2011

Zpravodaj ANR ČR dvojčíslo 7, 8/2011 Datum: 30. srpna 2011

Obsah: Okénko výkonné rady  Pozvánka na mimořádnou valnou hromadu  Zasedání výkonné rady ANR ČR  Jmenování nového člena dozorčí rady Ze života náhradních rodin  Příběh pěstounky Markéty II. Jak se rodí maminky  Naše anabáze s cestovním pasem Aktuality z realizovaných projektů ANR ČR  Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR  Osvětou k podpoře náhradního rodičovství  Rodiny spolu II. Novinky z místních klubů  Společné projekty s partnerskými organizacemi (MK Čelákovice, Břeclavsko) Jiná sdělení  

Správná šance (IS Mikuláš) Dívka z pěstounské rodiny na konferenci IFCO v Kanadě

Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Mimořádná valná hromada Dne 10.9.2011 proběhne v Brněnském zábavním centru Bongo mimořádná valná hromada, na kterou jsou zváni delegáti i se svými dětmi. vstup zdarma. V pozvánce doručené předsedům klubů byl sdělen účel mimořádné valné hromady - a to doplnit stanovy o jeden bod nutný k úspěšné realizaci akreditací na MPSV a MŠMT pro naše vzdělávací programy- projekt Profesionalizace systému NRP V ČR a projekt Osvěta. Pro řádný průběh VH je potřeba zaslat nejpozději do 3.9.2011 oskenovanou prezenční listinu z volebního setkání, zápis o volbě delegátů a pověření MK (možno i písemně na adresu sídla sdružení).     

Sraz účastníků v 10.00 před halou, kde proběhne prezentace účastníků, kteří obdrží hlasovací lístky. delegát se bude při prezenci na valné hromadě prokazovat originálem pověření MK V 10,30 hod. proběhne zahájení mimořádné valné hromady Hlavní bod programu - hlasování o doplnění stanov ve smyslu doplnění věty viz níže Po skončení VH je možno strávit celý den s vašimi dětmi v prostorách zábavního parku Bongo

Pozvánka na zasedání výkonné rady ANR ČR Pravidelné zasedání výkonné rady naší organizace proběhne 27.8.2011 od 16,00 do 17,00 hodin v Pelhřimově v sídle sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina na Svatovítském náměstí 126 . Program VR:  příprava na mimořádnou valnou hromadu sdružení  přijetí vnitřního předpisu "Pravidla pro řešení podnětů a stížností"  zprávy od manažera kanceláře



Vážení členové a příznivci ANR ČR, Jak jistě víte, na valné hromadě našeho sdružení, konané v dubnu t.r. odstoupil z pozice člena DR pan Mgr. Tomáš Řemínek. Ihned na VH byli všichni přítomní delegáti hromadně osloveni nabídkou práce v DR. Následně jste si mohli i ve Zpravodaji přečíst informaci o uvolněné funkci a také o možnosti kandidovat na toto místo. Oslovil jsem také společnost, jež s naší asociací dlouhodobě spolupracuje, firmu Koučink Centrum s.r.o. a požádal o tip na vhodného kandidáta mezi jejími spolupracovníky, kouči. Se všemi kandidáty na člena DR jsem se osobně setkal. S potěšením Vám mohu oznámit, že novým členem Dozorčí rady ANR ČR byl jmenován pan David Enc.

Ing. David Enc se narodil v roce 1972, je ženatý a má 2 děti. V minulosti založil a 10 let vedl soukromou obchodní firmu. Od roku 2002 pracuje pro společnost IBM, v současnosti na pozici lídra softwarových služeb pro střední a východní Evropu. Mimo pracoviště se věnuje především rodině a má také řadu zkušeností s různými projekty (např. IBM Smarter University, spolupráce s MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ, přednášky, hry, workshopy, inspirace). Z jeho osobního profilu uvádím následující: „Šťastná rodina tvoří nejdůležitější část mého života, je základem pro rozvoj dětí a proto většinu času věnuji právě jim. Děti nás dokáží rozesmát, přivést k pláči, můžeme se od nich mnoho naučit, stejně tak, jako se učí oni od nás. Což je důležité si pamatovat, protože děti přejímají vzorce chování v první řadě od rodičů. Což není to, co jim říkáme, ale jak se chováme! Je tedy důležité se stále rozvíjet, říkám tomu „Cesta k vnitřní moudrosti a ještě dál“. Ve své práci pomáhám lidem v jejich rozvoji, využívat jejich potenciál a naplňovat vize. V posledních několika letech se zaměřují na studenty a děti, kteří jsou generací, která má možnost změnit svět.“ Věřím, že i naše děti jednou budou měnit svět. Nebo alespoň dokáží změnit svůj osud. Osud, který jim třeba nedopřál to, co jiné děti považují za samozřejmost. Rodiče. Člověka, který pohladí, udělá si čas a vyslechne trápení, dá pusu na dobrou noc. Ale dopřál jim Vás. Rodiče, pro někoho možná náhradní, ale pro Vaše děti určitě ty pravé, skutečné a nejlepší rodiče, jaké mohou mít. Naše děti... mají naději. Přeji Davidovi, aby se mu mezi námi líbilo. Aby byl pro ANR ČR přínosem a také, aby naše organizace byla přínosem pro něj. Hodně zdaru. Radek Štěpánek, předseda dozorčí rady ANR ČR



