2011

JOURNAL LAFARGE CEMENT

3/2011

obsah

str. 6–9

str. 14–15

str. 18–19

LAFARGE CEMENT JOURNAL číslo 3/2011, ročník 8 vychází 4x ročně, toto číslo vychází 30. 09. 2011 vydavatel: Lafarge Cement, a. s., 411 12 Čížkovice čp. 27 IČ: 14867494 tel.: 416 577 111 fax: 416 577 600 www.lafarge.cz evidenční číslo: MK ČR E 16461 redakční rada: Ing. Michal Liška, Mgr. Milena Hucanová šéfredaktorka: Blanka Stehlíková – C.N.A. fotografie na titulu: Mezinárodní stadion v Ammánu, mediatéka Lafarge fotografie uvnitř časopisu: archiv Lafarge Cement, fototéka Skupiny Lafarge, Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební, Ústav technologie stavebních hmot a dílců, Ing. Jan Jašek, Petr Beneš, Viamont, DSP, Tomáš Pilař, Jiří Vítek, Dětská agentura Kroužky, s. r. o., doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc., Wikipedie, archiv Blanky Stehlíkové, Anna Kašíková, Barbora Nosková, ING Real Estate Investment Management, Zakládání staveb, a. s. design: Luděk Dolejší Tento časopis je neprodejný, distribuci zajišťuje vydavatel

str. 12–13

Aktuality Lafarge aktuálně

1–3

Téma Paliva a kvalita cementu

4–5

Technologie Stříkaný beton – problematika laboratorního zkoušení

6–9

Materiály Těžký beton

10–11

Referenční stavba Na Větruši bez podpory

12–13

Zajímavá stavba Mistrovský kousek na Kostelním náměstí

14–15

Ekologie Nové trendy v rekultivacích lomů

16–17

Stavebnictví a EU Vršovická vodárna teď slouží dětem

18–19

Konstrukce mostů Segmentové betonové mosty

20–21

Stopy architektury Brutalismus a obytná jednotka v Marseille

22–23

Betonové unikáty Roztančený beton

24–27

Představujeme Zakládaní staveb, a. s.

28–29

Summary

str. 20–21

29

str. 24–27

úvodník

Strašák, hrozba či prostě jenom „jiná“ paliva? Aneb – jak je to vlastně s alternativními palivy? Před lety se v cementárnách používala výhradně ušlechtilá, chcete-li čistá paliva. Zemní plyn, topné oleje nebo uhlí. Všechno celkem dobře fungovalo do chvíle, než ceny těchto paliv začaly trvale a razantně stoupat. Odborníci se na popud vlastníků začali intenzivně a systematicky zajímat o možnost jejich náhrady. A najednou jsme u alternativních paliv. Co to je? Zní to trochu odborně, ale i poměrně obyčejně, neutrálně, nikdo z nás se nad tím souslovím nepozastaví. Ale jen do chvíle, kdy někdo vyřkne slovo odpad. A pak nás ta zkratka napadne – „spalování odpadů“! A mnozí z nás si okamžitě vzpomenou na osmdesátá léta a na Ostravsko, na Teplice a vlastně na celou severočeskou uhelnou pánev a její inverzní „smogovou deku“, na zákazy vycházení a děti, které nemohly dýchat. A v nedávné době na Libčeves a hořící textilní odpad. A tak se mohou alternativní paliva právě v té zkratce stát velmi vděčným mediálním tématem, ve kterém se často (chce se mi říci) z neznalosti používají polopravdy, nebo dokonce nepravdy až mýty. Nabídnu vám jiný pohled. Faktem je, že společnost při své činnosti produkuje odpady. To tak prostě je. A je jich čím dál více. Odpady z různých výrob, ropné zbytky, plasty a textilní zbytky, ojeté pneumatiky, odpady z plastů, komunální odpad, tekuté odpady z chemického průmyslu… Mohli bychom je ještě dlouho jmenovat. Co s nimi? Jedna z možností je recyklace. To je samozřejmě ideální způsob zpracování odpadů. Druhou jsou skládky. To už je problém, ne všechno se dá bezpečně a za rozumnou cenu skládkovat. Třetí možností je tento odpad spálit buď ve speciálních spalovnách nebo v cementárnách. Je prokázáno, že cementárny jsou zcela ideálním místem pro některé druhy odpadů. Vysoká teplota plamene (až 2100 °C) v rotační peci a dlouhá doba zdržení hořícího paliva v pásmu nad 1 200 °C zaručují dokonalé spálení všech látek, včetně PCB, které lze jinak zlikvidovat jen velmi obtížně. Spalitelný odpad se tak stává alternativním palivem, které lze při výrobě slínku energeticky využít, a tím ušetřit ušlechtilá, nenahraditelná paliva, jako je uhlí nebo plyn. Při spalování v cementárnách však rovněž nevzniká žádný další odpad, např. struska nebo popel. Ten se stává součástí slínku a nahrazuje tak část suroviny. Odpadá tedy nutnost dále s ním něco dělat. Dokonalé odprášení kouřových plynů zajišťují vysoce výkonné elektrické filtry, které pracují s účinností nad 99 %. Využívání energetického a materiálového obsahu odpadů spoluspalováním je upraveno řadou přísných evropských a českých norem, především zákonem o integrované prevenci a omezování znečištění, tzv. IPPC. Orgány státní správy vydávají povolení k spalování jednotlivých alternativních paliv na základě velmi přísných testů a spalovacích zkoušek. Cementárna je také pod stálou kontrolou inspektorů a nepřetržitě monitoruje všechny důležité emise (oxidů uhlíku, síry, dusíku, prach a další). Všechny výrobní vstupy, které podnik nakupuje od dodavatelů, podléhají přísné kontrole. Patrně nejpřísněji sledovanou položkou jsou paliva, pro jejichž analyzování jsme vybudovali specializované pracoviště – palivovou laboratoř. S klidným svědomím tak mohu říci, že používáním alternativních paliv se vliv na životní prostředí, bezpečnost při práci a zdraví nezhoršuje. Doufám, že jsem vám pomohl udělat si v této oblasti alespoň trochu jasno. Pohled z jiného úhlu vám nabídne článek uvnitř tohoto čísla. Letošní léto mělo opravdu podivný průběh, ale lepší je léto babí než žádné a pěkný podzim také není k zahození. Doufejme, že i stavebnictví se ve zbytku sezony rozehřeje. Přeji vám pohodovou práci s kvalitními výrobky společnosti Lafarge, beze strachu z alternativních paliv. Váš Ivan Mareš, Generální ředitel a předseda představenstva 2011 | LC JOURNAL | 1

aktuality Lafarge

Nový nástroj na správu pracovních příkazů v praxi

Unikátní CD knížka Lafarge Cement, a. s. podpořila unikátní umělecký počin, který spojil kresby a hudbu vynikajícího českého skladatele Bohuslava Martinů. Autorem luxusní CD knížky obsahující poprvé vydané skla-

datelovy kresby a klavírní recitál je talentovaný mladý umělec Michal Mašek. Prezentace projektu proběhla v Muzeu Bohuslava Martinů v Poličce.

Bezpečnost a ochrana zdraví je priorita Skupiny Lafarge. Jedním z pilířů bezpečnosti je systém pracovních příkazů. Účelem pracovního příkazu je hlavně definice pracovního úkonu, posouzení veškerých rizik a nutnosti vystavení dalších povolení (práce ve výškách, EX prostředí apod.) a také informovanost velínu o akcích na provoze (zajištěná zařízení proti spuštění apod.). V praxi si musí nechat pracovník potvrdit při zahájení práce pracovní příkaz na centrálním velínu, což platí i při ukončení prací. Během odstávek se počet aktivních příkazů blíží k desítkám, v případě generálních oprav ke

Certifikace operátorů Projekt Certifikace operátorů, který byl spuštěn začátkem roku 2011, je jedním z výstupů POM auditu (Plant Operating Model) z podzimu 2010. Certifikace se zaměřuje na klíčovou skupinu výroby tvořenou nejen operátory na velíně, ale také vedoucími směn. Projekt je rozdělen do tří částí, a to na přípravnou část, kvalifikační a na certifikaci. V současnosti dokončujeme první část neboli přípravnou fázi. Tato etapa projektu měla za úkol zjistit oblasti znalostí a dovedností, na kterých je třeba zapracovat, a následně připravit takové školení, aby byly tyto oblasti postiženy. Druhá část projektu, kterou spustíme v září 2011, se zaměří právě na školení a otestování nově nabytých vědomostí operátorů z klíčových oblastí provozování rotační pece, kvality, mletí cementu apod. Třetí a poslední fázi projektu tvoří certifikace. V této části by měli operátoři ukázat,

2 | LC JOURNAL | 2011

jak zvládají řešení problémových situací v reálném provoze, kvalitě a procesu na základě modelových situací. Certifikát je udělen pouze v případě, že jednoznačně prokážou znalosti. Projekt je rozložen do dvou let s plánovaným ukončením na sklonku roku 2012. Jeho cílem je doplnit a otestovat dosavadní znalosti operátorů a standardizovat pracovní postupy a metody operování zařízení za účelem zlepšit spolehlivost rotační pece, ale také dále zvýšit stabilitu procesu výroby slínku a následně výroby cementu.

stovkám. Problémem je pak vyhledávání pracovních příkazů a jejich další zpracování, odhlašování apod. Na základě podnětů od operátorů velína vyvinul Radek Prachfeld, analytik výroby, software na správu pracovních příkazů (tzv. Manager PP), který automaticky generuje při tisku pracovního příkazu z údržbářského systému MAXIMO unikátní čárový kód a zároveň tento příkaz zařadí do samostatné databáze. Pracovní příkaz je při zahájení nebo ukončení práce načten operátorem přes čtečku čárových kódů. Díky přehlednému uživatelskému prostředí je operátor schopen rychle vyhledávat ve všech příkazech, prohlédnout si detailní informace o práci a zjistit, zda je práce skutečně odhlášena. Na obrázku je vidět rozdělení provozů do skupin dle technologie a typu práce (elektro, mechanické práce apod.). Pracovní příkazy jsou stále uloženy v přihrádkách na velíně, nový systém jim automaticky přiřadí číslo přihrádky (celkem je jich 60) a operátor pak dokáže vyhledat pracovní příkaz velice rychle, a nedochází tak k prodlevám.

Chronolia® pro zavěšený most

Naděje Oxy-Combustion Skupina Lafarge v současné době studuje různá průkopnická řešení za účelem snížení CO2 emisí. Ze všech technologií, které mohou být využity v našem průmyslovém odvětví, se jako nejslibnější jeví technologie CO2 Capture & Sequestration (zkratka CCS, česky: zachycení a uložení CO2). Existuje několik metod separace CO2 od ostatních plynů, které opouští cementářskou pecní linku: Absorpce CO2 do roztoku aminů ve skrápěcí koloně a jeho následná regenerace. Takto získaný CO2 se ochlazením a stlačením zkapalní a dopraví se ke skladování ve vytěžených ropných nebo plynových ložiscích. Spalování čistým kyslíkem v předkalcinační fázi výpalu slínku, tzv. Oxy-Combustion. Takto se maximalizuje koncentrace CO2 v kouřových plynech za tepelným výměníkem bez nutnosti skrápění plynů. Následné chlazení, stlačování, doprava a skladování probíhají stejně

jako v předešlém případě. Předpokládá se, že technologie Oxy-Combustion bude o polovinu levnější než technologie mokrého vypírání plynů. Před zavedením nadějné technologie Oxy-Combustion do průmyslové praxe je potřeba ji otestovat v pokusném provoze, aby bylo možné vyřešit všechny problémy. Pro zkoušky Oxy-Combustion na pilotním zařízení je zapotřebí také vhodná cementářská surovina. Surovina z lomu Čížkovické cementárny se vyznačuje výbornou palitelností a kvalitativní stálostí (prakticky srovnatelný index uniformity jako při mokrém výpalu slínku), a proto byla Čížkovická cementárna vybrána jako dodavatel surovinové moučky pro proces pilotního testování. V rámci celého projektu se předpokládá spotřeba cca 2 000 tun surovinové moučky. První cisterna s materiálem byla do Dánska vypravena na konci srpna.

