AKTUALIZOVÁNO v listopadu 2014 AKTUALITKA V tomto měsíci vzpomeneme 25. výročí listopadových událostí roku 1989 – tzv. sametové revoluce. V místním věstníku Naše noviny jsem o tom opět bohužel marně hledal jakoukoli zmínku, ačkoli nebýt „sametové“, nebyly by ani Naše noviny. Připomínám tedy, že přesto, jak se nenaplnila některá naše naivní očekávání, zvláště pak vyrovnání s komunistickou minulostí, pojmenování zločinů a spravedlivé potrestání zločinců totalitního komunistického režimu, vděčíme listopadu ´89 za mnohé. Jsme členy EU i NATO, obchody jsou plné, životní úroveň je – přes všechno malodušné žehrání – s předlistopadovou dobou nesrovnatelná. Nikdy v moderních dějinách jsme se neměli líp než teď. Doba komunistické totality byla zlá, a ti, kdož ji nezažili, dovedou si to jen těžko představit. Zkušenost z minulosti může ale člověka naučit vážit si svobody, znát její cenu. Navzdory některým politikům žijeme v báječné době, jakou naši předkové nezažili. Pravda, bylo by hloupé lhát si do kapsy, já ale volím raději pozitivní pohled. Škarohlíd ať se sám užírá a vzpomíná na „staré zlaté časy“, kdy byl rohlík za třicet haléřů. Ať se jen do nich opět vrátí. Ale beze mne. Prožívám dnešní dobu jako zázrak, ve který jsme už nedoufali a děkuji Pánubohu, že jsem se jí dočkal. Václav Fidler v listopadu 2014.
21. část Rok 1984 V roce 1984 byla vypsána III. celostátní soutěž kronikářů, do které se přihlásil i ždírecký kronikář Josef Bílek, a to prací na téma Vzrůst a výstavba obce umožněny a založeny na vzájemné spolupráci všech občanů – na brigádách. Pojal toto svoje dílo velkoryse jako stručné dějiny Ždírce až do roku 1984, se zdůrazňováním brigádnické činnosti občanů jako převážně a často jediné možnosti dalšího rozvoje obce. Jeho retrospektivní sepsání je kaligrafickým rukopisem zaznamenáno na osmadvaceti stranách III. dílu Kroniky.obce Ždírce nad Doubravou. Můžeme říci, že pan Josef Bílek tím korunoval svoji dlouholetou kronikářskou činnost. Ze spisu vyjímám: Do našeho slovníku zapsáno bylo zlatým písmem nové slovo „brigáda“ dosud používané jen ve smyslu vojenském. Brigády ukázaly se v mnoha případech jediným východiskem z nouze, ukázaly se nadále téměř nepostradatelnými. Brigádou byla posekána louka osiřelá po odešlých sousedech, brigádami zacelily se ošklivé krátery po bombách, překážející provozu, brigádami zakopávali se zdechlí koně na polích a lukách, brigádou byla opravena škola pro svobodné děti republiky. Radost všech lidí nad tím, že válka skončila, že jsme ji přečkali, že jsme opět svobodni, držela nás všechny i v práci, v práci tvořivé, užitečné jak postiženým a potřebným jednotlivcům, tak prospívající všem. Bez brigád byla by naše obec nerostla, nespravily by se bolesti z války. Ohlédneme-li se dnes po obci, vidíme výsledky tvořivé práce občanů, kteří z velké části nejsou již dnes ani mezi námi. Promítneme-li si, co by zbylo z naší obce, kdybychom odmyslili vše, co bylo zvelebeno a pořízeno brigádami – dobrovolnou prací všech občanů, musíme nezakrytě doznati, že by toho mnoho nebylo. Ochabuje-li některý rok brigádnická činnost a plnění plánovaných úkolů vázne, je na vedoucích činitelích MNV, Národní fronty a KSČ, aby našli cestu k povzbuzení iniciativy občanů a dodali jim nové chuti k práci, k naplnění úkolu, který sám volá, ať je to již třetí pavilon školy, kulturní dům a další, které v příštích dnech vyvstanou a nedají se stranou odsunouti. Škoda by bylo usnouti na půli cesty, porušiti nastoupený kurs a složit ruce v klín. Na tom, co kronikář Josef Bílek v tehdejší dobové situaci v dobré vůli napsal, je hodně pravdy. Při listování kronikami nezbývá než obdivovat množství práce, kterou občané vykonali ve svém volném čase, i množství organizátorské a přesvědčovací práce lidí ve vedoucích funkcích. Brigádnická práce nebyla ale dobrovolná. V tehdejší době to byla nutnost. Kdyby lidé nešli na brigádu, nic by neměli. Neměli by vodovod, neměli by kanalizaci, tělocvičnu, školu, chodník ve své ulici. Nebylo zbytí. Později museli jít hlavně proto, aby neupadli v nemilost u vládnoucí moci. Když jsme však u toho „kdyby“, musíme se také zamyslet nad tím, co by z naší obce bylo, kdybychom po druhé světové válce zůstali svobodnou součástí kulturního západního světa. Člověka potom napadá, zda to všechno bylo vybudováno proto, že jsme byli součástí východního bloku, nebo přesto, že jsme byli pod ku-
ratelou a v otroctví bolševických asiatů a jejich domácích pohůnků. Jestliže tedy – jak píše pan Josef Bílek v úvodu – do našeho slovníku zapsáno bylo zlatým písmem nové slovo brigáda, pak musíme také konstatovat, že toto slovo často nad námi viselo jako Damoklův meč až do listopadu ´89. Proč teď naše obec – město – nebývale vzkvétá, a přitom se z amplionů místního rozhlasu nemusí každou sobotu ozývat: „lopaty a krumpáče s sebou“? Proč to jde dneska bez brigád? /1 Vraťme se ale k běžným kronikářským záznamům. Pojmenování ulic. Obec se rozrůstala a orientace podle popisných čísel začínala být nepřehledná. Proto představitelé obce rozhodli o pojmenování ulic, z nichž mnohé nesly už svoje tradiční jméno vzniklé dříve spontánně. K tomu, aby bylo pojmenování pokud možno výstižné a hlavně trvalé a nepodléhalo například různým politickým změnám, byla ustavena komise pro přípravu nových názvů. Ždírecký zpravodaj říjen 1984: Zářijové plenární zasedání MNV se kromě jiného zabývalo schválením názvu ulic ... Někteří poslanci i přítomní občané vznesli několik připomínek, které byly začleněny do současného znění ... Bylo rozhodnuto znovu upravený návrh vyvěsit a umožnit občanům i prostřednictvím ŽZ znovu se s návrhem seznámit a do konce října uplatnit ještě připomínky a náměty. Hlavní ulice Brodská: silnice od Lázničkových k Pikulce Žďárská: silnice od Novotných a Bencových k Pikulce Chrudimská: silnice od „kanálu“ k železničnímu přejezdu za Lázničkovými Ulice ve středu obce mezi hlavními ulicemi Náměstí 9. května: náměstí 5. května: z náměstí kolem Brokešových až po výjezd na Brodskou Družstevní: z náměstí od samoobsluhy mezi bytovkami až po výjezd na Brodskou proti družstvu VZOR Spojovací: od Chrudimské u zdravotního střediska s křižováním Družstevní a ulice 5. května až po výjezd na Žďárskou u Černých Pionýrů: z náměstí u Mikuleckých dále Slepá: z náměstí od průmyslové prodejny kolem Cardových dále Školní: ze Slepé kolem staré školy po výjezd na Chrudimskou Ulice na sever od Brodské Zahradní: od Brodské mezi mateřskou školou a lesoparkem dále zahrádkářskou kolonií Nádražní: od Brodské u družstva VZOR k nádraží Pilská: od Brodské u sběrny surovin přes železniční přejezd k pile U kina: od Brodské u Kolářových k železniční trati
1
- Brigády byly po druhé světové válce nezbytnou nutností, aby se zacelily válečné rány. Později ale tuto dobrovolnou činnost zpotvořili komunisti v nutnost zacelovat rány způsobované jejich tureckým hospodařením. Na myšlenku zapřáhnout lidi do práce i o sobotách a nedělích údajně přišel soudruh Lenin, když prý šel příkladem o „subbótniku“ při úklidu kremelského nádvoří. A myšlenku dobrovolně-nucené práce použili naši komunisti při organizování tzv. akce „Z“ (mělo to znamenat „zvelebení“, ale lidé tomu říkali akce „zadarmo“). Chceš mít školu? Dáme ti peníze na materiál a nezbytné odborné práce, ale všechno ostatní musíš odřít sám ve svém volném čase. Zkrátka: Se Sovětským svazem – ruce až na zem!
Ulice na jih od Žďárské Liběcká: od „Balkánu“ jde souběžně se Žďárskou směrem k Pikulce a křižuje ulice Ke stadionu, Mírovou a Příčnou Mírová: od Žďárské mezi prodejnou textilu a pomníkem směrem ke Kopanině Hamerská: od Mírové u Klepetkových přes náměstíčko k Janáčkovým a dále k Pikulce Příčná: od Žďárské u Štěrbových s křižováním Liběcké, Hamerské a Luční dále do luk Na výsluní: pokračování Luční za Příčnou ulicí Krátká: od Hamerské mezi Jandovými a lesáckým dvojdomkem ke Kopanině Lipová: od Mírové u staré školy k ulici Ke stadionu Květinová: od Lipové u Nepovímových k Liběcké Stará: od Lipové u Mísařových k Liběcké Na kopaninách: od křižovatky Lipové a Staré ke Kopanině včetně náměstíčka Ke stadionu: od Žďárské u Jiráskových dále ke Kopanině až k Doubravce K lávce, U hřiště, U potoka, Konečná: uličky vycházející z ulice Ke stadionu postupně od Lukášových ke Kopanině Na Balkáně: komplex uliček od ulice Ke stadionu ke ždíreckému potoku včetně prostoru garáží U pošty: komplex uliček na jih od Žďárské od „kanálu“ ke Křížové /2 K návrhu pojmenování ždíreckých ulic nutno objektivně podotknout, že to byla jedna z mála chvályhodných iniciativ tehdejšího komunistického vedení obce. Autorům návrhu vděčíme za to, že jsme po Listopadu ´89 nemuseli přejmenovávat například Leninovu, Gottwaldovu, popřípadě Revoluční ulici, jako tomu bylo v jiných místech. Služby a obchod. Místní služebna veřejné bezpečnosti byla ve Ždírci zrušena a převedena do Chotěboře. Od 15. října byly zvýšeny ceny piva a nealkoholických nápojů. Například u piva desítky z 1,70 na 2,50 Kčs, Prazdroj Plzeň na 6,- Kčs. Milovníci piva do poslední chvíle věřili, že ke zdražení nedojde, protože prý vláda, která zdraží pivo, padne. Čekali však marně. Pivo novou cenu podrželo a vláda zůstala. [Vláda ovšem přesto dlouho nevydržela, její čas se krátil, i když jsme to zatím netušili.] Hospody byly ve Ždírci dříve čtyři, nyní dvě, na Benátkách dříve tři, nyní jedna, na Kohoutově dříve dvě, nyní žádná, ve Stružinci a v Údavech po jedné, nyní žádná. [Kromě hospod byly dříve ve Ždírci podle zápisu z Rady obecního zastupitelstva 14.3.1937 ještě další čtyři výčepy lihovin.] Počasí. 12. července vichřice s lijákem a kroupami, což způsobilo zatopení sklepů a vývraty v lesích. Počasí trpělo častými výkyvy, léto bylo chladné a deštivé. Výstavba. Domek čp. 5 po zemřelém Pravoslavu Pelikánovi byl vykoupen a určen k demolici. Byl zbourán domek po autodopravci Eduardu Pátkovi u Žďárské silnice a na jeho místě vznikne novostavba Mísařových a Gabrielových. Bylo postaveno sedm rodinných domků. V areálu JZD provedena rekonstrukce kravína, aby bylo možno při obsluze dojnic využít mechanizace a byla odstraněna namáhavá ruční práce 2
- Pojmenování ulic psáno podle situace v roce 1984 a podle tehdy platného pravopisu.
obsluhujících žen. Po pětileté práci byla dokončena oprava nádražní budovy ČSD. Na náměstí byla zřízena galerie nejlepších pracovníků.