Jak se rodí maminky Je neděle ráno, 9.00 hodin. Za chvíli vyrážím svým autem směr Ústav sociální péče, to je taky Dětský domov, pro děti s nějakým handicapem. Včera večer jsem telefonovala s vychovatelem, Mirka k nám pustí na vycházku. Ne, není to tak jednoduchý ....S manželem jsme asi před dvěma roky prošli nutným šetřením a přípravou, abychom se nakonec mohli pyšnit titulem pěstouni. Co to obnáší, si můžete přečíst v jiných příspěvcích. Dnes se s vámi chci podělit o vyjímečný zážitek, který se nestává komukoliv a kdykoliv. Ještě před odjezdem do Ústavu jsem chvíli poseděla s manželem v kuchyni, vypila svoji kávu a ledabyle se rozloučila. “ Tak já jedu“ Manžel souhlasně kývl hlavou. Co teď řešit, rozebírat. Ano, jdeme do rizika. Mirek je devítiletý kluk, vozíčkář. Moc by si přál rodinu. My jsme rodina uzpůsobená se vším všudy pro dítě na vozíčku, máme nechodící osmileté děvčátko, takže dobře víme, co to je. Bydlíme ve stejném městě jako Mirek, dokonce děcka chodí do stejné školy. Hostitelská péče tj. návštěvy, prázdniny, ne však trvalý pobyt, je to, co můžeme Mirkovi nabídnout. Je to čtrnáct dní zpátky: držím v ruce papír, na kterém je napsáno: Manželé jsou doporučeni jako vhodné osoby pro přijímání dětí do hostitelské péče. Volám manželovi. Je to skvělý! Souhlasit s návštěvami musely tři sociální pracovnice, holky šikovný, pracují v zájmu dítěte, a to je dobře! Ano, již na začátku mi říkali, že je Mirek astmatik, nepřikládala jsem tomu velkou váhu, astma se snad dá zvládnout, na to se neumírá. Večer u počítače zjišťuji, že vlastně nevím, co je astma. Projevuje se silnější alergií až dusivými záchvaty. Uf! Druhý den se jdu přeptat primářky, jaké že to má Mirek astma. A ouvej, zvířecí srst, jakýsi strom a… dusí se. Padám na kolena ...Máme doma dva psy a kočku. Co teď? Hostitelské návštěvy jsou třeba jednou za čtrnáct dní. Mirek po rodině touží, moc šancí už nedostane, je velký a navíc vozíčkář. Těch čtrnáct dní, co uplynuly, byly plné rozhodování. Na jedné straně názor lékaře, který kategoricky zamítá! Na druhé straně pocit ženy, která si uvědomuje, že dětství je to nejdůležitější v celém životě, provází nás po celou dobu, ovlivní naši budoucnost. A tenhle kluk chce mámu, chce někam patřit, tak moc, že to říká všem s nadějí, že ho třeba někdo vyslyší. Jak se mám rozhodnout? Ptám se spousty lidí, chci slyšet hodně názorů, líp se mi pak řeší problém. Je neděle ráno. Nasedám se do auta, město je bez lidí, silnice prázdné. Jindy mi cesta trvá téměř tři čtvrtě hodiny. Dnes to byla věčnost. Míjím parky, velké budovy, přes řeku, křižovatky, a kdyby semafory nesvítily, tak se nic neděje, dnes auta nejezdí. Všechno by bylo v pořádku, nebýt takového zmatku v mé hlavě. Mám strach z otázek. Otázek od malého kluka. Velmi záleží na tom, jak a co mu odpovím, bude si vše pamatovat. Jsou pro něj tak důležité, že si to člověk, který má rodinu a je mu to samozřejmostí, nedokáže ani představit. Bude čekat na odpověď. Co mu řeknu? Jak mu odpovím?



