42
oIdřÍch Sírovátka Jak Je udě].ána anekdota Mezí fo1k16rnímÍ vypravěčskýnrÍŽánry stojí anekdota, vtíp svým rozsahem na koncÍ této řady. Je to neJmenší, neJkratší vypravěěská forna, Je to, da}o b y s e ř í c t ' V y p r a v ě č s k á m í . n Í . a t U ř a .T í m s e p o d s t a t n ě od1íšuJe od humorky' švanku, kteď Je anekdotě nejbl펚í. Na to uŽ poukázali mnozí badatelé a sběrate1é. J. š. Kubín, když srovnával oba Žánry, naanal Je .má 'blíženc1' a rozdíl v1děl v tom, Že prý anokdota děJe sotva na dlaň a hledí tudíž rázem uhodtt na vtip.' roztáhnout 1okty.. zatímco humorka můŽe.šířeji H u m o r k a n á l e Ž í m e z Í .ú t v a r y V y s l o v e n ě e p Í c k é : r o a n í J í příběh do více dějových zákrutů, zápletok a epízod, JeJí fígury se vyvíJeJí. o humorce 3o řÍká , Že spočívá na událostech. Naprotí tomu anekdota' Vtíp se vybíJí v J e d n o m J e d i n é m v ý J e v u , v J e d t n é k o n f 1 Í | < t n ís í t u a c i a tu okanžÍtě řeší: Pán se vrací. Nachází manželku ponořenou V ě e t b ě p o e z i e : . ' D r a h o u š k u, s t r á v Í I a j s e n tak krásnou hodinu s Vrchlickým.' .Vidím, vídím, zapomně1 sÍ tady kIobouk.' xxx .My lady, v kníhovně je sluha James lady EIsÍi.
lupíč,..hlásÍ oAno, a co čte?.
xxx T o t a k y z n a m e n á, Ž e a n e k d o t a j e c h u d á n a p o s t a V Y . A n e k d o t a v y s t a č í v ě t š i n o u s e d n y ě m an e b o t ř e m Í f í gurami, větší obsazení je zcela výJimečné. Anekdota jako malý příběh probíhá aspoň vo většíně případů a h l a v n ě J a k o d í a I o g m o z í d . r ě m at ř e m í p o s t a v a m Í :
Po ulÍcl. Jde pán a tleská. 'Pročpak pořád tleskáto?' ptá se ho j1ný chodec. .P1aším krokodýly.,' "Vždyř tady Žádní neJsou.' .SamozřeJmě Prot . ože t1eskám.' xxx .JestIí vyhraJeme na 1os,. rnražuje tatínek, .koupíme s1 auto. Ty,maminko, si sedneě vedle mne' kIuc1 dozadu a Vyjedeme si na výIet..' "Já sl sednu dopředu, já bych tam chtěl sedět,o volá Petřík. .Ne, já tam budu sedět. Tati, Že tan budu sedět?.' překříkuje ho Míchal. .Tl.cho!* okříkne j e otec. 'Nebo vás oba vysadím.,.
xx Má1okterý fo1k16rní žánr má tak bezprostřední a přímý vztah ke skuteěností. Jako právě anekdotai to vidíme zeJménau vtipů zaměřených socÍálně, po11tíc|
l'lo dlí s e pobož ný FlcBain: "Pane Bože' uděIeJ zázrak.
Dej Í!Í, abych aspoň
Jedenkrát v ŽÍ.votě vyhrá1l. Tak se nodlí rok, óya, deset ].et. Po ó,racet1 letech se ozve z nebe hlas: .l'l11ý synu, musíš sí aspoň koupít los.' xxx setkali se d.ua kapří ve vodě. -Proč Jst tak smutný, příte1i?' 'Nevím. AIe nechtě1 bys mn6 rozveselít? Vuj ml něco Veselého... 'To neJde.' 'Proč?" . C o pak ry by m].uví?.'