Pelikánovo čp. 5 před demolicí
Eduard Pátek čp. 146 (1982)
Stavba Gabrielových čp. 146 (1986)
Společenský život. Nastalo období poklesu určitých částí společenského života. Za posledních pětadvacet let například nebylo ve Ždírci sehráno ani jedno divadelní představení, zatímco dříve se jich tu hrálo deset i více každým rokem. Přednášková činnost poklesla tak, že každý spolek či organizátor přednášky se musí obávat, aby na ni přišlo aspoň 10-20 lidí. Násilím se v tomto směru nic nepořídí. [!] Ždírecký zpravodaj vyšel letos pouze třikrát, i tady se projevil pokles aktivity. Zahrádkáři otevřeli 14. října novou moštárnu v domku po Sotonových. O její zřízení se zasloužil zvláště pan Jiří Kasal. Podle článku ve ŽZ z února 1985 bylo na zřízení moštárny v letech 19841985 odpracováno celkem 1 393 brigádnických hodin a v prvním roce provozu se vymoštovalo 14 308 litrů, což představuje zužitkování téměř 30 tun méněhodnotného ovoce. Zábavy taneční. Nedostatek místností a zvláště jich malý prostor, který brzdil rentabilitu těchto zábav, nedovolil vybočiti ze skrovných mezí. Míti starosti s uspořádáním a nadto nésti značné riziko prodělku nechtělo se funkcionářům žádného spolku či organizace. Hudba se těžko sháněla a byla drahá, a tak se v tomto směru raději příliš nepodnikalo. Přestalo se pořádati kácení máje, které bývalo dříve i na malých ves-
nicích, nepořádá se maškarní ples, pouťové a posvícenské zábavy, v létě dožínky, a jen ojediněle byla zábava silvestrovská s vhodným programem. Napomáhaly tomu i programy televizní pořádané při všech těchto příležitostech. Škola. Byla zavedena povinná desetiletá školní docházka. Poslední dva roky školní výuky platí pro řemeslnou výuku, z jejíž učební doby se dva roky stávají základní školní výukou a jeden rok praktickou výukou v oboru. [Kronika neuvádí zahájení stavby druhého školního pavilonu – viz foto.]
Zahájení stavby druhého školního pavilonu Příprava na spartakiádu 1985 se provádí nacvičováním pěti skladeb. Ve škole se nacvičují dvě skladby. Na sportovišti se připravuje plocha nového treningového hřiště. Obyvatelstvo. Narodilo se celkem 31 dětí, zemřelo 23 občanů. 31. března zemřel ve věku 83 let bývalý ždírecký autodopravce Eduard Pátek, který byl po zrušení živnosti zaměstnán jako řidič u místních podniků. 21. dubna zemřela Oldřiška Křesťanová z finského domku u hřiště, 50 let, 9. května Marie Němcová z domku u hřiště čp. 152, 84 let, 15. července Anna Mikulecká, vdova po klempířovi, 74 let. 24. září zemřel ve věku 81 let Jaromír Kopp, který pracoval na dráze a mezi válkami byl podvakrát za prací v Americe, a 8. října Jan Martinec, vedoucí dopravy ve slévárně Nové Ransko. Události ve světě. 9. února zemřel další tajemník ÚV KSSS Jurij Andropov. Místo něj nastoupil K. U. Černěnko. V létě se vrátila část internovaných z Angoly. Jeden zajatý Čech tam na útrapy zahynul. V Indii byla zavražděna ministerská předsedkyně Indíra Gándhíová. Po ní nastoupil její syn Radžív Gándhí.
Rok 1985 Místní národní výbor. Od 1. července byla ke Ždírci připojena obec Horní Studenec včetně jím spravovaných osad Dolní a Nový Studenec, Podmoklany, Odraneč, Hudeč, Branišov a Sychrov s celkem 625 obyvateli. Současní pracovníci MNV: předseda Ladislav Pospíšil, tajemník Pavel Mühlfait (nastoupil od 1. července namísto Jo-
sefa Břízy, který byl povolán na OV KSČ, účetní Miluše Mühlfaitová, matrikářka Miroslava Chybová, místo stavebního technika po odchodu Františka Kazíka zatím neobsazeno, Boh. Černá vedoucí provozoven místního hospodářství, administrativní pracovnice Zdeňka Piklová a Helena Malá z Horního Studence. Zahradník František Černý, vedoucí okrskové knihovny Iva Sklenářová (namísto M. Vosecké). Ždírecký zpravodaj přestal vycházet pro problémy s tiskárnou a papírem. Poslední číslo vyšlo v září 1985. Funkci předsedy komise pro ochranu veřejného pořádku a správní komise složil Bedřich Marek a místo něj byl jmenován Antonín Pátek [úderník a vášnivý milicionář]. Ždírec opět obsadil 1. místo v socialistické soutěži obcí okresu. Oslavy 40. výročí osvobození. Uspořádáno druhé setkání ždíreckých rodáků [první bylo v roce 1975], s exkurzemi do Bytexu, na pilu a do nové školy. Ze Ždíreckého zpravodaje v únoru 1985: Z programu setkání: 9. května kulturní program a beseda v sále kina, večer průvod k pomníku a májová veselice. 10. května den otevřených dveří v Bytexu, VČDZ a ve škole, výstavka z budování obce v jídelně školy a účast na Okresní mírové slavnosti v Leškovicích. 11. května tělovýchovné odpoledne s ukázkami spartakiádních skladeb. Výstavba. Zkolaudováno devět rodinných domků. [Čp. 99 Jan Rychlý, čp. 124 Zdeněk Lédl, čp. 429 Josef Culek, čp. 447 Bohumil Petruželka, čp. 449 Pavel Pilař, čp. 450 Vlastimil Vašíček, čp. 451 Miroslav Kolouch, čp. 460 Zdeněk Jakeš a čp. 465 Miroslav Švanda. Kromě těchto novostaveb bylo přistavěno podkroví u Fialových čp. 12 a přistavěno patro u Černých v čp. 167.] Položen asfaltový koberec na cestu do Starého Ranska společným nákladem obce a JZD. V akci „Z“ dokončena stavba druhého školního pavilonu a zahájena generální oprava Chrudimské ulice.
Před stavbou dalšího pavilonu školy (1985)
Ukázky záznamů ze školní kroniky (doslovné výpisy; záznamy v jednotlivých letech, pokud jde o nejrůznější oslavy a výročí, jsou prakticky totožné. Bylo by možno psát je doslova přes kopírák): O zimních prázdninách (od 22.12.84 do 3.1.1985) byl zajištěn provoz ŠD i ŠJ. Učitelé se během prázdnin připravovali na nové pojetí [?], účastnili se akcí OPS, psali komplexní hodnocení, prováděli inventarizaci školy a CO, urovnávali kabinety, připravovali a zajišťovali hry, soutěže, závody a další akce pro naše žáky. [Smysluplné využití učitelských prázdnin podle nového pojetí.] 10.1. byla přednesena relace ve školním rozhlase k 72. narozeninám 1. tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky s. G. Husáka. 25.2. u příležitosti oslav 37. výročí Února byla ve školním rozhlase přednesena relace. Potom následovala beseda s příslušníky LM ze Starého Ranska, kteří jim ukázali i zbraně, kterých používají. Odpoledne branná hra ... Naši pionýři nacvičili kulturní program, který přednesli na slavnostní schůzi v obci, na společném zasedání LM na Novém Ransku a závodech. 2.3. bylo ve školním rozhlase vzpomenuto prvního letu člověka do vesmíru – česk. občan – Remek. 8.3. byla ve školním rozhlase přednesena relace u příležitosti MDŽ. Žáci přáli s. učitelkám. 10.3. se v obci k MDŽ uskutečnilo slavnostní odpoledne, pro které naši žáci společně s MZŠ [?] připravili dvouhodinový program. Všem přítomným ženám se líbil. 28.3. přišli žáci popřát učitelům k jejich svátku ... 5.4. byla ve školním rozhlase přednesena relace k vyhlášení Košického vládního programu. 11.4. se uskutečnila beseda s příslušníkem SPB s. Mísařem v rámci týdne solidarity s politickými vězni [se všemi ve světě, kromě těch v Československu a v celém táboře míru a socialismu]. 12.4. vzpomenuto prvního letu do vesmíru ve školním rozhlase – Gagarin. 17.4. u příležitosti svátku SNB se uskutečnila beseda s příslušníkem VB s. Pospíšilem o dopravní kázni a dodržování pravidel. 19.4. se uskutečnil slavnostní večer u příležitosti 115. výročí narození V. I. Lenina. Škola zajistila výzdobu, kulturní program. S. Mísař přednesl slavnostní referát ... 29.4. se uskutečnila beseda s požárníky, kteří potom předvedli požární techniku a různé druhy hašení ohňů a hořících materiálů. K 1.5., 5.5., 9.5. se uskutečnily ve školním rozhlase relace /1. máj, Květnové povstání českého lidu, osvobození ČSR Sovětským svazem/. Během těchto dnů naši pionýři položili kytice k památníkům padlých ve Ždírci n.D., Křížové, Sobíňově, Slavětíně a Rudě. Relace se uskutečnily i k 6.5. /smlouva o přátelství/ a k 16.5. /založení KSČ/. Škola a PO SSM se velkou měrou podílely při zajišťování májových oslav, které se konaly i letos v naší obci. K 1.5. jsme zajišťovali výzdobu, organizaci průvodu a jeho čelo. I když nebylo pěkné počasí, účast byla veliká.
Ve dnech 8., 9., 10. a 11.5. se v naší obci konalo „setkání rodáků“ po 40 létech, na kterém se podílely všechny složky a organizace v obci.
Školní děti – čelo prvomájového průvodu 8.5. škola připravila pro rodáky dvouhodinový program /všeobecný program/. 9.5. výstavka prací žáků i dospělých a den otevřených dveří. 10.5. se učitelé a žáci společně s rodáky zúčastnili „Okresní mírové manifestace“ v Leškovicích. Ve večerních hodinách pak občanům a rodákům předvedli akademii pod názvem „40 let žijeme v míru“. Velice se svým ideovým obsahem všem líbila. Za podíl který škola a PO vykonaly při májových oslavách obdržela škola čestné uznání rady MNV. 21.5. se uskutečnila přednáška a beseda nejprve s dívkami a potom s chlapci o vztazích mezi dospívajícími mladými lidmi s lékařkou s. Silvestrovou ... V tomto školním roce po předcházejících přípravách se započalo s nácvikem spartakiády ... celkem se v obci nacvičovalo 7 skladeb. 11.5. se uskutečnila první spartakiáda v okrese v naší obci ...
