8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA 8.
Veřejná technická infrastruktura
8.1 Východiska, právní rámec a strategické dokumenty
Zákon je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných o hmotách), ve znění pozdějších předpisů
Zákony a vyhlášky
Zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje požadavky na složení a jakost pohonných hmot a sledování a monitorování složení a jakosti prodávaných pohonných hmot, prodej a výdej pohonných hmot, registraci distributorů pohonných hmot, evidenci čerpacích stanic pohonných hmot.
Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů
Zákon je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a stanoví některá opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie a povinnosti fyzických a právnických osob při nakládání s energií, pravidla pro tvorbu Státní energetické koncepce, Územní energetické koncepce a Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie, požadavky na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, požadavky na uvádění spotřeby energie a jiných hlavních zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie, požadavky na informování a vzdělávání v oblasti úspor energie a využití obnovitelných a druhotných zdrojů, některá pravidla pro poskytování energetických služeb. Zákon je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie, podmínky podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Zákon je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 401/2010 Sb., o obsahových náležitostech Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu Vyhláška obsahuje kromě dalších údaje o identifikaci provozovatele přenosové soustavy, požadavky na plánování rozvoje přenosové soustavy, podmínky užívání přenosové soustavy, základní provozní požadavky a standardy, požadavky na bezpečnost a spolehlivost provozu přenosové soustavy a dispečerské řízení. Vyhláška je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Vyhláška 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě Tato vyhláška stanoví podmínky připojení výroben elektřiny, distribučních soustav a odběrných míst zákazníků k elektrizační soustavě, způsob stanovení podílu nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu elektřiny a pravidla pro posuzování souběžných požadavků na připojení. Vyhláška je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Vyhláška č. 296/2015 Sb., o technicko-ekonomických parametrech pro stanovení výkupních cen pro výrobu elektřiny a zelených bonusů na teplo a o stanovení doby životnosti výroben elektřiny a výroben tepla z obnovitelných zdrojů energie (vyhláška o technicko-ekonomických parametrech)
Zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje podporu elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „obnovitelný zdroj“), druhotných energetických zdrojů (dále jen „druhotný zdroj“) a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, výkon státní správy a práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené, obsah a tvorbu Národního akčního plánu České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů (dále jen „Národní akční plán“), podmínky pro vydávání, evidenci a uznávání záruk původu energie z obnovitelných zdrojů a z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, podmínky pro vydávání osvědčení o původu elektřiny vyrobené z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla nebo druhotných zdrojů, financování podpory elektřiny z podporovaných zdrojů a tepla z obnovitelných zdrojů a poskytnutí dotace operátorovi trhu na úhradu těchto nákladů, odvod z elektřiny ze slunečního záření.
Vyhláška stanoví technicko-ekonomické parametry pro stanovení výkupních cen jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny a pro stanovení zelených bonusů na teplo z obnovitelných zdrojů pro výrobny tepla uvedené v § 24 odst. 4 zákona č.165/2012Sb. o podporovaných zdrojích energie v platném znění, dobu životnosti výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a dobu životnosti výroben tepla z bioplynu.
Zákon je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Vyhláška stanoví druhy a parametry podporovaných obnovitelných zdrojů, způsoby využití obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, tepla nebo biometanu, způsob vykazování množství cíleně pěstované biomasy na orné půdě a na travním porostu při výrobě bioplynu, způsob uchovávání dokumentů a záznamů o použitém palivu při výrobě elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů a výroby biometanu a o způsobu výroby tohoto paliva, podíl biologicky rozložitelné a nerozložitelné části nevytříděného komunálního odpadu na energetickém obsahu komunálního odpadu a kritéria udržitelnosti pro biokapaliny.
Zákon 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravuje mimo jiné způsob a podmínky pro mírové využívání jaderné energie a ionizujícího záření a výkon státní správy a dozoru při využívání jaderné energie, při činnostech vedoucích k ozáření a nad jadernými položkami. Atomový zákon svěřil výkon státní správy a dozoru při využívání jaderné energie a při činnostech vedoucích k ozáření Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost. Zákon transformuje do českého právního řádu závazky vyplývající z Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody a ze Společného protokolu týkajícího se aplikace Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy.
Vyhláška je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Vyhláška č. 477/2012 Sb., o stanovení druhů a parametrů podporovaných obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, tepla nebo biometanu a o stanovení a uchovávání dokumentů
Vyhláška je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Zákon je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Zákon 263/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropského společenství pro atomovou energii („Euratom“) a Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Euratomu a Evropské unie. Zákon nabývá účinnosti dne 1. 1. 2017.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8–1
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Východiska ke koncepci surovinové a energetické bezpečnosti České republiky
Strategické a rezortní dokumenty
Schválena usnesením vlády č. 619/2011 ze dne 17. 8. 2011.
Státní energetická koncepce Schválena usnesením vlády č. 362/2015 ze dne 18. 5. 2015. Vláda ČR svým usnesením schválila aktualizovanou Státní energetickou koncepci na následujících 25 let. Hlavním posláním Státní energetické koncepce (SEK) je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, a to za konkurenceschopné a přijatelné ceny za standardních podmínek. Současně musí zabezpečit nepřerušené dodávky energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek státu a přežití obyvatelstva.
Surovinová a energetická bezpečnost je jedním z klíčových faktorů světového rozvoje. Bez stabilního, bezpečného a ekonomicky efektivního přístupu k surovinám a energiím nelze v současné době plně zajistit ekonomickou, sociální, politickou a ani globální stabilitu, ani obstát ve stále sílící konkurenci rostoucího počtu globálních provozovatelů infrastruktur. Surovinová a energetická bezpečnost je proto důležitým politickým a bezpečnostním tématem, neboť dodávky surovin a energií jsou pro chod a fungování každého státu naprosto nezbytné. Předpokládaný časový horizont Koncepce surovinové a energetické bezpečnosti je období 20 let, tj. do roku 2030.
Dlouhodobou vizí energetiky ČR je spolehlivé, cenově dostupné a dlouhodobě udržitelné zásobování domácností i hospodářství energií. Takto vymezená vize je shrnuta v trojici vrcholových strategických cílů energetiky ČR, těmi jsou bezpečnost – konkurenceschopnost – udržitelnost.
Dokument je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Dokument je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Schválena usnesením vlády č. 755/2014 ze dne 15. 9. 2014.
Politika druhotných surovin České republiky
Na základě požadavku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti (EED) jsou členské státy unie povinny v tříletých intervalech předkládat vnitrostátní akční plány energetické účinnosti.
Hlavní vize Politiky druhotných surovin České republiky je přeměna odpadů na zdroje. Nerostné i druhotné suroviny tvoří základní vstupy pro ekonomiku každé země a ovlivňují velmi výrazně její konkurenceschopnost. Průmysl druhotných surovin patří v České republice historicky mezi tradiční obory hospodářství a nyní je opět na vzestupu. Zájem o průmysl druhotných surovin je vyvolán jednak stále se zvyšujícími cenami primárních zdrojů, jejich nedostupností v rámci EU a zejména tím, že jejich využívání přináší významné materiálové a energetické úspory.
Národní akční plán energetické účinnosti/efektivity (NAPEE) popisuje plánovaná opatření zaměřená na zvýšení energetické účinnosti a očekávané nebo dosažené úspory energie, včetně úspor při dodávkách, přenosu či přepravě a distribuci energie, jakož i v konečném využití energie.
Politika druhotných surovin ČR je v souladu s evropskou surovinovou strategií Raw Materials Initiative a cíle zde stanovené reagují na významný strategický dokument Evropa 2020 — Evropa účinněji využívající zdroje a rovněž v červenci roku 2015 představený balíček aktivit EU v oblasti oběhového hospodářství.
Čtvrtá aktualizace NAPEE byla zpracována v návaznosti na dokončení procesu schválení programů financovaných z Evropských investičních a strukturálních fondů. V rámci aktualizace byl přepočítán kumulativní cíl úspor energie v konečné spotřebě podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti dle metodiky Eurostat na hodnotu 50,67 PJ (14,08 TWh) a na základě vyhodnocení současného nastavení alternativního schématu byla přidána další politická opatření v oblasti bytové výstavby, průmyslu, dopravy, zemědělství a zvýšení energetické účinnosti na úrovni samosprávy.
Dokument je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Dokument je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovalo Akční plán na podporu zvyšování soběstačnosti České republiky v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami, kterým se stanovují konkrétní úkoly pro naplnění cílů a opatření uvedených v Politice druhotných surovin České republiky. Účelem Akčního plánu je stanovit krátkodobé úkoly pro uvedení Politiky druhotných surovin ČR do praxe za aktivní účasti zástupců státní správy, podnikatelské sféry a dalších zainteresovaných subjektů. Celkem je v Akčním plánu uvedeno 20 konkrétních úkolů, na jejichž návrzích se podílela široká skupina expertů průmyslových svazů, asociací a sdružení, dotčených ministerstev, podnikatelských a zaměstnavatelských svazů, odborových orgánů, Poslanecké sněmovny. Zároveň se na této činnosti podíleli i členové Pracovní skupiny pro druhotné suroviny ustavené při Radě vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR a též členové Rady pro druhotné suroviny a odpady ustavené při Pracovním týmu pro hospodářskou politiku RHSD. Stanovené úkoly bezprostředně reagují na konkrétní problémové oblasti při získávání, zpracování a využívání druhotných surovin.
Národní akční plán energetické účinnosti ČR Aktualizace schválena usnesením vlády č. 215/2016 ze dne 16. 3. 2016.
Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie Aktualizace schválena vládou usnesením č. 47/2016 dne 25. 1. 2016. Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie (NAP pro OZE) je jedním z kroků, jak snížit závislost České republiky na fosilních palivech. Materiál připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s dalšími resorty a subjekty, mezi nimiž bylo zastoupeno Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Energetický regulační úřad, Komora OZE a zástupci asociací provozující OZE. NAP pro OZE vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a pro Evropskou unii jako celek z této směrnice vyplývá cíl v roce 2020 dosáhnout 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Pro Českou republiku byl Evropskou komisí stanoven minimálně 13 % podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. Splnění tohoto cíle musí zároveň zajistit minimálně 10% podíl obnovitelných zdrojů v dopravě. Legislativně je akční plán ukotven v zákoně č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie v platném znění. Z důvodu dynamického vývoje obnovitelných zdrojů energie se Česká republika rozhodla přistoupit k pravidelné aktualizaci akčního plánu, aniž by to bylo požadováno zmíněnou směrnicí a tato aktualizace je součástí zákona o podporovaných zdrojích energie. Zpracovaný Národní akční plán navrhuje (předpokládá) v roce 2020 dosažení 15,3 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v dopravě. Dokument je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
8–2
Akční plán na podporu zvyšování soběstačnosti České republiky v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami (Akční plán) Schválen usnesením vlády č. 564/2015 ze dne 13. 7. 2015.
Dokument je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Evropské a mezinárodní dokumenty a směrnice Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009. Cílem těchto hlavních směrů je podporovat dotvoření vnitřního trhu EU s energií při současné podpoře racionální výroby, přepravy, distribuce a využívání zdrojů energie, zmírnit izolovanost znevýhodněných a ostrovních regionů, zabezpečit a diverzifikovat dodávky energie v EU, její zdroje a přepravní cesty, a to i prostřednictvím spolupráce se třetími zeměmi, a přispět k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1391/2013 ze dne 14. října 2013, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, pokud jde o unijní seznam projektů společného zájmu. Projekty označené jako projekty společného zájmu budou využívat zrychlené a zjednodušené postupy udělování povolení, dokonalejší regulaci a případnou finanční pomoc v rámci nástroje pro propojení Evropy. K zajištění koordinace provozu mezi provozovateli energetických soustav EU byla vydána tato nařízení:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 – zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů;
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou;
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.
8.2 Výroba a přenos elektrické energie 8.2.1 Širší vztahy a souvislosti Česká republika je součástí sítě ENTSO-E (European Network of Transmission System Operators for Electricity). Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav je asociací 41 evropských provozovatelů přenosových soustav z celkem 35 zemí Evropy – členských i nečlenských zemí EU. ENTSO-E a jeho náplň a vazby k dalším unijním orgánům jsou odvozeny z evropské legislativy – tzv. 3. energetického liberalizačního balíčku. K cílům asociace ENTSO-E patří dotvoření a fungování vnitřního trhu a přeshraničního obchodu s elektřinou, zajištění optimálního řízení a rozvoje evropských elektroenergetických přenosových soustav v rámci koordinované spolupráce provozovatelů přenosových soustav (PPS). Jednou z nejdůležitějších aktivit ENTSO-E je tvorba síťových kodexů, které se jako závazné dokumenty stávají součástí sekundární legislativy EU.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8–3
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA 8.2.2 Výroba elektrické energie
Obr. 8.1 Rozvojová mapa přenosové soustavy – střední Evropa
V roce 2013 se v České republice vyrobilo v elektrárnách využívajících různé zdroje primární energie 87,06 terawatthodin (TWh) elektřiny (brutto výroba). Tuzemská brutto spotřeba činila 70,18 TWh. V roce 2013 bylo rozdělení hrubé výroby elektřiny v ČR podle zdrojů primární energie následující:
uhlí a energoplyn – 49,2 %;
jaderné palivo – 35,3 %;
obnovitelné zdroje – 10,7 %;
ostatní – 4,8 %.
Podrobnější členění elektráren v ČR podle zdroje primární energie je následující:
parní elektrárny (PE), paroplynové elektrárny (PPE) a převážná část závodních elektráren (ZVE) – využívající fosilní paliva, tj. uhlí, plyn a minerální oleje;
jaderné elektrárny (JE) – využívající jaderné palivo;
vodní elektrárny (VE);
fotovotaické elektrárny (FVE), větrné elektrárny (VTE);
alternativní elektrárny (AE) – využívající obnovitelné zdroje.
S ohledem na znečišťování životního prostředí je možné tyto elektrárny dále rozdělit na elektrárny:
produkující skleníkové plyny – elektrárny používající fosilní paliva – PE, PPE, ZVE;
neprodukující skleníkové plyny – jaderné elektrárny a elektrárny využívající obnovitelné zdroje energie – JE, VE, FVE, VTE a AE.
Uhelné elektrárny v ČR (provozované skupinou ČEZ): Dětmarovice, Hodonín, Ledvice, Mělník, Počerady, Poříčí II, Prunéřov, Tisová, Tušimice I a II V současné době je dokončena přestavba paroplynové elektrárny v lokalitě Počerady. Další připravované lokality pro paroplynové zdroje jsou současný areál Elektrárny Mělník v Horních Počaplech a lokalita Úžín. Následující grafy jsou převzaty z Roční zprávy o provozu ES ČR 2015, kterou každoročně vydává Energetický regulační úřad a představují základní přehled o výrobě, spotřebě v roce 2015 a vývoj bilance elektřiny v letech 2006–2015.
Zdroj: ENTSO-E, rozvojová mapa přenosové soustavy, stav k 31. 12. 2015 [online]. Brusel: ENTSO-E, 2016 [cit. 8. 8. 2016]. Dostupné z URL:
. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016.
8–4
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Obr. 8.2 Graf výroby elektřiny v ČR v roce 2015 pro jednotlivé výrobní zdroje (GWh)
*) Bilanční suma zahraničních výměn elektrické energie v daném období. Je to rozdíl mezi celkovým dovozem elektřiny a celkovým vývozem elektřiny v daném období. Kladná hodnota představuje převahu dovozu elektřiny nad vývozem a záporná převahu vývozu nad dovozem. Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22 7. 2016]. Dostupné z URL:
. Obr. 8.4 Graf vývoje bilance elektřiny v ČR v letech 2006–2015 (GWh)
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Obr. 8.3 Graf bilance elektřiny v ČR v roce 2015 (GWh)
8.2.3 Přenos elektrické energie V ČR zajišťuje provoz přenosové soustavy společnost ČEPS a.s. Přenosové služby spočívají v zajištění přenosu elektrické energie z míst výroby do míst spotřeby, a to jak v rámci ČR (vnitrostátní přenos), tak i do a ze zahraničí (přeshraniční přenos). ČEPS je držitelem licence na přenos elektřiny dle zákona č. 458/2000 Sb. a na základě uzavřených smluv poskytuje přenos elektřiny, řídí toky elektřiny v přenosové soustavě (PS) při respektování přenosů elektřiny mezi propojenými soustavami ostatních států a ve spolupráci s provozovateli distribučních soustav (PDS). Tab. 8.1 Zařízení přenosové soustavy ČR (stav k 5/2016) Popis zařízení
Celkem ČR (2016)
Jednotky
Trasy vedení 400 kV
3 008
km
Trasy vedení 220 kV
1 349
km
Trasy vedení 110 kV
45
km
Délka vedení 400 kV
3 617
km
Délka vedení 220 kV
1 909
km
Délka vedení 110 kV
84
km
Zahraniční vedení 400 kV
11
ks
6
ks
26
ks
Zahraniční vedení 220 kV Rozvodny 400 kV
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8–5
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA
Popis zařízení
Celkem ČR (2016)
Jednotky
Rozvodny 220 kV
14
ks
Rozvodny 110 kV
1
ks
Zdroj: Česká energetická přenosová soustava, údaje o přenosové soustavě, stav k 31. 12. 2015 [online]. Praha: Česká energetická přenosová soustava, 2016 [cit. 31. 5. 2016]. Dostupné z URL:
. Rozvoj přenosové soustavy Proces plánování rozvoje PS je jednou z nezbytných a nepřetržitých činností, která zajišťuje podmínky pro spolehlivý chod celé elektrizační soustavy (ES) ve standardních podmínkách v dostatečném časovém výhledu. Tato činnost, kterou je ČEPS podle energetického zákona povinna zajišťovat, musí vycházet z požadavků výrobců elektrické energie a zajistit spolehlivé vyvedení výkonu z jejich zdrojů. Rozvoj PS rovněž musí uspokojovat nároky všech účastníků trhu s el. energií na přenos energie v požadované velikosti, kvalitě, a to vše ve vazbě na geografické rozložení výroben a míst spotřeby elektrické energie v rámci PS. Rozvoj PS musí rovněž zohlednit požadavky plynoucí z faktu, že je součástí mezinárodního propojení a musí respektovat závazky plynoucí z evropských právních předpisů a mezistátních smluv. V plánovacím procesu rozvoje PS se vychází ze skutečnosti, že PS je součástí transevropských sítí a zároveň je součástí ES ČR, tj. soustavy propojující tuzemské účastníky trhu s elektrickou energií. Rozvoj PS musí tedy probíhat koordinovaně s ostatními subjekty v rámci ES. Základním cílem rozvoje PS je udržení požadované úrovně spolehlivosti přenosových služeb.