Vypra.
xxx Anekdota není reálným zrcadlem udá1ostí. Příběhy sl.mplífíkuJe a stylízujo pouze V neJhrubších rysech. Anekdota je spíš synbolem nebo Ještě lépe metaforou sk/uteěnosti.. Neusíluje o pravdívost nebo pravděpodobnost situací a detai1ů, nýbrž se snaží, aby VyJádřila s m ě š n és t r á n k y v ě c í , l i d í a l i d s k ý c h v z t a h ů . VypravěěÍ anekdoty jde o to, aby byl pravdívý srnysl toho, o ěem žertuje, co zesněšňuje a paroduJe, proti č e m us e Í r o n i c k y o b r a c í . LÍdové pohádky vyprávěj í o rekovných a odvážných člnech princů a jíných hrdinůi príncezny a dívl
r5
Jako názorný přík1ad Ize citovat třeba všecky anekdoty a švanky o občanech rněsta Kocourkova a jiných podobných míet. Anekdota dává lídem víru , Že chudák vždycky přechytračí boháče, cikán faráře, prostý č1o. věk z uIíce studovaného pána nebo d{tě dospělého maJí-1í dost filÍpa: U č í t e l k a n e m ů ž eJ i r k u n a u ě í t , k o l í k J e p ě t k r á t pět. Když už se s ním dost natrápJ.Ia, vytáhJ.a pěttkorunu, daIa Jí 3irkovi a řekla: oNa. A jdÍ si do lékárny koupit rozum.o Jirka
vezme pětikorunu
a jde.
A}e u dveří se
obrátí a zeptá so! .A mám říct, Že je to pro vás?'' xxx 'Maml.nko,
Je to pravda , že střepy
štěst í?. 'Říká se to." .Tak to my budeme mít štěstí .rozbÍl okno.'
přinášejí
fůru. 3á jsem
xxx V l a s t n ě k a Ž d á a n e k d o t a j e c h v á l o u r o z u m u, k a Ž d á straní intelel
,t6
dia1og nebo sítuace Vyvrcholená nějakou reakcí .v řečj. přímé,. Po té stránce anekdota nenáleží do 1Ít e r a t u r y e p í c k é, n ý b r Ž d r a m a t í c l < ó i j e t o k o m e d í e Z ť a dukovaná na několj.k vteřin. Vtip, anekdota a sIovní hřÍěka nejsou hra s věcml, nýbrž hra 9e s}ovy .,,4 PrCIto slovo hraje v anekdotě významnou roli. Řešení vtípu tkvÍ veli.ce často na 1azykové hře na kalanbúru, na óroJznaěnostl slov a úslovír fiá nepravých překladoch z Jednoho jazyka do druhého atd.5 'Paní sousedko, byIa jste už na štrbskérnplese?.. . N o , Í n ys m a n Ž e I e m c h o d í m e j e n o m n a z a h r á d ká řský.' xxx .Paní, VY Jste artistka?' .Ne. Jak jsi na to, Tomášku, přišel?' ,Náě táta říkal , že vždyckY, kdyŽ k nám příJ dete. tak začne cÍrkus. .' xxx . *Promíňte, pane doktore' Že se musíte namáhat tak daleko, abyste 3e přj.še1 podívat na mého m u Ž e .. . . ' "To nevadí, Já mámnedaleko od vás stejně Ještě jednoho pacíenta. elespoň tak zabiju d'/ě nouchy Jodnou ranou!.. Účin anekdoty vyplývá přodevším a zejména z poíntyr ta je ústředním a definitívním bodem anekdoty. Většína anekdot se dostává k poÍntě bez oklik, p o J e d n é n e b o d . . r o ur e p l i k á c h , to znamená, že řešení anekdoty příchází bgzprostřodně a přímo. Právě V tomt o o k a m ž í t é ne f e k t f f i ů s o b í v o s t a přokvapivost Vtipu.