Spartakiádní tribuna s tajemníkem OV KSČ s. Josefem Břízou
2.6. naši cvičenci cvičili na okrskové spartakiádě v Chotěboři 16.6. pak se konala spartakiáda okresní a to v Havlíčkově Brodě. Někteří žáci a žákyně /vybraní/ cvičili na spartakiádě v Praze ... Ve školním roce škola a PO obsadila mnoho soutěží a to v nejrůznějších oblastech. Bylo dbáno na masovost, ale zároveň ve školních kolech bylo dbáno na náročnost při výběru pro dobrou reprezentaci. Obsadili jsme soutěže v dějepise, fyzice, matematice, chemii, českém jazyce, ruském jazyce, ZUČ [?] i v mnoha soutěžích sportovních. Dobře byly zajištěny i soutěže branné a zdravotnické. Výsledky ve sportovních soutěžích byly jako v minulých letech /jednotlivci i družstva/ velmi dobré. K dalšímu zlepšování dochází i v ostatních oblastech, umístění jsou stále lepší ... Pracovní výchova byla doplňována brigádnickou činností v obci /1486 hod./, v JZD /3062 hod./, v lese /1412 hod./. Naši žáci sebrali 68 197 kg odpadových surovin, za 6 139,20 Kčs léčivých rostlin, vyrobili 36 budek pro ptactvo ... Školní rok 1985-1986 byl slavnostně zahájen 2. září v tělocvičně za přítomnosti zástupců VO KSČ, MNV, VO NF, organizací NF, místních závodů a JZD. Po slavnostním uvítání přítomných s. ředitelem přednesla slavnostní projev okresní školní inspektorka s. Marešová ... K počátku školního roku dochází k přeorganizaci obvodu a do 5. tříd přicházejí již žáci z Horního Studence a Sobíňova ... 7.9. zajistili členové našeho recitačního kroužku kulturní program ke Dni horníků v Hluboké a zároveň přednesli zdravici ... 3.10. proběhla beseda s příslušníky ČSLA. 4.10. žáci 6. a 7. tříd navštívili posádku ČSLA v Havlíčkově Brodě ... 28.10. bylo ve školním rozhlase vzpomenuto významných událostí z roku 1918 /Vyhlášení samostatnosti/ 1945 /Den znárodnění/ a 1968 /Zákon o federaci/. 7.11. bylo na škole slavnostní shromáždění k VŘSR. Po kulturním programu, projevu s. Mísaře byl promítnut film. Ve večerních hodinách byl k tomuto výročí uspořádán v obci slavnostní večer, na který škola připravila kulturní program a s. ředitel přednesl slavnostní projev. 8.11. vzpomenuto Mezinárodního dne mládeže, 15.11. vzpomenuto Mezinárodního dne studentstva, 22.11. vzpomenuto narozenin K. Gottwalda, 25.11. vzpomenuto narozenin L. Svobody ... Během měsíců září, říjen a listopad se naši pionýři zúčastňovali brigád v JZD /brambory a len/, v obci při přípravě školní zahrady a úklidových pracech v lese ... 19.12. bylo vzpomenuto ve škol. rozhlase narozenin A. Zápotockého ... Během celého podzimu vedení školy organizovalo brigády na dostavbě 2. pavilonu ze strany rodičů a zaměstnanců. Účast a aktivita byla velmi dobrá, proto více jak s půlročním předstihem mohla být 27.12. provedena jeho kolaudace a proběhla velmi dobře.
Dále opět obecní kronika: JZD. Průměrný výnos obilovin 4,67 t/ha. Dojivost 3 788 litrů na jednu dojnici. Na teletníku rekordní denní přírůstek 0,701 kg při úhynu pouhých pěti kusů (0,26 %). V Křížové byla dokončena velkokapacitní silážní jáma o obsahu 2 000 m3, na teletníku dokončen seník a mostní váha 40 t. Průměrná mzda 2 637,- Kčs. Obyvatelstvo. Celkový počet obyvatel Ždírce s osadami včetně Studence: 3 053. Narodilo se 34 dětí, zemřelo 29 občanů. 1. února zemřel dobrovolně Luděk Štický, student medicíny, 25 let! Téhož 1. února zemřel u syna v Ústí n. L. Jaroslav Černý, bývalý ždírecký poštovní úředník. 30. března zemřela Anna Josková, 73 let, 25. května Květoslava Mísařová, 69 let, 26. května Alžběta Janáčková, 87 let. 9. června zemřel Jan Horníček, 61 let [za komunistů odsouzen za úlet z Chocně na 25 roků odnětí svobody, ve vězení strávil 13 let]. 18. června zemřely Julie Piklová, 86 let a Jaroslava Homolková, 75 let. 19. července zemřel František Poula, 84 let. 16. srpna zemřela Marie Charvátová, 82 let. Dne 27. srpna zemřel při autonehodě Libor Sedlák, 29 let. 24. prosince zemřela Emilie Uchytilová, švadlena, 75 let. V Křížové se dožili sta let v lednu Jan Zvolánek, legionář a dlouhodobý obecní policajt, a v prosinci paní Mašková, rozená Janáčková v bývalém lihovaru, poslední z tohoto Janáčkova rodu. [Bývala tajemnicí prezidenta Dr. Edvarda Beneše a na počátku druhé světové války ukrývala v lihovaru československé archivní materiály, které se nesměly dostat do rukou Němcům. To ovšem kronikář nemohl do zápisu uvést.] Sto let slévárny v Novém Ransku. V roce 1885 Jan Pujman st. začal v čp. 81 provozovat živnost strojnickou. V r. 1906 měl již strojírnu a slévárnu. Závod rostl, vyráběly se zde žentourové mlátičky, řezačky slámy, později čistící mlátičky a benzinové motory. V období 1. světové války ve strojírně pracovalo již 60 dělníků. Mlátičky se dále zdokonalovaly, vyráběly se i traktory PLUTO a travní sekačky. Ke konci 2. světové války zde již pracovalo 200-300 lidí na válečné výrobě. Po skončení války byla strojírna znárodněna a několikrát se měnila firma i sortiment. Později byla dislokována slévárna šedé litiny pro Chotěbořské kovodělné závody, k nimž byl tento podnik přičleněn. Nyní se zde vyrábějí hliníkové a bronzové odlitky, je zde i velká modelárna.
Pujmanovi zaměstnanci (období před válkou)
Pujmanův traktor Pluto
Pujmanova mlátička-čistička
Pujmanovi zaměstnanci (1940) Události. Po úmrtí prvního tajemníka ÚV KSSS K. U. Černěnka dne 10. března 1985 nastoupil místo něj Michail Gorbačov, 54 roků, který ještě v tomto roce provedl řadu změn ve vedení státu. V listopadu se sešel s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. [Nástup tzv. „perestrojky“ – přestavby, začátek konce studené války, panství komunismu i konce samotného SSSR.] V květnu byl opět zvolen československým prezidentem Gustáv Husák.
22. část Rok 1986 Místní národní výbor. Jako ved. provozoven nastoupil v půli roku Josef Pavlíček ze Studence, jako pracovník provozoven Pavel Marek. Admin. pracovnice škol. jídelen Mirka Blažková ... Ve školní družině byla malá návštěvnost, proto byla družina uzavřena. Vedením kroužku SSM pověřena s. Pešková. Stará škola byla vyklizena ... Ždírecký zpravodaj letos nevyšel. V krajské soutěži NV obsadil Ždírec první místo, odměna 50 tis. Výstavba. Odpracováno celkem 22 000 brigádnických hodin. Zahájena výstavba třetího pavilonu školy. Vypracován projekt na čistírnu odpadních vod. Kromě toho se počítá ještě s čističkou pro Bytex a pilu. Ve VČDZ zbourána vilka Losenických čp. 150 a postavena montovaná administrativní budova. Skládka odpadků u Nového Ranska na místě bývalého Mlýnku mezi silnicemi zasypána a oseta travou. Výstavba 10 rodinných domků [mj. Miroslav Gabriel čp. 146, František Hořínek čp. 448, Oldřich Marek čp. 461], z toho dva v osadách. Nákladem 3 mil. Kčs dokončena přestavba Chrudimské ulice včetně nové kanalizace a vodovodu s přípojkami. Kulturní dům je velmi třeba, ale stále se o něm jenom hovoří.
Nová škola – příprava staveniště 3. pavilonu ... Kdo prožil dvě světové války, těžké poválečné doby, boj proti cizí vládní moci, prošel dobou nezaměstnanosti a bídy, nutně musí míti jiný postoj k dění ve státě a v životě vůbec. Generace nová toto nepoznala. Vyrůstala v míru, v budování nového socialistického života, v dostatku životních potřeb a již i alespoň zčásti v narovnaném směru života ... [Co tím jenom chtěl básník – kronikář – říci? Zřejmě to, co cítil, ale nemohl napsat.]
Oslavy 1. máje uspořádány opět ve Ždírci, zdravici pronesl a pochodoval ruský voják jako vždy v posledních létech.
Oslavy 1. máje 1986 Každá diktatura se ráda zaštiťuje malými dětmi
Pochodují LM, ozbrojená pěst dělnické třídy ...
pochodují naše ženy ...
Masy ždíreckých pracujících před papalášskou tribunou Volby. Byly uspořádány 23. května. Poslanci mají samostatné volební obvody, není už společná kandidátka. Volič, chtěl-li, mohl jít za plentu [!] a na kandidátce něco změnit. Drtivá většina voličů za plentu vůbec nešla. Pro kandidáty hlasovalo 99,97 % voličů. Zvoleno všech 57 kandidátů. Předsedou MNV je Ladislav Pospíšil, místopředsedové Miloslav Blažek a Miroslav Havlík, tajemníkem Pavel Mühlfait. Další členové
rady: Zd. Mísař, Jan Malý Hor. Studenec, Marta Vosecká, Zd. Votruba Podmoklany, Jar. Novák výpravčí, Mir. Vrána Benátky, Alena Slanařová N. Ransko Zvoleno 15 komisí a aktivů včetně výboru lidové kontroly (VLK), k tomu ještě šest občanských výborů v osadách. Školní kronika jako obvykle okadívá komunistické svaté a oficiálně nařízená výročí. Za povšimnutí stojí pouze datum 3. března, kdy bylo zahájeno vyučování ve druhém školním pavilonu. Zajímavé jsou údaje z tzv. veřejně prospěšné práce žáků, kteří v roce 1986 odpracovali pro obec 1 612 hodin, pro JZD 1 914 a při lesních pracích 1 216 hodin, nasbírali celkem 72 tun druhotných surovin a za 8 240,- Kčs léčivých rostlin. Po zrušení malotřídní školy na Slavíkově přichází do Ždírce část jejích žáků ze Slavíkova, Rovného a okolních samot, takže ždírecká škola má nyní v 15 třídách celkem 376 žáků. Novinkou při zahájení školního roku bylo uspořádání tzv. hodiny míru, při které učitelé ve třídách seznamují žáky s mezinárodní situací, aby podnítili vztah a přátelství mezi národy a mezi lidmi na celém světě. Počasí. V červnu přišlo krupobití. 19. srpna odpoledne po bouři liják a znovu byly zatopeny sklepy pro ucpání kanalizace vedoucí od lesního skladu. Myslivci ... Letošního roku neviděl jsem zde koroptev, křepelku, bažanta, zmizeli rorýsi, zřídka se ukázal zajíc. Srnčí zvěře je také méně. V krajině se drží černá zvěř a liška, která přenáší vzteklinu. Zoufale málo je drobného zpěvného ptactva. Sem tam slyšet kukačku, skřivánka, ve vesnici pár vlaštovek a zmenšené hejno vrabců. Obyvatelstvo. Narodilo se 26 dětí, zemřelo celkem 22 občanů. Někteří ždírečtí: 4. března zemřel ve věku 75 let Antonín Starý, dělník a pracovník v JZD, jeho manželka Marie Stará zemřela ve svých 71 letech 19. prosince téhož roku. 23. června zemřela Marie Štefanová, vdova pocházející z Krucemburku, která podědila usedlost čp. 74 po svém strýci Jaroslavu Bělouškovi, a 28. června zemřela u dcery v Dolních Zálezlech Anna Stehnová pocházející z čp. 51. 8. července zemřel náhle na stavbě elektrárny Dukovany Branko Nosil, 46 let. 22. srpna zemřel radiomechanik Otakar Havlík, pocházející z Vojnova Městce, 71 let a 26. září truhlář a bývalý výhybkář ze strážního domku u trati Josef Bažout ve věku 75 let. 15. listopadu byl při přecházení silnice zachycen projíždějícím autem truhlář a zaměstnanec pily Jan Pokorný a následkem této nehody zemřel v nemocnici ve věku 79 let. 12. prosince zemřel dlouholetý zaměstnanec ždírecké pily Karel Marek, 72 let. Po připojení obcí Horní a Nový Studenec a Podmoklany má nyní Ždírec 3 053 obyvatel. Jiné události. 13. října zemřel známý ochránce přírody doktor Miloš Seifert. 14. října zemřel v Křížové ve věku 80 let bývalý zdejší soukromý autobusový dopravce Leopold Bořil. 28. ledna došlo k tragické havárii amerického raketoplánu Challenger, při které zahynulo všech sedm kosmonautů na jeho palubě. 29. dubna došlo k havárii jaderné elektrárny v Ukrajinském Černobylu.