Prošli jsme školením. Možná, kdyby chtěl někdo poradit tak poradím, ale teď je to úplně jiné. Teď jsem v tom. Žádný plynulý tok myšlenek. Je to jako když se kouše poškrábaný cédéčko. Co když uslyším: Vezmeš si mě i příště? Co mu mám odpovědět. Mirečku, to záleží, jestli u nás dostaneš záchvat, nebo ne. Strašný! Z pohledu dítěte: Díky MNĚ – mému zdravotnímu stavu, nemůžu mít své doma! Sám si za to můžu, kdybych neměl záchvat, možná by si mě nechali. Takhle mu nemůžu odpovědět, ne! Uvědomuji si, jak hazarduji s dětskou dušičkou. Jsem sobec! Z paměti se mi vybaví napsaná věta na nástěnce, v jakémsi ústavu: Když nemůžeš pomoc, neškoď! A co „dostat šanci“? Ne, teď to nevyřeším. Projíždím poslední křižovatku. Hlavou mi proletí jméno maminka, tolikrát vyslovené Mirkem, zeptá se mě: Můžu ti říkat mami? Budeš moje maminka? Ne Mirku, já budu tvoje hostitelka, začnu se usmívat. Už mi asi hrabe. Projíždím bránou a na vrátnici hlásím proč a za kým jedu. Jsem v realitě. Projedu jednu, druhou zatáčku a parkuji, přímo u velkého schodiště. Nad schodištěm jsou velké prosklené dveře, jsou otevřené. Jindy tu jistě bývá shon, ale dnes je tu klid. Nikdo tu nekřičí. Procházím dlouhou chodbou. Z dálky se ozývají dětské hlasy, nejspíš z jídelny. No jasně, děti jsou na snídani. Jsou prázdniny, nikam se nespěchá. V jídelně snídá asi deset dětí. Vejdu a první mě uvidí asi tak desetiletý klučina „Hele, hele, nějaká paní!“ Naproti němu sedí Mirek, otočí se a zakřičí „Tu znám!“ usměju se. Mirek všem zopakuje, že mě zná. Zná mě ze školy jako jednu z mnoha. Hlavou mi blesklo, „Kdybys, Mirečku, věděl, že jedu pro Tebe, že budu možná víc než nějaká paní.“ Mirkovi jsme dopředu nic neřekli. Mohl by si v hlavě vystavět vzdušné zámky a pak být třeba zklamaný. Sázím na moment překvapení, nestihne si nás ani nové místo zidealizovat. Ze zamyšlení mě vytrhne sestřička.“Co si přejete?“ Vytahuji z tašky úřední lejstro a přitom vysvětluji, že máme povolení si vzít Mirka na vycházku. Paní nedůvěřivě bere papír do ruky a pozorně pročítá. Nekonečná chvíle ticha. „Tak dobře. Počkejte si v šatně. “ To už u mě stojí Mirek, pohladím ho po hlavě a opatrně se ptám: „chceš jít k nám na vycházku?“ Mirek na mě koukal. Blbá otázka, mektám pátý přes devátý. Vysvobodila mě sestřička: „Mirku, pojď si pro léky!“ Odcházím do šatny, mám v krku knedlík. Ach jo, člověk se někdy dostane do situací tak banálních, a přitom tak těžkých. Za chvíli se začnou courat první děti, mezi nimi i Mirek. „Máte se mnou jít nahoru, mám si vzít kraťasy a kšiltovku.“ Ptám se, jestli má plavky. Otočí se. „No jasně!“ V pokoji bydlí ještě s jedním klučinou. „Ty jedeš pryč? Ty se máš!“ Kluk byl najednou jak malé dítě, smutný, a na měkko. Uvědomuji si, jak křehká je dětská dušička. „Však já ti Mirka večer zase dovezu“ Snažím se. Asi je to k ničemu, prostě Mirek jede a on ne. Ještě máme zajít za sestřičkou. Poslední rady a domluvy. Jdeme zpět dlouhou chodbou, Mirek cosi šveholí a já se snažím reagovat. Už jsme u velkých skleněných dveří, Mirek sjíždí po rampě, šup, a už odemykám auto. „Hmm, pěkný auto“ – tón, jako když odborník hodnotí nějaký skvost. „A kolik to jede?“ Odpovídám. Sedíme v autě. Než nastartuji tak se ptá „Můžu vám tykat? A říkat jménem? Jak se jmenuješ?“


Zpravodaj ANR ČR dvojčíslo 7, 8/2011 Datum: 30. srpna 2011 „Markéta“ „Tak jo, budu ti říkat Marki“ „Hmm, nechceš mi radši říkat teto?“ „Né, mě se líbí Marki“ A je vymalováno! Otáčím klíčkem v zapalování. Projíždíme areálem. Na vrátnici nahlásím odjezd, a už frčíme domů. „Mirku, stavíme se ještě v obchodě a koupíme nafukovací rukávky do bazénu, nějaký rohlík, mlíko.“ „A hračku? Můžu si vybrat nějakou hračku?“ „Jasně“, a hned dodám: Ale nějakou tak akorát! Projíždíme městem, je vedro, mám otevřené okno spolujezdce. Mirek se mě pořád na cosi ptá, ale já mu rozumím každé páté slovo. Snad schválně nechávám okno otevřené. Hlavou mi blesklo: „Normálně jsi zbabělec, vyhýbáš se otázkám!“ Přijíždíme k domu, zatroubím a manžel nám otevře bránu. Sjíždíme do dvora. „Tak jsme tu“ Mirek kouká, posadím ho na vozíček. „Tohle je strejda, a tohle Mirek.“ Kluci si podají ruku. „Můžu vám tykat? A jak se jmenuješ, můžu říkat jménem?“ „Můžeš. Já jsem strejda Roman, ahoj“ opravdu diplomatická odpověď. Mirek kouká po zahradě, a všem co je kolem něj. Je toho na něj moc. Holky už jsou dole. „Ahoj Mirku, ahoj Terko“ Na Mirkovi byla znát úleva, není tu sám. „Pojď nahoru, ukážu ti pokojíček“ A už si to spolu míří ke schodišťové plošině. Malá Elí mu vysvětluje, jak se plošina ovládá, Terka do toho taky mluví, a Mirek že to zná. Museli jsme je v klidu „naložit“ a odeslat, jinak by tam stáli věčnost. Plošina se Mirkovi náramě líbila. „Musím dolů! Né, já vlastně ještě musím nahoru!“ Plošina je uzpůsobená pro dětské ovládání, děti mohou jezdit samy. Na nějaké filozofické otázky nebyl čas. Do bazénu, na tříkolku, k počítači, zmrzlinu, znovu zmrzlinu, a do bazénu. Kam se vrtl Mirek, tam taky holky. A my za nimi. Den ubíhal a my jsme si s manželem říkali. „Astma. Vidíš, a nic.“ Psi byli zavření ve sklepě. Kocour kamsi zalezl a spal. Jenže nastal jiný problém. Mirek to přehnal s fyzickou zátěží, a to nesmí. Uhonil se a nebylo mu dobře. Jestli to bylo astma, nebo byl jen utahaný, nevím. Chtěl sprej na dýchání, šplíchnul si. Potřeboval zklidnit. Posadili jsme ho do speciální židličky a zaklonili tak, aby odpočíval. Holky jsme posadili do křesla a pustili „Pane, pojďtě si hrát“. Po hoďce byly už zase venku. Tak nám ten den utekl. Nastal čas odjezdu. Mirek se neptá. Tak se ptám já: „Mirečku, chceš se sem ještě někdy podívat? Líbilo se ti tu?“ Mirek hodně přikyvuje hlavou. “ Můžeš pro mě přijet i zítra? A mohl bych tu spát?“ „Zítra pro tebe můžu přijet. Ale s tím spaním nevím, máme papír jen na návštěvy… Víš co? Zkusíme se domluvit se sestřičkou, jo?“ „Tak jo!“ Vidím v těch očích jiskřičky. Stálo to za to! Stálo to za ten risk. Ty šťastné oči, ta vteřina, to je dámy a pánové ta největší odměna! Markéta