V souvislosti s přijetím nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, společnost ČEPS, a.s. připravila jako součást národního desetiletého plánu rozvoje ČR projekty, které získaly status Evropské komice projektů společného zájmu s přeshraničním významem. Soupis těchto projektů je uveden v následující tabulce. Tab. 8.2 Seznam projektů společného zájmu – PCI Kód dle nařízení EPaR č. 347/2013 PCI 3.11.1
Nové dvojité vedení 400kV Vernéřov – Vítkov
2019
PCI 3.11.2
Nové dvojité vedení 400kV Vítkov – Přeštice
2021
PCI 3.11.3
Posílení (zdvojení) vedení 400 kV Přeštice – Kočín
2028
PCI 3.11.4
Nové dvojité vedení 400kV Kočín – Mírovka
2024
PCI 3.11.5
Posílení (zdvojení) vedení 400 kV Mírovka – Čebín
E2 E3
E4a
E4b E5 E6 E7
E8
E10 E12 E13 E14 E15
8–6
2030–2033
Tab. 8.3 Záměry výroby a přenosu elektrické energie vymezené v Politice územního rozvoje ČR ve znění Aktualizace č. 1
E1
Zdroj: Česká energetická přenosová soustava, údaje o přenosové soustavě, stav k 31. 12. 2015 [online]. Praha: Česká energetická přenosová soustava, 2016 [cit. 31. 5. 2016]. Dostupné z URL:
.
Datum zprovoznění
Poznámka: PCI – Projects of Common Interest – Projekty společného zájmu. Zdroj: Česká energetická přenosová soustava, projekty společného zájmu [online]. Praha: Česká energetická přenosová soustava, 2016 [cit. 31. 5. 2016]. Dostupné z URL:
.
Označení záměru
Obr. 8.5 Schéma přenosové soustavy ČR, sítě 400 a 220 kV (stav k 5/2016)
Název projektu
E16
Vymezení záměru Koridor pro vedení 400 kV Otrokovice–Vizovice–Střelná–hranice ČR/Slovensko(–Povážska Bystrica) Plochy pro elektrické stanice 400/110 kV Vítkov a Vernéřov a koridory pro dvojité vedení 400 kV Hradec–Vernéřov, Vernéřov–Vítkov, Vítkov–Přeštice Koridor pro dvojité vedení 400 kV Prosenice–Nošovice s odbočením do elektrické stanice Kletné, včetně souvisejících ploch pro rozšíření elektrických stanic Prosenice, Nošovice a Kletné Plocha pro rozšíření včetně koridorů pro vyvedení elektrického a tepelného výkonu včetně potřebné infrastruktury elektráren Temelín, Ledvice, Počerady, Prunéřov, Tušimice, Dětmarovice, Mělník a Dukovany, včetně plochy vodní nádrže pro zajištění dlouhodobého provozu Dukovan (v případě její nezbytnosti) a koridorů pro propojení s nejbližší rozvodnou Plocha pro Blahutovice včetně koridoru pro vyvedení elektrického výkonu a potřebné vodní nádrže Plocha pro novou elektrickou stanici 400/110 kV Praha-sever a koridor pro její napojení do přenosové soustavy nasmyčkováním na stávající vedení 400 kV Výškov–Čechy-střed Koridor pro vedení přenosové soustavy 400 kV Krasíkov–Horní Životice Koridor pro dvojité vedení 400 kV Kočín–Mírovka a zapojení vedení 400 kV Řeporyje– Prosenice do Mírovky, včetně souvisejících ploch pro rozšíření elektrických stanic Plocha pro novou elektrickou stanici 400/110 kV Rohatec a koridor pro připojení vyvedení výkonu z elektrické stanice do přenosové soustavy vedením 400 kV Otrokovice–Rohatec a nasmyčkování vedení Sokolnice–Križovany (hranice ČR/SK) do elektrické stanice Rohatec Koridory pro vedení 400 kV Výškov–Chotějovice a dále koridory pro dvojitá vedení 400 kV v trasách Výškov–Babylon, Výškov–Čechy-střed a Babylon–Bezděčín, včetně souvisejících ploch pro rozšíření elektrických stanic Koridor pro dvojité vedení 400 kV v souběhu se stávajícím vedením Slavětice–Sokolnice a související plochy pro rozšíření elektrických stanic Slavětice a Sokolnice Koridor pro dvojité vedení 400 kV Sokolnice–hranice ČR/Rakousko vedený mimo Lednickovaltický areál (památka UNESCO) a CHKO Pálava a související plochy pro rozšíření elektrické stanice Sokolnice Koridory pro dvojité vedení 400 kV Čechy-střed–Chodov a Čechy-střed–Týnec a související plochy pro rozšíření elektrických stanic 400/110 kV Týnec a Čechy-střed Koridory pro dvojité vedení 400 kV Týnec–Krasíkov a Krasíkov–Prosenice a související plochy pro rozšíření elektrických stanic 400/110 kV Týnec, Krasíkov a Prosenice Koridor pro dvojité vedení 400 kV Nošovice–Varín (Slovensko) včetně souvisejících ploch pro rozšíření elektrické stanice Nošovice
Záměr je součástí PCI
PCI 3.11.1 a PCI 3.11.2
PCI 3.11.4
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Označení záměru E17 E18 E19 E20 E21 E22 E23 E24 E25
Vymezení záměru Koridory pro dvojité vedení 400 kV Hradec–Chrást a Chrást–Přeštice včetně souvisejících ploch pro rozšíření elektrických stanic 400/110 kV Hradec, Chrást a Přeštice Koridory pro dvojité vedení 400 kV Hradec–Výškov, Hradec–Řeporyje a Hradec–Mírovka a ploch pro rozšíření elektrických stanic 400/110 kV Hradec, Výškov, Řeporyje a Mírovka Koridory pro dvojité vedení 400 kV Otrokovice–Sokolnice a Prosenice–Otrokovice a souvisejících ploch pro rozšíření elektrických stanic 400/110 kV Prosenice, Otrokovice a Sokolnice Koridory pro dvojité vedení 400 kV Dasný–Slavětice a Slavětice–Čebín a souvisejících ploch pro rozšíření elektrických stanic 400/110 kV Dasný, Čebín a Slavětice Koridory a plochy pro dvojité vedení 400 kV Mírovka–Čebín a Kočín–Přeštice včetně souvisejících ploch pro rozšíření elektrických stanic Mírovka, Kočín, Čebín a Přeštice Plocha elektrické stanice 400/110 kV Dětmarovice včetně koridoru pro její zapojení do přenosové soustavy Plocha elektrické stanice 400/110 kV Lískovec včetně koridoru pro její zapojení do přenosové soustavy a plochy pro rozšíření elektrické stanice Nošovice Plocha pro rozšíření elektrické stanice Hradec z důvodu výstavby transformátorů s regulací fáze (PST) Koridor pro vedení 110 kV v trase Nový Bor – Nová Huť – elektrická stanice Varnsdorf
Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016.
Záměr je součástí PCI
8.3 Obnovitelné zdroje energie (OZE) K obnovitelným zdrojům energie se v podmínkách ČR řadí využití energie vody, větru, slunečního záření, biomasy a bioplynu, energie prostředí využívaná tepelnými čerpadly, geotermální energie a energie kapalných biopaliv. Obnovitelným zdrojem s největším energetickým potenciálem využívaným v ČR je vodní energetika, z hlediska dalšího rozvoje se největší šance dává spalování biomasy, především dřevních štěpků a dalších rostlinných produktů lesního a zemědělského původu.
PCI 3.11.3 a PCI 3.11.5
Tab. 8.4 Výroba elektřiny z vody, větru, slunečního záření a biomasy v zařízeních Skupiny ČEZ v ČR (v GWh) Obnovitelné zdroje energie Celkem Vodní, sluneční a větrné elektrárny Spalování biomasy
Rok 2011
Rok 2012
Rok 2013
Rok 2014
2 435
2 633
3 085
2 462
2 007
2 211
2 791
2 188
428
422
294
274
Zdroj: České energetické závody, údaje o zdrojích energie, stav k 31. 12. 2015 [online]. Praha: ČEZ, a.s., 2016 [cit. 31. 5. 2016]. Dostupné z URL:
.