Rok 1987 Domovní čísla obce Ždírec nad Doubravou. Kronikář Josef Bílek zpracoval seznam domovních čísel a jejich obyvatelů od čp. 1 do čp. 468 podle stavu k 1. lednu 1987. (Kronika obce, kniha III., str. 361-373.) Tento užitečný a zajímavý přehled postupně doplňuji a aktualizuji se zaměřením zvláště na původní „starý“ Ždírec, a to pod názvem Historie ždíreckých domů. Oslavy 1. máje
Pochoduje místní a okresní papalášstvo společně se sovětskými okupanty Živelní pohromy. Došlo k polomu v obecním lesíku Kopanina ... Dne 5. května po prudkém dešťovém přívalu došlo k protržení hráze rybníka pod Hatí a k zatopení zahrádkářské kolonie a teletníku. Velké škody z přívalu bahna z výše položených polí byly způsobeny i v Křížové ... Tento kronikářský zápis je poněkud nepřesný, protože v Hati se do slova a do písmene opakovala situace z roku 1971 a znovu se protrhly hráze obou rybníků, stavěné neodbornou a lajdáckou svépomocí členů rybářského spolku. Na stavbu hrází byl zpracován projekt, který ovšem brigádníci nerespektovali a hráze byly pouze nasypány zeminou vybagrovanou při rozšiřování pily a při stavbě vlečky, bez zabudování pilotů a bez násypu kamene v patě hrází. Navíc stav hrází v době dešťů nebyl průběžně kontrolován a výška vody v rybnících nebyla regulována včasným odpouštěním. Na vzniku přívalové vlny se značnou měrou podílelo i družstevní scelování okolních svažitých pozemků nad rybníčky, na kterých místo dřívějších luk, úvozů, remízků a jiných porostů bránících vzniku přívalu byla naorána pole. Došlo k zatopení nejen teletníku a zahrádkářské kolonie, ale i všech domků podle toku ždíreckého potoka, což vyvolalo četné protesty obyvatel. Na ty ovšem „odpovědní“ funkcionáři MNV reagovali neméně lajdácky než rybáři na stavbu hrází. „Rybníky u Hati nejsou na našem katastru. Já nemůžu udělat nic jiného, než vám dát formulář pro pojišťovnu,“ vyřešil problém postižených tehdejší předseda MNV s. Ladislav Pospíšil.
Výstavba a jiné. Dokončeno celkem 12 bytů v 11 rodinných domcích. Na brigádách, hlavně při dostavbě školy, bylo odpracováno celkem 12 370 hodin ... V měsíci říjnu byly rozmístěny tabule s novým označením ulic ... Na odbor výstavby nastoupil od 1. října Josef Pavlíček z Horního Studence [což byla ovšem tragédie, protože tento „odpovědný“ pracovník se projevil jako nesmírný byrokrat a úřednický tupec, který způsobil občanům v obvodu své působnosti řadu potíží a nepříjemností.] Na náměstí a v nádražní čekárně byly umístěny dva veřejné telefonní automaty ... Na přelomu roku byl zbourán dům čp. 5 po Pravoslavu Pelikánovi ...
Pelikánovo čp. 5 v demolici Kanalizační čistírna se začne stavět v roce 1990 pod Kopaninou [- zbožné přání. Ve skutečnosti byla její stavba zahájena až za kapitalismu v dubnu 1995] ... Byla zpracována studie kulturního domu s umístěním v prostoru křižovatky na Pikulce a zadáno zpracování projektu ... Během roku opět nevyšel Ždírecký zpravodaj. Soukromé stavby bohužel nejsou v kronice podchyceny. V tomto roce je zatím známa pouze přestavba domu čp. 86 Danielových-Froňkových, kterou prováděl Robert Hanč. Průmyslové podniky. Počty zaměstnanců: Bytex 400, Pila 225, družstvo Vzor 325 zaměstnanců ve všech okolních provozovnách. Zdejší manipulační sklad Státních lesů zpracuje ročně kolem 80 tisíc m3 kulatiny. Spolu s garážemi a opravářskými dílnami zaměstnává 60 pracovníků. Dříve bývali ve zdejších vesnicích povozníci, vlastníci jednoho koně či páru silných koní, kteří celý život dováželi za úplatu kulatinu z lesů na pilu nebo do manipulačního střediska. Jezdili za každého počasí a v každou roční dobu. Na těžkých kladařských vozech několik různě dlouhých klád, v zimě na saních. Sami si nakládali, nejvýše si navzájem vypomohli. Lidé vzácného zdraví a ryzí povahy, jak z omšelé žuly vytesaní, ošlehaní nepohodou počasí, ruce oplechované mozoly. Vytratili se z našeho společenství, z krajiny i se svými koňmi, byli nahrazeni traktory s přívěsnými vlečňáky, na které se dá naložiti 4x tolik co na koňský povoz. Rádi nás svezli jako školáky, když se vraceli poprázdnu domů. Těžcí koně byli jim němými věrnými druhy, za pár hrstí ovsa a náruč sena udělali denně kus cesty s těžkými kladami. Nelze zapomenout Rudolfa Procházku z Radostína
nebo Šíra ze Světňova či ze Skleného. Nezbohatli za celý život z těžké práce, sotva pokryli pokrčenou chalupu novými došky či šindeli a vyživili klubko dětí, které je vždy už doma při návratu vyhlížely ... Zrod a začátky místního železářství ... Oblast mezi Přibyslaví a Nasavrky má staletou tradici ve zpracování železa a byla jednou z nejdůležitějších v českých zemích. Za svůj vznik vděčila objevu železných rud v okolí Starého Ranska a Borové. Je tu doloženo na 20 železářských podniků. Když počátkem 17. století získal panství Polná mocný rod Dietrichštejnů, nechal tu později postavit vysokou pec podle štýrského vzoru. Roční výroba železa zde kolem roku 1750 dosahovala 100 tun litého železa a spotřebovalo se k tomu dříví ze 35 ha lesa. Železářská výroba byla pak omezována a asi roku 1778 byla zastavena. Po 30 let se jen udržovala pec. Oživla opět kolem roku 1810, kdy byla postavena nová vysoká pec s kuplovnou a obnoveny dva hamry. Později ještě další pec a potřebná zařízení. V roce 1850 pracovalo ve Starém Ransku 1500 dělníků. Pak se opět projevil nedostatek dřeva i dřevěného uhlí a pokusy s pálením rašeliny byly neúspěšné. Počet zaměstnanců rychle klesal a roku 1876 byla z provozu vyřazena poslední vysoká pec. V provozu zůstaly jen zámečnické dílny a slévárna, která zpracovávala surové železo dovážené z Anglie. Na podzim roku 1886 byly železárny definitivně uzavřeny ... V kronikářově záznamu následuje popis uzavření sléváren, jejich rozvoj po znárodnění, výstavba závodu na Novém Ransku a popis dnešní výroby.
Vzácný snímek huti na Starém Ransku (asi z roku 1880) Škola. Dochází do ní celkem 381 žáků. Před budovou nového školního pavilonu bylo instalováno sousoší nazvané „Rozhovor“, autorů Romana Richtermoce a Zdeňka Gabriela z ČFVU Dílo v Hradci Králové. Je vytvořeno z hořického pískovce a stálo 110 tisíc Kčs. Životní prostředí. Kromě zvěře a ptactva se z přírody vytrácejí i dříve běžné rostliny a léčivé byliny. Vymizela většina druhů čmeláků a vzácnějších motýlů. Vytratily se také rybičky všeho druhu.
Obyvatelstvo. Ždírec se svými osadami měl celkem 3 054 obyvatel. Narodilo se 36 dětí, zemřelo 32 občanů. Někteří známější místní: 28. ledna zemřela ve věku 77 let Marie Bénová, 15. února vdova po listonošovi Růžena Culková, 80 let, 23. února zemřela v domově důchodců Věž Božena Včelanská 77 let a 16. března zemřela Antonie Fidlerová, rozená Doležalová z Krucemburku, 73 let. 3. května zemřela dlouholetá kuchařka na pile Blažena Ondráčková, 66 let, 27. května Růžena Wasserbauerová, 82 let. 28. května zemřel Vladimír Pecka, 68 let a 10. září bývalý pekař Jan Jakeš, 85 let. 6. listopadu zemřela Marie Poulová, 81 let. 7. listopadu zemřel v Krkonoších ždírecký rodák František Flusek, 55 let. 13. listopadu zemřela Marie Vomelová, vdova po pokrývači, 68 let. 22. listopadu zemřel ve věku 72 let František Ondráček z čp. 87 „Důstojník“ a 24. prosince zemřela Františka Fialová z čp. 6 ve věku 76 let. 9. října zemřel krucemburský katolický farář Bohuslav Kranda, který zde působil 26 roků. Další události. V dubnu navštívil Prahu Michail Gorbačov. Tentokrát přijel s poselstvím „perestrojky“. Českoslovenští vedoucí soudruzi, aby se udrželi u vlády, se však rozhodli pokračovat v původním stalinském kurzu. Na podzim pouze opět rozdělili funkce prvního tajemníka ÚV KSČ, kterým byl jmenován Milouš Jakeš, a prezidenta republiky, jímž zůstal Gustáv Husák. Ze školní kroniky: Při říjnové prověrce KPÚ v Hradci Králové mj. upozornila s.Kruošová (?) na nové předpisy při psaní kroniky. Ty jsem vyslechl i při funkčním studiu a budou realizovány /zápisy významných událostí – zjednodušení/, uvedl ředitel Mísař do kroniky kromě dalších obligátních záznamů.