Naše anabáze s cestovním pasem V roce 2000 jsme si přivezli z kojeneckého ústavu z Mostu 2 a půl letou holčičku. Uplynuly další dva nekonečné roky, než nám byla soudně svěřena do pěstounské péče. Záhy jsme jí v našem okresním městě vyřídili vydání cestovního pasu a čas od času s ní tedy cestovali i do zahraničí. V jejích 8 letech jsme ji poslali letecky samotnou s cestovní kanceláří a zdravotní pojišťovnou do Bulharska k moři. Jednoho dne jsme zjistili, že u pasu končí jeho platnost, a tak jsme se vydali na pasové oddělení pro nový. Nyní se však pasy vydávají už podle nových pravidel. Donesete rodný list dítěte a rozsudek, že dítě je Vám svěřeno do poručnické péče, vezmete s sebou dítě a dostavíte se na příslušný úřad, kde si ho specielně sami vyfotografují a sejmou mu otisk prstu. Příslušné doklady jsem paní úřednici odevzdala. Ta udělala fotografie našeho dítěte a sňala mu otisky. Chvíli na to nám oznámila, že nám žádný pas neudělají. Naše dcera podle údajů v počítači není českou občankou. Nechápu z několika důvodů: -

před vystavením prvního pasu jsem dodávala doklad o státní příslušnosti (samozřejmě ČR) zdejší pasové oddělení před několika lety vydalo první pas zcela bez problémů

Paní úřednice opakuje svoji „písničku“ – pas,co máte doma nemůže být český, ale slovenský, neboť ona je Slovenka. A my jsme jí ho vydat nemohli! Do té doby jsem zase tak často nepochybovala o své alespoň průměrné inteligenci. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v Kocourkově. Požádám tedy o pomoc sociální pracovnici, která se také snaží úřednici za okénkem přesvědčit, že pokud by dítě nebylo občanem České republiky, nemohlo by být svěřeno do pěstounské péče. Marně! Je povolána vedoucí oddělení. Ta odpovídá ve stejném „duchu“. Pas, který máte doma, rozhodně nemůže být český. A tato záležitost nespadá do naší kompetence. Zdravě naštvaný rodič bývá přesvědčujícím faktorem víc než tisíc jiných argumentů a slov. Dojela jsem domů pro pas, došla za vedoucí pasového oddělení a mám v úmyslu neodejít, dokud se něco „zásadního“ nestane. K jejímu překvapení je pas opravdu český a navíc vydaný jejich pasovým oddělením. Kupodivu ani dokument s úředním ověřením o státní příslušnosti není zfalšovaný. Odpovědí pro mne však byly jakési velmi obecné řeči o chybě v systému. Můj bojový postoj i výraz dává jasně najevo, že s tímto se nespokojím. Vedoucí tedy zvedá telefon a absolvuje několik hovorů. Následně máme pravděpodobný scénář „chyby v systému“: V roce 2008 cizinecká policie dělala nějakou reorganizaci ve svých datech a tady u tohoto dítěte zjistila, že je stále slovenským občanem a neví se kde je, proto policie zablokovala všechny přístupy a vyčkávala, kde se kdy dítě objeví(????)