IY
. P ů J č Í 1b y s p e n í z e d o b r é r n up ř í t e 1 Í ? . .s radostí, ale řeknÍ sám, kde najdeš dobrého přítdle?' xxx Komorník vpadne neobvyklou rych1ostí do komnaty svého pána a vykřikne: '$irel V JídeIně hoří!. Lord Leslie vzhlédne od knthy a řekne kltdně: .Nevadí. Mohu vočeřet V přÍjímacím sai6nu.. Ž e a n e | < d o t as m ě ř u J e t < p o í n t ě j a k o k e s v ó m u h l a v nímu cílÍ, ukazují ty případy' kdy vypravěě stupňuje napětí a poÍntu oddaluje. Tím Ještě líp vyzní konečné překvapení. Umíra1 pan Geduldíger. Na rozhraní Žívota a smrtl. tázar. se slabým hlasom: oIrmo, moje manželko, jsÍ u mno?' .Jsem u tebe, Ignác.. .A RÍchard, můJ SYÍl, je tal<é nno?. u oI Richard Je u tebe.' 'A Fanynka, moJe dcera, Je u nne?' 'I Fanynkg jo u tebe.o .A Freudenfels, příruěí, Je u mne?' "I Freudenfels je u tebe." Náhle zařval umírající strašným hlasem: .VšíchnÍ jste tady a kdo zůstal v krámě !.. xxx U přístavu čeká na 1orda věrný sluha John. oCo je nového, Johne?.. ptá 9e lord Eduard. .Celkem níc, vaše Iordstvo.'. .Půl roku trávím mímo Anglíí, a níc so nestalo nového?' 'Snad jen to, Že kos, který denně zpíval na Javoru pod vaším oknom, Jíž nezpívá.'
43
"Mohl byste nrí říci, proě nezpívá?. John odpovídá: .ProtoŽe Javor už neexistuje.o .Proč noexístujo, Johne?' 'Shořo1, vaše 1ordstvo.' 'Proboha, kdy?' 'Ten den, kdy shořel váš zámek.o .MůJ zámek shořel, Johne?.. oAno, ten den, kdy lady VJ.ctorle upadla v Iožnl.ct s hořícím svícnom v FUC6.' .A proč upadla, Johne?' .ZřeJmě v rozčt.lení, vaše lordstvo.' .ona se rozčí11la?. . AnD k dy Ž se poJ.ekala , , Že j Í ně kdo v Ídě 1 s tím vousatým podkoním.o 'A}e to přece-nenÍ vůbec nÍc nového, 3ohne.t' .Vžďyi Jsem přece říkal, vaše lordstvo , Že celkem není níc nového.' Zejména ěasto so v anekdotách vyskytuJe troJn á e o b r ! éo d d a l o v á n í p o i n t y i p ř Í . t o m t o t o t ť o J n á s o b n é opakování někdy mívá formu gradace. Forma tríády, Jak vímer S€ objevuje v pohádkách (tří bratřÍ, tři ú1ohy pro pohádkového hrdÍnu, tři draci atd.), vyskytuje se také v lidových ba1adách. TroJnásobné opakování dává a n e k d o t ě p r a v i d e l n ý g o o m e t r í c | < ýř á d . Za poslední války
9e vYprávě1a tato anekdota:
Pánbt5hchodi.1 po zemÍ a navštívÍl stalÍna. Ten byl až po krk ve vodě. "No, pane Jo, tys v tom pěknó zkejs|. .Nevadí'6tče, však já se z toho dostanu." Pak šel Pánbůh l
t9
'Nejsem, neJsem, BoŽe, ale dostanu 9e z toho.' Pak šel Pánbůh l
m}a-
,'A zde je, pánové, loŽn1ce rréchotí. Ta krésná spící dáma, to je moje choř, a ten džentlmen vedIe ní to jsem jál" xxx Tří přátelé hrají rnariáš. Starý FreudonfeId vyIícítoval betla, ale Vton ho raníla mrtvice a byl na m{stě rI]rtev. Jeho přáteJ.é jsou dojati. Po chví1i se