Rok 1988 Historie výstavby nové školy. (Záznam ředitele Bohumila Mísaře ve školní kronice z června 1989) V roce 1968 byl dostavěn v akci „Z“ pavilon školní jídelny a školní družiny. V roce 1978 byl dostavěn zase v akci „Z“ pavilón tělocvičny a bytu pro školníka. Došlo však ke kritické situaci v otázce tříd vzhledem k nárůstu počtu žáků. Proto bylo rozhodnuto bezodkladně tuto otázku řešit /rozhodla rada MNV a výbor SRPŠ/. Byli vybráni zástupci /předseda MNV s. Sklenář, předseda SRPŠ s.Klepetko L., zást. ředitele s. Mísař a poslankyně KNV s. Matějíčková/ aby jednali na ONV. Tam bylo dohodnuto jednání na KNV, kterého se za ONV zúčastnil místopředseda s. Med. Z jednání vyšly závěry o skutečné výstavbě – zpracování dokumentace a postup výstavby školy po jednotlivých pavilonech. Dodatečně schváleno i na MŠ. Vlastní výstavba: srpen 1980 – 1983 – výstavba kotelny v akci „Z“ září 1981 – únor 1983 – I. pavilon – akce „Z“ na výjimku MŠ srpen 1983 – únor 1985 – II. pavilon – akce „Z“. Oba pavilony byly otevřeny v předstihu, plán byl vždy na 3 roky
srpen 1986 – duben 1989 III. pavilon v akci „Z“ – i tento mohl být vystavěn v předstihu, ale došlo ke komplikacím – změna předpisů v elektroinstalaci a vedení plynu oproti projektu Při zahájení této výstavby bylo dohodnuto vzhledem k tomu, že se provádí v akci „Z“, že materiálové a stavební práce bude zajišťovat MNV, brigádnickou pomoc rodičů SRPŠ a vybavení ředitel školy. Tak tomu bylo i ve skutečnosti, až na to, že vedení školy řídilo i brigádnickou činnost rodičů. Že takto výstavba pokračovala a hodnota díle je více jak 17 milionů, svědčí o tom, že úkoly všichni plnili velice zodpovědně i přes některé problémy v zásobování a dlouhé dodací lhůty. Jednotlivé pavilony byly dány do provozu ihned po dostavbě. Na úklidu se výrazně mimo pomoci rodičů podíleli učitelé i žáci. Rovněž tak tomu bylo i při úpravě okolí, i když dle plánu se tento úkol měl provádět až po dostavbě III. pavilonu. Zbývá dokončit jen část okolí souvisejícího s výstavbou školního hřiště. Vzhledem k nedostatku materiálu nejsou v některých třídách vestavěné skříně, které tam byly doprojektovány dodatečně a ve školní jídelně nejsou židle, které by tomuto prostředí vyhovovaly. Prozatím tam jsou židle patřící do tříd. Pila. Stará administrativní budova postavená na sklonku minulého století, která překážela rozšíření provozu, byla zbourána. Pamatovala doby zlé i lepší, soukromé vlastníky i léta akciové společnosti, léta, kdy celé poschodí obýval správce pily s jediným úředníkem – účetním. Veškeré práce na pile se vykonávaly ručně od navalování klád po třídění řeziva. Kulatinu dováželo několik párů koní, nakládka a přírodní vysoušení jen ručně.
Správní budova pily před demolicí Dietrichsteinský znak ze správní budovy
V polovině roku byla zbourána i obytná budova a ke konci roku stál již jen vysoký komín bývalé parní kotelny. Nová hala třídírny řeziva a nakládky byla ke konci roku zastřešena.
Oslavy 1. máje. Málokdo z nás tušil, ale zvláště ti na tribuně by si to nikdy nepřipustili, že letošní oslavy jsou pro ně už předposlední.
Výstavba a jiné. Na brigádách v akci „Z“ bylo odpracováno 8 258 hodin a mimo akci „Z“ [?] 4 875 hodin. Bylo dokončeno 12 rodinných domků, zahájena stavba dalšího domu družstevní výstavby a generální oprava obecního domu čp. 1. Byl dokončen třetí – poslední školní pavilon. [Podle školní kroniky až v dubnu 1989.]
Nová škola s kotelnou (1988) V areálu TJ. Tatran byla zahájena stavba nových kabin a proběhly oslavy 60 let ždírecké kopané. Na skládce odpadků u Nového Ranska bylo provedeno zatravnění a skládka byla uzavřena. Novinkou je zavedení popelnic v obci. V domě služeb bylo otevřeno cukrářství ... Ždírecký zpravodaj stále nevychází ... JZD uvedlo do provozu novou administrativní budovu včetně kuchyně v Křížové. [Přezdívalo se jí Jamajka podle zfilmované literární předlohy Daphne du Maurier, kterou právě vysílala ČsT.] Obyvatelstvo. Narodilo se 51 dětí, zemřelo 33 občanů. Nejstarším ždíreckým občanem je devadesátiletý holič Bedřich Škarýd. Ze známějších ždíreckých občanů zemřeli v tomto roce: 8. ledna zdejší bývalý obchodník a divadelní ochotník Ladislav Klepetko ve věku 88 let, 1. února Adolfie Kárníková, 83 let, 8. května truhlář František Fiala z čp. 6, 77 let, 20. května ve věku 78 let vdova po cestáři Marie Pecková, 22. srpna ve věku 55 let Jaroslav Hromádko. 23. srpna zemřel ve věku 65 let František Lédl, rodák z Benátek, který byl po několik roků ždíreckým předsedou MNV. 25. srpna zemřela Vlasta Šedivá a v tomto roce též vdova po cukráři Milada Ronovská, 79 let. Zpětný přehled počtu obyvatel Ždírce (pokračování přehledu z části 10.) (M. Mühlfaitová, NN č. 64/listopad 1996): 1958 – 973 obyvatel, 211 domů, 298 domácností 1961 – 829 obyvatel 1977 – 2 193 (včetně Nového Ranska, Kohoutova a Benátek) 1981 – 2 373 (ke Ždírci připojeny Údavy a Stružinec) 1986 – 3 053 (ke Ždírci připojeny Horní a Nový Studenec a Podmoklany) 1988 – 3 058
23. (závěrečná) část Historické období 1989-1990 Běžné záznamy kronikáře nenasvědčovaly, že rokem 1989 skončí komunistické panství v obci i v celé zemi, že padnou ploty z ostnatého drátu kolem západních hranic, že po dlouhých čtyřiceti letech zvadne ono proklamované na věčné časy a nikdy jinak, a český národ i národy dalších evropských zemí pocítí opět závan svobody. U nás to začalo 15. ledna 1989 sérií protestních shromáždění, která vstoupila do dějin jako Palachův týden. Pak přišla petice Několik vět a na ni 30. června reakce Rudého práva v článku Kdo seje vítr ... Do roka, jak věští známý antikomunista Brzezinski, bude prý s komunismem v Československu konec, píše Rudé právo. Ani na chvíli si autoři nepřipouštějí, že by se předpověď zkušeného amerického politologa mohla vyplnit. Ještě 1. srpna na slezině pražského funkcionářského aktivu, příslušníků Lidových milicí a SNB hřímal vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán z tribuny sjezdového sálu Paláce kultury: V souladu s požadavky pracovních kolektivů a většiny Pražanů rozhodně prohlašujeme, že nepřipustíme jakýkoli pokus o destabilizaci, o útok na socialismus, proti přestavbě! Slavnostní akt přenášela Čs. televize. Když pak v závěru přísahali účastníci věrnost lidu, odvážil se kdosi vzadu zvednout ruku proti navrhovanému usnesení. – „Co je to za vola? Skoč mu za krk!“ nařizoval rozezlený Štěpán okolostojícím pohůnkům, aniž tušil, že jeho slova přenáší do éteru zapnutý mikrofon u řečnického pultu.
Drama východních němců, opouštějících v říjnu své trabanty a přelézajících zeď západoněmecké ambasády v Praze, signalizovalo zhroucení komunistického impéria už více než zřetelně. Režim byl natolik slabý, že nedokázal masovému exodu občanů bratrské země NDR v útěku z Varšavské smlouvy na Západ zabránit. Právě i díky těmto unikajícím Němcům se železná opona mezi Západem a Východem, počínaje pádem berlínské zdi 9. listopadu 1989, zhroutila. Pokračujme ale se ždíreckou kronikou: Výstavba a jiné. Postaveno 7 nových rodinných domků a celkem 15 bytů [neupřesněno]. U plánovaného vodojemu, kulturního domu a čistírny odpadních vod zůsta-
lo jen při plánech. Stavba školy dokončena, probíhaly brigády na drobnější práce ... Byl proveden odstřel pařezu po mohutném jilmu na dvoře bývalého čp. 5 Pravoslava Pelikána. [Odstřel byl proveden natolik „odborně“, že kusy pařezu létaly všude kolem, některé až přes silnici ke Štěpánovým a do dvora JZD. Jen zázrakem nepřišel nikdo k úrazu a nevznikly větší škody.] Řečiště Doubravky uvězněné do kanálu zůstalo proti slibům bez oživení zelení. Tok říčky by prý pak nebyl dosažitelný pro mechanizaci při čištění koryta ... Ždírecký zpravodaj stále nevychází. [Komunistické vedení obce má teď jiné starosti než vydávání zpravodaje. Přednější je stranická práce. Však také po posledním předsedovi MNV nezbyly v kanceláři než skříně plné stranických brožurek.]
Jediný snímek z výstavby v obci v roce 1989 Poznáte, kde byl pořízen? Výnosy a hnojení ... Byl-li celkový průměrný výnos některé plodiny proti minulým létům nižší, byla to situace způsobená povětšině člověkem zejména vynucováním rekordních výnosů použitím maximálního množství hnojiv, čímž se zákonitě projevila únava půdy, zvláště pak při nedostatku přírodních statkových hnojiv. Patrné to bylo zejména u lánů kukuřice pěstované na siláž, možno i lnu nebo i u ostatních zemědělských plodin. Jako další důsledek musel se projevit i pokles dojivosti krav. Jako laik procházející kolem osetých lánů a luk musel jsem si nutně povšimnouti znatelného ochuzení skladby a pestrosti porostu luk, snížení ploch osetých jeteli, v neposlední řadě ponechání usušení sena samotné přírodě bez rozhodné pomoci člověka. Řady pracovnic – sušiček sena – vymizely z našich luk, seno změnilo barvu šedozelenou za hnědou a vůně sena změnila se v ostrý pach siláže a zatuchliny. Jen velmi těžko můžeme kritizovati ať již množství vyprodukovaných plodin nebo jejich kvalitu. Státní zájem určuje, čemu je třeba dáti přednost, zda kvantitě či kvalitě. Při veřejné kritice špatné kvality brambor k zimnímu uskladnění přítomný předseda JZD odpověděl: „Nemyslete si, že bychom vám nedovedli vypěstovati kvalitnější brambory než nyní. Soutěž JZD a nadřízené složky ukládají nám jako prvořadý ukazatel hektarový výnos, nikoli kvalitu.“ [A odborník, zemědělský inženýr (!) Josef Kadlec poslušně poslechne, pokud se pouze nevymlouvá, aby zakryl vlastní neschopnost.]