8.3.1 Vodní elektrárny I když v ČR nejsou přírodní poměry pro budování velkých vodních energetických děl ideální, v rámci obnovitelných zdrojů u nás vodní elektrárny mají důležitou roli. Naše toky nemají potřebný spád ani dostatečné množství vody. Proto je podíl výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách na celkové výrobě v ČR poměrně nízký. Významným posláním vodních elektráren v ČR je však sloužit jako doplňkový zdroj výroby elektrické energie a využívat především své schopnosti rychlého najetí na velký výkon a tedy operativního vyrovnání okamžité energetické bilance v elektrizační soustavě ČR. Podle metodiky EU se přečerpávací vodní elektrárny a malé vodní elektrárny s instalovaným výkonem nad 10 MW mezi zařízení vyrábějící elektřinu z obnovitelných zdrojů nepočítají, nicméně jsou důležité z hlediska jejich významu pro elektroenergetiku ČR a dále pro svůj přínos k zachování životního prostředí. Tab. 8.5 Přehled vodních elektráren provozovaných Skupinou ČEZ Elektrárny akumulační a průtočné vodní (Vltavská kaskáda) Lipno I
Instalovaný výkon (MW)
Rok uvedení do provozu
120
1959
Orlík
364
1961–1962
Kamýk
40
1961, 2008
Slapy
144
1954–1955
Štěchovice I
22,5
1943–1944
Vrané
13,88
1936, 2007
Střekov
19,5
1936
Instalovaný výkon (MW)
Rok uvedení do provozu
Štěchovice II
45
1948, 1996
Dalešice
475
1978, 2008
Dlouhé Stráně I
650
1996
Elektrárny přečerpávací vodní
Zdroj: České energetické závody, údaje o zdrojích energie, stav k 31. 12. 2015 [online]. Praha: ČEZ, a.s., 2016 [cit. 31. 5. 2016]. Dostupné z URL:
. Kromě těchto elektráren je provozováno na území ČR dalších 27 malých vodních elektráren.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8–7
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Obr. 8.6 Vodní elektrárny ES ČR – nad 1 MW součtového instalovaného výkonu (stav k 31. 12. 2006)
vhodné lokality nacházejí v horských pohraničních pásmech Krušných hor a Jeseníků, popř. v oblasti Českomoravské vrchoviny. Místa, kde jsou příznivé větrné podmínky, leží převážně v oblastech, které patří mezi zákonem chráněné oblasti. Odhaduje se, že z tohoto důvodu odpadá 60–70 % vhodných ploch pro výstavbu větrných elektráren. V současné době, kdy výška stožárů dosahuje až 100–150 metrů, se otevírá možnost využít i zalesněných ploch. Podle odborných studií má největší potenciál větrné energie oblast severních Čech a severní Moravy, následuje jižní Morava a západní Čechy. Nejméně „větrné“ jsou jižní Čechy. Tab. 8.7 Větrné elektrárny (VTE) – výkon a výroba elektřiny v roce 2015
VTE celkem do 0,5 MW včetně
Celkový instalovaný výkon (MW)
Výroba elektřiny brutto (MWh)
280,6
572 611,6
3,0
1 876,0
nad 0,5 do 1 MW včetně
5,8
9 417,8
nad 1 do 2 MW včetně
58,4
125 418,1
nad 2 MW
213,6
435 899,6
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
8.3.3 Fotovoltaické elektrárny
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2007, stav k 31. 12. 2007 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 12. 7. 2016]. Dostupné z URL:
. Tab. 8.6 Vodní a přečerpávací vodní elektrárny (VE, PVE) – výkon a výroba elektřiny v roce 2015
1 087,5
Výroba elektřiny brutto (MWh) 1 794 807,1
do 1 MW
154,2
445 887,9
od 1 MW včetně do 10 MW
180,6
555 909,2
od 10 MW včetně
752,8
793 010,0
Přečerpávací VE
171,5
1 275 961,9
Celkový instalovaný výkon (MW) VE celkem
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
8.3.2 Větrné elektrárny Využití větru ve větrných mlýnech má na území našeho státu svou tradici. Historicky je postavení prvního větrného mlýna na území Čech, Moravy a Slezska doloženo již v roce 1277 v zahradě Strahovského kláštera v Praze. Období využívání větrných turbín pro pohon vodních čerpadel spadá u nás do prvního dvacetiletí 20. století. Začátek výroby novodobých větrných elektráren se datuje na konec 80. let minulého století. V současné době větrné elektrárny pracují v desítkách lokalit v ČR, jejichž nominální výkon se pohybuje od malých výkonů (300 kW) pro soukromé využití až po 3 MW. Koncem května 2013 bylo v ČR podle údajů Energetického regulačního úřadu instalováno celkově 261 MW. Pro výstavbu větných elektráren jsou vhodné plochy v nadmořských výškách zpravidla nad 600 m, technologický rozvoj však již umožňuje vyrábět elektřinu z větru efektivně i v mimohorských oblastech. Až na výjimky se nicméně
8–8
Přímé využití energie slunečního záření patří z hlediska ochrany životního prostředí k nejčistším a nejšetrnějším způsobům výroby elektřiny. Jde o energetický zdroj, kterého je a dlouho bude v přírodě dostatek. V současné době však lze získat z jednoho metru aktivní plochy maximálně pouze 110 kWh elektrické energie za rok. Ve srovnání s ostatními zdroji energie je u nás výroba elektřiny s využitím slunečních energetických (fotovoltaických) systémů stále ještě příliš drahá. Množství energie, které dnes získáváme z celkové energie slunečního záření, je zanedbatelné. I když současný podíl fotovoltaiky na celkové produkci elektrické energie ve světě představuje pouze asi 0,01 %, technologie využívání slunečního záření mají velký růstový potenciál a vyspělé státy s tímto obnovitelným zdrojem do budoucna počítají. Rozvoj v této oblasti je přímo úměrný vývoji stále nových aplikací, jejichž přínosem je především výrazně vyšší energetická účinnost. Tab. 8.8 Fotovoltaické elektrárny (FVE) – výkon a výroba elektřiny v roce 2015 Celkový instalovaný výkon (MW) FVE celkem
2 074,9
Výroba elektřiny brutto (MWh) 2 263 846,1
do 10 kW včetně
94,7
96 328,6
nad 10 do 30 kW včetně
148,8
148 550,4
nad 30 kW do 100 kW včetně
52,0
52 808,4
nad 100 kW do 1 MW včetně
450,3
488 748,0
nad 1 do 5 MW včetně
990,2
1 102 263,6
nad 5 MW
338,8
375 147,1
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
8.3.4 Biomasa Teoreticky lze k získání energie využít všechny formy biomasy, protože základním stavebním prvkem živé hmoty je uhlík a jeho chemické vazby obsahující energii. Za základní zdroj biomasy se považují rostliny, které jsou pomocí světelné energie slunce zachycené v zeleném barvivu schopny vytvořit sacharidy a následně bílkoviny. Z hlediska energetického využití jde v podmínkách České republiky většinou o dřevo (či tříděný odpad), slámu
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA a jiné zemědělské zbytky a exkrementy užitkových zvířat, či o energeticky využitelný tříděný komunální odpad nebo plynné produkty vznikající při provozu čistíren odpadních vod.
v geotermálních elektrárnách. Obvykle se řadí mezi obnovitelné zdroje energie, nemusí to však platit vždy, některé zdroje geotermální energie jsou vyčerpatelné v horizontu desítek let.
Podle dosavadních zkušeností lze očekávat, že největší využití biomasy bude spojeno s decentralizovanými zdroji menších výkonů, zejména s kogeneračními jednotkami, popř. s jednotkami trigeneračními (současná výroba elektřiny, tepla a chladu).
Výhodami jsou velmi malé vlivy na životní prostředí (nezanechává po sobě téměř žádnou ekologickou stopu), nezávislost na dodávkách paliva (vydrží v provozu při plném výkonu desítky let), téměř bezobslužný provoz a ve srovnání s jinými obnovitelnými zdroji i stálost výkonu. Nevýhodami jsou nejistoty v geologických podmínkách – zda se skutečně podaří vytvořit dostatečně velký tepelný výměník.
K nejlevnějším způsobům získávání tepla patří spalování dřevního paliva. Ostatní metody energetické konverze biomasy nejsou, vzhledem k vyšším nárokům na technologii a tím na investice, v podmínkách ČR tak rozšířené.
8.3.7 Souhrnné údaje o výrobě z OZE
Tab. 8.9 Výroba z biomasy (BIOM) – výkon a výroba elektřiny v roce 2015
BIOM celkem
Celkový instalovaný výkon (MW) 2 090 855,4
Výroba elektřiny brutto (MWh) 195 568,7
Brikety a pelety
242 404,9
29 785,5
Celkem OZE (MWh)
Celulózové výluhy
687 900,6
67 030,9
Malé vodní elektrárny do 10 MW
Kapalná biopaliva
1 820,0
23,4
Vodní elektrárny nad 10 MW
Ostatní biomasa
71 711,1
757,8
Větrné elektrárny
268,3
6,5
Piliny, kůra, štěpky, dřevní odpad
987 895,2
96 005,0
Rostlinné materiály neaglomerované (včetně aglomerátů)
98 855,5
1 959,6
Palivové dříví
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Tab. 8.11 Vývoj výroby elektřiny brutto z obnovitelných zdrojů energie (OZE)
V bioplynových stanicích je možné získávat z organických materiálů zdroj energie elektrické a zároveň tepelné. Jedná se o tzv. kogenerační jednotku. Ve fermentačních nádobách se uloží organické materiály bez přístupu vzduchu. Ty při fermentaci produkují bioplyn (s vysokým obsahem metanu). Tento je následně využit jako palivo k výrobě elektřiny. Kromě ní je výstupem také teplo v podobě horké vody.
