, PIXŘIDÍHHIVOÚQ ůýůnnyvju \i'véqgauíulm,

161E n íó'lú ENTALN I; BÍ—l 591. 1; '— sumu“ u., u“

'

„, PIXŘIDÍHHIVOÚQ ůýůnnyvju \i'véqgauíulm, *

pawa! Výuka:..nqornnnuť;

"

(

4 Tide! Alois __ŠaŠéh, Velké Meziříčí.

až

,; ?

,

m v g g x g j g u í n j l l n ť A Í ' Ě , F M " g i — Í — h F š i “ . :

—

KORÁN. z ARABŠTINY PŘELOŽIL Dr. IGNÁC VESELÝ.

S PŘEDMLUVOU A 5 VYOBRAZENÍMI V TEXTU.

DRUHÉ VYDÁNÍ, POOPRAVENÉ.

PRAHA i945. NÁKLADEM „ORIENTÁLNÍ BIBLIOTÉK Y".

Úvodní slovo pořadašeié. Kniha, která svým původem sahá zpět do časů posledniho .? velikých světových reformátorů náboženských, která dodnes asi 450 milionům lidí je nejen knihOn modlitební, ale i mrave— nčn0n a zákonodárnou a která si činí nárok býti doplňkem bible, poselstvím božím k lidstvu »— km'ha taková zasluhuje iistě více pozornosti nejen kruhů vědeckých, nýbrž i široké veřejnosti vůbec, nežli je tomu u koránu, moslimsheho Pís-

mo svatého, základn islamu, České vydání tohoto díla diouho

T

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA. Tí

<,._._________________\>

naši překladové literatuře scházela, bo myslím, že od doby Václava Bndovce z Budova (rí— r. 1621) -— jehož proslulé dilo Antialkora'n (Spis, vydaný r. 1614 proti učení Mohamedovu) chová se dosud v knihovně Národního musea českého v Praze —— dlouho nebylo u nás samostatně vydáno žádné dílo, týkající se koránu o istomn vůbec. Než i Antialkorán jako snis obranný neposkytoval správného poučení o islamu, nebot pohnufhou k jeho sepsání vedle důvodů politických (obavy před velikým ro; mechem moci turecké) byl především odpor věřícího křesťana proti věrouce a celemu světovému názoru mohomedánskémn.

Předložená kniha tudíž, jak doufáme, vzbudí zajisté znač— nou pozornost naši veřejnosti. A zajisté právem; jestiť to dilo, iež pomáhalo istamu dobývati svět a z něhož citáty jsou dnes psány zlatým písmem :“ na stěnách dvou kdysi nejvýznačnějších svatyní: orientálních: chrámu Šalomounova na hoře Moria v Je. rasaleme' a překrásného chrámu Boží MoudrOSti v Cařihradě. Přítomno doba budi zájem a východní kraie a ieiich minulost více než dříve. Tím se dostal islam i do našich zemí; jeho představitelem je Moslimská náboženská obec v Praze a v Brně, jež ve svých řadách má :“ příslušníky české národnosti.

KNIHHSKARNA ALOIS ŠAŠEK, VELKÉ mamm a.

“može-li 53? “nekdo průměrného vzdělance, které hlavní myelenky , obsahgjg kamer, uslyší většino u odpovědi naivni .? nichž by - vedělnný moslím seznal, ž e představy 0 017301112

koránu jsou u nás chabé. , Přítomné kniha přesvědčí však čtenáře, že hlavní myšlenky koránu Jsou ušlechtilé a že islam zna mená něco zcela jiného n, ež ja"_ k mnozi soudí dle různých událo ' si! z děi'm nebo na' "' dnes nz zastaralých. zaru

KORÁN, ]EHO ÚPRAVA A USPOŘÁDÁNÍ. Ve jménu Boha, milosrdnéfzo Slitovnika.

K. CVRK. pořadatel »Ors'entálni bibliotékym.

Neívyšší myšlenka, nejhlubší elf. ! při zběžném prohlížení koránu seznáváme, že tento sestává ze 114 sur, seřazených dle rozsahu, takže na začátku jsou serv nejdelší & na konci nejkratší, Mnohého napadne, není—li toto uspořádání díla dle rozsahu jen vedlejší, vnější způsob seřadění? A tu se dovídá, že nejstarší sury zdobí nlkoliv první, nýbrž poslední stránky svaté knihy. Surý velké a 01)—

sáhlé (jako na př. druhá) patří k posledním zjevením Božské moudrosti Prorokovi. Čtenáři se tudíž předkládají zjevení Boží téměř v obráceném pořadí, než jak je Bůh Prorokovi vnukl. Přihlédneme—lí blíže k prvním i posledním zjevením, pozoru— ieme, že poslední, krátké sury, vynikali náboženským citem, překypujícím básnicky nedostižnou formou. Promlouvá tu však nejen cit, nýbrž klade se nám na srdce všeobecný, nešvyšší a základní princip islamu: pojem jediného Boha „„ božská jedinečnost. Setkávají se zde strhující cit a nejvyšší duchovní abstrakce, nejvyšší myšlenka s nejhlubším citem. V citovém zanícení se zrcadlí mocné náboženské vzrušení, omílostněné samým Bohem na. počátku velikého zážitku milosti. V nei— vyšším zevšeobecnění, jak je podává myšlenka jedinečností. zračí se poznání rozumu nejvyšší měrou, jaké je člověk schopen. Z toho poznáváme, kdyby ona zjevení obsahovala žen projevy zážitků vzrušeného citu, že bychom v případě Moha-

medově měli co činiti s básněmi a básníkem. KdYbY první zjevení obsahovala jen nejvyšší pojem rozumu, šlo by o dílo myslitelské a o myslitele. Tím však, že mohutné vzlety citu se zrodily společně s nejvyšší myšlenkou, jeví se oduševnělost svatého muže, nebot setkání se nešvyššího citu s nejvyšším

I.

rozumovým výkonem prozrazuje jistě člověka božího. U bá— sníka převládá cit, u. myslitele rozum; jen u božího člověka je chodí v rovnováze. Výsledkem dokonalého spojení citu s roz—

umem jest moudrost. Básník je důmyslný, myslitel je chytrý. Moudrost je něco jiného než dňmyslnost nebo chytrost; jest základním prvkem náboženského života, je však velice vzdálená prostému citu a prostému rozumu. Majíc něco z obojího dává vznik něčemu novému, co je jiné povahy než jeho prvky. a to povahy uoiversálnějši, náboženské. Básník si všímá podrobností, umí a chce býti konkretnim. Nadchne se vůní růže, nádherou zapadajícího slunee. Jine po-

jmy Se mu zdají pro jeho účely slabé. U člověka náboženského je tomu naopak. Jeho nadšení patří k nejvyšším, vše obsahujícím pojmům, pro které básník nemá nechapem. Proto byl Mohamed nikoliv básníkem, nýbrž zřejmě mohutnou nábožene skou postavou. Korán je náboženskou světovou událostí s nikoliv, jak je někdy předhazováno, jen básnickým dílem. Byly—li zneuznány poslední sury koránu proto, že byly nazvány básněmi, mohly býti první obsáhlé sury označeny též jako prostý shluk jednotlivostí. Tato výtka by jim křivdila, ježto velké sury na počátku svaté knihy obsahuji rozsáhlé dilo zákonodárné. Věřícím jsou tu dány předpisy pro všecky možné případy občanského života; často zasahují do značných po— drobností. Jsou zde důležité směrnice i pro žití celých národů. Občas zaslechneme, co má činiti takové zákonodárství, jdoucí

do podrobností, s náboženstvím? Kdo chová pochybnosti tohoto směru, nezná islam & zlehčuje velké, dalekosáhlé myšlenky Prorokovv. Slovo islam znamená mír. Opakem míru je boj. Tento je všude, kde se musíme domáhati práva všemožnými prostředky, kde není vrchnosti, jež by dopomohla spravedlnosti ku Právu & je zjednalo. Kde je ale právo a soudce, soud, tam již strany nebojují proti sobě prostředky násilnými. vedouce často po celé generace trvající neúprosný & zničující zápas, nýbrž boj zbraní se změní v legální, úzce ohraničený soudní spor, jenž se skončí rozsudkem. Potom nastává již klidnější život stran, což je důkazem, že právní řád je prostředkem kterým veškery sváry se dají vyjmouti z ovzduší nepřátelství a přenesu“ do prostředí míru, kde jsou uvedeny do stavu klidu. Bylo-li rozhodnuto po právu, podrobí se strany také uvnitř svého svědomí a uznají, že je spravedlivé, co vyřkl soudce v rozsudku. A mír občanský znamená také mír duševní. Poněvadž islam pojí jednotným zákoníkem koránu nejen jednot-

livce, ale i kmeny a celé národy, zasahuje mírovým uspořá— dáním právního řádu z oblasti soukromého života do ovzduší žití národů. Korán jako zákoník se stal Opravdovým útočištěm muslimských příslušníků ve věci míru. Prorok Mohamed je z prvních, kdo poznali, že právní řád nejen slouží spravedlnosti, nýbrž že právo a spravedlnost, byť nesou ve štítě meč, stojí ve službách ideje míru. Právní řád je velkým prostředkem, jímž se spor uvádí do stavu míru. Jelikož islam znamená mír a chce mír, je korán zákoníkem a pramenem práva. Je tedy jasno, že věřící je nejlépe veden tak, aby byl co nejdříve vy— zbrojen obsáhlou znalostí pravidel správného jednání a po překonání tohoto výkonu pamětí a duše dospěl k volné výši neomezené oslavy božského pořádku v přírodě a v právu, které je nyní u jeho nohou. Právě tak lze pochopiti, že Prorok, nežli se mu určitěsji zjeviiy jednotlivosti učení, nejdříve se modlil & kázal pod dojmem všeobecného božského principu. Vždyť jen znenáhla docházelo během času k okamžikům, vv— žadujícím usměrnění jednotlivých okolností ;: vyvolávajícím boží rozkazy jako odpovědi. A místem, kde se dálo setkání událostí 5 božskými příkazy! byla duše Prorokova. Nyní pochooíme, proč patří poslední sury svaté knihy k prvním a proč sury první byly zj—eveny naposledy. Svatý Prorok kráčel cestou od nadšení k jednotlivým zákonům den— ního žití; tváří v tvář všehomíru. Vyznavač islamu je však veden ; údolí jednotlivých zákonů a pravidel stále výše do volného prostoru mocného všehomíra. Tam se mu otevírá nejvyšší pozmíní, jaké může člověk pochopiti: poznání božské jedinečnosti. V tom spočívá podstata nejvyššího poznání, že z něho můžeme vycházeti, abychom doSpěll jeho pomocí

k množství jednotlivých úsudků, v něm obsažených (t. zv. dedukce) nebo že jsme vedeni vzhůru od jednotlivých poznatků k vysokému všeobecnému poznání Božské jednoty (indukce).

Nejvyšší, o čem mii-že člověk přemýšleli, BÚH, je tedy za šátkem i koncem veškerého našeho myšlení. Myšlenka na je— dinečnost Boha jest otcovský dům, z něhož vychází náš duch a k němuž se opět vrací. Prorok vyšel z otcovského domu svých Božích zjevení, my však se vracíme do tohoto božského pojmu zpět, neboť to jest naším cílem. A cestu k tomu nám Prof. dr. Said M. Abdullah. ukazuje korán.

ll, ' m

Vznik a uspořádání koránu. cení Qmara Velikého na islam, v němž výše citované místo

» Koránsestává ze 114 kapitol, zvaných serv. Byl zjeven

Proroku Mohamedovi v období 23 let v různě dlouhých inter— valech, ato zčásti v Mekce a zčásti v Medině. Je také rozdělen na 30 stejných části, aby bylo možno jej úplně přečísti za

jeden měsíc, přečte-li se každý den jedna část (tak zelména

koránu hraje důležitou roli. Omar byl velkou osobností Arabic. O isiamn slyšel zprvu jen neurčité pověsti, iimiž byl zaujat proti novému učení. Proto byl protivníkem Prorokovým, jejž hodlal osmrtiti. K tomu cili vyšel jednou z domu s mečem v roce.

Cestou se dověděl, že již i jeho sestra & Její manžel přestoupili v postním měsíci ramadanu). Jiné rozděleni člení korán na sedm dílů, t. zv. tna-nasli, aby bylo lze korán přečistl za týden. Je dů-ležito uiasnlti si předem postavení koránu v kánonu islamského písemnictví. Korán jest pramenem z něhož prýští všechno islamské učení; Je jedinou bezpečnou & neomylnou základnou veškerých výkladů a úvah v oblasti islamu. Senna,

obsahující výhradně životopisy (hlavně Prorokův), slouží dle svého obsahu jen k tomu, abychom měli zprávy o zvycích a obvčejich Prorokových. Haditn (zpráva) má tentýž účel. Sonne a haditb, přinášející výroky a přílrladná lodními svatého Prorok-e, mali pro zákony islamu dvojí význam. Obsahujíce tradici nebyly napsány za života Prorokova, ale teprve po jeho smrti. Korán však byl“ napsán již za živobytí Mohame— dova; rukopis byl hotov již při jeho smrti. Co zakladatel islamn nepronesl z příkazu božího, zakázal zaznamenati, aby byla zachována koránu naprostá čistota a aby slova boží nebyla smíšena s jeho vlastními myšlenkami. Dnešní sled, uspořádání a sestavení koránu nejsou ovšem

totožné s koránem původním. Tu přichází na mysl otázka, jak. kdy a kde byl korán sestaven a shoduli-li se zjevení s těmi, jež byla. dána Prorokovi? Na to možno odpověděli: ano, což lze dokázali takto: 1. Celý korán byl sepsán rukopisně již za života Proro— Dlouho před vznikem islamu spisovali arabští básníci verše.

a zavěšovali je na stěny Káby. Mezi nimi bylo i oněch sedm od, jež byly známy každému Araboví pode jménem Sob— 21— Mu'allaqat, t. i. sedm zavěšených.

Sama sebe nazývá korán al Kitab, t. 3. kniha, též Sunni

(popsané listy) neboli písemnosti. Slovo korán značí čtení, též recitace. I tento název dokazm'e, že se předpokládá něco psaného, co má býti čteno. V suře 56. verši 80. je napsáno: „Jen čistí lidé se ho smějí dotýkati.<< Musil tedy býti hotov již skutečný rukopis koránu. Nemohla se iednati len o verše, jež

by byly jen v paměti lidí. To potvr-znie i ústní podání o obrá—

IV.

k islamu. Tím více rozlměván zamířil nikoliv !( Mohamedovi. nýbrž k domu své sestry, aby zabil ji i svého švagra. Zaklepal hlučně na dveře. Sestra dle sily klepání vytušila, že k ní ide

Omar. V tu clo—lm byl v domě ještě muž, který oba manžely vyučoval koránu. Ten zněl s sebou výtisk Ta Ha, obsahující 30. suru koránu. Fatima, Omarova sestra, skryta narychlo učitele i rukopis, ale Omar již předtím zaslechl něco z toho, co se dělo v domě; proto se hněvívě tázal, co to četli. Fatima se ptala, slyšel-li něco, k čemuž Omar přisvědčil & dodal, že se dověděl o jejím přestoupeni lt islamu i s jejím mužem; vyzval ii, aby se přiznala, je—li tomu tak. Oba manželé přisvědčili a tu se Omar tak rozhněval, že chtěl oba na místě usmrtit. Dříve však si přál ještě zvědět, co četli a poručil, aby mu

předložili ono čtení (rukopisL Sestra váhala obávajic se, že by bratr svaté čtení zničil. Do však slíbil, že tak neučiní. To ho vybídla, aby“ se dříve čistě omyl, protože ie modlářem & jako takový „není číst. Svoje přání odůvodnila právě zmíněným veršem koránu, Že len čistí se smějí svatého čtení dotknouti. Úmar po krátkém váhání uposlechl a potom četl ono část lm— žího poselství, která právě byla v domě. Ješím obsahem bYl náhle tak zanicen & mocně uchvácen, že Se obrátil ve svém" smýšlení a ihned přijal islam. Tolik praví tradice; slouží však za důkaz, že již v šestém roce zjevení byl korán v rukopise.

Často bývá připomínán též Prorokfxv příkaz spolubojov— níkům, aby nehrali s sebou korán do nepřátelských zemí. ! toto nařízení dokazuje, že již v prvních dobách islamu byly pořizovány opisy koránu.

2. Veškerými zprávami je prokázáno, že korán byl písemně zachycen bezprostředně po zjevení jednotlivých částí a že tyto rukopisy kolovaly. Tim ale neisou vyčerpána opatření k za— chování a udržení jeho původní čistoty a obsahu. Jednotlivá zieveni byla též ihned učena nazpaměť, což platilo v islamn za velkou ctnost. Takový znatel. halls, byl stavěn naroveň lmamovi. Proto se Prorokovi druhové snažili naučiti se koránu nazpaměť. Korán býval přednášen denně při modlitbách; tento přednes musel býti vždy zcela přesný a správný, jako je tomu

V.

íeště dodnes(stane-11se, žeimam při modlitbě udělá chybu. musítatobýt 'ilmed ooravéuaběhem modlitby některým ze

Byla tu učiněna zmínka o tom, že korán se dělí na sedm

manasil. Ústní podání vypravuje, že toto rozdělení bylo provedeno takto: 1. manasil 3 sury, 2. manasíí 5 sur, 3. manasil 7 sur, 4. manasil 9 sur, 5. manasií Il sur, 6. manasíl 13 sur,

a 7. manasil zbylé smy. První sofa, zvaná Fatiha (úvod) není V

rámse též, že v tečné bitvě bylo zabito na 70 qurra t j.

' osob, jež znaly korán nazpaměť Sám Prorok měl slova koránu vždy pohotově. Bývalo _ seno zvykem, že přednáším! v půlnočních modlitbách dlouha:—

Surý, jako druhou, třetí a r.. aniž udělal jediné chyby nebo něco zapomněl. To působilo téměř zázračně, takže se o tom výšadřuie i sám korán: Naučíme tě a ty jej nezapomeneš. O uspořádání koránu máme zprávy z dějin. Text byl podroben řádné úpravě již za Abu Bekra a O&mana. Nasky— tuie se otázka: Byl-li korán za života Prorokova již zcela napsán a uměli-li jej mnozí dokonce nazpaměť, co jest míněno touto úpravou za kaliřů Abu Bekra a Osmana? Bylo již zde řečeno, že korán byl zjevem v době 23 roků. Jakmile bYla Prorokovš zjevena část koránu, dal pokyn písařům, kam tato část má býti zařaděoa a v tom směru potom i háfisové se: učilivzejevoním nazpaměť. Tak bylo možno íeštč za Prorokova života vytvořili rukopis, nikoliv ale uzavřenou knihu. Teprve Abu Boker vydal korán ve formě knihy. Tato práce byla provedena výborem písařů a háfistů, kteří obklopovali Proroka

za jeho "života. Opísy koránu tak vzniklého dal Osman rozšířití po ceíé zemi. Lehce lze dokázati, že nynější uspořádání ko— ránu je totéž tako za doby Pro;—okovy. Tradice podává některé události v několika obměnách. Tak se na př. vypravuje, že ten onen přednášející recitoval začátek určité sury až k naznačenému slovo, nebo jinde Se vypráví, že někdo přednášel 40 veršů téže sur-„v. Spočítáme-lí verše od začátku až k uvodenému slovo, zjistíme, že je jich právě 40, což dokazuje, že

do toho zahrnuta. Proto dle tohoto rozdělení začíná sedmý

manasil 50. sumu. Jiné podání Wádí, že ?. manasíl začíná surou Oaf, což je také 50. sura. Tedy i zde Se kryjí údaje obojí tradice.

Z uvedeného je zřejmo, že verše v Jednotlivých surách & sury samé byly uspořádány již za života Prorokova; toto uspořádání trvá dodnes. Byl tudíž korán sehrán i uspořádán v celém rozsahu 1 obsahu již před smrtí Proroka, nikoliv až za Abu Bokr-a nebo Osmana. Maulama Sadr na! Din.

K novému vydání. Po 39 letech vychází znovu původni první úplný český překlad koránu, jenž svého času způsobil značnou pozornost a rozruch mezi českým čtenářstvem, takže později byli jinde dvakráte vydán. Nově upravena předmluva a provedeny menší úpravy českého znění i knihy samé. Nemalou ochotu projevil při novém vydáni rais el Medžlís Moslimské náb0ženské obce v Praze, která tahala prvního českého vydání koránu použivá. Hojné vysvětlivky textu zvýší Snadnější porozumění du— chu celého díla.

uspořádání veršů zůstalo stejné. Ústní podání uvádí, že Prorok na př. předčítal 10 posledních veršů určité surv. Na jiném místě jsou uvedeny verše, které Prorok toho dne četl. A opět jinde vidíme při zjišťování, že údaíe souhlasí a že citované verše šsou skutečně oněmi desíti verši jmenované aury. Souhlasnost zpráv podaných různými slovy a různými osobami jest důkazem, že nejen uspořádání jednotlivých veršů zůstalo stelné, jak určil Prorok, nýbrž i že korán tako celek si zachoval

formu, clonou mu Prorokem. VI. VII.

Snímekwřířulníha iísřu nejsiaršího vycšání arabskěhe koránu. A. Hinkeimann, Hamburg 1694.

(Ve jménu Boha nešvýš mílosrdného! Korán, t. i. Elamský zákon Mohameda, syna Abdnšlahova)

Ě :=;

“

" ZAČÁTEK). Meckdi), :? sedmi verších.

awasu——

Ve imf-Snu Boha nejvýše milosrďněboňl

. cestou těch, kterým jsi byl milostšvf)

v

a

.

Siáva Bohu, Pánu světů, mižcsrdnému, slitevnému, Králi dne soudného. Tebe pokládáme za Boha a oc! Tebe žádáme pomocí. 5. Veď nás cestou přímou,

a ne těch, na něž se hněváš & kteří bloudí.

1) Tak nazvána jest sura proto, že jest začátkem, úvodem koránu. Má :ieště šiná žména: Sura chvály, díků, moálithy, sedm opako— vaných t, 3. veršů, pretože :je mohamedáni velmi často opakují. Jest totiž tata sura zároveň modliwon, inemu se mehamedáai modlí velmi často při veřejných & suukmmých pcbožnostech, jaka křesťané modlitím »Oáčenášx.

2) Před každou sumu jest udána místa, kde byla zževena. & to bud' Mekka nebo Medina.

3) Tato siova 5303 před každou 5825011 kromě deváté. Mehame— dání je pronášejí, káyž zabížeií něíaké zvíře, když začínají čísti amehs nějakou důležiteu práci, jako se křesťané žehnají křížem před prací.

3) Jimi se rozumějí proroci & věřící před Mohamedem, židé & křesťané, pokud se neuchýliiž od pravéha nábcženství; verš ?. vykládá se obyčejně také o židech (ma něž se hněvášx a jež ísi pctrestalh druhá část (»kteřž blaudía) vztahuje se na křesťany Někteří však spos— jují verš 7. s 6., žakoby v 7, verši bylo negativně vyšádřenc,co že ře-

čeno ve verši 5.. takže jest smysl mk: »Veď... cestou těch,kterýmjsš

5. Tito se dávají správně vésti a dobře se jim povede.

6. Věru, pro ty, kteří nevěří, lest stejné, budeš—li je napomínati nebo nebudeš oapominati: neuvěří. ?. Započetil Bůh ieiich srdce, na ieiich uších a očích dest pokrývka a čeká ie těžký ta'est. 8. A někteří lidé říkají: »Věříme v Boha a v poslední den:

* »- avšak (opravdu) nevěří. Mecka' a Medínská, o 287 vetších.

Ve imám: Boha nejvýše milost-dneška! I. A. L. M:)

2. Tato kniha, v níž není pochybnosti, jest správným vo— dítkem pro bohabojné,

9. Chtěží oklamati Boha a ty, kteří uvěřili, avšak klamou \ jen sami sebe a nevědí toho. 10. V ieiich srdcích šest nemoc; a Bůh Jest zvětšil ieíich nemoc i čeká je bolesti plný trest, protože Ihali.

11. Řekne-li se jim: »Nepůsobte zkázy na zemi; odvětí: »Vždyf my si počínáme správně..: 12. Zda (však neásou původci zkázy? Ale oni o tom nevědí.

3. kteří věří ve skryté věc?) a konají modlitbu a udíleii almužnu z toho, co jsme ším dali k výživě

*

4. a věří v to, co bylo tobě zjeveno i co bylo před tebou zieveoo & chovaji pevnou víru v život na onom světě.

*) Viz úvod. , 3) neboli tajemstvi & těmi se rozumí vše, co je od člověka buď hostem nebo časem tak vzdáleno, že toho viděti nemůže, na příklad: tal, peklo, zmrtvýchvstání. ") Tak nazvána iest tato sum proto, že v ní ve verši 67. a násl. se: děie zmínka o krávě jalovici. kterou měli Israelšti zabiti, aby se * očistili, když nalezli ve svém kraji zabitého člověka a neznali waha.

V.! km Moížíšova, kop. 21., v. 6—9: »l přijdou starší města toho k zabitému a umyji roce své nad ialovicí, kteráž \; údoli zabita jest, a řeknou: Ruce naše nevylily krve této, aniž to oči naše viděly. Milostív buď lidu israelskému, jejž isi vykoupil, Hospodine, & nepřičítoj krve nevinné lidu ismelskému. l odňata bude od nich vina krve: ty

pak budeš číst od krve nevinného, kteráž vylita jest, když učinšš, co přikázal Hospodin.: V koránu se neudává příčina, proč měli israelšti ialovici obětovali.

Něco zcela iiného než šest ve Starém zákoně vypraije o této krávě mohamedánský autor: By! mezi Israelity muž řádný, který měl syna a tele. iež pustil do lesa a svěřil do Bohu, dokud by nevyrostl jeho syn. Brzy potom zemřel. Dorasil syn jeho a také tele vyrostlo v krávo. která se nedala od nikoho chytiti. A tu oznámila matka 5%

_ neví. že otec jeho pustil do 1333 toto. které jistě už vyrostlo v krávu. Syn přivedl krávu, která se od něho dala chytiti, domů a potomkdyž na ně doléhala chudoba. odvedl lil z rozkazu matčina na trh na prodej. Tu poslal Bůh anděla. který nabízel nm šest peněz za krávo 3 podmínkou, aby se o tom matce nezmiňoval. Ale on nechtěl, protože mu

matka řekla, aby krávu prodal za tři peníze, ale ne bez deii porady. Syn se tedy vrátil domů & morali! se s matkou, která řekla. že le , s tím srozuměna. Vrátiv se na trh. nalezl téhož kopce. který mu nyní

podával dvakrát více s podmínkou! aby ničeho o tom mtce neříkal. On však nechtělo tak učiniti, opět odešel domů a oznámil to matce. Uslyševši to řekla: »Synu, to jest nějaký anděl; pom-os ho. aby ti řekl, co se má státi s krávou.: Anděl pak řekl iinochovi: »Co neidřive

' nasune mezi syny israelskými případ. pro který od tebe krávu koupí za takové množství zlata, kolik se veide do ieši kůže,: Po něíakém čase byl zabit jeden bohatý israelita, jménem Hammšel. Vrah jeho

donesl mrtvé tělo na. jiné místo. Příbuzní zabitého mřišli k Mojžíšovi * a přivedli s sebou domnělé vrahy. kteří však popřeli všechno a učinili nejasným. Tu Bůh poručil. aby kráva takových a takových vlastností (verš 67. a následující) byla zabita. Předepsané vlastnosti měla kráva onoho sirotka. od něhož ji příbuzní koupili za takové množství zlata. kolik se vešlo do její kůže. Obětovali iš a části šeii dotkli se mrtvoly; zabitý ihned obživl. povstal a řekl, kdo ho usmrtil. Noto hned zase

padl a byl mrtvý.

, 13. "Akdyž se jím řekne: »Věřte, jako věří Iidéa „.. odvětí:

_ „Máme “věřiti, jako věří pošetiiciF<< Zda však sami nejsou po— _ šetilcí? Ale nevědí o tom.

24. A neučiníte-li (tak) — a také neučíníte »»— boíte se ohně, :;ehož hořící látkou ásou lidé a kameny? —-— (a jenž) při—praven jest pro nevěrce.

14. A setkají—li se s věřícími, řeknou: »Uvěřili Jemen:

* Jsou—li však samotní u svých ďáblď), říkají: »Jsme s vámi a tím se vysmívá-mea

15. Bůh se »jim vyoměje a dále do povede v jejich neposlušnosti a budou zaslepeni.

16. To jsou ti, kteří si vyměnili (v koupi) blud za správné vedení; a jejich obchod nepřinesl užitku a nedali se správně vésti.

25. A zvěstui radostnou zprávu těm, kteří věří a konají

modšithy, že pro ně jsou zahrady, pod nimiž tekou řeky. Kdy— koli budou požívati některého plodu jako denního chleba, řeknou: »Tímto šsrne se živili dříve“ _- a dostávati budou') podobně. Budou tam míti také čisté manželky a budou tam věčně.

26. Hle, Bůh se neostýchá užíti &: podobenství třeba jen

komora anebo něčeho, co jest menšího významů). Co se vě17. Podobají se tomu, jenž si rozdělal oheň, a když osvítil, co byte kolem něho, odejme Bůh jejíctf) světlo a zůstaví je ve tmě, takže nevidí. 18. Jsou hluší, němž, slepí & sami se neobrátí, 19. Anebo („jsou tako ti, k nimž) přžbtižuíe se deštový mrak, přinášeie s sebou tmu, hrom a blesk; dávají prsty do uší svých před rachotcm hromu, ze strachu před smrtí.Bůh však ví 0 nevěrcích.

20. Nechybí mnoho, aby blesk jilm odňal zrak. Kdykoli dest kolem nich světlo, chodí v něm, a když tma na ně padne, » stoíí. Kdyby Bůh chtěl, vzal by áim sluch & zrak, nebot Bůh má moc nad každou věcí. 21. 0 lidé“), ctěte svého pána, který stvořil vás a ty, kteří

byli před vámi! Snad budete se báti (toho), 22. který pro vás učinil zemi podlahou a nebo střechou a spustí! s nebo vodu, jeiíž pomocí dává růsti plodům k vaší

výživě. A nestavte Bohu na roveň podobných (jiných bohů), nehet víte (že jest Jenom jeden Bůh). 23. Máte-Ii pochybnost o něčem z toho,_ co ieme zjevili svému služebníka, přineste nějakou suru, jako aisou jeho a za- * volejte svědky své kromě Boha, mluvíte—ti pravdu. ') o svých učitelů. Židé totiž, když byli s Mohamedem nebo mohamedány', říkali, že věří v Mohameda, ale když byli se svými rabíny samotní, vyprávěli Jim o své přetvářee,

*) Změna: čísla v koránu jest častá; tím chce Mohamed napá— * dobití sloh proroků; také se nemůže vztahovati slovo »šežicha na nevěrce, o nichž je v předcházejícím řeč.

8) Takto Mohamed oslovuie své spoluobčany mecké.

řících týká, budou věděti, že šest to pravda od šeóich pána; nevěrci však řeknou: »Co chce Bůh tímto podobenstvímh Chce jím mnohé nechati zblouditi a mnohé správnou cestou vésti, Avšak nenechá jím zhlouditi jen bezbožně. 27. Kteří ruší Smlouvu Boží, ijak byla smluvena a roztrhávají to, co dle rozkazu Božího má býti spojeno, & působí zkázu na zemi. tí zahynou.

28. Jak můžete nevěřiti v Boha? Vždyť jste byti mrtví“) a oživil vás, potom z jeho vůle zemřete a pak i k životu vás povolá, potom se vrátíte k němu.

29. On to šest, Jenž vám stvořil vše na zemi, potom obrátil zřetel k nebi a utvořil z něho sedmero nebes, a v každé věci , šest znalý. 30. Když tvůj pán řekl andělům: »Ustanovím zástupce*) na zemix „„ pravili: »Chceš ustanovit; na ní toho, kdo bezhožně na ní jedná & prolévá krev? My však oslovujeme tě chválou a voláme tobě: »Svatýlx Odpověděl: »Já vím, co vy nevíte.<< “ 31. A naučil Adama Jménům všech věcí. Potom předvedl že před anděly a řekl: »Povězte mi jména těchto, mluvíte-li pravdou 1) Těmi-to kameny rozumi Dželál bůžky z kamene, a zároveň se ' tím naznačuje, tak prudký jest žár pekelného ohně, nebot hořící látkou místo dřív! lest kamení,

*) ovoce podobné tomu, které jedli na zemi. “) Tato steve byla zjevena, když mvěrci vytýkali koránu, že se v něm mluví o tak bezvýznamných věcech, jako o pavouclch, včelách & o.

') t. &. před narozením. “) Adama.

„;;—m

32.70dvětili: »Siáva budiž tobě, neznáme jiného, než čemu

“isívnás'naučil, nebo! víš (vše) a tsi moudrý.. .

33. Řekl: »Adame, Dověz jim jejich jména! : A deŽ jim

nevěděl jména iešich, pravil: »Neřeki jsem vám. že znám ta— . — iemství nebes a země a vím. co činíte zjevně a co taině'ň:

43. Konejtď) modlitbu a dávejte almužnu') a uklánějte') se s těmi, kteří se ukláněií! 44. Budete vybízeti lidi ke zbožnosti & zapomínati budete na své duše? Čtete knihu a nerozumíte? 45„ A proste o pomoc v trpělivosti a modlitbě, nebot tato

(modlitba) jest těžká, jenom ne pro pokorné, *

34. A když jsme řekli andělům: »Klaňte se Adamova po—

46. kteří věří, že se setkají se svým pánem & vrátí se

klonili se všichni až na ďábla, který se zdráhal, protože byl k němu.

pyšný a nevěrou.

35. A řekli jsme: »Adame, ty a tvoje manželka bydlete v ráji a jezte z něho hojně, kde si budete přáti, ale nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste nebyli bezbožni.<<

36. A pád obou a vyhnání z něho zavinil satan a vypudil

je z toho, v čem byli. A řekli jsme: »Odeiděte & jedendruhému ' budete nepřítelem, a na zemi bude vaše bydiiště & do určité doby užívati ji budete“

*

37. A naučit se Adam od svého pána slovům (kajícím) & _ odpustil mu, neboť odpouští a jest mílosrdný.

38. Řekli jsme: »Odejděte z něho všichni! Dostane se vám ode mne správného vedení A kdo bude následovati mého správného vedení, na ty nepřijde bázeň a nebudou zarmouceni. 39. A kteří neuvěří & za lež budou prohiašovati naše

' znamenít), budou přebývati v ohni pekelném a budou v něm věčně.“ 40. Synové israelšti, vzpomeňte si na mou přízeň, kterou šsem vám prokazoval & zachovávejte mou úmluvu a já zachovám vaši úmluvu a mne, mne se bojte!

41. A věřte »v to, co jsem? zjevil na potvrzení toho, co 1 máte u sebe a at nejste prvními, kdo v to nevěří. A za má znameni nevyměňujte věci malé ceny a mne se hodte! 42. A neoblékeite pravdy v roucho nepravdy a neskrý- ,

vejte pravdy, znáte-li (ii)! 1) Shawem uznramenia rozumí se v koránu Písmo, někdy verše koránu, jindy zase zázraky.

9) Totiž korán, který Bůh zjevil, aby rpotvrdil, co obsaženo v knihách Mojžíšových. jež měli židé u sebe.

47. Synové israeiští, buďte pamětlivi mé přízně, kterou jsem vám prokázal & že jsem vás povýšil nad celý svět.

48. Boite se dne, (kdy) neupokojí jedna duše druhé a ne— přijme se od ní přímluva a nevezme se od ní výkupné & ne— naleznou pomoci. 49. (Vzpomeňte) když jsme vás vysvobodiši od lidí faraonových; trápili vás krutým trestem, zabíjeli vaše syny a

na živu nechávali vaše ženy; v tom (byla) veiiká zkouška od vašeho pána. 50. Když jsme rozdělili k vůli vám moře a zachránili jsme vás a lidi faraonovy jsme utopili před očima vašima. Si. A když jsme uzavřeli smlouvu s Mojžíšem na čtyřicet \ noci, potom učinili jste si tele po něm (v jeho nepřítomnosti)

a zhřešili jste. 52. Potom jsme vám to odpustiii, abyste byli vděčni.

53. A když jsme dali Mojžíšovi knihu a rozlišením abyste . byli správně vedení. 54. A když řekl Mojžíš svému lidu: »Lide můj, zhřešili iste, učinivše si tele. Ale obraťte se ka-jicně ke svému stvořiteii

& pobijte se“), to bude lepší pro vás u stvořitele vašeho & odpustí vám, nebot jest milostivý a milosrdný.a *) Toto napomenutí vvskytá se v koránu často; vždyť modlitba jest jedna z oněch pěti věcí. na nichž jest islam založen. Těchto pět ' základních věcí, jež tvoři islam, šest: 1. Vyznání, že není Boha kromě

Boha a že Mohamed jest jeho prorok. 2, Vykonávání modlitby. 3. Udílení almužny. 4. Pont do Mekky. 5. Půst v měsíci ramadán.

2) V originále slovo zakát (očista), jest terminus technický pro almužnu v isiamu zákonem stanovermu, od níž se liší dobrovoiná almužnu »sadakaa.

3) t. i. při modlitbě. která se vykonává pětkrát za den. *) t. i. knihu, která rozlišuje mezi dobrým a špatným, korán; v originále slovo řurkán, (. i. rozhodnuti, rozlišení. 5) t. i. nevinný vinného.

_

, „Sgšl, A,;kdyžgqjsge řekli: »Mojžíši, neuvěříme ží, dokud ne—

_

Gnatříme Boha jasně,“ potrestal vás rachot bromu & vi děli iste

;!

63. A vzpomeň si, když jsme přííali' vaší úmluvu & vy-

%

zdvibli ísme nad vámi horu Sinaj (řkouce): »Držte se pevně

'(šcoxse vámi stalo). _

56 Potom vzkřísílí jsme vás po smrti vaší, abys te byli

—_fvděční.

na sebe pozor,“

_'

6-4. tu jste se potom odvrátili a kdyby nebylo milostí boží & milosrdenství nad vámi, jistě byste byli zahynuli.

57. A zastínilí jsme vás mraky a seslali jsme vám manu

_ a křepelky (řkouce): »Jezte z dobrých) věcí, kt eré jsme vám „.

toho, co jsme vám dali & buďte toho pamětlivi, abyste dávali

dali za pokrm.<< A nenbíížilí nám, nýbrž ublí žílí sami sobě.

„58' A když ísme řekli; »Vejděte do tohoto městal ) a žezte Ž nebo hojeně, jak chcete & vcházeííce do brány, hlašte se &

nkeíte: ,Odpuštěsníg) (chceme od vás).* Odpu stíme vám vaše , hříchy a obohatíme, kteří (dobře činí.“ „ ., 59. A bezbožní zaměnili slovo to za jiné , které jim nebi/lo ; receno. A seslaíž Jsme na bezbožné s nebo trest boží, protože zhřešili. 60. A když prosil Mojžíš o nápoj pro svůj li d, řekli jsme; \\ »Uhoď svou holí do skályla A vymklo z ní dvanáct pramenů.

A všichni lidé znalí své místo k pití. (Řekli js me jim): »Jezte & pote :: toho, co vám dal Bůžh, k výživě & nečíňte zlého & zkázy na zemi!“ „ 61. A když jsi—e řekli: »Moížíší, při je dnom) pokrmu ne— zustaneme, Pros za nás svého pána, aby dal nám vyrůsti to [ co země přináší: její zeleninu, okurky, če snek, čočku & cibuli; —— pravil: »Cbcete snad vyměnili to, co je lepší, za to, co Je ' horší? Odeíděte do Egypta, tam bude pro vás, co žádáteía A dolehla na ně hanba & chudoba & uvalili na sebe hněv boží; *! to proto, že nevěřili ve znamení boží a prot i právu usmrcovalí \ proroky & protože byli neposlušní & hřešíli,

62. Opravdu, kteřía) uvěřili, židé, křesťané & sabeíštťl kdokoli (z nich) uvěří v Boha a v poslední soud a bude řád: bým člověkem? ti budou míti odměnu u s vého pána & nepotká

* Mch strach ani zármutek. „__—___

;) Do Jericha & jiných měst kananejských. .. ') Dle koránu “poručil Bůh Hebreíům, aby vcházejíce do Jericha & mych měst, íDl'OSŠlÍ obyvatele íeíicb o mír a odpuštění; zcela opačně však zní rpříkaz v bibli (IV. lm. Mojžíšova, hl. 33 a V. lm. hl 7) 3) t. .j. Mohamedáni. ' . . *) ;Bylí obyvatelé jihozápadmí Arabia; v ko ránu se uvádějí mezi

věřícím: vedle židů a křesťanů i sabeíš tí, zvaní „křesťané Janovic, protože kladli největší váhu na křest sv . Ja . „na . Zax?rh o ' ' ' a proto také Abrahama, íenž byl obřezá n. \ah obřlzku

65. A znáte šiž ty, kteří znesvětžli sobotuů; & řekli ísme jím: »Proměňte se v opice, jsouce vyvržení (ze společností lidském

66. A učinili „jsme šeíich trest výstražným příkladem těm, \ kteří byli současně s nimi i po nich & napomenutím pro bohabujné. 67. A když řekl Mojžíš lidu svému: »Hle Bůh vám při— kazuje, abyste obětovali? krávu,“ pravili: »thoš si z nás činiti oosměchb: On však řekl: »Chraň mě Bůh, abych byl takovým pošetilcem.<< 68. Pravilí: »Pros za nás svého pána, aby nám oznámil,

jaká má býtí.<< Odpověděl: »Hle, toto praví (Bůh): ,Kráva ona nemá býti ani stará ani mladá, nýbrž prostředního stáří mezi ním?. Učiňte, co se vám poroučíla 69. Pravíli: »Pros za nás svého pána, aby nám oznámil,

, jaká má býti její barvaa Řekl: »Hle (Bůh) praví: Kráva ona má býti žlutá íako žluč, aby sytě žlutá její barva obveselila

očí dívajících se (na ní).“ 70. Řekli: »Pros za nás svého pána, aby nám oznámil (Ještě jasněji), íaká má býti; neboť krávy u nás jsou si podobné _ & bude-lí Bůh chtítí, jistě budeme správně vedení.“

71. Řekl: »I'íle praví (Bůh): Kráva ena nesmí býti íhu podrobená, která by orala zemí nebo zavlažovala pole, neporušené & beze vší skvrnqu Pravili: »Nyní jsi přišel s pravdou“ a obětovali ji a málem by toho byli neučinili. 72. Jestliže áste někoho usmrtili & přete se o něho, Bůh vyjeví, co iste skrývali. 1) Byli to orý lsraelité, kteří za času Úavžda bydleli & moře Rudého ve městě Alle. Protože znesvěcovalž sobotu rybolovem, David íim zlořečil & Bůh je proměnil v opice. V tomto stavu zůstali tři dny, „načež poslal Bůh silný vítr na ně a smetl ie do moře.