Vedení a správa družstva byly přestěhovány do nově vybudované administrativní budovy v Křížové, kde jsou umístěni všichni vedoucí zaměstnanci ... Přenecháváme tedy sledování ukazatelů kronikáři v Křížové. Ve Ždírci zůstávají dílny a opravna zemědělských strojů, bývalý kravín, bývalý velkokapacitní teletník a část vepřínu. Pila. Montáž nové kanadské technologie na pořez kulatiny. [Šlo o technologii v západních průmyslových zemích zastaralou, která ovšem u nás byla vnímána jako špičková. Však ji byl v Kanadě osobně přebírat na soukromo-služební cestě sám komunistický ředitel ždírecké pily soudruh Jiří Kohl z Krucemburku.] TJ Tatran. Na severní straně hřiště vyrostl patrový objekt – kabiny pro hráče včetně bytu pro domovníka. Hodnota díla je 1 milion Kčs a bylo zde odpracováno více než 5 tisíc brigádnických hodin. Ze zápisů ve školní kronice v roce 1989: 26. února byla pro žáky ze škol Ždírec a Křížová příslušníky LM místního okrsku. [Smysl této věty mi uniká.] Závěr byl u rybníku Řeka, kde si účastníci opekli připravené buřty a zároveň bylo provedeno vyhodnocení ... 14. dubna proběhly třídní schůzky SRPŠ. Mimo jiné se řešila otázka zajištění oslav 40. výročí založení PO SSM, pomoc ze strany rodičů a otevření 3. pavilonu. 1. května jako každoročně proběhla prvomájová manifestace, kde se škola podílela na výzdobě úpravě obce i vlastní účastí na ní.
Poslední první máj na tribuně v kravatách (1989) 5. května položili pionýři kytice u památníků padlých ... 8. května se uskutečnil lampionový průvod s položením věnce u památníku ... 12. června začala probíhat výuka v nově otevřeném 3. pavilonu ... Pro závody a JZD škola a PO SSM zajišťovala většinou kulturní programy pro různé jejich události a výročí, od nich to byla možnost exkurzí a materielní pomoc nebo pomoc při údržbě. Vzhledem jiného osevního programu v JZD ubylo manuelní činnosti a tedy i brigádnické pomoci, Výpomoc byla jen při sběru kamení a bylo odpracováno 719 hodin. Významná data politická a společenská byla připomenuta ve školním rozhlase, k některým byly zaměřeny i kulturní vložky ... V říjnu a březnu se
uskutečnily branné kurzy, v listopadu a v květnu pak branná cvičení ... Naši žáci s ochránci přírody pomáhali při výsadbě stromků v lese nebo některých oblastech naší chráněné krajiny. Během roku byla prováděna úprava okolí nové školy a výsadba keřů a okrasných stromků ... Během roku jsme zajišťovali sběr druhotných surovin a léčivých rostlin ... V říjnu bylo provedeno okresní hodnocení školního roku 1988-1989. V prospěchové části se naše škola umístila na prvním místě, v celkovém hodnocení na 2. až 4. místě ... 6. října proběhla na škole beseda s příslušníky ČSLA a tentýž den žáci 6. a 7. tříd navštívili patronátní útvar v Havlíčkově Brodě. 10. října proběhla na škole exkurze 25 pedagogických pracovníků z Japonska v čele s vedoucím školské správy prefektury Tokio ... Vzhledem k tomu, že se nám podařilo zajistit pěkné uvítání, vyzněla návštěva velmi dobře. Po besedě s vyučujícími hovořili i se samotnými žáky ... Líbilo se jim u nás. 17. listopadu ve školním rozhlase byla provedena kulturní vložka a slavnostní referát k Mezinárodnímu dni studentstva. Téhož dne probíhaly oslavy k tomuto výročí i v Praze. Část účastníků se vydala na Václavské náměstí. Na Národní třídě proti studentům byl proveden hrubý zásah bezpečnostních pořádkových sil. Na protest proti tomu byla vyhlášena stávka studentů v Praze a postupně se přidali studenti z jiných míst. K nim se přidali i herci. Informace o těchto událostech se rozcházely ... Na 27. 11. byla vyhlášena generální stávka. Vzhledem k tomu, že tento den výuka končila před 12 hod., na škole stávka nebyla ... atd., atp. Ředitel Bohumil Mísař zapisoval události následující po 17. listopadu 1989 ex post, když už bylo zřejmé, že vláda komunistů definitivně skončila. Proto sám sebe prezentuje jako nezúčastněného pozorovatele, který probíhajícím změnám nebránil. Opak je pravdou. Podle svědectví učitelů bránil jakýmkoli protirežimním aktivitám. Po 17. listopadu 1989 nesouhlasil se stávkou a informoval žáky v intencích tehdejších oficiálních zpráv Rudého práva a Československé televize. Po kritice vznesené vůči němu na ustavujícím shromáždění OF v kině 17. prosince 1989 a osobní i písemné kritice některých učitelů bylo evidentní, že pro svoje problematické pedagogické i lidské kvality, a zvláště pak pro svou dlouholetou komunistickou angažovanost, nemůže v této funkci nadále působit. Proto ždírecký Koordinační výbor OF již na své první ustavující schůzi 17. prosince 1989 pověřil své tři členy jednáním s učiteli o situaci na škole, které se uskutečnilo 18. prosince. Závěrečným zápisem ve školní kronice se Bohumil Mísař snaží očistit ze své dlouholeté komunistické příslušnosti a bezvýhradného přisluhování totalitnímu režimu. Lidsky pochopitelné je i to, že s odstupem času se snaží prezentovat svoje odvolání z funkce jako křivdu. Nelze ovšem přehlížet, že některá vyjádření v jeho kronikářském záznamu jsou tendenční a přinejmenším nepřesná. To je možné doložit archivovanými záznamy a dokumenty z činnosti ždíreckého občanského fóra. Nezvratnou skutečností ale zůstává, že po složitých jednáních zástupců ždíreckého OF se zástupci školy a místních i okresních orgánů nakonec k výměně neschopného a zkompromitovaného ředitele ždírecké školy skutečně došlo a od 1. února nastoupil do funkce ředitele zkušený učitel Ladislav Pospíchal. Z jeho záznamů ve školní kronice definitivně
zmizeli „soudruzi a soudružky“ a namísto „kádrových“ šlo už dále pouze o změny personální. V jejich rámci se nový ředitel mj. zmiňuje: Na zdejší školu nastoupila učitelka pí Petra Polívková z Benátek, která se tím vrátila po dvanácti letech opět do školní služby. Po celou tuto dobu nesměla z náboženských důvodů vykonávat učitelské povolání. Nucený odchod ze školství ji tehdy postihl také na zdejší škole, především přičiněním tehdejšího ředitele Richarda Matějíčka ... Uplynulá desetiletí přinesla různé formy postihů i persekuce tisícům učitelů, z toho i několika desítkám v havlíčkobrodském okrese. Proto byly v lednu a únoru 1960 při odboru školství ONV zřízeny rehabilitační komise ... ze zdejší školy jsme byli rehabilitováni dva – pí učitelka Polívková a já ... V sobotu 3. března byla ve vstupní hale školy uspořádána vzpomínková oslava ke 140. výročí narození T. G. Masaryka s projevem [ředitele Ladislava Pospíchala] a kulturním programem. Po několika desetiletích tak mohla být znovu veřejně a svobodně vyzdvižena osobnost zakladatele našeho novodobého státu a zhodnoceno jeho dílo ...
Současný pohled na školní areál (2007) Dále opět z obecní kroniky: Obyvatelstvo. Počet obyvatel k 31.12.1989: 3 054. Nejstarším občanem je Bedřich Škarýd. Narodilo se 25 dětí, zemřelo 41 občanů. Ze známějších ždíreckých 26. ledna ve věku 90 let Marie Nepovímová, vdova po železničáři, 13. února Jaroslav Sedlák z čp. 181, věk 65 let, 18. března ve věku 72 let manželka kronikáře Zdeňka Bílková. V domově důchodců zemřela 28. dubna Františka Smíšková ze Ždírce, vdova po textilním faktorovi. 10. května zemřel ve věku 85 let Pravoslav Carda, bývalý tajemník i předseda MNV a zasloužilý ždírecký funkcionář zvláště v místní tělovýchově. 13. července zemřela ve stáří 82 let Marie Procházková z čp. 322, manželka bývalého majitele tkalcovny. MUDr. Vladimír Jeřábek, bývalý zdejší obvodní lékař, zemřel dne 18. července ve věku 69 let. Bývalý zdejší listonoš Bohumil Pelikán zemřel 22. října ve věku 82 let. 16. listopadu zemřel těsně před nástupem do důchodu velitel ždíreckých požárníků Zdeněk Mühlfait ve věku 59 let. 28. listopadu zemřela Františka Coufalová
z čp. 104, 84 let a 9. prosince ve věku 75 let Milada Švandová z čp. 110. 21. prosince zemřel ve věku pouhých 43 let Emil Kuffa. V Křížové zemřel 23. září nejstarší občan okresu Jan Zvolánek ve stáří 104 a půl roku. Zdravotní stav obyvatelstva se v posledních desetiletích [za komunistické vlády] značně zhoršil. Z 23 států Evropy jsme co do střední délky života klesli z pátého na devatenácté místo ... Na zdejších křižovatkách letos [kupodivu] nedošlo k žádné nehodě. Nepřišly ani přírodní pohromy, krupobití, těžké bouře. Největší „bouře“ za posledních čtyřicet let přišla ale 17. listopadu 1989, kdy národ po surovém zákroku policejních sil proti studentské manifestaci v Praze řekl jasně, že už má bolševíků plné zuby: tzv. Sametová revoluce. O té se ovšem kronikář v zápisech o roku 1989 zatím nezmiňuje. Byl zřejmě otřesen ztrátou manželky, která mu po dlouholetém vzájemném soužití odešla v březnu toho roku a také pravděpodobně znechucen tím, že by se opět musel zpětně omlouvat za zápisy pořízené pod komunistickou cenzurou. V neposlední řadě jistě také čekal, jak to všechno dopadne. Jakýkoli ukvapený zápis v případě, že by všehoschopní totalitní vládci vzpouru národa krvavě potlačili a nastolili opět teror, mohl pro něj mít osudové následky. Proto zatím popis listopadových a dalších událostí vynechal a přičinil jej až v květnu dalšího roku. Je evidentní, že jeho zápisy v posledních obdobích jsou proti dřívějšku poměrně odvážné. Zde na konci roku uvedl i události ze světa, z nichž některé by dříve byly tabu. Události ze světa. Zemětřesení v severní Arménii. Ve Francii oslavy 200. výročí dobytí Bastily [příznačné i pro nás]. Po černobylské havárii [o které se dříve nesmělo ani špitnout] bylo evakuováno 25 tisíc lidí, postaveno 170 nových obcí a z obdělání vyjmuto přes 100 tisíc hektarů zemědělské půdy. V Bělorusku zůstává pod trvalou lékařskou kontrolou 171 tisíc lidí. V Baškirii došlo k výbuchu vlaku. V červenci zemřel ve věku 89 let Andrej Gromyko, bývalý sovětský ministr zahraničních věcí. [Rovněž příznačné – jeho smrt představuje alespoň zmírnění agresivní sovětské mezinárodní politiky.] Podle údajů OSN žilo na zeměkouli k 1. červenci 1989 5,1 miliardy lidí. Roční přírůstek činí 89 milionů. V srpnu zemřel americký spisovatel Irving Stone. A na závěr kronikářova zápisu „bomba“ předznamenávající konec sovětského panství nad porobenými národy, konec sovětské rozpínavosti v důsledku ekonomického vykrvácení, když je Američané uzbrojili, a začátek konce samotného SSSR: Gorbačov prohlásil na zasedání OSN, že sníží stav ozbrojených sil o půl milionu mužů, omezí konvenční zbraně a stáhne či omezí počet [okupačních] vojsk v NDR, ČSSR, Maďarsku a Mongolsku. [Z Afghánistánu se s ostudnou porážkou stáhli už loni.]