2012
2013
2014
2015
3 512 650
8 055 026
9 243 382
9 169 709
9 422 950
964 400
1 026 254
1 236 978
1 011 674
1 001 797
1 586 330
1 102 912
1 497 762
897 549
793 010
49 375
415 817
480 519
476 544
572 612
170
2 148 624
2 032 654
2 122 869
2 263 846
Bioplyn + skládkový plyn
172 589
1 472 142
2 241 300
2 566 699
2 614 188
Biomasa
728 526
1 802 591
1 670 327
2 007 039
2 090 855
BRKO
11 260
1 026 254
1 236 978
1 011 674
1 001 797
3 512 650
1 102 912
1 497 762
897 549
793 010
4,90%
11,43%
13,17%
13,17%
13,27%
Fotovoltaika
Tuzemská brutto spotřeba (MWh) Podíl OZE (%)
8.3.5 Bioplyn
2006
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Samotné palivo (např. kukuřičná siláž, řepné řízky a kořínky) je uloženo ve skladech a dostatečně překryto těsnícím materiálem. Samotné fermentory (nádoby, v nichž dochází k produkci bioplynu) jsou pod střechou a tím utěsněny. Tab. 8.10 Výroba z bioplynu (BIOP) – výkon a výroba elektřiny v roce 2015 Celkový instalovaný výkon (MW)
Výroba elektřiny brutto (MWh)
BIOP celkem
2 614 188,2
184 120,1
Skládkový plyn
104 476,6
6 401,1
Kalový plyn (ČOV)
93 275,4
6 115,2
2 416 436,2
171 603,8
Ostatní bioplyn
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
8.3.6 Geotermální energie Jde o nejstarší energii na naší planetě. Geotermální energie je projevem tepelné energie zemského jádra, která vzniká rozpadem radioaktivních látek a působením slapových sil. Jejími projevy jsou erupce sopek a gejzírů, horké prameny či parní výrony. Využívá se ve formě tepelné energie (pro vytápění), či pro výrobu elektrické energie
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8–9
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Obr. 8.7 Jaderné a vodní elektrárny ES ČR – nad 1 MW součtového instalovaného výkonu (stav k 31. 12. 2009)
8.4 Jaderná zařízení 8.4.1 Jaderné elektrárny V ČR jsou společností ČEZ a.s. provozovány dvě jaderné elektrárny – Dukovany a Temelín. Jaderná elektrárna Temelín leží přibližně 24 km od Českých Budějovic a 5 km od Týna nad Vltavou. Elektřinu vyrábí ve dvou výrobních blocích s tlakovodními reaktory VVER 1000 typu V 320. Elektrárna pracuje na výkonu 2 x 1055 MWe (elektrický výkon generátoru). Jaderná elektrárna Dukovany se nachází 30 km jihovýchodně od Třebíče, v trojúhelníku, který je vymezen obcemi Dukovany, Slavětice a Rouchovany. V elektrárně jsou ve dvou dvojblocích instalovány celkem čtyři tlakovodní reaktory typu VVER 440 model V 213. Všechny bloky mají elektrický výkon 510 MW – celkem tedy 2040 MW. Rozvoj jaderných zařízení v ČR ČEZ a.s. zahájil proces prodloužení životnosti JE Dukovany, tzv. projekt LTO. Cílem projektu LTO je získat postupně povolení k dalšímu provozu všech čtyř bloků jaderné elektrárny minimálně do roku 2025 s výhledem do roku 2035, případně i dále. Dlouhodobý provoz Jaderné elektrárny Dukovany: Anglická zkratka LTO (Long Term Operation), definice Mezinárodní agentury pro atomovou energii, se v celém světě vžila jako označení dlouhodobého (běžně až 60letého) provozu jaderné elektrárny za hranicí stanoveného časového rámce (daného termíny licence, projektovými limity, standarty a / nebo předpisy atd.) Příprava na dlouhodobý provoz bloků 1 – 4 Jaderné elektrárny Dukovany – EDU, který byl zahájen po roce 2015, je dlouholetý proces. Již v roce 1996 započaly postupné přípravy k realizaci dlouhodobého provozu této elektrárny (LTO – EDU). V lednu 2009 schválilo představenstvo ČEZ, a. s., Strategii zajištění LTO Elektrárny Dukovany a Program zajištění LTO Elektrárny Dukovany a zahájení realizace jeho první části nazvané "Projekt zajištění LTO." Lokalita jaderné elektrárny Temelín byla projektována pro výstavbu čtyř jaderných bloků a výstavba zbývajících dvou maximálně využije stávající infrastrukturu. S výstavbou čtyř bloků počítal již původní projekt Jaderné elektrárny Temelín. Investiční záměr stavby elektrárny v Temelíně s instalovaným výkonem 4x 1000 MW byl schválen v únoru 1979. Úvodní projekt byl zpracován Energoprojektem Praha v roce 1985 a vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v roce 1987. Po listopadu 1989 bylo v nových politických a ekonomických podmínkách rozhodnuto o snížení počtu bloků na dva. Lokalita vhodná pro výstavbu jaderné elektrárny je vybírána z hlediska geografie, demografie, metrologie, hydrologie, geologie, hydrogeologie, seismiky, zdrojů vody, silničního a železničního napojení, vhodnosti z hlediska dimenzování elektrické přenosové a distribuční sítě a z mnoha dalších hledisek. Lokalita pro výstavbu jaderné elektrárny vyhovuje i podle příslušné vyhlášky SÚJB 215/1997. Mezi důležitá kritéria patří nepřítomnost krasových jevů, tektonických zlomů, geodynamických jevů, změn povrchu vlivem hlubinné těžby, významných zdrojů podzemní vody nebo nerostného bohatství.
Zdroj: Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2010, stav k 31. 12. 2010 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22. 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
8.4.2 Ukládání a skladování radioaktivních odpadů a vyhořelého paliva Tato problematika je řešena v kapitole 10.2. Systém odpadového hospodářství.
Další, záložní lokalitou pro výstavbu jaderné elektrárny v dlouhodobém výhledu jsou Blahutovice na severní Moravě.
8–10
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA 8.5 Zásobování zemním plynem
Obr. 8.8 Rozvojová mapa plynárenských zařízení – střední Evropa
8.5.1 Širší vztahy a souvislosti ČR je začleněna do Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav zemního plynu (ENTSO-G), což je sdružení evropských provozovatelů přenosových soustav. ENTSO-G byla vytvořena dne 1. prosince 2009 za účasti 31 provozovatelů přenosových soustav z 21 evropských zemí. Jeho cílem je podporovat dokončení přepravní sítě a přeshraniční obchod se zemním plynem na evropském vnitřním trhu a rozvoj evropské plynárenské přepravní soustavy. Podle třetího energetického balíčku ENTSO-G je nutné vypracovat celoevropský plán rozvoje plynárenské sítě na deset let dopředu. V rámci ENTSO-G je vytvářeno jednotné prostředí v rámci evropského trhu s plynem pro spolehlivou a bezpečnou přenosovou síť, která je schopna vyhovět současným i budoucím potřebám Evropy. Je třeba posílit přeshraniční přístup a podporu přeshraničního obchodování, zvýšit interoperabilitu (schopnost vzájemné spolupráce systémů, dosažení vzájemné součinnosti) stávajících regionálních přenosových soustav a rozvoj celoevropského legislativního rámce pro podporu trhu a bezpečnosti dodávek zemního plynu.
Zdroj: ENTSO-G, rozvojová mapa plynárenských systémů, stav k roku 2016 [online]. Brusel: ENTSO-G, 2016 [cit. 8. 11. 2016]. Dostupné z URL:
. Legenda upravena Ústavem územního rozvoje.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8 – 11
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Rozvojová mapa plynárenských zařízení představuje stávající infrastrukturu a kapacitu z pohledu roku 2014. Zobrazuje propojení mezinárodních plynárenských přepravních soustav včetně skladovacích zařízení, pokud jsou připojeny k přepravní soustavě. Všechny údaje uvedené v mapě jsou pouze pro informační účely a musí být považovány pouze za orientační.
8.5.2 Přepravní soustava ČR Výhradním provozovatelem přepravní soustavy v ČR je společnost NET4GAS, která dopravuje plyn pomocí plynovodů z Ruska a Norska dále do distribučních systémů regionálních distributorů. Plynárenská soustava je tvořena plynovody, předávacími stanicemi (v ČR 86), kompresními stanicemi, regulačními stanicemi, podzemními zásobníky plynu a dále zařízeními upravujícími a čistícími plyn.
Jednotlivé větve soustavy jsou vzájemně propojeny v klíčových rozdělovacích uzlech Malešovice, Hospozín, Přimda a Rozvadov. Místem propojení linií jsou, kromě KS, také trasové uzávěry. Zemní plyn je na vstupu a výstupu z ČR přejímán a předáván, tzn. objemově a kvalitativně, měřen na hraničních předávacích stanicích (HPS), mezi ČR a Slovenskem v Lanžhotě, mezi ČR a Německem na Hoře Svaté Kateřiny – Sayda, na Hoře Svaté Kateřiny – Olbernhau, na Waidhausu a na Brandově. Mezi ČR a Polskem je plyn měřen na HPS Cieszyn. V souvislosti s přijetím nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, společnost ČEPS, a.s. připravila jako součást národního desetiletého plánu rozvoje ČR projekty, které získaly status Evropské komise projektů společného zájmu s přeshraničním významem. Soupis těchto projektů je uveden v následující tabulce.
Plynárenská soustava ČR má sedm hraničních předávacích stanic:
na území ČR – Lanžhot, Hora Sv. Kateřiny, Brandov,
na území SRN – Waidhaus, Olbernhau,
na území SK – Mokrý ráj,
na území PL – Cieszyn.
Tab. 8.12 Seznam projektů společného zájmu dle Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1391/2013 – plynovody Prioritní koridor – severojižní propojení plynárenských sítí ve střední, východní a jihovýchodní Evropě („NSI východ – plyn“) Projekty umožňující obousměrné toky mezi Polskem, Českou republikou, Slovenskem a Maďarskem spojující terminály LNG v Polsku a Chorvatsku.
V ČR je pět kompresních stanic: Břeclav, Hostim, Kralice nad Oslavou, Kouřim a Veselí nad Lužnicí.
Kód dle nařízení EPaR č. 347/2013 PCI 6.1.1
Obr. 8.9 Schéma přepravní soustavy plynu v ČR
PCI 6.4 PCI 6.12
Název projektu Propojení Polsko – Česká republika (v současné době označované jako Stork II) mezi místy Libhošť – Hať (CZ/PL) – Kędzierzyn (PL) PSZ – obousměrné propojení mezi Rakouskem – Českou republikou, a to v místech Baumgarten (AT) – Reinthal (CZ/AT) – Břeclav (CZ) Plynovod Tvrdonice-Libhošť, včetně modernizace kompresorové stanice Břeclav (CZ)
Zdroj: NET4GAS, s.r.o. [online]. Praha: NET4GAS, s.r.o., 2016 [cit. 8. 11. 2016]. Dostupné z URL:
.
8.5.3 Podzemní zásobníky plynu Vzhledem k charakteru spotřeby plynu v České republice, kdy je poměr mezi spotřebou v zimních a letních měsících typicky 4 až 5 ku 1, je důležité řešit flexibilitu dodávek. V našich podmínkách jsou nejvýznamnější možností vyrovnávání spotřeby podzemní zásobníky plynu. Ty lze z hlediska jejich účelu rozdělit na dva typy:
Sezónní zásobníky – slouží k vyrovnávání spotřeby mezi letními a zimními měsíci. Plyn vtlačený přes léto do těchto zásobníků se v zimních měsících odtěžuje zpět do plynárenské soustavy.