V severozápadní části Francie Skupina Lafarge dodala 18 000 m3 betonu Chronolia® 24H pro stavbu zakřiveného mostu zavěšeného na ocelových lanech. Toto působivé stavební dílo dlouhé 515 m a široké 85 m je ve Francii první svého druhu. Most navrhli architekti ze společnosti Lavigne and Chorob. Konstrukci tvoří 144 lanových podpěr a dva věžovité pilíře o výšce 100 m. Denní provoz by měl dosahovat zhruba 5000–8000 aut, přístup bude umožněn i pěším a cyklistům. Beton Chronolia® 24H byl speciálně navržen, aby pilíře mohly odolávat vlivům slaného prostředí.

Jižní Afrika: vzdělání pro všechny Zlepšit přístup ke vzdělání znevýhodněným Jihoafričanům je cílem Cheryl Carolus, předsedkyně Lafarge Education and Community Fund – Vzdělávacího a dobročinného fondu Lafarge. Cheryl Carolus v osmdesátých letech bojovala proti apartheidu a zastávala různé politické funkce, pak se rozhodla věnovat jen tvorbě kvalitního vzdělávacího systému jako základu spravedlivější společnosti. V roce 2006 se podílela na spojení konsorcia Peotona Group Holdings, které pomáhalo dětem, a Skupiny Lafarge pro vytvoření Vzdělávacího a dobročinného fondu. Tato organizace se zaměřila na lokální vzdělávací aktivity jak pro učitele, tak pro žáky, do kterých vložila celkem 360 000 eur. Různorodých vzdělávacích programů se zúčastnili i zaměstnanci Lafarge v roli dobrovolných školitelů i administrativních pracovníků.

Prodej divize sádra

Náhradní rodiny se učily komunikovat Rodiče s dětmi v adopci a pěstounské péči se během květnového víkendu učili zvládat nástrahy a pasti komunikace. Relaxačně-vzdělávací seminář, který se konal ve Sloupu v Čechách, pro své klienty z celého Ústeckého kraje zorganizovala litoměřická Poradna pro náhradní rodinnou péči provozovaná Centrem pro rodinu Terezín, o.s. Víkend se konal za podpory akciové společnosti Lafarge Cement, Ministerstva práce a sociálních věcí, sbírkového projektu Pomozte dětem a NF Albert v rámci akce Týden pro rodinu, který vyhlásila

Asociace center pro rodinu. Cílem akce bylo, aby si náhradní rodiče jednak osvojili komunikační dovednosti, a tak se stali čitelnými pro své partnery, srozumitelnými pro své děti a okolí, a jednak, aby si odpočinuli. Děti se měly naučit novým dovednostem v rámci několika etapové celodenní hry, která probíhala v okolní přírodě. Poradna se postarala i o nejmenší děti, které měly individuální program. Kromě toho mohly rodiny konzultovat své problémy s přítomnou rodinnou terapeutkou a psycholožkou.

V červenci Skupina Lafarge ohlásila vstup do exkluzivního jednání s Etex Group o prodeji evropských a jihoamerických výrobních jednotek divize sádra v celkové hodnotě jedné miliardy eur. Výsledkem jednání by měly být příjmy v hotovosti ve výši přibližně 850 milionů eur a 20% podíl v novém partnerství. Dále byl ohlášen prodej divize sádra v Austrálii společnosti Knauf. Obchodní dohoda zahrnuje dvě výrobní jednotky a maloobchodní distribuční síť. Výnos z prodeje dosahuje 120 milionů eur. Skupina Lafarge odsouhlasila prodej svého podílu v podniku se zahraniční majetkovou účastí LBGA (Lafarge Boral Gypsum Asia) za 429 milionů eur reprezentující její 50% podíl. LBGA se jako společný podnik zformovala v roce 2000 mezi Skupinou Lafarge a firmou Boral. LBGA je vedoucí dodavatel sádrokartonu a dalších produktů ze sádry napříč Asií, operuje v 10 zemích ve 20 výrobních jednotkách.


téma Hořák v rotační cementářské peci Ilustrační foto z mediatéky Lafarge

Paliva a kvalita cementu Poslední dobou se rozproudila diskuze na téma používání alternativních paliv a spoluspalování vybraných odpadů a jejich možný vliv na kvalitu cementu a její stabilitu. Otázka zní, zdali tato paliva mohou ovlivnit kvalitu cementu nebo ne.

Laboratoř kvality je vybavena automatizovanými přístroji Axios a Cubix pro kontinuální zkoušky během všech fází výroby až po konečný produkt

Odpověď je zřejmá: ano. Mohou ji ovlivňovat, a to oběma směry, jak negativně, tak pozitivně. Důležité ovšem je, že tato situace může nastat i při použití běžných fosilních paliv, tzn. s vyloučením paliv alternativních. Na tomto místě by bylo dobré zmínit nedávnou historii. V devadesátých letech se v naší rotační peci topilo mazutem (těžkým topným olejem) a pyrolýzním olejem. Ani jeden z nich nebyl alternativním palivem a přesto jeden čas kolísaly počáteční pevnosti cementu.


Bylo to dáno rozdílným obsahem síry v obou palivech. Poté cementárna investovala do dávkovacího zařízení sádrovce do surovinového mixu a bylo po problému. Obdobně je to i s již zmíněnými alternativními palivy. Známe předem jejich složení a vlastnosti, a tak se na jejich vliv dokážeme připravit, ať už organizačně nebo investičně, a následně mít celý proces pod kontrolou. Každé z alternativních paliv i vybraných přesně specifikovaných odpadů má jiné

chemické složení a výhřevnost, což je analyzováno již před začátkem jejich spalování, a podle toho je s nimi také nakládáno. Velice často je jejich využití pro naše účely pozitivní, protože jejich složení přispívá k tomu, aby měl náš slínek požadované parametry a vlastnosti. Chemické složení jejich popela podporuje mineralogii potřebnou pro výrobu kvalitního slínku. K tomu, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování kvality, máme vypracovaný celý systém, který toto zaručuje.

Výhřevnost paliv se měří kalorimetrem

Analýzy Prvním krokem je pravidelná analýza všech paliv v naší palivové laboratoři, která je vybavena moderními přístroji. Na základě těchto analýz se provádějí korektury palivového mixu tak, aby odpovídal cílovým hodnotám. Trvale je sledována rovněž kvalita dodávek. V případě menších odchylek je na ně dodavatel upozorněn a požádán o nápravu. Jestliže však tato paliva nesplňují smluvní parametry, je dodávka s palivem vrácena dodavateli, a v případě, že nedojde k nápravě, i k ukončení dodávek od dané společnosti.

Dalším krokem je kontrola celého výrobního procesu výpalu slínku. V pravidelných časových intervalech jsou automatickým vzorkovačem odebírány vzorky, které jsou následně analyzovány v moderně vybavené laboratoři. Naše laboratoř je kromě klasického rentgenfluorescenčního analyzátoru, který měří chemické složení, vybavena také rentgendifrakčním analyzátorem, v němž je nainstalován software s názvem Rietveld. Toto nám umožňuje měřit mineralogii neboli fázové složení slínku obdobně jako při použití mikroskopu, ale mnohem rychleji a detailněji.

Opatření pro splnění standardů A když už nastane situace, kdy naměřené hodnoty (sleduje se více než 8 ukazatelů) neodpovídají naším přísným limitům, nastupuje organizační opatření, které spočívá v rozděleném skladování slínku. Slínek, který neodpovídá stanoveným parametrům, se skladuje na jiném místě a je přidáván zpět do výroby cementu v řízeném, přesně stanoveném množství dle vyráběného druhu cementu. Teď už víte, že se kvalita slínku dá ovlivnit jakýmkoliv palivem, a nemusí to být jen palivo alternativní. Důležité je, jak je celý proces výroby pod kontrolou. Obecně se dá říci, že většina cementáren investovala nemalé množství finančních prostředků do přístrojového vybavení svých laboratoří a také do vyškolení svých zaměstnanců tak, aby vše odpovídalo vysokým standardům a splňovalo stanovené požadavky. Petr Čermák

Pohled do palivové laboratoře


Stříkaný beton se používá zejména při ražbě tunelů pomocí Nové rakouské tunelovací metody (NRTM), kde je hlavním materiálem primárního ostění. Tunel Libouchec a Panenská na D8 v České republice Foto: www.dopravniinfo.cz

Stříkaný beton – problematika laboratorního zkoušení

Výroba a aplikace stříkaných betonů nachází v poslední době stále větší uplatnění. Jsou neustále vyvíjeny technologie pro aplikaci stříkaných betonů, dochází také k rozvoji samotné technologie návrhu a výroby tohoto druhu betonu.

Cílem článku je posouzení možností výroby zkušebních těles ze stříkaného betonu pomocí běžného laboratorního vybavení za účelem studia a testování těchto betonů. Takto vyrobené betony jsou porovnávány s betony stejného složení vyrobené nástřikem a zkoumá se jejich případná vzájemná souvztažnost. Dále je sledován vliv urychlovací přísady na vývoj pevnosti mladého stříkaného betonu, na pevnost zatvrdlého betonu a další vybrané vlastnosti.


Největším vývojem procházejí zejména přísady na urychlení tuhnutí cementu a betonu. V současné době však neexistuje metoda, která by dávala možnost návrhu a predikce stanovení pevnosti mladého stříkaného betonu pomocí běžně dostupného laboratorního vybavení.

Stříkaný beton Stříkaný beton je technologie, při které je beton tlačen tlakem vzduchu přes trysku a stříkán na podkladní povrch, čímž vytváří hutnou homogenní vrstvu. Stříkaný beton se skládá ze složek betonu (pojiva, kameniva, vody, příměsí, přísad), může být prostý nebo vyztužený (ocelová armatura, vlákna). Stříkaný beton je v současnosti používán zejména při ražbě tunelů pomocí Nové rakouské tunelovací metody (NRTM), kde je hlavním materiálem primárního ostění. Dále může být stříkaný beton používán také pro dočasné zajištění výrubu, v některých případech je tohoto druhu betonu dokonce využíváno jako konstrukční-

ho materiálu definitivního ostění. Nejen z těchto důvodů se neustále zvyšují nároky na kvalitu, a zejména na životnost stříkaného betonu [1].

Vlastnosti stříkaného betonu Při definování vlastností stříkaného betonu si je třeba uvědomit, že stříkaný beton se odlišuje od běžně hutněných betonů především použitím technologie nanášení na podkladní vrstvu. Zatímco jeho složení zhruba odpovídá složení běžně hutněného betonu, při aplikaci nástřikem se jeho vlastnosti začínají odlišovat. Jedná se nejen o pevnost, kterou ovlivňuje především přídavek urychlujících přísad, ale také o vodotěsnost, mrazuvzdornost a s ní související trvanlivost stříkaného betonu. Při nastříkání betonu na podkladní vrstvu se mění rozložení pórové struktury betonu, dochází ke spadu a tím zvýšení obsahu jemných částic, které mohou zapříčinit např. vyšší hodnoty smrštění. To vše je třeba brát v úvahu při navrhování konstrukcí ze stříkaného betonu.

technologie Obrázek č. 1: Obory nárůstu pevnosti mladého stříkaného betonu v tlaku [1]

Zařízení pro stanovení pevnosti betonu pomocí penetrační jehly

V oblasti podzemního stavitelství je třeba sledovat vlastnosti tzv. mladého stříkaného betonu, tj. betonu a jeho parametrů do stáří 24 hodin po nástřiku. Pevnost v tlaku mladého stříkaného betonu je jednou z nejdůležitějších vlastností, které u tohoto druhu betonu sledujeme. Nárůst pevnosti v prvních minutách po nástřiku má velký vliv na množství spadu, zejména při nástřiku vrstvy větší tloušťky či nástřiku na převislé podkladní plochy. Mladý beton rozdělujeme podle nárůstu pevností a požadavku na pevnost do tří skupin J1, J2, J3, dle obrázku č. 1.

Vypracování korelačních vztahů Dále se budeme zabývat možnostmi vypracování korelačních vztahů pro posouzení pevností stříkaného betonu. Jak již bylo uvedeno, nejdůležitější vlastnosti pro posouzení kvality stříkaných betonů se jeví zejména zkoušky mladých stříkaných betonů, kdy je sledován vývin pevností stříkaného betonu v tlaku během prvních 24 hodin od jeho výroby a aplikace na konstrukci. Tyto pevnosti jsou zjišťovány zejména pomocí penetrační jehly v první fázi a pomocí metody zarážení hřebů v pozdějším období. Pro stanovení pevnosti betonu v tlaku dle jednotlivých zkušebních metod jsou v rámci zkušebních norem používány doporučené kalibrační křivky pro posouzení pevnosti stříkaného betonu v raném stádiu. Tyto kalibrační vztahy jsou však dosti

Metoda zarážení hřebů

obecné a nerespektují příliš rozdíly mezi základními vlastnostmi použitých vstupních surovin. Tyto vlastnosti se většinou dosti výrazně liší podle původu použitého plniva a surovin pro výrobu cementů.