1. května 1990 DODATEK K ZÁPISU ZA ROK 1989. VÝVOJ UDÁLOSTÍ NA SKLONKU ROKU 1989 – DEMOKRATIZACE ČESKOSLOVENSKA – SAMETOVÁ REVOLUCE Rok spěl zdánlivě klidně ke svému konci. Došlo asi tak k 15. listopadu a bylo mu určeno změniti kurz namnoze právě o 180 stupňů. Přibližovalo se 50. výročí tragických událostí okolo pohřbu zavražděného studenta Jana Opletala. Studenti pražských vysokých škol vymohli si povolení k manifestaci. Povolení dostali, avšak ke hrobu Karla
Hynka Máchy na vyšehradském hřbitově. Proč právě k Máchovu hrobu není nám známo. Masy studentů daly se na pochod do města a na Národní třídě narazili na „stůj“ bezpečnosti. Mladým lidem těžko bezdůvodně poroučet. Bezpečnost měla však v rukou dost obušků k vymáhání poslušnosti. Manifestace byla zmařena. Chuť obušků okusilo dost účastníků a pomník Karla Hynka Máchy se manifestace nedočkal. „Krvavý pátek“ 17. listopadu zdánlivě působením obušků umlkl. Příštího dne 18. listopadu, v pátek v odpoledních hodinách konal se znovu pochod na Národní třídu a na Perštýn. Policie znovu bila do řad manifestujících, desítky jich zajistila a pokutovala. Na Václavském náměstí u sochy sv. Václava oznámili herci všech pražských divadel, že se připojují k manifestujícím studentům. [Tento odstavec neodpovídá skutečnosti. Události na Národní třídě se seběhly odpoledne a večer 17. listopadu, herci se připojili po schůzi v Činoherním klubu ještě týž den večer.] V neděli 19. listopadu nehrálo pak již v Praze žádné divadlo. U sochy Sv. Václava na mohutné manifestaci ohlášeno ustavení „občanského fóra“. [Opět nepřesné.] Venkov o tomto dění zatím téměř nic nevěděl. V neděli večer promluvil v televizi s. Pitra. Ve všech ždíreckých podnicích zajišťovala lidová milice spolu s KSČ ostrahu – hlídky vybraných členů. [Kromě toho z neděle 19. na pondělí 20. listopadu v noci byli vybíráni a shromažďováni nejspolehlivější příslušníci lidových milicí ze ždíreckých podniků k připravovaným zákrokům proti demonstrantům v Praze. Vzhledem k dalšímu vývoji revolučních událostí však byli nakonec rozpuštěni.] V pondělí 20. listopadu ohlásili svoji účast na stávce studentů též studenti z Bratislavy, Ostravy, Brna a Olomouce. V úterý 21. listopadu stávkují v Praze již všichni studenti (80 000) a na Václavském náměstí sešlo se v podvečer celkem asi 200 tisíc lidí. Sraz nebyl organizován, manifestující zpívají hymny, provolávají různá hesla, mluví řečníci, prvně vystoupil též Václav Havel. Ve středu 22. listopadu byl ustaven stávkový výbor, bylo svoláno zasedání ÚV KSČ a federální vlády. Na zdejší pile byl sepsán dopis pro vedení závodu a závodní složky, který podepsalo 148 [správně 118] pracujících. Měla to být podpora pro pražské studenty. Bylo též navrženo utvoření stávkového výboru. Dopis dostal následující den ředitel závodu a předseda závodního výboru /3
3
- Dopis pro vedení a složky závodu VČDZ ve Ždírci n. D. (Sestavil Vladimír Uchytil se spolupracovníky v údržbě): My, níže podepsaní zaměstnanci VČDZ navrhujeme vzhledem k vzniklé politické situaci vedení závodu a složkám následující: Domníváme se, že v této době by neměla být přijímána žádná stanoviska ke vzniklé společenské situaci, bez účasti a vědomí všeho osazenstva závodu. Vzhledem k tomu navrhujeme, aby si pracující na jednotlivých pracovištích vybrali své zástupce, z nichž by byla vytvořena skupina, která by v součinnosti s vedením závodu a složkami a za souhlasu všeho osazenstva závodu, navrhovala možná společenská řešení. Pokud již bylo přijato nějaké stanovisko, žádáme Vás, abychom s ním byli seznámeni. Tyto naše návrhy chápejte jako snahu pomoci projít tímto složitým obdobím klidně a bez konfrontací, které si nikdo z nás nepřeje. Odložme strach a pokrytectví minulých let a postupujme pravdivě a čestně tak, abychom se nemuseli v blízké budoucnosti stydět před naší mládeží, před umělci, vědci a inteligencí, před všemi těmi, kteří nastavili pravdivé zrcadlo naší době. Věříme, že tato naše snaha bude správně pochopena a bude k ní zaujato stanovisko. Ždírec n. D. 22. 11. 1989 118 vlastnoručních podpisů.
Dne 24. listopadu bylo oznámeno složení nového ÚV KSČ v kterém zůstal Miroslav Štěpán a z něhož odstoupil Miloš Jakeš. Na pile byla svolána výrobní porada, na níž se měl odhlasovati odpor proti stávce. K odhlasování však nedošlo. V sobotu a v neděli 25. a 26. listopadu svolal OV KSČ všechny ředitele a vedoucí závodů na poradu jak zabránit stávce. K závěru ovšem nedošlo. V Praze byl v neděli 26. listopadu proveden dialog Ladislav Adamec : Václav Havel. Stávka byla ohlášena na pondělí 27. listopadu ve 12 až 14 hodin a byl vysloven požadavek vyšetřit všechny okolnosti okolo 17. listopadu 1989. Na pile dostal ředitel závodu příkaz z Trutnova nebránit stávce a netrvati na napracování stávky. Schůze zaměstnanců byla v závodní jídelně a byl na ní zvolen též stávkový výbor. Stávka probíhala též v ostatních závodech ve Ždírci a v okolí: v Bytexu, ve Vzoru, v JZD, na Novém Ransku, v Křížové na náměstí, v Chotěboři, v Hlinsku, v Havlíčkově Brodě. Dosti lidí dojíždělo na manifestace i tam. Ze schůzí a jednání stávkových výborů byly pak posílány písemné či telegrafické resoluce na ústředí podniků, požadována podpora stávkujících studentů, svobodné volby a zamezení násilných činů, propuštění politických vězňů a odstranění násilností z občanského života a jeho co nejširší demokratizaci. Na stávkových schůzích byly prováděny sbírky dobrovolných příspěvků pracujících na podporu pražských stávkujících. Volily se nové závodní výbory novým demokratickým způsobem. Nové občanské fórum bylo zvoleno ve Ždírci 17. prosince a jeho první schůze konala se v místnosti obecního kina. Této zakládající schůze zúčastnil se Ing. Holenda z Havl. Brodu a několik studentů z Vysoké školy chemické z Pardubic. Listinu o vzniku a ustavení podepsalo 360 přítomných občanů. Dne 3. prosince proklamovali stávkující, aby prezident Husák propustil všechny politické vězně a odstoupil z funkce. Veřejná bezpečnost začala rozesílat žádosti o posudky na některé fakulty a gymnázia na studenty, kteří byli dne 17. listopadu na pražské Národní třídě při brutální zákroku proti vysokoškolské manifestaci zadrženi. Po tvrdých následcích a výslechu měli být tedy ještě trestně stíháni, čemuž měl požadovaný posudek napomoci. Požadované posudky nebyly ani vypracovány a odeslány a Bezpečnost je pak už nepožadovala. Z úřadující vlády republiky odstoupilo 11 členů – ministrů a náměstků. Prezident na návrh předsedy vlády ČSSR jmenoval týž den nové členy vlády, kteří na Pražském hradě složili do jeho rukou ústavou předepsaný slib. /4 Zároveň s mnoha hesly požadujícími demokratizaci našeho nového života a odsuzujícími poměry a počiny režimu, který byl dosud po čtyři desetiletí u moci, objevilo se téměř všude jméno našeho „prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka“ a jeho obrazy. Kde přečkaly okupaci a celé zlé další období jeho sochy a našly se v řadách manifestantů staří i mladí stoupenci jeho myšlení a ideálů, vracely se na svá bývalá místa. Všude objevovala se současně hesla „rehabilitace“ mrtvých i živých, začaly se vracet řady lidí, kteří žili po léta z politických důvodů za hranicemi vlasti a čekali na okamžik, až budou moci bez nebezpečí navštívit svůj domov. Byla to řada herců, výtvar-
Poznámka: Dopis byl sepsán proto, že ředitel závodu Jiří Kohl spolu s předsedy ZO KSČ (Oldřich Tesárek) a PV ROH (Milan Podroužek), kteří byli jeho poslušnými poskoky, se chystali poslat do Prahy vyjádření odsuzující „podvratné“ akce studentů a umělců. 4 - Tato „nová vláda“ bohužel znovu představovala většinové zastoupení komunistů, proto se zvedly nové protesty, byla vyhlášena stávková pohotovost a tehdejší představitelé státní moci byli nuceni kapitulovat. 10. prosince již po dohodě s OF a nekomunistickými politickými stranami byla ustavena tzv. „vláda národního porozumění“ pod předsednictvím Mariána Čalfy.