Špičkové zásobníky – slouží zejména k pokrytí spotřeby v několika dnech s maximální spotřebou nebo ke krátkodobému vyrovnávání výkyvů spotřeby.
Z hlediska geologického je dále možné zásobníky rozdělit na další dvě skupiny:
v porézním a puklinovém prostředí – nejčastěji vytěžená ložiska ropy nebo plynu (většina v ČR),
v neporézním prostředí – nejčastěji v solných kavernách nebo důlních prostorech. 3
Co se týče podzemních zásobníků v ČR, ty mají celkovou kapacitu přibližně 3 000 mil. m a maximální denní 3 teoretický těžební výkon až 58,7 mil. m . Při zohlednění celkové spotřeby plynu u nás to řadí Českou republiku mezi špičku v EU. Nejvíce (celkem 6) podzemních zásobníků provozuje společnost RWE Gas Storage. Jejich 3 celková kapacita je přibližně 2,3 mld. m a jedná se o zásobníky Lobodice, Tvrdonice, Štramberk, Dunajovice, Háje a Třanovice. Další podzemní zásobník provozuje společnost Moravské naftové doly ve vlastnictví společností SPP Bohemia.
Zdroj: NET4GAS, s.r.o. [online]. Praha: NET4GAS, s.r.o., 2016 [cit. 8. 11. 2016]. Dostupné z URL:
. Společnost NET4GAS provozuje plynovody pro tranzitní a vnitrostátní přepravu zemního plynu o celkové délce více než 3 800 km se jmenovitými průměry od DN 80 do DN 1400 a se jmenovitými tlaky od 4 do 8,4 MPa. Požadovaný tlak plynu v plynovodech je zajišťován na kompresních stanicích (KS). Na severní větvi to jsou KS Kralice a KS Kouřim, na jižní větvi jde o KS Břeclav a KS Veselí nad Lužnicí. Celkový instalovaný výkon KS je 243 MW.
8–12
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Obr. 8.10 Schéma přepravní soustavy a zásobníků plynu v ČR Tab. 8.14 Záměry zásobování zemním plynem vymezené v Politice územního rozvoje ČR ve znění Aktualizace č. 1 Označení záměru P1 P2 P3 P5 P8
P9
P10 P12 P13 P14 P15
Vymezení záměru Koridor pro plynovod přepravní soustavy v Jihočeském kraji, vedoucí z okolí obce Záboří u Protivína v jižních Čechách na hranici ČR/Rakousko Koridor pro plynovod přepravní soustavy v Jihomoravském kraji, vedoucí z okolí kompresní stanice Břeclav na hranici ČR/Rakousko a plocha pro novou hraniční předávací stanici Poštorná Koridor pro plynovod přepravní soustavy v Moravskoslezském kraji, vedoucí z okolí obce Děhylov k obci Hať na hranici ČR–Polsko Koridor pro plynovod přepravní soustavy vedoucí z okolí obce Olešná u Havlíčkova Brodu v Kraji Vysočina přes území Pardubického kraje na hranici ČR/Polsko do okolí hraničního přechodu Náchod–Kudowa Zdrój v Královéhradeckém kraji Koridor pro plynovod přepravní soustavy ve Středočeském kraji, vedoucí z podzemního zásobníku Háje (Příbram) k obci Drahelčice Koridor pro plynovod přepravní soustavy s názvem „Moravia – VTL plynovod“, vedoucí z okolí obce Tvrdonice v Jihomoravském kraji přes území Zlínského a Olomouckého kraje k obci Libhošť v Moravskoslezském kraji včetně plochy pro výstavbu nové kompresorové stanice u obce Libhošť Koridor pro plynovod přepravní soustavy vedoucí z okolí obce Kralice nad Oslavou v kraji Vysočina k obci Bezměrov ve Zlínském kraji, procházející severně od Brna včetně plochy pro výstavbu nové kompresorové stanice Bezměrov Koridor pro plynovod přepravní soustavy vedoucí z okolí obce Libhošť k podzemnímu zásobníku Třanovice Koridor pro plynovod přepravní soustavy vedoucí z okolí obce Libhošť k obci Děhylov
Záměr je součástí PCI
PCI 6.4 PCI 6.1.1
PCI 6.12
Plochy pro zásobníky plynu v lokalitách Břeclav a Dambořice Koridor VTL plynovodu Mozart z oblasti Lodhéřov/Veselí nad Lužnicí na hranice ČR/Rakousko a plocha pro podzemní zásobník plynu v oblasti Rožná na Vysočině
Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016. Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016. Tab. 8.13 Technické parametry zásobníků plynu v ČR Provozovatel zásobníku plynu
(mil. m )
Maximální denní těžební výkon 3 (mil. m /den)
Háje
64
6,0
6,0
Dolní Dunajovice
900
17,0
12,0
Tvrdonice
535
8,0
8,0
Lobodice
177
5,0
2,5
Štramberk
500
7,0
7,0
Zásobník plynu
Skladovací kapacita 3
RWE Gas Storage. s.r.o.
MND SPP Bohemia Česká republika celkem
Maximální denní vtláčecí výkon 3
(mil. m /den)
Třanovice
530
8,0
6,0
Celkem
2696
51,0
35,0
Uhřice
235
6,0
2,6
2931
57,0
37,6
Zdroj: Energetický regulační úřad. Národní zpráva Energetického regulačního úřadu o elektroenergetice a plynárenství v České republice za rok 2014, stav k 31. 12. 2014 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8 – 13
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA 8.6 Zásobování ropou a dalšími produkty 8.6.1 Širší vztahy a souvislosti Ropovody jsou systémy na potrubní přepravu ropy, a to buď přímo z nalezišť ropy, nebo z přístavů do oblastí spotřeby. Střední Evropa, do které můžeme zahrnout Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Rakousko a Českou republiku, nacházející se v samém jejím středu, nemá až na výjimky významnější vlastní zdroje ropy. Na druhou stranu jsou ve střední Evropě dostatečné zpracovatelské kapacity rafinérií, které jsou schopny zajistit potřeby jednotlivých regionů v hlavních komoditách, tj. automobilových benzínech a motorové naftě. Rafinérie jsou historicky umístěny v oblastech spotřeby a ropnou surovinu je k nim třeba dopravit. Ropa je dopravována téměř výhradně ropovody (viz obrázek) a jejich trasy jsou dány také historickým vývojem.
Zprovozněním ropovodu Adria, vycházejícího z přístavu Omišajl, získaly přístup k zásobování ropou z moře počátkem 90. let také Slovinsko, Chorvatsko a Maďarsko, částečně Slovensko a teoreticky také Česká republika. Do tohoto období spadá strategické rozhodnutí vlády České republiky vybudovat samostatné spojení na západoevropskou síť ropovodů a to výstavbou ropovodu IKL (Ingolstadt-Kralupy-Litvínov) vedoucího z Vohburgu do Nelahozevsi u Kralup n/Vltavou. Tím si Česká republika zajistila diversifikaci zdrojů, přičemž kapacita ropovodu IKL dostatečně pokrývá potřeby českých rafinérií. Dalšími ropovody, které diverzifikují zdroje pro ostatní rafinérie středoevropského regionu, jsou spojky z přístavu Gdaňsk do Plocku a z Rostocku do Schwedtu, a dále také propojení mezi bratislavskou rafinérií Slovnaft a rafinérií Schwechat poblíž Vídně v rámci systému ropovodu Družba. Charakteristickým rysem posledního desetiletí byla tedy snaha o zajištění ropné suroviny z více než jednoho zdroje, kterým dnes většina středoevropských rafinérií disponuje.
8.6.2 Ropovody
Obr. 8.11 Schéma ropovodních systémů ve střední Evropě
Společnost MERO je akciová společnost, stoprocentně držená ve vlastnictví Ministerstva financí. V ČR vlastní a provozuje ropovody IKL a Družba, drží strategické zásoby ropy a je výhradním přepravovatelem ropy do ČR a její dopravy do rafinérie v Litvínově. Dále je také držitelem podílu ve společnosti TAL Group, která spravuje 753 km dlouhý ropovod TAL, kterým se z přístavu v Terstu dopravuje ropa do střední Evropy (Německa, Rakouska, ČR). Tab. 8.15 Ropovody v ČR Ropovod Družba
Ropovod IKL
Celková délka trasy
5100 km
347 km *)
Délka trasy v ČR včetně zdvojení a odboček:
473 km
168 km
Přepravní kapacita za rok:
9 mil. tun
10 mil. tun
Obsah ropovodu:
cca 101 318 m
3
cca 140 000 m3
Rychlost proudění ropy v potrubí:
cca 1,0–1,4 m/s
cca 0,5–1,2 m/s
*) trasa Vohburg an der Donau – centrální tankoviště ropy. Zdroj: MERO a.s. [online]. Praha: MERO a.s., 2016 [cit. 7. 6. 2016]. Dostupné z URL:
. Ropovod Družba byl uveden do provozu u Hodonína. Překonává Vysočinu a míří v Nelahozevsi se přepravovaná ropa může Litvínova. Poblíž obce Potěhy u Čáslavi v Pardubicích.
v roce 1965. Ropovod vstupuje do Česka pod řekou Moravou Polabskou nížinou ke Kralupům n. V. V Centrálním tankovišti ukládat do nádrží. Ropovod Družba odtud dále pokračuje až do má ropovod odbočku, která do roku 2012 zásobovala rafinerii
V letech 1998-2003 proběhla rozsáhlá modernizace ropovodu Družba (investice činila cca 1,82 mld. Kč). Od té doby je do údržby a modernizace ropovodu investováno v průměru téměř 110 mil. Kč ročně. Družba má nové řídicí, komunikační i bezpečnostní systémy srovnatelné s mnohem mladšími ropovody. Díky tomu se podařilo významně snížit riziko havárie a negativních vlivů na životní prostředí. Např. únik ropy dokáže automatický systém detekovat do 2 minut.