Metody Zároveň v současné době neexistuje metoda, pomocí níž by bylo možné vyrobit směs pro aplikaci stříkaného betonu v laboratorních podmínkách bez použití zařízení pro nástřik betonu a na základě následných zkoušek předikovat jeho vlastnosti. V poslední době se zkoumají metody predikce vlastností stříkaného betonu v laboratorních podmínkách bez nutnosti nastříkání betonu na podklad. Takto by bylo možno zkoušet různá složení, a tím nadále vylepšovat vlastnosti stříkaného betonu. Je třeba však stanovit

korelace mezi vlastnostmi stříkaného betonu vyrobeného běžnou technologií aplikace pomocí nástřiku a technologií výroby v laboratorní míchačce a následnému uložení do zkušebních forem jednou z běžných metod hutnění. Cílem bylo navržení postupu výroby a metodiky zkoušení pro tyto dvě na první pohled diametrálně odlišné technologie výroby zkušebních těles stříkaného betonu a na základě dosažených výsledků stanovení případných kalibračních vztahů mezi těmito dvěma technologiemi výroby a zpracování betonu. Snahou bylo také nalezení případných spojitostí mezi vlastnostmi stříkaného betonu vyrobeného technologií nástřiku a technologií výroby v laboratorní míchačce a následném uložení do zkušebních forem jednou z běžných metod hutnění.


technologie Dálniční jednosměrný, dvoupruhový tunel Prackovice má dvě samostatné tunelové trouby o délkách 270 m (LTT) a 260 m (PTT). Tunel Prackovice prostupuje masiv hřebene kopce DEBUS ve vrcholové partii prackovického lomu nad obcí Prackovice v oblasti Českého středohoří Foto: www.valbek.cz

Experimentální část Pro dosažení výše uvedených cílů bylo postupováno způsobem popsaným v následujícím textu. Hutnění betonu probíhalo vždy stejným způsobem metodou vibrace s definovaným přítlakem, kdy byly z betonu vyrobeny zkušební desky o rozměrech (500 x 500 x 150 mm), na kterých byly provedeny zkoušky potřebné pro posouzení možnosti testování stříkaných betonů laboratorně zhotovených a predikce jejich vlastností při strojní aplikaci. Posuzovány byly zejména schopnosti betonu zhutnit se i v případě, kdy jsou zkušební tělesa (desky) vyráběny z betonu připraveného v laboratorní míchačce s následným přidáním požadované dávky urychlovače tuhnutí. Postup při výrobě betonu, zhotovení zkušebních těles a testování jeho vlastností byl následující: • Stanovení pevnosti v tlaku „nulového“ stříkaného betonu, tj. betonu bez přídavku urychlovače tuhnutí. Z betonu byla zhotovena zkušební tělesa krychlí o hraně 150 mm. • Stanovení pevnosti mladého stříkaného betonu v tlaku pomocí metody penetrační jehly v čase 3 až 180 minut. • Stanovení pevnosti v tlaku mladého stříkaného betonu metodou zarážení hřebů v čase 3, 6, 9 a 24 hodin. Tyto zkoušky byly provedeny postupem identickým s metodikou uvedenou v ČSN EN 14482-2. Jak už bylo zmíněno, záměrem byla možnost posouzení a porovnávání vlastností dosažených na stříkaném betonu zhotoveném laboratorním způsobem a betonu aplikovaném pomocí strojního zařízení. Z tohoto důvodu byly zhotoveny také


dvě zkušební receptury, u kterých bylo použito různých dávek urychlovací přísady a které byly připraveny klasickou strojní aplikací. Na základě dosažených výsledků bylo provedeno srovnání těchto jednotlivých variant přípravy stříkaného betonu a zároveň posouzení případné závislosti mezi těmito metodami a případné možnosti zpracování kalibračních vztahů pro stříkané betony vyrobené výše uvedenými způsoby přípravy.

Příprava a aplikace Stříkaný beton byl připraven a aplikován dvěma způsoby. Pro získání referenčních údajů o vlastnostech aplikovaného betonu byly vyrobeny první dvě zkušební záměsi běžným postupem, tj. pomocí strojní technologie nástřiku mokrou cestou. Pro zjištění vlastností stříkaného betonu vyrobeného pomocí běžných laboratorních postupů byl připraven nulový beton, tj. beton bez urychlovací přísady v labo-

Tabulka č. 1: Vlastnosti stříkaného betonu zhotoveného oběma metodami výroby Záměs stříkaného betonu SBL

Záměs stříkaného betonu SB

SBL1

SBL3

SB1

Dávka urychlovací přísady [% z hm. cem]

5

7

5

7

Pevnost v tlaku – PJ po 1 min. [MPa]

0,07

0,09

0,06

0,09


0,15

0,15

0,13

0,15


0,20

0,22

0,22

0,25


0,25

0,29

0,28

0,34


0,31

0,35

0,36

0,41


0,36

0,52

0,43

0,51


0,45

0,63

0,48

0,60


0,50

0,78

0,61

0,69

Pevnost v tlaku – PJ (MZH) po 3 hod. [MPa]

0,84

1,4

0,9

1,3

Posuzovaná vlastnost

SB2

Pevnost v tlaku – PJ (MZH) po 6 hod. [MPa]

1,5

2,1

1,9

2,4

Pevnost v tlaku – MZH po 9 hod. [MPa]

5,1

7,0

6,8

6,4

Pevnost v tlaku – MZH po 24 hod. [MPa]

12,8

11,9

12,6

12,0

Pevnost v tlaku po 7 dnech [MPa]

30,7

28,6

31,3

30,8

Pevnost v tlaku po 28 dnech [MPa]

35,2

33,9

36,2

37,3

5,4

6,1

6,6

7,4

Nasákavost betonu po 28 dnech [%] Pozn.:

SBL – Stříkaný beton vyrobený laboratorně SB – Stříkaný beton vyrobený strojně

PJ – Penetrační jehla MZH – Metoda zarážení hřebů

Literatura

Tunel Radejčín je vrcholový dvoutubusový tunel, který od tunelu Prackovice odděluje pouze mezilehlý most Foto: www.pragoprojekt.cz

ratorní míchačce. Po změření konzistence byl do betonu přidán urychlovač tuhnutí. Poté byl beton po dobu jedné minuty pro-

dosaženo nižších hodnot nasákavosti u betonů, které byly připraveny v laboratoři. Pro vypracování kalibračních vztahů

mícháván. Aplikace betonu do zkušebních beden a jeho hutnění probíhalo následujícím způsobem: Zkušební bedny byly umístěny na vibrační stůl a po naplnění beden byl beton po dobu dvou minut vibrován. Během vibrace bylo použito přítlaku cca 200 kg na metr čtvereční. Na takto připravených betonech byly v prvních 24 hodinách od aplikace provedeny zkoušky mladého stříkaného betonu, tj. stanovení pevnosti betonu pomocí penetrační jehly a pomocí metody zarážení hřebů. Na ztvrdlých betonech byly provedeny zkoušky pevnosti betonu v tlaku na vývrtech ve stáří 7 a 28 dní. Sledována byla také nasákavost betonu. V následujících tabulkách a grafech jsou uvedeny výsledky zkoušek testovaných betonů.

mezi těmito postupy je však třeba provést porovnání několika dalších vlastností, které významně mohou ovlivňovat parametry dosažených pevností a také samotného stříkaného betonu. Je třeba porovnat účinnost laboratorních metod hutnění s běžnou aplikací betonu pomocí strojního nanášení. Jednou z možností je například porovnání hutnosti betonu. Pro porovnání hutnosti betonu je třeba provést například zkoušky stanovení objemové hmotnosti, kdy bude stanovena objemová hmotnost metodou pro tělesa pravidelného tvaru a zároveň také metodou vážení pod vodou pro nepravidelná tělesa. Stejné hodnoty hutnosti, respektive stejné objemové hmotnosti by měly být jedním z důležitých předpokladů pro vzájemnou porovnatelnost různých metod hutnění. Na základě dosažených hodnot budou zpracovány kalibrační vztahy pro posouzení pevností stříkaného betonu aplikovaného různými metodami.

Závěr Článek se zabývá problematikou stanovení kalibračních vztahů pro výpočet pevností stříkaných betonů. Sledovány byly stříkané betony připravené strojně a betony vyrobené v běžné laboratorní míchačce s následným zhutněním s mírným přítlakem. Dle dosažených výsledků je patrné, že zjištěné parametry na „laboratorním betonu“ jsou srovnatelné s hodnotami na recepturách připravených strojně. Oboustranné porovnání bylo provedeno pouze na recepturách s množstvím urychlovací přísady 5 a 7 %. Z výše uvedených hodnot lze usoudit, že existuje určitá podobnost mezi parametry pevností stříkaného betonu v tlaku. Poměrně rozdílné údaje však vykazují dosažené hodnoty nasákavosti, kdy bylo

[1] Český tunelářský komitét ITA-AITES: Stříkaný beton v podzemním stavitelství, Praha 2008, ISBN 978-80-254-1262-6 [2] Český tunelářský komitét ITA-AITES: Zásady pro používání stříkaného betonu, Praha 2003 [3] ČSN EN 14488-2. Zkoušení stříkaného betonu: část 2: Pevnost v tlaku mladého stříkaného betonu. [s.l.] : [s.n.], březen 2007. 11 s. [4] ČSN EN 14488-1. Zkoušení stříkaného betonu: Část 1: Odběr vzorků čerstvého a ztvrdlého betonu. [s.l.] : [s.n.], únor 2006. 8 s. [5] ČSN EN 206-1. Beton – Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda. [s.l.] : [s.n.], září 2001. 72 s. [6] ČSN EN 12390-3. Zkoušení ztvrdlého betonu – Část 3: Pevnost v tlaku zkušebních těles. [s.l.] : [s.n.], říjen 2009. 20 s. [7] ČSN 73 1316. Stanovení vlhkosti, nasákavosti a vzlínavosti betonu. [s.l.] : [s.n.], únor 1990 (zrušena bez náhrady v prosinci 2003). 8 s.

Metoda zarážení hřebu – fáze vytažení

Ing. Adam Hubáček, Ph.D. Ing. Michala Hubertová, Ph.D. doc. Ing. Rudolf Hela, CSc. Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební Ústav technologie stavebních hmot a dílců e-mail:[email protected] Tento výsledek byl získán za finančního přispění projektu GAČR P104/11/P411 Problematika stanovení kalibračních vztahů pro pevnostní charakteristiky stříkaného betonu a za přispění MŠMT

Vytažení hřebů – detail

ČR, projekt 1M0579, v rámci činnosti výzkumného centra CIDEAS.


ETB 5000 Beton o objemové hmotnosti 5000 kg/m3

Těžký beton Základní betonářská norma ČSN EN 206-1 definuje těžký beton jako beton, který má po vysušení v sušárně objemovou hmotnost větší než 2600 kg/m-3. Důvodů pro použití těžkých betonů je několik. Nejčastěji se využívají vlastnosti těžkého betonu pro ochranu živých organismů před nežádoucími účinky ionizujícího záření.

V méně častých případech jsou těžké betony navrhovány pro vyvažování dynamicky namáhaných konstrukcí nebo jejich částí, například železobetonové stolice pro uložení turbín. Někdy je těžký beton používán pro přitížení podzemních betonových konstrukcí, u nichž hrozí působení změny hladiny podzemních vod.

Návrh těžkého betonu pro konstrukce stínění

Čerpání betonu o objemové hmotnosti 3350 kg/m3

Graf č. 1


Obecně platí, že čím větší je objemová hmotnost materiálu, tím jsou lepší jeho stínicí vlastnosti. S rostoucí objemovou hmotností materiálu však významně roste i jeho cena. Při návrhu stavební konstrukce, která má mít funkci ochrany proti působení ionizujícího záření, lze volit mezi vysokou objemovou hmot-

Graf č. 2

ností materiálu nebo tloušťkou stavební konstrukce. V řadě případů, kdy se konstrukce stínění buduje v rámci již existujícího objektu, jsou dispoziční možnosti omezené. Potom je jediným volitelným parametrem objemová hmotnost těžkého betonu bez ohledu na cenu. Úspory nákladů lze dosáhnout znalostí vhodných vstupních materiálů pro výrobu těžkého betonu. V praxi se těžké betony vyrábějí nejčastěji o objemové hmotnosti 2900–3500 kg/m-3, někdy dokonce až 5700 kg/m-3.