Zpravodaj ANR ČR dvojčíslo 7, 8/2011 Datum: 30. srpna 2011 Dochází mi, co se mi snaží naznačit: To mi chcete říct, že pas, na který jsme s dítětem cestovali,byl vlastně neplatný? Jímá mě hrůza z toho, jak naše holčička na tento pas sama letecky cestovala na léčebný pobyt do Bulharska a co všechno se mohlo stát. Nechci ani pomyslet na to, jak ji mohli zadržet na letišti a jak nám pak mohli dát k úhradě všechny storno poplatky za pobyt, léčbu, stravu i cestu letadlem. Nechci ani domýšlet, jak malá holčička je zadržena cizineckou policií v cizině a čeká až si pro ni přiletíme ….. nebo že by ji rovnou deportovali na Slovensko, když je tou Slovenkou ? Naivně se domnívám, že když víme, kde problém vznikl, lze ho snadno napravit. Návrh vedoucí oddělení zní, abychom dojeli do Mostu a tam si to vyřídili na cizinecké policii. Toto pro ni snadné řešení zamítám. Druhý pokus zní, tak si dojedete alespoň do krajského města. Opakuji svoji původní odpověď: „Jsem poručník, který má v péči další kupu dětí. Nebudu cestovat po republice a někomu něco vysvětlovat. Žádám vás o vydání nového pasu pro své dítě, které je českým občanem, má zde v tomto okrese trvalý pobyt a od vás již jednou vydaný český cestovní pas. Závěr rozhovoru zní: „Dobře, nechte mi to tady a já se Vám ozvu tak do 14 dní.“ Zhruba za 14 dní opravdu zvoní telefon a úřednice mi skoro radostně sděluje novinku, že pas pro naší holčičku je připraven k předání. Český pas pro naši českou holčičku. Zvítězili jsme! Paní úřednice se mě snaží objasnit celou situaci a říká, že to nebylo vůbec jednoduché, že ji to stálo víc, jak týden života. A co se vlastně stalo? Biologická matka, slovenského občanství, přinesla své půlroční dítě na úřad se slovy: „Nemohu se o ně postarat, prosím najděte mu brzo nějakou náhradní rodinu.“ Sociálním pracovnicím podepsala papíry a ony jí poslaly na cizineckou policii, ať tam podepíše papír, že dítěti dává české občanství. Toto ona však pravděpodobně už neudělala. Nevím jak, ale holčičku braly úřady jako českou občanku a za dva roky jí vyhledali nás, jako její náhradní rodinu. Před vydáním prvního pasu jsme přes naši matriku získali doklad o její české státní příslušnosti a na základě rodného listu a tohoto dokladu nám pasové oddělení pro ni vydalo český pas. Pak došlo na cizinecké policii k té jejich „čistce“ v papírech a k párování dat v počítačích a tehdy zjistili, že tato slovenská matka neučinila, co měla a její dítě se jim někde zatoulalo. Zablokovali tedy data a čekali. V roce 2010 jsme se ozvali my, že chceme pro toto „zatoulané“ dítě nový pas. Dítě se tedy opět úředně objevilo. Kdybychom na tento problém nenarazili nyní, čekal by nás jisto jistě při vydání občanského průkazu. Máte také mnoho otazníků nad celou situací? Já také. Ale v našem úřednickém státě je možné všechno. Tady nás už nic nemůže překvapit. Když jsem celou anabázi posléze vylíčila naší sociální pracovnici, ta jen kroutila nevěřícně hlavou. Oni jako sociální odbor, taky musí mít někde díru v systému. Jak se jim mohlo stát, že pustili dítě do pěstounské péče, když oficielně nebylo českým občanem? Kdo, kdy a kde pochybil? Je vůbec správné, aby sociální odbor poslal biologickou matku, ve chvíli, kdy přinesla dítě na úřad, aby sama došla na cizineckou policii něco podepsat? Nevím, jak s touto informací český úředník dále naložil, já jen doufám, že se to nikdy více nebude opakovat a že to již nikdy neprožiji ani já ani žádná další náhradní rodina. Nicméně si pamatujte, nenechejte se úředníkem odbýt, úředník je tu pro vás a on by měl najít cestu, jak vám pomoci. Přeju mnoho šťastných cest s vašimi dětmi a potkávejte jen samé ochotné úředníky.



Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR Plánované aktivity projektu: Vzdělávací modul č.1 (Škola poradců) 1.běh  1.-2.10.2011 - poslední setkání 1.běhu vzdělávacího modulu č.1, Škola poradců, Rusava, Hostýnské vrchy Téma : Legislativní modul, závěrečná práce 2.běh  26.-27.11.2011- první setkání druhého běhu vzdělávacího modulu č.1, Škola poradců, Hotel Mánes, Vysočina Téma: Základy sociální práce 15 hod.  10.-11.12.2011- - druhé setkání druhého běhu vzdělávacího modulu č.1, Škola poradců, Hotel Mánes, Vysočina Téma: Efektivní komunikace 15 hod Vzdělávací modul č.2( Letní škola)   

24.-26.9.2011 – škola pro zájemce o PP na přechodnou dobu, první setkání, Hotel Jelenovská, Zlínský kraj 14.-16.10.2011 – škola pro zájemce o PP na přechodnou dobu, druhé setkání, Hotel Jelenovská, Zlínský kraj 17.-20.11.2011 – škola pro zájemce o PP na přechodnou dobu, třetí setkání, Hotel Jelenovská, Zlínský kraj