Zdroj: Vysoká škola chemicko-technologická Praha. Portál Petroleum.cz, sekce Doprava a skladování ropy [online]. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, [cit. 22 7. 2016]. Dostupné z URL:
. Polsko, spolkové země SRN, Česká republika, Slovensko a Maďarsko jsou zásobovány ropovodem Družba. Bavorsko a Rakousko ropovodem TAL (Transalpine Pipeline) z Terstu, resp. jeho odvětvením AWP (Adria Wien Pipeline), kterým jsou přepravovány ropy dopravované do tohoto přístavu tankery přes Středozemní moře z různých zdrojů.
8–14
Výstavba ropovodu IKL (Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov) probíhala v letech 1990–1995, do provozu byl uveden v březnu 1996. Ropovod IKL napojil Českou republiku na západoevropskou ropovodní síť, čímž významně snížil závislost země na dodávkách z Ruska prostřednictvím ropovodu Družba. Ropovod je napojen na Centrální tankoviště ropy (CTR) Nelahozeves. Výstavba CTR probíhala v letech 1990–1997. Centrální tankoviště ropy slouží ke skladování strategických nouzových zásob ropy, dále jako krátkodobý mezisklad pro ropu přepravovanou ropovody Družba a IKL, k míchání různých druhů ropy podle požadavků zákazníků a distribuci ropy do rafinérií. Ve Vohburgu (Německo) je ropovod IKL napojen na ropovod TAL (Transalpine Ölleitung). V souvislosti s přijetím nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, společnost ČEPS a.s., připravila jako součást národního desetiletého plánu rozvoje ČR projekty, které získaly status Evropské komise projektů společného zájmu s přeshraničním významem. Soupis těchto projektů je uveden v následující tabulce.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Tab. 8.16 Seznam projektů společného zájmu dle Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1391/2013 – ropovody Prioritní koridor – propojení dodávek ropy ve střední a východní Evropě (OSC) Kód dle nařízení EPaR č. 347/2013 PCI 9.4
Název projektu PSZ – ropovod Litvínov (Česká republika) – Spergau (Německo): projekt na rozšíření ropovodu Družba vedoucího surovou ropu do rafinérie TRM Spergau
Jedním z hlavních úkolů společnosti ČEPRO, a.s., je ochrana zásob státních hmotných rezerv. Ve střediscích a skladech jsou uloženy různé druhy paliv v takovém množství, aby v souladu s našimi závazky, vyplývajícími z členství v Evropské unii, dosáhly 90denní zásoby průměrné denní spotřeby. ČEPRO provozuje celkem 17 skladů. Prostřednictvím skladů realizuje svoji obchodní politiku v oblasti přepravy a skladování pohonných hmot a ochrany státních hmotných rezerv, zabezpečuje zejména provádění činností spojených s provozem technických a technologických zařízení, určených ke skladování a přepravě paliv a maziv. Obr. 8.13 Schéma soustavy produktovodů v ČR
Zdroj: Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1391/2013 [online]. Brusel: EU, 2016 [cit. 7. 6. 2016]. Dostupné z URL:
. Obr. 8.12 Schéma ropovodné soustavy v ČR
Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016.
Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016.
8.6.3 Produktovody V ČR vznikla v roce 1994 společnost ČEPRO, a. s. Jejím úkolem je přeprava, skladování a prodej ropných produktů. Kromě toho zajišťuje ochranu státního majetku a státního zájmu v oblasti zásobování pohonnými hmotami v mimořádných situacích. Od roku 2006 je jediným akcionářem ČEPRa Ministerstvo financí. Systém produktovodů spojuje potrubím sklady a střediska společnosti ČEPRO s rafineriemi Litvínov, Kralupy nad Vltavou a Bratislava. Systém umožňuje přímé čerpání a zásobování mezi jeho jednotlivými úseky. Výstavba prvních úseků produktovodu začala v roce 1953, v současné době celková délka systému přesahuje 1100 km.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8 – 15
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Tab. 8.17 Záměry zásobování ropou a dalšími produkty vymezené v Politice územního rozvoje ČR ve znění Aktualizace č. 1
8.7 Závěrečný souhrn a hlavní problémy
Označení záměru
Problémy z hlediska územního plánování
DV1
DV2 DV3 DV4 DV5
Vymezení záměru Koridor pro zdvojení potrubí k ropovodu Družba ve střední ose řeky Moravy mezi Rohatcem a Holíčí–Klobouky, Klobouky–Rajhrad, Radostín–Kralupy–centrální tankoviště ropy (dále CTR) Nelahozeves, CTR Nelahozeves–Litvínov. Plocha pro výstavbu nové ropovodní přečerpací stanice v obci Golčův Jeníkov. Plocha pro výstavbu nových skladovacích ropných nádrží Velká Bíteš Koridor pro zdvojení potrubí k ropovodu IKL mezi CTR Nelahozeves–Rozvadov a plocha pro výstavbu skladovacích nádrží u obce Benešovice na ropovodu IKL Koridor pro prodloužení produktovodu v úseku Loukov–Sedlnice a Sedlnice–letiště Mošnov Koridor pro produktovod do areálu skladu Potěhy v k. ú. Horky s propojením na obchvat Kolína v k. ú. Polepy (souběh s ropovodem) Ropovod Litvínov – hranice ČR/SRN (–Spergau): projekt na prodloužení ropovodu Družba, přepravujícího surovou ropu ze systému Jižní větve od rafinerie Litvínov do rafinerie TRM Spergau, přes hranice ČR/SRN
Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016.
Záměr je součástí PCI
PCI 9.4
Energetická bezpečnost: Pojem energetická bezpečnost vyjadřuje vztah mezi výrobou energie a potřebou energie a to v každém okamžiku její spotřeby, v mnoha různých formách, v dostatečném množství a za přijatelné ceny, a to bez nepřijatelného a nevratného vlivu na životní prostředí. Tyto podmínky musí být zachovány, má-li energetika napomoci k udržitelnému rozvoji. Energetická bezpečnost má tedy dvě dimenze – producentskou a spotřebitelskou. Z místa produkce nebo těžby energetické suroviny je tedy nutné energetické medium přivést do místa spotřeby. Způsoby dopravy jsou podmíněny zejména fyzikálními zákonitostmi a technickými možnostmi daného odvětví. Energetickou bezpečnost může ovlivňovat politická nestabilita zemí disponující zdroji surovin nebo země, přes jejichž území vede tranzitní trasa media. Energetické zdroje: ČR, stejně jako mnohé jiné státy, nedisponuje energetickými surovinami a ostatními energetickými zdroji včetně obnovitelných v dostatečném množství tak, aby pokryla spotřebu vlastními zdroji. Proto je závislá na dovozu některých energetických surovin ze zahraničí (zejména zemního plynu a ropy). Evropský systém přepravy všech druhů energetických medií je v současné době z velké části propojen (zdroj – místo spotřeby) a jednotlivé státy se většinou dále snaží spolupracovat tak, aby se propojení neustále zlepšovalo a optimalizovalo. Což je i úkol pro územní plánování Stabilita energetických sítí: V praxi je nejrozšířenější využití elektrické energie, které je podmíněno zejména fyzikálními jevy. Je nutné průběžně udržovat stabilitu provozu elektrické sítě. Stabilita provozu přenosové soustavy je schopnost soustavy udržet rovnovážný stav během normálního provozu i po přechodných dějích způsobených vnějšími vlivy, dispečerským řízením, poruchovými výpadky zařízení a jiným. Hlavní energetické zdroje přenosové sítě ČR tvoří takzvané systémové elektrárny, které vyrábí a dodávají do sítě podstatnou část elektrické energie. Tyto systémové elektrárny jsou doplněny menšími zdroji. Důležitou stabilizační funkci mají vodní elektrárny, které jsou schopny rychle pokrýt energetickou potřebu. Elektrizační soustava je jak v přenosové, tak i distribuční části zaokruhována a zabezpečena proti poruchám v kterékoliv její části, což je nutné k zachování kvality, tj. předepsaných parametrů dodávané elektrické energie. Elektrická síť je zranitelná ve smyslu udržení bezpečnosti celé elektrizační soustavy, k její lepší stabilitě přispívá zejména zajištění diverzifikace zdrojů a kvalitní přenosová síť. Obnovitelné zdroje energie (OZE): Tyto zdroje využívají k výrobě energie (tepelné či elektrické) obnovitelné zdroje. Jejich hledání je jedním z hlavních témat současné energetiky, Postupně by měly nebo alespoň doplnit klasické stávající zdroje energie a ochránit tak životní prostředí pro stávající i generace. Současně by se měla úspornými a optimalizačními opatřeními postupně snižovat potřeba nikdy však nebude nulová.