Materiálové báze a návrh složení těžkého betonu Pro výrobu těžkých betonů se používá řada přírodních materiálů počínaje běžným kamenivem až po průmyslově upravené a drahé materiály. Výběr materiálu

materiály (složek betonu) je nutné řešit ve spolupráci s odborníkem, který je odpovědný za návrh konstrukce stínění. Jeho stanovisko k výběru vhodných materiálů a složení betonu je závazné. V oblastech Česka a Slovenska se pro výrobu těžkých betonů o objemové hmotnosti do 3000 kg/m-3 používá jako hlavní složka betonu například barytové kamenivo s deklarovanou měrnou hmotností minimálně 3700 kg/m-3. Barytový beton je pouze jedním z druhů těžkých betonů. Dalšími vhodnými materiály pro výrobu těžkých betonů jsou horniny s vysokým obsahem rud, především železné rudy. V některých případech se používá i litina. Vysoký obsah železa (Fe) může být v řadě realizací na závadu z důvodu možnosti vzniku sekundárního gama záření. Návrh složení těžkého betonu vychází především z charakteristiky vstupních materiálů, požadavků na objemovou hmotnost a ostatních vlastností betonu. Od toho se zásadně odvíjí řešení primární a sekundární dopravy betonu.

Výroba a zpracování těžkého betonu Při výrobě těžkých betonů je nutné striktně dodržovat všechna technologická pravidla, normy a navíc technologický předpis pro provádění konkrétní konstrukce. Pro zpracování těžkých betonů v konstrukci platí podobná pravidla jako pro běžné betony. Je však nutné mít na paměti odlišné vlastnosti složek betonu, které činí těžký beton náchylnější k segregaci. Beton se musí ukládat ve vrstvách tloušťky maximálně 400 mm. Proces hutnění ponornými vibrátory je potřeba neustále kontrolovat pomocí radiačního hutnoměru, aby byl beton dokonale zhutněn, ale aby nedošlo k rozvibrování směsi a k segregaci těžkých částic kameniva. Zásadně nesmí dojít ke vzniku jakékoliv pracovní

Hutnění těžkého betonu ponorným vibrátorem

spáry, která je potenciálně místem pro prostup ionizujícího záření.

Kontrola kvality Technologický předpis řeší: – kvalitativní přejímku a kontrolu skladování složek betonu, – kontrolní zkoušky betonu na vzorcích odebraných na betonárně, případně na místě ukládky v předepsané četnosti, – kontrolu hutnění těžkého betonu v každé vrstvě radiačním hutnoměrem, – kontrola procesu výroby těžkých betonů probíhá formou autorského dozoru a kontrolními zkouškami prováděnými akreditovanou zkušební laboratoří.

Ekonomika Do ekonomiky procesu realizace konstrukcí z těžkých betonů se významně promítá návrh optimální technologie výroby, dopravy a zpracování. Při výběru vhodných složek pro výrobu těžkých betonů je potřeba, kromě předepsané kvality, vzít v úvahu také hledisko ekonomické. Většina vstupních materiálů je poměrně drahá. Vhodnou kombinací ma-

teriálových vstupů lze snížit materiálové náklady na výrobu těžkého betonu řádově o desítky procent. Pro ilustraci uvádím orientační grafickou závislost výše materiálových nákladů na objemové hmotnosti těžkého betonu. Viz graf č. 1 a graf č. 2.

Závěr Návrh technologie těžkých betonů, výběr vhodných materiálů, výroba betonu, zpracování ve stavební konstrukci pro zajištění potřebné kvality konstrukce stínění vyžaduje mimořádnou péči. Většina prováděcích firem má jen velmi malé zkušenosti s realizací konstrukcí z těžkých betonů. Pokud se tedy vyskytne požadavek na realizaci konstrukcí ochrany proti ionizujícímu záření, je vhodné se touto problematikou zabývat s velkým předstihem nebo se obrátit na pracoviště, které má s touto problematikou zkušenosti. Ing. Jan Jašek QUALIFORM SLOVAKIA s. r. o. Volně nasypaný těžký beton o objemové hmotnosti 3750 kg/m3

Použité podklady 1. Jan Jašek – Návrh TB 3350 pro konstrukci stínění ve FN Ostrava 2. Jan Jašek – TP pro výrobu TB3200 onkologické centrum v Poznani 3. Jan Jašek – Speciální betony (Sborník konference BETÓN2009, Štrbské Pleso) 4. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 5700 pro stavbu ICU Vráble 5. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 3650 pro stavbu jaderné elektrárny Mochovce 6. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 2600 pro stavbu PET CENTRUM Řež u Prahy 7. Jan Jašek – Speciální betony – ochrana proti ionizujícímu záření (časopis BETON 6/2009)


Na Větruši bez podpory Ústí nad Labem získalo nový český unikát. Na zdejší nejoblíbenější vyhlídku, skalnatý vrchol Větruši, se stylovým zámečkem, restaurací a kavárnou, vede nová lanovka. Byla uvedena do provozu v prosinci loňského roku. Zájem místních i přespolních svézt se nejdelší lanovkou bez podpěrných sloupů v České republice předčil očekávání. Stává se, že namísto patnáctiminutových intervalů jezdí kabiny lanovky nepřetržitě.

Projekt nadvakrát

Horní stanice – čekárna (s panoramatickým modelem okolí)


O zbudování lanové dráhy na Větruši rozhodlo vedení města Ústí nad Labem v roce 2005, kdy byla dokončena rekonstrukce tamního zámečku. Snahou bylo rozšířit možnosti dopravy na vyhlídku, kam se lidé tehdy dostávali jen automobilem nebo s obtížemi pěšky. Územní rozhodnutí pro stavbu bylo vydáno v roce 2008, ale řada občanů, jejichž pozemky se nacházely pod plánovanou trasou lanovky, se proti němu úspěšně odvolala. Druhý projekt, s odlišným trasováním, zcela bez podpěr a s dolní stanicí v budovaném obchodním centru Forum, vypracoval brněnský ATELIER CHLUP. V únoru 2009 bylo vydáno územní rozhodnutí a tentokrát již město projekt obhájilo. Nadvakrát se také konalo výběrové řízení na dodavatele stavby. První bylo zrušeno proto, že nejnižší nabídka o více než třetinu překročila předpokládané náklady. Ve druhém výběrovém řízení, které se

konalo v roce 2010, byla mezi soutěžiteli nejúspěšnější firma Viamont DSP a. s. Nabídla magistrátu, že lanovku postaví za 69,9 mil. Kč, celkové náklady dosáhly městem předpokládaných 75,8 milionu korun včetně daně. Městu Ústí nad Labem pomohly s financováním investice strukturální fondy EU. Město požádalo o dotaci z Regionálního operačního programu a skutečně získalo přes 60 milionů korun.

První jízda za sedm měsíců Na konci března 2010 tedy mohla stavba lanovky začít. Její spodní stanice byla umístěna do obchodního centra FORUM, které bylo nově otevřeno v roce 2009 a v němž už byla pro lanovku zřízena kruhová věž. Horní stanice na Větruši, jež se nachází v blízkosti zámečku, se začala stavět v červnu loňského roku. Již v září byla do horní stanice namontována technologie lanové dráhy. Pomocné vodicí nylonové lano, s jehož pomocí se instalovala lana nosná i tažné, bylo ze spodní stanice na Větruši vyneseno vrtulníkem 21. září. Z vodicího lana a na něj zavěšených speciálních ocelových konstrukcí byl zhotoven tzv. lanový most. Po těchto ocelových konstrukcích, kterých bylo

referenční stavba

Dolní stanice – pohled na kabinku ve stanici

Horní stanice – pohled na nástupní plochu a objekt obsluhy

Horní stanice – pohled z jedoucí kabinky ve směru k horní stanici

Betonové konstrukce

Horní stanice – pohled na nástupní plochu

Horní stanice – pohled z nástupní plochy na objekt čekárny

Údaje o stavbě Název stavby: Lanovka na Větruši Autor: Ing. arch. Jan Chlup – ATELIER CHLUP Spoluautoři: Ing. Petr Goleš, Ing. Lukáš Urban, Ing. Jan Šmerda ATELIER CHLUP Generální dodavatel stavby: Viamont DSP a. s. Subdodavatel betonů: SKD Průmstav-stavby a. s. Ústí nad Labem Typ použitého cementu: CEM II/A-S 42,5 R Dodavatel technologie: Bartholet Maschinenbau AG (Švýcarsko) Kabiny jsou od firmy CARVATECH Karoserie und Kabinenbau GmbH (Rakousko), českým subdodavatelem technologie jako celku je chrudimská firma MICHÁLEK s. r. o. Investor: Statutární město Ústí nad Labem Provozovatel: Dopravní podnik města Ústí nad Labem a. s.

po celé trase rovnoměrně celkem dvacet a v nichž byly integrovány nylonové kladky, se pak lana nosná a tažné natáhla. Nosná lana mají průměr 36 mm a délku s rezervou cca 385 m. Průměr pozinkovaného tažného lana je 20 mm a jeho délka je zhruba 760 m. Záhy dorazily do Ústí také obě kabiny pro cestující a 26. a 27. října se již na lanovce uskutečnily první zkušební jízdy. Při zatěžkávací zkoušce cestující suplovaly sudy piva, do provozu byla lanovka slavnostně uvedena 7. prosince 2010. Svezení lanovkou trvá 1,8 minuty. Za tu dobu kabina s cestujícími urazí vzdálenost 330,4 m, když přímá (vodorovná) spojnice mezi horní a dolní stanicí lanovky měří 326,6 m. Kabiny se mohou sunout maximální rychlostí 6 m za sekundu. Kapacita lanovky tak činí 390 osob v jednom směru za hodinu.

V trase lanové dráhy se nenachází žádná mezilehlá samostatně stojící podpěra. Nástupní plošinu horní stanice, která je zároveň stropem suterénu, tvoří železobetonová, 30 cm silná deska. Stěnová konstrukce suterénu je rovněž ze železobetonu. Ve spodní stanici je také pro nástupní plošinu využita konstrukce železobetonové desky. „Z armovaného betonu jsou rovněž zhotoveny dvě dvojice pylonů v horní i spodní stanici lanovky. Pylony horní stanice stojí na jednom masivním železobetonovém základovém bloku. Pro hlubinné založení horní stanice byly použity trubkové mikropiloty injektované cementovou suspenzí,“ upřesňuje Petr Beneš, stavební technik a stavbyvedoucí společnosti Viamont DSP a. s. Cementovou suspenzí byly rovněž injektovány uložené třípramencové zemní tahové kotvy z oceli. Do betonových konstrukcí byly použity cementy z Lafarge Cement, a. s., které do betonových směsí namíchala společnost SKD Průmstav-stavby a. s. Ústí nad Labem. Hlavní pohon lanovky zajišťují dva elektromotory, každý o výkonu 37,5 kW. Nouzový dieselagregát má výkon 12,5 kW. Oba jsou umístěny v horní stanici, stejně jako hydraulický systém napínání tažného lana. -red-


zajímavá stavba

Objekt nazvaný Ostravská brána stojí na Kostelním náměstí v Ostravě na místě, kde kdysi stávala skutečná městská brána. V pozadí nejstarší stavba v Ostravě – kostel sv. Václava

Mistrovský kousek na Kostelním náměstí Historický střed Ostravy obohatila novostavba bytového domu. Obohatila je záměrně zvolený výraz – dům je nadmíru současný, byty v něm komfortní, ale zároveň se dům výborně sžívá s původní zástavbou i s kostelem sv. Václava ze 13. století. Ostravská brána, jak se projekt nazývá, obdržel dvě významná ocenění. Obec architektů ocenila projekt prvním místem v soutěži Grand Prix architektů 2011 v kategorii Novostavba

Detail fasády

Není mnoho zdařilých dostaveb v historických centrech měst. Zvláště, jde-li o dostavbu náměstí. Brněnskému studiu Kuba & Pilař architekti se však dílo podařilo. Jejich projekt Ostravská brána, který vyrostl na Kostelním náměstí, na místě, kde kdysi skutečně městská brána stávala a kde dodnes stojí nejstarší stavba v Ostravě – kostel sv. Václava, získal právem dvě ocenění. Město Ostrava novému


domu udělilo čestné uznání v soutěži Dům roku 2010 a Obec architektů jej ocenila prvním místem v soutěži Grand Prix architektů 2011 v kategorii Novostavba.