Podrobnosti průběžně aktualizujeme na webu www.profesionalizacenrp.cz



Osvětou k podpoře náhradního rodičovství Realizační tým: Ing. Marcela Lomozová- manažer projektu, Aleš Dietrich, Monika Dietrichová a Ing. Šárka Klimešová - lektoři metodici a supervizoři na besedách Mgr. Terezie Štokrová-lektor metodik a zároveň psycholog a odborný garant vzdělávání Mgr. Leona Hozová - lektor metodik pro tvorbu akreditací. Cílem projektu je proškolit náhradní rodiče tak, aby byli schopni své zkušenosti s náhradní rodinnou péčí prezentovat na základních školách v rámci besed pro žáky 2. stupně. Výukové dny budou probíhat v Pelhřimově v prostorách občanského sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina, a to 27. 8.2011, 17. 9. 2011 a 8. 10. 2011. Setkání budou osmihodinová. Do projektu přihlášeno 15 účastníků z řad náhradních rodičů. První den se budeme věnovat seznámení s projektem, očekávání účastníků,jejich motivaci k práci lektora a zásady komunikace se žáky. Do dalšího setkání budou mít účastníci kurzu za úkol navázat kontakt s vedením základní školy, kde by chtěli besedu o NRP realizovat. Dozví se, jak předávat základní informace o NRP, informace o právních důsledcích jednotlivých forem NRP a o pravomocích náhradních rodičů, dotkneme se i témat citlivých pro dítě v NRP v osnovách škol, nejčastějších zdravotních handicapů dětí v NRP a z nich plynoucích omezení. Účastníci budou mít možnost vyzkoušet si na vlastní kůži aktivity připravené pro výuku o rodině, náhradní rodině a dětských domovech určené pro žáky 2. stupně ZŠ. Tyto aktivity budou součástí ucelené metodiky pro učitele, kterou budou účastníci kurzu nabízet učitelům jako možnost, jak s tématem NRP pracovat ve škole do větší hloubky. Třetí den semináře bude hlavně v režii účastníků. Účastnici již budou vystupovat jako lektoři a navzájem si budou prezentovat ukázky besedy, kterou si připravili. Jejich práce bude hodnocena a dostanou konkrétní zpětnou vazbu. Vyvrcholením projektu budou besedy vyškolených náhradních rodičů, které se uskuteční v měsíci říjnu a listopadu přímo na ZŠ. Na prvních besedách bude vždy přítomen někdo z realizačního týmu projektu, který poskytne účastníkům podporu a zpětnou vazbu při jejich prvním vystoupení na veřejnosti. Na závěr obdrží všichni proškolení účastníci projektu akreditovaná osvědčení.



Rodiny spolu II Projekt je rozdělen na tři hlavní části: – – –

vzdělávání dětí v náhradních rodinách vzdělávání náhradních rodičů popularizace náhradní rodinné péče.

Vzdělávání dětí v náhradních rodinách Do doučování se zatím zapojilo sedm rodin z MK Mladá Boleslav, Pelhřimov, Frenštátsko a Uherskobrodsko. V souvislosti s doučováním se do některých MK přihlásili noví členové. Začíná se jednat i o založení nového klubu. V současné době je s předsedy konzultováno zapojení dalších rodin do doučování od září. V novém školním roce se začne doučovat v klubech Valašské Meziříčí, Bystřice nad Perštejnem a Moravské Budějovice. Doučování je náhradními rodiči, kteří jej využívají, hodnoceno velmi kladně.

Vzdělávání náhradních rodičů Místní kluby byly v minulém roce vybaveny odbornou literaturou s tématikou NRP, které si mohou jednotliví členové půjčovat. V letošním roce se bude tato nabídka rozšiřovat o další tituly.

Popularizace náhradní rodinné péče Předsedy místních klubů byly aktualizovány plány klubových aktivit 2011. Proběhlo již mnoho klubových akcí a další na svou realizaci čekají v nejbližších dnech. Do některých klubů bylo již zakoupeno sportovní vybavení, další kluby si jej nyní pořizují.



Klub náhradních rodin Čelákovice představuje projekt občanského sdružení Rodinné centrum Routa s názvem „ RODINNÉ ÚTOČIŠTĚ I PRO NÁHRADNÍ RODINY“ Na základě předchozího setkávání rodin v rámci místního klubu Asociace náhradních rodin jsme se rozhodli podat projekt Ministerstvu práce a sociálních věcí České republiky. Projekt podávalo vedle dalších svých projektů občanské sdružení Rodinné centrum Routa, o.s. Cílem projektu je napomáhat integraci náhradních rodin z Čelákovic a okolí. Je určen především pěstounům (poručníkům), osvojitelům, ale také ostatním zájemcům o náhradní rodinnou péči. Klub vytváří místo setkání a poskytování informací, prostor na výměnu zkušeností. Cílem je také podnítit rozvoj vzájemné výpomoci mezi náhradními rodinami a vytvořit užitečnou databázi kontaktů a potřebných informací. Konáním přednášek se zajištěním hlídání dětí se zvýší odborné znalosti náhradních rodičů. Projekt předpokládá i spolupráci s odborem sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Brandýs nad Labem a neziskovými organizacemi, které se náhradní rodinnou péčí zabývají. V rámci projektu a k naplnění jeho cílů se uskuteční několik přednášek se zajištěním hlídání dětí, víkendové pobyty, jednodenní výlety a volné setkávání v herně rodinného centra. Dosud byly realizovány dva víkendové pobyty, dva semináře Mgr. Martiny Vančákové na téma Respektující výchova v praxi, některé rodiny se již třikrát sešly k rozhovorům v herně mateřského centra Čelákovice, tři rodiny se potkaly také na výletě v Loučeni. Celkem se akcí v rámci projektu zúčastnilo již více než dvacet rodin. Do konce roku budou pokračovat setkávání v herně Mateřského centra, plánujeme třetí díl semináře Mgr. Vančákové a také seminář Bc. Jany Frantíkové na téma Biologická rodina přijatých dětí. Nejbližší akcí je víkendový pobyt v Jizerských horách 9. – 11. září 2011. Na tomto pobytu je ještě několik volných míst, pokud byste měli chuť se zúčastnit, kontaktujte vedoucí projektu Janu Luhanovou, [email protected], 731172650. Bližší informace: http://routa.webgarden.cz/klub-nahradnich-rodin