*) Srv. IV, kn. Mojžíš. hl. 29; tam jest řeč iaké o k-rávě, která ihu podrobena nebyla a na níž skvrny žádné není; tu měl : rozkazu

božího Eleazar obětovati & žejího .popele měli užívatikočištění ti, kteří se znečistili dotekem mrtvoly. Srv. poznámku 3. na stránce 4, Sura II.

10 ll

, “

_r-V-„vy»373_933333153133„Ubi-idiot) jej (zabitého) částí její (krá:fvy_,egbě_tované)is Tak Bůh vzkřisi mrtvě & ukazuje vám své

zázraky, abyste byli rozumní. , 74h Potom zatvrdila se srdce vaše po tomto (zázraku) ,_ a'“ byla jako kameny anebo ještě tvrdší; nebot z některého _ z kamenů vytékaly řeky, z Jiného, který se trhal, vycházela voda a jiný padl ze strachu před Bohem. Ale Bůh do bře 8 všímá toho, co konáte. '

75% Čt si přejete, aby vám?) věřiii? Část jich slyšela Již slovo boží; potom však je překruoovali, když je poch opili &

sami (to) věděli.

81. Ovšem bude se jich dotýkati věčně (pekelný oheň). Kdo se dopustí zlého a obklopí jež hřích teho (& v něm zemřít): „ ti dostanou se do pokelného ohně & zůstanou tam věčně. ' 82. Kteří však uvěří & budou konati dobré: ti dostanou se do rádo a zůstanou v něm věčně. 83. A když jsme přijali úmluvu israelských synů (a řekli

israel: »Nebudete uctívati jen Boha a všecko dobré (čtěte) rodičům, příbuzným, sirotkům & chudým & mluvte lidem, co jest dobré a konejte modlitbu & dávejte almužnum tu ejste se odvrátili kromě několika z vás a opomenuli jste to.

) 76. A když se setkají s těmi, kteří uvěřili, říkají: »Věřímsa A když jsou sami jedni u druhých, říkají: »Budete ji m vypravovati, co vám zjevil Bůh, aby se s vámi o to přeli

84. A když jsme přijeli vaši úmluvu, že nebudete prolévati * své krve a nebudete se vespolek vyháněti ze svých příbytků, vy jste to potvrdili a byli áste svědky.

u vašeho pánaíň: Či nechápete (mm)? 77. Anebo nevědí, že Bůh ví, co skrývají a činí zjevně?

85. Potom však právě vy jste se pobíieli vespolek & vy— háněli jiné z jejich příbytků & pomáhali jste si proti nim ve

78. Jsou menil) ními nevědomci, kteří neznají knihy, le da

hříchu a v nepřátelství. Když přijdou k vám zajatci? vvkupte je a. jest vám zakázáno vyháněti je (od svého domu). Věříte

takovou, která jest dle jejich přání. A „ten se domnívají% 79. A běda těm, kteří spisují knihu svýma rukama a poto m

tedy v iednu část knihy a ve druhou část nevěříte?) Kdo tak

říkajíb: »Tahle jest od Boha,“ aby si vyměnili za ni věc malé

činiti bude z vás, toho odplatou na tomto světě bude jen hanba a v den vzkříšení budou svržení do nejtěžšího trestu. A Bůh * dobře si všímá toho, co konáte.

ceny. Běda jim pro to, co roce jejich napsaly, běda jim pro to, čeho si získávají.

80. Říkají: »Nebude se nás dotýkati oheň pekelný, leda jen určitý počet dní“)v. Odpověz: »Či učinili jste s Bohem nějakou smlouvu? A Bůh své smlouvy nemění. Anebo ří káte o Bohu? čeho HBVÍÍ€?-x 1) Srv. poznámku 3. sury IL

“) t. j. židé, které Mohamed zde a na jiných místech obviňuje? že překruoovali slovo boží v Písmě, zvláště tam, kde Bůh předpovídal o Mohamedovi. “) t. i. někteří židé znají pismo sv. jen takové, které je poru šeno \; proroctví o Mohamedovi za které jest dle iejich přání.

86. To jsou ti, kteří si vyměnili pozemský život za život „ na onom světě. A neulehčí se proto dejich trest & nenaleznou žádné pomoci. 87. A dali šsme Mojžíšovi knihu a poslali jsme po něm

posly a dali jsme Ježíšovi, synu Mariina, (moc činiti) zjevná zázraky a posílili jsme ho Duchem svatými'x Zda ted?, kdykoli přijde k vám posel s tím, čeho si nepřejete, budete si pyšně počinati, některé ze lži vinice, jiné zabíjeiícoň

88. Řekli (židé): »Srdce naše jsou neobřezanásk. Avšak Bůh jím zlořečil pro jejich nevěru i málo je těch, kteří věří.

“) že jeiích písmo sv. jest pravé. a nemají žádného důka zu. “) t, j. židé, kteří prý porušili Ionihy Mojžíšovy, zvlášt ě to místa, kde bylo psáno o Mohamedovi. A takove porušené knihy vy dávali za prave. říkajíce, že jsou to knihy od Boha.

“) Žádný, i sebe větši hříšník, kromě Dathaoa,Abirona & atheistů, kteří se budou trápiti věčně, nebude v pekle déle než jeden rok; takové jest všeobeoné přesvědčeni rabínů, ejak ukázal Ba rtolocci ve své »Bibliotheca Magna Rabbínicaa. „Mai-moci str. 39. Relat. in Sur. il.

*) Mohamed předpokládaje. že v knihách St, zákona poručil Bůh židům, aby vykupovali zajatce a nařídil, aby je nevyháněli z příbytků židů. ptá se jich: »Jak můžete věřiti knize, kde se vám poroučí vy\ kupování zajatců a zakazuje se vyháněni z příbytků, když dle toho neiednáte? To tedy Věříte jen části té knilnr a jiné části nevěřitel—x

') Duch svatý jest archanděl Gabriel (Dželáli. 1.) t. j. nemohou pochopiti toho, co mluvíš.

13

ĚQAdeŽsenm dostalo knihy? od Boha, jež potvrzuje

aby žil tisíc let, avšak (někdo) neoddálí ho od trestu tím, že:

to„cplmaýu sebe „„ a před tím) prosili () pomoc proti tém!

by mu byl dlouhý život popřán. A Bůh se dívá, co konáíl. 972 Řekni: »Kdo bude nepřítelem Gabrielovým (nechť za— hyne). neboť tento seslal jší (korán) se svolením božím do

_*kfoříf—ncuvěť— když se jim dostalo toho, co poznali, ne— ; uvěřili tomu, Avšak kletba boží (spočívá) na nevěrcích. *

' 90; Jak špatné jest to, zač prodali své duše, takže nevěří v to, co Bůh zJevil, pro závist, "že své milosti zjev uje tom“

“ze svých služebníků, kterému chce. Hněv na hněv uvalili na

sebe a pro nevěrce (les; připraven) zahanbujíc í trest. 91. Řekne—li se jim (žídům): »Věřte v to, co Bůh zjevil“ »» odvětí : »Věřímo v to, co nám?) bylo zlevema & nevěří

tomu, co nohama) (bylo zleveno), ačkoliv je to pravda 1m" tvrzuáící, co u sebe mají. Řekni: »Proč jste tedy zabíjeli pig“ roky boží dříve, lestllže jste byli věřící? 92. Mojžíš přišel k vám se zjevnýml zá zraky; potom jšte si učinili tele & břešilí jstev.

srdce tvého, na potvrzení toho, co bylo před ním (zjeveno) \ a jako správné vedení & radosmou zprávu věřícím. 98. Kdo bude nepřítelem Boh-a, šeho andělů, jeho poslů,

Gabriela a Michaela (tomu bude také Bůh nepřítelem), nebol Bůh Je nepřítelem nevěrců.

99. A seslali jsme ti šasná znamení?) a nebudou šich po— pírati jen hříšníci.

100. Či kdykoli uzavrou smlouvu (s Bohem, že uvěří v Mohameda a nebudou proti němu podporovatl nevěrců),

' část jich ji odhodí? Zajisté, (neboť) většina jich nevěří. lili. A kávž přišel k nim 1303519) od Boha, aby potvrdil to, co měli u sebe, část těch, šlmž se dostalo knihy, za sebe

93. A když jsme přidali vaši úmluvu & vyzdvih li jsme nim vámi horu Sinaj (&'-kousek »Přijměte, co jsm e vám dali, & po“

hodila knihu boží, jakoby nevěděli (že to jest kniha oci Boha).

ným úmyslem (to zachovávali) & S—lFŠÍEv : —— pravili: »SŽYŠIBH

202. A následovali to, co vymysleli ďáblové proti krá—

jsme & neposlechli jsme.<< A vpilí') do srdcí svých láslíu

_ lovství Šalamounovu“).A nebyl Šalamoun nevěrec,ale ďáblové

k teleti pro svou nevěru. Řekni: »Jak špatné jest, co poroučí

: byli nevěrci, učíce lidi kouzelnlctví & tomu, co bylo sesláno

vam víra vaše, jste—ll VěříCfa)m ?4. Řekni: »Máto—li příbytek poslední u Boha oddělezlý

_ dvěma andělům v Babyloně, Harutovi a Marutovi“). A ne-

* od lidí, přeáte si smrtí, jste—li bravdomluvní .<<

* _ 95. Ale nebudou si jí ořáti nikdy pro to, co dř íve vykonalY lesich ruce. A Bůh zná bezbožně.

96. A jistě sbleďáš je šako lidi nejvíce žádo stivé tohot“ sveta, Baště více než pohany. Leckter ý z nich si bude přáli „...—__ _“

, *? t. j. koránu, ktorý potvrzuje to. co u se be malí židé, totiž msmo svaté.

2) totiž Písmo Starého zákona, *) i. j. korán, který byl zjevem po Písmě & který měl potvrdili lo, co u sebe měli židé, totiž Písmo.

*) 2.1(11. áMojž. kap. 32: »A uchoplv tele, kteréž byli uč in il i, sp ál íH & zetřel le Haim-ach, který vsypal do vody a dal pítl synům lsraelským.:

“) Smysl dest: Jako předkové vaši starozákonní by li nevěřícl" protože se klaněli zlatému teleti & vím v Písmo

sv. přece nikde tall? nepřikazuje, tak také ani vy nevěřilo, ač o sobě tvrdím, že věřili: knihám Mošžíšovým, protože zavrhuiete Mohameda a přece ví-rč * v Písmo svaté nepomučí, aby žalm lh ář byl zavtžon.

učili (tito andělové) nikoho, dokud neřekli: »My Opravdu šsme

pokušení. Pročež (stí-ez se), abys nebyl nevěřící (nauče se i) t. j. verše koránu, v originále slovo aját, které může zname— nati zázrak nebo verše koránu.

9) Mohamed, aby netvrdil to. co u sebe měli židé, totiž Starý zákon.

“) Šalamoun, jak vypravuje ve svých legendách 'l'baalabi,zvláště tam, kde se popisuše lebo setkání s Bžlkis, královnou ze Sáby, měl moc i nad vělry & zvířaty. Dle vykladačfz koránu měl tu moc Šalamoon proto, že démonové kouzelnické knihy uschovali pod ieho trám A když Šalamoon zemřel. ukázali lidem knihy, které byly pod trů—

nem, obsahující bezbožné věci a tím pokládán byl Šalamoun za nevěrco clo té doby, dokud Bůh ústy Mohamedovými v koránu neřekl: .

»Šalamoun nebyl nevěrew. *) Kéo byli Hall-ut a Marat, nestejně soudí vykladačí koránu, ' šak poznamenává Dželál: »Pravil ibn Abbas: Byli to dva kouzelníci, kteří učili umění kouzolnickémo; & praví se, že to byli dva andělé,

kteří byli posláni od Boha, aby učili lidi tomu (umění) a zkoušeli lea. V Babyloně prý budou až do konce světa za trest, že na zemi vzplanuli láskou k ženě.

110. Konejte modlitbu a dávežte almužnu a cokoli dobrého vyhonáte pro duše své, naleznete u Boha; neboť Bůh se dívá, co konáte.

od, nág—kpgzegnich)g_ A učili se od nich věci, kterými by i“podpo;ovali roztržku mezi mužem a ženou. Avšak nikom“

, yggmohiiífímoškoditi, ieč se svolením božím, a učili se (vidě) tomu,—zoo by g'ím uškodilo, ne však orospěío. A věděti přece

_

111. A řekli*): »Do ráje vejdou jen židé a křesťané.“ To však jest (jen) jejich přání. Řekni: „Podejte sem svůš důkaz (toho), miuvíte-íi pravdu!“

(židé), že jistě ten, kdo si koupí toto (zíedná ono umění kou— “ zednické), nebude míti podílu na onom světě. A zaíisté špatné jest, zač prodali své duše. Kdyby byli věděti (co je za to

112. Naopak (i diní do ráje vejdou). Kdo se zcela odevzdá *

čeká, nebyli by toho učinili).

; Bohu a činí, co je správné, bude míti odměnu svou a Boha

103. Kdyby uvěřili a báli se Boha, jistě odměna u ewa

' a nepotká jich strach ani zármutek.

by byla lepší (než šest cena věcí pozemských, za kterou duše

své prodali). Kdyby to věděli histě by uvěřili).

„

“

(svého náboženství).“ A křesťané říka—jí: »Zidé nemaší žádného základu.“ A přece sami čtou knihu. Tak, právě tak mluví ti,

104. Vy, kteří jste uvěřili, neříkejte (Mohamedovi): Romů: nýbrž říkejte: Unzumai) & slyšte (co vám netouží). Nověme však (čeká) bolesti plný trest.

kteří nezoaší (pravého náboženství). A Bůh rozsoudí mezi nimi v den vzkříšení, oč se přeši.

105. Kteří z vyznavačů knihy nevěří, a také pohané ner;adí

114. Kdo dest větší hříšník než ten, kdo zabraňuje vstupu do mocššiteben božích, aby se tam nevzpominalo jeho iména * & hledí je zpusto—šiti? Tito nemohou vstoupiti do nich leda jen s bázní.

Vidí, aby Vám bYIo od pána vašeho sesláno něco dobrém. A Bů—h zvláště prokáže milosrdenství, komu bude chtíti, nehet jest bohatý velikou milostí.

106. Jestliže nějaký Verš zrušíme anebo uvedeme v 153"

115. Na tomto světě je čeká hanba & na onom světě přísný *

pomenutí, přineseme (ii-ný) lepší onoho anebo stejný. Či nevíš:

trest. 116. A Boha jest východ i západ a kamkoli se obrátíte „ (při své modlitbě), tam šest tvář boží; nebo! Bůh obšírná &

že Bůh má moc nad každou věcí?

_

107. Či nevíš, že Bohu náleží viáda nad nebem a zemí

_ a že kromě Boha nemáte ochránce ani pomocníka?

:

— ví vše.

117. Říkají: »Bfrh zpiodil dítky').< Nad to jest co po.

108. Chcete snad se dotazovati svého posla tak, šako BY!

výšon, naopak jeho jest všecko na nebi i na zemi, a všechno ho poslouchá. ' 118. Stvořitet nebe a země, když něco ustanoví a řekne: »Staň sele, stane se.

' Mojžíš dříve tázán? Kdo zamění! nevěru za pravou víru, ten jistě zbloudil od správné cesty.

109. Přáli si mnozí z vyznavačů písemn aby vás, když jste iíž uvěřili, učinili oevěrci' ze závisti (pocházešící) :; cluš'e jejich, Jakmile jim byla zjevena pravda. Ale odpouštějte a promíjejte, dokud Bůh nedá svého rozkazuď) nebot Bůh MNĚ moc nad každou věcí. 1) Obě slova mina i unzorna znamenají: »Pohteď na nás:. Prbč

však Mohamed nechtěl býti pozdravován slovem mino, vysvětidje Dželál: Pozdravovali jež (Mohameda) tímto slovem mina , které v hebrejském jazyku znamená potopu; posměšně osIavovali tí m sin"

vem židé Mohameda; proto jim užívání toho slova zakázal a Chia býti pozdravován druhým slovem :Unzurnahx

*) t. i. bible, tak nazývaa'í se židé & křesťané. 9) k válce nebo boží.

113. A říkají židé: »Křesfané nemají žádného základu

'

119. A říkaií ti, kteří neznají (knih PiS—ma): »Nebude-li

j Bůh k; nám mluviti a neukážeš—Ií nám znamení, (neuvěříme).c

, Tak, právě tak mluvili ti, kteří byli před nimi. Podobadí se sobě i jejich srdce. Ukázali jsme již zázraky Edem, kteří pevně věří. ; 120. Poslali jsme tě s pravdou jako posle radosti & varo— » vatele a nebudeš voián k odpovědnosti za ty, kteří se dosta—

; nou do pekla. 1) Vyznavači písem. *) To jest míněno nejen o křesťaneeh & židech —— tito prý po— kládali Esdráše za syna Božího —-- nýbrž i :; pohanských Arabech, kteří myslilí, že andělé isou dcery Boží.

17

121. Ag.—,nebudoms'tobou spoko—šenž židé ani křesťané, ŠOkodgn'obudeš'nástedovatž Jejich náboženského vyznání. Řekni: ; olistěijestiiže Bůh vede, vede (správném Avšak budeš—li ná— _ ',

Sledovati jejich přání, když se ti dostalo již vědomosti, no— budeš míti proti Bohu žádného ochránce ani pomocníka 122. Ti, kterým jsme dali líní—hui) a čtou ji tako četbu (svou) obsahující pravdu, ti uvěří v ni, a kdo neuvěří v ni! ti zahynou. 123. Synové israelští, buďte pamčtlivi mé dobrotivostž, Kte— rou jsem vám prokázal a vyznam/ena! jsem vás před cežým světem.

124.. A foojte se dne, (v němž) nebude moci upokoiitž jedna duše druhé a nebude přijato od „ní výkupné a žádná přímluva jí neprospěje a mehalez—nou žádné pomoci. 125. A když zkoušel Abrahama pán jeho slovy a on je

vyplnit, řek! (Bůh): »Hie, učmím tě vůdcem lidstva (co se týká— náboženotví),a pravil: »A z mého potomstva (také ustíb nov vůdcům odpověděl (Bůh): vMá smlouva netýká se boz— božnýoh (tvých potomkům 126. A když jsme učinili dům?) Shromáždištěm pro židi

& útočištěm & (ře-kit jsme)—: »Učiňte z Abrahamova stano—

' vištčř) modlitebnuta A smlouvu jsme uzavřeli s Abrahamem

129. Pane náš, učiň, ať jsme oddaní tobě, & naše potomm stvo ať šest tobě oddané, ukaž nám naše posvátné obřady & obrať se mižostivě k nám, neboť ást mišostivý a milosrdný.

130. Fame náš, vzbuď mezi nimi proroka z nich, jenž bY ším předčítal tvá znamení a seznámil je s knihou & naučil

moudrosti & očí—sti! je (od modloslužhy), neboť jsi mocný & v mood rv.“

133. Kdo nechce (přišmOutž) náboženství Abrahamova než ten, kdo omámil svou duši? A vyvoiili šsme si dej na tomto '

" světě a na onom jistě bude mezi spravedlivým. I32„ Když mu řekl jeho oán: »Gdevzdej se (Bohu)!<< od- ; pověděl: »Gdevzdaš jsem se Pánu všeho míra.“ 133. A odkázal je (své náboženství) Abraham svým sv— »

očím & Jakub (svým synům řka): »Šynové moji! hle, Bůh v vyvolil pro vás náboženství a proto neumírejte jinak než jako j oddaní (iemulx 134_ Či byli isto svědky, když- oe blížila Jakubova smrt? ' i Když řek! svým synům: »Co budete uctívati oo mé smrti?“ odpověděli: »Budeme uctívati tvého Boha a Boha tvých otců , Abeahama & Ismaeíe i Isáka, Boha “jednoho a jeho vyznavači budeme.“

Ca Ismaelem: »Očístěte můj dům pro ty, kteří (jej) obcházet ř budou 51 prodřévati (v něm), a kteří se budou ukláněti a ktekati k modlitběža 127. A když řekl Abraham: »Pane, učiň tuto krajinu baz“

135. Ono pokolení již pominulo & dostane, čeho si zaslou— žilo & vv také dostanete, čeho si zasloožíte & neboáete tázáni na to, co oni učinili.

Dččnou & dež dejím obyvatelům k výživě plody, (těm), kte?í

ťany & dostane se vám správného vedenia ()dpověz (šimšz

uvěří v Boha a poslední soudu _— oravil; »Také tomu, kdo neuvěří, dám matou výživu, ale potom vženu jej do trestaíší—

- »Nikoií, (neboť vyznáváme) náboženství Abrahama pravověr— ného, „čemž nebyl modšářemm

136. A říkají (židé & křestané): »Buďte židy nebo křes-

cího ohně a tak špatná jest (tam) cestata

137. Řekněte: »Věříme v Boha a v to, co nám bylo zie—

128. A když kladl Abraham zákiadv domu“) a Ismatež

venoz) a co byío zjeveno Abrahamovi, Ismaelofví, Isákovž, Ja-

(s ním byl, volalih »Pane náš, přijmi od nás (tento dům),

kubovi a kmenům (.israelským) & v to, co bylo dáno Moi-

nebot slyšíš (vše) a_ znáš

žíšoviž) a Ježíšovi? a co bvio dáno prorokům od pána ješich

*) Korán. *) t. vi. svatyně v Mekce. *) Místo, na kterém měla býti postavena svatyně, byl kámen. na němž stál Abraham, když hodlal stavěti dům boží. *) Dle víry moslžmů stavěl přední svatyni mohamedáoskou v Mekce nejprve Adam a potom Abraham; svatyně tato, zvaná Kázaba, jest jen - reprodukcí podobné svatyně v nebi. Před islamem otili v ní kmenové-

arabští své moály, jichž prý Mohamed ztroskotal přes 300. NYHĚŽŠÍ podoba její šest z r. 684, kdy byla přestavěna od Ibn Zubaíga. Každý pátek se otvírá po modlitbě & o narozeninách Mohamedových. Každý pouták jest povinen vykonati sedmkráte obchůzku. zvaoou tavaf.

*) Korán. 3) Knihy Mojžíšovy.

3) Evangelia.

Korán 3

19:

& nečiníme rozdílu mezi žádným z nich a jeho (boží) vyznavači jsmea

138. Jestliže (židé a křesťané) uvěří, „jako vy jste uvěřili, _ jistě budou na správné cestě, jestliže se však odvrátí, budou odštěpení a bude tě (Mobamede) Bůh proti nim podporovatí, neboť slyší (vše) & zná. 139. Křesť) boží (jsme přijali), a kdo jest lepší než Bůh ke křtu? A jemu my Sloužíme,

140. Řekni: »Či budete se s námi přítí & Boha? Však jest naším & vaším Pánem, my konáme své skutky a vy také své

skutky a náboženství mu zachováváme čisté.

141. Chcete snad tvrditi, že Abraham, Ismael, Isák & Ia— kub & kmenové (israelští) byli židy nebo křesťany?<< Řekni: »Víte více než Bůh? Kdo jest větší hříšník než ten, kd o za— taíuje svědectví, které má u sebe od Boha?)P A Bůh dobře si všímá toho, co konáteuc

142. Ono pokolení již pominulo & dostane, čeho si aza— sl—oužilo a. vy také dostanete, čeho si zasloužilo & nebudete tázání na to, co oni učinili.

143. Pošetilí lidé řeknou? »Co je odvrátilo od směru, kterým se dříve obracela: Odpověz: „Bohu náleží východ \ & západ, koho chce, vede na správnou cestu.“

povede Bůh. A Bůh nenechá zaniknoutř) vaší víry; nebot jest laskavý ]: lidem a mílosrdný.

146. Viděli jsme tvoji tvář obrácenou k nebi (v nejistotě), avšak obrátíme tě do směru (při modlitbě), s nímž budeš \ spokojen. Obracej tvář svou směrem ke svaté mešitě. Ať jste kdekoliv, obracejte tvář svou (při modlitbě) směrem k ní.

A jistě ti, jimž dostalo se knihy:), vědí, že to jest pravda od * jejich pána. A Bůh si dobře všímá, co činíte.

147. A kdybys těm, jimž se dostalo knihy, přinesl vše— chna znamení, přece nebudou následovati tvého směru, a ty nebudeš následovati jejich směru a ani oni nebudou se říditi jeden směrem druhého. A budeš-lí následovati jejich přání, když se ti dostalo již poučení, jistě pak budeš připočten k bezbožným. ' 148. Ti, jimž jsme dali knihu, znají jej“). jako znají své syny a hle, někteří z nich zatajují pravdu, a přece jest jím známa. 149. Pravda jest (to, co se ti přikazuje, zjevené) od pána, a proto nepochybuj!

150. Každý má místo, kam se obrací (při modlitbě); před— ? stihuite se v dobrých věcech, at budete kdekoli, odvede vás

Bůh všechny (v den vzkříšení), nebo! Bůh má moc nad kaž—

144. A tak učinili jsme vás národem, který jest uprostřed,

dou věcí. 151. A odkudkoli vykročíš, obraceí' svou tvář směrem ke

abyste byli svědky proti lidem (ostatním) a aby posel by l

' svaté mešitě; toť) jest pravda od Pána tvého a Bůh si dobře

svědkem proti vám (v den posledního soudu). 145. A neustanovili jsme tí směru při modlitbě, jímž sies obracel, leda jen abychom poznali, kdo bude posla násled o-

vatí, od toho, kdo se odvrátí na ových patách. A věru (změna při směru modlitbě) byla jistě těžko-u, jenom ne těm, které ') Křtem božím rozumí se jeho náboženství; neboť tak se uka— zuje na člověku i jeho životě toto náboženství jako kapky vody na

všímá, co činíte. 152. Odkudkolí vvkročíš, obracej svůj obličej směrem ke svaté mešitě a kdekoli jste, obracejte své tváře směrem k ní, . aby snad neměli lidé proti vám žádného spravedlivého dů—

vodu, leda jen bezbožní mezi nimi. A šich se nebojte, nýbrž mne se bojte, abych vyplnil na vás svou milost a abyste byli správně vedeni. k 153. Jako poslali jsme k vám poslaš) z vašeho středu,

šatech toho, kdo jest křtěn,

(který) předčítá vám naše znamení a očišťuje vás a seznamuje 2) Židé, kteří zničili proroctví v Písmě, vztahující se na M0bameda.

*) Písma. sv., židé a. křesťané. “) Mohameda. *) t. j. máš se obraceli ke svaté mešitě při modlitbě.

5) i- i. Mohameda.

Fu)

3) Mohamed & jeho vyznavači na počátku nezachovávali zvlášlt* ního směru, jímž se obraceli mři modlitbě. Začali se obracetí sm ěrem ke chrámu jerusalemskému, aby si židy odklonili; když však později > na mě již nedbali, změnili směr při modlitbě, obracejžce se „ke sv atyni \! Mekce. Odtud ony otázky, na něž ve verši 145.1lflohamed odpo vídá.

*) t. j. nenechá bez odměny. % když jste se modlili směrem !( Jerusalému.

: vás 5, knihou —_áíiívyučuqe moudrosti a poučuje o tom, čeho jste

“ nevěďěli. 154.„Buďte mne pamětliví a já budu pamětliv vás, budte * *„ mí vděční & nebuďte nevěrci vůči mně! 155. O vy věřící, proste o pomoc s trpělivostí a modlitbou, , nebo! Bůh jest s trpělivýmí.

'

156. A neříkejte těm, kteří na cestě Božíl) padnou: »Mrtvíx, nýbrž: »Živíe; vždyť přece nevíte (v jakém jsou stavu). 157. A budeme vás jistě zkoušetí nějakým strachem, hiadem, ztrátou na maíetku, životech & plodech, Avšak radost— nou zvěst oznam trpělivým, "kteří, když je potká neštěstí, říkají: »Bohu náležíme & k němu se vrátímeáq 159. Požehnání & milosrdenství na ních Spočívá od Pána jejich a jsou na správné cestě.

160. Věru Safaí) & Merva náležejí k posvátným ohyčeíům božím a nehřeší, kdo, putuje-li do svatyně neho zdržuje-lí se tam, je obejde. A kdo dobrovolně koná dobré, Bůh odměňuje

dobrotívě a ví (všechno). 161. Ty, kteří sltrývaíí zíevně důkazy a správné vedení,

jež jsm-e záevilí, ač jsme je již v knize“) oznámili, zatratí Bůh \ a budou jim zíořečití zlořcčícíů. 162. Jenom těm, kteří budou činiti pokání, napraví (svou

že sem tam rozesílá větry a mraky, íež se honí mezi nebem a zemí, (v tom všem) jsou znamení pro rozumné lidí. 167. Někteří lidé kromě Boha si přibírají hůžky & miluií je takovou láskou, jakou má býti milován. Bůh; ale kteří

uvěřili, míluší Boha (ještě) silnější láskou. Kdybys mohl viděti hezbožné, až spatří trest. (viděl 1bys), že Bohu všechna moc náleží & že Bůh přísně trestá. 168. Až zřehnou se ti, kteří byli následováni, těch, kteří je následovali, až uvidí trest & že veškeré prostředkování jest přerušeno, 169. řeknou ti, kteří následovali: »Kéž bychom se mohli

vrátiti (na svět)! Zřekli bychom se šich, jako oni se zřeklí nás.: Tak ukáže jím Bůh jejich skutky, bolestné vzdechy budou se nad nimi vznášeti a nikdy se nedostanou z pekelného ohně. 170. Lidé, áezte co je na zemi dovoíeně a dobré & nená— siedujte šlépěií ďáblových, protože je vám zževným nepřítelem. 171. Porouči vám (co jest) špatné a. hanebné a abyste o Bohu říkali, čeho neznáte.

172. Řekne—li se jím: »Řiďte se tím, co Bůh zjevilla —— * odpovědí: »Řídíme se tím, co Jsme nalezli u svých otců..: A zde (se budou řídlti dle nich), í kdyby otcové jejich ničeho nevěděli a nebyli správně vedení?

173. Nevěrcí podobají se tomu (zvířeti), které. íestíiže ně— kdo křičí, slyší jen 11123 a volání. (nerozuměiíc tomu). žíluší,

chybu) a zjevně ukáží (co skrývali), odpustím, neboť od— pouštím a jsem mílosrdný. 163. Na těch, kteří nevěří a zemrou jako nevěrci, spočí— vatí bude kletba Boha, anděíů a všech lidí. 164. Věčně je tížiti bude, trest se Jim neulehčí a žádný ohled se nevezme na ně. 165. Bůh váš, Bůh ieden (jest) a není Boha kromě Nella, „ ueivýš mílosrdného. 166. Věru, ve stvoření nebes & země, ve střídání noci a dne, v lodi, jež jezdí po moři s tím, co člověku orOSpívá, v dešťové vodě, kterou sesílá Bůh s nebe a oživuje jí zemi po její smrti, v tom, že roztrousil na ní veškerá zvířata &

' němí a slepí jsou a nerozemějí. 174. O, vy věřící, požřveíte všeho dobrého, co jsme vám dali !( 'Výživě & buďte vděčni Bohu, ctíte—li ho.

175. Jistě vám zapověděl (Bůh) zdechliny, krev, vepřové maso a to, nad čím, (když bylo zabíjeno) bylo vzýváno jiné hnéno než boží. Avšak íestííže někdo bude přinucen (íísti něco takového), nejsa toho žádostív a nechtěíe přestoupití (přikázání), nedopustí se hříchu: nebot Bůh jest milostivý &“ milosrdný.

176. Ti pak, kteří skrývají, co. zíevil Bůh z kníhyl) & * zaměňuíí to za malou cenu, ti ve svých vnitřnostech požívaši

ien oheň; v den vzkříšení ších Bůh neosloví a neočistí ie i oče— 1) t. i. v boji za náboženství. :) Saía & Merva, hory :: Mekky, na nichž stály dvě madly, jímž

* se klaněli Arabové v době pohanské. 3) V Písmě sv.

*) t. i. andělé, věřící a všechny věci, volajíce na ně kletbu.

*

kává áe trest plny bolestí. ') t. &. židé. kteří skrývají proroctví o Mohamedovi.

„ „------

„1710111331111zto,'kteří si vyměnili v koupi bludnou cestu

185. Určitý počet dní (trvati bude). Kdo však z vás (toho

za gprámou “& trest za odpuštění. Jaké muky budou soášeti (na

času) bude nemocen nebo na cestě, počet dnů jiných (bude

ohni.! To proto, že Bůh zjevil knihu s pravdou, (oni však přeli , se o ni). A ti, kteří se prou o knihu, jistě jsou daleko odštěpení _ (od pravdy). 178; V tom není Spravedlnost, jestliže (při modlitbě) sé obracíte směrem k východu nebo západu. Ale to jest spra-

se postiti). Kdo bude moci (půst zachovati & nezachová), tomu jako výkupné (z toho hříchu) jest (předepsáno) nakrmiti chu—

vedlnost, jestliže kdo věří v Boha, v poslední soud, anděly,

knihui) a prosokY, jestliže z lásky k němu dává majetek oříbuzným, sirotkům, chudým, pocestoým, žebrákům, na vysvobození otroků a ikoná modlitby a dává almužnu, jestliže zachovávajít) smlouvu, ,když jí uzavřeli, jestliže jsou trpělíiví

čeho. Kdo dobrovolně vykoná, co jest lepší, jest pro něho lépe. Postíte-li se, jest to lépe pro vás, (než abyste půst přestupovalí

a místo postu nasyccvalt chudého). Kdybyste (to) věděli (jistě byste tak činili).

386. Měsíc ramadán (ustanovený k postu), v němž zjeven byl korán _ správné vodítko pro lidi, (obsahující) jasné dů— kazy správného vedení a. rozlišování (mezi dobrým & zlým)

v nouzi a strasti a v čas neštěstí; ti jednají upřímně a ti js ou bohahoíní.

»— u kdo bude v tom měsíci doma, necht se v něm postí. Kdo však bude nemocen nebo na cestě, stejný počet jiných dní: (nechť se postí).Bůh chce vám (uložiti) něco- lehkého a nechce

179. O, vy věřící, přede—psaná jest vám pomsta ze sa— vražděné. Svobodný za svobodného, otrok ze otroka, že:—ua

vám (uložiti) něčeho těžkého, abyste neplnili počet (těchto

za žeme Jestliže někomu dostane se odpuštění od jeho bratra, smí býti stíhán dle právu & spravedlivě musí zaplatiti pokutuř) To jest ulehčení od pána vašeho & milosrdenství. Kdo pak přestoupí (ustanovení toto), toho stihne bolestí plný trest. 180. V této pomstě (spočívá) život vás, kteří jste obdaření rozumem; snad se budete sbáti Boha. ' 181. Jest vám předepsáno: Přiblíží—ll se někomu ž vás

smrt & zanechá-Ii majetek, odkaz (z něho má sestáti) rodičům a příbuzným podle toho, co jest spravedlivé; k tomu jsou povinni bohabojní. '

182. A kdo jej změní (odkaz),) když jej uslyšelf) jistě hřích z toho (padne) na ty, kteří jej změnili, nebot Bůh slyší & ví (vše). ' . 1832155. kdo se obává, od zůstavitele omylu nebo nespravedluostx (vůči dědici) a urovuá to mezi oběma, nedopoušltí se,—žadneho hříchu.; nebot Bůh jest milostivý a milosrdný. l$l—Ž. O, vy věřící, jest vám předepsán půstjako bvlpředupsán tem) kteří byli před vámi; snad se budete báti.»Bohu. 1) Písmo & korán. *

*) změna čísla jakož i osobv koránu častá.

“'

) 3) Jestliže odpustí bratr zavražděného vrahovi svéh o bra—tot! srm dle práva vvmáhatí na něm ookutu a vrah má ji řádně zaplatiti.,

*) jako“ svědektnehof dědic.

“

*

'

dnů) a velebil—i Boha, protože vás správně vede; snad budete ' vděčni,

187. Když se tě otáží moji služebníci na mne, jistě jSem na blízku, vyslyším prosbu prosícího, když mne bude prositi. Nechť mne poslouchají & věří ve mne, snad budou jednati * správně.

188. V noci času postního jest vám dovoleno tělesné obcování s vašimi ženami; ony jsou vám a vy jim šatem. Bůh ví, že jste oklamávalí své duše, ale odpustil a prominul vám. Nyní však obcujte s nimi tělesně a vyhledávešte si, co vám Bůh předepsal, jezte & pijte, dokud za svítání jasně nerozeznáte

bílé niti od černé. Potom dokooejtď) půst (od svítání) do noci & ueobcujte s nimi tělesně & orodlévejte v mešitách. To jsou hranice boží, a nepřibližujte se k nim, (abyste je přestupovalí). Tak oznamuje Bůh svá znamení lidem; snad se ho budou bátš. 189. A svého majetku mezi sebou zbytečně nepromrhá— volte & nepodplácejte jím soudců, abyste požívali část ma'-

jetku (jiných lidí) ve hříchu, vědouce, (že to není dovoleno). 190. Budou se tě ptátí na nové měsíce. Řekni: Jsou !( označ-ení určitých dob lidem & pouti (do Mekky). Není spz-a') t. ji dokonale zachm'áveite! -

25

vedínost, iestlíže vdházíte do domů ioíiCh zadní stran oui),

nýbrž Je spravedlnost, jestliže se boií člověk Boha. Vcbán :eíte do domů dveřmi & hatte se Boha, abyste byli šťastní.

IQ!. Bojujte za pravé náboženství s těmi, kteří btldou bojovati proti vám, avšak nejednejte nesprávně (činíce První útok na ně), nebot Bůh nemiluje těch, kteří jednají nesprá vně. 192. Usmrfte je, kdekoliv že naleznete, vyžeňte je, od kud oni vás vyženou, neboť pokušení šest těžší než 115er ní'). „A neboj'uíte & ními u— svaté mešity, dokud oni tam s Vámi nezačnou bude. Budou—Ii bojovati proti vám, usmrfte je! Taková je odplata nevěřících.

193. Upustí-lí (od své nevěry), Bůh zajisté odpouští a jest miloordu'ý. 194. Bojujte proti nim, až nebude žádného pokušení & 'Cne—

Věře) a dokud nebude (toliko) náboženství pravé. Upustgi (od své nevěry), pak nebudiž nepřátelství, šeda jen Proti

hříšníkům. 195. Měsíc harámň za měsíc harám & svatá místa (Mekky, iestliže v nich se učiní na vás útok), nechť slouží k pomstě" Vystupte i vy stejně proti tomu, jenž vystoupil proti vám nepřátelsky, a boite se Boha i vězte, že Bůh jest & bohubojuýmt 196. Rozdáveíte dary k dobru pravého náboženství a ne.. oříkládejte rukou svých ke své záhubě a čiňte dobré, nebot Bůb miluje ty, kteří činí dobré. 197. Vykonáveíte pout za návštěvu Bohu a bude—lí Vám

v tom zabráněno, (pošlete) něiakou snadnou oběť a nestříkej—te své hlavy, dokud nedojde oběť na místo obětní. Bude—lí něltdo z vás nemocen anebo bude míti bolest na své hlavě, ten mtht místo toho se postí. dá almužnu a něco obětuje. A když budúe ') Kárá pověrčívosi těch, kteří vrátivše se z poutí, nevclláge“ do svých domů dveřmi, nýbrž otvorem, který udělali „na zadní strmě domu. “) Pokušení neboli nebezpečenství, že by mohii býti svedla; !( nevěře. jest věc důležitěiší a vážnější než usmrcení nevěrce; arm test třeba zbaviti se onoho nebezpečenství oobítím nevěrců.

bezpeční (Od nepřátel), kdo užije doby, v níž návštěva (svatých míst) se koná, (k sňatku) až do (ukončení) pouti, bude obětovatí, co je snadné; a kdo nenalezne (takové obětí), bude se pustiti tři dny na pouti a sedm dní, až se vrátí; to bude

celých deset (dní)*). Toto (ukíácíá se) tomu, jehož rodina nebude přítomna ve svaté mešitě. Boite se Boha a vězte, že Bůh břímě trestá.

198. Pouť se má konati v měsících ustanovenýcb“): kdo rozhodl se v nich konati pout, nesmí ani tělesně obcovatí se ženou, ani se dopouštěti bezbožnosti, ani hádatí se na pouti. Co učiníte dobrého, ví Bůh. Opatřte se zásobami; netlepší však opatření „šest zbožnost. Proto bojte se mne, líci-é rozumní! 199. Není hříchem pro vás. íestliže hledíte dosáhnouti

zísinť) nějakého od svého Pána. A když odejdete od Arafátb, . vzpomíneite na Boha u Almašar ul horami) a vzpomínejte na něho, jak vás správně vedl. ! kdybYste byli bývali dříve (živi), byíí byste náleželi k těm, kteří bloudí.

2m. Potom vraťte se, odkufi se vrátí lidé jíní & proste Boba za odpuštění, nebot Bůh odpouští & je milosrduý.

201. A když ukončíte své posvátné obřady, vzpomínejte na Boha, jako vzpomínáte na své otce anebo ieště vroucuěiší

vzpomínkou. Někteří lidé říkají: »Pane náš, dei nám (náš : podíl) na tomto světěx —-- (dostanou tej), ale na onom světě nebude míti (takový člověk) podílu žádného. 202. ! řekne tim? z nich: »Pane náš, dei nám dobré na tomto světě a na onom světě dobré & vysvoboď nás od pekelného ohněíe Takoví dostanou podíl, jakého si zasloužilí; a Bůh rychlý jest v účtování.

1) Toto místo šest nejasné; vztahuje se na ty, kteří zdrževše se (uzavřením sňatku) nemohli vykonati všeho. čeho se k pouti vy— žaduje. & měli vykonati pout v roce následujícím. Přeloženo dle výkladu labiova.

') t. i. v měsíci 10. (Šimán. v 11. (Baní-kadet) a v 10 dnech měsíce 12. (Dzui-bidžet).

“) Siovo harám znamená 'zapovězený, zakázaný, svatý; V 'iě— sícich harém bylo zapovězeno bojovati. ano i nosítí zbraň. Ale jestliže byli mohamedáni popuzeni k boji od nepřátel, neměli hleděti na "ně— síce harám ani na to. co bylo zapovězeno a měli se dáti do hole.

') provozulíce obchod. *) hora blízko Mekky, kde se poutníci zastavují.

') jméno bary (Kasahlu Mekky.

203. Vzpomínejte na Boha ve dnech vypočítanýcďh Kdo

věrcům) a seslal s nimi knihu s pravdou, aby rozhodl mezi

, si posoíší ve dvou dnechž), nebude míti hříchu, a kde se opozdí, nemá také hříchu, jestliže se bojí Boha. A hohe se

nimi o tom, o čem byli různého míněnř). A neměli různého

Boha “i vězte, že se k němu shromáždit—c (v den soudu).

mínění o tom, jenom ti, kterým byla dána (kniha), jakmile __

se jim dostalo jasných důkazů, ze vzájemné nenávisti. Bůh \ vedl ty, kteří uvěřili, k tomu, v čem se růzm'ii svým názorem o pravdě, svou vůlí. Koho chce, vede Bůh na Správnou cestu.

) 204. A naplní tě údivem řeč jednohoa) z lidí o tomm ži— votě; za svědka si bere Boha pro to, co je v srdci jeho. A ]třece nejvíce vyhledává hádky. 265. Když od tebe odejdet pospíchá, aby působil zkázu na zemi a zničil na poli obilí i mláďata. Avšak Bůh neolizuie zkázy.

205.

:

'

z___

214. Či iste se domnívali, že vejdete do ráje —-— & nepotkařo vás to, co vaše předchůdce? Jich se dotýkala nouze ;; strach a trápili se, dokud nezvolet prorok (jim od Boha poslaný) a ti,

kteří uvěřiž i s ním: »Kdv (přijd e) pomoc božíPa (A hylo jim ij;

*,

Řekne 11 se mu „BOŠ se Boha “ zmocm 5, ke * hříšná pýcha. Dostačí mu peklo; & jak špatné tam bude lože! ,

odpověděnor) »Zdaii pak není pomoc boží btžzká?a

237. A jeden člověk“) z touhy, aby se zalíbil Bohu, prů— f 215. Budou se tě ptáti, jaké mají dávati almužny. Řekni: dává sebe; Et Bůh jest dobrotivý, ke slnžebníkům. »Co dáte dobrého, (at to při-padne) rodičům, příbuzným-, si208. C), vy věřící, vejdete úplně do pravého náboženství & rotkům, chudým a pocestnému! Co dobrého učiníte, o tom ví ncnásledujte ští—pěší ďábla, který jest vám zjevným nepřítelem, ' Bůh.“ 209. Poklcsnetc—li, když se vám dostalo již jasných vý— * 216. Byt vám předepsán boj, jenž jest vám protivný. Může kladů, vězte, že Bůh Jest mocný a moudrý, se státi, že jest vám něco protivné, ač c'est to pro vás lepší, 3m Očekávají snad jen, že přijde k nim Bůh ve stínu 'a milujete něco, co je horší pro vás. A Bůh ví, ale vy nevíte.

mračen & andělé? A rozhodnuta (bude) záležitost (jejich zá-

_

huby, jestliže přijde Bůh s anděly). A k Bohu všechno se vrátí,

217. Budou se tě ptáti na měsíc horám, (zdali) v něm hož

(jest dovolenL Řekni: Boj v něm jest těžkým (provinčními 211. Dtaž se synů israelsl—íých, kolik Jsme ším dali zjevných znamení. Kdo však zamění milost Boží, když se mu jí

Avšak odvraceti ,od pravého náboženství, nevěřiti (v ně &

(zabraňovati vstup) do svaté mešity & vyháněti lid jeho z ní těžší šest u Boha; & sváděti (k nevěře) větší (zlo dest) než

\ dostate “- Věru, Bůh přísně trestá.

*

212. Gkrášlen jest život tento nevěrcňm a těm, kteřítse

zabitř). A nepřestanou bojovati s vámi, dokud vás neodvrátí ,od vašeho náboženství, budou—li moci, Kdo však z vás odpadne od svého náboženství & zemře jako nevěrec, těch skutlíy na tomto _i na onom světě budou beze vší ceny; dostanou se do

posmívají věřícím; *ale'kteří se bojí (Boha), v den vzkříšení nad nimi (šbudou státi). A Bůh, komu chce, uštědřuje Výiíživu

bez odměřování.

“

'

.

'

213. Bytí lidé jednoho náboženství; % poslal k nám Bůh

ohněpekelného & budou v něm věčně.

proroky, zvěstuíící radostnou zprávu (věřícím) a hrozící (nc-

, *) t. j. 3 dny po zabití oběti.

2) aby odešel z údolí Mina.

,

218. Ti pak, kteří uvěří a kteří (k vůli svému náboženství)

_se vystěhují a budou bojovati za pravé náboženství, doufati budou v milosrdenství boží; a Bůh odpouští a, je milosrdný.

3) To byl Alechnas ibn Šerík, bezhožný člověk, který se ttmě! 'přetvnřovati 'a líchotíti Moha—xňedovi a proto sedával blízko Moha—

meda. (Ale Bůh ukázat, že byl lhář, Neboť jédeokráte, když šel po cizím poli a nalezl tam stádo oslů, zapálil obilí na poli & osly v hoci zabil.

6) Sahelu, kterýisa trápen od nevěřících; opustilvvšechen twúj majetek a utekl do Medíny.

“-

-

„

*) totiž o náboženství. _ „ ?) V měsíci harám test zapovězeno bojovati, ale přece, ač šest to'_hřích, iná se (i v'něm =hojovnti proti nevěgcům,_kteřt zabraňují “ vstupu do svaté _niešity & hledí věřícísvésti k nevěře, což jest hřích větší než hal a zabití nevěřícího. / ;., “: *

219. Budou se tě ptáti na víno a tahání losů, Řekni:

227. Těm, kteří chtějí zapuditi (některé) své ženy, (do-

»V obou Jest těžký hřích i něco užitečného pro lidi; aie hřích v obou větší (jest) než užitek oboum A budou se tě tázzlti, co

vgluje se) počkati čtyři měsíce; upustí-li (od tohoto úmysiu), věru, Bůh odpouští & jest milosrdný.

mají dávati jak“ aimužuu.

=

228. Rozhodnou-ii se na zapuzení, věru, Bůh siyší (VŠB)

220. Řekni: „Přebytekx Ta vám oznamuje Bůh znamení, ř;

abyste přemýšleli

a ví.

ÍÍ

229. Zapuzeně čekati budou (před uzavřením nového man-

221. o tomto & onom světě. Budou se tě ptáii na sirotky. jj

žeistvi) po dobu tří čmýr a nebudou směti zakrývati. co

Odpověz: »Spravedlřvě s nimi zaeházeti lepši jest (než nečiniti tak). Budete—li se vměšovati do zieiich záležitostí (ueubližua'te jim) » jsou to vaši bratři. Bůh rozeznává, kdo škodí, od

Bůh v životě jejich stvořili), věří-li v Boha a poslední soud. Avšak spravedlivější jest, aby manželé jejich (pokusili se) o přivedení jich zpět v tom (čase), chtěií—lř sami smíření, OW

toho, kdo činí dobře. A kdyby Bůh Chtěl, “Sté by vás zničil. '; neboť Buh jest mocný a moudrý. ' 222, A nežeňte se s pohanskými ženami, dokud neuvěří,

pak (mají se chovati ke svým manželům) tak, iako i; nim (loni , % chovají) podle práva, Mužové však mají přednost před nimi. A Bůh jest silný a moudrý.

vždyt věřící otrokyně jesi: lepší než pohanská, byt i se vám

—'

230, zapuzení může se státi dvakráte; pak se musí (žena)

(tato více) líbila. A neprovdáveite (věřících žen) za pohany. : _ podržeti dle spravedinosti anebo propustiti s Iaskavostí.Anení : dokud (tito) neuvěří, vždyť jistě jest lepší věřící otrok než * (svobodný) pohon, byt' i se vám (tento vice) libil. Oni zvou

' vám dovoleno, abyste si vzali něco z toho-, co Liste jim dali, lecža boží—li se oba, že nebudou moci zachovati ustanoveni bo- —

vás do pekelném ohně, Bůh však Vás volá do ráje & 33 Od- “ * šich. Budete—li se bátí, že nebudou moci zachovati ustanovení puštěni dle 'vůie své i oznamuje svá znamení lidem, aby se roznominaii.

- božích, nebudou oba míti hříchu pro to, čím ona se vykoupí. r To jsou ustanovení boží; nepřestanu-he jich! Kdo přestupuje „

223. Budou se tě ptáti na čmýru. Řekni: Jest to nečistota. '

Pročež Zdržujte se styku se ženami v době čmýry a nepři— biižuite se k nim, dokud nejsou čisty. A když se očistily, pak

ustanovení boží — jsou hříšníci.

231_ Jestliže zapudi gg (muž po třetí), nesmi si úi vzíti, _ dokud se nevdá za jiného muže. Jestiiže (tento druhý muž)

přistupujte k nim, odkuď vám přikázal Bůh. Vždyť Bůh miluje _'

ji zapudí, nebude to hříchem pro oba (totiž pro manželku

kající a miluje očištěné.

a prvního manžela), vráti-li se oba zase k sobě, domnívašÍ—li

224. Vaše ženy jsou pro vás polem. Přícházeite tedy ke svému poli, jak budete cittiti, a vykonejte dříve pro své duše

' se, že budou moci zachovati ustanovení boží. To jsou ustano— voni boží? jež oznamuje i-idem rozumným-

(něco dobrého před stykem s ohni); boite se Boha & Vězte, že se s nim setkáte. A věřícím zvěstuu' radostnou zprávu.

ggg Zapudíte—li ženy a ony dosáhnou své určené doby,), _ podržte si lie dle práva anebo je dle práva propusťte! Avšak

325- A nečiňte Boha předmětemq svých přísab, že budete

nezdržuite jich násilím, neboť byste přesioupili (ustanovení

21303511? 3 bOhabOíní a že budete DOÚDůl'ÚvaÍÍ sve-most mezi iidmil Vždyť Binh slyší (vše) a ví. 226. Nebude vás Bůh trestati pro nerozvážně siovo vo va—

boží). A kdo tak učiní, zhřešil již proti Své duši. A nečiňte Si znamení božích předmětem posměchu a pamětlivi buďte milosti- boží k vám a toho, co zievil vám z knihy a z moudrosti ,

'

šich přísahách, avšak trestati vás bude pro to, čeho se dopustila vaše srdce, neb—ot Bůh odpouští & jest milostivý. ;

1) Dželal, Jahias & i. vykládají ve smyslu negativním: »žl; ne— ' ! budete zbožní atd.: Podobné přísahy prý byly ve: zvyku !: piluhan— ských obyvatelů Mekky; & protože Bůh ie cilem, k němuž se mniši každá přísaha. jest překážkou každé přísahy hříšné.

tím vás (“Bůh) napominá. Boite se Boha & vězte, že Bůh ma moc nad každou věcí.

1) Zapuzená žena nesmí zapifati. že _iest těhotná, aby mvhla lpí-ed uplynutím předepsaných měsmů vejít: do nového manželství. ,) t. ;. konce měsíců předeosaných od dm tapuz—mí a k "Mám“ sňatku.

\

233. Když ženy zapudíte & ony dosáhnou své určené doby, nebraíite tim, aby se vdaiy za své manžely, když se na tom

Shodli dle. práva. ,K tomuto napomíná se (každý) z Vím, jenž věří v Boha a v poslední soud. Tak budete spíše hříchu prosti a čistí. Bůh ví, avšak vy nevíte. 234. Matky zapuzené budou keiiti své dítky celé dva roky

: ji odpustil ten, v jehož ruce šest smlouva svatební (ponechav propuštěné manželce věno celé). Jestliže odpouštite, šest to

bližší zbožnosti—. Ale nezapomínejte na štědrost mezi sebou, . neboť Bůh se dívá na to, co činíte.

239, Pomrně vykonávejte modlitby i modlitbu prostřední? a stůlite (při modlitbě) před Bohem v Moře!

tomu, kdo chce úplně dokojiti. Otec (bude povinen) je živiti

240. Budete-li se obávati (nepřátel nebo dravé zvěře),buď

& šatiti, jak je spravedlivo. Nikomu se neukládá více , než může učiniti; ani matka nebude trpěti škody pro sv é: dítě,

v chůzi nebo v jízdě (vykoneite modlitby). A budete—ii bezpečni, vzoomineite na Boha (modlitbami) tak, lak vás neučil

ani otec pro dítě své. A totéž platí pro dědice (zemře lého otce). Budou—ii je chtiti postaviti (před uplynutí m dvou roků) die rozhodnutí a Společně úrody, nebude to pro ně obe bři— chem. ChceteJŽ vyhledati svým dětem kolnou, ne bude to

hříchem pro vás, jen když úplně zaplatite, co nabidnet e (ším za mzdu) podle spravedlnosti. Boite se Boha a vězte, že B ůh se dívá na to, co činíte.

235. Manželky těch z vás, kteří zemrou a je zanechali, musí zůstati samy (bez nového sňatku) čtyři měsí ce a deset

(dní). A když dosáhnou své určené doby, nebudete míti břichu pro to, co ony učiní se sebou samými po právu (v eleli-li se \ zpet). Bůh zná vaše Skutky. 236. A není to hříchem pro vás, jestliže jste učinili na—

bídnutí k sňatku těm ženám anebo skrýváteuli v sobě (ten timYslM) Ví Bůh, že na ně budete vepomínati Avšak neči ňte aim slibu tažné, leda že s nimi budete mluviti slušně. A nečiňte rozhodnutí uzavříti manželství dříve, ne ž uplyne pře—depsauá doba a vězte, že Bůh ví, co jest ve vás; chraňte se tedy před ním a vězte, že Bůh odpouští a jest milostivý.

237. Není hříchem pro vás, zapudítenli ženy, poku d iste se jich oedotkli & nepotvrdili iste jim určitého da ru. Postarejte se o ně — pro bohatého šest mira jeho i pro chudého jest Jeho mira -— důchodem, jak jest spravedlivo; jest to povin— nosti licli poctivých. 238. A jestliže je propouštíte, dříve než jste se dieli dotkli, avšak když jste již jim ustanovili určitý dar, po lovice “z toho,

co jste určili, (ijim se dá), leda že by ji odpustil y nebo že by *) Nemáte břichu, jestliže těm ženám, jichž mužo vé umřeli, uči— níže nabídnutí k sňatku v době oněch čtyř měsíců a deseti dnů jež mají čekati, !

& nevěděli iste toho.

241. Kteří z vás zener-ou a zanechali manželky, et učiní odkaz svým manželkám na zaopatření po jeden rok a nevyháuěií jich. Odeidou-ii samy, nemáte hříchu pro to, co se

sebou samými učiní dle toho, co je správné. Bůh šest mocný ' & moudrý. 242. Propuštěným (ženám) náleži zaopatření podle práva;

jest to povinností bohebojuýcb. 243. Tak Bůh vám oznamuje svá znamení, abyste byli ' rozumní.

244. Či nepřemýšlel jsi o těchg), kteří vyšli z příbytků svých, a bylo iich tisíce, ze strachu před smrtí & tiimž řekl * Bůh: »Zemřetelu a potom ie opět vzkřísil? Neboť Bůh jest dobrotivý k lidem, avšak většina. lidí jest nevděčná. 245. A bojujte za pravé náboženství & vězte, že Bůh slyší

(vše) a ví. £) labios myslí, že je to modlitba večerní, opíraje se o tradici Mohamedem, jenž otázán, která jest modlitba prostřední, odvětil, že jest to večerní modlitba, ostanovená od proroka Šalomouna. Dželál

mini kteroukoli modlitbu (Solel. *) Naráži se na viclěni Ezecliieiovo, hl. 37, jenž ve videni spatřil množství liěslcýcii kostí, které oživly. Marracei uvádí výklad !; tomuto verši od lsmaele ibn Aliho: Za doby Ezechielovy přišel mor na město, zvané Daverdzn & tu mnoho obyvatel z toho města ze strachu před smrtí odešlo. Když přišli do širokého údolí, 21 rozkazu bo— žíbo tam zemřeli. Nemobii býti pochováni, protože jich bylo velice

' mnoho; proto byla těle jejich ohrazena, aby byla chráněna před dravou zvěří. A když z nich zbyly jen kosti, šel prý okolo Ezechiel & plakal. Bůh mu pravil: »Ezecllieli, zavolej k nim a budou z nich opět živi liéěiex Ezechiel tak učinil; & ihned z kostí těch povstali opět živi

ose, kteří ještě několik let žili a zplodiii děti. Avšak barva & zápach ; smrtí zůstal prý na nich i na ieších potomcích.

33

246. Kdo jest onen, áonž půjčuše Bohu, aby mu s krbovol

, nými úroky odplatu? I zdvojnáooiřň mu mnohokráte (odolatul A Bůh zavírá a otevírá (roku svou, ktomu chce). A k němu

251. A když předstoupili před Goíiáše & jeho vošsko, řekiž: „Pane náš, vylej na nás trpěižvost, upevní naše nohy a pomáheš nám proti lidem nevěřícímlq

se vrátíte.

247. Či nepřemýšlel jsi o poradním shromáždění synů israetských po Mojžíšovi, když řekli prorokď) svému: „Ustanov nám krále, abychom bojovati za pravé náboženstvítcc Od—

pověděl (prorokh »Mohlo by se státi, bude—li válka nařízena, že nebudete bojovativ? Odvětiti: »Co nám (může brániti), abychom nežbojovaši za pravé náboženství? Byli deme již VY— hnání ze svých příbytků a zbaveni svých synům Avšak když jim 1331121 váíka nařízena, odvrátili se kromě několika z nich, Bůh zná bezoožné. 348. A prorok jejich jim pravil: »Hše, ustanovit vám Bůh Santos) králem.“ Odpověděíi: »Jak může míti vládu nad námi, když my sami “jsme hodněíší trůnu královského než on a nemá rozsáhlého bohatství?“ Praví! (Samuelh »Jistě Bůh vWDŽiÍ jej nad vámi, zvětšili & rozšířil jeho vědění 1 tělo; a Bůh dává své království, komu chce & objímá vše i vína:

252. ! zahnali je na útěk se svoiením božím; Davitš zabit

Goliáše a Bůh mu dal království & moudrost % poučil jeví, ' o čem chtěl. A kdyby Bůh oechránii lidi jedný druhými.

jistě by země ©an zkažena. Ale Bůh jest dobrotivý ke všem , \ tvorům. 253, To jsou znamení boží, jež ti oředčítáme s pravdou

_ a ty jsi zajisté jedním z těch, kteří byli poslání. 254. To jsou, poslové; vyznamenašš jsme jedny před dru- ' hými, s některými z nich mluvil Bůh & povýšit některé 0 stupně. Ioali jsme Ježíši, synu Mariino, jasné důkazy a posíšili žeme dej Duchem svatým. A deby být Bůh chtěl, nebýti by mezi

' sebou bojovali ti, kteří po nich (posšeoh) žili, když se jim . ctostažo jasných. důkazů (o pravdě). Avšak byti různého roi— 7 nění; & někteří z nich uvěříii & „žízní nevěřili. I kdyby byl Bůh '

chtěí, nebyli by mezi sebou bojovali (o náboženství). Ale Bůh činí, co chce.

249. I pravil jim prorok jejich (když žádati nějaké zna— mení na potvrzení toho): »meením jeho království bude, ŽG

přijde k vám archa, v níž budete míti vismo: od svého pána & ostatky toho, co zanechala rodina Mojžíšova & rodina Aro— nova. Ponesou ji andělé, říše, v tom bude znamení pro vás,

jste—Ii věřící.“ 250. A když odešel Sem! s vojskem (z Jerusalema za vedra & vojáci byli trápení- žízní), řeki: »Hle, Bůh vás chce zkoušeti v řeceg). Kdo bude z ní piti, ke mně nenáleží —- kdo '

však jí neokusí, ten ovšem ke mně nenážeží — kromě toho, Jen-ž do ruky nabere vody &. napije se.“ [ Dílíě z ní kromě ně— kolika jich. A když ji- ořešlš, on a kteří uvěřili s ním, pravili,

255. O, vv věřící, dávejte aimužnu ?. toho, co jeme vám > daší k výživě, dříve než přžjde den, v němž nebude míti místa ani vyjednávání, ani přátežství, ani přímluva; & nevěrcš jednají nesprávně. ' 256. Bůh: není Boha teč On, živý & věčný. Nepřichází na ' Neko spánek ani dřímta, náteží Mu všechno na nebi i na

zemi. Kdo se může přimšuviti u Něho, leč 5 Jeho stvořením? Ví, co (bylo) před nimi a co (bude) po nich. A nepochopí židé ničeho 2 Jeho vědomostí, než co chce. Trůn Jeho zaujímá nebo

a zemi & netřží Ho péče o obě (nebo i zemí), nebot fest vznešený & mocný.

257. Žádný nátlak ve věcech viry?! Neboť jíž— lze áasně

(kteří hojněji 9119: »Nemáme dnes síiv proti Goliášovi a jeho vojskoa Ale ti, kteří (méně pití) & věřili, že se setkají s Bto— hem, pravili: »Kolik malých zástupců přemohio aíiž iíné vetké

rozeznati správnou cestu od bludné. A kdo zavrkuše Tagutž) & věří v Boha, ten ižž se bude držeti na podpoře velmi silné,

zástupy vůlí božím A Bůh jest s trpělivými.

která se nezlomí. A Bůh siyší (vše) a ví. 258. Bůh že ochráncem věřících & vyvede je z temnot do

*) Samoeiovi. *) V originále jmenuje se Saul Talut. *) ervi knihu Soudců. h!. 7, kde se vypravuje, kterak Gedeon z rozkazu božího vyhnal k boji těch 390 mužů, kteří kíečíce u vod?. pili z roky.

34

světla. Avšak těch, kteří nevěří, ochránci jsou Taguť) a iŠ' Řečeno prvnim vyznavačům Mohomedovým, kteří svým sv— nům chtěši islam motiti násilím.

*) Dva bůžkové Mekkánských: Atlet & a! Uzza.

Katia 4

35

vyv edo o je ze světia— do„ temnot , „ . *í'a'koví dostanou se do pekešw noho ohně a budou v nom vecně.

259. Či nepřemýšioťs o tomi), jenž &; Abrahamem se přeí o jeho pána, že mu dal Bůh království? Když řekl Abraham:

»Můj pán (jest), jenž oživuio & usmrcušom odoověděš: »Také já dávám život a namletá“ Tu řeld Abraham: »Hio, Bůh přivádí slunce od východu; přívod“ je to od západu.“ A onen nevěreo byi spletou. Bůh však nevede správně židi nespra— vedšifvých.

269. Anebo (neuvažovaťs), jak teď), jenž šel košem města až na zákšady zpustošeném, řekl: »Jah oživí Bůh toto po jeho smrti?<< A Bůh p—ohřížíi jej do spánku smrti na sto het. Potom

že.? vzbudil řka; »Jak dlouho jsi prodléval (zdo)?a Odpověděš: »Den nebo část dne.“ (Bůh) odvětil: »Níkoiiv, omdlel jsi zde sto let; pohled na svůj pokrm & na svůj nápoj, nezkazily se. A pohšed' na svého osla, (z něhož zbyly jen kosží). Chceme zajisté učiniti tě znamením židem. Pohled" na kosti, jak je zvedneme: a pokryjeme masem.“ A když to spatřil, “řekl: „Vím, že Bůh má moc nad každou věcía. 261. A když řekl Abraham: »Pane můí, ukaž mi, jak hřísíš

mrtvéa, pravil: »Či tomu nevěříšň deětiš: »Gvšem, (věřím), ale (chtěl jsem to viděti), aby oo upokoíílo srdce mda Řekl Bůh: »Vezmi čtyři ptáky a obrat do k sobě; (& rozříznžl. Po\ tom polož na každou horu část; pak je zavoieí & přišdou rychle k tobě. A věz, že Bůh jest mocný & moudrýcf 262. Ti, kteří obětují maje—tok svůj na roakvěí pravého náboženství, podobadí se zrno, ze kterého vyroste. sedm hlasů a v každém hlasu jest oto zrn. Bůh dává dvojnásobně, komu

263. Ti, kteří obětují svůj majetek za pravé náboženství

a neprovázeií toho výčitkoo ani škodou, madí svou odměna

o svého pána. Ani strach ani zármutek na ně nepadne. . 264. Přívětřvě slovo a odpuštění jest lepší než almožna, _ kterou násšeduje poškození (obdarovanéhol A Bůh šest bohatý & dobromyslný.

i

265. O, vy věřící, oečíňte neplatnými své almužny tím, že jo vyčítáte & poškozušete (obdarované), jako ten, áonž dává za svého majetku, aby lidé viděli, a nevěří v Boha a v D0—

slední soud. Podobá se křemeni, pokrytého! zemí, na něžž _ - padne hostý déšť a nechává jej tvrdým. Nebudou moci vy— * konati ničeho, z čeho by měži zásluhu; neboť Bůh nevede “ správně řídí nevěřících. 2% Ti však, kteří rozdávaáí ze svého majetku, aby se zalíbiii Bohu a posílili své duše, podobají se zahradě na vy, výšeném místě, na niž padá hustý déšť a přináší ovoce dvoínásobně. A nepadá-ii na ni déšť, tedy aspoň rosa. A Bůh dívá . se, co činíte.

267. Či bude si přáti někdo z vás, aby měl zahradu z na— — šem a vinic, iíž protékají řeky a v níž by měl ovoce všeho ' druhu, aby dosáhl vysokého věku a měl malé dítky: to přijde

; na ní vichřice s plameny & bude snášenal). Tak Bůh vám ukazuje znamení, snad budete (o nich) přemýšl—eti.

268. C), vy věřící, dávejte aimužnu ze svých statků; áichž piste získali a z toho, co ;; rozkazu našeho pro vás ze země ' vyrosžšo. Nevybíreíte něčeho špatného z toho, co chcete dáti šako aimužnu & čeho byste sami nepřijali! leda že byste toho . ůmysšně nepřehlédli. A vězte, že Bůh je bohatý i chvályhodný.

269. Úábel vám hrozí chudobou a poroučí vám hanebné

2) Byl prý Esdráš, ízení maže s sebou pokrm & nápoj jel na oslu košem zbořeného Jarusalema. Když pochyboval, šak by mohl Bůh to město i s obyvateli přivéstí !( dřívějšímu životu, z vůle Boží zemřeš. A když po sto letech jei Bůh vzbudil, viděl pokrm i másooj nepm rušený, ale z osla jen kosti. Z rozkazu božího dívá se na ně a vidia, jak se zdvihašž, pokrývají masem, až z nich opět povstal ži vý ose.

< (vše) a ví. 278. Dává moudrost, komu chce, a kdo je obdařen moud— Í mstí, tomu se dostalo voiikého dobra. Avšak jen rozumní lide

(o tom) budou přomýšieti. 271. Co iste dali jako almužnu anebo jste přisšíbiii: věru, ' Bůh to ví. A bezbožní nebudou míti žádného pomocníka'. 1) Takovému číověko ;oodobá se, kdo po dobrých skutcích do— oouští se hříchu a tak tyto dobré skutky ničí.

gigas »

%

„ věci. Alo Bůh slibuje Vám odpuštění a hodnost, Bůh objímá

(, „o „a

1) byl prý Nimrod, který z oevděčoostž !( Bohu a z pýchy tak i miuviL Aby dokázal, že má moc oživovati, kázal prý si ;Dřivěshi dva muže, z nichž šednoho usmrtil, druhého však nechal na živo. ab y ukázal pravdu slov svých: »Také já dávám život & usmrcuši.<<

? “fin

chco a obřímá (vše) i zná.

272. Dáte-li almužnu veřejně, dobře Glest, avšak dáte—li jí

' potají & chudým, lest to lepší pro vás a očistí vás to od va“ ' \ ších hříchů; Bůh zná vaše skutky. 273. Tobě nenáleží še vésti, nýbrž Bůh vede, koho chce. ' Co dobrého dáte (jako almužnu), (dáte to) pro dobro svých duší i máte rozdávali jen proto, abyste se zalíbílž Bohu. A co dáte dobreho, bude vám odplaceno & nestane se vám křívcla.

274, Chudým (má se dáti almužnu), kteří jsou zaměstnání . svatou válkou a nemohou procházeli zemí (a hledali si vý— . živu). Kdo sjich nezná, pokládá je za bohaté pro skromnost

_' (jejich). Poznáš je totiž dle jejich vlastnosti: ueprosí lidí do-

jako almužnu (to, co lie vám dlužen), lest to lépe pro vás. _ Budete-lí to věděti, (učiníte tak), 282. A bojte se dne, v němž se vrátíte k Bohu; tehdy : obdrží uplně “kuželů. duše, čeho si zasloužila, avšak bezpráví se jim nestane.

283. o, vy věřící, vypůíč—ujete—li si u někoho do určité * doby, napíšte to! Ať sepíše to mezi vámi písař podle spra— vedloosti. Písař až se oezuečuáe psátí tak, jak naučil ho Bůh. A on ať píše a cllužník mu diktuje i at se iboší Boha, pána svého & ničeho z toho nevynechá! „le—lí dlužník slabomyslný ' auebo slabý anebo nemůže-lí diktovati sám, at diktuje ten,

7 ' ' *

který se o něho stará poule spravedlnosti; a zevoledte dva ,

těruě. Co dobrého dáte jako almužnu: věru, Bůh to ví. 275. Ti, kteří dávají almužnu v noci nebo ve dne, tučně \ nebo zleva-ě, mají svou odměnu u svého pána, í nepadne na ně strach ani zármutek.

muže za svědky; a nešoowlí dva mužové, (po—stačí) leden muž a dvě ženy, které se zdají za svědky vhodné; učiní—li ledna :; nich chybu, af druhá z nich jí to připomene. A ať se Í

svědkové naznačují, jsou-lí povolání. Nepokládeufte za něco 276. Ti, kteří se živí lichvou, lie-„vstanou (z, mrtvých) jinak

než jako tenl), jejž ďábel silně udeřil dotekem, a to proto, že říkali: »Obchod zlost jako lichva.<< Dovolil Bůh obchod, ale zakázal lichvu. A kdo napomenut od svého pána, upustí (oci lichvy), tomu, co se již stalo (oe odpustí), & ieho záležitost u Boha (se vyřídí). Avšak kdo se vrátí (k lichvě), tí dootauou se do pekelněho ohně a budou v něm věčně, 277. Líchvu Bůh zbaví svého požehnání, ale rozmnoží al— mužny. Břeh nemiluje žádného nevěree, hříšníka. 278. Těm, kteří uvěří, budou ĚWÍÍ dobré skutky a mod— \ litbu i dávati almužnu, dostane se odměny u jejich pána; ne— padne na ně uni strach, ani zármutek. 279. O, vy věřící, bolte se Boha & odpustte, co zbylo

bezvýznamného, abyste to napsali, (at je) malý nebo velký _ _ ídluh) do určené lhůty. To bude pro vás Spravedlivější před f

Boltem, správnější k (podání) důkazu & bližší tomu, abyste , nepochybovali. Leč jedná-li se o obchod, který mezi sebou * uzavíráte na místě, nemáte hříchu, jestliže () tom uoučluíte , písemného pořízení. Přibíreite svědky, když spolu obchoduíete, , ale písaři u svědku nesmí býti ublížení). Učiníte-lí tak, lest bezhožuost na vás. Boite se Boha. Učí vás Bůh a Bůh zná * íiaždou věc. 384. Budete-lí na cestě & nenaleznete-li písaře, podržená -

. zástava (hucle místo písemného pořízení). Jestliže jeden dru— '

hemu důvěřuje (& nedáte zástavy), necht ten, jemuž byla

280. Neučiníte—li tak, slyšte, oak vám vypoví válku Bůh

' důvěra projevena, (zaplacením dluhu v pravý čas) ukáže svojí ' věrnost & bojí se Boha, svého Pána. A nezutajušte svědectví, Kdo je zatašuje, má hříšně srdce. Bůh ví, co činíte.

* a jeho posel. Avšak obrátíte—lí se, (ponechá se) vám vaše zá— , kladní jmění. Nebudete—li bezpráví činiti, nebudete bezpráví

285. Bohu náleží, co je na nebi i na zemi. At na Elevo dáváte, co je ve vašich duších nebo ať to skrývále, Bůh z toho

— trpěti.

Cvšeho) vás povolá k odpovědnosti; odpustí, komu chce, a

z lichvy, iste—lí (opravdu) věřícíg).

*

281. Je-lí v nouzi (dlužník), má oe mu prodloužili ola: lební lhůta, až se zlepší žeho postavení. Jestliže však mu dáte 1);F'íí vzkříšení budou jako posedlí: duch jejich bude oomateu, _ “* "* těla jejich se budou svlíetí.

. uotrestá, koho chce. Bůh má moc nad každou věcí.

286. Uvěřil posel v to, co mu bylo zjeveno od ieho pá—

na a věřící všichni věří v Boha, v jeho anděly, v jeho knihy & lebo posly. A nečtuíme žádného rozdílu mezi dolu) uoslvi).

2) Vybízuíí se moluamedání, aby ten zisk, který lichvář přecl '

f zákazem lichvy v koránu na nich měl, mu odpustilš.

*) šako činí židé, kteří uznávají Mojžíše, ale zavrhují Ježíše,

A říkají: »Slyšeli zisme a uposlechli šsme. Prosíme tě za od— ' puštění, pane náš, k tabě se navrátíme (v den soudů.“ 287. Neulaží Bůh žádné duši ničeho nad její schopnagt; dostane se ýí, čeho si zasloužila, trpěti bude za to, čeho se ' depustila. Pane náš, netresteú nás, jestliže zapomeneme nebo

zhřeššme! Pane náš, neukládej nám břemena, jako ist uložil ' těmi), kteří byli před námi! Pane náš, nedávej nám městě, nač _ nemáme síly; a promiň nám, odpust nám, smtlmj se nad ná— mi! Tvs náš ochránce, pomáhei nám proti nevěřícíml

. : »—

Sura Hl.

i!

RGDINA AMRÁNOVA'). Medinska', o 200 verších;

Ve iménu Boha neivýš milosrdnéhoš ;. A. LMF) 2. Bůh —— není Boha, jen on živý & věčný „„

3. seslal ti knihu 3 pravdou, potvrzující to, co před ní '

(bylo zjevena). Zjevil teras) & evangelium dříve jako správné vodítka lidem. A (naposled) zievil furkánň. 4. Věru ty, kteří popírají znamení boží, čeká přísný trest. 5. A Bůh šest silný a mstí se. 6. Hle, Bůh —— není před ním nic tajne na zemi ani na

nebi m— a on tvoří vás v životě matky, jak chce; není Boha, žen on silný a mnudrý. E) Amrán n—elaoii Imrán jest dle mohamedánslié tradice iměno ' dvou osch: otce Maižíšova iAronGva a otce Panny Marie. Mohamed pokláéal asi Marii neboli Miriam, sestru Mojžíšova & Amnovu, za -

jednu & tutéž asobu s Marií, matknu Ježíševnu; také aěkteří mohela— medánští vykladačš karánu se domgívaší, že Marie, sestra Můjžíšova. byla zázračným způsuhem zachována na živu, aby se stala matkau

Ježíšsvmf. 2) Viz úvod,

3) tma, arabsky“ Murat, znamená knihy Moižíšovy. 9) Ai—žurkán znamená »mziišenla. Tal; se nazývá korán, protože činí rozdil mezi dobrým & zlým. Zamachšari % Dželál mzaměší tím slovem všechny svaté knihy. ___—

a křesťané, kteří oba (Mojžíše i Ježíše) uznávaií, avšak zavrhují ; Í Mohameda; leč mohamedáni věří v tyto všechny. v 1) Židům, které zavazovaly mnohé příkazy, žichž mohamedání isna masti; nesměli na př. požívati tuku, museli světíti sobem čtvrtinu svého maietku museli dávati dako almužnu a i. 4

jasné?

7. On zjevil ti knihu, v níž isou (některé) verše

Ti má b do po m ji é jin a y, ih kn a ty tvoří základni myšlenky

protékají, a věčně v nich budou, čistých manželek a oblíbe— i

nost i u Boh a. A Bůh dívá se na své služ ební ky. že to oar ) L ě' im ČO DO ie co to, í uj ed sl ná o, en až zk je e dc sr ž jich to. Tool (dos tane se vše ho toho ), kteř í říka jí: »Pa ne náš, u ad kl iý v á zn ne o kd ni * si přejí svésti (jiné) a vykládati to; ale my; jsme jistě ověřili, odpusť nám tedy naše hříchy a vy— , me ří Vě »Q : ají řík í, án zn po é vn pe jí ma í eř toho, leč Bůh. Ti, kt * svo bod nás od tres tu peke lnéh ohně o , do bu oe m to o e Al m na Pe ho še na od t les to e v to, vš a— uv o 17. protože jsme trpěliví, pravdomluvní, pokoroí, dobro— . . „ . žovatl, lec rozumm hdé. — činn o í pro sím za e odpu štěn za rann í ích čer ván ků“ 8. Pane náš, nenech zblouditi srdcí našich, , když „1,. 31. na, s v 18. Dosv ěoči . l Bůh , . že není , Boh a, „ leč On, a andě lé & roz— . „ _ „„ ť bo ne , al nam sveho mxlosrdeostw opravne vedl a ud . , . „, :enz rozdava!

ts: ten, »

,

9. Pane náš, shromáždíš lidstvo ke dní, o němž m ehylmostš; neboť Bůh nemění slibu. i an í tv ts ha bo h jio jea c ot je pě os pr ne ům 10. Nověrc „ , .

ne o oh h e n l e k e m o e m r k o p u o d u b “ ] , m e h o B dětí před , „ _

"

"Ema

11. _Dle zvyku 11st. faraonova a těch, kteřx pred nm _

_

h! by 11 ro h ů B 'e al st re ot I ž le za í n e I' na—š e znam hříchy D 1 . . D 13rohlašov a: jejich; & Bůh přísně trestá.

; sh í a en ož em př te de bu tě is : »J ům rc vě ne i kn 12. Ře “oxoáž— a ol žk lů de bu o) (t né at šp k ta a a; kl pe dění do al tk se se yž kd , ů) ak zr zá JŽŽ m vá se o al 13. Dost , zv dva . , , „ „i . . ,v ave nabozeostw, druhy b

zostooy; aeden oogo'valt za pr — oe yl, . „, „, . 6 , .. . „ , „ _, dv ou Js i) ric (ve ze h, hě 't o, al zd om se k za o, ut x; mc vě te ro ak . , , . „ „ „ ? cm ho ko e, ul or dp po ct mo po ou sv h Bu . om , nez ; te ve em ct po * e ah zr ro st by o pr tí nu me po na st to ti os ál ud věru v této

že lm a uh to .a a sk lá m ný ás kr m čí ně se á zd m 14. Lide íso stř & a at zl h ec ad kl po ch í/ ěn ad om hr na , ch ne sy nách,

řý fň ho še (v ho to ; ch lí po & u tk by do , ch ní ko ch ný neobyčej f íši lsí krá oel tě iš dl by de ha Bo u ale tě, svě o mt to na n) se (je ' ; ž ne o íh pš le co ně lo mi ná oz m vá ám »M i: kn Ře 15. totořa ky ře ; ch ni v , ad hr za na pá ch ji je u ) se ne ta os (d Bohahožným

— na “ my e al , ou ás kr i za st vo di av pr ou sv é bn do po m ji né ji zvaná & “ mm éh en až zk dé li n te o ot pr A h. Bů n je ž br ný e, jejich neznají lid

hledí podobné verše vykládatí & jiné lidi sváděti.

„

%

m' flf lfl nel ho če ni a a ri Sy ze h se íc íc eš ac vr ů. it jš re Ko ů, pc ku íc už asi tis

' CĚI ICI JÍÉ el át př ne že m mý se o ál m zd tů ši eš Kw . ch Bo ém an zv ě, st na mí ŠĚ CŘ KH že , se za o ál zd se ý m pr nů dá me ha mo ; ch ji ž ne ce dvakrát ví “ m m m té dě an mi Sa i. st no eč ut sk ve lo by ch ji ž ne ně mé em je mnoh “ ha lá lP ie br Ga e čel v co jí ma m. elů řát nep ti pro i bol v m mohamedánů

'»

„?

_

o. lš žu úč le ch ry h ů , B ru , ve ze i n bo e m a n z u ve e v o mo

„1-

30 Bod

'

h'd » ,

;

_

.

„,

m e s J l —a CÍ VZ ÚE »Ú : m k e r u, bo te o ; až a

., O“ 1 se

se Bohu Jo a kdo mě následoval.<< A řešení těm, jimž byla ; dána kniha a pohanům: »Jste vyznavači islamu?<< Přžžmowlí

islam, dají Se Správně, vésti; odvrátí—li se však, tobě náleží 1

lion) kázeň. Bůh dívá, se na (své) služebnšhy.

.

21. Těm, kteří ve znamení Boží nevěří a beze všeho práva _ osmrcují proroky a usmrcují ty z lidí, kteří spravedlnost na_ ršzojš, zvěstuj trest plný bolesti. 32. Oni to jsou, šichž skutky nemají ceny na tomto i na onom světě. & žádného pomocníka (nenoleznool __ 23. Čí nevšiml sis těohg), jimž byla přinesena část knihY? (Byli odkázáni na knihu boží! aby mezi nimi rozhodla; avšak

někteří z nich se odvrátiši a odešli. -

'

2%. To učinili oroto, že řekli: »Nás bude se dotýkati pen : kolmý oheň IŽŠÚ určitý početa) cinta, A oklamato je v šešich ' náboženství to, co si vymyslilí. ..

A

“

.:

u

4.

tzv

1

_ . „S. A „tak potom (se nm povede), az Je shromazdxme ke , dm soudu, o němž není pochybnosti a V němž bude odpšaceoo _ , kazde duši dle její zásluhy & nestane se ším bezpráví.

srdce

?) Mohamed maje asi 316 svých vyznavačů s sebou, přepad,

.

_ (Jo, silný & moudrý. _' 19. jistě náboženství (pravé) u Boha jest ielemU. Ti, jimž " ' byla dána kniha (Písma), nebyli ve sporu (o ní) ze vzájemně j _ „ . , $ ; , " , řevoívostí, dokud s e “m ,“edgst'iívo poznam (o Jedinostx Boha). ,

)

il kut u ko at »m á, sn le a el zc e rš ve é er kt ně ou js nu ') V korá

' i

í omni lidé (to dosvědčiti) „ stále spravedlivý. Není Boha, leč _

a

.

I

*) Slovo islam znamená odevzdání se, protože v tomto náho— enství dle mínění Mohamedovo se člověk zcela odevzdává Bohu. “) Bytí dva židé, kteří dopostivše se cizoložství, odvolali se

k soudu Mohamedově; dle šeho rozsudku měli býti okamenováni; ale idež se jeho rozsudku vzpíraši, byly přineseny knihy Mošžíšovv, V nichž byl nalezen pro cizoložtoílcy trest okamenováním. . *) Tolik, kolik se klaněli jejich oředkové zlatému teleti, totiž 43.

43

26. Řelmi: »O Bože, jenž vládneš královstvím, ááváš eš, chc ho ko od m, ve le á— kr š má ní od eš, chc mu ko královetví, , lví— Ve eš. chc ho ko š, uje niž pov & eš, chc ho ko činíš vznešeným, ruce jest demo, neboť ty máš moc nad každou věcí i iít vze š vá dá í, noc za n cle š de ve & em dn za c no 37. Vedeš š vá dá za ho vé ži ze u ém tv mr í jit vze š vá dá & o éh tv mr ?: mu živé výživu, komu chceš a neporčítáš (H).“ el íc ej íj om op e el át př za ů rc vě ne ící věř lí vo ne sal Ať 28_ ), ěn án hr (c m če ni v ha Bo od de bu ne ní, uči k věřících. Kdo ta leda že se jich bude báti & stracho'vatl; ale vás Bůh vami před sebou samým a k němu se navrátíte. oť“ neb —4m prs h ýc sv ve co ně ti va rý sk li e— et ud »B i: kn Ře 29. co ví, ť bo ne , ěti věd de bu to h Bů o, lev na ati dáv to budete—ll í. věc ou žd ka d na c mo má h Bů a ; mi ze na je co je na nebi a l na ko vy co , še du á žd ka u bo se ed př e zn le na u && Jeclno , z me bv? y ab ti, přá si de bu o; éh zl la na ko vy co a o éh dobr m; mý sa u bo se ed př le ru va s vá h Bů or. st— pro ký le da o mt tí ní a a Bůh je laskavý ke svým služebeikůnm

31. Řekni: „Milujete—ll Boha, následujte mel Batle vás : tí uš po od h Bů t bo ne ! hy íc hř še va m vá i et pu od milovati Bůh & a je mil—osrdný.v

32. Řekni: »Poslouchešte Boha a poslal derátíte—lš se věru, Bůh nemiluje nevěrců.

toužím ii a šejí potomstvo do tvé ochrany před kamenova—

nými) ďáblem.“ 37. I přijal ji její Pán laskavě & způsobil, že se z ní zrodilo krásné potomstvo. A Zachariáš ji ošetřoval; kdykoli vešel “ k ní Zachariáš do světnice, nalezl u ní pokrm Fravil: »Marie, odkud máš tohle?<x Odpověděla: »To žes—t od Boha, neboť Bůh, \ komu chce, dává pokrm & nepočítá hm; 38. Tu vzýval Zachariáš svého Pána řka: »Můj Pane, dež “mi dobré potomstvo, neboť slyšíš modlitbulv

39. A volali k němu andělé, když stoje ještě se modlil

_ve světnici (& řeklík »Hle, Bůh předpovídá ti Jana, jenž vydá svědectví () Slevu, které lest od Boha, a bude vznešený, ne— vinný a žádný proroka

\

* .40. Řekl: »Můá pane, jak mohu míti chlapce, když již přišlo na me sžáří & moje žena c'est neplodnáň Odpověděl

(andělk »Tak Bůh činí, jak chce,“

41. Řekl: »Můj pane, dej mi znameoílx Odpověděl (andělšz vZnamemm pro tebe jest, že nebudeš mluvili na lidí po tři dny, zen pokyny. Vzpomínej mnoho na svého Pána, oslavuj he večer i ránola 42. A (vzpomeň si) když řekli andělé: »Marie, Bůh zaiísté & vyvolá & učinil tě čistou a vyvolil tě před ženami celého “věta. „ 43. Marie, poslouchej sveho Pána, vzýveš & klaň se s těmi.

„kteří se klam.“ 33. Hle, Bůh vyvolíl si Adama, Noema, rodinu Abrahe movu a rodinu Amránovu před celým světem.

34. Pokelení_ v němž jedni z druhých (povstalliš. Bít

44. Toto jest jedna z tažných zpráv, kterou tis) oznamu— eme. A neby-ls mezi těmi“), kteří metali los, kdo z nich pe— ovati bude () Marii & nebyls u nich, když se přeli & to.

SÍYŠÍ (Vše) & Via

1) Éáblové mý před narozením Mohameéovým sídlili v okvscíoh

35. (Vzpomeň si,) když řekla manželka Amránova; vlil

ebeských; při narození byli iplamennými koulemi sehnání na zemi.

můj Pane, zaslíbila jsem službě tvé, co jest v mém život

Také se vysvětšaše přívlastek »kamenovanýx tím, že Abraham ode-

Přilmi tedy ode mne, neboť ty slyšíš (vše) & viš.e<

“šmal kamením od sebe ďábla, když Jej svááěl, aby xie-obětoval svého yna. Na památku toho mail ve zvyku mohamedáni na pouti házeti 36. A když ji porodila, řekla: »Hle, můj Pane, porodil ěkolik kamenů zproti ďáblovi v údolí Mina. jsem dívku „_ a Bůh neilépe věděl, co porodila —— a není; 2) Bůh vprostřednictvím archanděla Gabriela mluví ]: Mohamedoví.

po od & l) da Me o én jm dí em is la Da ). kal dív ko ja c chlape

“) t. ;. kněžími & chrámzt jerusalémského, kteří rozhodli losem, little z nich bude pečovati o Marii, když nechtěli svolšti, aby Zacha—

*) t. &. nejsou stejně schopní ke službě v chrámu. 9) Marie, matka Ježíšova, jest dle koránu jedna a též osoba s Marií, dcerou Amrámovoue sestrou Mojžíše v Arena; byla prv zázrač— ným způsobem zachována živá až do času, v němž se narodil Kristus.

, aš jako její strýc si ši vzal ma starost. Odešli tedy k řece Jordánu & vhodili do něho pruty, na nichž byla masám rozličná místa Písma.

Pruty všech se potopily; žen Zachariášův ne, a proto jemu byla Marie svěřena.

šz %

i.? _l

45. Když řekli omdělé: »Marže, Bůh jistě oznamuie radost; Š nou zprávu o Slovní), jež jest od něho; jeho iménc bude ;

53. Vymyslili si lest, a Bůh vymysli! si lest'); Bůh dovede \ vymýšleti lest nejlépe.

Mesiáš, Ježíš, syn Mariin, ve vážnosti bude na tomto i na

f i ' onom světě a bude náležoti k těm, kteří jsou blízko Boha) ;1' postaveni.

-

46. Bude mluvžtš na lidi v koíébco iako dospělý & bude Í; - hodný,“

47w odvětila (Mariah

»Můi pane„ „tak mohu míti syna,-:

56. Co pak se týče věřících a těch, kteří budou konati i dobré skutky, zaplatí iiim úplně jejich odměnu; Bůh nemiluje

48. A naučí goj (Buh) komes), moudrosti, toře, evzmgešiu a (nešlo jej) jako posla k synům israolsltýma. (A kávž k nim

nespravedlivých. 57. Tato znamení moudrého napomenutí ti předčítámex * 58. Ježíš zajisté u Boha podobou jest Aciamoviň; stvořil jež Bůh z prachu a řekl mu: »Buďle —-— a byl.

přišei, řád): „Hle, přišel jsem k vám od vašeho Pána. Neboť utvořím :; hlíny noclehu ptáka, dechnu do ní a se svolením božím stane se pták (z nik Uzdravím se svolením božím slepého od narození & malomocného, vzkřísžm mrtvé a uháánu vám, co iite i co ukládáte ve svých domoch. Věru, v tomto jest zuamoní pro vás, věříte,-li. 49. A (přišel isem), abych potvrdil, co bylo přede; mnou z toru (zýoveno) a abych tlovolil vám některé věc?), které vám byly zakázány; & přišel jsem k vám se znamolum od vašeho pána, Boite se Boha & posloucháte měl

* „_ "

\

vzkříšení. Potom se ke mně oavrátíte i rozsoudím vás o to, ' oč jste se přeli. 55. Co se týče nevěřících, potrestáni je přísně na tomto

': na onom světě, a nebudou míti žádného pomocníka.

když se rune nedotkl člověk?<< Odpověděl: „Tak Bůh hoří, co ' chce; jestliže něco ustanoví, řekne: »Staň SGM a stane to,

;

54. (Vzpomleň si) když řekl Bůh: »Ježíši, vezmu ti život & zvednu tě k sobě a zorostim tě nevěrců. A postavím ty, ' kteří tebe budou následovalo, nad ty, kteří neuvěří. až do dne

59. (Tohle jest) pravda, (oooházešicí) od tvého Pána, proto '

zpochybní. "

60. Kdo se s tebou bude o ni příti, řekni: »Poiiďte, zavo—

,lešme své syny a vaše syny, své manželky a vaše manželky, myf sebe a vy sobe; potom modleme se pokorně a svrhněme Íkletbu boží na lháře').x

i “

61. Věru, tohle je pravdivá zpráva, & není Boha kromě

"Boha a Bůh zajisté jest silný a moudrý * 62. Odvrátíte-li se, věru, Bůh zná (lidi) nesprávně jed—

50. Bůh zajisté jest mým i vaším Pánem, proto mu služtel

; To test správná cesta.“

mající.

51. A když zpozoroval Ježiš jejich nevěru, řekl: „Kteří * budou mými pomocníky u Boha?“ Odpověděli apoštolové: »My “. budeme pomocníky božími, uvěřili jsme v Boha & budiž; svěd—

63. Řekni: »Vyznavačí písemů, poiďte sem! Dohodueme ;se vesmlek, že nebudeme sloužiti den Bohu a že ničeho ne-

* kom, že jsmo moslimové“).

„

1) Jest zde řeč o židech, kteří hleděli zmocniti se Krista lstivě,

avšak Bůh sám že obalsti! tím. že Ježíše vzal na nebo, a oni šinéha

52. Pane náš, uvěřili jsme v to, co jsi záevil a násligdovai jsme posla, zapiš nás tudy mezi ty, kteří vydávají SVědectv (o němMa

člověka, podobného Ježíši, ukřižovali, domnívaiice se, že ukřižovali

Krista. *) Oba nemají otce. " *) Mohamed :pozval křesťany, kteří přišli jako poslové z krajiny Nadžrán a mřeli se o události v koránu vypravované, aby se sešli za podmínky, obsažené v koránu. Gui však se o tom radili se svým biskupem. který jim řekl: »Znáte již Mohameda jako proroka & víte. že žádný národ neobstál, který zlořečil prorokum Qui však nepo-

1) t: ;. Ježíšovi, jenž nazývá se proto Slovem božím (kalitmentul Iahi), urotože byl stvořen od Boha pouhým slovem. "**) Dle některých vykladačů rozumi se lmiuou osami nebo způ v sob písma.

“) Ježiš dovolil jisti ryby, které nemají šupin, maso Wiglbloudí tuk zvířecí a oracovati v sobotu; toto všechno bylo or:? v zákon Moižíšově zakázáno.

*) t. ;. vyznavači pravého náboženství. islamu.

Íslechii, wátili se k Mohamedovi, který jim vyšel naproti se svým zetěm, dcerou a dvěma vnuky. A když jim řekl: »Počkešte, až se poinodlimm uvěřili v něho & nechtěli mu zlořečíti i svolili platiti mu daň.

;

*) V koránu »ahlul-kitábia ie lid knihy, vyznavači písem; isou to židé a křesťané.

47

„Vznešonost ie v ruco boží a udílí ii, komu chce. Bůh ohiímá budeme mu klásti na roveň a že nebudou si bráti jedni z nás druhých za pányl) kromě Boha. A obrátíte—li se, řekněte: »Buďte svědky, že jsme vyznavači pravého náboženství.a

64. Vyznavači písem, proč se přete o Abrahamď), dež byly tora & evangeliiim zieveny teprve až po něm? Či toho nevíte?

(vše) a ví. ?B. Zvláštním způsobem prokazuše své milosrdenství, ko— mu chce, neb Bůh je pánem veliké milosti.“

% Jest některý vyznavač písem, který, svěříš-li mu tolent, vrátí ti jej, & šiný, svěříš-li mu denár, nevrátí ti tej, nenaléháš—li na něho státe. A to proto, že říkají: »Nemáme

65. Hle, vy (to jste, kteří) se přete () něco, co (poněkud) znáte; ale proč se přete o tď), čeho neznáte? Bůh ví, ale vy

vůči— pohanům žádné povinnosti.“ i říka-ii tež o Bohu vědomě. 75. Ano (mašlí povinnost vůči pohanům); kdo splní svou

nevíte.

smlouvu a boji se Boha, věru, Bůh miluje bohabošné.

66. Abraham nebyl žid ani křesťan, nýbrž byl pravověrný, “ moslim a nebyl modlářom.

67. Jistě- trližší jsou Abrahamovi lidé, kteří lei následuší

76. Věru ti, kteří prodávají smlouvu s Bohem? a přísahy své za malou cenu, nemali podílu na onom světě; a nebude s nimi Bůh mluviti a nepohlédne na ně v den vzkříšení & ne-

a tento prorok a kteří uvěřili (v něho). Bít—ii lest ochráncem očžstí jich; Je čeká trest plný bolesti. věřících. 68. Někteří vyznavači písem přáli si vás svésti, avšak

svedli „ten sami sebe a nevědí (o tom). 69. Vyznavači písem, proč oevěříte ve znamení boží, ač

??. A někteří z nich K&SDFŠVHĚ čtou knihu?), takže myslíte, že to (co čtou), test z knihy; ale není to z knihy. A říkají: »Jest to od Baham: & není to od Boha i mluví o Bohu lež vědomě.

iste (ioiich) svědky? 70. Vyznavači písem, proč oblékáte pravdu clo lži a proč skrýváte pravdu znaííce ji? 71. Někteří vyznavači písem řekli: »Věřte*) v to, co bylo zjeveno věřícím na počátku dne, avšak nevěřte tomu na konci

jeho; snad oe (oni) vrátí od své víry.

78_ Nesluši se člověka“), aby (když) mu Bůh dal knihu, moudrost a proroctví, potom řekl lidem: »Boďte mými slu-=

žebníky & ne božími“ Ale (má říci): »Bud'te učení muži ve věcech božských, protože budete vyučovati knize a předčí—-

tatí (ii).a 79. A oopříkazuie vám (Bůh), abyste přijímali anděly a

72. A nevěřte jen tomu, kdo přijme vaše náboženství.“

někomu může býti dáno něco podobného, jako bylo dáno

proroky za své pány. Či bude vám přikazovati nevěru, když iste se stali muslimy?

vám?. „Či budou se s vámi příti o vašeho Pána?<< Řekni:

80. A (vzpomeň si) když, učinil Bůh smlouvu s proroky?

Řekni (jim, Mohamede); „Kdo vede správně, jest Bůh, takže

(řka): »Tohle dest zajisté, co i sem vám dal 2 knihy a moudrosti;

*) Vytýká se židům a křesťanům, že uznávali za své oány kromě Boha kněze a mnichy. *) Židé říkali, že Abraham byl žid .a oni že isou vyznavači jeho náboženství. Podobně mluvili křesťané.

3) t. ]. proč se přete o náboženství Abrahamova, když Písmo o něm nie nevyorávi a zjeveno bylo za dlouhou dobu po něm. &) Židé říkali jiným židům: »Věřte nebo spíše se přetvařujte, jako byste věřili koránu ráno, avšak večer už se ho zřekněte a rcete. že v něho nevěřím. A když to budou viděti mosiimové. snadno počnoo Dochybovati a. odvrátí se od koránu. 5) Těm slovům „A nevěřte...a, odpovídá Mohamed, že Bůh vede koho chce; zproto nemohou se židé honosíti tím. že ieiích náboženství ie pravé, protože to, co bylo dáno židům jako proroctví, Fismo, mohl dáti Bůh také někomu jinému.

1) Smlouvou s Bohem rozumí se dle Dželála smlouva, kterou

činí věřící, že věří v Mohameda; tuto smlouvu proůává neboli porušuíe, kdo náboženství mohamedáoské opouští k vůli nějakému zisku. *) Nesprávně čtou knihu (Písmo), protože zakrývají a zamlčuií proroctví o Mohamedovi v Písmč obsažená. 3) Tento verš zieven byl torý tenkráte, když křesťané řekli, že Ježíš jim přikázal, aby je; ctili jako Pána a když někteří mohamedání se chtěli klaněti Mohamedovi. &) Snad naráží zde Mohamed na mínění talmudistů, že duše všech proroků byly oa hoře Sinai, když bylo dáno desatero; tam s nimi Bůh mluvit a ukázal iim bucioucí věci jako přítomné.

49 48

„\ potom přijde k vám posell), aby potvrdil co máte u ' Budete mu jistě věřiti a jej pddpo-rovati. << Řekl Bůh: >>Trv:ba na tom & přijímáte mou smiouvu () tom?“ Odpověděli: „Thi .

me“ Řekl: »Buďte tedy svědky & já s vámi isem svědkem, 81. Kde odviátí se po tomte, jsou bezbůžnía

\

93. Každý pektin bvi doveden synům israelským kremě tahů, který sami si. zapevěděliíš, (io-kud nebyla zjevena tora.

d— '

Řekni (židůmšz ».?řin—este tam & čtěte v ní, miuvíte-ii pravdu,“ _

.

94. A kde po temto vymýšleti bude tež () Beim, věru? jsou bezbežní. 95. Řekni: »Bůah že prazvde—miuvný; následujte vyznání Abrahama, jenž by! pravověrný & nebyl modlářem.

82. Či hledaji jiné náboženství kromě náboženství (m

> vého) Boha? Jemu se odevzdal kde je na nebi & na zemi, ci

: nechtě; & k němu se vrátí (všichni). ite _ 83 Řekni: »Uvěřiii isme \? Baba a v ta, co nám byla z

%. První zajisté dům?) (i( uCÍÍVá-ílí Boha) byl ten, který “ by! ustanoven pro iidi v Bekcea), pežeheenýí & šako správné

\ verte & ce bylo zševeno Abrahamovi, Ismaeloví, Isákovi,.i

_. kubovi & pokole-ním (israeltským) i co bylo odevzdáno Maří; šovi, Ježíšovi a prom-kům od vše—jich pána; nečiníme iozdŽ,_ mezi žádným z nich a jsme mu edevzdánia

tiu j \ 84.1(do bude vyznavačem jiného náboženství než islam — nebude od něho přijato a na onom světě bude mezi zavržm “!

nými. Še-

85 Jak může vésti Bůh lidi, kteří se stati nevěrci, věřili (dříve) a svědění, že posel je pravdomluvný & dDSÍE ač se jim patrných znamení? Avšak Bůh nevede lidí nestn'áviz jednajících 85. Odplatou áejich bude, že na ně padne kletba Beim andělů a všech lidí.

vedení pro celý svět.

_

97. V něm jsou patrna znamení?: miste, na kterém stál Z

Abraham. Kde vkroči de něha, šest bezpečný. Vykonati peut : de teho demu jsou Behn pav—inet lidé, kterým cesta dest možná. ' Kdo nevěřív věru, Bůh (služby) světa nepetřebuje.a 98. Řekni: »Vyznavači písem, proč nevěřím ve znamení beží? Bůh, však je svědkem tebe, co kOHátčJí

99. Řekni: »Vyznavači písem, proč edvracíte ed nábaženství toho., kde uvěřiš? Hladíte je překrucevati a iste svědky

(že že pravé). Bůh dobře si všímá, co děšáte. 160. O, vy věřící, uposiecbnete—ši některýchf'), jimž byla dána kniha, učiní z vás věřících nevěrce.

ia.

IGI. Jak můžete býti nevěra, když se vám předčžiag'š

87. Věčně budou pod ní, trest jim nebude ulehčen a 11 bude vzat na ně ohled, te-

88. kromě těch, kteří se potom obrátí a poiepši se. A vět Bůh edpouští a je milosrdný.

znamení boží a mezi vámi je poseš iehe? Kde se pevně bude držeti Baba. bude veden na správnou cestu.

102. O, vy věřící, boíte se Boba opravdovou bázní ješte ' tu, '

89. Od těch zajisté, kteří se stati nevěrci, ač dříve vět & rozmnožiti nevěru (svou) nebude přijato pokání; a oniiii jsou, kteří bloudí. tí) 90. Od nikoho pak z těch, kteří nevěří a jako nevěi \ \ zemrou, nebude přiíata ani země plná zlata, kdyby se jí Chrci těl vykoupiti; je čeká trest plný bolesti. \

\ & neumíreite leč jake mosiimevé. 103. A zacheváveite smlouvu boží špíně i neustupujte (ed ní) & pamětlivi buďte dobrotivosti boží vůči vám; nebot

13 Jakub učinil .Brý siib, že nebude pežívati masa ani mléka \ veibleedibo, uzdravíeli se.

*) Tento verš byt zíeven, když se židé vychleubali, že mají _; starší modiitebnu než mohamedáni.

91. A nenaleznete žádném pomecníka.

3) Beiíka iinak Mekka, nazvána tak prom, že prý tam byly po- (

92. Nedesáhnete spravedlnosti, dekud nebudete dávati'

*_ mužnu z toho, co milujete. A. cokoli dáte jako almužnu, věi t-I

třeriy šíje obrů; potřiti znamená slovo batika. V některých stavech » _ uživašo se písmen !? a m aremiscue, proto Mekka :: iinak Bekka.

“,

“) Jest tam kámen, na němž stál Abraham, když byl dům

3) Mohamed, jenž měl potvrditi knihy Písma, které byly z. veny před ním. „ ie—

stavěn a na bém žsou steny ješte nohou. Kromě toho maíeteiv; se tam zdvojnásebuže, ptáci nad ním nešítaíí, & kdo tam vkrečí, šest bez— příčný před vraždeu i jiným bezprávím. 5) Vavuše před židy, kteří mezi vyznavači Mehamedovými chtěli způsobiti nesváry, závidějice jim, že žití ve svemestš.

Bůh ví o tom

Xenie 5

„ ._

' “7

51

ač byli jste nepřátelé, spojil srdce vaše a toho do—hrotivostí stali jste se bratry. Byli jste na pokraji ohnivá jámy a vysvobodil vás z ní. Tak oznamuje vám Bůh svá znamení. snad dáte se správně vésti. 104. Z vás necht šest národ, jenž bude povzbuzovatí k nej— lepšímu (náboženství) a příkazovou spravedlivé & zapovídati

špatně a takoví (kteří to budou činiti) budou šťastní.

105. A nebuďte dako til), kteří se rozdělili a jsou různého * mínění potom, když se jim dostalo jasných důkazů. Je čeká veliký trest“ 106. Jednouí) budou ohličoie bílé a obličeje černé. Těm

pak, jichž obličeje zčernaíi, (řekne Bůh): aStali áste se nevěrcí, ač jste (dříve) věřili? Proto okoušejte trest za to, že iste nevěřili.“

107. (30 pak se týče těch, jichž obličeje zhěleší, ti budou v milosrdenství božím & zůstanou v něm věčně. 108. To jsou znamení boží, jež ti přodčítáme v pravdě.

Bůh nechce ublížiti (svým) tvorům.

na. Noisou (všichni) stejní; někteří z vyznavačů písem jsou lidé přímí, roziímatií o znameních božích v čase nočním & kšaní se. 114. Věří v Boha a v den posledniho sondu, přihazují, je spravedlivé a zapovídaií, co je nespravedlivé a závodí v dobrém. A to jsou spravedíiví. 115. Cokoli učiní dobrého, nebude ajim popřeno; & Bůh zná ty, kteří se ho boží. 116. Nevěrcům zajisté neprospěje ani íoiich majetok ani jejich děti před Bohem; dostanou se do pekelném ohně & zůstanou v něm věčně. 117. Almužna. již dávaií v tomto životě, podobá se větru

ledovému, ženž padá na (osoté) pole iidí, kteří nesoravodlivě jednali proti své duši, a ničí je. A neubližuíe ším Bůh, nýbrž oni ubližuií sami sobě. 118. O, vy věřící, neuzavíreíte důvěrného přátelství (s lidmi jiného náboženství), jedni druhých opomííeííce, neboť ne— přestanou vás kaziti; přejí si, abyste byli nešťastni a nenávist objevila se již z jejich úst; a co skrývají jeiich prsa, jest

109. Bohu náleží, co je na nebi a na zemi a k Bohu vrátí se všechny věci.

ještě horší. Uházali jsme vám již znamení (íeiich zlé- vůle vůči vám), jestli jste (že) pochopili.

110. Jste nejlepší národ, jenž lidstvu povstaí. Přihazulete, co do snravedí'rvé a bráníte zlu i Věříte v Boha. Kdyby uvěřili vyznavači písem. bylo by to lépe pro ně. Jsou sice mezi nimi věřící, ale většina tích jsou lidé bezbožní.

119. Hle, vy je milujete, ale oni vás nemiluji & věříto

llh Neuškodí vám leda jen obtíží nějakou a budou—li

v celou knihu?). A když vás potkají, říkají: »Uvěřili ísme,a & když jsou sami, kousaií z hněvu proti vám konce prstů.

Řekni: »Umřete ve svém hněvuler Bůh zajisté ví, co se v prsou (vašich).

112. Uvaleoa jest na ně hanba, kdekoli jsou donadeni;

120i Potká—li vás něco dobrého, zarmoutí je to, dotkne-li se vás neštěstí, radují se z něho. Avšak budete—li trpěliví a bohabodní, neuškodí vám nic ieiich lest; věru,Bůh zná jejich činy,

(& dosáhnou odpuštění,) leč den budou—li ve spojení s Bohem a ve spoiení s lidmi?; strhli na sebe hněv boží a stihla že

121. A (připomeň siL když žsi odešel ráno od své rodiny, abys věřícím připravoval tábor k boji*); a Bůh slyší (vše)

nouze, protože nechtěli uvěřili ve znamení boží a zabííeli proroky beze všeho práva, protože byli neposlušní a nespravedlíví.

a zná.

boiovati proti vám obrátí k vám (svá) záda a nenaleznou pomocí.

122. Když dva zástupy z vás pomýšleíy na to, aby malo—

myslně odešly (z boje), Bůh byl ochráncem obo—u; a v Boha mají věřící důvěřovati.

1) t. ;, židé a křesťané. =') V den ooslednlho soudu budou tváře věřících bílé, nevěrců černé. a) t. i. buď přijmou náboženství Mohamedovo, anebo se uvolí odváděti poplatek.

'

123. Pomohl vám Bůh “ Bedru a. Vy iste byti nižší (Bočtem). Boite se Boha, abyste byíí vděční. 1) t. i. v Písmo i korán. “') Mini se bitva u hory Chod, severně od Medíny, kde byli mohamodání poraženi i sám Mohamed poraněn.

52

124. Když jsi říkal věřícím: »Nepostačuje vám, že posiluje váš pán třemi tisíci seslaných andělů?

137. Před vámi již se vyplnila ustanovení (boží, co se 1235. Ovšem (dostačí vám to). Budete-lí trpěliví a bc vas bojní a. přijdou—li na' vás (nepřátelé), náhle posílí vás ! pěti tisíci znamouanýoh andělůr). sha—

týče potresžání nevěrců). Procházejte zemí & vizte, jaký byl

konec těch, kteří za lež prohlašovali (zjevení boží).

Bůh

138. Tento (korán) jest jasným výkladem pro lidi, Správným vedením & napomenutím pro bohabojné.

VÁS

13% Nebuďte malomyslní a nel-muito se, nebo! zvítězíte, budete-Ii věřící.

126. A učinil to Bůh jen radostnou zprávou pro vás (že bude podporovali) & aby se tím uklidnila vaše srdce. h

„wa—„mom „„

“

pomoci, leč jen u Boha silného a moudrého“

, , . „, „. . . lení 127, Aby uplne zahubll m kteri nevenh anebo je por: & aby bez naděje. (na Vítězství) obrátili se na útěk (není t“

azrl

starostí).

.

14b. Utržíte-li nějaké poranční'), také již podobné po— ranění utržili (nevěřící) lidé: a z našeho rozkazu střídají se

128. A nic o nezáleží na tom, ať se buď obrátí (Bm

k nim milostivě, anebo at je potrestá; jsou zajisté bezboi

takové dm mezi lidmi, aby Bůh poznal věřící a vybral si z vás mučedníky „_ a Bůh nemiluje bez—bežných —— 141. & aby zkoušel Bůh ty, kteří uvěřili & zahubil nevěrce.

dh) 129. Bohu náleží, co je na nebi i co je na zemi; odpou

ční.

komu chce, & trestá, koho chce. Bůh odpouští a je milosrd sítí , , . -. „, . . 130: C), vy vencx, nezwte se lichvon dvomasobnou, ný

bojte se Boha, aby se vám vedlo dobře.

'

ale „. , . „ , 131. A 130th se pekelneho ohne, ktery je pripraven ; nev ěrce!

aro 132. Poslouchejte Boha a posla, snad dosálmeie mi srdenstvíl

,

„

. .

„ „ ,

10—

133. O zavod bezte, abyste dosahh odpustem od Bc & ráje, jehož šířka jest jako nebo i země a jenž připrav

jest pro bohabojné,

142. Či jste se domnívali, že vejdete do ráje, když Bůh ještě noseznal těch z vás, kteří budon bojovati a neseznal, ' kteří budou trpěliví?

143. A přáli jste si smrti“). dříve než iste se s ní setkali. ' A již jste ji viděli & dívali jste se na ni (aše utekli jste před ní). 144. Mohamed jest jen posel a již před ním byli poslové. Zemře-IŘ) anebo bude—li usmrcen, obrátíte se na patách svých? — A kdo se obrátí na své patě, neuškodí nijak Bohu, a Bůh jistě odmění vděčné.a 145. A duše nemůže umříti leč se svolením božím, jak

lila en-

134. kteří udílejí almužnu “ke štěstí i v sloužení, potlačr

_ určen jest (komu) čas v knize. Kdo volí odměnu tohoto světa, :, dáme mu ji, a kdo chce odměnu onoho světa, dáme mu sši :: jistě odplatíme vděčným.

hněv a odpouštějí lidem. Bůh milujě ty, kteří činí dobře.

146. Jak mnoho proroků bojovalo s takovým (nepřítelem), 135. Těch, kteřL dopustí-lí „se něčeho zlého & budmw nespravedlivě:— íednati proti své duši, vzpomenou na Boha

loož měl mnoho myriad, & neztratili odvahy pro to, co požkalo

budou prositi za odpuštění svých hříchů —— a kdo odpo—Ěi

*) Mohamed vybízí ke statečnosti a poukazuje na to, že i jiní lidé, oevěřfcí, obrněli poranění, zvláště v bitvě u Bedru. A toto stří-

hříchy kromě Boha? »— a nesotrvazjí při tom, co učinili vědou %

dání vítězství 'a porážky jest od Boha, který tak zkouší své. věrné

136. oúoiaion bude odpustění od jejich Pěva :; zalomí;—

šež protékají řeky a v nichž budou věčně. Jak krásná to ::

plata žěch, kteří (tak) jednají!

'“) Někteří andělé, kteří pomáhali Mohamedovi v bitvě u Bed byli na bílých koních, jiní oa černých a měli šat různých barev.

.y.

a vybírá si mučedníky.

'

2) Někteří vyznavači Mohamedovi, kteří nebyli v bitvě u Bedru, přáli si takového vyznamenání, jakého dosáhli ti, kteří kam padli jako mučednici; ale když měli bojovati v bitvě u Chod, báli se smrtí a utíkali před ní.

*) V bitvě u Ohod byla rozšířena zpráva, že Mohamed byl , Í usmrcen. [ kdyby se mu bylo tak stalo, vždyt lest jen posel, člověk w nesměli by se jeho vyznavači odvrátíti zase !: nevěře; proto .ta

otázka: »Zemře—li... obrátíte se na spatách svých'h

to v boji za pravé náboženství; a nebyli slabí & nepodrobi se! Bůh miluje trpělivé. lí 147. Celá jejich řeč spočívala ve slovech: »Panc má: odpusť nám naše hříchy & provinění v našich záležitosteclž, posilní naše nohy & pomoz nám proti nevěrcům1<< i. 348. l dal ším Bůh odměnu tohoto světa & překrásoo

odmeoo onoho světa. Bůh miluíe ty, kteří činí dobře.

1

o něc i tal dos i byl om ch by dy »K : ali Řík i. vit zie li htě nec ti o čeh z té věci, nebyli bychom zde usmrcena Řekni: „Kdybyste v : byli v domech svých (zůstali), jistě by ti, iimž byla určena

in och—ra m vaší jest Bůh nebot te), nečiň (tak l'" 150- Nilmii „ Gem & nelleoším pomocníkem.

156. Věru, ty zajisté, kteří z vás se obrátili na útěk v den; ' , kdy se srazila oho vojskaa), ďábel svedl k pádu pro něco, '

151. Jistě uvrhneme do srdce neverců strach, protožkladli Bellu na roveň Jiné bohy, k čemuž jim nesesíal žádne

tž xš pm od h Bů t bo ne , til pus ocl již m ji h Bů e Al . ili ust dop čeho se & jest mírný.

' h ýc sv o ají řík ílž i, rc vě ne ko ja e ďt bu ne , ící věř vy IST. Ú,

moci. A bydlištěm jejich bude pekelný oheň; a tak špatné

_

(bude) obydlí bezbožných!

li va jo bo o eb an ) ky lvá o (d mi ze v u st ce li na ko í ' bratrech, kteř by li by ne s, ná u lí va bý li by by dy »K : iti zab li by a e lc ve vá

152. A byl Bůh pravdomluvný Vůči vám ve evém slibu? když jste proti nim boíovali s jeho svolením (se zdarem), dokud jste nezmalomyslněli & nehádali se o rozkaz ýeho (Mo,

home—dřív) & nebyli iste oeposlošní, když vám ukázal (Bůh)co jste si přáli. !

153. Někteří z vás přáli si tento svět a jiní ořáli si cnet

svět. Potom vás odvrátil od nich, aby vás zkoušel a již vám odpustil, nebot Bůh jest k věřícím dobrotivý. l

154„ (Vzpomeňte), když iste vystupovali (na útěk) a neohlíželi jste se na nikoho a posel volal na poslední z vás A odplatil vám úzkosti za úzkostí, abyste se nermoutili pro. „ to, co Vás minulož) & co vás potkalo. Bůh zná vaše skutkyl

Í m íí se co to, že to ro (p ia en rc rn us lí va bý by li by ne a _ umřeli

), em ět dm ře (p h Bů to nil uči e kž ta ), em ud os no če ur lo by stalo, rt sm i t vo ži vá dá h Bů h. ýc sv h íc dc sr v i al po němž vzdych . a dívá se co konáte. o eb an ví nst ože náb é av pr za i boj v ní ce mr us —lí ete Bud l58. \ í pš le je ě st ji í tv ns de sr lo mi & ha Bo od í ěn zemřelo—li, odpušt než to, co shromažduiete. ha Bo u se tě jis ní, rce usm -li ete bud o neb iva e-l 159. Zemřet shromáždíte.<<

od ) ka ní íš hř á áv st do se o éh ak (j í tv ns de sr lo mi o pr A 0. 16

l va bý e) ed am oh (M l by ys yb kd A ý. rn mí m ni k jsi l Boha by

spáneka), íenž padl na některé z vás, jine pak jejich vlastní“

— od A i. ešl roz be te od li by se by tě jis e, dc sr přísný a tvrctého du ra na ch ji se ej pt , ně o pr í ěn št pu od za os pust jim & er i řu vě dů š, ne od zh ro ě vn pe se yž kd A h kv ál (v i st v záležito

duše trapily, nebot přemýšleli o Bohu věci nepravdivě v myšlen;

l! be Ne (v jí řu vě dů í eř kt ty, je lu mi h Bů t bo ne , ha \; Bo

155. Potom seslal na vás po úzkostí bezpečnost, tvrdý-

1) Mini se bitva u Chod, kde mohamedánž s oočátku bojovati

šťastně, ale koyž nepřítel zesílil, dali se na útěk a nechtěli ooslectí- * nouti rozkazu Mohamedova, aby lleustupovalí před nepřítelem“ oč— lrteřl však ooslechlí, a tak ukázal Bůh, kteří přáli si život po smrti

epř ne s vá o kd ni , ti ha má po h Bů de bu m vá 161. Jestliže ? ci mo po že mů m to po m vá o kd , ak vš s vá může, opustí-lí A proto mají věřící v Boha důvěřovatl.

u, od dv po í st pu do se o Kd ). tř és dv po ok or pr í sm ne A 162.

& nebáli se nepřítele a kteří přáli si tento svět a proto utekli přeci nepřítelem, aby oebyli usmrcení; . Í) očekávaná kořist; proto vás potrestal, abyste si zvykli trpě— ÍWOSÉ! & nereptali, když se vám neděle podle vašeho přání.

3) Po bitvě iposllili se věřící bezpečným spánkem, kdežto bez— božní mohamcdáoí nemohli usnoutí a pociťovali v duši veliké úzkosti.

i

vašich. A Bůh ví, co je v prsou (člověka).

s

&

;

' (od Boha) smrt, byli vstoupili na místo svého odpočinotíí), aby , Bůh zkusil, co to v prsou vašich & vypátral, co je \; srdcích %

149. C), vy věřící, budete—lí poslouchati oevěrců, obrátí vá

zpět na patách vašich & vrátíte se k záhoběi

íll věc té z eho něč m ná se a »Zd oe: ají řík h, lýc eti poš h kác v dostanek Řekni: „Celá věc jest v moci boží.“ Skrývali v sobě,

1*) 2) 3) *)

d. me ha Mo il lb sl za í tv zs tě ví k m ná ou er kt t. i. z pomoci, kde padli. věřících & mevěrců v bitvě u Ohně. i ist koř í án ov ěl zd ro při yž kd a, ven zje a, byl Tato slova prý

li: řek í teř něk a ho uc ro né áb dv he é en rv če la áze sch i'u z bitvy u Bčd

»Snad áe vzal Mohameda

%

&; tím, v čem se podvodu dopustil, přijde v den vzkříš ení Potom bude odplaceno kažcíé duši podle zásluhy, a ne stane se jim křivda.

163. Či ten, kdo se bude hleděti Bohu zalíbiti, bude TOVĚgn tomu, zeni uvalil na sebe hněv boží a jehož obydlím bu qe

\

172. Naplnění jsou radosti z milosti boží & dobrotivostí, & že Bůh nenechá zaníknoutž odměny věřících. 173, Kteří poslechu Boha & posla, když utrpěli poraněnř), těm z nich, kteří činili dobře a budou se báli Boba, připravena . jes: veliká odměna.

ocitlo? A jak špatná je cesta (do několi 364. Jsou stupně—„*) u Boha, a Bůh dívá 53, co konají. 165. Byl už dobrotivý Bůh !( víí'ařícíms když vzbudil pm— rokzť) z nich samých! aby jim předčítal jeho znamení., očistil je a vyučil je v knize & moudrosti. A kdyby byli bývalí před

tím, jistě (by byli) v mírném bludu. 166. Či také, když vás potkalo neštěstía) m— a už dvakráte tak velikého (štěstí) iste dosáhli „__ řekli jste: »Odkud tota (nešíěstíPu deověz: »To (přichází) od vás mmýcbďl. Bůh zajisté má moc nad každou věcí. 167. Co vás potkalo v den, kdy se srazila obě vojska

174. Těm připravena šest odměna, jimž řekli lidé: »šíle, shromáždili proti vám lidé (z Mekky vojsko), boltce se šíclm

avšak zvětšilo (toto olovo) Jejich víru, takže zvolali: »Dostačí _ nám Bůh a jak krásným je ochráncemla 175. A vrátili se?) s milostí od Boha & dobrotívostí a ne— dotklo se jich žádné zlo & híeáali zalíbení boží; a Bůh jest velice dabrotivý.

l'iě. Jistě ďábel vzbudí ve Vás strach ;)řed svými přátelta), avšak nebojte se šich! Mno sš bolle, listeníí Věřící!

177. I Harmut se pro ty, kteří spěchají o závod za nevěrou, _

(potkalo vás) se svolením božím, aby poznal, kteří jsou věřící,

nebot" Bohu neublíží v ničem, Nechce ším Bůh dáti podílu na

168. a aby poznal pokrytce. l řeklo se iim: »Poiďte a bo, juíte za pravé náboženství anebo zažeňte (nepřátelylla A oni odpověděli: »Kdybycbom uměli bojovati, íistě bychom vás následovali“ Nevěře byli tenkráte blíže než víře. Říkalí svými ústy, co nebylo v jejich srdcích; & Bůh Ví, co skrývali. lí? Tím kteří "řekli o svých bratřích m a sami zůstali doma: »Kciyby nás bývali poslech—li, nabyli by usmrcení“ », řekni: »Zažeňte tedy od sebe smrt, jste-lí pravdomluvníla

omni světě a čeká ie trest blbý bolesti.

170. A nemysli, že ti, kteří byli usmrcení v boii za pravě; náboženství, jsou mrtví. Naopak, živí u svého Pána listí do..

stávají,

37h raduiíoe se z toho, co jim dal Bůh ze své dobroti— vostí & majíce potěšení z těch, kteří jich sice ještě nedošli, ale kráčejí za nimi, a že nepadne na ně strach ani negocítí zármutku. ') odměny a trestu. ?) Mohameda. *) V bitvě u Ohod potkalo mobamedány neštěstí, avšak již u Bedi-ii dosáhli dvojnásobného vítězství nad poraženým a zajatý mi tlobřáíeli.

178. Věru ti, kteří líeVŠru zaměníši za vím, neuškodí Bohu * \: ničem a čeká je trest plný bolesti. 179. Ať Si bevěrci nemyslí, že lest lépe pro jejich duše,

\ když jim prodloužíme život? Gvšem, prodloužíme jim život šeíích, aby se zvětšil jejich hřích; í čeká je potumlý trest.

ISG. A není Bůh (k tomu rozhodnutý), aby nechal Věřící v v mm stavu, v íal—zém iste vy, až oddělí zlé od dobrého; & nezli

Bůh (ít tomu rozhodnut), aby vás pozvedl k poznání tašemství. Avšak Bůh vyvalí si z poslů svých, koho bude chtiti (& tomu učiní zjevení). Věřto proto v Boha a jeho posla; a budete-ši věřiti & bátí se Boha čeká vás veliká odměna. ísll A nechť si nemyslí ti, kteří jsou lakomí v tom, co iim dal Bůh ze své štědrosti, že to jest lelich štěstí; nikoliv, *) v bitvě u Chod. ""“) z bitvy u Bedna. 3) před nevěřícímí, vašimi nepřátolš. *) Smysl „test: Bůb nenechá dobrých mezi špatnými, aby konečně oněch od těchto patrnými znameními nerozlišíl; & třeba někéy

“) jako následek vaší neposlušnosti & protože z tlychtívosti po korxsti „iste opustili svoje místo v boli. “

zlým se vede dobře a dobrým špatně, lořece konečně stane se všem po právu a spravedlnosti.

190. A Bohu náleží vláda na nebi i na zemi; Bůh má moc nad každou věcí.

Neboť bude ším jako stuha kolem krku eží nál hu Bo , mí ko la i byl m če v í to, en íš kř vz n de v o án áz uv dědictví nebes i země; a Bůh zná vaše skutky.

dne íisou jistě znamení pro rozumné lidí,

182. Slyšel už Bůh slova těclť), kteří řekli: »Jistě Bůh lest chudý a my jsme bohatí.<< Zapíšeme hned, co řekli i jejich

1532 kteří vzpomínají na Boha stolice, sedíce nebo (ležíce) na bocích a přemýšlejí o stvoření nebe i země (říkajíce):

vraždy proroků beze všeho práva & řekneme: »Okoušeíte trest

»Pane náš, nestvořil isi tohoto marně, nad to jsi povýšen. A proto uchraň nás trestu pekelného ohně!

spalování!

183. Tohle (se vám stalo) za to, co Spáchaly vaše ruce a protože Buh není nespravedlivý i; služebníkům.<< l84. Kteří říkají: »Hle, Bůh nám nařídil, abychom nevěřili

(žádnému) poslovi, dokud nepřinese oběti, kterou stráví oheň,<< těm odpověz: „Již přišli k vám poslové přede muoui) s iesuýmis důkazy o s tím, () čem se zmiňuiete; & proč jste ie zabili, jste—li pravdomluvníň

191. Věru, ve stvoření nebes a země, ve střídání noci a

193. Pane náš, koho uvrhneš do pekelněho ohně, na toho

uvalíš— hanou. A bezbožuí nebudou míti 501110ch 194. Pane náš, slyšeli jsme kazateleil, (který) vybízí k víře

(řka): »Věřte v pána svéhoia Proto jsme uvěřili; Pane náš, odpusť nám tedy naše hříchy a očist nás od našich špatnost? & nech nás umříti se spravedlivým! 195. Pane náš, dei nám, cos nám slíbí? svými 90st a ne—

185. Jestliže tě vinni ze lži, iiiž před tebou za lháře byli

prohlašováoi poslové, (kteří) přišli k nim s jasnými odkazy, písmem“ a knihou osvěeuiiď). 186, Každá duše okusí smrti, a odměny vaše vám budou vyplaceny v den vzkříšení. Kdo bude uchráněn ohně a uveden do ráiíe, bude blažený. A není život pozemský, leč klamný požitek. 187. Budete jistě zkoušení na svém majetku a dušich svých a jistě uslyšíte od těch, jimž byla dána kniha před vámi,

i od modlářů muohou urážku. A budete-li trpělivi a bohabojní —» věru, toto jest jednu z ustanovených věcí.

188. A (vzpomeň) když přijal Bůh úmluvu s těmi, jimž byla dána kniha (řekl iiml: »Učiuíte ii známou lidem a sebudete ii skrÝVatilec 1 hodili ji za sebe a prodali ji za cenu nepatrnou Ale jak hrozná (jest cena), za kterou ji prodališ

189. A nemysli si, že ti, kteří se radují z toho, co učinili a přeji si býti chválení za to, čeho neučinili, uniknou trestu; neboť čeká je trest plný bolesti.

naoiň nás hanbou v den vzkříšení, nebo: neodkládáš splnili, cos slíbil.“

196. ! vyslyšel je šeiieh Pán (řka): »Nenechám zahynouti žádného skutku vašeho, af íeí vykonal muž auebo ženaz). jeden z vás z druhého (pochází). Kteří se vystěhovali & byli vyhnáni ze svých domovů a utrpěli škodu k vůli mně, bojovali & byli zabiti, ty žistě očistím od jeáich špatností a jistě uvedu

je do zahrad, iež protékají řeky, (to šest) odměna od Boha; u Boha jest nejkrásnější odměna.

197. Nechť vás neklame štěstí“) těch, kteří nevěří v kra— jině (Mekky). Požitek (leiich jest) nepatrný. Potom bude jeiich obydlím peklo; a jak špatné to lůžko/!

198. Avšak těm, kteří se budou báti svého Pána, dostane se zahrad, v nichž řeky protékaií, a zůstanou v nich věčně, (to bude) dar od Boha. A co jest u Boha, lepší jest pro spra-

vedlivé (než pozemské věci).

'

řekla, že si všimla toho.

z '

1) Byli židé, kteří slyšíce slova koránu, že Bohu se má ptáče——

0

vati na úroky, řekli: „Kdyby byl Bůh bohatý, uevypůíčovai by si od nás na úroky/.a

*) Zachariáš a Jan Křtitel. 3) Žalmy nebo leníky Abrahamovy. *) Knihy Moižišovy a evangelium.

pro svoji víru opustili do»At jel vykonal

'muž .nebo žena.“

3) Jestliže se jim dobře vede v obchodu. nebot toho, čeho získali. měli užívati jen krátko.

6!

199. A jistě těm vyznavačům písemi), kteří uvěří v 34 a v te, se bylo zjevena vám?) a co bylo zjeveno jima), k? se bojí Boha & neprodávají znamení bežích za nepatrnou ce

těm (připravena jest) deěna jejieh u Pána jejich, nebe? E šest ryehžý v účtování

200. O, vy věřící, buďte trpěliví, spějte () závod v trpí

„»

Sura IV.

vosti & vytrvalosti a bojte se Boha, abyste byli šťastni!

ZENYJ) Medinská, a (175 verších.

Ve imám.: Boha neívy'še mšiosrďnéhol 1. Č), lidé?), Dajte se Pána svého, který vás sivořiž z jedné dušeč') a stvořil z ní jeho ženu a z nich oben rozptýlí! mnoho

mužů i žen. A bavíte se Boha., \: šehož jménu navzájem se prosím & (chraňte se perušoveti) svazky pc)—krevního přítm— zenství. Neboť Bůh šest strážcem nad vámi.

2. A dávejte sirotkům (dospěšým) ješich majetek a nezaměňujte špatně za debré a neužívejte iejšch majetku (hm— madíce jej) k majetku svému, nehet jest to veiiký hřích. 3. jestliže jste se obávali, že nebudete spravedižvě jednat?

se sirotky (a pretovjste se zřekli péče o ně, bojte se také, také & mne-hými manžeškami nešednali nespravedlivě) & proto vezměte si za manželky, které zeyžen se vám líbí, „W

[) Takto nazvána jest sure proto, že se v ní žadná hlavně e vě— cech, jež se týkají žen, šako 35cm zásnuby, rozvod„ věno, překážky manželské & ped. 2) t. 3. obyvatelé Mekky. Vykžadači praví, že sum než) verš, \: nichž šsou sleva: snů, lidée, 1)ny zševeny \! Mekce, kdežto v Medině byh: zjevem; sera nebo verš, v nichž nalézáme esšovení: »0„ W věřícíec

3) t. j. Adama.

*) Židům & křesťanům. :) Korán,.

3) Knihy Mojžíšovy & evangelium.

dvě, tři, nebo čtyři (ne více), a bojíte—li se, že nebudete sr vedliví, (vezměte si jen) jednu anebo to, nad čím mají hra' vaše pravice (otrokyně)! To bude snadnější, abyste nehřenoc a dejte ženám jejich svatební dary které se dávají při sňašílí, A jestliže něco z toho vrátí dobro—volně, užijte toho ke svátku zdraví & prospěchu! ěmu 4. A nedávejte slabomyslnýrn svého') majetku, který v Bůh svěřil k zachování, ale živte je z něho a šaťte a mluvám s nimi přívětivě! vte

5. A zkoušejte sirotky, dokud nepřijdou k (době) sňai A když uznáte, že jsou rozumní, odevzdejte jim jejich malem, a neužívejte ho rychle dej promarňnjíce, protože doopívtek

Kdo jest bohatý, necht se zdržuje (jejich majetku). Kdo V'ají. je chudý, necht užívá ho spravedlivě. A když jim budšak \ odevzdávatí majetek, zavolejte k nim svědky; Bůh dostatoete to zaznamená. čně

6; Mužům (náleží) díl z toho, co zanechali rodiče a ] buzní ; i ženám (náleží) díl z toho, co zanechali rodiče a hří-

buzní. Z toho, at jest to málo nebo mnoho, (náleží jim) urtgří-

díl.

Šitý

jedna, (náleží) jí polovice. Rodičům jeho, jednomu každému z obou (náleží) šestina z toho, co zanechal, měl-li potomka. Neměl—li potomka a ison—li íeho dědici jeho rodičové, dostane ' matka třetinu. Měl—li bratry, dostane matka šestinu po splnění

odkazu, jež učinil, anebo (po zaplacení) dluhů. Nevíte, zda , rodiče nebo dítky vaše jsou vám užitečnější. Tak zní nařízení

boží. A Bůh zajisté ví (vše) a jest moudrý. 11. Věra (náleží) polovice z toho, co zanechají vaše manželkv, nemají-li potomka. A mají—li potomka, pak dostenete čtvrtinu z toho, co zanechaly po splnění odkazů anebo (po

zaplacení) dluhů. A ony mají dostati čtvrtinu z toho, co jste zanechali, nemáte-li potomka. A jestliže jste měli potomka, dostanou osminu z toho, co jste zanechali, po splnění odkazů anebo (po zaplacení) dluhů; Bude-lí nějaký muž anebo žena, jehož dědici by měli býti vzdálení příbuzní, a bude—li míti bratra. nebo sestru, jednomu každému z obou (náleží) šestina

(dědictví), Bude-li jich (bratří nebo sester) více než tento (jeden bratr nebo sestra), rozdělí se o třetinu po (Splnění) odkazu, jejž učinil, anebo (po zaplacení) dluhů bez škody

7. A když budou rozdělování přítomni příbuzní sirotc

(dědicovy). To jest nařízení boží. Bůh ví (vše) a jest moudrý.

chudí, dejte jim (Ještě před rozdělením dědictví) něco z to a na výživu! (Bude-li dědictví tak malé, že by toho nesnesaho mluvte k nim slova přívětivá (k potěšení)! to),

12. To jsou ustanoveni boží. A kdo bude poslouchati Boha i posla jeho, uvede ho (Bůh) do zahrad, tžmiž řeky

8. Nechť bojí se") ti, kteří, kdyby zanechali dítky si; po sobě, jistě by se strachovali. A nechť se bojí Boha a mhhé slova plná útěchy (umírajícímu otci sirotků). uví 9. Ti, kteří užívají majetek sirotků nespravedlivě, DOŽÍW ve svých útrobách oheň a jistě se budou náliti v pekelnraií ohni. em 10. Poručil vám Bůh o synech vašich: Mužskému 3

tomku se má dostati tolik, kolik obnáší podíl dvou ženskjpo- * potomků. A budou-li ženy (jen jako dědičky) a více než drah (náleží) jim dvě třetiny, toho, co zanechal (zemřelý). A bud—vě, „___—___..

e-li

*) t. i. majetku jejich. který u sebe máte.

protékají a zůstanou v nich věčně, A tam (bude) veliká bla— ženost.

13. Ale kdo nebude poslouchatí Boha i jeho posla a bude ' nřestupovati jeho ustanovení, toho nvrhne (Bůh) do ohně a zůstane v něm věčně i (čeká) ho potupný trest. 14. A která žena dopustí se hanebnostitl, zavolejte proti

nim čtyři svědky ze svého středu. A jestliže dosvědčí (onu hanebnost), držte je v domech, dokud jich smrt nezhaví života,

* \ anebo Bůh neučiní cesty (k vyjití). 15. A jestliže dva z vašeho středu se dopustí toho (ha— nebného skutknlg), potrestejte je oba! Jestliže však se obrátí a napraví, odvratte se od nich, nebo! Bůh odpouští a jest

*) Ti, kteří se mají starati o sirotky, maji vykonávali svůj ú

svědomitě a nemají jim ubližovatl, protože sami se bojí o své. díkkoš aby se jim nevedlo špatně, kdyby je zanechali sirotky Mají jim “i to prokazovati co si přejí, aby jiní prokazovali jejich ditkám dy, * jejich smrti. „Ž

milosrdný.

1) smilstva nebo cizoložství. 2) Výklad tohoto místa není stejný, někteří myslí, že se zde mluví o hříchu mezi mužem a ženou, iiní o hříchu Bodamském.

. u Boha nalézají odpuštění ti, kteří činí zlé \; nevědomosti a potom hned se obracejí. Takovým Bůh oti-

Dovoleno jest vím, co šest mimo toto, abyste si majetkem svým hleděli opatřiti ženy počestné a ne záletné.

pouští; Bůh ví (vše) a je moudrý. l7. Avšak nedostane „se odpuštění těm, kteří činí zlé až do té doby, kdy dostaví se k někomu z nich smrt a potom říká: »Opralvdu, nyní lituji tohm _ a těm (také nedostane se odpuštění), kteří umírají jako nevěrci. Takovým jsme připravili trest plný bolesti.

23. A za to, že jste jich užili, dejte jim odměny jejich dle předpisu. A nebude pro vás hříchem to, na čem se shodnete

18. O, vy věřící, není vám dovoleno státi se dědici žen oroti volil) jejich & nebraňte jim (aby se vdaiy za jiné muže) tím, že byste brali jim část toho, co jste jim dali (jako svatební dar), leč že se dopustily oatrného hříchu. ! zacházojte s nimi spravedlivě. A budete—li míti k nim odpo-r, může se státi, že máte odpor k nějaké věci, do níž vložil Bůh mnohé dobro. ] budete-li chtíti vyměniti si ženu za jinou ženu a dali—li

po ustanovení (odměnvh Bůh zajisté ví (vše) a jest moudrý. 24. Kdo však z vás nebude míti tolik majetku, aby si

mohl vzíti svobodně), věřící ženy. necht si vezme věřící stu' Bůh zná nejlépe vaši víru. Jedni z druhých pocházíte; proto vezměte si je za ženy s dovolením áejich pánů & dejte

jim věna jejich, tak jest spravedlivo. (Nechť jsou však) počestné, ne záletoé a takové, které mají milence. Jakmiie se vdaly, když se dopustí cizoložství, nechť je stihne polovice

trestu, kterým jsou trestá—ny svobodné (pro— smilstvo). Toto (manželství se služebnými) dovoluje se onomu, který se obává

jste jedné z nich talent, neberte z toho ničeho! Či vezmete to

provinění (se svobodnou). Jestliže se zdržíte toho (sňatku se služebnými), lépe bude pro vás. Bůh odpouští a že mi—

křivdíce (jim) & dopouštějíce se zjevného hříchu?

iosrdný.

19. A jak byste to mohli vzíti, když jste již spolu tělesně obcovali a přijati jsme od vás pevnou úmluvu? 20. A neberte si za manželku tu ženu, kterou měli vaši

otcové, leda že se to již stalo. Neboť to jest ohavnost i oškli— vost a špatná cesta.

21. Jsou vám zakázány (vzíti si za manželky) “vaše matky, vaše dcery, vaše sestry, tety se strany otcovy i matčiny, dcery bratra a dcery sestry, matky vaše, které vás košily & soukoicnky vaše. matky vaších žen & pastorkyně, jež jsou pod vaší ochranou a pocházejí od žen vašich, s nimiž jste tělesně obcovali -— a jestliže jste s nimi (matkami pastorkyň) neobcovali, nebude to hříchem pro vás (vzíti si pastorkvně své) — a manželky vašich synů vlastních & (jest vám zakázáno) oženiti se s dvěma sestrami, leda že se to už stalo. Bůh odpouští a je miiosrdný.

22. A (jest vám zapovězeno vzíti si) ženy vdané kromě těch, jež jsou vašimi otrokyněmí, Tak vám předepsal Bůh. 1) U pohanských Arabů bývalo zvykem, umřel-ii muž, že ně-

který z jeho příbuzných přisvojil si právo nad jeho manželkou tím,

25. Chce vám Bůh zjevití (toto) a vésti vás způsobem . života těch, kteří byli před vámi, a býti Vám milostív; Bůh ví (vše) a je moudrý. 26. Bůh vám chce býti milostiv, ale ti, kteří jdou za svými žádostmi, chtějí, abyste se odchýlilí velikou odchylkou

(od Správné cesty). 27. Chce Bůh ulehčiti vám (svůj zákon), nebot člověk byl stvořen jako slabý tvor.

28. O, vy věřící, nepožívejte svého majetku mezi sebou nosorávným způsobeď), leč jen při obchodu, se vzájemným souhlasem, a neusmrcujte sebe samých, nebot Bůh jest !( vám milosrdný.

29. A kdo tak učiní z přestonpení (zákona) & bezbožnosti, toho “vrhneme do ohně; a Bohu jest toto iehké.

30. Budete—li se zdržovati těžkých hříchů, toho, co vám zakazuje, očistíme v_ás od vašich šoatností a uvedeme vás s velkou ctí (do ráje). $k. A neciychtěte po tom, čím Bůh jedny z vás před druhými vyznamenal! Mužové Šostanou svůj díl dle svých

že hodil přes ní svůj šat; pak si ji buď vzal za ženu a ciel jí věno takové jako „první její manžel, nebo vzal jí její svatebmí dar a pro— vdal jl jinému anebo se musila v.vkoupití (Solel.

65

*) svobodne v protivě k otrokyoím. 2) iichvou nebo loupeži.

Korán 6

v

67

skutků; i ženy dostanou díl dle svých skutků- A proste B o jeho dobrotivost, nebot Bůh jest vševědo—uci.

32. A každému dali jsme přátele- (jimž může býti zacha

41. Tenkráte budou si přáti nevěrci i ti! kteří neposiou— ; _ obalí posla, aby byla srovnána s nimi země. A před Bohem ,

vono něco z toho), co zanechali roáičove' & příbuzní. Ti

jimž se zavázaly vaše pravíceI), dejte jejich díl; nebo! Eim“

; ničeho nezatají. ' 4.2 0, vy věří—cí, neořistnpojte !( modlitbě opilí, dokud

jest svědkem každé věci. ein, 33. Mužové stojí výše nad ženami, protože Bůh cla! vz šuh šeněiší postaveni jedinému) před druhými & protože dán

* f v

ze svého majetku (na výživu žen). Nechť jsou (ženy) řádnežj

poslušné & nechť zachovávají tajemství, protože Bůh je (žeiřafI střeží. Bojíte-ii se jejich neposlušnosti, napomeňte je a „ne, hýbeite se jejich loži & bíjte je. Jestliže však uposlechnzy; nehledejte cesty proti nim (abyste je trestali). Neboť Bůhfy' vznešený a velebný. “ŽL 34 Bojíte-li se rozloučení mezi oběma, zavolejte rozhoc že \z jeho rodiny a rozhodce ?: její rodiny. Budou—li si přš

usmíření Bůh bude pomáhati oběma Neboť Bůh ví (vic€ a zná.

'

' j

Í

—

nebudete věděti, co říkáte, ani poskvměni jsouce tokem se— mene, leda že jste na cestě, dokud se nenmyjete, A budete—li ' nemocní anebo na cestě anebo přijde-li někdo z vás ze zá— ' chodu anebo clotlcnete se žen & nenaleznete vody, vezměte jemný písek & utřete jím své obličeje a své roce! Neboť Bůh _ promíjí & odpouští.

43, Nepozoroval jsi oněchř), jímž byla dána část knihy? Prodávají blud a chtějí, abyste zbloudili od cesty (správné).

_ Bůh zná nejlépe vaše přátele; Bůh jest dostatečným ochrán— ; cem a Bůh jest dostatečným pomocníkem ' '

44. Mezi židy jsou někteří, kteří překrucují slova (knih

35. Složte Bohu & ničeho mu neklaďte na roveň, A eli—še)

Mojžíšových o Mobamedovi) z jejich pravých míst a říkají : f (Mohamedovš, když něco poručík eSlyšeIi jsme, avšak ne—

vejte se šlechetně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudý sousedovi příbuznému, sousedovi cizímu & druhovt oizineowmw

poslecbneme; slyš nerozumějď) & pohleď na nás!“ a tak ' svými jazyky obracejí (slova v jiný smysl) & vysmívají se .

k poeestným & těm, jež mají v moci vaše pravice. Neboť, Bm'

náboženství (jeho). A budou-li říkali: »Slyšeli jsme & poslech-

nemiluje toho, kdo je pyšný a vychIoubačný, těch,

ŽL“

neme, slyš & nepatří na násle bude to ovšem lepší & správ—

36. kteří jsou Iakomí & na; navádějí k lakomstvi & skálh

. nější pro ně. A zlořečíl ším Bůh pro jejich nevěru i nevěří,

átž

valí, co jim Bůh dal ze své dobrotivosti »— neboť připrav

jsme nevěrcům trest potnpný -—

y“ „

37. kteří rozdávají svůj majetek aby je lidi viděli & neviili v Boha a v den posledního soudu; a kdo má za společní , ďábla, jak špatný to společník! šrí

38. A co by se jim stalo (zlého), kdyby věřili v BoLca a v clen posledního soudu a rozdávali z toho, co jim dal Bi

k výživě? Bůh ví o nich.

13

39. Věru, Bůh neublíží ani tolik, co váží'ieden unaven:ih A bude-li dobr-é (co kdo učinil, jako váha jednoho mravence

zdvojnásobí to (Bůh) a dá velikou odměnu. c. 40. Jak bude (nevěrcům) až přivedeme z každého n)* toda svědky a až přivedeme tebe (Mohameda) jako svi—Edi proti těmto (lidem)? 1"

ia ]) slibem. 2) t. i. mužům před ženami.

leda málo jich. 45. (3, vyznavači písma (knih Mojžíšových), věřte (v ko— rán), jejž jsme zjevili na potvrzení toho, co máte o sebe, . dříve než zničíme obličeje & učiníme je, jako jsou jejich zadní strany anebo budeme jim zlořečitž, jako jsme zlořečili rušitelům

š sobotyi') _ & rozkaz boží se vvoinil. 46, Jistě Bůh neodpustí, že se mu dává na roveň (jiný _ _ i Bůh) & odpustí cokoliv (jiného, co bude) kromě tohoto, komu -_ bude cbtíti A kdo klade Bohu na roveň (jiného boha), dopouští

se velikého hříchu

»

47. A nepozoroval jsi těch, kteří se chtějí od hříchů = očistíti? Avšak Bůh ospravediňwje, koho chce. A nestane se v “ jim křivda ani v nejmenším. 48b Viz, jak vymýšlejí lež proti Bohu, a to dosteči na _

' zjevný hřích. 1) židé a zvláště jejich učitelové, rabíni. Š') Viz noznámku lš. serv, verš 164.

3) Viz poznámku iI. serv, verš 65.

WMD-"*"

49. Nepozoroval jsi těch, jímž byla dána část knihy? V v Džibt a Táguti) a říkají o nevěřících: »Titojsou ved'ěři

správnější cesto—u nežli věřícín

ani

50. Jsou to ti, jímž Bůh zlořečil; & komu bude zlořei řiti Boh, tomu nenalezneš žádného pomocníka.

51. Či má se jim dostati podílu z království? A pak ned ují lidem ani tolik, co má rýha (v jádruň? 52. Či závidía) lidem, co Bůh jim dal ze své dobrotivos A dali jsme rodině Abrahamově knihu a moudrost a dali tísni? íim veliké království. — ne 53. Někteří z nich uvěřili v něho (v Mohameda) a jiní

odvrátili od něho, ale peklo se svými plameny postačí (se potrestání jich).

na

54. Ty, kteří nevěří v naše znamení, (dáme spalova v ohni. Kdykoli jejich kůže budou zcela spálené, dáme ití) kůži novou, aby zakoušeli trest. Neboť Bůh jest mocnýžm & moudrý.

55. Ty, kteří uvěří & budou konati dobré skutky, uvec me do zahrad, kterými protékají řeky a zůstanou v niw věčně. Budou tam míti očištěné manželky a uvedeme je ch

stínu věčně chladícího.

do

56. Bůh zajisté- vám poroučí, abyste vraceli svěřené v jejich Pánu, & když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spam vedlivě. Jak krásné jest, lt čemu vás Bůh napomínál A Bm__

zajisté slyší Cvše) a pozoruje.

jim

51 O, vy věřící, poslouchejte Boha a poslouchejte po: i těch, kteří z vás jsou pověřeni rozkazem (božím)l A lm dete-li nesvornl v něčem, uchylte se s tím k Bohu a cosak věříte-ll v Boha a v den pooledního soudu! To bude lepším,

1a krásnější k vysvětlení (sporné věci). 58. Nepozoroval jsi těch, kteří tvrdí, že věří v to, co bl zjeveno tobě (korán) a co bylo zjeveno před tebou (Billing Mojžíšovy a evangelium)? Chtějí býti souzeni před Táshy

tenť) & přece jim bylo přikázáno, aby v něho nevěřili. Avšak ďábel chce je svésti do hlubokého bludu.

59. A když se jim řekne: »Poíďte k tomu, co zjevil Bůh : a k posloviša uvidíš pokrytce, jak se od tebe odvracejí.

60. A jak (se budou chovati), až padne na ně pohroma za to, co spáchaly jejich ruce. Tenkráte přijdou k tobě, budou přísahati při Bohu: »Chtěli jsme konati jen dobré & svornost klástl (mezi nesvoméjm 61. To jsem ti, o nichž ví Bůh, co jest v jejich srdcích. „Proto odvrat se od nich a napomeň je a “řekni jim slova, která by pronikla do jejich duší.

62. Každého posla jsme poslali proto, aby mu z vůle boží * byla prokazována poslušnost. A jestliže, když zhřeši proti svým duším, přijdou k tobě a budou prosíti za odpuštění od Boha a bude-li pro ně za odpuštění prositi posel, jistě naleznou Boha milostivého & milosrdného. 63. A nikterak! při tvém Pánu, nikterak neuvěří, dokud tě neustanoví rozhodčím v tom, v čem jsou ve Sporu; pak

* nenalezeno žádné těžkosti v tom, co rozhodneš & zachovají

(tvé rozhodnutí) jistě. 64. A kdybychom jim přikázali: »llsmrtteseanebo opusťte své dom;/la neučinili by toho, leč jen málo jich. A kdyby učinili, k čemu byli vybízemi, jistě by to bylo lepší pro ně a

více by to utvrdilo stálost (šejich ve víře). 65. A pak bychom jistě dali ším (nesmírnou) odměnu. 66. A uvedli bychom je na správnou cestu. 67. A kteří budou poslouchali Boha a posla, budou náležetí k těm z proroků spravedlivých, mučedníků a zhožných, jimž Bůh byl milostív, a budou míti krásné přátele.

68. To jest dobrotivost boží a Bůh dostatečně ví (vše). 69. O, vv věřící, budte opatrní na sebe & vytáhněte (na nepřítele) dednotlivě anebo vytáhněte všichni.

'

') Tato slova byla zjevena, když jakýsi žid & bezbožný mohe— medán se hádali. 'l'ento se odvolal ke Kaabovi, židovskému náčel-s

lu-

níku, onen pak k Mohemedovi, který rozhodl spor ve prospěch žídův. Mohamedán neísa tím spokojen, odvolal se k Omarovi, jemuž žid celou věc vypravoval. Omar zeptal se bezbožného mohamedána: »Takto jsi jedualPa A když on řekl. že ano, vytáhl meč a usmrtil ho. Zde Tágutem míní se onen Raab, protože se nechtěl podrobiti mz— sudku Mohamedově.

3) Byly madly Korejšitů. 2) t. j. ani toho nejmenšího. &) Byli prý židé, kteří závidělí Mohamedovi dar ptoroctvi mnoho manželek.

70

—

70. Z vás jistě někdo zůstane (za ostatními). A jestliže vás potká neštěstí, řekne: »Prokázal mi už Bůh dobrodiní, že :

jsem nebyl s nimi přítomenoz 71. Dostane-li se vám dobrého výsledku od Boha, šístě bude “říkati, ač nebylo mezi ním a vámi lásky: »Kěž bych byl býval s nimi, nalezt bych nesmírně štěstí.: 72. Nechť tedy bojují za. pravé náboženství, kteří vyměniti ' si chtějí tento život za život na onom světě. A kdo bude " bojovati za pravé náboženství a bude zabít nebo zvítězí, dáme mu jistě velikou odměnu.

Ale Bůh si zapisuje, co si vymýšlejí. A proto odvrať se od nich a důvěřoí v Boha; Bůh jest dostatečným ochráncem.

81. Či nepřemýšlojí pozorně o koránu? Kdyby byl od někoho jiného než od Boha, jistě by nalezli v něm mnohé nesrovnalosti. 82. A když přijde k nim něíaltá zpráva o bezpečnosti

anebo strachu (Mohameda v boji), rozhlašoší jí. Kdyby se s tím obrátili k posíovi nebo ke svým představeným, jistě by

věděti (od posla & svých představených) ti, kteří si přejí to věděti od nich. A kdyby nebyío dobrotívosti boží nad vámi

73. A co vám (brání), že neboíujete za pravé náboženství a jeho milosrdenství, následovali byste ďábla až na malou

a za slabé muže, ženy a dětí, kteří volají: »Paue náš, vyved

výjimku.

“

nás z tohoto města (Mekky), jehož obyvatelé jsou hezbožní, a ostanov nám od sebe ochránce & usteuov nám od sebe pomocníkem

83. Bojuj zu pravé náboženství „„ nebudeš se oamáhati íeč jen pro svou duši „_ & pobádei věřící! Snad Bůh zadrží moc nevěrců, neboť Bůh má silnější moc & přísnější trest.

74. Ti, kteří věří, bojuají za pravé náboženství, a kteří oe—

věří, boíuíí za náboženství (boha) Táguta. Bojuíte tedy proti přátelům ďábíovým, neboť lest ďáblova jest slabá.

84. Kdo se bude přimíouvotí (za lidi) dobrou přímluvou, dostane díl (odměnu) za to; a kdo se bude přimlouvati oří— mluvou špatnou, dostane podíl (trest) za to. Bůh dohlíží na

75. Nepozoroval's těch, jímž bylo řečeno: »Zdržua'te

své (od boje), koneíte modíitbu a dávejte almužnuía Když však jim byla předepsáno válka, hle, někteří z nich báli se lidi (nevěřících) tak, jako se bojí Boba anebo ještě více a říkali: »Pane náš, proč jsi nám poručil bojovati? Proč jsi nás nenechal dočkati se blízkého konce (smrtí přirozené)?<<

každou věc, 85. A když budete pozdravem pozdraveoím, pozdravte krásnějším (způsobem) anebo vratte je (pozdravte týmiž slo—

vy). Neboť Bůh každou věc počítá (k odplatě).

'

86. Bůh, není Boba kromě Nčho; jistě vás shromáždí ke dni vzkříšení, o němž není pochybností. A kdo »íest pravdo-

76. Řekni: »Nepatrným požitkem jest tento život, ale život

mluvnější než Bůh v tom, co řekne?

na onom světě jest lepší pro toho, kdo se bude báti Boha; & nestane se čím křivda ani v nejmenším. 77. Kdekoíi budete, dohoní vás smrt, byt iste byli i na vysoké věží.“ A potká—li ie štěstí, říkaíí: »Tohule pochází od

87. Proč jste (rozděiení) k vůli pokrytcům na dvě strany?? A Bůh je zavrbí pro to, čeho se dopustili. Chcete snad vésti ty, které Bůh nechal zbíoudití? Koho Bůh nechá zblou— diti, pro toho cesty neuaíezneš.

Boha.“ A potká-li je neštěstí, říkají: »Tohle je od tebe (Mohamedelta Řekni: »Všechno pochází od Boha. A co jest těmto lidem, že skoro nerozumčjí tomu, co se jim říká?—x

78. Co dobrého tě potká (člověče), pochází od Boha; a co zlého tě potká, pochází od tebe samého. I postali íSme tě iako

posla, & Bůh šest dostatečným svědkem. 79. Kdo uposlecbne posla, uposlechl íiž Boha; a kdo se odvrátí —— neustanovíli jsme tě strážcem nad nimi.

80. Říkají: »Poslušnostcc (projevuieme). A když odejdou od tebe, někteří z nich vymýšlejí si něco jiného, než co říkáš.

88. Přeií si, abyste nevěřili, jako oni nevěří, & abyste se stali rovni xíím (v bezbožnosti). A oevybírešte si z nich přátel, dokud $e- nevystěbníí pro pravé náboženství. A jestliže se obrátí, chytte je a usmrtte, kdekoli ie naleznete & nevybíreite z nich ani přítele ani pomocníka, 89. ty vyjímajíce, kteří se utekou k lidem, s nimiž máte

úmíuvu, anebo (ty vyšímaiíee), kteří přijdou k vám a nitro 1) Když oe vrátili někteří přeběhííoi z bitvy u Dbod, rozdělili se mohamedámi k vůli ním na dvě strany; jední je chtěli potrestatí, druzí tomu brániíi. A proto byla zjevne slova: „Proč iste atd...?a

72 73

jejich jest sklíčeno, že mají boiovati proti vám anebo s vámi proti svým lidem. A kdyby Bůh chtěl, dal by jim moc nad vámi & přemohli by vás, A jestliže se oddělí od vás a nebudou bojovati proti vám & nabídnou vám mír, nadává vám Bůh proti

nim žádné cesty (nedovoluje jich trostati). 90. Naleznete líné, kteří chtějí býti bezpeční před vámi (stavějice se věřícími) & bezpočni přod svými lidmi tnevěrci). Kdykoli se dají opět svéstí k povstání, necht zahynou v něm! A jestliže se neodděíí od vás & nonabídnou vám mír a nozdrží rukou svých (od vás), chyťte je a usmrtte, kdokoli je na-

leznete; nebot dali jsme vám nad nimi patrnou moc, 91. A není dovoleno věřicímu, aby usmrtil věřícího, toč len z nedopatření. A kdo usmrtí věřícího z nodopatřoní, osvo—

bodí věříčího otroka a zaplatí pokutu rodině jeho (zabitého), ; jestliže mu neodpustí (dí) jako aimužnu. A bude—lí (usmrceny) z národa vám nepřátelského & věřící, osvobodí (kdo je usmrtil) věřícího otroka; & budeoli z lidí, s nimiž máte útnšuvu, zaplatí

(kdo jej usmrtil) pokutu jeho rodině & osvobodí věřícího otroka. A nenalezne-li kdo (koho by osvobodil), bude se postití

dva měsíce nepřetržitě. (To bude) pokání od Boha. Bůh ví * (vše) a šest moudrý. 92. A kdo usmrtí věřícího úmyslně, toho odplatou bude peklo, v němž bude věčně. A bude se na něho hněvatí Bůh i zlořečí mu a připravil mu veliký trest.

95. (A tou jsou) stupně u něho, odpuštění a milosrdenství. Bůh odpouští a je milosrdny. 96. Těm pak, které andělé zbavili života a kteří proti duší

své hřešili, řekli (titšž andělé): »Jakého náboženství iste byli?“ , Odpověděli: »Byli jsme slabí, (takže jsme nemohli býti VYznavačí pravého náboženství) v zemi.“ Řekli (jím dáte andělélz »Čí nebyla země boží dosti široká, abyste se na ni vystěhovali

' (z Moich/)% Bude tedy jejich obydlím peklo; a jak špatná jest tam cesta!

97. (Ti všichni přijdou do pekla) kromě těch slabých mužů, žen a dětí, kteří neměli sit a nebyli vedení na cestu, kterou by 38 vystěhovali z Mekky, 98. Těm snad Bůh odpustí, nebot Bůh odpouští a promíjí.

99. A kdo se vystěhuie pro pravé náboženství, nalezne v zemi mnohé útočiště & dostatek (všeho-). A (kdo vyjde ze svého domu, chtěže se přestěhovati k Bohu a toho poslu a potom (na cestě) zastihne íoj smrt, toho odměna už se u Boha uskutečnila. Bít-h odpouští a je milosrduý. 100. Když budete konatl cestu po zemi, nebude to pro vás hříchem, jestliže zkrátíte modlitbu„ budete-li ve strachu, že ' vás přepadnou nevěrci. Neboť nevěrcí jsou vám zjevným nepřítelem.

boženství, dedueite s jasným rozhledem a neříkejte tomu, kdo

101. Když budeš s nimi & určíš jim modlitbu, ať stoií část dich při tobě a drží svou zbraň. A když vykonali modlitbu, at : ísou za vámi a at přijde druhá část, která se ještě nemodlilag

vám nabídne pokoj (pozdraví vás): »Nejsi věřícíh hledíce

& at se modlí s tebou, a ať dávají na sebe pozor a drží SNO“

(lei zabití, oloupitl a) dosáhnouti časných statků pozemského života; neboť u Boha jsou mnohé kořistí. Takoví jste byli dříve, avšak, Bůh byl vůči vám dobrotivý. lednem tedy s jas— ným rozhledem, nebot Bůh zná vaše skutky.

zbraň. Nevěrci si přejí, kdybyste si nevšímali svých zbraní a zavazadel, aby na vás udeřiti ledním útokem. I nebude hří— chem pro vás, jste-li obtížent deštěm anebo ústevli nemocní. šestlíže odkládáte svou zbraň; ale dáveíte na sebe pozor! Bůh

94. Ti, kteří zůstávaií doma nejsouce žádnou pohromou stíženi, nebudou na stejném stupni (odměny) s těmi, kteří bojují za pravé náboženství svým majetkem & svým životem. Vyznameual Bůh ty, kteří „ho—juli svým majetkem a svým ži-

zašísté nevčrcňm připravil potupný trest.

93. O, vy věřící, když potáhnete (do boje) za pravé ná—

votem před těmi, kteří doma zůstávají (a postavil to na vyšší)

stupeň. Všem síce Bůh slíbil to neílopší, avšak vyznamenal ty, kteří bojují, před těmi, kteří zůstávají doma, nesmírnou odměnou.

102. A když dokončíte modlitbu., vzpomeňte na Boha stošíce, sedíco a (ležíce) na bocích svých! i když budete v bezpečnosti, konejte modlitbu úložné). Neboť modlitba jest věř? cím ustanovena v určitý čas.

103. A nebuďte leniví ve vyhledávání lidí (nevěřících), trpíte-li při tom; neboť i oni budou trpěti, dako vy budete

trpěti; doufáte od Boha, čeho oni nodoufaií; & Bůh ví (vše) a je moudí'ý.

74 75

104, Seslali jsme ti zajisté knihu s pravdou, abys ro; suzoval lidí tím, co ti ukázal Bůh; i nebud obhájcem noc;-

vo—dníkůi) !

;.

na A kde se odtrhne od posla, když mu bylo ukázáno

ldd Aíe pros Boha za odpuštění, nebot Bůh odpouští je milosrdný. 106. A nebraň těch, kteří podvádějí své duše; neboť Bů nemiluiie toho, kdo je podvodník, hříšník. gh

107. Skrývají se (podvodníci) před lidmi, ale neskrvjí :" před Bohem, který jest s nimi, když v noci pronášejí slovae

která se (mu) nelíbí. Ben zná jejich skutky. a, 108. Hle, vy to jste—*), kteří áste je bránili v tomto život pozemském; ale kdo je bude brániti před Bohem v den vzkř;ě šení anebo kdo bude ieiieh ochráncem? ! 109. Kdo učiní zlé (jiným) anebo se prohřeší proti du. své a potom bude prosíti Boha za odpuštění, shledá, že Bůši odpouští & je mílosrdný. h 110. Kdo se dopustí nepravosti, dopustí se jí pro-ti do

své; Bůh (vše) ví a de moudrý.

anebo svornosti mezi lidmi. A kdo tak činí z touhy, aby se „ zalíbil Bohu, tomu jistě dáme velikou odměnu.

ši

111. A kdo se dopustí hříchu nebo nepravosti & pote: uvrhne ji na nevinného, ponese (trest na) na cti utrhání ;; & hřích patrný. 112. Kdyby nebylo dobrotivosti a milosrdenství hožíh !( tobě, jistě někteří z nich byli by se snažili o to, aby to svedli; ale svedou íen své duše & neuškodí ti v ničem. I seslzlě ti Bůh knihu a moudrost a naučil tě tomu, čeho's nevěděli š. A dobrotivost boží lt tobě byla veliká. 11.3. Nic dobreho není v mnohem z jejich tajného ln voru, leč onoho, který vybízí k almušně nebo spravedlnoSi1) Tahama, syn Ahírakův, ukradt „pancíř. A když se proslýehalŠi že jej ulnradl, uschoval ho u jakéhosi žida & řekl svým soudmhňnm

»Byl jsem nařknnt z té krádeže, ale tak dlouho jsem ho hledal, a: jsem jej našel u jakéhosi židw Šli pnl: s ním a pancíř nalezli u židlí »

který se zapřisehal, že ho neukradl, nýbrž že u něho byl uschovna; ' Ale soudruzi Tanamovi šli k Mohamedovi a žádali ho. aby chránL

správné vedení a půjde po jiné cestě než věřících, toho obrá— tirne k tomu. po čem se obracel a uvrhneme ho ke Spalování do pekla; a dak špatná je tam cesta! 115. Bůh zajisté neodpustí, destítže se mu klade někdo na roveň; & odpustí, co šest kromě tohoto (hříchu), komu bude chtíti. A kde bude klásti Bohu někoho na roveň, ten upadl šíž * ' do hlubokého bludu. lid. Vzývaií kromě něho (Boha) nevěrci jen bytosti žen-

skěll a vzýveší jen ďábla náhodného.

117. Zlořečil mu Bůh i řekl (mu ďábel): »Hle, vezmu si z tvých sinžehniltů určitou část.

118. A svodu „že a budu tim vnukati přání (zlá) & neruším jim, aby nřezávaši zvířatům? uší & neruším jim; aby měnili“) _' _ tvory božš.<< A kde si vyvoiil za ochránce ďábla a ne Boha, . ten už propadl zjevné záhubě. 339. Sížhuúe jim ďábel s vonná jim přání; % neslibnie leč , oklamání.

120. Takových obydlím bude peklo o. nenalezne—u z něho : uniknntí. 121. Ty však kteří budou věřiti & konati dobré, uvedeme

"_ do zahrad, iimů řeky protekaší; a zůstanou tam na věky. Slib boží jest pravdivý. A kdo jest pravdomluvněíší než Bůh v tom.

. co řekne? 12% Nestane se dle vašeho přání a dle přání vyznavačů písem. A kdo bude činiti zlé, bude za to potrestán a nenalezne

vedie Boha ochránce ani pomocníka. 323. Ale kdo bude činiti dobré, at muž nebo žena, a bude — nešv v ani no íže nbl jím ude neb & e ráj do dou vej oví tak ; věřící menším.

pověst Tahamovu proti onomu židovi. Mohamed k tomu svolil. Titi; dopustil se hříchu, podezříval nevinného : krádeže a proto měl prern sítí Boha za odpuštění (v. ms); v následujících verších obrací s,„

proti podvodníkům.

ke

5) Slova leto vztahují se na Tahamu a toho soudruhy, kteří tall

snad majíce účast na krádeži leden druhému před Mohamedem bránilé ili

, átu Men a zu Ala . átu Ail ěly and tři li íva uct y kk Me 1) Obyvatelé o nichž řikaíi, že jsou dcerami božími. 2) Neráži se na novém obyvatelů Mekky, kteří desátému: mláděti velbloudimn nřezáveli konce uší a potom je nehledali za posvát— nou věc, nepijlce jeho míéka ani ho nenžíveííce k nesení břemen. *) nžšvajíce jich !( jiným účelům, než je Bůh určil.

76 77

143. C), vy věřící, neberte si za přátele nevěrce. opomíič jíce věřících. Či chcete dáti Bohu proti sobě zjevný důkazů..

154. ?totožef) porušili svou úmluvu & protože nevěřili

ve. znamení boží & zabíjeii proroky beze všeho práva a říkali,: »Srdce naše jsou neobřezanáa „„ nikoli nebyla neobřezanát ' nýbrž Bůh vtiskl na ně pečeť pro jejich nevěru & proto jen málo jich věří,

144. Věru, pokrvtci budou na nejnižším místě (pekel-néhc“) ohně; a oenalezueš pro ně pomocníka,

.)

145. ty vyjimaie, kteří budou činiti pokání, polepší 3: budou se držeti pevně Boha a své náboženství zachovají Boha, čisté; takoví budou s věřícími (na roveři postavení); & Bůu

155. protože nevěřili (v Ježíše) & Marii velice na cti

dá věřícím brzo velikou odměnu. h \ 146. Co učiní Bůh & vaším potrestáním, budete-lí vděčí & uvěříte—Ii?2) Neboť Bůh dohrotivě odměňuje a ví vše. li

utrhali

156. a říkali: »Usmrtžli ísme jistě Krista Ježíše, syna Ma— . riioa & posla božíhom a přece ho neusmrtilíaoi ho oeukřižovalí,

14187311 nemá rád jestliže někdo něco zlého vyjevui

ale podobný se jim zdál (ten, kterého ukřižovalž, Ježíšovi) & věru ti, kteří nebyli stejného smýšlení o něm (je—li totiž opravdu

řečí, leč že bylo někomu ublíženď) A Bůh slyší (Vše) a ve

onen ukřižovaný Kristus anebo někdo jemu podobný), byli

148. Jestliže činíte dobré zjevně nebo skrytě, anebo odí. pouštíte zlé, věru, Bůh odpouští a je mocný. 149. Ti zajisté, kteří nevěří v Boha a jeho posly & chtěl

jistě v pochybnosti o tom (o pravé jeho smrti); neměli žádne

činiti rozdíl mezi Bohem a jeho posly říkajíce: »V některgí

vědomosti o tom, nýbrž jen následovali domněnku. A opravdu ' ho ueusmrtili. *

věříme, v jiné nevěřímea a chtějí položiti si mezi toto ceste

157. Ale Bůh pozvedl její) k sobě; Bůh jest silný & moudrý \

(střední),

158. A není nikdo z vyznavačů písem, který neuvěří vůbec -

a

150. jooo opravdu nevěřící; avšak připravili jsme nevěr očím potupuý trest. — 151. Ale kteří uvěří v Boha i jeho posly a nebudou činit rozdílu mezi žádným : nich, těm dáme brzy jejich odměnugi & Bůh odpouští i jest milosrdný. ; 152. Budou tě žádati vyznavači písem, abys jim snes s nebe knihu; a již o něco většího než toto žádali Mojžíšem

,

v něho (Ježíše) před svoď) smrtí; a v den vzkříšení bude :

* (Ježíš) svědkem proti nim.

_

159. A pro bezbožnost Židů zeoověděli jsme jim (některé) dobré věci, které jim byly dovoleny a protože odvrátili mnohé

i od cesty boží. 160. A poněvadž provozovali lichvu, ač jim byla zakázána & níčemně spotřebovali majetek lidí, nevěřícím ;: nich připravili

řkouce: »Ukaž nám Boha jasně!—x Ale bromová rána je po,

; jsme trest plný bolesti.

trestala za jejich bezbožnost. Potom učinili si tele (bohem), ač dostalo se jím jasných důkazů, že jest jenom jeden Bůh,

_

Ale odpustili jsme jim a dali jsme Mojžíšovi zjevnou moe. 153. A vyzdvihlí jsme nad nimi horu (Sinaj), když jsmi. činili úmluvu s nimi a řekli jsme: »Vcházelte do brány městaa klaníce se!—x A řekli jsme jim: »Nehřešte v sobotu.—:: 1 přijali ; Jsme od nich pevnou smlouvu. &

161. Avšak těm z nich, kteří mají důkladnou vědomost

i & věřícím, kteří věří v to, co bylo zjeveno tobě & co bylo ';- zjeveno před tebou, i těm, kteří vykonávají modlitbu, dávají 1) Poněvadž této vedlejší větě jako i následujícím neodpovídá , žádná věta hlavní, myslí Dželál, že se má zde přimyslitt: leořečili

_ jsme jima 2) Krista

*) své bezbožnosti.

") Nebude míti žádné příčiny, aby vás trestal. “) Bůh nemá rád jestliže někdo něco zlého o jiném vyjevuje ale kdo topí bezpráví od jiného, není to hříchem, jestliže ono bez práví vyjevuje, aby se dovolal pomoci.

*) Jericho nebo Jerusalem

. i „

-

a) Tento verš vykládá se dvoíim způsobem: v originále totiž a slova »ořed smrtíu jest Zájmeno „přivlastňovací (hi), které se může přeložiti »před smrtí svouaz anebo »iehoa. V prvním případě šv.—St smysl tento: Nikdo není ze židů a křesťanů, jenž by dříve než umře, : neuvěří! v Ježíše. V druhém případě: Nikdo není z vyznavačů písem, jenž neuvěří v Ježíše, dokud neumře Ježíš, až přijde opět oa svět — s nebe, kam byl vzat od Boha.

almužnu & věří v Boha i v den posledniho Soudu, takovým

; dáme velikou odměnu. 1622 Opravdu, učinili isme ti zievení, jako jsme učinil zéevení Noemovi a prorokům po něm a (jako) iSme učinili zževení Abrahamovi, lSmaelovi, lsákovi, Jakubovi & kmenům

& Ježíšovi, Jobovi, Jonášovi, Aronovi i Šalamounovi a dali, „% jsme Davidovi žalmy. 163. A (poslali jsme) některé posly, o nichž jsme ti ii vypravovali, & jiné posly, o nichž jsme ti ještě nevyprávělž i. ! mluvil Bůh s Mojžíšem v hevoru.

1621. (Poslali jsme) pouty, přinášející radostnou zvěst ( vvhrožuiíci, aby neměli lidé u Boha důvodu (k omluvě), dea ž poslové k nim přišli. A Bůh šest silný a moudrý. 165. Avšak Bůh »jest svědek toho, co ti zjevil; i zjevu t

Se svým (zvláštním—) vědomím, a anděšé jsou svědci; a Bug jest dostatečným svědkem. lt tůň. Ti zajisté, kteří nevěří & odvraeeji jiné od cesty hož i, upadli již do hlubokého bludu. 167. A věru těm, kteří nevěří a nesprávně jednají, Bú neodpustí & nepovede jich ceetou jinou leč cestou do peklah

_ jemu sloužiti a pyšně se vzpírati, všechny ty shromáždí (Bůh

k sobě v den posledního soudu). ETL Co se týče těch, kteří uvěří & huduu konati dobré skutky, vyplatí tim Bůh úplně ieiich odměny a přidá ším ze své štědrosti. Ty však, kteří se budou zpěčovati a pyšně vzoiratt, potrestá trestem plným bolesti.

172. A nenalezneu si vedie Boha ani ochráelce ani po— mocníka.

173. 0, lidé, již přišel k vám zřeteřuý důkaz od vašeho pána & seelali isuie vám „časné světla?). 174. Co se týče těch, kteří uvěří v Boha 3 budou se ho držeti pevně, ty uvede do svého milosrdenství & dobrotivosti a povede je k sobě správnou cestou.

175. Budou tě žádatš, abys pronesl své mínění o některých věcech Řekni: »Bůh vám dává (tato) nařízení :) vzdáleném příbuzenství. Umře-li nimiž bezdětný, ale má sestru, dostane se ti polovice z toho, co zanechá; a on (bratr) bude děditi po

ní, nebude—lí (tato) míti potomka. Budou—Ii dvě (sestry), do-

stanou dvě třetiny z toho, co zanechal (bratr). Budou—li sou-»

;, v němž zůstanou na věky. „A to jest pro Boha lehké.. 168. 0, lidé, nyní přišel k vám posel s pravdou od vašeh

rozenci mužové a ženy, muž dostane takový podíl, jako dvě ženy. (To) vám Bůh oznamuje, abyste nebloudili. A Bůh zná

pána, uvěřte tedy, nebot bude to lépe pro vás. Neuvěřite—lo

každou věc.“

Bohu zajisté (náleží), co že na nebi i na zemi. A Bůh ví vši, e & je moudrý. 169. Vyznavači písem, nepřestupujte zákorui ve svém už

božeuství a neříkejte o Bohu, leč pravdu. Neboť Kristus Ježi syn Mariin, jesi: posel od Boha a Slovo jeho, tež víožil dg, Marie a duch od něho. Věřte tedy v Boha a jeho posly ()

neříkejte: »Třivt). Zdržujte se (tohoto slova), lépe pro váa to bude. Neboť Buh dest Bůh jedem. Povmesen jest nad “ls

aby měl syna. „lemu (náleží), co je na nebi & na zemi a Bug, iest (sám) dostatečný ochránce.

gh

170. A Kristus se nezpěčoval býti služebníkem božím, al

andělé, kteří stojí blízko (Boha). A kdo se bude ZDĚČOVGQÍ ti

*) T. j. Bůh, Ježiš a jeho matka. které dle mínění nemam“ mohamedáuských vykladačů koránu mokládaií křesťané za 330113wa31 “ se zde naráží ua sektu Koltyridiánek. žen, které Panně Marii proktd zovaly úctu božskou, obětuiíce ji koláč (kollyris).'l"ato sekta tenkráb se iiž nebyla.

*) t. i. Mohameda a korán. &?

; l

'o

“u

bylo zardouseno, zabito udeřenřm, pádem. rohem, co dravá " zvěř požírala —— kromě toho, co (nalezli iste živé ještě & sami) \

» jiste zabili m, co bylo obětováno modlám. To že vytahusjetei) při losování šípy, jest pro vás hříchem. Běda does těm, kteří zawrhli vaše náboženství! Jich se nebojte, nýbrž mne se boite! Dnes dokonař) jsem vaše náboženství a vyplnil šsern na vás * svou milost & vyvalí! jsem pro vás za náboženství islam. Ale kdo hladem bude donucen (áístí něco zapovězeného) & ne— bude míti při tom úmyslu hřešiti, Bůh jistě odpouští a je

“ milosrdný.

STÚL.

_

5. Budou se tě tázati, co šest ším dovoleno. Řekni: Dovo—

Medinsicá, o 120 verších. v lenv jsou vám dobré věci a to, co naučíte (chytati) honící

1.

Ve jménu Boha, milosrdněho Sliiovnfka!

\ evířata jako cvičené psy, učíce že k tomu, čemu vás naučil

O,

: Bůh. Jezte, co vám chytnou a vzpomíneite nad tím jména ,

: e

.

.

|

“' Vaio" zaChOVávelfe “““““

Božího & boite se Boha, nebo! Buh rychle účtuje.

2. Dovolena jsou vám (k jídlu) zvířata dobytku? kromě 6. Dnes dovoleny vám byly (zlobr—é věcí; pokrm vyzna—

\ toho, 00 (jak) se vám předčítá, činíte nedovoleným z lovu, konajíce pout. Bůh zajisté ustanovuje, co chce.

3. O, vy věřící, nezoesvěcujte posvátných obřadů Božích ani měsíce svatého ani obětního zvířete“ ani ozdob na jeho

šíjí ani (nepřekážeite těm), kteří směřují ke svatému domu a chtějí dosáhnouti milosti a zalíbení u Boha. A když skončíte

(pouť), lovte. A ať vás nesvádí ke hříchď) nenávist k lidem, kteří vám hrán—ili (v přístupu) k svaté mešitě! Pomáhejte si * vespolek ke spravedlnosti a bohaboánosti, avšak nepomáheite si ke hříchu a nepřátelství & boite se Boha, nebo! Bůh přísně

Í vači't písem šest dovolen vám a váš pokrm jest dovolen jim. Cudné žerty věřící & cudně ženy z těch, kterým bylo dáno

písmo před vámi (jest vám dovoleno si vzíti za manželkY). když dáte jim dejich věna, slušně s nimi zacházejíee & ne jako , smilníci & když jich nebudete užívati žalm milenek. A kde zemřel víru, toho skutky staly se již bezcennými a na onom

' světě bude jedním z odsouzených že záhubě.

7„ O, vy věřící, když budete se chtíti modliti, umvšte své

. obličeje a ruce až k loktům a otřete hlavy a nohy své až ke

trestá.

4. Jest vám zakázáno (jisti) zdechlinu. krev, vepřové maso a to, nad čím bylo vzýváno jiné jméno než Boží, dále to, co *) t, ]. velbloudi, hovězí dobytek a skot.

*

2) Byla to ovce, kterou vedli !( obětování do Mekky a ratolestmi ozdobovaší, aby každý poznal, že jest obětována Bohu.

3) Abyste hoiovvalž ve svatém měsící; v měsíci zvaném harém neměli mohamedáni bojovati.

f kotníkům, & když budete poskvrněni tokem semene, očistěte _ se? Budete—li nemocní anebo na cestě, nebo přišde—li někdo z vás ze záchodu. nebo dotknete—li se žen & nenaleznete-li vody, vezměte temný písek a otřete ším obličeje a ruce své! - Nechce tím Bůh vložiti na vás těžké věci, avšak chce vás očistiti & dokonati na vás svou dobrotivost, abyste byli vděčni. .

8. Buďte pamětlivi dobrotivosti boží vůči vám a ieho úmluvy, kterou učinil s vámi, když áste řekli (Mohamedoví):

»Slyšeli jsme & uposlechli ísmel),.x a hoffe se Boha, neboť Bůh ví, co jest ve vašich prsou. 1) Byl druh losování, při čemž užívali seémi šíaů, jež :; sebe , chovali představení svatyně mesice.

2) Dal šsem vám už všechny předpisy náboženské.

9. O, vy věřící, zachováveite spravedlnost, když vydávám

„ svědectví před Bohem, a ať vás nesvádí nenávist k některým: lidem k tomu, abyste jednali nespravedlivě. Buďte Spravedlivi , to se blíží více bohaboinosti, a boite se Boha, nebo—ť Bůh zná_ vaše skutky.

poukazovatš na to, že jsou až na malé výjimky podvodníci. Ale odpusť a promiň jim, neboť Bůh miluje ti?, kteří dobře činí.

15. S těmi, kteří říkaií: »Jsme křesťané,“ uzavřeli jsme

smlouvu, ale zapomněli část toho, co ším bylo připomenutď).

10. Slíbil Bůh těm, kteří uvěřili a kon-adí dobré skutky,

Proto vzbudili jsme mezi nimi nepřátelství & zášť až do dne vzkříšení. A jistě ším Bůh oznámí, eo činili.

(že se jim dostane) odpuštění a veliké odměny. 11. Kteří však neuvěří & za lež budou prohlašovati naše znamení, budou obyvateli pekla.

16. Vyznavači písem-, již přišel k vám náš posel, ozna— mute vám mnohé, co jste z knihy (Písma) skrývali, a odpouští

12. o, vy věřící, buďte painětllvi dohrotivosti Boží veči— vám, když někteří lidé:) pomýšleli pozvednouti ruce proti vám[ a zadržel roce jeíích před vámi. Boite se Boha a v Boha nechil '

důvěru skládají věřící!

13. Učinil již Bůh íunluvu se syny Ísraelskými & ustanovili

* ásme z nich dvanáct knížat. A řekl Bůh: »Hle, já jsem s vámi; budete—li konati modlitbu, dávati almužnu, a budete-li věřiti v mé posly, je podporovati a budete-li Bohu půjčovatia). aby; vám dle libosti zaplatil s úroky, jistě vás očistim od vašich špatností a uvedu vás do zahrad, jimiž řeky protékají. Avšak

kdo po tomto ještě zůstane nevěrcem, ten již zbloudil s pravé; cesty.

k

14. Protože zrušili svou úmluvu, zlořečili sisme jim a za— tvrdili jsme jejich srdce; překmcují slova z ieiich míst') a, zapomněli část toho, co jim bylo připomenuto. A nepřestávol i

* mnohé. 17. Již přišlo k vám od Boha světlo a kniha jasná,

18. kterou povede Bůh tohoi denž snaží se dosáhnouti za— líbení jeho, na cesty pokoje & vyvede ie z temnot do světla dle své vůle a devede je na správnou stezkuš

ig. Nevěrci jsou, kteří říkají: »Mesiáš, syn Mariin; jest

! jiste Bůh.“ Řekni: »A kdo by mohl něco proti Bohu (učiniti), kdyby chtěl zahubiti Mesiáše, syna Mariina, jeho matku a všechny, kteří jsou na zemi? Bohu náleží panství nad nebem i zemí a nad tím, co jest mezi oběma. Co chce, tvoří a Bůh má * v moc nad každou věcí.“

20. A říkali židé i křesťané: »My jsme dít-ky a miláčkové * Božím Řekni: »A proč vás trestá za vaše hříchy? Nikoliv, iste lidé z těch, které stvořil. Odpouští, komu chce a trestá, » koho chce, a Bohu náleží panství nad nebem i zemi i nad *

1) Času minulého se zde užívá misto budoucího k naznačení ochoty a veliké vychlosti v poslušnosti. Touto formulí slibovali potl-i daní věrnost svému vladaři při ieho nastolení.

tím, co lest mezi oběma, a k němu bude návrat (v den soudu).<

2) Mohamed (pověsil si jednou zbraň na strom a odpočíval pod

vám vysvětlení o čase mezi (dvěma) posly, abyste neříkalí:

ním. kdežto jeho přátelé odešli poněkud dále a nechali ho o samotě Tn přistoupil k Mohamedovi Arab pouště, vytáhl svůj moč. řka: »Kdd

„Nepřišel k nám posel radostné zvěsti- ani kazatel.<< Avšak přišel již k vám posel radostné zvěsti a kazatel. Bůh má moc nad každou věcí.

může mně zabráníti, abych tě neusmrtilh »Bůha, odvětil Mohamed“

21. Vyznavači písem, přišel k vám již náš pasek) a podá

V tom okamžiku vyrazil anděl Gabriel onomu Arabovi z ruky meč šelž uchopil Mohamed a zvolal také na svého útočníka: »Kdo mně může zabrániti, abych tě meusmrtil?a »Nikdm, odpověděl tento a stal se ihned vyznavačem islamu. Jest leštič několik výkladů k tomuto *

místu (Sale).

22. A když řekl Mojžíš lidu svému: »Lide můj, pamětliv bud' dobrotivosti Boží vůči tobě, když ustanovil mezi vámi

proroky a učinil vás králi a dal vám, čeho neéal nikomu na

\ čelěm' světě.

'

a) t. &. budete-li penězi pod,-Daroval rozšíření a, upevnění čeho

* náboženství. *) kteří překrucuií místa Písma () Mohamedovi.

*) v Pismě. 2) Mohamed, jenž je poučí, proč od časů Ježíšových neposlal Bůh žádného proroka ani posla.

86

3?

23. Lide můj, vejdete do svaté země, kterou pro vás Bůh určit, avšak nevracejte se zpět, aby—ste nepřišli k úplné záhuběle 24. Odpověděli: »Mojžíši, aisou v ní lidé obři, 25. a my do ní nevkročíme, dokud z ní nevyjdou. A VY— ídou—li z ní, vejdeme my do ní.“ 26. Tu řekli dva muži z těch, kteří se báli (Boha), jimž

* oběma byl Bůh ndlostiv: »Vejděte proti nim branou! Jakmile tam vstoupíte, zvítězíte.

27. A v Boha důvěřujte, siete-li Něřícím: 28. Odpověděti (Israeli/tek »Mojžíšř, my nevkročíme do ní nikdy, dokud oni tam budou prodiévati. Odeidi ty a pán tvťu' & boiuite, mv zůstaneme zde.“ 29. Tu řekl (Mojžíš): »Můá pane, nemám moci jen nad sebou a svým bratrem. Oddčl nás od bezbožných lidí!.: 30. A (Bůh) pravil: »Vstoupiti do ní jim bude čtyřicet let zabráněno. budou se potulovátí v zemi, ale ty se nermuť pro lidi bezbožnéu 31. A výpravná jim příběh dvou synů Adamových dle pravdy! A když obětovali, byla oběť od iednoho přiiata, od

; Přišli k nim již naši postavě s jasnými důkazy; přece však

ještě potom mnozí z nich se dopouštěii hříchů. 36. jistě bude odplatou těch, kteří bohatí proti Bohu a teho poslu & starají se o zkázu v zemi, že budou buď pobiti nebo ukřižování nebo budou vypuzení ze země. To bude pro ně hanbou na zemi a na onom světě čeká „je veliký trest. 37. Ti jsou ovšem vyňati, kteří se obrátí dříve, než nad nímž zvítězíte. A vězte, že Bůh odpouští & je mžlosrdný. 38. O, vy věřící, budu: se Boha & snažte se dostati k němu

bižzko. & bojujte za jeho náboženství, abyste byli šťastně. 39. Kteří neuvěří, i kdyby měli Všechno, co jest na zemi a Ještě jednou tolik, aby se tím vykoupili od trestu v den vzkříšení, nebylo by od nich přijato, & čeká še trest plný bolesti.

46. Budou se chtíti dostati z pekelném ohně, ale nedostanou se z něho, ; čeká je věčný trest.

druhého však přiíata nebyla. Řekl (tento onomul: »Zabíšši těla * Načež on odpověděl: »Bůh zaiisté přišímá (oběť) od boha— hojných. 32. Vztálmeš—li ruku svou na mě, abys mne zabil, já ne-

vztálmu ruky své na té, abych zabil tebe, protože se božím _ Boha, pána všehomíra.

33. Chci, abys spáchal hřích proti mně a proti sobě a aby ses dostal do pekelného ohně, jenž šest odplatou hříšníků 34. A duše jeho (vlastní) naklonila ho k vraždě bratra

svého; i zabiv ho uvrhl se do záhwby. Poslal Bůh havrana,

který hrabal v zemi, aby mu ukázal, fak má zakrýtř) potupu * bratra svého. (Avšak on) pravil: »Běda mně! Což nemám. síly, že isem jako tento krkavec, abych skryl potopu bratra svéhoíňz A litoval toho.

*

35. Proto nařídili jsme synům israelským: „Ten, kdo za—

bije někoho ne z odvety anebo pro zkázu (kterou zabitý

41. Zloděíovi a zšoděice utněte jejich ruce; dest to od— pletou za to, čeho se dopustili & příkladným trestem od Boha. A Bůh jest silný a moudrý.

42. Kdo však bude lttovatí své nepravosti & polepší se, věru, bude mu Bil—h miloetžv, nebot Bůh odpouští & je mile“ srdný. 43. Nevíš snad, že Bohu náleží panství na nebi i na zemi? Trestá, kokra chce, i odpouští, komu chce; a Bůh má moc nad každou věcí. 44. Posla, necht tě nermoutí, kteří o závod běží v ue—

věře, říkajíce: »Uvěřili ásme,<< m (říkají to však jen) svými ústy, ale srdce jeíieh nevěří _— zmí židé, kteří poslouchají lež,

kteří poslouchají jiné Ešdi (než tebe). Nepřišli (ještě) k tobě, ořekrucaší slova z jejich míst, říkajíce: »Bude—ii vám totď)

působil) v zemi, dakoby zabil lidi všechny. A kdo někoho

dáno, přijměte to! Nebude-li však vám dáno toto, střezte se toho.<< Koho bude Bůh chtíti svéstis, tomu nebudeš moci proti

při životě zachová, jakoby při životě zachoval lidi všechny,

Boha v ničem (prospětil. Ty, jichž srdcí Bůh očistiti nechce, čeká hanka na tomto & veliký trest na onom světě.

*) pohřbíti ho. 1) t. ;. jestliže Mohamed vám nechá knihy Písma tak, šak že máme my.

89

45. Poslouebaií lež & jedí věci nedovolené. A když přijdou k tobě, (abys je soudil), sud je anebo se odvrať od nich. Odvrátíš—li se od nich, nebudou ti moci v ničem uškoditi. Budeš-ii však souditi, sud je spravedlivě, nebot Bůh miluje

k Bohu se všichni vrátíte, & vysvětli vám, v čem jste se ne_

shodovali. 52. žádostí ti Bůh některé

spravedlivé.

46. A jak si tě zvolí soudcem, když mají toru') & v ní soud boží? Po tomto se pak odvrátí; & takoví nejsou věřící. 47. Seslali jsme zajisté tom, v níž šest. správné vedení

_

Sud je tedy dle toho, co Bůh zjevil, oenásledui jejich & střez se jich, aby tě nesvedli od něčeho z toho, co zjevil. Odvrátí—li se, věz, že Bůh že chce trestati za jejich hříchy; zajisté mnoho lidí šest hříšných.

53. Snad si přejí soud ; doby pohanské? Ale kdo lépe než

a světlo. Soudili podle ní proroci, kteří vyznávali islam, židé

Bůh soudí lidi pevně věřící?

a učitelové i učení mužové (soudili) podle toho, co jim bylo

54. O, vy věřící, neberte si židů & křesťanů za přátele; Jedni dra-bých jsou přáteiě. A kdo z vás si je zvoli za přáteie,

zjeveno z knihy boží, a byli svědky toho. Nelboite se lidí, nýbrž mne se bojte, a neprodáveite mých znamení za ne— patrnou cenu! A kdo nesmrdí podle toho, co zjevil Bůh, takoví isou nevěrcž.

48. A předepsali jsme jim v ní (knizeh Duše za duši, oko za oko, nos za nos, nebo za ucho, zub za zub a za rány

pomsta, Ale kdo tím aimužnď) udělí, tomu (získá to u Boha) usmíření. A kdo nebude souditi podle toho, co Bůh zjevil, , takoví iso“ bezbožní.

49. Z naší vůle kráčel po stopách iejiclf) Ježíš, syn Mariin,

aby potvrdil, co bylo ;; tory před ním (zjeveno), & dali jsme i \ mu evangelium, v němž, jest správné vedení a světlo, a která potvrzuje, co bylo z tory před ním (zjeveno) a obsahuje ,

\ správné vedení & napomenutí pro bohabo—jné. 50. Nechť vyznavači evangelia soudí podle toho, co Sim v něm Bůh zjevil. A kdo nebude souditi podle toho, co Bůh ' zjevil, takoví jsou hříšníci.

51. A zjevili jsrne knihu? & pravdou, aby potvrdila, co : bylo před ní z knihy (zieveno) & dobře ji střežila. A sud i_e * podle toho, co zjevil Bůh, a nenásieduj jejich žádostí, (uchy—

bude jistě (jako jeden) z nich. Věru, Bůh nevede správně lidí bezbožných.

55. Uvidíš, jak ti, v jejichž srdcích je'oemoc (nevěry), spěchati budou mezi nimi (aby si získali šeiich přátelství) * říkajíce: »Bojíme se, aby nás nestihl nějaký zlý osud (proti ' , tomu, co nám slíbil Mohomed).»x A snad dá Bůh vitězství anebo rozkaz (Mohamedovi, aby tyto bezbožníky potlačil), takže toho, co skrývali v srdcích, budou litovati,

*56. A věřící říkaší: »Tohle ísou ti, kteří přísahaii při Bohu ' Staw/nou přísahou, že budou s vámiPe Skutky ieiich staly se bezoenoymi, a oni propadli záhubě.

* ST. O, vy věřící, Jestliže někdo z vás odpadne od svého _ , náboženství, hned přivede Bůh (na místo jeho) lidí, které mi.— luie, & kteří je; miluji, vlídné k věřícím, tvrdé i; nevěrcům; “58. budou bojovati za pravé náboženství, nebudou se báti

g pohany oactiutrbače, To jest milost boží, kterou dává, komu _

obce, A Bůh obšírná (vše) i ví. 59. Vaším ochráncem jest Bůh, šeho pooel, a věřící, kteří „ ' vykonávají modlitbu & dávají almužnu a u—kiánějí se (při mod-

luie se) od pravdy, které se ti dostalo. Každému z vás, dali

' liibě).

isme zákon a cestu. A kdyby Bůh byl chtěl, byl by vás jistě

60, A kdo si zvolí za ochránce Boha, jeho posla a věřící, . . spošonce boží, zvítězí.

učinil jedním národem; ale (proto vás rozdělil), aby vás , zkoušel v tom, co vám dal. Předstihm'te se v dobrém, neboť *) knihy Moižíšovy. =“) t. i. kdo odpostí bezpráví.

, 3) proroků. ") korán, aby potvrdil Písmo.

“

dal. 0, vy věřící, neberte si za přátele těch, kteří si tropí posměch a žerty z vašeho náboženství, ať jsou to ti, iirnž byla : dána kniha před vámi anebo nevěroi, ale bojte se Boha, iste—li „ věřící.

62. A (těch také si neberte za přátele, kteří) když voláte ři modlitbě, tropí si z modlitby posměch & žerty, a to proto, že jsou nerozumni lidé.

veno před námi, a že největší část vás jsou hříšnici?<<

72. Věru na ty. kteří uvěřili, na židy, Sabeáskě a křesťany, kdo uvěří v Boha a v poslední den a bude konati dobré, na— padne strach ani zármutek.

64. Řekni: »Mám vám vypravovati a horší odplatě u Boha než toto (iestl'a Komu Bůh zíořečil a rozhněval se na něho & proměnil že v opicel) a vepře, kdo sloužil (božstvu) Táguť).

73. Přijali isme iiž úmluvu se syny Israelskými a poslali isme k nim posly; kdykoli přišli !( nim poslové s tím, čeho si nepřály jejich duše, zčásti je viníli ze lži zčásti usmrtili.

ti jsou ve špatném postavení a dále zahloudili od pravé cesty,

74. A my'slíli, že jich nestihne trest; (tak) b),/ii slepí &

65. Přímou—li k vám, říkají: »Uvěřili jsme“ _— avšak s ne-

hluší. Bůh jim pak odpustil, ale potom zase velká část jich byla slepá a hluchá. A Bůh díval se na to, co činili,

63. Řekni: »sznavačí písem, zavrhujete nás jen proto, že věříme v Boha a v to, co nám bylo zjeveno i co bylo zie-

věrou vešli a s ní odešli (od vás). Ale Bůh nejlépe věděl, co skrývali.

66. Uvídiš, jak přemuozí z nich— běží () závod ve hříchu a v nepřátelství a v požívání nedovolených pokrmů; a áistě špatné jest, co učinili. 67. A židé řekli: »Ruka Boží šest spoutána“ Avšak jejich ruce jooo spoutány, i prokletí jsou za to, co řekli. Nikoliv, ruce jeho jsou otevřeny, rozdává, jak chce. A listě u velké

části jich zvětší jen zatvrzelost a nevěru to, co ti bylo zjeveno od tvého pána. Rozseli jsme mezi ně nepřátelství & nenávist

do dne vzkříšení. Kdykoli zapálí oheň války (proti tobě), Bon íeí uhasí; a budou se staratí na zemi o nepravost. Ale Bůh nemiluje hříšníků. 68. Kdyby však vyznavači písem uvěřili & báli se Boha, listě bychom je očistíli od jejich špatnosti & uvedli bychom _ je do zahrad rozkoše. 69. A kdyby zachovávali tom i evangelium a co jim bylo zjeveno od jejich Pána, jistě by jedli, co jest nad nimi a co pod jejich nohama. Jsou mezi nimi řádili lidé, avšak velká část dich kon—á špatné skutky.

70. Posle, oznam, co ti bylo zjeveno od tvého Pána; ne— učiníš-li tak, neoznámíš jeho poselství. A Buh tě bude chrániti před lidmi, nebot Bůh nevede správně lidí nevěřících.

11. Řekni: »sznava-čí písem, nebudete míti žádného zá-

kladu, dokud nebudete zachovávati toru & evangelium a co) vám bylo zjeveno od vašeho Pána.“ Ale u velké části šich zvětší jen zatvrzelost a nevěru to, co ti bylo zjeveno od tvého Pána. Nermal se však pro lidi nevěřící.

75. Nevěrci byli, kteří řekli: »Jístě Mesiáš, syn Mariin,

šest Bůh.“ A přece řekl Mesiáš: »Synové Israolští, ctete Boha. mého a svého Pánala Neboť tomu, kdo kromě Boha bude uzaávati boha jiného, zakázal Bůh ráj, a obydlím jeho bude oheň pekelný, i nebudou míti nespmvedliví pomocníka.

76. Nevěrci byli, kteří řekli: „Boo jest šedou ze má) Avšak není boha kromě Boha iednoho; a icstliže nepřestanou

i to říkali, jistě ty z nich, kteří nevěří. zastihne trest plný bolesti. 77. Neobrátí se tedy k Bohu a nebudou ho pro-siti za od— puštění? Bůh odpouští a je milosrdný. 78. Mesiáš, syn Mariin, byl jenom posel, a před ním iiž * byli poslové; a matka jeho velice milovala pravdu; oba jedli pokrmy. A pohled, šak ukazujeme ším znamení, potom se 130- \ dívej, jak se odvraceií!

79. Řekni: »Chcete uctívati kromě Boha něco, co vám nemůže uškoditi ani prospětiň Bůh slyší (vše) a ví. 80. Řekni: »sznavači písem, nepřestupníte práva ve svém

náboženství na úkor pravdy a nenásledujte žádostí lidí. kteří dříve již zbioudíli— a přemnohé do bludu uvedli a zabloudíli se správně eestvle 81. Kteří neuvěřiii ze synů israelských, byli prokletí jazykem Davida & Ježíše. syna Mariina, protože nechtěli uposlech— nouti a přostupovali práva. 82. Nehránili si vzájemně ve zlém, jež činili, a špatné za-

' iiSté byly lodích skutky. 83. Uvidiš. jak veliká část jich bere si za přátele nevčrce. A jistě zlé šest, co jim připravily dalich duše, protože roz—

hněval se na ně Binh-; a budou zakoušeti věčný trest. 1) Viz paznámku k verši 65., sura ll. =) božstvo mecké.

92

*) Viz sum IV., verš 169.

proti věřícím, jsou židé & pohané; a shledáš také listě, že “ né ťa es kř e sm „J : ají řík ří kte ti, li sta ce lás v že blí nej m cí ří vě ——- a to proto, že mezi nimi ísoii kněží a mniši a že se necho— _ vadí pyšně. 86. A když uslyší, co bylo zjeveno poslovi, uvidíš, jak y d v i a l r a p n z z o , o p m c d í t h a í c i n č i t o i u e i o u z n o a d k y u slz b í ř e , t m k ě t s š k á i n p , a e i z m l s i j ř ě , v e š u n á n : a i P t » a u k o í ř d u a b " svědectví vydávají. 87. A co nám může zabrániti, abychom neuvěřili v Boha a v pravdu, které se dostalo lidem, & nepřáli si, aby nás pán

náš uvedl (do ráje) s řádnými lidmi?: , ž i i m m i a j d a r h , a i z l k e ř o c , to a h z ů l B i e n j 88. l odmě

, h, těc a at pl od t les To . čně “vě ch ni v ou an st zů protékají řeky a kteří činí dobré.

ati šov hla pro u do bu í en am zn še na a í ěř uv ne ak vš ří 89. Kte za lež, budou bydleti v pekle.

& h ýc br do ) mů kr po ti (jis ite aňu abr nez , ící věř vy 90. O, ), ích Bož ní ove tan (us e uít tup řes nep & h Bů l oli dov m vá co * toho, nebot Bůh nemiluje těch, kteří (je) přestupuií. 91. A jezte, co vám dal Bůh k výživě dovoleného a dobrého a boíte se Boha, v něhož věříte, Nebude vás Bůh trestati za ti, sta tre s vá de bu k ša av , ách sah pří ich vaš ve vo slo é en áž zv , nero

šoči K . vě) kři oii ljs žex e, ouc věd bře (do y sah pří ili vrd pot e že jst ký ja , ým ud ch íti des m kr po i dát t) jes no psá ede (př to za í * těn „ — vo os o eb an i tít oša že o eb an m, ná di ro ým sv nč eí dáváte ohyč ať ů, edk stř pro mu to k i mít de bu ne o kd A . oka otr boditi

bu— yž kd , sah pří ich vaš ní ště oči de bu To *. dny tři \ se postí dete přísahou (hřivěl. Dávejte však pozor na své přísahy! . ční vdě i byl ste aby í, men zna á sv áe mu na oz h Tak vám Bů

lo— k y šíp a hů bo y ch so ů, los ání tah o, vín , hle O, vy věřící, sování jsou ohavné dílo ďáblovo. Proto se íich Zdržujte, aby se vám dobře vedíoí

*

92. Neboť ďábel chce položití mezi vás nepřátelství a ne—

„ návist vínem i taháuím losů a odvrátíti vás od vzpomínky na

\ Boha a modlitbu. Zdržíte se tedy (lidí)?

93. Posloucheíte Boha & poslotwheíte posla % střezte “se

(neposlušnosti)! Odvádíte—li se, vězte, že povinností našeho *

posla Jest (jen) zřetelně varovati. 94. Není to hřích pro tyt), kteří uvěřili a konali dobré skutky, iestliže užívali (oněch zapovězených věcí), když potom se budou báti Boha, věřiti a kouati dobré skutky, když budou se bátí Boha a věřiti a opět se budou báti Boha a dobré skutky konati. Bůh miluje ty, kteří dobré činí.

95. O, vy věřící, jistě vás bude zkoušetíř) Bůh v něčem, co se týká ulovené kořisti, kterou vám podávají vaše ruce a vaše oštěpy, aby poznal, kdo se ho bojí, když není od níkoho pozorován. A kde po tomto bude přestupovatí (ustano—

vení Boží), toho stihne trest plný bolesti. 96. O, vy věřící, oezabiieíte kořisti, když konáte pout. ' A kdo ji úmyslně zabite, pokutou jeho bude, jakoby zabil kus

dobytka. Dva spravedliví rozhodnou o tom; (za trest) pošle do Káhy obětní zvíře anebo k očištění (svému) dá pokrm chudým nebo místo toho bude se postíti, aby okusil trest za svůj čin. Odpouští Bůh, co pominulo, Kdo však se opět do— pustí (takového skutku), pomstí se Bůh na něm; a Bůh se mstí přísně.

97. Dovolen iest 'vám lov na moři a pokrm jeho k požívání vám i těm, kteří jsou na cestě. Ale zakázán jest vám lov na zemi, dokud jste na pouti. A boite se Boha, u něhož se

shromáždíte (v den soudu). 98. Ustanovil Bůh Káhira) svatým domem a stanovištěm pro lidi a svatý měsíc') & obětní zvíře tto, co na ně se savčšuíe, a to proto, abyste poznali, že Bůh ví. co je na nebi i na zemi

a že ví U každé věci. 99. Včzte, že Bůh dest mocný v trestání a že Bůh odpouští & ie milosrdný. 1) Vyznavači Mohamedavi nedopustilí se ,pitím vína, taháním losů & šípů žádného hříchu, dokud toho Bůh nezakázal. *) Jedenkráte, když konali mohamedáni pout, tolik zvěře a

ptáků jim přišlo do cesty, že nemohli skoro dále jetí. Někteří myslili. že snad Bůh dovolil touto neobyčejnou příhodou lov na pouti, avšak Bůh to jenom zkoušel, budou—li poslušni a zdrží—li se lovu.

&) Svatyně mecká.

*) Svaté měsíce (horám) isou čtyři: Dzulka'da, Dzulhidže, Mu“ harram a Radžab; v nich zapovězeno jest válčiti & lovíti.

“PW“““WWw—mw—'M:WWM.-mmtm-MuhumNWwv—MAM'“A

84. Aleškdyby, věřili v Boha i \? proroka a v to, co r_nu t čás iká vel k ša av e, tel přá za h— jic si by li oli nev o, ven zje byío * iích jsou hříšníci. 85. Shledáš, že lidé, kteří největší nepřátelství chovali \

100. Neuálcží poslu, leč aby kázal; a Bůh ví, co činíte . zjevně í skrytě.

101. Řekni: »Nobude se pokládati za stejné dobré & zlé, ' byl se ti líbilo mnoho zleho. Boite se proto Boha, rozumní lidé, abyste byli šťastní.“

102. 0, Vy věřící, netažte se na věci, (které) kdvbv vám byly zjevenv, byly by pro vás zlé. Budete—ll se na ně tázati v čase, kdy jest zdevován korán, oznámí se vám. Promine Bůsh (vám, že se tážete) na ně. A Bůh odpouští & je milosrdný. * 103. Již před vámi tázalí se na ně lidé, ale potom v ně nevěřili.

104. Neustanovil Boh ničeho o Bahíře'), ani o Sáibě, ani o Vasile, ani o Hámoví. Ale nevěrci vymyslíli st o Bohu lež & velká část jich nemá rozumu. 105. A lidí/ž se jim říkalo: »Přistupte k tomu, co zjevil Bůh a k postavila odpovídali: »Postačí nám to, při čem ísme

nalezli své otcex A což kdyby latích otcové ničeho nevěděli a nebyli na správné cestě?

106. O, vy věřící, dávejte sami na sebe pozor! Neuškodí vám však, kdo bloudí, dáváte—li se správně vésti. K Bohu se všichni vrátíte; a oznámí vám, co jste činili. 107. O, vy věřící, používeite svědectví mezi sebou, když k někomu z vás se přiblíží smrt, v čase, kdy se má učiniti

poslední vůle. At jsou (svědky) dva spravedliví z vašeho ; středu anebo jíní diva ne z vašeho středu, když budete konati cestu po zemi & přepadne vás Smrt. stržíte je po modlitbě.

, & Jestliže pochvbujete (o nich), oba budou přísahati při Bohu: »Nedáme se ničím podplatití, (abychom porušili pravdivost

svědectví), byť i (osoba, již se poslední vůle týká) byl náš \ příbuzný, a neskryleme svědectví Božího, nebot pak bychom náleželi ke bříšníkůma 108. Ale když o nich vyjde najevo, že oba se dopustili

, nepravosti, nastoupí na místo obou líní dva z těch. proti nimž * byla spácháno (nepravost), bližší (umírajícímu) & přísahati budou při Bohu: »Svědectví naše jistě šest pravdivělší než svědectví oněch dvou a nedopustili jsme se (při tom) hříchu, neboť pak bychom náleželi k bezbožnýrna £) Bahíra, Sáiba a Vasila byly velbloudlce oověrčivých Arabů. kteří mléko ležícím obětovali bohům & nmakládali na ně žádných břemen, Hám byl velbloud, jehož se užívalo jen k oplozovánf.

199. Tím se snáze stane, že vydají (pravé) svědectví o věci samé & že se budou báli, aby nebyla složena opět po šejich

přísaze přísaha (jiná, která by ukázala, že křivě přísahali). Boite se tedy Boha a poslouchejte! Bůh nevede správně lidí, kteří se dopouštějí nepravostí. 210. V den, kdy shromáždí Bůh posly, řekne: »Jakou jste

dostali odpověď, (když iste kázalž)?<< A oni odvětí: »Toho my nevíme, ty však zajisté jsi znate! tajemství.“

Ill, Až řekne Bůh: vložíši, synu Mariin, vzpomeň si na mou dobrotivost vůči tobě & tvé matce, když Jsem tě posílil

Duchem svatým, takže jsi mluvil k lidem jsa ještě v kolébce , a potom tako dospělý muž, když jsem tě vyučil Písmu, moudrosti, toře o. evangeliu, a když šsi utvořil z hlíny podobu ptáka & mým dovolením & declíl jsi na ni, a stal se z ní pták s mým

dovolením, a uzdravil dsi slepého od s mým dovolením a když ísí vzkřísil i když jsem zadržel před tebou syny l; nim s jasnými důkazy (zázraků) & , ,Tohle jest jen zjevné kouzelnictví)

narození a mlomocného mrtvé s mým dovolením lstaelské, když jsi přišel řekli nevěrci mezi nimi:

HZ, A když jsem vnukl apoštolům: ,Věřte ve mně & mého poslať, odpověděli: ,Uvěřšli jsme, dosvědč o nás, že jsme muslimové?

113. A když řekli apoštolové: Ježíši, synu Martin, zde dest tvůj Pán s to, aby seslal nám s nebe stůl?'*) Pravll: ,Bojte se Boha, iste—li věřící.' 114. Načež OdVěÍÍlÍlZ ,theme s něho čísti), aby se uklidnila naše srdce, i abychom poznali, že's nám již pravdu mluvil. a abychom mohli vydali o něm svědectvíf 115. Tu řekl Ježiš, syn Mariin: »Bože, Pane náš, sešli

nám stát s nebe, to bude svátek pro nás, pro prvního i posledního z nás a znamení od tebe a živ nás, neboť ty neilépe umíš živítif

116. Odvětíl Bůh: ,Sešlu vám jej, ale kdo potom z vás ncbude věřžti, toho potrestána tak, jako žádného ze všech tvorů.“ 117. A když řekl Bůh: Ježíši, sýru; Mariin, řekl's lidem: »— Pokládolte mě s mou matku za. dva bohy vedle Boha? -—

odpověděl: »vaála tobě! Nesluší se mi abych říkal (něco),

96

1) Dle tohoto místa má sura V. název »Stůla.

97

v čem nemámpravdw Kdybych že byl řekl, věděž bys to iiž; nebal? víš, co jest v mé duši, ale já nevím. co šest ve tvé duši, * ty zašistč jsi znate! tašemshví.

118. Neřeki Jsem jim, leč cos mi poručík ,Ctěte Boha, -

mého & svéha Pána! A byl jsem svědkem jesich (jednání)v pakud jsem byl mezi nimi, ale jakmile jai mě- k sobě DOVOĚaL“ ty jsi strážcem jejich i svědkem každé věci. * 119. Potreatáš—ii je, jsou zašisié služebníci tvaji, odpustíš—li jim, jsi zajisté siiný & moudrý.“

120. Řekne Bůh: »V tento den prospěée pravdomtuvným jejich pravdomlxuvnost; (odměnou jejich budou) zahrady, v nichž „ řeky protékají, v nich zůstanou na věčné věky, Bůh nalez! zalíbení v nich, a oni nada—Zii zalíbení v něm; to bude veliká blaženost. Bohu náleží panství nad nebem i zemí a nad tím, co je na nich, i má moc nad každOu věcí.“

DOBYTEK*). Mecká, a 165 verších.

Ve iměnu Boha neivýše mířosrdného! 1, Chvála Bohu. jenž stvořil nebe i zemi a ustanovil tmu & světlo; a přece ti, kteří nevěří ve svého Pána, kladou na

roveň (mu jiné 1301137). 2. On to jest, jenž vás stvořil z hlíny; a potom ustanovil

vám lhňtď), & lhůta určená jest u něho; přece však pochybuiete (o tom).

3. A on dest Bohem na nebi i na zemi, ví, co kónáte tajně & zjevně, i ví, co si zasiaužíte.

4. A nepřišlo k nim ani jedno znamení ze (všech) znamení jejich Pána, aby se od něho neodvrátřli. 5. Popíralí pravdu, když přišla !; nim, ale iistě dostane se k nim zpráva o tom, čemu se wsmívalia). 1) Nazvána tak sura proto, že fest \: ní zmínka o některých poa věrčivých zvycích meckých, týkajících se určitých zvířat. =') mezi stvořením a smrtí, druhá lhůta jest pak čas mezi úmrtím & vzkříšením.

8) Až že Bůh potrestá nebo až uvidí rozkvět islamu, poznají, že se vysmívaii pravdě (Saló.

.

6. Neuvažulí, šak mnoho pokolení před nimi vismo zalmbžli? Usadili jsme je na zemi tak pevně, jako jsme nousadili vás,

posílali jsme :jim s nebo hojný déšť a dali jsme (jim) řekyp : které řekly pod nimi; ale přece jsme „že zahubili pro jeiich * hříchy & stvořili jsme po nich jiné pokolení.

7; ! kdybychom & soolali knihu (napsanou) na papíře , :! : \ koyby se jí dotkli svýma rukama, oevěrci by jist ě řekli: „Toto šest jen zjevné kouzelnictvím

8. Řekli: »Nobude-li k němu seslán anděl (neuvěřímela i

\ Ale kdybychom byli seslali anděla, byla by věc bývala roz“ hodnota o nebyli bychom měli trpělivosti (s nimi, aby toho v

litovalť). ,

9. A kdybychom povolali (k tomu) nějakého anděla, ooslali bychom ho (v podobě) muže?) & oblékli bychom ho před , oimi, jako oni se oblékají. 10. Již před tebou poslům se dostalo posměchu, ale ty, kteří se vysmívali, stihlo to, z čeho si činili posměch.

11. Řokoi: »Procházojte zemí & dívošte se, jaký byl konec _ v těch; kteří ze lži vínilí (naše poslylnx IZ. Řekli: »Komu náleží, co je na nebi & na zemíh Od- . f oověz: »Bohua Předepsal sám sobě milosrdenstvíg ). Jistě shromáždí vás v den vzkříšení, o němž není pochybnosfi. Ti, kteří uvádějí své duše do záhuby, nevěří. *) Smysl jest: Kdyby byl Bůh splnil jejich přání a seslal an děla, byla by již věc rozhodnuta, t. f_i. byli by již odsouzoo i & neměli by : času, aby toho litovalil

2) Tak také zjevoval se anděl Gabriol Mohamedovi. *) O této vlastnosti Boží jest řeč skoro v každé soře & také . prý byla rozhodující při stvoření světa, jak patrno z výroku Moha- ' . modova. ješž zaznamenal Buchari: »Když se rozh odl Bůh stvořiti svět, napsal do knihy, která byla u něho na trůně: ,Mojo milo srdenství zvítězilo nad mým huěvomíac Smysl těchto slov jest : Bůh ve své * " vševědoocnosti věděl, že lidé budou břešžti a ooou dí áoj ke hněvu u následek toho bude, že (podle své spravedlností je bude museli

; trestath což mu působí žalost. Tak zápasily v něm mezi sobou sora; vedlo—ost (hněv) Boží a milosrdenství, ale Bůh rozh odl se šedoatl _ i s lidmi milosrdně & ne ve hněvu. Dle jiného výro ku Božího, jenž :; Í byl uchován v tradici, hlavmí důvod stvoření světa by l prý, aby Bůh byl poznán; řekl prý: szrytý poklad isom byl a ch těl jsem býti '

v poznán; proto jsem stvořil svět, abych byl pozn ám (Krehlz Boi—— ' - tržige zur Mohammedauisohen Dogmatik, str. 225, 22 63

13. A jemu náleží, cokoli se děje v noci i ve dne, a on

slyší (vše) a ví. 14. Řekni: »Mám si zvoliti jiného ochránce než Boha, stvořitele nebo a země, jenž živí (všechny) a sám není živou

Š (od nikoho)?v Řekni: »Bylo mi porušeno, abych byl prvním, Jenž vyznává islam, (a bylo mi dále poručeno): »Nobudiž ' - modlářem ! et

15. Řekni: »Obávám se, budu—li neposlušný svého Pána, trestu velikého dne.

16. ()d koho bude (trest) tonkráte odvrácen, tomu bude Bůh miiosrdný; & to (bude) zjevná blaženost. 17. Dopustí—ii Bůh na tebe nějaké soužení, nikdo tě iei * Š nezbaví, leč on sám, & dcpřeje-li ti štěstí, má moc nad každou

? věcí; 18. a on jest nejvyšším pánem nad svými služebníky a

Í šest moudrý a (vše) zná.“ 19. Řekni: »Co může podati nejlepší svědectvíÚPa (Jd, pověz: »Bůh; (on) jest svědkem mezi mnou a vámi. A tento korán mi byl zjevem, abych jím napomínal vás a toho, ke komu se dostane. Jste skutečně svědky, že jsou (jíní) bohové

zároveň s Bohem?<< Řekni: »Já nejsem svědkem (toho).a

; Řekni: »Jeden zaiisté šest Bůh, a já nemám ničeho společného s tím, co (mu) na roveň kladetem 20. Ti, kterým jsme dali knihu, znají ho (našeho posla), jako znají své děti; avšak ti, kteří uvádějí své duše do záhuby,

_ neuvěří.

*

21. A kdo šest větší hříšník, než žen, kdo vymýšlí () Bohu lež nebo prohlašuje za lež jeho znamení? Věru, nepovede se

\ dobře bezbožným. 22. V den, kdy je všechny shromáždíme, řekneme pak těm,

j kteří kladli Bohu na roveň (jiné homo: »Kde jsou vaší sou; druzig), jež áste pokládali (za baby)?a Nebudou však míti žádné omluvy, leč že budou říkatí: »Při Bohu, Pánu našem, nebyli jsme modlářila 1) Tato slova byla zjevena, když mečtí řekli Mohamedovi. Í že židé & křesťané žádného svědectví o něm v Písmě nalézti ne— a mohou & ptali se ho, kdo dosvědčuje o něm, že io Marokem Božím. ,

; Načež odpověděl Mohamed: »Bůh.a

=

2) vaši bohové.

100

101

23. Pohled, jak lhou proti svým duším; & utíká od nich. ' , co si vymyslivli.

24. Někteřř) z nich tě poslouchají (při čtení koránu), ale položili jsme pokrývku na jejich srdce, takže tomu nerozuměli. ' a do uší ieiich hluchotu. Byt i všechna znamení spatřili, přece v ně neuvěří; jejich nevěra dosáhne takového stupně, že) příjdou k tobě, aby se s tebou hádali. Nověrci budou řikati: „Tohle jsou jen báchorky starýclm

25. A budou bránlti (jiným, aby v to neuvěřili) a sami

jim dělo příkoří, dokud se jim nedostalo naši pomoci. Neboť nikdo nemůže změniti slov Božích, a tobě se dostalo již zprávy

o těch, kteří byli posláni (před tebou). 34. Tíží—li tě, že se odvraceií (od tvého napomínání), a můžeš—li si nalézti nějakou jeskyni v zemi nebo žebřík do nebe,

se od toho odvrátí. Avšak připraví záhubu jen sobě samým a nepozoruji toho.

\

33. Již před tebou byli poslové prohlašováni za lháře, avšak trpělivě snášeli, že »byli prohlašováni za lháře & že se

abys jim přinesl nějaké znamení, (učiň tak!) A kdyby Bůh " chtěl, shromáždil by všecky na správnou cestu; nebuď proto ' nevědomý!

26. Kdybys viděl, až budou položení na oheň a říkali hu— dou: »Kéž ibwclmm se mohli vrátiti (na svět)! Neprohlašovaii * bychom už za lež znameni svého Pána a věřili byt.—„honu 27. Nikoliv (tak se nestane); avšak obieví se ším, co dříve

35. Dostane se zajisté odpovědi (den) těm, kteří (pozorně) naslouchají. Bůh vzkřísí mrtvé, & potom se k němu vrátí.

skrývali. A kdyby se mohli vrátiti (na svět), činili by opět to,

36. A (nevěrci) říkaii: »Nebude—li mu sesiáno nějaké znamení od šeho Pána, (neuvěříme).<< Řekni: »Bfih jistě má moc.

co se Jim zakazovalo, a jsou to jistě lháři. 28. A říkali: »Neni (jiný život), než život pozemský. a

aby seslal nějaké znamení, avšak velká část dich toho neví. 37. Neni žádné zvíře ani pták, jenž poletuje svými křídly,

vzkříšení nebudemem

29. Ale kdybys je mohl vidět, až budou postaveni před *

v knize (našich rozhodnutí); potom se vrátí (všichni) k svému

\ svého Pána, (který) řekne: »Není tohle v pravdě (vzkříšeníWx

pánu.

Odpovědi: »Ano, při našem Pánua Řekne (Bůh dále): »Okou-

38. Kteří prohlašují za lež naše znamení, jsou hluší & němí,

šejte tedy trest za to, že jste nevěřilím 30. Ti jsou již ztraceni, kteří za lež prohlašují setkání

* (kráčejíce) v temnotách. Bůh uvede do bludu, koho chce, a postaví na správnou cestu, koho chce.“

se s Bohem, dokud nepříjde na ně náhle (posledni) hodina.

(Pak) řeknou: »Běda mám pro to, co jsme zauedbali v něm '

31. Život pozemský šest ien hra a zábava, ale jistě pří- ' bytek na onom světě lest lepší pro ty, kteří se boji Boha. A vy ' toho nenahlížíte?

32, Víme už, že tě zarmucuje, co říkají; neprohlašuií'i) tě však za lháře, nýbrž bezbožní popírají znamení Boží.

40. Ano, Sej budete vzývati & osvohodí vás od toho, k vůli čemu ho budete vzývati, bude-li chtíti. A zapomeneiea), co , jste (mu) kladli ne roveň.<< 41. Již před tebou jsme poslali k národům & dopustili jsme . na ně soužení a utrpení, aby se pokořili.

1) Byli to Abu Sofiam, al Walid, al Nadar, Otba, Abu Jak! a '

* jejich soudruzi, kteří poslouchali Mohameda při recitování koránu. Nadar otázán, co řekl Mohamed, odpověděl, že slyšel jen, jak pohy— boval iazvkem a vypravoval nesmyslné věci (Salel. 2) Abu Jah! řekl kdysi Mohamedovi, že ho za lháře nepovažuji, poněvadž je znám jako pravdomluvný muž, že však nevěří jeho zie— v

vením (Side).

39. Řekni: »Co myslíte? Přijde—li na vás trest Boží anebo přijde—li na vás (poslední) hodin—a, koho iiného budete vzývati než Boha, mluvilo—li pravdu?

(ve svém životě-3M“ A ponesou na zádech svá břemena. Nebude ' hrozné, co ponesou?

*

( aby to nebyly druhy vám podobu—€*). Níčeho isme nevynechaži

42. A pokořili se, když přišlo na ně soužení? (Nikoliv,) nýbrž zatvrdila se jejich srdce a ďábel vykrášlil jim to, co činili.

43. A když zapomněli na to, k čemu byli napomínáni, otevřeli jsme nad nimi brány všech věc?), až uchopili Jsme

"'

*) Jako je tak i vás stvořil a zachovává všemohoucí Bůh. 2) t. i. zapomenete v hrůze posledního soudu na své hoby.

.=) Dopřáli jsme jim všeho. 1

193

je náhle, zatím co těšili se z toho, co jsme jim dali, a octl se v zoufalství. 44. A až do posledního byli zahubeni lidé, kteří bezbcžgě 52. A tak jsme zkoušení) jedny druhými, takže říkali: „ si počínali; chvála budiž Bohu, Pánu celého světa!

„Jsou tito (židé), jimž prokázal Bůh milost, :; našeho středu?

45. Řekni: »Co myslíte, kdyby vám Bůh vzal sluch a “žrali

Nezná Bůh nejlépe těch, kteří jsou vděčníZPa

váš a zapečetil vaše srdce, který bůh kromě Boha by je “vám mohl opět dáti? Pohled, jak rozdílná ukazuáeme znamení; oni

53. A když přildou k tobě ti, kteří Věří v naše znamení, řekni: »Pokoj vám! Váš Pán sám sobě předepsal milosrden— stvím Kdo z vás učiní něco zlého v nevědomosti & potom toho * bude litovati a polepší se, věru, odpouští & je milosrdnýa

však přece se odvraceií (od nichh

46. Řekni: »Co myslíte, přijde—li na vás trest Boží Hilde ' nebo zievnši), zahyne (jiný) kromě bezbožnýoh?<<

54. A tak jasně předkládáme znamení, aby se stala zjevnou cesta hříšníků.

47. A neposíláme za jiným účelem (poslů), než aby při ' nášeli radostnou zvěst & napominali. A kdo uvěří & bude Čínští

55. Řekni: »Bylo mi zakázáno, abych uctíval ty (bohy), _

: dobře, na ty nepřiide strach ani zármutek.

které vzýváte kromě Bohax Řekni: »Nechci následovati va-

48. Avšak těch, kteří za lež prohiašovati budou naše ma. ' meni, dotkne se trest za to, že si počínali bezbožně.

šich žádosti. neboť pak bych bloudil a nebyl bych na správné cestám

49. Řeimi: »Nepravim vám: —— V mé moci osou poklady

56. Řekni: »Počínám si dle jasného důkazu (iehorž se mi dostalo) od mého Pána, o němžiste si vymyslili lež. Není v mé moci, čeho urychlení si ořejetei). Soud (náloží) čen Bohu. i

Boží, ani (neříkámů Znám tajemství, ani vám netvrdím; ' Opravdu jsem anděl „.; následuii jem co mi bylo Ziel/Chaj.;

on rozhodne pravdu a nejlépe rozsuzuiex

Řekni: »Bndou na stejném stupni slepý a vidomý? Nouveauiete () tom?“

SF. Řekni: »Kdyby bylo v mé mocí, čeho urychlení si ' přejete, byla by iiž věc mezi mnou a vámi rozhodnuta. Ale : Bůh nejlépe zná bezbožnoa

50. Napomínej jím (koránem) ty, kteří se holí, že bude“ shromážděni u svého Pána; kromě něho nebudou míti ani ochránce ani přímluvco; snad dají na sebe pozor.

58. U něho ásou klíče ke skrytým věcem, nikdo jich nezná, ; leč on; ví, co že na zemi i v moři, ani jediný list nespadne, aby o tom nevěděl, ani jediného zrnka v tmavých místech ; země, ani nic čerstvého nebo suchého, aby to nebylo (zazna-

51. A neodháněii) od sebe těch, kteří ráno i večer “slzy-

' vaší svého pána a chtějí (soatřiti) jeho tvář. Nenáieži 131335 pronášeii soud o nich v ničem, aniž jím náleží, aby prognálšeu ' v něčem soud o tobě. A budeš-li že odháněti, budeš jednali

menáno) v jasné knize. 59. On to šest, který v noci vám život odnímá a ví, co v děláte ve dne; potom vás v něm vzbudí, až se ustanovením lhůta naplní. K němu se pak navrátíte a oznámí vám, co jste činili.

nesprávně. 1) t. i. po předcházejícím varování & napomínání.

3) Někteří nanešení Koreíšité žádali Mohameda, aby ohndýxm & nízkých lidi „nepřijímá do svého náboženství: toho Mohamed neučinil, ale když na něho naléhali, aby aspoň rozkázal chudým & . nízkým vstáti & odeiití, když oni přicházejí, !( ioann svolil. Někteří myslí, že dostává zde napomenutí Mohamed proto, že těch chudých, v které mečtí vyhnali & k němu poslali, nechtěl přiimouti jako Wimavače islamu, domnívaje se, že přicházeli k němu z bídy & ne z DEVI-lého

přesvědčení (Sale, Marron—foi).

104

'

60. On lost nejvyšším Pánem nad svými služebníky & pcsílá strážce nad vámi, až konečně, když na někoho přijde \ :) Fovolvali jsme někdy !: pravé víře dříve chudého a nízkého

, než bohatého & vmešeného, takže se tito divili ikonce: „Jsou tito chudí lidé, kterým Bůh tak velikou milost prokázal dříve než nám. z našeho siředu'ox

?) Někteří nevěrei vybízeli Mohameda, aby, je—li pravým prorokem, povolal na už s nebo něiaký náhlý, zázračný trest, který by ie hned zahubil.

, smrt, naší poslové zbaví Irro života a ničeho (z našich rozkazů)

> nezanedbaíí “

;

61. Potom bude návrat jejich k Bohu, jejich pravému Pánu.

Zda demu nenáleží soud? A on nejrychleji účtuje.

63— Řekni: „Kl—“10 Vás stobodí z temnot země a moře, (když) ho budete vzývati pokorně (veřejně) i tajně, říkajíc-e:

čnm vdě jistě eme bud to, toho ! más li dÍŠ— VObO !VYS

Fl, Řekni: »Máme vzývatí kromě Boha nějakou bytost, \ jež nám nemůže nrospěti ani uškoditi & máme se obrátiti zpět na svých notách potom, když nás Bůh uvedl na správnou cestu jako ten, šcíž svedli ďáblové a jenž těkavé po zemi (blondí)? A má přece druhy, kteří tej vybízejí na správnou

\ eosin (Hromek »Pojď k nám!“ Řekni: »Jcstliže Bůh vede,

63. Řekni: »Bůb “vás z nich vysvobozujo a ze všelikého

(správně) vede.“ A poručík) se nám, abychom se odevzdali Pánu celého světa.

trápení; přece však potom mu ktadotc na roveň (tin—é bohyh: 64. Řekni: »On test 5 to, aby na vás seslal trest shora

"FZ. A (poručí—to se nárok »!Koneíte modlitbu n hodte se ho;

í zdola anebo aby vás uvedl do nesvomosti a dal okoušetí .

nebot u něho se shromáždíte. 73. On to jest, který stvořil nebe a zemi v pravdě; ;]

íedněm z vás zlého od druhých“ Pohlaď, jak rozdílná dáváme znamení; snad tomu porozumějt

kašyíroší řelme (nějaké věcí): »Staň sola stane se.

65. Avšak tvůai lid prohřásil za lež (zjevení, jehož se ti, dostalo), ač Jest pravdivé. Řekni: »Ncíscm strážcem nad vámi.

66. Každé proroctví má pevně ustanovený čas (v němž se vyplní), & jistě to poznátm 67. A když uvidíš, že pošetile mluví o našich znameních, * odvrať se od nich, dokud nezačnou nějakou jinou řeč. A áestlíže ďábel ti dá zapomenouti (na tento příkaz), ncusedoí potom,

, když se rozpornenoš, s bezbo—žnými! 68. A šbohabojní nebudou za ně z ničeho odpovíclatía avšak

' mají bytí pamě—mvt, aby na sebe dávali pozoť). 69. A nech ty, kteří pokládati své náboženství za hru a žert, tež oklamat život pozemský! A připomíncj ším v něm

(ítoránu), že duše, která uvrhla se do záhuby tím, čeho se dopustiía, nebude kromě Boha míti ochránce ani přímluvco. 70. A kdyby nabízela celé jmění za výkupné, nebude od

74. Slovo jeho jest pravda, tomu (také bude náležetí) vláda v den, kdy zazní hías trouby, zná tajemství a svědectví, jest moudrý a má (vše). 75. A (vzpomeň siL když řekl Abraham svému otci Aza—

roví: »Poklácláš sochy bůžkízra bony? Věru, vidím, (že) ty & tvůj lid jste v patrném hladu.“ 76. A tak ukázali ŽŠIIPC Abrahamovi království nebes & země, aby nátežel mezi ty, kteří věří pevně. 77. A když ho zakryla noc, uviděl hvězdu. ŘekH: »Tohlc

tost můj Fáma Ale když zašla, pravil: »Nemiluji těch (pánů), g kteří zacházejí.<< 78. A když uviděl vycházetl měsíc, řekl: »Tohle áest můj Pána: Ale když zašel, řekl: »Věru, nebude-lí mne můj Pán

" správně vésti, budu jedním z lidí, kteří bloudil: 79. A když uviděl“ vycházetí slunce, pravit: »Toníe šest

můj Pán, tenhle jest větší (než hvězdy a měsícům Ato když zapadlo. pravil: »Líde můj, nemám žádného vztahu k tomu, co

ní přijato. Ti, kteří se uvrhíi do 223be tím, čeho sc dopustili,

ídadcte na roveň (Bohu).

budou pití vařící vodu & zakouzšoti trest plný boíesti za to, že nevěřili.

80. Já obracím svoji tvář k tomu, jenž stvořit nebo izemi, jsem pravověrný a ne moment.“ 81. A když se s ním jeho líd otc-zl, řekl: »Chcete se příti se mnou o Boha, jenž mě uvedl na správnou cestu? Neboíím

*) Když byl zíevon předešlý verš, jímž jsou věřící naoomínání, aby se odvrátili a odešli od těch, kteří míuví o náboženství neuctívě, byli tím věřící znepokojení a řekli Mohamctíovi, že kdyby měli _ vždycky vstávati a odcházeti, kdykoli slyší bezbožně řečí nevěrců, ncmoblí by se klidně modlíti. Proto je Mohamed napomíná, aby si jich nevšímalí, protože za ně odpovídatí nebudou, „ton aby sami se měli

1) Ve verši 77—80 vypravuje sc, kterak Abraham pozorováním » změn na tělesech nebeských dospěl k poznání jediného Boha; někteří vykladači se však domnívají, že takové úvahy nebyly první pří—1 činou obrácení Abrahamova z moélářství k víře v jednoho Boha;

na pozoru, aby se od nevěrců noookazilí (S:—1143).

užíval jich ion tako důkazů, aby jimi ;přesvědčžl modlářc, mezi nšmíž

tenkráte žil (Side).

107

i .seftghmco' mu— kiadete na roveň, leda bude-li chtíti můj Pán: (neboť) můj Pán objímá svojí znalostí každou věc; nebudete

ii zatajujíceň? A byli iste ooučeaí (od Mohameda) o tom, čeho áste nevěděli vy ani otcové vašim Řekni: »Bůh (ží ses—„lanka Potom íe však nech, ať se těší svým pošetilým hovorem!

O tom přemýšleti?

82. A jak bych se měl háti toho, co mu kladete na roveň,

když ve se nebojíte, že áste postavili Bohu na roveň (líně bohy). ač se vám k tomu nedostalo žádné moci? Která tedy

93. Tato kniha, kterou ísme seslalí, jest oožehnaná & po—

tvrzuie, co před ní (bylo zieveno), a (byla ti dána), abys (ii)

z obou stran má správnější & bezpečnější důvody (pro svoíi

kázal mateřskému městu (Mekce) a těm, kteří jsou kolem něho. Kteří věří v život na onom světě—, uvěří v ni a zacha—v

víru), dovedete—li (to oosouditi-Wv 83. Ti, kteří věří a nezakrývují své víry nepravostmí, jsou v v bezpečnosti a na správné cestě. ' 84. To jest náš důkaz, íeiž Jsme dali Abrahamovi proti jeho lidu: pozdvihujome na (vysoké) stupně (moudrostí), koho . chceme. Věru, tvůš Pán je moudrý & (vše) ví. 85. A dali jsme mu Ieáka & Jakuba: oba deme vedli sprámě —— & Noema před tím šsme správně vedli a z íeho potomstva Davida a Šalomouna, Ioba & Josefa, Mojžíše & Arona: tak odměňujeme spravedlivé. _ 86. A Zachariáše, „lana Ježíše a Eliáše: všichni (tito) byli řádoí (mužové). 87. A Ismaela, Elisea, Jonáše & Lota: ty všechny šsme

' vyznamenali před (ostatním) světem. , 88. A také z jejich otců, potomků a. bratří (některé) &

1) Mečtí. *) Nemaaí uprávného palmu o jeho milosrdenství & lásce, s .la-

kou seslal lidem knihy Písma a korán.

» vrhovali nebo znamení.

95. A nyní přišli jste k nám samotníu) tak, íako :;sme vás po prvé stvořili a nechali jste za sebou, čeho jsme vám po— , přáli. A nevidíme s vámi vaších přímluvčích, o nichž jste se & zapomnělo na vás to, co jste si vy—

96. Bůh poručí & klíčí zrno i jádro datlové, vyvolává živé * z: mrtvého a vyvolává mrtvě ze živého. Takový jest Bůh. Jak

. tedy se od něho můžete odvracetí?

proroctví; áesííiže však tito*) tomu neuvěří, svěříme to jiným

lidem neseslal ničeho.“ Řekni: »Kdo seslal knihu, kterou pří— nesl Mou'žíš jako světlo a správné vodítko pro lidi, kterou \ přepisuíí na listy, uvádějíce ji ve známost, ale z velké části

stech & andělé natáhmou své ruce (se slovy): »Ven s vašimi dušemíla _ tenkráte bude vaší odplatou zahanbující trest, protože jste miuvilí o Bohu věci nepravdivé & pyšně jste za— „

svazky mezi vámi . myslilí.

90. Tito (Ehl/li lidé). jímž lsme dali knihu, moudrost ;;

91. To byli (lidé), tiež Bůh vedl správně; proto másle—alel iejich vedení! Řekni (obyvatelům Mekkvk »Nežádám od vás žádné odměny za to (hlásání koránu), neboť jest to jen napo— menutí pro (všechny) Iidí.<< ' 92. Nedovedou správně oeenítií) Boha ti, kteří říkají: „uuu

veno nic, a kdo říká: »Mohu učiniti takové zjevení, íaké učinil BůhPK Kdybys viděl, až budou bezbožní ve smrtelných úzko—

domnívali, že jsou druhové (Boží) u vás. Nyní Lisou ořetrženy

* vvlvolilí ásme že & uvedli na správnou stezku. 89. To dest vedení Boží, jímž. vede, koho chce ze svýcíi služvebuíků; avšak kdyby bývali modláři, jistě by byly pro ně jejich skutky hezceonými.

lidem, kteří toho nebudou zavrhovatí.

vávati budou (čas své) modlioíw. 94. Kdo de bezbožněíší, než ten, kdo vymýšlí lež o Bohu ' anebo říká*): »(Tohle) mi bylo zševeno,x ač mu nebylo zje—

*

97. Velí ranním červánkům, aby se ukázaly, stanoví noc , k odpočinku, slunce a měsíc k počítání (času). Tak určil silný,

moudrý (Bůh). 98. Gn to jest, jenž učinil pro vás hvězdy, aby vás vedly správně v temnotách na zemi i na moři. Ukázalí jsme Jasně

svá znamení rozumným lidem. ') Zde & na jiných místech jsou obviňováni židé, že vynechali z Písma místa, vztahující se na Mohameda. *) Tuk učinil Jeden písař Mohameduv, jméoem Abdallah ibn Saad ibn Abi Sarah, který, napsav díktovauá slova surv 23, verš 12 a násl., vvmavující o stvoření člověka, pln údivu zvolal: MPGžehmaný budiž Bůh, nešlepší Stvořitelle A když mu Mohamed poručil, aby také tato slova napsal jako zjevené, počal myslítl o sobě, že jest tak

veliký prorok čeko jeho pán. 3) t. i. bez dítek, majetku a přátel.

* „5.99.1351 tottíest, šenž vás stvořil z jedné duše, (připraviv "pro vás dříve) bezpečné místo a skladištč'). A ukázali jsme znamení moudrým lidem.

100. On to lest, jenž sesílá s nebo vodu, a tak dáváme vzrůst zárodkům všech věcí, z těch pak dáváme vzrůst zeleni, z ni nakupenémn množství zrní, palmám, z jejichž květu se stávají datlové 1110an těsně k sobě přiléhající, vlnícím, olivám a granátovým jablkům stciného nebo nestejného druhu. Pohleďtc na jejich plody, ikdyž nesou ovoce, a u'eiich zralost! Věru, v tom jsou znamení pro lidi, kteří věří.

101, A přece kladli Bohu na roveň džinnť), které on stvořil, a neprávem připisovali Bohu syny a dcery, nemajíce

vědomosti (o tom). Chvála budiž demu! Povýšen lest nad to, co o něm vymýšlejí. Jest Stvořitelem nebo i země; lak by mohl míti dítě, když nemá manželky? Stvořil všechny věci a všechny věci zná. 102. To jest Bůh, váš Pán, není Boha kromě něho, ienž všechno stvořil. Jemu služte, nebot“ všechny věci řídí.

103. Žádné oko ho nedostihne. on však dostihuie oči (vše— chny); jest dobrotivý, Vševědoncí. 104. Dostalo se vám už jasných důkazů od vašeho Pána; kdo do spatří, (Spatří Lie) k prospěchu své duše; kdo však jest

(schválně) slepý, (jest slepý) na škodu své duše. Nejsem \ vašim sirážcem. 1') t. i. v životě vaší matky a v bedrech vašeho otce.

2) Mohamedáni věří dle koránu kromě andělů a ďáblů v existenci jakéhosi prostředního druhu bytosti, zvaných džinn. Byli stvořeni z ohně, lodi a pili, rozmnožují se a jsou podrobeni smrti. Někteří z nich jsou dobří, šiní zlí, mohou dojíti spasení nebo zavržení, a „M0hamed byl zprý poslán také k obrácení jich. Obývali zemi mnoho věků před stvořením Adama a měli nad sebou vládce, kteří měli společné jméno Šalamoun. Když však nastala mezi nimi všeobecná zkáza, ďáblové zahnali je do vzdálených končin země. Jeden ze starých králů perských, jménem Tahmurath vypravil se proti nim a zahnal je na pohoří Káf. U židů nazývají se podobné bytosti šedím, lež se zrodily z- dcery Lamechovy. Andělům se podobají v tom, že mail křídla, létaií od jednoho konce světa ke druhému a mají iakousi znalost věci budoucích; lidem pak jsou podobní v tom, že jedí & „pílí, rozmnožují se & umírali (Sale, Preliminary discourse. sect. IV.).

105. A tak různým způsobem ukazuieme znameni, takže '

říkajíň: »Učil ses“ —-— a abychom je oznamovali rozumným lidem. 106. Následní to, co ti bylo zdeveno od tvého pána! Není Boha kromě něho. Proto se odvrať od modlářůl

1071 A kdyby byl Bůh chtěl, nebyli by se dopustiii modlářství. A nenstanovili isme tě nad nimi strážcem, a také neisi dohlížitclem nad nimi. 108. Nehaňte těch. které oni vzývají kromě Boha, aby nehaněli zlomyslně Boha ve své nevědomosti. '?ak jsme připravili každémn národu iejích skuth. Potom se navrátí k své— mu Pánu & oznámí ším, co učinili. 169. Přísahali při Bohu slavnou přísahou, že, dostanewli

se jim nějakého znameni, uvěří v ně. Řekni: »Znamení 45501! v moci Boží a nenechá vám (jich) pomati, takže, i když při— jdou, nenvěříf) 110. A odvrátíme ieiich srdce a oči, protože po prvé . nenvěřili a necháme lie tápati v ieiich bludu. 111. A kdybychom seslaii k nim anděly a kdyby mrtvi s nimi mluvili o kdybychom shromáždili před nimi všechny věci, přece by neuvěřiíi, leč že by Bůh chtěl. Avšak většina šich (toho) nevi. 112. A tak ustanovili jsme každému proroku nepřítele, ďábly lidí & běsů, kteří leden druhému našeptávaií krásná slova, aby oklamali (prorokyl. A kdyby tvůj Pán chtěl, nečinili by toho. Avšak nech je a to, co si vymyslili. 113. Nechť jen se kloní k tomu srdce těch, kteří nevěří \: onen svět, nechť se tím těší a získávau'í, čeho hledí získati.

114. Mám hledati jiného soudce než Boha (aby mezi námi grozsondil)? On to jest, ienž vám seslal knihu rozlišujíci (dobré od zlého). A ti, jímž ismc dali knihu (Písma), vědí, že šest 1) Novčrci vytýkali Mohamedovi. že podává iako zieveni žen . to, čemu se naučil od židli & křesťanů. 2) Nevěřicl žádali Mohameda, aby učinil nějaký zázrak, zna— mení : on však svoji nemožnost omlouvá tím, že zázraky má v moci _ Bůh a že nepokládá za vhodné, aby učinil něa'aký zázrak. Avšak i kdyhy učinil nějaký zázrak, listě by to bylo marné, protože nevěrci: když nenvěřili, vidouce korán od Boha seslaný, nenvěřili by mi nyni při kterémkoli jiném zázraku.

110 =lll

'; fseslána nazývá.—ha Pána s pravdou. Proto nepoch ybui (o tom) Šlova tvého Pána ison dokonalá, co se týče pravdy a správ nosti, a proto nikdo nemůže jeho slov změnit?). Dnť slyš;

Bůh nejlépe ví, kam má svěfDosclství použití). Pohana stihne h-řišníky n Boha a přísný trestyprotože stroiiii úklady. 125_ Koho chce Bůh správně vésti! toho prsa otvírá pro

(vše) a ví.

islam; koho však chce nechati zblouditi, toho prsa učiní ůZkÝ— '

116. Uposlechneš—li většiny těch, kteří jsou na zemi, za vedou tě od cesty Boží Následují jen své (nejisté) do mněnki

mi (a) těsnými, jakoby chtěl vylézti do nehet). Tak uvalí Bůh .

a mluví jenom lež. 117. Věru, tvůj Pán dobře zná ty, kteří bloudí od john

\ cesty, a dobře zná ty, kteří isou vedeni: Šprávně. 118. Jezte z toho, nad čím bylo vzýváno jméno Boží Věříte-lí v jeho znameni.

119. A proč nejíte, nad čím bylo vzýváno jméno Boží? Ukázal vám již jasně, co vám zapověděl, ten případ v: .m'iniaiea že byste byli k tomu donuceni (nouzíjísti zapovězené). A mnozí

zajisté svádějí hlíně) svými žádostmi v nevědomosti. Avšak tvůj Pán zná dobře, kteří přestupnjí (zákon jeho). 120. Zanechte zjevné i tajné nepravosti, nebot ti, kt eří se dopouštějí nepravosti, dostanou odměnu podle zá sluhy.

trest na ty, kteří nechtěií nvěřiti. : 126, Toto je správná cesta tvého Pána. Ukázali isme právě '

znamení lidem, kteří (o nich) budou Džemýšleti, 127. Budou bydleti u svého Pána \; paken, co bude schrán.. cem ieíich za to, co učinili. 128. (Vzpomeň na) den, v němž (Bůh) všechno shromáždí (a řekne): »Sh-romáždění ďáblové, dlouho iste obcovali s licimi.<< A ijejich přátelé z lidí řeknou: »Panc náš, měli jsme prospěch jeden ?. druhéhď) a dosáhli ásme svého cíle, ieiž * jsi nám ustanovila: (Bůh) odpoví: »Pekelný oheň bude vaším

přibytkcm. věčně v něm zůstanete, leč by chtěl Bůh“ (zmírniti — vaše útrapyLa Věru, tvůj Pán test moudrý a zná (vše). 129. A tak ustanovíme hříšník? jedny nad druhými, dle toho, jak zasluhují.

