřeteli individuální kontraindikace