KSLB 54 INS 3704/2014-A-9
USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci navrhovatele - dlužníka Zdeňka Lumnitzera, nar. 3. 3. 1978, IČ 867 77 343, bytem Rychnov u Jablonce nad Nisou, Náměstí Míru 607, PSČ 468 02, adresa pro doručování: Huntířov, Huntířov č.p. 35, PSČ 468 22, o insolvenčním návrhu takto: Soud u k l á d á navrhovateli – dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem č. 6015-3024411/0710, variabilní symbol 5444037044, vedený Českou národní bankou Praha, pobočka Ústí nad Labem. Odůvodnění: Dne 13. 2. 2014 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci doručen insolvenční návrh na povolení oddlužení dlužníka. V návrhu se navrhovatel – dlužník domáhá vydání usnesení o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“) soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Účelem zálohy je umožnit insolvenčnímu správci (příp. předběžnému insolvenčnímu správci) výkon jeho činnosti od počátku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Samotná záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, popř. dalších osob, který by z hlediska institutu neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka; vedle toho je též účelem zálohy zabránit, aby náklady insolvenčního řízení v případě, kdy majetek dlužníka dohledán nebude, hradil stát (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 3 VSOL 217/2009). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,- Kč. Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je nutné vždy s ohledem na konkrétní skutkové a právní okolnosti případu vzít v úvahu způsob řešení úpadku dlužníka, který lze očekávat, rozsah nákladů, k jejichž krytí záloha slouží a které si uvažovaný způsob řešení úpadku dlužníka pravděpodobně vyžádá, jakož i úsudek o tom, zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2012, sen. zn. 3 VSPH 514/2012). Náklady insolvenčního řízení je třeba v souladu s § 7 odst. 1 IZ ve spojení s § 137 o. s. ř. rozumět zejména odměnu insolvenčního správce a jeho hotové výdaje, hotové výdaje účastníků (např. cestovné, jízdné, stravné, nocležné, poštovné, nutná vydání průvodce a jeho ušlý výdělek) a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich
pokračování
-2-
KSLB 54 INS 3704/2014
zákonných zástupců, náklady důkazů (svědečné, znalečné, náklady splnění ediční povinnosti), tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty a odměna za zastupování advokátem. V souzené věci však soud na základě provedených šetření dospěl k závěru, že jsou dány okolnosti vylučující možnost řešení dlužníkova úpadku oddlužením. Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr [písm. a)], nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Za dané procesní situace proto insolvenční soud nejprve posoudil, zda za majetkové poměry dlužníků vyplývající z podaného návrhu odůvodňují předpoklad úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 %, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Přitom zohlednil, že celková výše nezajištěných závazků dlužníků činí cca 1.032.439,- Kč s tím, že jediné příjmy, které by plynuly do splátkového kalendáře, jsou příjmy dlužníka z jeho podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že insolvenční zákon nestanoví přesný způsob výpočtu srážek z odměny osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), dospěl soud k závěru, že je třeba postupovat tak, aby se takový způsob výpočtu co nejvíce přiblížil srážkám z příjmu dlužníka zaměstnaného v pracovním poměru. Je tedy zapotřebí alespoň přibližně určit, jak vysoký bude čistý měsíční příjem dlužníka – osoby samostatně výdělečně činné. Při takovém určení je třeba vycházet ze zisku dlužníka (tj. příjmy minus výdaje) a následně odečíst všechny povinné platby, které stanoví právní předpisy – zejména daň z příjmu, zdravotní a sociální pojištění, příp. nemocenské pojištění, resp. alespoň stanovené povinné minimální zálohy, které OSVČ platit musí (i v případě, kdy výdělečnou činnost zahajuje). Přitom platí, že zdravotní pojištění za celý rok činí 13,5 % z vyměřovacího základu (50 % ze zisku) a minimální záloha je pro rok 2014 ve výši 1.752,- Kč. Důchodové pojištění je 29,2 % z vyměřovacího základu (50 % ze zisku) minimální záloha je pro rok 2014 ve výši 1.894 Kč. Daň činí 15 % z příjmu a OSVČ si může odečíst slevu na poplatníka ve výši 2.070,Kč měsíčně. Soud vycházel z doloženého příjmu dlužníka uvedeného v návrhu na povolení oddlužení a v podání na č.l. A-6, který za rok 2013 činil (při odečtení nákladů spojených s nákupem pohonných hmot ve výši 1.500,- Kč měsíčně) celkem 233.753,- Kč, tedy v průměru cca 19.479,- Kč [= (251.753,- Kč - 18.000,- Kč) / 12]. Od tohoto základu je tedy zapotřebí odečíst 851,85 Kč (daň z příjmu po odečtení slevy na poplatníka), dále částku 1.752,- Kč (minimální záloha na zdravotní pojištění) a částku 2.843,93 Kč (důchodové pojištění ve výši 29,2% z částky 9.739,50 Kč). Čistý příjem dlužníka při příjmu ze samostatné výdělečné činnosti by se po odečtení povinných odvodů měl pohybovat na úrovni cca 14.031,22 Kč měsíčně. Z takto stanovené částky lze provést zákonnou srážku pro přednostní pohledávky postupem dle § 276 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), při zohlednění 0 vyživovacích povinností, ve výši 5.228,- Kč. Za předpokladu udržení stávajícího příjmu dlužníka z podnikatelské činnosti lze tedy očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 24,05 %. Majetkové
pokračování
-3-
KSLB 54 INS 3704/2014
poměry dlužníka proto neodůvodňují závěr, že dlužníci budou schopni za 5 let trvání splátkového kalendáře uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu minimálně 30 %. Protože dlužník nesplňuje zákonnou podmínku pro povolení oddlužení, ani nepředložili doklad o tom, že by některý z jejich věřitelů souhlasil s uspokojením nižším než 30 %. V souladu s ustanovením § 395 odst. 1 IZ pak insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek. Dle ust. § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Nadto soud vycházel z obsahu insolvenčního návrhu, ve kterém dlužník uvedl, že má celkem 14 závazků převážně plynoucích z podnikatelské činnosti, z toho mimo jiné vykonatelný závazek vůči věřiteli Ludmila Kučerová z titulu vykonatelného trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 8. 2012, č.j. 4 T 124/2012-50.
Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud dále k závěru, že dlužník přistupuje k institutu oddlužení účelově, když se snaží ve svém základu vyhnout řádnému a úplnému placení závazků. Jeho majetková neodpovědnost, jakož i celkový přístup k životu lze demonstrovat nejen na zjištěních plynoucích z obsahu trestního spisu (viz lehkovážné nakládání se svěřenými prostředky, ohrožení dobré pověsti podnikání, ve kterém jsou majetkově zainteresovány další osoby, nebo i vyjádření dlužníka, že pohledávky bude řešit získáním půjčky, tedy opět cizích finančních prostředků).
pokračování
-4-
KSLB 54 INS 3704/2014
Fikcí, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, totiž nezaniká skutečnost, že se pachatel určitého činu (skutkového jednání) dopustil (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 6 Tdo 691/2007, publikované pod č. 11/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – na takovou osobu se toliko pohlíží jako na osobu netrestanou pro účely uložení případného dalšího (nového) trestu. Na okraj pak soud v těchto intencích rovněž považuje za krajně nevěrohodné tvrzení dlužníka učiněné při soudním jednání dne 29. 4. 2014, že všichni jeho věřitelé ve vztahu k závazkům z podnikání se způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužením souhlasí. Za neméně rizikovou pak insolvenční soud považuje i skutečnost, že příjem dlužníka, který je nezbytným předpokladem pro schválení oddlužení, by měl plynout právě z podnikatelské činnosti dlužníka. Na základě těchto skutečností (a to zejména v jejich komplexním souhrnu) pak insolvenční soud dospěl k závěru, že v daném insolvenčním řízení je ze strany dlužníka sledován nepoctivý záměr spočívající v přechodném a účelovém dosažení oddlužení bez snahy do budoucna korigovat své chování a jednání s dalšími lidmi. Institut oddlužení neslouží a ani nemá sloužit k mechanickému připuštění všech dlužníků nacházejících se v úpadku; oddlužení má být druhou šancí pro dlužníky, kteří se v důsledku svého neuváženého jednání (ve většině způsobeného absencí právní či ekonomické gramotnosti ústící v neschopnost zvážit veškerá rizika plynoucí z obsahově komplikovaných smluv), popřípadě nezaviněně vlivem nepříznivých životních událostí, dostali do těžké životní situace, kdy jejich příjem nestačí na zapravení všech dluhů, avšak je dán předpoklad, že takoví dlužníci uhradí buď z příjmů (v době nejdéle 5 let) nebo z majetku alespoň 30 % z celkového objemu nezajištěných pohledávek. I po schválení oddlužení musí dlužník usilovat o co nejvyšší uspokojení věřitelů, musí projevit dostatečnou pokoru, a svým řádným a svědomitým přístupem přesvědčit insolvenční soud o snaze postavit se plně vlastní majetkové situaci, maximalizovat úsilí o zapravení svých dluhů a tím i nabýt zkušenosti a vyvodit závěry pro další vedení života po splnění oddlužení. Tomu však skutkový podklad, na jehož základě dlužník podal svůj insolvenční návrh, nenasvědčuje. Doposud zjištěné skutečnosti tak odůvodňují závěr, že oddlužení jako navržený způsob řešení úpadku nemůže být povoleno a konkurs jako způsob řešení úpadku tak bude v souzené věci jediným možným, a to jednak z důvodu nedostatečných příjmů dlužníka a jednak z důvodu absence poctivého záměru dlužníka. V případě dlužníka nelze předpokládat, když sám ostatně uplatnil insolvenční návrh, že by disponoval krátkodobým finančním majetkem (hotové peníze, pohledávky z bankovních účtů apod.), který by mohl insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce k zajištění průběhu insolvenčního řízení. Proto soud vycházel při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení z výše předpokládaných nákladů, které vzniknou při zpeněžení majetkové podstaty dlužníka.
pokračování
-5-
KSLB 54 INS 3704/2014
Přitom podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „VyhlOd“), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že dlužníkovým majetkem jsou pouze zpeněžitelné movité věci nepatrné hodnoty, resp. pouze ojetý osobní automobil PEUGEOT 406, a že dlužník nevlastní nemovitosti ani jiný hodnotnější majetek, vycházel soud při stanovení výše zálohy ze skutečnosti, že prakticky jediným majetkem zahrnutým do majetkové podstaty dlužníka budou příjmy dlužníka z jeho podnikání, přičemž s ohledem na shora uvedené skutečnosti, se příjem jeví jako rizikový a nepředvídatelný. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že celková stanovená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,- Kč (tj. v nejvyšší přípustné výši podle § 108 odst. 2 IZ po odečtení částky 15.000,- Kč, kterou bude možno očekávat ze zpeněžení movitých věcí a postihu příjmu dlužníka) plně odpovídá shora popsaným okolnostem daného případu, tak aby výtěžek zpeněžení majetku dlužníka dostačoval alespoň na úhradu odměny insolvenčního správce a jeho nákladů souvisejících s konkursem. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ). Prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (§ 83 IZ). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 IZ). V Liberci dne 27. května 2014 Mgr. Marta Pražáková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Lucie Svobodová
