3 VSOL 852/2011-A-10 KSBR 24 INS 20754/2011 3 VSOL 852/2011-A-10 Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , Zákostelí 185, Zdounky, PSČ 768 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.11.2011, č.j. KSBR 24 INS 20754/2011-A-4 takto: Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . Odůvodnění: Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů, které dlužník uznává, byly za pět let uspokojeny nejméně z 30 %, a současně, aby z částky, která by byla při dlužníkových příjmech určena k výplatě věřitelům byla zaplacena insolvenčnímu správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odměna ve výši 750,-Kč (bez DPH) a náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč (bez DPH), jak jsou určeny vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. Příjem dlužníka činí 16.264,-Kč, jeho závazky 529.132,13 Kč. Se zohledněním toho, že dlužník má vyživovací povinnost vůči čtyřem nezletilým dětem a k manželce lze dlužníkovi měsíčně zabavit částku 2.854,-Kč, přičemž při odečtení odměny hotových výdajů insolvenčního správce a částky určené na výživu nezletilých děti by nezajištěným věřitelům náležela částka 106.440,-Kč, což představuje pouze 20,12 % nezajištěných závazků. Daňový bonus, na který dlužník ve svém návrhu poukazoval s tím, že s tímto daňovým bonusem činí jeho čistý měsíční příjem minimálně 18.400,-Kč, do příjmů, podle kterých bude vypočítána částka určená k výplatě věřitelům, nemůže být zahrnut. Soud prvního stupně proto vyzval dlužníka, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil insolvenční soud v maximální výši 50.000,-Kč s přihlédnutím k tomu, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit činnost insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že daňový bonus dostává pravidelně ve svém měsíčním příjmu již několik let, a navíc-podle informace účetní-také tento daňový bonus podléhá exekuci, kterou má na plat nařízenu. Měl proto za to, že podléhá také splátkám v insolvenčním řízení. Poukázal také na to, že od podání insolvenčního návrhu u něho došlo ke změně
poměrů, neboť se stal příjemcem daru ve výši 1.500,-Kč měsíčně od matky Milady Zlámalové. S ohledem na příjem z pracovního poměru ve výši 16.264,-Kč a z daru ve výši 1.500,-Kč, by již po odpočtu odměny insolvenčního správce byl schopen nezajištěným věřitelům zaplatit za pět let 196.440,-Kč, to je 37 % závazků. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení (došlým soudu dne 11.11.2011) se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má devět závazků vůči osmi věřitelům, z toho tři závazky jsou vykonatelné a je pro ně nařízena exekuce. Do problémů se dostal v r. 2004 a 2007, kdy se narodili nejmladší synové a manželka dlužníka byla od 2004 do října 2011 na mateřské dovolené. Protože se snažil rodině zachovat životní úroveň, začal brát půjčky na věci do domácnosti, poté se začal opožďovat s platbami, proto si začal brát půjčky na splátky jiných dluhů. Celková výše těchto nezajištěných závazků činí asi 529.100,-Kč. Má tedy více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, pro tři závazky je nařízena exekuce, tyto závazky není schopen plnit. Ke svým poměrům uvedl, že je ženatý, žije ve společné domácnosti s manželkou a čtyřmi nezletilými dětmi, jeho průměrný čistý měsíční příjem včetně daňového bonusu činí 18.422,-Kč. S ohledem na výši nezajištěných závazků a příjem, jehož dosahuje, je za 5 let schopen svým nezajištěným věřitelům uhradit více jak 30 % závazků. Podle údajů uvedených v seznamu majetku, opatřenému údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužníka, vlastní dlužník běžné vybavení domácnosti. Z předložené darovací smlouvy vyplývá, že tato byla uzavřena dne 28.11.2011 mezi Miladou Zlámalovou a dlužníkem s tím, že předmětem této smlouvy je pravidelné měsíční plnění ve výši 1.500,-Kč, které se dárkyně zavázala darovat obdarovanému po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců nebo po dobu trvání oddlužení podle insolvenčního zákona vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy je smlouva uzavřena. Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení,je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v