Privátní i veřejný Šestipodlažní stavba se vypíná na východní straně Kostelního náměstí. Svým zakřiveným půdorysem tento prostor, do té doby neukončený a náměstí připo-

mínající jen názvem, uzavírá a dává mu smysl. Historizující připomínkou někdejší městské brány je průchod, který nejen kolemjdoucí vyzývá k přátelské návštěvě Kostelního náměstí, ale zároveň zbavuje ostýchavosti ty návštěvníky, kteří by si chtěli blíže prohlédnout dům samotný. Zdařilý exteriér a nenápadný, ale velmi účelově navržený interiér jsou k takovému počinu důvodem dostatečným.

Jihozápadní strana domu obrácená do Kostelního náměstí s lodžiemi, které evokují městský styl pavlačí

Dvoupodlažní kavárna a další komerční, veřejně přístupné prostory, umístěné v přízemním a zvýšeném podlaží domu, jsou důvodem dodatečným. Od prvního patra výše jsou umístěny byty. V domě je jich celkem 37 o velikosti 63 až 118 metrů čtverečních. Každý z bytů je jiný, osobitý. Byty podle libosti nabízejí výhled do tří světových stran, nebo dvě koupelny či velkorysé šatny. Ze všech pater se navíc nabízí překrásný výhled na kostel a piazettu s posezením na jedné straně a na zeleň okolo řeky Ostravice na straně druhé. Dům je navržen jako typicky městské bydlení. Na jednu stranu tedy sice chrání soukromí svých obyvatel, na stranu druhou jim však nabízí řadu příležitostí ke kontaktům a komunikaci mezi sebou navzájem i s ulicí a náměstím, kde dům stojí. Součástí bytů jsou vestavěné prosklené lodžie, jež navazují na tradici bydlení v činžovních domech v minulém století, kdy balkónek sloužil k tomu, aby byl člověk v kontaktu s okolním prostředím a mohl pozorovat dění na ulici. Na prosvětlené společné chodby lze umístit malé posezení určené k odpočinku, posezení se sousedy nebo k přečtení novin při ranní kávě.

Použité materiály Architekti si dali záležet na detailech. Patrné je to nejen na řešení netradiční fasády, velkorysých společně užívaných vnitřních prostorách domu vyzdobených

květináči a fotografiemi, ale také na barevných kombinacích a vybraných materiálech pohledových betonů, podlah a výzdobě stěn, zábradlích u schodiště. Ale pojďme si dům ještě jednou prohlédnout zvenčí. Fasáda je jednoduchá až strohá, bez balkónků, prosklených ploch či hlubokých lodžií. Výjimkou je jihozápadní strana domu, kde lodžie jsou, obrácené do Kostelního náměstí. Evokují městský styl pavlačí, které mívaly úlohu spíše komunikační než soukromou relaxaci. Hmota domu v půdorysu otevřeného V, uprostřed lehce zaobleného, má výrazný akcent v podobě konzole trčící do Kostelní ulice. Volný prostor pod konzolou umožňuje průhledy z ulice Biskupské do Kostelního náměstí a opticky rozšiřuje Kostelní ulici. Základní horizontální členění fasády podle podlaží získává vertikální rytmus díky francouzským oknům vsazeným do plných ploch. Vzniká tak kontrast matných sklocementových obkladů a nepravidelných prosklených ploch, zdůrazněný plastickou a barevnou hrou lodžií s červeným obkladem.

Ocenění stavby „Porota vyzdvihuje silný urbanistický koncept v centru Ostravy na místě bývalé městské brány. Zakřivená forma budovy s konzolou vytvářejí velmi zajímavou kompozici v kontrastu se stávajícím kostelem svatého Václava,“ zdůvodnila Obec architektů své nejvyšší ohodnocení pro-

Pohled na interiérové schodiště v Ostravské bráně

jektu Ostravská brána. Kladně je hodnoceno dispoziční řešení bytů, lokace kavárny, obchodních a komerčních prostor, nekonformní výběr materiálů a barevné řešení. Rozhodně je projekt Ostravská brána netradiční a první skutečně moderní městské bydlení, které v centru Ostravy vzniklo. Nabízí nadčasový koncept bydlení, bez laciných vnějších efektů, tedy svým způsobem bydlení skromného, ale zároveň velmi osobitého. Jednou z jeho hlavních předností je umístění v centru Ostravy, odkud je všude blízko. V dosahu pěší procházky jsou všechny služby, zábava i dopravní trasy. Obyvatelé zdejších bytů to zkrátka nemají nikam daleko, ani k sobě navzájem. -red-


ekologie Vápencové ložisko Úpohlavy – Chotěšov o mocnosti až 8 m je uloženo téměř horizontálně v hloubce jen 15–20 m

Nové trendy v rekultivacích lomů V České republice podstupují každoročně rekultivaci rozsáhlé plochy výsypek hnědouhelných dolů a povrchových lomů. Jen v rámci severočeské hnědouhelné pánve probíhal v letech 1950 – 2000 revitalizační proces na 15 723 ha. Jaké jsou nové trendy a možnosti v rekultivacích lomů a výsypek se ptáme doc. Ing. Mgr. Jana Frouze, CSc. Izometrický pohled na širší okolí rekultivovaného území – od jihovýchodu

Na půdě Ústavu pro životní prostředí se dlouhodobě se zabýváte obnovou výsypek a lomů, výzkumem různých revitalizačních postupů nebo řízené a spontánní sukcese. Jaké jsou nejdůležitější aspekty pro úspěšnou rekultivaci? Povrchová těžba samozřejmě způsobuje devastaci krajiny, nicméně všechna tato území jsou v ČR cíleně rekultivována podle platné legislativy. Závěry studií z dotčených ploch ukazují nové příležitosti a šance, které samovolně vznikají. Vytěžené oblasti jsou totiž často chudé na ži-


viny, což vytváří unikátní prostředí v naší krajině, kde jsme si naopak půdy o živiny velmi obohatili. Dnes se používá méně než 100 kg čistých živin na hektar v orné půdy, ale někdy na konci 80. let to bylo zhruba 120 kg i víc. Masivní obohacování půdy živinami způsobuje pokles počtu druhů, což si málokdo uvědomuje. Naproti tomu oligotrofní stanoviště skýtá možnost pro uchycení více druhů a tím i zvýšení biodiverzity. Mezi odborníky sílí na základě dlouhodobých pozorování předsvědčení, že lomy, které nebyly rekultivovány jsou velmi cenná území, Ta totiž hostí řadu

ohrožených a vzácných druhů, které se v okolní krajině nevyskytují. Takže tato místa se mohou stát jakýmsi ohniskem druhové bohatosti – biodiverzity v krajině. Jaké metody rekultivací jsou podle vašeho názoru nejvíce efektivní? Odborníci razí nový trend, a tím je ponechání, samozřejmě po pečlivém výběru, části území samovolné nebo chcete-li spontánní sukcesi (nezasahování do samo regulačních přírodních procesů – pozn. red.) Jeho rozloha by měla představovat asi 20 % opuštěných ploch po vytěžení nerostných surovin. Schopnost samo obnovy záleží na složení půdy v různých lokalitách. Lze si ji představit na periferních částech výsypek, u nevelkých lomů nebo malých důlních děl. Krajina vzniklá při samovolné sukcesi pak nabízí zajímavé turistické využití, jak ukazují zkušenosti ze zahraničí. Jde však o doplněk, ne nahrazení stávajících rekultivací. Při obnově krajiny u nás je snaha zajistit ekologickou vyváženost a potenciální produktivitu, jaký je význam půdy ve vytěžených oblastech?

Dobrá možnost je rychlá obnova půdy, kdy se vytěžená jáma nejprve zaveze skrývkovým materiálem, poté vrstvou podorniční zeminy a nakonec přijde vrstva ornice. I tento typ rekultivace má ovšem svoje limity, zvláště pokud jde o půdy jílovité. Může například dojít k tomu, že vegetace se sice uchytí, ale kvůli špatnému průniku vody kořeny rostlin zakoření pouze mělce. Velká investice neznamená automaticky lepší výsledek. Vždy je potřeba sledovat cíl rekultivace. Někdy může být někdy cílem vytvářet systémy bohaté na živiny, a někdy naopak živinově chudé a druhově bohaté. Volbou rostlin a organismů můžeme ovlivnit, jak se bude ekosystém rozvíjet. Spontánně vyvíjející se území jsou zpravidla živinově chudší, ale druhově bohatší Naopak jsou-li například vysázeny olše, vyvíjí se sukcese jinak. Výzkumy ukázaly, že za 30 let se nahromadí stejné množství uhlíku v půdě jako v olších. Důležitý je cíl, uvažování v jeho kontextu, což znamená

Detailní záběr těžby vápence v lomu Lafarge Cement, a. s.

plánovat hodně dopředu. Je přitom zajímavé, že hromadění uhlíku v půdě nezávisí jen na olších ale zejména na činnosti žížal, které olši podporují. Již Charles Darvin v několika svých dílech popsal obrovský vliv žížal na přírodu. Lze zobecnit jejich vliv při rekultivacích? Při rekultivacích se běžně uvažuje o rostlinách a jejich směsích, nicméně stejně významnou roli mají půdní organizmy, jako jsou právě žížaly. Žížaly mají značný význam pro rekultivaci a obnovu půd. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky,

které provzdušňují půdu. Žížaly vstřebají za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevu žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina. Tak vzniká humus vázaný na jíl – tedy právě to, co tvoří strukturní úrodnou půdu. Studie prováděné na Sokolovsku prokázaly, že ke zlomu ve vývoji společenstev rostlin na výsypkách dochází v důsledku činnosti půdních organizmů, které přemění za krátkou dobu její složení. Ne vždy je vliv žížal tak jednoznačný, tak například severoameričtí vědci už prokázali, že evropské žížaly změnily pásy lesů na pomezí USA a Kanady. Tyto žížaly se na území dostaly jako návnady rybářů, ale vědci vnímají jejich působení spíše negativně. Jak se díváte na současný stav legislativy v ČR upravující celou oblast revitalizací – obnovy vytěžených oblastí?

Doc. Ing. Mgr. Jan Frouz, CSc., se narodil v roce 1967 v Táboře. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze-Suchdole a Karlovu univerzitu v Praze. Je ředitelem Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity a zároveň pracuje v Ústavu půdní biologie Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. Absolvoval několik dlouhodobých pracovních pobytů v USA, Německu a Itálii. Publikoval více než sto vědeckých a odborných prací. Zabývá se půdní ekologií, v současnosti především úlohou půdní makrofauny při tvorbě půdy a transformací organické hmoty v půdě, k jeho zájmům ale patří i obnova ekosystémů po rozsáhlých poškozeních, populační biologie bezobratlých či ekologie mravenců.

Fotografie vápencového lomu Lafarge Cement, a. s. z roku 2011

Nějaká proměna je žádoucí, ale potřeba ji dobře uvážit. Zákon je zaměřen na obnovení produkce ve vytěžených oblastech, na vrácení půdy dalšímu zemědělskému využití. Stále častěji se také diskutuje o možnostech a příležitostech, které vznikají při spontánní sukcesi. Jsou navrhována i konkrétní čísla, která se pohybují okolo 20 %. Spontánní sukcese by přírodě nesporně posloužila, ale muselo by se zabránit zneužití takové právní úpravy. Oproti nákladům na klasickou rekultivaci je o totiž hodně levnější. Ačkoliv to není na první pohled zřejmé, aplikace spontánní sukcese není vůbec snadná. Zejména v části projektové

a ve výběru území. Pro dotčené firmy by použití spontánní sukcese do jisté míry znamenalo i změnu dosavadního přístupu k eliminaci dopadů těžby na životní prostředí. Rozložení ploch určených k rekultivaci musí respektovat potřeby následného využití i potřeby regionu, v němž se nachází. Ekologické uvažování o environmentálním využití těchto ploch, by nemělo začít v okamžiku, kdy těžba končí, ale mělo by být, ještě více než dnes, součástí těžebních operací. Často lze následně ušetřit finance i přírodu tím, že se těžba realizuje nějakým alternativním způsobem.


stavebnictví a EU

Vršovická vodárna teď slouží dětem S pomocí evropských strukturálních fondů se podařilo zachránit jeden secesní architektonický klenot. Úspěch je o to cennější, že se jedná o průmyslovou památku, které jinak nyní velmi těžko hledají nová uplatnění a často končívají demolicemi. Archivní snímek Vršovické vodárny

ní rekonstrukce, bylo v tomto objektu otevřeno centrum pro dětské hry a pro odpočinek rodičů, jehož součástí je také největší dětské hřiště v České republice. To vše v kulisách vrcholné secesní architektury od jednoho z nejznámějších českých autorů tohoto slohu Jana Kotěry.