přírodní nahradit budoucí energie,
Nejčastějšími zařízeními využívajícími OZE jsou v ČR fotovoltaické a větrné elektrárny. V menší míře jsou využívána zařízení získávající energii ze spalování biomasy nebo bioplynu, kde jsou energetickým zdrojem organické materiály vypěstované pro tento účel, nebo jde o odpad zemědělské či lesnické výroby nebo odpadového hospodářství (bioplyn z čistíren odpadních vod bioplyn z živočišné výroby, skládkový plyn). Málo rozšířená, neboť jsou finančně náročná, avšak velmi ekologická zařízení využívající geotermální energii. Mezi zařízení, využívající OZE, lze zařadit i vodní elektrárny. Technologie zařízení využívajících OZE se neustále vyvíjejí, ale vždy budou mít své omezující faktory. Tato zařízení jsou závislá na přírodních podmínkách (geografických, klimatických, geologických), proto nemohou být umístěna kdekoliv. Nutná jsou vhodná stanoviště s dostatkem ploch, aby byla zajištěna jak energetická a ekonomická efektivita, tak ochrana přírody, krajiny a životního prostředí. Nevhodné umístění OZE může mít podstatné negativní dopady, jako je zábor kvalitní zemědělské půdy (fotovoltaické elektrárny, spalování biomasy), nebo negativní dopad na krajinný ráz (větrné a fotovoltaické elektrárny). V případě získávání energie spalováním biomasy musí být využívána převážně odpadní biomasa, opak vede k neúměrnému rozšíření pěstování komodit, vhodných ke spalování, na které je přispíváno z dotačních titulů. Dříve obvyklé osevní postupy, orientované na spotřebu potravinářství a živočišné výroby, jsou tak transformovány na plodiny k energetickému využití, často bez ohledu na dlouhodobé ekologické dopady. Tyto negativní vlivy odpadají při využití bioplynu z čistíren odpadních vod, bioplynu živočišné výroby nebo skládkového plynu. Nejvyužívanější zařízení OZE (fotovoltaické a větrné elektrárny) mají závažnou negativní vlastnost – dodávají do sítě energii v nepředvídatelném množství a čase a mohou způsobit či spíše způsobují nestabilitu elektrické sítě.
8–16
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Na uložení přebytků elektrické energie zatím není dostatek vhodných, komerčně využitelných technologií. Nestabilitu sítě musí v online režimu vyrovnávat klasické zdroje energie (např. paroplynové elektrárny, přečerpávací vodní elektrárny nebo kogenerační jednotky), které mohou operativně naběhnout, nebo být odstaveny v krátkém čase. Energetické využití komunálního odpadu: Tato technologie je v ČR dosud málo využívána, zejména pro vysoké vstupní náklady spalovacího systému, který musí splňovat kritéria povolených limitů emisí u všech složek životního prostředí. Předpokládá se, že spalovny komunálního odpadu by mohly být vybudovány i poblíž dalších aglomerací. Zatím funguje tento druh spalovny pouze v Praze, Brně, Liberci. V dubnu roku 2016 byla uvedena do provozu spalovna v Chotíkově, která slouží pro aglomeraci Plzně. Výhodou je, že množství skládkovaného matriálu bude minimalizováno a současně bude využit energetický potenciál komunálního odpadu. Úspory energie: Cesta pro zlepšení energetické soběstačnosti ČR jsou úspory energie. Jedná se o celý komplex možností úspor jako např. snižování energetické náročnosti výroby. V oblasti stavebnictví je důležité dokončit opatření pro snížení energetické náročnosti stávajících budov a nové budovat již v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu s využitím všech moderních technologií. Zlepšování účinnosti individuálních energetických zdrojů (výměna starých neefektivních kotlů) je určitě správná cesta ke zlepšení zejména kvality ovzduší. Vývoj energetiky: Současný vývoj zejména elektroenergetiky směřuje k decentralizovaným zdrojům, které budou schopny lépe reagovat na aktuální potřebu. Tento vývoj bude klást nové požadavky i na územní plánování. Územní střety: Každé z medií pro svá vedení včetně jejich ochranného pásma potřebuje územní prostor. Mnohdy si vedení mohou navzájem prostorově konkurovat (např. plynovody a produktovody). Prostorová konkurence z pohledu územního plánování je také ze strany dopravních systémů (dálnice, železniční trati včetně plánovaných vysokorychlostních tratí). Problémem v případě venkovního elektrického vedení je ale také požadavek na zachování vzhledu krajiny – krajinného rázu. Kromě ochrany přírody a krajiny by ale technická infrastruktura měla respektovat kulturní dědictví, jako jsou městské a vesnické památkové zóny a památkově chráněné objekty a areály, vodohospodářská omezení (např. ochrana zdrojů vody, území ohrožená záplavami apod.) a další chráněná území ze zákona. V neposlední řadě se musí brát v úvahu bezpečnostní a hygienické standardy obyvatelstva. Náměty z hlediska územního plánování Územní plánování musí vytvářet územní podmínky pro umísťování nových energetických zařízení, zejména pro decentralizované zdroje energie včetně zařízení využívající OZE, pro spalovny komunálního odpadu a pro modernizaci a přestavbu stávajících zdrojů energie. Z hlediska energetické bezpečnosti je hlavní zásadou diverzifikovat zdroje a tranzitní vedení energetických systémů. Proto je nutné zajistit možnost zásobování energetickými medii z více zdrojů, včetně zdrojů místních a po více trasách. U všech energetických sítí obecně platí, že je třeba je udržovat v bezvadném technickém stavu. To mj. znamená, že u přenosového systému elektrické sítě, plynovodů či ropovodů (zejména u všech tranzitních a páteřních vedení) budovat zdvojená vedení v souběhu, aby byla zajištěna stabilita každé energetické soustavy nejen v ČR, ale i v Evropě. Z pohledu územního plánování je s ohledem na výše uvedené nutné zajistit v lokálním, regionálním, celostátním a mezinárodním měřítku územní podmínky pro co nejefektivnější a nejbezpečnější dopravu a uchování dostatečných rezerv jednotlivých energetických médií, při současném zachování energetické bezpečnosti, včetně bezpečného provozu tranzitních soustav a skladovacích zařízení. Územní plánování musí dbát na to, aby byly minimalizovány střety energetických zařízení s dalšími zájmy v území i mezi sebou vzájemně. Typicky se jedná o nutnost řešení střetů se zájmy ochrany přírody a krajiny, se zájmy památkové ochrany nebo střetů s dopravními systémy.
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR
8 – 17
8. VEŘEJNÁ TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Použité zkratky: AE BIOM BIOP CTR EDU EED ENTSO-E ENTSO-G ERÚ ES ČR FVE HPS IKL JE JETE KS LNG LTO NAP pro OZE NAPEE OZE PCI PDS PE PPE PS SEK TAL VE VTE ZVE
alternativní elektrárna biomasa bioplyn centrální tankoviště ropy Elektrárna Dukovany Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti European Network of Transmission System Operators for Electricity – Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav European Network of Transmission System Operators for Gas – Evropská síť provozovatelů přepravních soustav zemního plynu Energetický regulační úřad elektrizační soustava České republiky fotovoltaická elektrárna hraniční předávací stanice ropovod Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov jaderná elektrárna Jaderná elektrárna Temelín kompresní stanice Liquefied Natural Gas – zemní plyn ve zkapalnělé formě Long Term Operation – dlouhodobý provoz jaderné elektrárny Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie Národní akční plán energetické účinnosti obnovitelné zdroje energie Projects of Common Interest – projekt společného zájmu dle Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1391/2013 provozovatel distribučních soustav parní elektrárna paroplynová elektrárna přenosová síť Státní energetická koncepce ropovod Transalpine Pipeline vodní elektrárna větrná elektrárna závodní elektrárna
ENTSO-E, rozvojová mapa přenosové soustavy, stav k 31. 12. 2015 [online]. Brusel: ENTSO-E, 2016 [cit. 8. 8. 2016]. Dostupné z URL:
.
ENTSO-G, rozvojová mapa plynárenských systémů, stav k roku 2016 [online]. Brusel: ENTSO-G, 2016 [cit. 8. 11. 2016]. Dostupné z URL:
. Legenda upravena Ústavem územního rozvoje.
Komora obnovitelných zdrojů energie [online]. Praha: Komora OZE, 2016 [cit. 7. 6. 2016]. Dostupné z URL:
.
MERO a.s. [online]. Praha: MERO a.s., 2016 [cit. 7. 6. 2016]. Dostupné z URL:
.
Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1391/2013 [online]. Brusel: EU, 2016 [cit. 7. 6. 2016]. Dostupné z URL:
.
NET4GAS, s.r.o. [online]. Praha: NET4GAS, s.r.o., 2016 [cit. 8. 11. 2016]. Dostupné z URL:
.
Vysoká škola chemicko-technologická Praha, portál Petroleum.cz, sekce Doprava a skladování ropy [online]. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, [cit. 22 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Seznam grafických listů kapitoly 8:
8.1
Elektroenergetika – energetické zdroje nad 100 MW ČR
8.2
Elektroenergetika – přenosová soustava ČR
8.3
Plynárenská soustava ČR
8.4
Soustava ropovodů ČR
8.5
Soustava produktovodů ČR
Zdroje:
Česká energetická přenosová soustava, údaje o přenosové soustavě, stav k 31. 12. 2015 [online]. Praha: Česká energetická přenosová soustava, 2016 [cit. 31. 5. 2016]. Dostupné z URL:
.
Česká fotovoltaická asociace.
České energetické závody, údaje o zdrojích energie, stav k 31. 12. 2015 [online]. Praha: ČEZ, a.s., 2016 [cit. 31. 5. 2016]. Dostupné z URL:
.
Energetický regulační úřad. Národní zpráva Energetického regulačního úřadu o elektroenergetice a plynárenství v České republice za rok 2014, stav k 31. 12. 2014 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2007, stav k 31. 12. 2007 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 12 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2010, stav k 31. 12. 2010 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
Energetický regulační úřad. Roční zpráva o provozu ES ČR 2015, stav k 31. 12. 2015 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2016 [cit. 22 7. 2016]. Dostupné z URL:
.
8–18
Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR