22) ETNICKÉ A MENŠINOVÉ SKUPINY A) PROBLEMATIKA ETNICKÝCH A MENŠINOVÝCH SKUPIN VE SPOLEČNSTI (NÁROD, NÁRODNOST, NÁRODNOSTNÍ MENŠINA, ETNICKÁ SKUPINA, MIGRACE, EMIGRACE). VÝVOJ NÁZORŮ NA PROBLEMATIKU ETNICKÝCH A MENŠINOVÝCH SKUPIN, JEJICH POSTAVENÍ V ČR. PŘEHLED NÁRODNOSTNÍHO A ETNICKÉHO SLOŽENÍ ČR POJMY Menšina = minorita - Je to skupina lidí, kteří se odlišují nějakým společným znakem, kterým zbytek společnosti nedisponuje. Jsou v početní menšině (např. pohlaví, náboženské přesvědčení, sexuální orientace, národnost, atd.). Každá menšina má právo na svou existenci. Většina = majorita - Skupina lidí, která je v početní převaze. Disponuje jinými znaky než menšina. - Příslušnost k většině je pohodlnější, anonymní, když nechci, tak nevyčnívám. - Nepodložené strachy z menšiny = Xenofobie (strach z „cizinců“ z jinakosti). Často spojená se souborem utkvělých představ, názorů, předsudků na skupiny, se kterými člověk nemá špatnou zkušenost („Všichni rómové kradou.“, „Žádný Róm pracovat nebude.“). Národ - Velká lidská skupina s mnoha společnými znaky: kulturní, politické, psychologické – subjektivní znaky, které lidi spojují (jazyk, historie, společenské normy, ohraničené území, politická autonomní jednotka, vědomí skupinové identity, národní povaha). Národnost - Přihlášení se k určitému národu. Např. můžu být čistokrevná běloška, ale hlásím se k Rómům. Národnostní menšina - Skupina osob, která se hlásí k národnosti, která není v dané společnosti většinová. Např. Německá národnostní menšina u nás. Etnikum – etnická skupina - Skupina lidí se společnou etnicitou (např. etnická menšina). Etnicita je souhrn znaků, které daná skupina považuje za tak zásadní, že jsou jejími definičními znaky (původ, teritoriální znaky, jazyk, náboženství). Např. Rómové, Baskové ve Španělsku. - V rámci jednoho národa může existovat více etnik (Češi, Slováci), etnická skupina může utvářet národ, ale nemusí.
-
Migrace (= stěhování) Horizontální pohyb spojený se změnou místa bydliště. Vnitřní migrace – pokud nejsou překročeny státní hranice. Vnější migrace – stěhujeme se mimo území jednoho státu. Emigrace = vystěhování. Imigrace = přistěhování. Sledujeme-li počet obyvatelstva, tak musíme sledovat migrační přírůstek a přirozený přírůstek → bilance obyvatelstva.
1
VÝVOJ NÁZORŮ NA PROBLEMATIKU ETNICKÝCH A MENŠINOVÝCH SKUPIN
Modely soužití různých kultur ve společnosti Multikulturní integrovaná společnost (pluralita) – tam, kde se mají kultury dobře (Austrálie). Asimilace (splynutí) – dlouhodobý proces, během kterého dochází ke stírání rozdílů mezi kulturami. Majoritní kultura předává prvky své kultury minoritním kulturám, jejichž kultury postupně vymizí, což není žádoucí. Segregace (vyčlenění) – více kultur, které žijí odděleně. Např. typický příklad státem organizované segregace je režim Apartheidu v Jihoafrické republice – bílí byli hlavní a černí byli oddělování, přistěhovalci bílí na tom byli lépe než černí domorodci. Jasné rasové znevýhodňování. Poprvé v roce 1994 byly první všerasové volby. Stratifikace – imigranti jsou zařazování do nižších společenských vrstev, jsou diskriminování např. na trhu práce. Např. v ČR Vietnamci – přestože jsou vzdělaní, stali se z nich trhovci. Anihilace (vypuzení) – hlavně v minulosti (nacismus), nejhorší je fyzická likvidace. Konflikt – jde o to, jakou formou konflikt probíhá, a jak je řešen. Melting pot = přetavování původních pout, teoretický konstrukt. Salátová mísa = pluralitní.
Etmocentrismus - Spočívá v posuzování druhých na základě vlastní kultury a neschopnost povznést se na vlastní kultury. - Další formy: rasismus, xenofobie, nacionalismus. Kulturní relativismus - Alternativa vůči etnocentrismu. Snaha o pochopení jiných kultur, a to nejlépe v typickém prostředí, které je vlastní dané kultury. - Extrém: ztráta svázanosti s vlastní kulturou, rovnítko všem kulturám. Multikulturní společnost - Před 90. lety naše společnost byla spíše monokulturní, ale po 90. letech se ČR stala lákavým místem pro přistěhovalce. Potíže však mají více starší lidé a extremisté. Multikulturní výchova = interkulturní výchova - Příprava na život v multikulturní společnosti. NÁRODNOSTNÍ A ETNICKÉ SLOŽENÍ ČR
1) 2) 3) 4)
-
-
Dělení obyvatelstva podle občanství Občané ČR – příslušníci majority: češi, Moravané, Slezané. Cizinci – nemají české občanství, můžou mít povolení k pobytu, nebo tu jsou nelegálně. Národnostní menšiny – hlásí se k jiné, než k české národnosti, ale mají české občanství. Malé národnostní skupiny – mohou a nemusí mít české občanství (Vietnamci, Albánci). Národnostní menšiny Národnostní menšina je právní termín. Zákon č. 273/2001 Sb. O právech příslušníku národnostních menšin v ČR. Národnostní menšina je společenství občanů ČR žijících na území současné ČR, kteří se odlišují společným etnickým původem, jazykem, kulturou, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují přání být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní identity a za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. Oficiální národnostní menšiny v ČR: Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Rakušané, Romové (otázka 23), Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Ukrajinci. 2
- Podle zákona mají právo např. na ochranu před násilnou i nenásilnou diskriminací; na plnou integraci do společnosti; na vzdělávání a šíření informací v mateřském jazyce; právo užívat mateřského jazyka v úředním styku; sdružovat se v národnostních sdruženích; účastnit se řešení otázek týkajících se vlastní národnostní menšiny, atd. - Všechna tato práv byla zajištěna už v 90. letech s přijetím Listiny základních práv a svobod (hlava 3 je věnována právům příslušníka národnostních a etnických menšin).
-
Bulhaři Patří spíše k menší národnostní menšině. Disperzní osídlení – jsou roztroušeni po celé ČR. Z počátku sem přicházeli jako ovocnáři, zemědělci, dnes zastupují hlavně stavební dělníky. Bulharská kulturně-osvětová organizace v ČR – sídlí v Praze. Svaz Bulharských studentů – sídlí v Praze, vydávají časopis.
Chorvati - První Chorvaté k nám začali přicházet v 16. století – utíkali tehdy před Turky, kteří osídlovali Balkán. Zachovali si identitu až do teď. Žili hlavně na jižní Moravě kolem obce Jevišovka. → Komunisté je pak chtěli rozptýlit, obvinili je tedy z kolaborace za 2. světové války, to byla záminka pro to, aby se buď odstěhovali nebo alespoň rozmístili → Chorvati se pak rozstěhovali po celé Moravě. - Chorvatský kulturní svaz – centrem je Jevišovka. - Ti, co přišli v 90. letech během války v Jugoslávii, tak většina z nich se po válce zase vrátila.
-
Maďaři Ti jsou u nás velkou početní národnostní menšinou, hlavně ale na Slovensku. Patří k novodobým národnostním menšinám (1. vlna je zde od r. 1918) Maďarská národnostní menšina byla za komunistů jedna ze 4 povolených. Maďarské kulturní centrum – sídlí v Praze.
-
Němci Němci jsou nejvýznamnější národnostní menšinou v ČR. Pozváni už za dob Přemyslovců. Němci žijí hlavně v sudetách. Po 2. světové válce – vyhánění Němců z pohraničí – tzv. „divoký odsun Němců“. Benešovy dekrety zbavovaly Němce, Maďary, zrádce a kolaboranty občanství, majetku. Za komunistů byli Němci v ČR utlačování. 1968 – Němci byli přijati jako národ, hned založili Kulturní sdružení občanů ČSSR Německé národnosti – trvala až do sametové revoluce. Po r. 1989 – vydávali noviny, časopisy, vysílání pro Německou národnostní menšinu. www.bundesversammlung.cz
-
Poláci Koncentrovaně sídlí na severní Moravě. Jako národnostní menšina se u nás už od začátku měli nejlépe. Rada Poláků; Kongres Poláků v ČR. Mají v ČR 26 organizací. Mají zde také národnostní školy (MŠ, ZŠ, gymnázium, polské třídy.
-
-
Rusové První početné vlny přišli ve 20. letech 20. století z politických důvodů v Rusku. Za totality většina z nich zatčena a popravena. Po r. 1989 byli Rusové uznáni jako národnostní menšina v ČR. Organizace: Oščag – Sdružení krajanů ze země rosijské. V 90. letech přicházejí noví hlavně majetnější Rusové (kupují pozemky a podnikají). 3
-
-
Rusíni Přišli z Podkarpatské Rusi, hlavně po r. 1918. Komunisté postoupili Podkarpatskou Rus Sovětskému Svazu, Češi, kteří tam žili, se rychle odstěhovali. SSSR slíbila náhradu za majetek, který tam Češi nechali, ale i to, co SSSR dala, to komunisté nepředali Čechům. Zakládají si na svém jazyce, kultuře, zvycích. Společnost přátel Podkarpatské Rusi (1990). Občanské sdružení Rusínů a přátel Podkarpatské Rusi. Vydávají časopis Podkarpatská Rus.
Řekové - Spíše menší a novodobá národnostní menšina. První vlna po 2.světové válce (občanská válka v Řecku) - Spolek řeckých obcí v ČR.
-
-
-
-
-
Slováci Nejmladší národnostní menšina (od r. 1993), ale patří po Romech k nejpočetnějším. Podobný jazyk, kultura, společná historie. Největší vlna přišla po 2. světové válce (práce, bydlení v pohraničí, které bylo vylidněné po Němcích). Přišlo také mnoho Slovenských Romů. Mnoho organizací: Obec Slováků v ČR, Svaz Slováků v ČR, Demokratická aliance Slováků v ČR, apod. Ukrajinci 1. větší vlna přišla ještě za Rakouska Uherska (19. století), přišli hlavně za prací. Mají zde systém školství, kulturní organizace, 2 ukrajinská gymnázia, vysokou školu, atd. Po 2. světové válce byli Ukrajinci uznáni jako národnostní menšina. Ukrajinská iniciativa v ČR. VÝVOJ PŘÍSTUPU K UPRCHLÍKŮM VE SVĚTĚ Lidé prchali už odjakživa. Azyl = územní ochrana, jakákoli ochrana na určitém území. Ve 20. letech 20. století – k uprchlíkům by se mělo přistupovat jednotně, nejsou nástroje na pomáhání uprchlíkům. → 1921 jmenování „vysokého komisaře pro uprchlíky“ (prvním komisařem byl diplomat pan Nansen) – repatriace uprchlíků (navrácení uprchlíků do vlasti) → vydán Nansenův pas (doklad pro uprchlíky umožňující jim vrátit se do vlasti). 1931 – Nansenova kancelář pro uprchlíky. 1933 – první Úmluva o uprchlících (definovala uprchlíka), podepsalo jí 8 zemí včetně ČSSR. Po 2. světové válce se začíná uprchlická otázka řešit mezinárodně. → 1950 – Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) – centrum v Ženevě (ve Švýcarsku) a pobočky v 16 zemích světa (včetně ČR). Cílem je poskytovat bezprizorním lidem útočiště, najít jim domov v jiné zemi, umožnit jim návrat domů, zajistit jim jídlo, léky, atp. v uprchlických táborech. Nynější šéf UNHCR je Antonio Guterez. V 70. letech příliv uprchlíků hlavně do Švýcarska, Británie, Francie → uprchlíci začínají štvát i domorodce západních zemí, je potřeba zpřísnit, ale i urychlit azylové řízení → „Bezpečná země původu“, „bezpečná třetí země“ (země, ve které byl uprchlík před tím, než požádal o azyl. V roce 2003 nařízení Rady Evropského společenství – postupy, které určí stát odpovědný za uprchlické řízení.), „zjevně nedůvodná žádost“ (projde zrychleným řízením do 3 dnů, důvody např. lež, bezpečná země původu, atp.).
4
UPRCHLÍCI V ČR - 1990 – přecházejí přes nás cizinci, kteří jdou dále na západ, jsou u nás zadržováni a neví se, co s nimi. → Zákon o uprchlících (teď už neplatí) – řada chyb, azyl dostala více jak 1/3 všech žadatelů. - V ČR Zákon č. 325/1999 Sb. ve znění Zákona č. 2/2002 Sb., ve znění Zákona č. 350/2005 Sb. řeší podmínky vstupu a pobytu cizince, který žádá o azyl, proces řízení o udělení azylu, uprchlická azylová zařízení, určuje práva a povinnosti žadatele o azyl, kompetence orgánů ministerstva vnitra, státní integrační program.
5
B) SOUČASNÉ KONCEPCE ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ MENŠINOVÝCH A ETNICKÝCH SKUPIN, MOŽNOSTI PŮSOBENÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA A PEDAGOGA V TÉTO OBLASTI. UPRCHLICKÉ TÁBORY, INTEGRAČNÍ POBYTOVÁ STŘEDISKA, PRÁCE MÍSTNÍCH ÚŘADŮ V PÉČI O ETNICKÉ SKUPINY OBYVATEL
-
-
-
-
-
MOŽNOSTI PŮSOBENÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA A PEDAGOGA Sociální pracovníci působí jako prostředníci mezi klientem a českou společností. Zásady koncepce sociální práce - navázat počáteční kontakt - seznámit uprchlíka se svojí profesní rolí, vzbudit důvěru, dát jim dostatečný čas, otázky jednoduše položené klást po jedné, čekat na odpověď, vyhnout se vlastnímu hodnocení situace, rozhovory vést kratší dobu, spíše častěji. Sociální poradenství - práce sociálního pracovníka nebo pedagoga, kteří mají zabránit škodlivým psychologickým vlivům v krizové situaci a pomáhat v adaptaci na uprchlické tábory, musíme vycházet z jeho individuální situace (zdrav. stav, věk, finanční situace), i práce ve skupině (skupina starších lidí, handicapovaných apod.), poskytuje se i administrativ. a technická pomoc (vyhledávání rodin, sloučení rodin, vhodné ubytování, zařazení dítěte do školy v místě uprchlického tábora...). Osvětová a kulturní činnost (informační akce - besedy, přednášky s odborníky z ministerstva vnitra, právníky apod.). Využití volného času - podle zájmu pořádány určité akce - sport, soutěže, zřizování knihoven, kluby pro dospělé - rozvoj češtiny, dětská centra – adaptace. Vedení spisů, kontakty s ministerstvem, Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky, péče o ohrožené skupiny, překladatelská činnost... Uplatnění sociálního pracovníka a pedagoga v této oblasti je velice široké - přímá práce s uprchlíky, práce v organizacích zabývajících se uprchlíky, ale i v zahraničních misích pro pomoc uprchlíkům a ve státní sféře. Sociální pracovník musí dobře znát české prostředí, příslušné zákony a právní předpisy, současně by měl ovládat některý ze světových jazyků a být seznámen s kulturním rámcem, měli by mít respekt k jinakosti. Sociální pracovník může poskytovat informace, materiální pomoc, doprovázet, zprostředkovávat a vyjednávat, obhajovat klientova práva, naslouchat, právně radit, atd. Měl by směřovat k integraci uprchlíka do české společnosti na konci procesu by měl mít člověk bydlení, práci, vzdělání, umět český jazyk, být vyrovnán se svou minulostí (aniž by zapomněl, jaký je jeho původ a kultura), měl by znát českou společnost a být schopen se do ní zapojit. ORGÁNY POMÁHAJÍCÍ UPRCHLÍKŮM Ministerstvo vnitra – vyřizuje žádosti o azyl a udělení občanství. Sociální pracovníci ministerstva vnitra – pracují v azylových střediscích ministerstva vnitra, spíše byrokratičtí pracovníci. Poskytují základní služby. Sociální pracovníci nevládních organizací – větší flexibilita a otevřenost. Docházejí do azylových středisek, kde poskytují právní a sociální pomoc. Komunitní multietnická centra (Praha, Brno, Ústí nad Labem) – podporované městy. Umožňují setkávání s krajany, organizují pro ně zájmové a vzdělávací akce, společenské akce, cizojazyčný tisk a literatura, multikulturní večery pro širokou veřejnost. UNHCR – Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky. Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) – sociální poradenství, pomoc při zaměstnání, vzdělávání, ubytování, rekvalifikace. Locus – psychologická pomoc a poradenství. Právní poradna pro uprchlíky Českého Helsinského výboru. Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) – sociální a právní poradenství.
6
ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ ETNICKÝCH A MENŠINOVÝCH SKUPIN (3 SKUPINY) Repatriace – vrácení dočasných uprchlíků do země původu po vyřešení určitého konfliktu. Integrace – začlenění uprchlíka, který získal azyl, do hostitelské země. Přesídlení – z hostitelské země do další země, která by byla pro jeho smýšlení, rasu, příbuzenské svazky přístupnější.
-
UPRCHLICKÉ TÁBORY Např. Červený Újezd u Teplic, Bělá pod Bezdězem, Zastávka u Brna, Vyšné Lhoty. Cizinci je poskytnuto: ošacení, hygienické potřeby, strava, zdravotní péče, ubytování, kapesné. 1 den pobytu uprchlíka stojí až 900 Kč. Povinnost dodržovat režim tábora a spolupracovat se sociálním pracovníkem i vedením tábora. Děti mohou navštěvovat MŠ i ZŠ v přilehlé vesnici.
INTEGRAČNÍ AZYLOVÁ STŘEDISKA - Pokud je uprchlíkovi přiznán azyl, tak se stěhuje do integračního azylového střediska. - Zřizuje je obec (např. Ústí nad Labem, Jaroměř, Josefov, Dolní Suchá u Havířova, Krásná Lípa.
7
C) PRÁVNÍ ÚPRAVA STÁTNÍHO OBČANSTVÍ, PRÁVNÍ POSTAVENÍ UPRCHLÍKŮ
-
-
PRÁVNÍ ÚPRAVA STÁTNÍHO OBČANSTVÍ (ZÁKON Č. 193/1999 SB., O STÁTNÍM OBČANSTVÍ) Státní občanství je příslušnost k určitému státu. Cizinci nesmějí volit, mají problém s podnikáním – řada výhod i nevýhod – mohou být vyhoštěni. Státní občanství je deklarováno Ústavou a Zákonem o státním občanství. Státní občan je člověk, jehož rodiče jsou státní občané určitého státu, pokud je každý z rodičů občanem jiné země, tak se musí občanství dítěte určit: buď dohodou; po matce; občanství státu, ve kterém se narodilo (pokud je alespoň jeden rodič jeho občanem). Dvojí občanství se v ČR nepřipouští. O státní občanství můžeme požádat, je to podmíněno: musíme zde po určitou dobu žit, složit zkoušku z ČJ, prokázat zde určité vazby. Získat občanství lze sňatkem.
UDĚLENÍ OBČANSTVÍ - Udělit občanství fyzické osobě starší 15 let lze na žádost, pokud splňuje současně čtyři podmínky: a) Má na území ČR ke dni podání žádosti nepřetržitý trvalý pobyt alespoň 5 let. b) Prokáže, že byla propuštěna ze státního svazku cizího státu nebo že nabytím státního občanství ČR pozbude dosavadní cizí státní občanství. c) Nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin. d) Prokáže znalost českého jazyka. PRÁVNÍ POSTAVENÍ UPRCHLÍKŮ (ZÁKON Č. 498/1990 SB., O UPRCHLÍCÍCH)
-
-
Specifická skupina cizinců, migrantů jsou uprchlíci Cizinec – osoba, která nemá občanství: legální – má povolení k pobytu X nelegální. Uprchlíci – mají právo na ochranu jinou, než cizinci (speciální ochrana), řídí se uprchlickými zákony. Dočasný azyl – pro uprchlíky před válkou. Mezinárodně platná definice vydaná v Úmluvě o právním postavení uprchlíků – Ženevská úmluva z roku 1951: „Uprchlík je osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy z pronásledování z důvodů: rasových, národnostních, náboženských, politických nebo pro svou příslušnost k určitým společenským vrstvám, kvůli tomu odmítá ochranu své vlasti.“ Každá země, která přijala Ženevskou úmluvu, má svůj „Zákon o azylu“ – ten se zabývá detaily, např. kdo nemůže být uprchlíkem, jak dostat azyl., jak o něj můžeme přijít, atd. Uprchlíci jsou chráněni před návratem do vlasti. X cizinec, kterému vyprší povolení k pobytu, musí zemi opustit.
Postavení uprchlíka se nepřizná cizinci, který: a) dobrovolně znovu přijme ochranu státu, jehož státní občanství má, b) dobrovolně znovu získá své ztracené státní občanství, c) získá nové státní občanství a přijme ochranu státu, jehož státní občanství získal, d) dobrovolně znovu pobývá ve státě, který opustil z odůvodněného strachu před pronásledováním, e) může užívat ochrany státu, jehož státní občanství má, protože důvody uvedené v § 2 odst. 1 pominuly, f) má více než jedno státní občanství a bez důvodu založeného na odůvodněném strachu nevyužil ochrany některého ze států, jejichž státní občanství má, g) nemá žádné státní občanství a může se vrátit do státu svého posledního stálého pobytu, protože důvody uvedené v § 2 odst. 1 pominuly.
8
1) 2) 3) 4)
5) 6)
7) 8) 9)
Když chce někdo požádat o azyl Učiní prohlášení, že chce požádat o azyl (na hranicích, ve vězení, v nemocnici, na úřadě, atp.). Do 24 hodin se musí dostavit do přijímacího střediska (zpravidla uprchlický tábor), kde se provede naprostá identifikace, karanténa, zde je 3 týdny. Zde dostane formulář žádosti o azyl. Pak ministerstvo vnitra žádost posuzuje, rozhoduje – odbor azylové a migrační politiky. Když minimálně do 3 týdnů nerozhodne, tak je pak uprchlík v soukromí nebo využije pobytového azylového zařízení (zdarma všechno), děti žadatelů musí chodit do školy, která je nejblíže zařízení, čeká se na rozhodnutí ministerstva vnitra. Kladné rozhodnutí – uprchlík jde do 3. typu zařízení – integrační pobytové zařízení. Záporné rozhodnutí – uprchlík může podat žalobu ke krajskému soudu v místě, kde právě pobývá. Když i to je záporné, může podat tzv. kasační stížnost k nejvyššímu správnímu soudu v Brně, který většinou jen potvrdí rozhodnutí krajského soudu. Na rozhodnutí se může čekat až 2 roky, což některým uprchlíkům vyhovuje. Po dobu žádosti nesmí mít uprchlík zaměstnání. Při záporném rozhodnutí je pak nařízena repatriace (návrat) nebo rozkaz opustit do určité doby ČR.
9