Vršovický Braník

Pro záchranu historických, architektonicky cenných průmyslových památek bývá klíčovým problémem najít jim novou funkci, nový smysl existence v tak odlišné době s jinými potřebami. Neméně důležité je pak, samozřejmě, najít finance na rekonstrukci a poté i provozovatele objektu.

Zdary a svízele revitalizací Mezi známé, více méně úspěšné projekty patří třeba brněnská Vaňkovka nebo některé objekty bývalé ČKD v pražském Karlíně. O záchranu celé průmyslové městské čtvrti se také například snaží Žatec, kde byl nedávno otevřen Chrám chmele, živoucí doklad historie a součas-


nosti pěstování a zpracování nejdůležitější suroviny pro výrobu piva. Naopak spornými projekty jsou třeba smíchovská Ringhofferovka nebo projekt kasáren na náměstí Republiky v centru Prahy, z nichž zůstaly jen štíty do hlavní ulice, respektive náměstí, jen symbolicky maskující obchodní domy standardního provedení, které mohly stát na jakémkoliv anonymním předměstí jakékoliv evropské metropole. Jednou z dalších pražských památek, ze které se nestal tzv. brownfield, tedy objekt určený k demolici, vyčištění a zastavění něčím velmi soudobým, je Vršovická vodárna v Braníku. Letos v červenci, po desetiletí chátrání a dvou letech preciz-

Vršovická vodárna v Braníku je problém stejného typu, jako Putimská brána, která se nachází v Písku. Vršovice, dnes širší centrum Prahy, bylo na počátku minulého století samostatným městem. Jako takové si muselo zajistit zdroj pitné vody, když na připojení k pražskému vodovodu, napájenému z úpravny vody v pojizerském Káraném, nemělo nárok. Vršovice si našly zdroj podzemní vody i lokalitu pro výstavbu vodárny v údolí Vltavy v Braníku. Vodojem pak vybudovaly na nedalekém návrší v Michli, stavba je rovněž dodnes zachována. Branická vodárna na pravém břehu Vltavy se začala stavět v roce 1905. Areál zahrnoval dvě jímací studně, strojovnu, koksovnu, kotelnu a obytný domek. Projekt zpracoval profesor J. V. Hráský, fasády navrhl Jan Kotěra, mj. autor budovy Právnické fakulty na náměstí Curieových v Praze. Architekt Kotěra zde uplatnil

sloh pozdní geometrické secese s využitím červeného režného zdiva obohaceného zelenými glazovanými ozdobami. Vodárna začala sloužit v roce 1907. Zásobovala pitnou vodou kromě Vršovic také okolí radnice v Michli a část Nuslí. Problémem nového zdroje byly pravidelné záplavy, které znehodnocovaly branické studniční zdroje surové vody. Proto byla v polovině 20. let vodárna vybavena přístroji na chlorování vody, pravděpodobně prvními tohoto druhu v Česku. K pražské vodovodní soustavě se Braník připojil v roce 1927. Úpravna sloužila svému účelu až do 60. let 20. století, kdy se z ní stal zdroj vody pro civilní obranu hlavního města. Současné využití branického areálu předznamenala jeho náhradní funkce v 70. a 80. letech, kdy byl využíván pro rekreační vyžití zaměstnanců tehdejších Pražských vodáren. V bývalé uhelně fungovala sauna, vinárna, klubovna a kulečníkový sál, v patře čerpací stanice se nacházely šatny pro sportovce, kteří využívali antukové kurty na rozsáhlých pozemcích. Obytný dům byl obydlen a samostatně oplocen. Z původního areálu byla dochována budova strojovny, obytný dům, uhelna, objekty studní, oplocení a zbytky budovy skladů.

Pod dohledem památkářů Vodárenské zařízení bylo postupně demontováno. V roce 1997 objekt přešel do majetku hlavního města Prahy a v roce

2002 byl vyhlášen národní kulturní památkou. Od té doby chátral, po zřícení části stropu nad strojovnou mu hrozila i demolice. Projekt revitalizace areálu byl zahájen v roce 2009, dokončen byl v červenci letošního roku. Projekt i jeho realizace probíhaly pod dohledem památkářů. V budovách je nyní zřízeno centrum pro hry a odpočinek dětí a jejich rodičů, jídelna a kavárna s koutkem pro batolata, vzdělávací a zájmové kroužky pro děti i dospělé, galerie i venkovní expozice. V chráněných dílnách zase najdou práci handicapovaní lidé. Přilehlé pozemky, celkem se jednalo o rekultivaci plochy o rozloze 6370 m2, na níž se dříve rozkládala skládka a psí cvičiště, jsou upraveny jako dětské hřiště. Jsou zde nově vybudované pěší komunikace, sadové úpravy, lanový komplex, toboganové skluzy, skluzavky, lezecká stěna, houpačky, překážková lanová dráha, šplhací síť, nafukovací trampolína, herní sestavy a lavice, houpadla, balanční můstek, travnaté a herní plochy a mobiliář. Provozovatelem celého areálu je Dětská agentura Kroužky.

134 milionů korun z Evropy Rekonstrukce budov přišla na necelých 137 milionů korun. Ty získalo město Praha z evropských fondů v rámci operačního programu Konkurenceschopnost. Vybudování venkovního dětského hřiště přišlo na dalších 33 milionů korun, kte-

Rekonstrukce Vršovické vodárny v Braníku přišla na necelých 137 milionů korun, které získalo město Praha z evropských fondů v rámci operačního programu Konkurenceschopnost

Objekt vodárny navrhl architekt Jan Kotěra s uplatněním slohu pozdní geometrické secese s využitím červeného režného zdiva obohaceného zelenými glazovanými ozdobami. Rekonstrukce zachovala původní ráz stavby

ré hradilo město Praha. „Vnitřní vybavení centra a zařízení dětského hřiště jsou již naše investice, celkem se jedná o zhruba tři miliony korun,“ upřesňuje Marek Vraný, manažer Dětské agentury Kroužky. Na hodnocení úspěšnosti projektu je po prvních letních měsících provozu ještě brzy. Že však v Braníku byla zachována významná kulturní památka a že zde vzniklo zajímavé a inspirativní místo pro veřejnost, o tom není sporu. -red-


konstrukce mostů

Segmentové betonové mosty Snaha o větší rychlost výstavby mostů vedla k vývoji konstrukcí sestavených z prefabrikátů, a to buď podélných nebo ze segmentů, tj. prvků, které vznikají dělením konstrukce příčnými spárami a tvoří celý příčný řez nosné konstrukce nebo její podstatnou část. Hmotnost segmentu závisí na nosnosti manipulačních a montážních prostředků a dopravních možnostech.

Montáž segmentového mostu u Chomutova délky 660 m (2007)

Vývoj segmentů Vznik segmentové technologie v dnešním pojetí se datuje do padesátých let 20. století a zemí původu je Francie, kde bylo svého času postaveno nejvíce segmentových mostů. Jejich myšlenku převzal celý svět. Vývojem segmentů v ČSR se zabýval Výskumný ústav inžinierskych stavieb Bratislava (tam byl soustředěn veškerý vývoj mostních konstrukcí) a první výrobnu segmentů postavily Inžinierske stavby Košice v Kysaku, když předtím byl postaven most v Jihlavě (1956). Tak vznikly první silniční mosty v Sirníku a Margecanech a také dva železniční mosty vyvolané


stavbou vodního díla Ružín. Inžinierske stavby Košice pokračovaly ve vývoji a segmentovou technologií postavily dva dálniční mosty na D1 (Sedlický potok a Koberovice) o rozpětí středního pole 75 m. Několik mostů realizovaly na východním Slovensku (např. Dovalovec) s omezením hmotnosti segmentů na 35 tun pro montážní jeřáb pojíždějící po nosné konstrukci, kterou tvořily vždy dva komorové nosníky pro jeden dopravní směr. Jednokomorové segmenty mostu v Podturni s rozpětím vnitřních polí až 70 m a délky 1 km mají hmotnost do 76 tun a byly montovány zavážecím mostem. Současně

Vojenské stavby Praha, Dopravní stavby Olomouc a Doprastav Bratislava postavily řadu mostů menších rozpětí (převládaly nadjezdy). V roce 1980 byla zakoupena licence na výrobu segmentů od firmy Freyssinet International, která byla ve Francii a i ve světě přední nositelkou segmentové technologie. Tím byla významně posílena výrobní kapacita u SSŽ (nyní SMP CZ) v Brandýse nad Labem. Ze segmentů této výrobny byly postaveny mosty do rozpětí 60 m. Segmenty používané v ČR jsou omezeny na hmotnost do 60 tun, spáry mají kontaktní a délka běžného segmentu je zpravidla 2,2 m.

Segment pro most Sylans (Francie)

Za hranicemi V zahraničí má segmentová technologie řadu podob. Tak například most Ooster Schelde v segmentové části s rozpětím 95 m má segmenty délky 12,35 až 17,50 m s prostorovými spárami 0,40 m. Hmotnost segmentů byla 190 až 600 tun. Jejich montáž byla umožněna lodními jeřáby. Průkopníkem segmentové technologie dnešního pojetí je most d’Oléron u La Rochelle (Francie), celkové délky téměř 3 km a s největším rozpětím 79 m (předcházely mosty v Choisy-le-Roi, Chillon a jiné). Díly dlouhé 3,3 m o hmotnosti od 42 do 73 tun se montovaly zavážecím příhradovým ocelovým mostem podobným, jako je mS1 nebo mS6 – SSŽ (SMP CZ). maximálně bylo namontováno 2x 5 segmentů za den. Výroba segmentů probíhala kontaktním buňkovým způsobem, což je dnes jejich výhradní způsob výroby. Podobně byl sta-

Segment pro most v Bangkoku (podle Beton und Stahlbetonbau, 12/1997)

která se betonuje až po dokončení montáže (most U Trati v Plzni s maximálním rozpětím 45 m). Segmentová technologie se natolik osvědčila, že segmenty byly použity také pro základní část příčného řezu, na který pak navazuje část dodatečně betonovaná (viz zavěšený dálniční most přes Labe u Poděbrad nebo most přes kolejiště v Praze Vršovicích). Segmenty se používají také pro nosné konstrukce lávek pro chodce a pro železniční mosty. Segmenty měly řadu inovačních kroků. Z původní prostorové vyztužené spáry se přešlo na kontaktní spáru (prostorová spára v šířce cca 0,4 m zůstala jen ve středech rozpětí při konzolovém způsobu výstavby), jednotlivé velké ozuby vyztužené jako krátká konzola nahradilo mnohonásobné zazubení (s nevyztuženými ozuby hloubky do 50 mm) a zavedení volných kabelů, používaných zejména jako kabely

Sestava segmentů mostu U Trati v Plzni

věn i most na ostrov Re s max. rozpětím 110 m. Impozantní rozměry mají segmenty mostu v Bangkoku, pro který byly vyrobeny segmenty o šířce 27,2 m.

Příčné řezy a inovace Příčný řez je obvykle jednokomorový do rozpětí cca 70 m konstantní výšky, méně se používá dvoutrámová konstrukce (např. most v Nýřanech nebo most v Praze Kyjích) nebo konstrukce vylehčená desková (most Vsetín). Výjimkou je montáž otevřeného průřezu, bez horní desky mostovky,

spojitosti. Volné kabely umožnily vylehčit průřez, což bylo extrémně využito na mostě Sylans. Výroba segmentů se ustálila na buňkovém způsobu, dříve používaná tzv. dlouhá dráha se v současnosti používá výjimečně. Způsoby montáže se také vyvíjely. Nyní se převážně používá zavážecí most (při konzolovém postupu výstavby) nebo na mostech menších rozpětí se segmenty montují na skruži pomocí kolových nebo portálových jeřábů, popř. se používá montáž vpřed (odpadá prostorová spára,

ale je třeba pomocných podpěr). Použití segmentové technologie je omezeno přípustnými hodnotami podélného spádu a minimálního poloměru trasy pro zvolený systém montáže.