ných umělců, byl to i Tomáš Baťa a Rafael Kubelík a velká řada dalších, kteří odešli jako nadějní jinoši a vrátili se nyní do vlasti jako kmeti s téměř již prožitým životem. Dne 5. prosince odpoledne zaplnilo se opět Václavské náměstí desetitisícovými davy. Demonstranti projevovali společnou vůli národa proti všem, když by chtěli zbrzdit demokratické přeměny ve společnosti a kdož nadále setrvávají na vysokých místech. Ozvala se i výzva k prezidentovi republiky k odstoupení z funkce a hrozeno další stávkou. Nová vláda byla jmenována, složila slib do rukou předsedy české národní rady a rozhodnuto svolat mimořádnou schůzi ČNR na 18. prosince, na které budou projednány změny ve složení výborů a předsednictva ČNR. Dne 8. prosince vydal prezident ČSSR Gustáv Husák rozhodnutí o amnestii, aby nebylo konáno, resp. aby bylo zastaveno zavedené řízení o přečinech proti zájmům socialistického hospodářství a společnosti, veřejnému pořádku. Resignoval též primátor hlavního města Prahy a v tajných volbách byl zvolen nový primátor Josef Hájek. Předsednictvo KSČ vyloučilo z řad KSČ Miloše Jakeše a Miroslava Štěpána za hrubé politické chyby při řešení společenského napětí, zejména 17. listopadu 1989. Parlamentní komise pracující na vyšetření odpovědnosti za neblahé události rozhodla, že jejich odpovědnost je jednoznačná. Na ploše ruzyňského letiště přistálo 14. prosince letadlo Tomáše Bati, který se po 50 létech vrátil na československou rodnou půdu. Prohlásil, že chce vidět, co se u nás děje, kam směřuje naše demokracie a pozdravit pár bývalých spolupracovníků. Ve Valdštejnském paláci v Praze uskutečnilo se 14. prosince jednání zástupců rozhodujících politických sil v naší zemi o způsobu volby prezidenta. Dosavadní prezident Dr. Gustáv Husák odstoupil z funkce dne 10. prosince. Jednání se zúčastnily: delegace pověřená předsednictvem ÚV KSČ, delegace čsl. strany socialistické a lidové, ÚV SSM, Občanského fóra, Veřejnosti proti násilí a stávkujících studentů. Na politické scéně se znovu objevil Alexander Dubček, Dr. Čestmír Císař, Václav Havel, Ladislav Adamec. Předsedou vlády ČSSR byl zvolen Marián Čalfa. Těsně před vánočními svátky vypukla revoluce v Rumunsku. Asi milion obyvatel hlavního města vyšlo 22. prosince do ulic poté, co diktátor Ceaucescu krvavě zasáhl proti demonstrantům. Rada národní fronty v bukurešťském rozhlase a televizi oznámila, že přebírá veškerou moc v Rumunsku. Získala na svou stranu armádu a bezpečnostní složky a jen místy Ceaucescovy složky podržely moc ještě příští den. Hodně krve teklo v Temešváru. Později bylo oznámeno že diktátor s celou rodinou a věrnými stoupenci byli pobiti, že moc je v rukou armády a bezpečnosti a ohniska odporu slábnou a skládají zbraně. Oběti na životech jdou do tisíců, situace ve státě se uklidňuje a normalizuje se. Okolní státy i ČSSR poskytly novému rumunskému režimu pomoc přednostně ve formě léčiva. V souvislosti a nastávající volbou prezidenta ČSSR se dne 22. prosince 1989 sešli k jednání ve Valdštejnském paláci v Praze zástupci rozhodujících politických sil Československa a dospěli ke vzájemné dohodě, směřující k vytvoření příznivých podmínek pro další rozvoj demokracie, humanity a národního dorozumění. Shodli se na tom, že považují za uznávané představitele českého a slovenského národa na úřad prezidenta republiky Václava Havla a na úřad předsedy Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka. Shodli se dále na nezbytnosti doplnění uvolněných míst poslanců Federálního shromáždění pro období předcházející svobodným volbám.
Volebním dnem byl stanoven pátek 29. prosince 1989. Do Vladislavského sálu Pražského hradu vstoupil Václav Havel jako 9. kandidát prezidenta republiky v doprovodu předsedy Federálního shromáždění ČSSR Alexandra Dubčeka a předsedy federální vlády Mariána Čalfy. Václav Havel byl jediným kandidátem z představitelů politických stran, Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí. Poprvé po 41 létech byl tak do funkce hlavy státu navržen kandidát bez stranické příslušnosti. Volby se zúčastnilo 183 poslanců Sněmovny lidu a 140 poslanců Sněmovny národů. Všichni dali hlas navrženému kandidátovi. [Poslušně, jak tomu byli po léta zvyklí. Tehdy ještě měli nahnáno!] Po složení slibu Václava Havla k Ústavě ČSSR stvrzeném jeho podpisem zazněla státní hymna doprovázená dvaceti dělostřeleckými salvami. Na pražském hradě byla vztyčena československá státní vlajka a prezidentská standarta ... Zapsal k 1. květnu 1990 Josef Bílek. V naší obci došlo také k důležitým změnám, které už kronikář bohužel nezmiňuje. Ustavením občanského fóra v prosinci 1990 se na nich začala podílet i ždírecká nekomunistická veřejnost. Kromě zmíněné výměny ředitele školy byl odvolán dlouholetý komunistický ředitel ždírecké pily Jiří Kohl. V březnu byla vyměněna rada MNV a vedoucí funkcionáři obce, tj. předseda MNV Ladislav Pospíšil a tajemník Pavel Mühlfait, a obměněn poslanecký sbor, do kterého namísto dřívější komunistické přesily byli kooptováni funkcionáři a poslanci z řad nestraníků a příslušníků demokratických stran. Dnes se to zdá samozřejmé, tehdy šlo ale o převratné, dříve naprosto nemyslitelné změny, které se vůbec neprosazovaly lehce. Další postup ve vyrovnávání s totalitní minulostí zhatil bohužel svým „trávorůstovým“ projevem v ČsT v lednu 1990 tehdejší předseda pražského OF Petr Pithart. Co je však velmi důležité, že na rozdíl od dřívějších komunistických praktik při provádění politických změn nebyl nikdo z odstupujících funkcionářů pro svou totalitní minulost a pro své rozdílné názory perzekvován, pronásledován a zavírán do vězení (ač by si to mnozí zasloužili!). Jejich dětem nebylo bráněno ve studiu a volbě povolání. Nikomu nebyl zabavován majetek, nikdo z nich nebyl nucen hledat spásu v emigraci I když Bílkův zápis o průběhu sametové revoluce je poněkud neúplný a nepřesný, na věci samé to nic nemění. Naopak se jím dokládá, že kronikář se podvědomě snažil omluvit svoje dřívější tendenčních zápisy z období normalizace, jako to učinil v roce 1968 se zápisy z padesátých let. Toto je také jeho poslední kronikářský záznam. V květnu roku 1990 při shromáždění rodáků v sále ždíreckého kina byla jeho práce oceněna čestným křeslem pro hosta, ale hned nato se své funkce vzdal. Vykonával ji s nebývalou svědomitostí a pracovitostí od roku 1950, to znamená plných čtyřicet let! Má nespornou zásluhu na tom, že Ždírec má podle jeho bádání v písemnostech a archivech zaznamenánu alespoň částečně svoji starou historii (když tu původní spálila vdova po starostovi Frühbauerovi v roce 1900) a poměrně přesně tu novodobou. Škoda jen, že se pana Josefa Bílka už nemůžeme na nic dalšího zeptat, když zemřel nedlouho po těchto událostech 18. března 1991 ve věku šestasedmdesáti let.
Nová ždírecká kronikářka paní Miluše Mühlfaitová v jednom ze svých prvních zápisů v roce 1990 uvedla tuto dobu: Nastává období mnoha změn ... /5
Závěrem Velký český den, 17.listopad 1989, nazývají humoristé revolucí, bolševíci zradou a malověrní zklamáním. Ve skutečnosti šlo jen o návrat k normalitě, v níž je mimo jiné normální, že v demokracii probíhá neustálý dialog, že se všechno propírá veřejně, že existují lidsky přirozené nepořádky o kterých se může veřejně psát a hovořit, že ve volených sborech se vyskytují přibližně stejná procenta géniů, obyčejných lidí i blbců, jako mezi těmi, kdo je volili. Pokud se lidé jenom hádají a nevraždí, je to dobře. Pokud se nepořádky napravují, je to také dobře. Také je dobré, oproti dřívějším totalitním poměrům, že můžeme do všeho mluvit a na všechno nadávat. /6 A schopní lidé ve vedení státu i ti obyčejní jsou většinou pracovití a blbci dávají životu tu pravou šťávu, jelikož je s nimi legrace. Pravda, jen do té doby, než se chopí moci. Zahraničním přátelům dosti těžko vysvětluji, co znamenal fakt více než čtyřicet let hermeticky uzavřeného policejního státu, v němž obrazně řečeno, téměř každý třetí hlídal toho čtvrtého. Kdy od jeslí přes mateřské, střední a vysoké školy každý stále slyšel totéž a stále totéž musel reprodukovat. Připojíme-li k tomu členství v Pionýru, Svazu mládeže, různá čtvrtletní a měsíční „školení“ ve všech organizacích a spolcích až po chovatele drobného zvířectva, činnost uličních výborů, rozhodujících podle „aktivity“ kdo na vysokou školu půjde, kdo ne, kdo dostane či nedostane cestovní pas atd., namítne se mně, že vědí dobře, co to je diktatura. Samozřejmě nevědí ... zapomínají na to, že v Evropě vznikl systém apokalyptický, nepodobající se ničemu, co zde bylo předtím. Nesrovnatelný s ničím dřívějším ... Zdeněk Rotrekl. Komunisti sami sebe charakterizují, že jsou lidmi zvláštního ražení. Můžeme jim dát za pravdu, i když v opačném slova smyslu, než to nad rakví svého neméně krvavého předchůdce pronesl patologický usurpátor Džugašvili. Jak jinak lze vysvětlit chování většiny z nich, kteří zatvrzele ještě poté, kdy vypluly na povrch všechny komunistické zločiny, stále odmítají omluvu za to, co nám všem (a v konečném důsledku tedy i sami sobě) způsobili? O nějakém pokání u nich už vůbec nemůže být řeč! Čím víc o tom přemýšlím, tím víc dospívám k závěru, že nejde o „lidi zvláštního ražení“, ale o obyčejný genetický odpad lidské společnosti, hnůj – pokud to není urážka tohoto ušlechtilého materiálu. Odpad, jaký se rozbují všude, dostane-li příležitost. Jako někteří Němci nikdy neodpustí Židům Osvětim, tak někteří komunisti a práskači nikdy neodpustí svým obětem, které okradli, udali, nebo jim ublížili jinak, jejich paměť ...
5
- Je smutné, i když možná příznačné, že redakční rada ždíreckého zpravodaje Naše noviny nepovažovala za nutné vzpomenout počátek těchto změn v samotném Ždírci už při dvou kulatých výročích. Vždyť nebýt tehdejších událostí, nebyly by přinejmenším ani Naše noviny. 6 - Skutečně jsme se dočkali splnění vizionářského přání Jana Masaryka, který po druhé světové válce prohlásil: „V Československu bude demokracie teprve tehdy, až jednou půjdu po Václaváku a budu moct svobodně nadávat na vládu.“
Snad je to zakódováno v hloubi lidské duše. Vždyť i staří Římané ... například Tacitus: Je už v lidské povaze, že nenávidíme člověka, kterému jsme ublížili. – Nebo Vlasta Chramostová: Pamatuj si, nepůjde o to, zda ty někomu odpustíš, ale že oni nikdy neodpustí tobě. S úžasem sleduji, jak se z nejzavilejších komunistů stali po listopadu ´89 kapitalisté. Také u nás ve Ždírci několik takových máme. Tento novodobý komunistický kapitalista odhodil veškeré mravní zábrany, popřel ideje, kterým obětoval podstatnou část svého života, stal se vykořisťovatelem práce jiných a vlastně sám sobě třídním nepřítelem. Zradil tak nejen své učení, ale i sám sebe. Vypadá to jako adaptabilita, tedy přizpůsobivost. Nevím ale, jestli se v těchto případech jedná o adaptabilitu, nebo spíše o absurditu, tedy protismyslnost. Ovšem vzhledem k tomu, že jde o lidi zvláštního ražení ... Jak tedy řekl Pavel Tigrid: „Nejlepší zárukou proti komunismu je dobrá paměť“. Jsou věci, jež nemohou být připomínány dost často. Viktor Fischl. Pravdu neobhájíte vlídnými slovy, tvrdil už před dvěma tisíciletími moudrý Sokrates. Odkrývejme tedy pravdu, i když bolí! – O to jsem se také snažil v celém svém poněkud netradičním pojetí ždírecké historie. Konec.
Josef Bílek (1915-1991), Jan Mísař (1912-2000) Antonín Kolář (1876-1967) Ždírečtí historici a kronikáři, bez nichž by Ždírec nad Doubravkou neměl uchovánu svoji minulost, ze které by mohl vycházet do budoucnosti. Pokračujme v jejich díle.
* * * * *