29
z v edl pa n Kraus a povídá: .Musím se podívat, Jest1í neboŽtík Freudenfe1d n ě m ě ] .t o h o b e t l a v y l o Ž e n é h o . J á J s e m m u G h t ě l d á t n a něJ flek.' často však takwý rfuod chybí a celá onezuJe pouze na dLalog:
anekdota se
'Já nesnóšín Jízdu protl. směru j{zdy.. .Tak s1s měI s někým vyměnit místo.' .To právě nešlo, byI Jsera v kupé sáÍ$.'' Poměrně čtstou formou anekdoty je anekdot1cká hádanka nebolj. 'nepraváo faIešná hádanka. Řešení po1oženéhádanky Je neJen překvapÍvé a neěekané, ale také n e k o r e k t n í . T a k o v é a n e k d o t y J s o u o d s a r . r é h op o č á t k u k o m p o n o v á n yJ a k o v t l p a s a m a ú v o d n í o t á z k a n a h r á v á n a Vtí.Pr Ílá koníckou odpověě, na Žertovné řgšení. Zejména v Itdwé tradÍ.c1 uPlynu}ých desetÍIetí Jsou ano|<dot1cké hádanky oblíbeny ' Í když se Vyskytovaly už ve starší. tradic1. 1/íš, kdy bude konec války?" ??? 'Na Silvestra.' 'Jak t o't r .Všíchní budou bojovat, aŽ do posledního.' xxx 'Víš
l
Co
Je kamarádství?'
??? "Kdy Ž s e v r a c í n ě m e c k ý v o j á k z d o v o l e n é n a východní rontu a ceIá armáda mu j de 5oo l
na Petřínskou
21
..A proč, hergot?.. '.Protože se lÍdÍ odtud dívaJí už na Rusy... Některé anel<doty přecházeJí do jíných f orem. Tyto anekdoty bychom moh1Í nazvat souhrnně anekdoty aforistÍcké; mají totíž povahu aforÍsnu a podobných druhů sentencí, přísloví, Páradoxů, dětských, šl
Je jedíný trestný
roveň i trostem..' 'Literární krítík
čÍn, který Je zá-
j e č l o v ě l < , l < t e r ý m ů Ž en a j í t takové myšlenky, o nichž sárn autor nevěděl,
V díle i Ž e t a m .J S o U . '
'.Jedíná věc, dluhy . "
|
bez peněz, jsou
'Dívky se síce nevdávají tak brzy ja|
nudí pří st ríptýzu nudÍsta...
xxx Jeden ěasopís vypsa1 pro své čtenáře soutěŽ. Druhá cena; Cesta do PařÍže s manže1l
22
Pan Novák píše z dovolené: .M11á Maríe, protoŽe n o m á mc o d ě l a t , t a k T i p í ě u , a p r o t o ž e n e m á mc o p s á t , t a k k o n ě í m . TvůJ Pepa..
xxx .Baba babě a hned sú z Jeh1y hrabě.. .DyŽ dobře se].Žo jako dyby pravdu pověděl.. . D V a h J . ú p íj e d n é h o chytrého uŽivjá.. .op1Iý se proepí, aIe btázen ní|
VyPařovánÍn špinavé vody..
.Zvláštní odrrldou této f ormy j sou Vtipy veršované, většÍnou krátké drlouveršové, ětYřveršové epigramy. Rytmus a zeJména rým dávaJí těinto průpovídkám výraznost a dr3raznost a koluJí mezÍ lÍdmi, protože se snadno pamatuJí. Tak čeští voJácÍ za první světové války psaIí na které Je oóráŽely na frontu: "agóny, Červený šátečku. kolen se toě, Í n yj e d e m n a v o J n u , n e v í m e p r o č . Podobně v té době se objevovaly v ý s m ě š n év g r š e :
na zdech a plakátech
Svatý Václave, chop se rneče! Už nám do bot teče.