Rychlost výstavby, statické požadavky Cyklus výstavby jednoho vahadla včetně dobetonování a předepnutí prostorové spáry je 3 až 4 týdny v závislosti na rozpětí. Rychlost výstavby ovlivňuje doba potřebná k vytvrdnutí tmele ve spárách, která je závislá na venkovní teplotě. Obvykle se montují 2 až 4 segmenty denně. Při montáži je třeba zajistit po celé výšce průřezu tlak ve styčné spáře. K tomu je nutné dočasné sepnutí tyčemi. V definitivním stavu se požaduje rovněž ve spárách tlak, protože na rozdíl od letmého betonování u segmentové technologie

Buňková výroba segmentu s kontaktní spárou v Brandýse nad Labem

neprochází spárami betonářská výztuž, která by tahy převzala. Podobně jako u letmého betonování je třeba konstrukci navrhnout na vlivy dotvarování, zejména s ohledem na průhyby, které však jsou u segmentové konstrukce menší, protože beton konstrukce je v době předpínání starší. Výrobou ve stacionárních výrobnách je zaručena kvalita betonu a lze použít vyšší pevnostní třídy betonu, v čemž lze spatřovat i budoucnost této technologie. doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.


stopy architektury

Unité d’Habitation, Marseille, Francie

Brutalismus a obytná jednotka v Marseille V 50. letech 20. století se zrodily fenomény, které natrvalo ovlivnily vzhled a urbanistickou formu evropských i světových měst. Výsledkem hledání nové estetiky spolu s potřebou řešit nedostatek bydlení byl vznik Unité d’Habitation – obytné jednotky v jihofrancouzském městě Marseille. Tento symbol nového velkokapacitního obytného domu představuje jakéhosi pradědečka dnešních paneláků. V tomto obytném bloku jeho autor, matador moderní architektury – Le Corbusier –, odhalil nový přístup k dostupnému bydlení. Estetika objektu je pro jeho úctyhodné rozměry a užití neomítnutého betonu v surovém stavu (francouzsky béton brut) označovna jako „brutalismus“. Termín „nový brutalismus“ však poprvé použil britský teoretik architektury Reyner Bauham v souvislosti s jinými architekty – manželským párem Alison a Peterem Smithsonovými, působícími ve Velké Británii od druhé světové války po léta sedmdesátá. Jejich architektonický projev charakterizovaly nepřikrášlené projevy materiálů, forem a funkcí.

Pravda především!

Unité d’Habitation, Marseille, Francie


Stoupenci hnutí neobrutalismu považují svůj náhled na architekturu za věc „etiky, ne estetiky“. Podle nich se architektura novodobého člověka nemá přetvařovat, a tedy odvolávat na nic než na sebe a svou funkci. Výsledkem tohoto konceptu jsou stavby, které se široké veřejnosti mohou

zdát neosobní, či dokonce tvrdé. Jejich východiskem ale není brutalita ve smyslu snahy o šok a tvrdost, vychází ze snahy o pravdivost. Dalšími známými světovými architekty, kteří jsou označováni za stoupence brutalismu, jsou James Stirling, jehož architektura mnohdy evokuje obrovské stroje, či Louis Kahn, architekt-sochař se stavbami připomínajícími obří plastiky.

Český brutalista V českém prostředí jsou znaky brutalismu patrné v díle Karla Pragera, zejména ve stavbě budovy bývalého Federálního shromáždění na Václavském náměstí či Nové scény Národního divadla. Také přijetí těchto jeho realizací veřejností je nejednoznačné, jedněmi je opěvován, druhými kritizován. V souvislosti s jeho osobou je však dobré připomenout si, že pracoval v době, kdy nebylo jednoduché prosazovat své vize a zajisté také jeho houževnatost a zápal pro projektování dopomohly k tomu, že jeho odkaz je vším, jen ne průměrem.

Slavná Unité Vraťme se však k mistru Le Corbusierovi a jeho meznímu dílu. Projekt obytného domu v Marseille je Le Corbusierovou první státní zakázkou. Architekt, který byl vyřazen z bezprostřední obnovy měst po válce, se zde chopil příležitosti pro realizaci svých principů, architektonických i urbanistických. Dům je „solitérem v parku“, obklopený veřejnou zelení, jeho zvýšené přízemí na pilastrech pak dovoluje tomuto veřejnému prostoru přetéct až pod samotnou budovu, a ani zde nekončí. V 7. podlaží vznikla legendární „ulice“ s obchody a službami, o patro výš je hotel. Na střeše domu je pak „betonová zahrada“. Na fasádě domu jsou různobarevné lodižie, které chrání obytný prostor před středomořským sluncem.

Andrew Melville Hall postavený podle projektu Jamese Sterlinga

Objekt bývalého Federálního shromáždění vyrostl v letech 1966–1973 podle projektu arch. Karla Pragera. Byl zde využit mostový nosník a ve své době největší závěsová skleněná stěna v republice

Vnější schodiště Unité d’Habitation

Příběh pokračuje Sám architekt si nejspíš ani nemohl představit, jaký vliv bude stavba mít. V druhé polovině 20. století vznikají napříč Evropou špatné imitace tohoto konceptu jako houby po dešti. Výškové budovy uspořádané do sídlištních okrsků, které si však z Le Corbusierova díla půjčují jen formu, na komplexní pojetí života v domě a jeho cit pro detail zcela rezignují. Příčinou takového pojetí je samozřejmě především ekonomická dostupnost, provázená technologickou jednoduchostí a efektivitou, převážně poté, co do procesu vstoupila prefabrikace. V zemích východního bloku postupně tento typ staveb pro bydlení téměř vytlačuje všechny ostatní alternativy. Z dnešního pohledu bohužel musíme konstatovat, že v mnoha evropských městech přispěl prstenec sídlišť na jejich okrajích a pozdější skladba jejich obyvatel k podtržení sociálních rozdílů. V české kotlině tomu z nesnadno popsatelných důvodů tak není – buďme za to rádi a snažme se tento stav udržet.

Unité d’Habitation – úplná obytná jednotka Marseille – „regál na byty“ – „regál na lahve“ – Cité radieuse autor: Le Corbusier projekt: 1946 realizace: 1947–1952 výška: 18 podlaží počet bytů: 337 kapacita: 1 600 obyvatel služby: 7. podlaží: obchody, služby, hotel střešní terasa: běžecká dráha, brouzdaliště, tělocvična, plastiky větracích věží, mateřská škola další „Jednotky“ s užitím Moduloru – Le Corbusierova měřítka vhodného pro lidskou bytost: Nantes – Rezé 1955, Berlín – Westend 1957, Briey 1963, Firminy 1965

Anna Kašíková

Užití betonu Hlavním užitým materiálem je neopracovaný monolitický beton, s viditelnou kresbou bednicích prken, kterým je odhalen stavební proces. Tento „pohledový beton“ se stal oblíbeným výrazovým prostředkem architektů a je hojně užíván i v současnosti. Byty různých velikostí jsou řešeny jako mezonetové, se zvýšeným obytným prostorem, dispozicí otevřenou k západnímu i východnímu výhledu a možností připojování dalších místností. Le Corbusier tak představuje svoji vizi komplexního obytného bloku, jehož náplní není jen bydlení, ale život sám. Avšak již v době svého vzniku vzbuzuje projekt rozporuplné reakce – mezi jinými přezdívkami vyniká „Maison de fada“ (Blázinec).

Podle: Dějiny architektury, kolektiv autorů, Odeon, 1993 Architektura 20. století, Peter Gössel, Taschen, 2006 Architektura 20. století, Marry Hollingsworth, Columbus, 1993 Moderní architektura: Kritické dějiny, Kenneth Frampton, Academia, 2004 Le Corbusier, Jean Louis Cohen, Taschen, 2005

Na střeše Unité d’Habitation je „betonová zahrada“

Le Corbusier Le Grand, Phaidon editors, 2008 Le Corbusierovy ruce, André Wogenscky, Praha: Arch, 1991 http://dejiny.archii.cz/20-stoleti/12/ http://wikipedia.org/ http://www.marseille-citeradieuse.org/


betonové unikáty Tančící dům na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí v Praze. Stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilot. Na železobetonové konstrukci je připevněna bezmála stovka originálních fasádních panelů. Neoficiální jméno daly stavbě dvě věže připomínající postavy tanečníků. Proto se budově někdy také říká Ginger a Fred dle famózních amerických tanečníků Ginger Rogersové a Freda Astaira

Roztančený beton Nárožní Tančící dům v Praze na Rašínově nábřeží bývá považován za jednu z mála pražských staveb vzniklých po roce 1989, které si zaslouží pozornost. Turisty obdivovaný dům, který v době svého vzniku vzbudil vášnivou diskuzi, je ale také unikátní betonovou stavbou. Málokdo ví, že jeho plášť se skládá z rozměrově atypických panelů. Tančící dům, který byl dokončen v roce 1996, obdržel krátce po dokončení ocenění za nejlepší design roku od amerického časopisu Time a stal se světově známou stavbou. Přesto ve své době vzbudila budova vášnivé diskuze zastánců a odpůrců. Dnes je rozevlátá expresivní stavba se zvlněnou fasádou, jejíž dvě nárožní věže evokují tančící pár a přezdívá se jim podle slavné dvojice Ginger a Fred, oblí-


beným cílem turistů. Méně známý je fakt, že jde vlastně o svého druhu panelovou stavbu – z atypických panelů je totiž složen plášť budovy.

Software pro dům – sochu Výstavbu nepřehlédnutelného domu iniciovala realitní skupina společnosti ING, která zde vybudovala kanceláře a restauraci. Ke spolupráci si pozvala významné-

ho amerického architekta polského původu Franka O. Gehryho. Spoluautorem návrhu je pražský architekt původem z bývalé Jugoslávie Vlado Milunić. Projekt vznikal v době, kdy v Gehryho architektonické kanceláři experimentálně prověřili, že nepravidelné tvary domu – sochy lze projektovat pomocí metod, kterými se konstruují letadla nebo automobily. Poprvé tak byl na projektu budovy

Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné.

| 25

betonové unikáty použit systém počítačové aplikace – software Catia. Gehry použil toto 3D modelování k dokumentaci složitých geometrií, které vyplynuly z vývoje návrhu jeho fyzických modelů. Dvě základní součásti projektu, skleněná věž a betonová fasáda, měly dokumentaci zpracovanou v Catii. Skleněná věž byla prefabrikována v Itálii a dodána na místo v jednotlivých dílech. Také pro vznik betonové fasády byl využit počítačový model, vytvořený v Catii. Počítač nejenže pomohl studovat zakřivení fasády a jeho vliv na rozpočet projektu, ale obsahoval i mechanismy

které uměly vypracovat podrobnější prostorové modely. Na základě počítačového modelu vytvořeného v Catii pak tesaři-modeláři ručně zhotovovali formy pro prefabrikaci panelů pro zhotovení železobetonové panelové fasády.