úpadku, protože má závazky vůči svým věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě majetku není schopen splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující-z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení-posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení. Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů. Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Dlužník doložil, že je v pracovním poměru a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 16.264,-Kč. Je ženatý a vyživovací povinnost má ke čtyřem nezletilým dětem. Námitka odvolatele, že do příjmů, z nichž je třeba vycházet, patří i tzv. daňový bonus, důvodná není. Především není možno zaměňovat pojem čisté mzdy pro účely zúčtování, respektive pro účely její výplaty (jestliže nejsou vůči zaměstnanci vedeny další srážky ze mzdy) s čistou mzdou pro účely srážek ze mzdy. Zúčtovaná čistá mzda je případným daňovým bonusem (který je eventuálně poskytován na vyživované děti zaměstnanců a který bývá z faktického hlediska označován za tzv. negativní daň) ovlivněna. Jinak tomu ale je, pokud jde o čistou mzdu pro srážky ze mzdy a zjištění průměrného měsíčního výdělku. Čistá mzda (plat) má jako právní pojem význam pouze pro provádění srážek ze mzdy (platu), jejichž výpočet se provádí (dle § 148 odst. 2 zákoníku práce nejen pro účely soudních exekucí, ale pro všechny srážky) dle ustanovení o srážkách ze mzdy při výkonu soudních rozhodnutí (§ 276 až § 302 o.s.ř.). Podle ustanovení § 277 odst. 1 o.s.ř. se pak srážky provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmu fyzických osob, sražená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Tyto prioritně sražené částky se srážejí z hrubé mzdy a vypočtou se podle podmínek a sazeb platných pro povinného (dlužníka) v měsíci, za
který se čistá mzda zjišťuje. Ostatní srážky se vždy provádějí z čisté mzdy. U poplatníka je možno uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované děti, žijící s ním v domácnosti (§ 35 odst.v 2 zákona o dani z příjmu). Měsíční sleva na dani se poplatníkovi poskytne maximálně do výše zálohy na daň (§ 35c zákona o dani z příjmů), je-li takto vypočtená záloha na daň nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění na vyživované dítě, je vzniklý rozdíl měsíčním daňovým bonusem. Tento bonus zaměstnavatel jako plátce mzdy poskytne za příslušný kalendářní měsíc. Existují také výjimky, kdy může být skutečná čistá mzda dokonce vyšší než mzda hrubá (pokud by daňový bonus byl vyšší než odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění placeného zaměstnancem). Měsíční slevu na dani je nutno brát v úvahu při výpočtu čistého průměrného výdělku, neboť jde o podmínky pro konečnou výši zálohy na daň z příjmu ze závislé činnosti s tím, že tato záloha může být v důsledku slevy i nulová. Daňový bonus není ovšem součástí zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti-je zvláštním plněním poskytovaným poplatníkovi státem-a výpočet čisté mzdy (pro srážky ze mzdy) neovlivňuje. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud vycházel při hodnocení, zda dlužník je schopen splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, z čisté mzdy (pro srážky ze mzdy) ve výši 16.264,-Kč. Dlužník sice v průběhu odvolacího řízení uzavřel darovací smlouvu, na základě níž se zavázala dárkyně poskytovat mu dar měsíčně ve výši 1.500,-Kč, avšak ani v důsledku této skutečnosti požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ nesplňuje. Soud prvního stupně při výpočtu základní částky vycházel z životního minima stanoveného zákonem č. 110/2006 Sb., ve znění účinném do 31.12.2011. S účinností od 1.1.2012 (nařízením vlády č. 409/2011 ze dne 7.12.2011, o změně částek životního minima a existenčního minima) došlo ke změně výše životního minima. U dlužníka, který je ženatý a má vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým dětem lze použít pro oddlužení 2.080,-Kč. Se zohledněním daru ve výši 1.500,-Kč by tak dlužník zaplatil za pět let částku celkem ve výši 214.800,Kč. Nutno vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč, tj. celkem 900,-Kč měsíčně, a s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč, která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatnou podle ustanovení § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužníka částku 529.132,-Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty 160.800,-Kč, což představuje 30,39 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, což je pravidlem, 28,35 % jejich pohledávek. Je tudíž zřejmé, že dlužník není schopen splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky dlužník nenavrhl, přičemž způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu. Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu
prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Z uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem. V Olomouci dne 11. května 2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