xxx Anekdota Jo, jak Jsme řekli,
n o J l < r a t š ív y p r a -
23
věčský druh. To působí různě na její život, kolování m e z 1 l i d m i j . n a j e j í p o e t í k u . K d y Ž s e V t í p V y l < l á d á, n e v y Ž a d u je d 1 o u h o u a V e 1 k o u v y p r a v ě č s l < o u p ř í 1 e ž Í t o s t . A n e k d o t u m ů ž e r nvey p r á v ě t p ř i | ( r á t k é p t Y e s t á v c e v p r á c 1 , k d y ž č e k á m e n a a u t o b u s r í | € t r a m v a j , V č e l < á r n ěu l é k a ř e přÍ jízdě vla|<emi anel<doty příj dou na přetřes, kdyŽ se setkáme se znánýní nebo něco ve společnosťí sj'avírne. Vypravěčsl<é sítuace jsou časté, pestré a prostší neŽ u J 1 n ý c h d r u h ů 1 Í d o v é p r ó z y , u p o h á d e | < ,p o v ě s t Í , p o v í dek ze Života. A n e l < d o t av y r o v n á v á l < r á t k ý r o z s a h p ř e d e v š í m t í m , Že se Vtipy vyprávějí většinou v séríích, že je 1idová tradíce cy|
=
Někdy sÍ 3eště 1idová tradíce pro podobné anel<doty vytvořila v y h r a n ě n ý l < o m Í c ! < týy p l t e n j a I < o s p o j o -
úací článel< působí pro
jednotlÍvá
čísla
a vrací
so a
rozvíj í v
r ů z n ý c h a n e l < d o t á c h . T a k t ř e b a v č e s l < év á lečné protektorátní a n e k d o t ě 5 e j a l < o l < o n i c l < ét y p Y o b -
JevovaIy f Ígury např ' Spoj bla a Hurvínl
f í g u r l < y'
2+
Líteratura 1. K u b í n J.š.: Lídové humorky. Praha 1948, s.9. ?. s t r o V á t k a o.: Nad lidovou protektorátní anokdotou. Národopíené aktuali.ty L2, 1975, $o
189-198.
3. B a u s i n g e r H.! Formen der .Volkspoesíeo. Berlín 1968r S. 131-14li R ó h r J. c h L'3 Der l'ťÍtz.Seíne Formen und Funktionen. ?. vyd. I ' t 0 n c h e n1 9 8 0 , s . 9 . 4. č a p 8 k K.: K přírodopísu anekdoty. l'lars}as č Í 1 i .N a o k r a J 1 í t e r a t u r y ( 1 9 1 9 - 1 9 3 1 ) . P r a h a 1971, s. 49. 5o J í 1 e k L967.
F.: Vtipná
češtína. 3. vyd.
Praha
L e š č á k t4. - s í r o V á t k a o.: Folk16r a fo1k1orÍstíka. o Iudovej slovesnosti. Bratislava 1982, s. 22O-22L. 7. NeJrůznější okruhy 1Ídových vt1pů probírá důk l a d n ě R 0 h r l . c h L . : D e r ! . Ť í t z .2 . V y d . Mónchon 19Bo, s" 41-216.
6.
S o upis prarno nů r .lkáz ok Anekdoty lesů, vod a strání. Napsa1 a sestavil J. Srnka. Praha 1980. Anekdoty. na.rozloučenou. Vybra1 a se9tav11 J. 83gár. Praha 1981. Anekdoty o lordech. Vybrali a uspořádali F. KIig r o š€ l B . Z e l e n k a . P r a h a L 9 7 2 . Anokdoty z protoktorátu. Sebra1 a uspořáda1 J. VoJtěch. Praha L975. J, Dollna: Abeceda humoru. Praha 197?. J. Hajman: Z f ronty a zázemí. l.|unorčoského l1du za války..Praha 1935. ohníček (33) 1983' (34) 1984, (35) 1985. K. Poláček: Ž1dovské anekdoty, 3. vyd. Hradec Krá lo v é L9 6 7 . skotské anekdoty. VybraIi a uspořáda1í F. l(Iímeš a B. Zolonlca. Praha !97?. 1 ooo anekdot, vtÍpů a veselých drobností. sebra1 Kare1 Veselský. Praha 1928.