Klub náhradních rodin Břeclavsko – Hnízdo, představuje projekt občanského sdružení ŠPETKA NADĚJE pro děti s náhradních rodin „TADY JSEM DOMA“ Cílem projektu je, aby přijaté děti, které pochází z různých koutů naší republiky, měly možnost poznat svůj nový domov. Aby se seznámily s krajem svých náhradních rodičů, získaly k němu respekt a úctu, naučily se chápat a poznaly zdejší zvyky a lidi, kteří tu žijí a pracují. Poznáním historie, tradic i současnosti se u dětí snaží vzbuzovat zájem o společnost, ve které vyrůstají. Děti se lépe sžívají s širší komunitou. Zmenšuje se tím riziko vyloučení ze společnosti. Realizovaný celodenní výlet po ,,Podluží“ s pirátskou plavbou po řece Moravě, Baťově kanálu a hledání pokladu po loukách Lužního lesa byl zakončen návštěvou ZOO koutku Hodonín. Projekt byl podpořen z prostředků Velvyslanectví Spojených států Amerických v Praze a byl administrován Jihomoravskou komunitní nadací a finančně podpořen stolařskou firmou Mrázek z Břeclavi. Návštěva ZOO koutku Hodonín byla hrazena s projektu Rodiny spolu. Po skončení akce uspořádáme pro děti výtvarný workshop, na kterém děti různými výtvarnými technikami znázorní své zážitky z našich akcí a míst, které je nejvíc zaujaly. Z vytvořených děl bude zrealizována putovní výstava, na které představí děti region vlastníma očima. Zde bude taktéž představena i JmKN, která nám s realizací této akce pomohla. Následná putovní výstava, připravená samotnými dětmi, bude současně prezentací stávajícího projektu. Výstavy proběhnou, ve školách, na OÚ v místě bydliště náhradních rodin. Jejich součástí bude beseda o náhradní výchově pro veřejnost.



Informační středisko Mikuláš naděluje „Správnou šanci“ Děti z pěstounských rodin, přijaté i vlastní a děti z dětských domovů, se mohou zapojit do vzdělávacího programu, který je má naučit, jak zvládnout praktické stránky samostatného života. Mladým lidem ve věku 15 – 26 let poutavou formou zážitků vštípí dovednosti nutné nejen pro život ve společnosti ale i pro vstup na trh práce. Začít žít „na vlastní pěst“ není jednoduché pro nikoho. „Správná šance“dává návod, jak to všechno zvládnout. Během šesti nabitých víkendů se pod vedením zkušených lektorů mladí lidé naučí jak vyjít s penězi nebo jak si najít a udržet práci. Lektoři jim zábavnou a interaktivní formou vysvětlí, jak řešit konflikty, vybudovat si sebedůvěru, ochránit se před zadlužením nebo si stanovit finanční cíle. Na začátek programu je připraven seznamovací seminář. Zájemci a zájemkyně o „Správnou šanci“ i jejich rodiče tu získají podrobné informace o projektu, seznámí se s jednotlivými lektory i tématy. Setkání se bude konat v místě bydliště nebo blízkém okolí budoucích účastníků. Celý kurz je zdarma. Účastníkům a účastnicím je hrazeno cestovné, stravné a ubytování. První, zkušební kolo „Správné šance“, proběhne ve středočeském kraji. Začíná koncem září a už je téměř obsazeno. Od nového roku ale odstartují další „běhy“, na které se mohou zájemci a zájemkyně zaregistrovat už teď. Přihlášku do projektu a průběžné informace o „Správné šanci“ najdete přímo na stránkách projektu http://www.mikulasops.cz/spravna-sance. Úspěšným účastníkům nabídne Informační středisko Mikuláš možnost vyrazit zdarma do zahraničí na dobrovolnou praxi! ISM se totiž stalo součástí Evropské dobrovolné služby a děti z dětských domovů a náhradních rodin tak mohou vyrazit na dobrovolnickou misi do Evropy. Naučí se nejen cizí jazyk, ale získají tak i neocenitelné zkušenosti a možnost „otrkat se“ v nové a neznámé zemi. Více o možnosti na stránkách http://www.mikulasops.cz/informacnistredisko-mikulas-nadeluje. Projekt „Správná šance“ realizuje Informační středisko Mikuláš, o.p.s. ve spolupráci s Asociací manažerů absolventů a je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.