Na vrcholu věže symbolizující postavu muže je kopule s konstrukcí z trubek potažená nerezovou síťovinou – hlava medúzy

Detail provedení oken, která jsou na fasádě umístěna nepravidelně, aby podtrhla účinek zvlnění budovy podle záměrů F. Gehryho

Údaje o stavbě Název stavby: Tančící dům Funkce: kanceláře, restaurace, Místo: Praha 2, Jiráskovo náměstí Autor: Gehry Partners, LLP, Frank Gehry Spoluautor: Studio MV, Vlado Milunić Projektová příprava: 1992–1996 Realizace: 1994–1996 Celková podlažní plocha: 5842 m2 Restaurace: 679 m2 Investor: ING Real Estate, Paul Koch, aan Douts

Literatura Frank Gehry, Vlado Milunić – Tančící dům, sestavila Irena Fialová, Zlatý řez 2003


Prefabrikace dle počítače Konstrukce budovy vznikala tradičními stavebními postupy. Základy tvoří piloty nebo mikropiloty, vrtané do skalního podloží. Základová deska a obvodové stěny podzemního patra jsou konstruovány vzhledem k blízkosti řeky tak, aby

odolávaly tlaku spodní vody. Nosný skelet stavby je z monolitického železobetonu, zatímco složitější tvary stěn a sloupů jsou z prefabrikovaných prvků. Týká se to tzv. „vlny“ a Freda, horního podlaží a také sloupů, které podpírají Ginger. Geometrie Tančícího domu jsou neopakovatelné. Vertikální ocelové T-profily skleněné věže jsou dvojitě zakřivené a současně kroucené, žádné dva skleněné panely nejsou stejné. Složitá konstrukce budovy je redukována na několik základních prvků. Železobetonové panely byly rozděleny do šesti skupin po pěti až šesti kusech na základě typu dvojitého zakřivení jejich povrchu. Každá skupina byla pak odlita do jedné základní formy, která byla po každém lití lehce přizpůsobena originálnímu tvaru dalšího panelu. Stavební tým dostával data přímo z počítačového modelu v Catii a stejně tak architekti dostávali převedená data z Catie do AutoCADu

3D pro přípravu prefabrikace panelů, zaměření stavby a konečnou montáž panelů.

Panelová fasáda Generálním dodavatelem stavby byla belgická společnost Besix. Ta založila svůj postup právě na konstrukci fasád prefabrikovaných panelů. To se ukázalo jako velmi vhodné ke zvládnutí dvojitého zakřivení tvarů jak věže Freda, tak západní omítané fasády, které byly rozděleny do 99 prefabrikovaných železobetonových panelů, z nichž každý měří 3 x 3 metry.

Neobvyklá kombinace monolitického skeletu a prefabrikované zakřivené fasády a sloupů zvítězila v tendru na dodavatele proto, že jednak umožnila jednodušší výrobu jednotlivých prvků odléváním do horizontálních forem v továrně (panely se odlévaly v malešické panelárně), jednak vedla k lepší kvalitě zakřivených stěn. Také nebylo nutno používat zdlouhavou stavbu lešení a bednění. Důležité bylo též zkrácení doby přerušení dopravy na exponovaném místě. Fasádu věže zvané Fred tvoří nosné panely o síle 22 a 25 cm, zatímco fasáda obrácená k nábřeží je pouze 12 cm silná a není nosná. Vnější tvar zakřivení každého železobetonového panelu byl určen pomocí tří souřadnic v modulové síti 300 x 300 mm, což vyžadovalo specialisty tesaře-modeláře. Tvar a poloha oken v panelech byly definovány již při výrobě. Rámy jsou z eloxovaných hliníkových profilů. Okna jsou na fasádě umístěna s jistou nepravidelností, které podtrhuje její zvlnění. Jsou v nezvyklém úhlu, aby vytvořila navenek požadované vertikální zarovnání.

Tančící architekt Frank Gehry Přesvědčení, že „architektura je umění“ bylo součástí osobnosti Franka Owena Gehryho od nepaměti. Tento světově proslulý architekt, sice občas kontroverzní, ale vždy otevřený k experimentu, získal v roce 1989 „nobelovku architektů“ – Pritzkerovu cenu za architekturu. Kanadský rodák z polské židovské rodiny žijící ve Spojených státech dokončil studia v roce 1954, kdy začal spolupracovat s různými architekty. Samostatnosti dosáhl až v „letech Kristových“, v roce 1962 si otevřel samostatný ateliér v Kalifornii. Jeho první díla ovlivnila místní kalifornská architektura a tvorba architektů Neutry a Wrighta. Od sedmdesátých let sílí Gehryho tendence k rušení kompozičních a skladebných konvencí, a to především v navrhovaných stavbách obytných budov. Tak například jeho vlastní dům v Santa Monice, který dokončil v roce 1979, se stal programovým dílem dekonstruktivismu. Práce devadesátých let nabývají stále iracionálnějších plastičtějších tvarů až do té míry, že odmítají tradiční perspektivní vjemové hodnoty. Mezi Gehryho projekty figurují na předním místě kulturní stánky, jako jsou muzea, koncertní síně – například fascinující koncertní

síň Walt Disney Concert Hall v kalifornském Los Angeles, sídlo losangeleské filharmonie, dokončené v roce 2003, experimentální hudební muzeum (Experience Music Project Seattle, Washington) nebo galerie umění, jako je Corcoran Gallery of Art ve Washingtonu. Jeho nejznámějším evropským počinem je bezesporu Guggenheim Museum v Bilbau. Bylo postaveno v letech 1993–97 jako v pořadí čtvrté Guggenheimovo muzeum na světě. Sochařsky modelovaná architektura z titanu, skla a pískovce je s užitnou plochou 24 920 m2 největším současným

skla je 10 mm silný a celkem jich je na fasádě 250. Sloupy u paty Ginger jsou párové dvojice, které se spojují v prvním patře a společně stoupají podle obvodu podlaží. Těchto pět párů zakřivených, nakloněných sloupů vysokých 7 m je umístěno v různých rovinách. Byly prefabrikovány v horizontálních formách. Zajímavé je, že vnitřní nohy každého páru sloupů nemají žádnou statickou funkci a jsou přidány pouze z estetických důvodů. Šikmé vnitřní sloupy jsou z monolitického železobetonu kruhového průřezu, obdélníkový tvar 40 x 40 cm byl dotvořen izolací a omítkou. -red-

Přízemí a suterén, původně určené jako prodejní plochy, jsou nyní využity jako víceúčelový pronajímatelný prostor.

evropským muzeem moderního umění. Také za vznikem této tvarově velmi složité, dalo by se říci výstřední budovy, stálo počítačové modelování, které si Gehry vyzkoušel v Praze. „Frank Gehry přetvořil moderní architekturu,“ shodují se teoretici architektury po celém světě. Osvobodil ji z hranic ‚krabice‘ a z omezení běžné stavební praxe. Gehryho architektura, která je experimentální tak jako umělecká praxe, která ji inspirovala, je skutečně moderní vzor pro architekturu, která je více než stavitelství. Více informací na: www.lafarge.com/05052008-research_innovation-frank_gehry-uk.pdf.

Požadavek na co nejmenší spáry mezi panely a různá šikmost a zakřivení každého jednotlivého panelu kladly velké nároky na montáž. Po osazení bylz panely překryty zateplenou omítkou, která se přizpůsobila geometrii vln. Rozvlněná geometrie vznikla seřezáním izolačních desek podle požadovaného zakřivení fasády.

Dvě věže Zatímco věž zvaná Fred má fasádu z železobetonových panelů, které plynule pokračují na fasádě obrácené k řece, věž evokující jeho roztančenou partnerku Ginger se skládá za dvou vrstev. Vnější skleněná není izolační a má jen funkci opláštění. Je nesena konstrukcí z pozinkované oceli. Každý díl plochého čirého

Recepce v prvním nadzemním podlaží Tančícího domu, interiéry kanceláří byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné


představujeme

Karlův most, definitivní ochrana základů pilířů č. 8 a 9 a oprava ledolamů, 2004–2005

Zakládání staveb, a. s., zvládne i nejobtížnější geotechnické podmínky Zakládání staveb, a. s., je společností s dlouholetou tradicí a zkušeností v oboru speciálního zakládání pro průmyslové, dopravní, občanské a vodohospodářské stavby. Bez nadsázky lze říci, že Zakládání staveb, a. s., představuje jeden z pilířů českého stavebního oboru. Obchodně-administrativní centrum Myslbek v Praze Na Příkopě, zajištění stavební jámy, 1994–1995

vpravo: Pilotové založení mostu Franje Tuđmana v Dubrovníku, 1999

Spektrum realizovaných staveb má sjednocují prvek, vždy se při jejich budování jedná o kontakt s geotechnickým prostředím – zeminou či horninou. Dle způsobu založení stavby, podchycení stávajícího objektu či zajištění stavební jámy nebo výrubu podzemního díla je pak zvolena vhodná technologie nebo častěji kombinace technologií speciálního zakládání. K těm nejvýznamnějším patří technologie vrtaných pilot, podzemních stěn, horninových kotev, injektáží, beranění. Historie společnosti sahá až do roku 1968, kdy byl za účelem výstavby praž-


ského metra založen v rámci Vodních staveb odštěpný závod Speciálního zakládání staveb. Ten měl za úkol zvládnout nové způsoby pažení stavebních jam a liniových staveb v městské zástavbě a zajištění stability tunelových výrubů, včetně zástavby na povrchu. Společnost Zakládání staveb, a. s., realizuje díla v nejobtížnějších geotechnických podmínkách a pro zákazníka dokáže provést spodní část stavby i jako celek, tj. včetně zemních prací a železobetonových podzemních konstrukcí s garancí vodotěsnosti. Logo firmy lze najít vždy

u staveb, kde je třeba zvládnout mimořádné technické podmínky či variabilně reagovat s použitím různých technologií na zastižené podmínky během výstavby. Společnost Zakládání staveb, a. s., se za dobu své existence podílela na nejvýznamnějších stavebních zakázkách v České republice. Výčet všech staveb, které mají základy od společnosti Zakládání staveb, by vytvořil dlouhý seznam. Firma působí ve všech částech naší republiky a téměř v celé Evropě, založila také stavby v Asii a na seznam si připsala i zakázky v Africe.

english summary Metro V. A. – montážní šachta mezi budoucími stanicemi Petřiny a Motol slouží především pro nasazení razicích štítů, 2011

In northwestern France, Lafarge has delivered 18 000 m3 of Chronolia® 24H concrete for the construction of a curved cable-stayed bridge. This impressive structure, 515m long and 85m wide, designed by architecture firm Lavigne and Chéron, is a first in France! Supported by 144 cable-stays and 2 towers, each 100m tall, the bridge is expected to be crossed by 5000 to 8000 vehicles a day, while also providing pedestrian and cycle access. The formulation for Chronolia® 24H was specially optimized to meet the resistance and salinification stresses to which the towers are exposed. p. 3 The fuel used in the cement kiln may affect the quality of cement in both directions. All of the alternative fuels and specific wastes used, have different chemical composition and calorific value, which is analyzed prior to combustion, therefore all the processes are adjusted appropriately. Very often their composition contributes positively to clinker’s required parameters and properties; chemical composition of their ash mineralogy also supports the quality of clinker. p. 4–5 Production and application of sprayed concrete has recently grown. Naturally along the way technological upgrades are constantly being developed – not just in ways of application, but great effort is done in the manufacture of particular kind of concrete. To be concrete the necessary additives are undergoing the largest development in order to accelerate the solidification of cement and concrete. p. 6–9

River Park v Bratislavě, zajištění stavební jámy na nábřeží Dunaje pro rozsáhlý administrativněobchodní komplex v centru slovenské metropole, 2006

City Ústí nad Labem acquired new Czech unique structure. In the last year`s December traffic started on cableway to the rocky peak of mountain Větruše. Cable car ride takes only just 1.8 minute, during that time cabin with passengers travels horizontal distance of 330 meters, while overcoming vertical distance of 326 meters. Structures used in the concrete mixture cement from Lafarge. Unique structure was built by the companies Viamont DSP and SKD a Průmstav-stavby Ústí nad Labem. p. 12–13

Díky odbornosti zaměstnanců se firma i v současnosti úspěšně podílí na realizacích staveb v několika evropských zemích, především v Chorvatsku, Polsku a na Slovensku. Firma obdržela ocenění „Top 100 českých stavebních firem“ v kategorii Dopravní

Tunel Blanka v Praze, zajištění rozsáhlé portálové stavební jámy na Letné kombinací mnoha metod speciálního zakládání, 2009

stavby a stavebnictví. Je tedy ryze českou firmou. Na této dvoustraně představujeme některé z realizovaných významných staveb. -red-

The Dancing Building has put Prague back on the map of contemporary world architecture. It is the first building where Frank Gehry verified the use of 3D computer modeling, without which the building’s geometry of free forms could not have been realized. The Dancing Building continues in the Prague tradition of enriching local architecture through the viewpoint and experience of a foreign builder who brings new standards in working methods. p. 24–27 2011 | LC JOURNAL | 29

Podpořili jsme CD knížku Mašek / Martinů

Lafarge Cement, a. s. 411 12 Čížkovice čp. 27 tel.: 416 577 111 www.lafarge.cz

2011

Recommend Documents