Devatenáctiletá Lucka z pěstounské rodiny na konferenci IFCO v Kanadě Mezinárodní konferenci o pěstounské péči organizovanou IFCO letos od 10. do 15. července hostila Victoria, hlavní město Britské Kolumbie v Kanadě. Informační středisko Mikuláš, o.p.s., které je členem IFCO, letos poprvé vyslalo na konferenci mladou zástupkyni z náhradní rodinné péče, Lucku Brodníčkovou. Devatenáctiletá studentka pedagogické školy v Litomyšli je z pěstounské rodiny a výjezd do Kanady jí uhradil Pat Whelan Fund. Z mnoha desítek uchazečů z celého světa tak byla jedním ze tří vybraných mladých lidí, kteří se mohli účastnit konference zdarma. Mezinárodní konference IFCO je nejen odborným setkáním, ale také společenskou událostí pro všechny, kdo se zajímají o náhradní rodinnou péči. Přednášek a workshopů se pravidelně účastní přední světoví odborníci, zástupci neziskového sektoru, sociální pracovníci, pěstouni i mladí lidé z celého světa. Nejcennější je pak pro všechny zúčastněné sdílení zkušeností a vzájemná podpora. Lucka se v loňském roce zúčastnila zážitkového psychosociálního výcviku „Cestou k sobě“, který pro mladé lidi z pěstounských rodin pořádalo Informační středisko Mikuláš, o.p.s. ve spolupráci s Prázdninovou školou Lipnice. Letos se téhož výcviku pod názvem „Cesta Hrdinů“, financovaného MPSV a Nadačním fondem J&T, účastnila už jako tzv. Průvodkyně (asistentka lektorů). Lucka je hodně aktivní a téma pěstounské péče ji už dlouho zajímá. Kromě studia na střední škole, vyučuje angličtinu a pěstounským rodičům pomáhá s hlídáním dětí. Pravidelně se účastní letních a víkendových programů o.s. Děti patří domů a do budoucna by ráda pomáhala dětem z problémových rodin. Kanadskou konferenci vnímá jako velkou zkušenost. Pestrý program jí umožnil setkat se osobně s lidmi, kteří se aktivně věnují náhradní rodinné péči anebo mají vlastní zkušenost se životem mimo biologickou rodinu. Aktivně se na konferenci účastnila workshopů a společenských akcí, které byly pro mladé účastníky připraveny. Ty jí přinesly nejen spoustu nových informací a přátel, ale i sebedůvěru. „Jsem, jaká jsem. To uvědomění pro mě byl hodně silný zážitek,“ říká Lucka. Co všechno Lucka na konferenci IFCO zažila, si můžete přečíst i díky deníkům, které Lucka psala každý den ….“Ráno jsme se sešli my mladí, abychom si naplánovali, jak bude vypadat naše prezentace. Ukázali jsme, jak se někdy cítíme, že máme strach, zlost a že se někdy hodně hledáme. A pak jsme jim ukázali, že i přesto, že každý jsme odjinud a mluvíme jinak, máme společný cíl: být slyšeni.“ Všechny Lucčiny deníky najdete na webu www.mikulasops.cz nebo na nových facebookových stránkách Informačního střediska Mikuláš, kde se můžete stát našimi fanoušky . O výcviku pro mladé „Cesta Hrdinů“ se více dozvíte na webu ww.mikulasops.cz/cesta-hrdinu .



Prohlášení ANR ČR: „ Všechny děti mají právo na milující rodinu“ – motto ANR ČR vyjadřuje náš postoj k transformaci ústavních zařízení. Mezi odbornou veřejností je znám fakt, že ústavní péče má negativní vliv na vývoj dětí. Toto je potvrzeno mnoha výzkumy nejen zahraničními, ale i z našeho prostředí. Všechny okolní státy, včetně Slovenska, již provedly nezbytné legislativní změny, aby děti mladší tří let nebyly umísťovány do ústavní péče. My na reformy doposud marně čekáme a to již více než 20 let. ANR ČR vítá snahu Ministerstva práce a sociálních věcí tento handicap České republiky odstranit a umožnit dětem žít v rodinách. Transformaci pobytových zařízení vnímáme jako postupný proces, který by měl všem dětem dát možnost vyrůstat v rodinném prostředí. Postupné nahrazování institucionální péče - péči individuální plně podporujeme, neboť je v nejlepším zájmu dítěte. Obavy o to, zda péči o děti s nejrůznějšími specifiky náhradní rodiče zvládnou, vnímáme a doufáme, že vznikající síť doprovodných služeb pomůže s problémy, na které jsou doposud sami. Asociace náhradních rodin České republiky



Příloha zpravodaje: Na vlastní nohy – úspěšný přechod z náhradní péče (pěstounské rodiny, dětského domova) do samostatného života není samozřejmost. Abyste tuto nesnadnou životní etapu zvládli, potřebujete intenzivní podporu a pomoc.

Děkujeme za podporu:

.


2011

Recommend Documents