121. Nejezte z toho, nad čím (při zabíjení) nebylo vzý-

130. »Shromáždění ďáblové a lidé,“ (řekne Bůh v den

váno jméno Boží, neboť to dest hřích. Avšak bu dou listě po— noukati své přátele, aby se s vámi hádali (o tato naří zení). Uposiecbnetc—li jich, jste opravdu modiáři.

sondu) »nepřišli k vám poslové z vašeho středu, aby vám vypravovali o- mých znameních a varovali vás před příchodem

tohoto dnePex Řeknou: »Svědčime proti sobě samým.“ Oklamal

1223. Bude ten, jenž byl mrtvý a jejž jsme vzkřísil i a dali ísmc mu světlo, aby s ním chodil mezi lidmi, jako te n, jenž podobá se (člověku) v temnotách, z nichž není vý chodu? Tak bylo připraveno nevěrcům, co konají.

fie pozemský život a budou musiti svědčiti proti sobě samým, „ že byii nevěrci.

123. A tak jsme postavili do každého města vůdc e temnej-» šich hříšníků, aby v něm strojili úklady; avšak stroji úklady

bezstarostně (nýbrž posílá dříve posly, aby je naoomínali).

jen sobě samým a nevědí (toho). 124. A když přijde k nim nějaké znamení?), říkají : eNe— uvěříme, nedostaneme-ii toho, co bylo dáno p oslům Božímu: 1) Někteří vztahuší tato slova na nezměnítelnost toho, co Bůh ustanovil, jiní vykládají toto místo v tom smyslu , jakoby byia timto ; dána předpověd, že korán zůstane vždy uchrán ěn všelikých změn, * a zákony v něm obsažené že zůstanou nezměněn y až do konce světa, 1 protože Bůh nepošle po Mohamedovi již žádného proroka.

2) t. j. něíaký verš koránu. 3) koho má učiniti svým poslem.

131. Takový (jest způ-sob, kterým jedná Bůh s lidmi), že neničí měst v jeiich nepravosti, kdy jejich obyvatelé žijí

132. Pro každého jsou stupně (odměny) dle toho, co vykonal. A tvůj Pán si dobře všímá, co konají. 133. A tvůj Pán, bohatý, plný milosrdenství, chce—ii, může * vás zničiti a na místo vaše dosaditi, koho bude chtíti, pravě , tak, jako vás stvořil z potomstva jiných národů. 134. Věru, to, čím se vám hrozí, jistě nastane, & nebudete „ moci tomu zabrániti.

1*) Kdo by chtěl vystoupiti do nebe, podniká věc nemožnou a právě tak šest nemožno, aby srdce takového člověka ani-iinfo víru islam. *) t. i. ďáblové splňovaií naše touhy a žádosti, a my Jsme jich » za to poslouchali.

113

j13x5-ČŘBÍŠŘÍ 1—(óbyvatoiůrn Mekky/): »Lidc můli, jc dnoj ale

plodů, když dozrávají & dávejte v den žně, co jsie povinni _ dáti. Avšak nemrhcítc tím, neboť nemiluje marnofroíoíků. 142. A (dai vám, Bůh) některá zvířata k nošení břemero ' (jiná) k zabíjení. Jezte ?: toho, co vám dal Bůh k výživě &

své moci;/___)ýiá, budu iedoati (dle své povinnosti)! Poznát e jistě. jaký kdo bude míti konečný přibytek.<< Bczbožným však se , * nepovede dobře. 136. A oddělují (Mečtí) Bohu část '; plod in a zvířat, která stvořil, & říkají: »Tohle náleží Bormo: — _ dle iojich mi-

nenásžcciuitc šiépějí ďáblových, protože jest vaším zjevným nepřítelem.

něni —— na tohle našim bohům.<< A to, co (určen o) icst jejich

143. ČtYři páry (dobytka dai vám Bůh); berana a ovci, kozla & kozu. Řekni (:jim): »Zapověclěl Bůh dva samce (těchto)

bohům, nepřipadne Bohu, ale co (určeno) šest Bohu, připadne

ieoch bohům. Jak Špatně (s tím) rozhodují!

*

"* nebo dvě samice? anebo co maji ve svých životcch obě so—

137. A podobně mnohé modlosiužobníky svedli jejich bo—

mice? Řekněte mi to jistě, mluvíte—li pra'vduia 144. A (také vám dal) velblouda a velbioudici, býka & krávu. Řekni: »Zapověclěl vám (jisti) dva samce (těchto) nebo

hové k vraždě jejich děti?), aby je uvedli do záhoby & zmátli jojich náboženství. A kdyby Bůh chtěi, ne činili by toho. Ale nech je i to, co si vymýšlejí.

%:, & z ?

dvěsamíce? anebo co mají ve svých životech dvě samice? '

138. Říkají: »Tyto plody a zvířata (jsou zapově zena. Ne:—'

' Či byli při tom, když vám Bůh toto nařídil? Kdo io bezbož- :

smí z nich nikdo iisií, leč komu dovolím ea — to jest jejich

domněnka. Jsou zvířata, jejichž záda isoo posv átnáa), a zvi—

nější než ico, kdo vymýšlí proti Bohuáež, alby svedl oevě— domě lidi? Věru. Bůh. nevede správně lidí bezbožnýcim

řota, nad nimiž nevzývaji jména Božího (p ři za—bfíliení), vy—

145. Řekni: »Ncnaiézám v tom, co mi bylo zjeveno. ničeho,

mýšlejícc Iež proti němu (Bohu), ale jistě dá iim odměnu (Bůh) za to, co vymýšlejí.

co by byio zapovězeno tomo,.ienž (to) ji, leda zdechlinu, ' ' vylitou krev nebo vepřové maso _ neboť to jest ošklivé „_ ! nebo znesvěcené, nad čím bvio vzýváno jiné jméno než Boží.

139. A říkají: »Co ajost v životech těchto zvíř at, dovoleno jest (zjisti) našim mužů-m, ale zapovězeno naši m ženám.“ A bu—

_ Bude-li však někčo přinucen (nouzi jisti takové věci), ne ze

de-li (očekávané mládě) nedochůdče, mají (obojí) podíi z něho A jistě jim odplati (Bůh) za to, že mu (takové věci ) připisoji; , neboť jest moudrý & ví (vše).

: žádostivosti anebo bezbožnosti, věru, tvůj Pán odpouští a jest milosrdný.

140. Ti propaůii záhubě, kteří v pošetiiosti & nevědomosti vraždiii své dítky, a zapovědělí, co ji m Bůh dal !; výživě, vymýšlejícc proti Bohu lež. Zhleudiiř a neda li se správně vésti.

' dobytka a z bravo zakázali ismoiim (požívafi) tuk, vyjímajícc ,

léčí Židům jsme zapověděli (jedno)kopvtníky; ;; hovězího i ten, jenž jest obsažen v iejich hřbetě nebo ve voitřnostech & 'f jenž jesi přimíšcn kostem. Tím jsme jim dali odplatu zajojich v * neposlušnost & my zajisté— miuvime pravdu. 147. Budou-li tě obviňovaii zo lži, řekni: Váš Pán jest :

141. On to jest, jenž stvořli zahrady (vinných kořůk které jsou) podepřené na oodstavcich, a kter é podepřené nejsou, * paimy, obilí, z něhož se připravují rů zné poknny, olivy & \ granátová jablka stejného i různého dru hu. Jezte z ješich

zjevení Boží, jak jest mojí povinnosti.

"

*) Arabové něktcrých kmenů zakopávsal i dcery své hned po narození anebo obětovali jc modlám. 3„) nesmělo se na nich sjozditi ani nakiádat i břemena; za taková oosvátná zvířata poklááánv byíy velhio udice Bahira, Saiba, Vasíšo. ?. ; velblo

ud Hám. Viz pozn. na sta 96

:

HS. Mo-diáři jistě řeknou: »Kdyby byl Bůh chtěl, nebyli ?

: bychom se stali modláří my ani naši otcovémc A (řeknou, že) jsme jim ničeho nezapověděli. Tak vinili zc lži (proroky) . židé již před nimi, dokuč ocokosili našeho trestu. Řekni:

»Máte—ii o tom nějaké (určitě) vědomosti; abyste nám to mohli i ;. oznámili? Následošctc jen své oomněnkv & iste iháři.<<

:

149. Řekni: »Bůh má nejvíce přesvědčivý důkaz; a kdyby :

' chtěig vedi by vás všechny správnou cestou.“

)

„mam č.:—m-

*) t. .i. pokračujte jen ve své neposlušno sti k Bohu a ziovol— — nosti ke mně, já budu dále trpělivě snášet i vaše útoky a oznamovati

= nesmírně miiosrdný, avšak ieho přísnost nebude odvrácena od _ ijříšnýCh “día “

, iso, Řekni: opřřveďte som své svědky, kteří dosvědči, ŽB Bůh toto zakázal. Budou—li podávali svědectví. nesvědčí ty s nimi & nenásledui přání těch, kteří za lcž prohlašují ' naše znamení, nevěří v onen svět a kladou Bohu na roveň

odvraceií od našich znameni, odplatíme přísným trestem, pru— tože se odvraceli. 158. Očekávají něco jiného, než že přijdou k nim andělé

(jiné bohy).

(aby iim vytrhli duše), nebo že přiide tvůj Pán (aby je Do-

lSl. Řekni: »Pojďte sem! Přečtu, co vám zapovčděl váš Pán, abyste mu totiž ničeho nekladli na ro veň, abyste ctili své ' rodiče & nevraždili svých dítok (ze strach u) před zchudnutim; \ neboť my postaráme se o výživu vaši i jejich. A nepřibližuáte ' se k ošklivým věcem ani zjevně ani tajně! Nikoho nezabíjojte, nebot Bůh vám to zapoyěděl, leč ze sprave dlivé příčiny. Tak

vám nařídil, abyste roznměii (tomu) 152, Nopřibližuite se k majetku Sirotkova, leč jen v ticho prospěch, dokud nedosáhne dospělého věku . Dávejte plnou míru a spravedlivou váhu! Neukládáme n ikomu ničeho nad

ieho schopnooti; a když mluvíte Cuoco), buď te spravodlivi,

trestal) anebo že přijdou některá znamenť) tvého Pána? V onen den, až přiidou některá znameni tvého Pána, neprospěie nikomu víra, kdo dříve nevěřil a nekonal ve své víře dobrých skutků.

' Řekni: »Čekeite (na tento den), my také jistě čekámm 159. S těmi, kteří činí roztržky ve své vířeí) & jsou sektáří, neměj ničeho! Jejich záležitost (rozhodnouti) náleží Bohu. vak jim oznámí, co činili.

,

160. Kdo přijde s dobrými skutky, obdrží desateronasob— » nou odměnu, kdo se špatnými skutky, nebude odplaceno mu

» iinak než stejně (velkým trestem). A nestane se jím knvda. 161. Řekni: »Opravdu mě uvedl Bůh na Správnou cestu,

% když se jedná o příbuzného & zachovávejtc ú mluvu s Bohem! Tait vám nařídil, abyste se upamatovali,

162. k pravému náboženství, k vyznání pravověrného Abra— hama. který nebyt modlářemx , ,

153. & (abyste viděli), že toto atest má pravá cesta. Proto jděte po ní & noiděte po stezkách (jiných), abyste nebyli od— tržení od jeho stezky (Boží). Tak vám nařídil, abyste se (ho)

163. Řekni: »Věru, moje modlitby, moje náboženske uko' ny, můj život i moje smrt (jsou zasvěceny) Bohu, Pánu celého

154. Dali jsme pak Mojžíšovi knihu (zákon a) dokonalou

165. Řekni: »Mám si přáti nějakého Jineho pána kromě

(svými předpisy) pro toho, kdo bude jednati řádně, rozhod nutí

* Boha? Vždyť on lest Pánem všech věcí.“ A každá duše se

\ tun.

o všech věcech, správné vedení a milosrde nství, aby (EYBOVÉ Israelští) věřili, že se setkají s Pánem svým . 155. A tato kniha, kterou jsme právě seslali, šest pc)—— žehnaná; následuíte ii tedy & boite so B oha, abyste dosáhli milosrdenství. 156. Abyste neříkali: „Knihy (zjevení Bo žího) byly seslány jen dvěma národům? před námi, a my js me ooomíioli ie čísti

(protože jsme nenalezli jejich jazyka) 157. a abyste lneřilraii: Kdyby nám býval a dána kniha, * dali bychom se Spiše správně vésti než oni' _ přichází k vám * právě jasný důkaz od vašeho Pána, sprá vné vedení a milo\ srdenství. A kdo jest bozbožněšší, než ten, kdo prohlašuíic zna\ mení Boží za lež & odvrací se od nich ? A těm, kteří se *) židům a křesťanům

., „, světa, 164. jenž nemá sobě rovného. Toto bylo mi poruceno, a sa . . iscm první vyznavač islamu,.x

donoušti (zlého) jen proti sobě samé; a neponese obtižená (duše) břemena jiné. Potom vrátíte se k svému Pánu, ! vy— světlí vám, oč iste nyní ve sporu. On to lest, jenž vás učinil

nástupci (vašich předků) na zemi a povýšil vás jedny nad druhá na (různé) stupně (pozemského štěstí), aby vás zkoušel tím, co vám dal. Věru, tvůj Pán jest rychlý v trestání, avšak odpouští také a jest milosrdný.

QQ 1) Konec světa. iak se domnívá Beidávž, bude předcházeti deset znamení: kouř, zvířata země, zatmění na východě, druhé na západě, třetí na poloostrově Arabském, příchod Amtikristův, východ slunco na západě, vpád kmenů Gog a Magog. sestoupeni Ježisovo na zemi,

; a oheň, který vyrazí z Edenu (Sale-). *) v některé věci věří, v jiné nikoli.

Zlé

Il?

4. Jak mnoho měst jsme zničili, & padl na ně náš" trest

5 iv noci anebo za poledního odpočinku! 5. A jeálch prosbou, když přišel na uč náš trest, bylajěn ' slova; »Věru, hřešili jsme.“

Sura Vll.

AL-ARÁF'). Mecká, o 206 verších.

Ve imám: Boha, nejvýše miiosrdnéhoi

6. Zavoláme jistě'ty, k nimž jsme poslali (proroky) & také \

' zavoláme listě i posly (Jejich), aby se zodpovídali. 7. 'A oznámíme jim se znalostí (všechno, co učinili), nebo! Í nejsme jim “nepřítomnl. 8. V anexi den bude Spravedlivá váha; čí misky na váze budou těžké (dobrými skutky), ti budou šťastni;

1. A. 1-. M. s);-') 9. avšak ti, jichž misky budou lehké, připravili se-do 2. Kniha ti byla seslána, & proto ve svých prsou se neboj užíti jí k hrozbě (nevčrcům) & napomenutí věřících.

3. Následujte, co vám bylo sesláno od vašeho Pána.; a ne—

f žáhuby, protože křivdili našim znamením.

10. Usadili jsme vás na zemi a opatřili pro vás výživu na ní; avšak šak málo vás že vděčných!

následujte žádných vůdců kromě něho! Jak málo vás dává se napomenoutil ') Tak se jmenuje přepážka, zeď mezi nebem & peklem. Slow aI-Aráí odvozeno lost od slovesa arafu = rozlišovali. rozdělovatl, '

ia imenuje se tak ona přepážka buď proto, že rozděluje od sebe * - blažené & zavržené, nebo proto, že ti, kteří na ní budou státi, rozczuaji * blažené od zavržeuých podle jejich známek. Vyklaclači koránu jsou různého mínění o osobách. které budou na al—Aráí; někteří myslí, že * místo, zvané aleAráf, podobné předpekíí, jest pm patriarchy, proroky, mučedníky & ty, kteří vynikli obzvláště svatosti, mezi nimiž budou

andělé \; lidské podobě. Dle jiných budou tam ti, jejichž zlé skutky jsou úplně vyváženy dobrými, a proto nemohou má do nebe ani do * ' pekla; jakmile však padnou „na kolena a budou vzývali Boha. připočte ' ;se jim to !( zásluze, & již jejich dobré skutky převáží zlé„ Jiní zase

* myslí, že na alaAz-áí budou ti, kteří ve válce bojovali bez svolen'í =rodičů a padli jako nmčedníci: vstouplti do ráje jim brání ješich neposlušnost, od zavržení do pekla chrání je mučednická smrt. (Sale, Preliminary discourse sect. IV., Marraccž zn.)

11. Stvořili jsme vás a potom [jsme—. vám dali postavu a

j mk jsme řekli andělům: »Klaňte se Adamovila ] klaněli se _ (všichni) kromě ďábla, který se nechtěl kšaněti. .-12. (Bůh mu proto) řekl: »Co ti zabraňovalo, aby ses 'ne— klaněHAdamovi), když šsem ti poručilíňe On však odpověáěl: . anem vzuešeněiší než on, mne jsi stvořřl ?; ohně a jeli isl sivořil z hlíny.“

1.3. (Bůh) řekl: »Sestup odtud (z ráje)! Není ti dovoleno,

', aby ses zde pyšně vynášel. Odejdi odtud, neboť (od té— chvíle) budeš ledním z těch, kteří zasluhují jen opovržení,.x

!& Praví! ďábel): »Nech mě žíti až do dne vzkříšenílc

'“15. Odpověděl (Bůh): »Tu lhůtu tí povahou 16. Řekl (ďábla—j): »Poněvadž jsi mě uvedl do záhuby, budu jím stroiiti úklady na tvé správně cestě.

»

2) Viz úvod.

17. budu je přepadávati zepřeáu i zezadu. s pravé i & levé 3 strany, a nenalezneš většiny dich vděčných.<<

18. Pravil (Bůh): »Odeidi odtud zavržen a zapuzen! 19. Kdokoli z nich tě bude následovati, všemi naplníme \ pojilo.

' 20. A ty, Adame, přebývej se svalí ženou v ráji, & lezte , (ovoce z něho), kde budete chtíti; avšak nepřibližujte se !( tomuto stromu, abyste nezhřešilih

119

21. A (ďábel) pououkal se oba, aby lim ukázal, co bylo skryto před oběma, že jsou nazi, řka: »Váš Pán zapovědel vám tento strom, abyste se nestali anděly nebo abyste se nestali nesmrtelným.“ 22. A přísahal ším oběma: »Věru, jsem váš upřímný rádcea

_

32. Synové Adamovi, vezměte (na sebe) svoje šaty na každém místě, kde se (Bohu) klaníteč) ieztei) & pilile a ne— buďte výstřední, neboť (Bůh) nemiluje výstředních.

23. A svedl je lstí ku pádu. A když okusili ze stromu, viděli, že sisou nazi; a počali sešivati raiské listí, aby se při— kuyli. A jejich Pán na ně zavolal: »Nezapověděl jsem vám

jejž připravil pro své služebníky, & dobré "věci (jež připravil)

tento strom & neřekl jsem vám: ,Dábel jest vaším zjevným

k požívání?<< Řekni »Tyio _věci (patří) těm, kteří věří, na tomto

nepřítelem?“

a zvláště na onom světě.—x Tak předkládáme iasně znamení rozum-ným lidem.

24. Odpověděli: »Paue, nespravedlivě deme jednali proti svým duším; neodpustíš—ll nám & nesmiluješ—li se nad námi. isme jistě ztraceni.“ 25. Řekl: »Seotupie, jeden z vás druhému bude nepřítelem. budete bydleli na zemi a jí užívati do času.“

26. Řekl (dále): »Na ní budete živi & na ni zemřelo a z ni budete odvedeni“ (v den vzkříšení).i< 27. synové Adamovi, seslali deme vám šat. který zakrývá „ vaši nahotu, krásný oděv; avšak oděv bohaboimeti jest lepší.

Tohle jest újedno) ze znamení Božích, aby se dali napomeuouti.

33. Řekni: »Kdo vám zapověděi (míti na sobě) oděv Boží,

34. Řekni: Hle, můj Pán zapověděl ohavnosti, pokud ísou zjevné nebo skryté, hřích a nespravedlivou svárlivost a airyste '

nekladli Bohu na roveň (jiných bohů), k čemuž neseslal žádné — moci, a abyste neříkali o Bohu, čeho nevitex

35. Každému národu (jest určena) lhůta; a když se naplní ieiich lhůta, nebudou ii moci ani o hodinu zadrželi nebo urychliti. 36. Synové Adamovi, přiu'dou k vám poslové z vašeho středu a budou vám vykládati naše znamení; kdo Se bude báli Boha a polepší se, na ty nepadne strach ani zármutek.

28. Synové Adamovi, af vás uesvede ďábel, jako vyhnal ,

z ráje vaše rodiče, odhmuv jim šatč) aby jim ukázal, že ásou nazí. On zajisté i (jeho soudruzi vás vidí, kde vy jich nevidíte. Věru, učinili aisme ďábly vůdci těch, kteří nevěří. 29. Když se .dooustí něčeho ošklivého, říkají: »To žeme nalezli u svých- olců, & Bůh nám to porušila: Řekni: »Bůih nepřikazuie ošklivých skutků. Chcete tvrdili o Bohu něco, čeho oevíte'ř'a

30. Řekni: »Bůlh přikázal, co jest spravedlivé; obracejte své obličeje (patřičným směrem), kde se (Bohu) klaníte, a

37. Kteří však budou prohlašovali za lež naše znamení & pyšně se"budou od nich odvraceti, ti budou obyvateli pekla & zůstanou v něm věčně.

38. A kdo jest bez-božněiši než ten, kdo vymýšlí o Bohu lež onoho prohlašuje za lež jeho znamení? Takovým dostane

se podiluf) jak psáno jest v knize (ustanoveni Božích), dokud nepřijdou naši poslové & nezboví jich života. řkouce: »Kde jsou ti, které jste vzývali místo Boha?“ Odpovědí: »Zmizeli od nás.“ A svědčitl bud-ou proti sobě samým, že nevěřili.

vzýveite ho zachovávajíoe mu neporušené náboženství. Jako

vás stvořil, (tak) se vrátíte k němu.“ 31. Část (lidstva) uvedl na správnou cestu, (jiná) část podle spravedlnosti uvedena byla do bludu, protože si zvolili za vůdce (táhly místo Boha, a myslí. že jsou na správné cestě.

39. (Bůh) řekne: »Veiděte :; národy džiucuův a lidí, kteří byli před váma do pekelném ohněla Kdykoli bude vstupo— W

*) Pohauští Arabové měli ve zvyku obcházeli Kábu bez veškw

rého oděvu (Sale, Marracci).

1) Ježich nahotu iný zakrýval misii? šat, nebo jak se linii do— '

*) Někteří poutníci mečii (synové Amerovi) zdržovali se nad

muivali. iciich vlasy. miru pokrmu & nápoie Dokládaišce to za skutek záslužný (Saale).

“) t. i. štěstí na zemi tolik, kolik určeňo šest od Boha a do té doby, dokud nepřijdou !( nim \DGSÍOVÉ —— andělé smrti.

121

vati některý národ, bude orokšíuati svého bratra,*) dokud tam nevejdou všichni jeden za druhým. “Kteří budou vzadu, budou \

známek; a budou volarž na obyvatele ráže: »Pokoí vám!;

říkati o těch, kteří budou Vpředu: »Paue, tihle nás SVedli; *

' Sami však do něho neveídou, ač touží po tom.

uvrhni na ně proto dvojnásobný trest pekelném ohně—„.a Dd— »

poví (Bůh): »Všem dest zdvojnásoben, avšak vy o tom uovítm 40. Kteří pak budou vpředu, řeknou těm, kteří budou vzadu: „Nemáte tedy žádné přednosti před námi. Okoušejte trestu, jehož jste si zasloužililu

41. Těm, kteří budou prohlašovati naše znamení za lež & pyšně je zavrhovati, jistě se nootevrou brány nebes i ne— vejdou do ráje, dokud neprojde velbloríd uchem jehly. Tak odměňujeme hříšníky.

42 Lůžkem jejich bude peklo a nad nimipokrývkou (oheň). Tak odměňujeme bezbožno.

43. Ti však, kteří věří a konají dobré »- žádné duši ue„ uložíme ničeho nad Její síly _„ budou obyvateli ráje a zil—Slamu

" , 48. A když se jejich oči obrátí k obyvatelům pekla říkají: . »Pane, nedávei nás k těm bezbožným lidemlk

49.1 budou volati, kteří budou od 31Aráí, na (některé) muže (v pekle): »Co vám prospělo vaše shromažďování aže jste se pyšně vynášeli? 50. Nojoou—li to tito lidé, o nichž jste přísahali, že jím „ \ neprokáže Bůh milosrdenství (jímž bylo řečená: ,Vejděte do ráje, nepadne na vás ani strach ani zármutokťů 51. l budou obyvatelé pekla prositi obyvatelů ráže: »Vy— šojto na nás trochu vody nebo toho, co vám dal Bůh k poží— váníl<< Oni však odvětí: »Oboíí listě zapověděl Bůh nevěr*

oům,

v něm věčně.

52. kteří, měli své náboženství za předmět smíchu a žertu '_ u dež oklamal pozemský života A proto zapomeneme na ně,

44 ()dstraníme z jeiích prsou veškeré zášti; řekv ootokou pod nimi i budou volati: »Veleben budiž Bůh který nás sem

“* jako oni zapomněli, že nastane jednou tento den a protože _ naše znamení poníralí.

dovedl Nebyli bychom nikdy správně vedeni, kdyby nás nebyl vedl Bůh. Nyní (jsme přesvědčení, že) přišli k nám poslové , * našeho Pána s pravdoua Bude se na ně volati: »Tohle šest

53. A nyní přinesli jsme iim (obyvarelům Mekky) knihu , (zjevení Božího), šiž .šsmo moudře roadělíli, dako správné vodítko a milosrdenství pro věřící.

ráj, jehož dědici jste se stali za to, co dole vykonali“

54. Očekávaií něco jiného než splnění její?*) V onen dou, _ 45. 1 budou obyvatelé ráje volali na obyvatele pekla: »Nyní jame se přesvědčili, že šest pravda, co nám slíbil náš

Pán. Přesvědčilí jste se také, že je pravda, co vám slíbil váš Pán?a Odvětí: »Ano_<< A hlasatel bude volati mezi nimi: „Kletba \ Boží ua bezbožné, 46. kteří odvracejí od cesty Boží & hledí ii zkřivítí a nevěří . v onen svět.“ 47. A mezi oběma bude přepážka. A na al-Arář') budou

mužové. kteří poznají každého (blažené i zavržené) dle žeíich „ ') t. 2. bude proklínati jim?r národ, který ho svým špatným příkladem, svedl k nevěře; v originále že slovo »sestruc; šest totiž národ v arabštině rodu ženského.

kdy nastane dejí splnění, řeknou &, kteří dříve na ní zapomněli:

. »Nyní (víme, že) přišli k nám poslové našeho Pána s pravdou. Zda budeme míti přímluvce, kteří se nás zastanou, anebo vrá-

tíme se (na svět), abychom íednaši jinak, než jsme dříve jednalih Avšak nyní jsou již ztraceni u zmizelo od nich, co si vymyslžll.

55. Hle, váš Pán jest Bůh, který stvořil nebo i zemi v šesti dnech a potom se posadil na trůn, zakrývá nocí den,

za nímž (noc) rychlo kráčí. (Stvořil) slunce, měsíc a hvězdy, jež jsou podrobeny úeho rozkazu. Neuáleží-li jemu (všechno) tvorstvo & vláda (nad ním)? Požehnaný Bůh, Pán celého světa!

*) Viz poznámku 1. sury Vll. *) Splnění slibů & hrozeb v ní obsažených.

56. Vzýveite svého Pána pokorně a skrytě, nebo! nemiluje \

těch, kteří si počinaií výstředněř) 51 A nebuďte příčinou zkázy na zemi, když se napravila“

\

G?. A náčelníci jeho národa, kteří nevěřili, pravi—li: »Vidíme, že jsi početí-lec, i pokládáme tě za lháře“

„ nýbrž vzývojte jej (Boha) s bázní a naději, protože milosrden\ ství Boží dest blízké spravedlivým. 58. On to lest, jenž posílá větry, posly svého milosrden— ství, dokud nepřinesou těžkých mraků, které ženeme nad mrtvou krajinu. Tarn pak sesíláme vodu & ieií pomocí dáváme

vzrůst všelikým plodinám. Tak vyvedeme také mrtvé (z hrohů'); snad se dáte naporrxonouti. 59. Z dobré půdy vyrůstá s dovolením ieiího Pána rostlin-

stvo (hojné), ze špatně však nevyroste, jen stěží. Tak předklá— dáme znamení (prozřeteinosti Božské) vděčným lidem. 60. Poslali jsme Noema k jeho lidu. i řekl: »Lide moi, služtc Bohu! Nemáte jiného bolle kromě něho. Věru, bojím se. že vás stihne trest velkého dnem 61. Náčelníci šelso národa mu odpověděli: »Vidime jasné, že 1181 V Datmém hladu.“

62. Řekl (Nm): »Lide můí, není ve mně žádný blud, nýbrž jsem poslem Pána celého světa.

68. On však odpověděl: »Lide můj. není ve mně pošetilost. „ nýbrž jsem posel od Pána celého světa.

69. Přináším vám poseiství svého Pána a isem vaším spolehlivým rádcem.

10. Či snacl se divíte, že se vám dostává napomenutí od vašeho Páaa mužem z vašeho středu, aby vás varoval? Vzpomeňte si, jak vás ustanovil nástupci lidu Noemova a zvětšil

při stvoření vaši postavu?) Vzpomeňte si na dobrodiní Boží, aby se vám dobře vedlo.“

71. Řekli: »Přicházíš !: nám, abychom sloužili jednomu Bohu a zanechali (boky), lež uctívali naši otcové? Soos tedy na nás to, čím nám hrozíš, mluvíš—li pravdu..: 72. Odpověděl: »Nyní padne na vás od vašeho Pána trest

' & hněv. Chcete se hádati se mnou () jména, jež jste dali (bo— hům) vy & vaši otcové, k čemuž vám Bůh nedal žádné moci?

Čaekeíte šel! (na trest), já budu čekati s vámíla 73. Ve svém milosrdenství jsme zachránili jej a ty, kteří

byti s ním (věřícíh ale ty, kteří za lež prohlašovali naše zna" 63. Přináším vám poselství od svého Pána a upřímně vám mení a nechtěli uvěřiti, zahlubili jsme do posledního.

* radím; neboť vím od Boha to, čeho vy nevíte. 64. Divíte se snad, že napomenutí od vašeho Pána dostává se vám mužem z vašeho středu, aby vás varoval, abyste dávali na sebe pozor a abyste snad dosáhli milosrdenství'Pa 65. Avšak obviňovali ho ze lži, a proto jeho a ty, kteří ' „ byli s ním v arše, jsme zachránili a utopili jsme ty, kteří prohlašovali naše znameni za lež, neboť to byli siepí lidé.

66. A ke (kmeni-) Ads) poslali jsme jejich bratra Háda, který oravii: »Lide mii-i, Složte Bohu! Nemáte boha kromě “ Něho. Či se ho nechcete bátih 1) Modlíco se příliš hlasitě nebo zbytečně opakujíce mnoho slov.

Ad. jehož předkové byli Uz, Aram. Sem & Noe. První ie,-jich král

Šedad. syn Ádův, dokončii velkolepou stavbu města svého otce a vystaviv „palác s krásnými zahradami, chtěl býti uctíván iako Bůh. Korán (sm'a 89., v. 6 a 7) zmiňuže se o tomto městě a zaixradách, které jsou prý dosud zachovány, maiíce jméno po Iramovi neboli Aramovi, ale jsou neviditelné a den velmi zřídka, když Bůh dovoli,

lze je spatříti. Příslušníci kmene Ád během čase upadli v modloslužbu, a proto seslal k nim Bůh proroka, jménem Háda, který se pokládá za totožnou osobu s Heberem, synem Sáleovým, synem

Airfaxadovým, synem Sémavým '(1. 1m. Mojžíšova, hlava 10). Když však nechtěli moslechnouti kázání Hůdova & nepolepšili se, poslal na ně Bůh horký vitr, který je zadusil, takže jen málo se jich zachrámilo s Húdem, odcšedše ma jiné místo. Hod potom se vrátil do krajiny Hadramaut, zemřel tam a byl pohřben na místě zvaném nyní Kahr

aby byla modlitba delší. *) K napravení lidstva posiai Bůh proroky & oievil své zákony.

“) Tak imenoval se šedou ze starých kmenů arabských, jenž bydlel po zmatení jazyků v krajině Hadramani Praotec jejich by!

Húd. hrob Hůdův. Ze byl Húd neboli Hebel“ prorokem. doznávaší :židétěmito slovy: Amar rabbi Jose nabí gaude! haia Haeher, t. ;. řekl

rabbi Jose: Prorok veliký byl Haber (Seder Glam. Matracci, Reřect. 282. Sale, Preliminary discourse, secí. i.).

1) Byli prý obrovské postavy, Bom—100 loktů zvýší.

124

125

74, A ke (kmeni) Thamúď) (jsme poslali) ješioh bratra

» Saleha, jenž řekl: »Lidelmůi, služte Bohu, nebot kromě něho nemáte jiného Boha! Dostalo se vám již jasného důkazu od vašeho Pána: tato velbloudiee šest pro vás znamením,. Nechte ' ii, ať se živí na Boží zemi, a neubližujte jí, aby vás nestihl ' trest plný bolesti.

75. Vzpomeňte si, jak vás učinil nástupci (kmene) Ád & „ dal vám příbytky na zemi, abyste si v rovinách na ní stavěli \

„ hrady a ve Skalách si vytesali domy. Buďte paměilivi dobro— ' dání Božích a nechovejte se vzdorovitě na zemi, připravujice , „lí záhuhu ! <<

76. I řekli'přeclní mužové z ilellů lidu, kteří si počínali

f

_ pyšně, těm, kteří byli pokládáni za slabe, (těm totiž) kteří * _“ z nich uvěřili: »Víte, že Saleh byl poslán od svého Pán,-a?; ,

.81. A (vzpomeň si) když Lot řekl svému lidu-. »Chcete ' ' se dopouštěti ohavnosti, jakých nespáchal nikdo na světě před vámi? ' " 82; Chcete vejíti k mužům ve své nezřízené vášni, opo—

míjejíce ženy? Věru, vy jste lidé přestupuíicí (všechen zákon přirození/*Na M '83. Odpověď jeho lidu zněla jen těmito slovyí »Vyžeňte

jel) ze svého města, neboť se zachovávají čistými (od našich nepravosti) le: 84. ! zachránili jsme ho a jeho rodinu, kromě jeho žeoy,

“i která zůstala vzadu,

85. & spustili jsme na ně déšť (kameni). Viz, ujaký by! ke\

nec hříšníků!

* Odpověděll: „Věříme listě tomu, s čím byl poslán.<<

86. A k Madianokým (poslali jsme) želich bratra Šuaihaf) \ 77. A odvětili mu ti, kteří si počínali pyšně: »My však : ' jistě nevěříme v to, v co vy věřítea

78, ! přeřízli velbloudici nohy & přestoupili zákaz svého “ , Rána, řkouce: »Saleho, snes na nás to, čím nám hroziš, jsi—li opravdu poslána

' který pravil; „Lide míli, Složte Bohu, neboť nemáte boha kro—

' mě Něho. Nyní se vám dostalo (o tom) šasného důkazu od vašeho Pána. Dávejte plnou míru a spravedlivou váhu a nešiďte lidí v deiich věcech a nebuďte příčinou zkázy na zemi. když se napravila! To šest lepší pro vás, Věříte-li.

86. A neobsazujte každé cesty, hrozíce (pocestným) i od— 79. Za to je stihlo zemětřesení, a ráno leželi ve svých

1 (lomech na prsou (Hiro/i). 80. A odešel od nich (Saleh) řka: »Lide můj, přinesl jsem vám poselstvi svého Pána & upřímně jsem vám radil, avšak vv nemiluiiete upřímných rádců“ *) Tento kmen tvořili potomci Tilamúcla, jehož otec byl Gather, " eyn Aremův, Bydleli nejprve v krařšně Jemen, ocikucl byli vytlačeni od Hamyare a usaoilž se ve skalách tícdžazn, kde si vytesali příbytky.

Kclyž se z nich stali modláři, poslal Bůh proroka Saleha, jejž pokláé * (tají někteří za biblického Falega, eby je obrátil k pravé víře. Avšak

ion málo jich ho poslechlo, ostatní žádali od něho, aby dokázal své , poselství zázarakem: aby vyvedl ze skály velbloudicl s mládětem. Když se tak stalo, místo aby uvěřili, přeřízli velbloudi—ei kolenní šlachy a zabili ii. Nad tím se ;Bůh velice rozhněval :: poslal na ně * trest: nastalo zemětřesení, které že v šešich domech zahubila; při

tom byl prý slvšen hrozný hlas (archanciěla Gabrielalz »Všichni zemřetelx Saleh však se/zaohránil s těmi, kteří uvěřili, & v Mekce potom zemřel (Sale, Preliminary discourse, sectí l.)

126

vraceiíoe „od cesty Boží toho, kdo uvěří, a hledíee ii zkřivíti.

, Vzpomeňte si, že vás bylo málo a rozmnožil vás, a vizte, jaký

_ byl konec lidí, kteří působili zkázu (na zemi). 88. Jestliže někteří uvěří v to, s čím jsem! byl poslán, » a jiní neuvěří, čekejte trpělivě, dokud Bůh mezi námi neroz— , soudí, nebot „lest neiiepši SOHdCB.a _

89. Tu pravili náčelníci ieho lidu, který se pyšně vynášel: ; »Jistě vyženeme tebe, Šuaibe, i ty, kteří z našeho města s tebou ' věří, anebo se vrátíš zcela určitě k našemu náboženství.-x Od—

pověděl; »A což (budeme museti tak učiniti), i když nebudeme ohtiti? i) Lota a jeho iodínu.

2) Kdo jest míněn timto iménem, určitě se neví, všeobecně však ' se pokládá Šuaib za Jethra, tchána Mojžíšova. Byl poslán kázati ' šů ver h cíc ují led nás z iak y, byl chy hří vni hla ož jeh , odu nár u em sv patrno, zkracování míry a váhy & loupežné přepadávánl pocestných,

127

90. Vždyť bychom vymýšleli lež proti Bohu, kdybychom * se vrátili k vašemu náboženství, když nás z něho již vysvo— :

vatelích (dřívějších), že je můžeme potresiati za jejich hříchy,

hodil. A nemáme (žádného důvodu), abychom se vrátili, leč * že by chtěl Bůh, náš Pán, jenž (svou) vědomostí objímá kaž-

budeme—li clltíti? Avšak zapečetíme ieaíichr srdce, a nebudou slyšeli

dou věc. V Boha důvěřwieme. Pane, rozsuď mezi náml & lidem naším podle pravdy, nebot tys nejlepší soudcela 91. Avšak náčelníci jeho národa, kteří nevěřili, pravili:

»Budete-li následovati Šuaiba, pak jistě zahwetem 92. Za to je stihlo zemětřesení a ráno leželi ve svém

domě (mrtvi) na prsou.

93. Ti, kteří vinni Šuaiba ze lži, (byli zahubeni) iako by tam nikdy nebydleli; ti, kteří vinili Šnajba ze lži, sami se uvrhli do záhuhý.

94. A odešed od nich, řekl: »Lide můi, přinesl isem vám poselství ového pána a upřímně šsem vám radil. Než proč bych se rmoutil pro nevěrceh

95. A neposlali lsme do žádného města (jen) některého proroka, nýbrž (také) jsme seslali na obyvatele jeho škodu & pohromu, aby se pokořili. 96. Potom však jsme jim dali zase místo zlého dobré, až

“zhanam & řekli: „Také naše otce potkalo před tím neštěstí *

102. Něco ti oznámíme z dějin těchto měst. Poslové jejich přišli k něm 5 jasnými zázraky, avšak uchýlí (připraveni), aby uvěřili v to, co dříve pokládali za lež. Tak zapečeťuje Bůh sráce nevěrců.

103. I „nes-hledali jsme při většině dich (zachovávání) smlouvy, nýbrž jsme poznali, že většina lichjsoulídé bezbožní.

104. A potom jsme poslali po nich (těchto poslech) Moižíše se svými znameními k Faraomvi & áeho knížatům. Ti však se špatně zachovali (k nim, neuvěřlvše v ně). Pohled

tedy, šaký byl konec (těch) původců zkázy (na zemi)! 105. A Mojžíš řekl: »Faraonel hle, já jsem poslem Pána celého světa. 186. Jest tedy spravedlivo, ešních nemluvil o Bohu leč

pravdu. Přícházím nyní k vám s jasným důkazem od vašeho , pána: propusť tedy se mnou syny israelskéle Odpověděl (Fa— \ me): »Přícházíš-li se znamením, ukaž íe, mluvíš—li pravdnla

107. Hodil před sebe svoji hůl, a hle, (stal se) z ní, lak

i štěstí (jako nás)..: Proto ásme je ničeho netušící potrestali. *

“_ bylo zřejmě viděti, had.

& nevěděli o tom.

108. A vytáhl svou ruku (ze šatu), & hle, (obieviia se) di_ vákům bížá.

97. Kdyby však byli obyvatelé (těchto) měst uvěřili a báli se Boha, byli bychom jistě nad nimi otevřeli brány požehnání s nebe i země. Avšak ze lži virnili (naše posly) a proto lsme * ie potrestali, jak si zasloužili.

98. Byli snad obyvatelé (těchto) měst jisti, že nepřiide na ně náš trest v noci, když budou spáti?

*

101. Nebylo snad známo těm, kteří zdědili zemi po oby,-

99. Či íbyli snad zjisti obyvatelé (těchto) měst, že nepřijde

109. Řekli knížata lidu Faraonova: »Tohle je opravdu : obratný kouzelník. 110. Chce vás vyhnaní ze země; co tedy nařídíteň

111. Odpovědělí: »Odstraň jej & bratra jeho a (mezitím) pošli do měst muže, aby shromáždili

112. & přivedli ti všechny obratně kouzelníkym

náš trest na ně ve dne, když se budou baviti?

113, Přišli tedy kouzelníci k Faraonovi.

100. Nebo snad byli bezpečni před lstř) Boží? Či nebude bezpečný před lstí Boží nikdo leč jen lidé k záhubě určení?

114. Řekli; »Dostaneme listě odměnu, ůestliže zvítězíme?a= 115. Odpověděl: „Ano, a budete státi šolízko (mého alarm).“

1) Způsob, jakým nakládá Bůh s lidmi pyšnýml & nevděčnými, *! vyjadřuje se zde obrazně: nechá je hřešití, až se maplní jejich míra nepravosti a potom sešle na ně, ničeho netušící, náhle trest.

116. Řekli tedy: »Moážíši, bud' ty hodíš (svou hůl napřed), anebo my hodíme (svoše).a

117. Odpověděl (Mojžíšlz »l'loďle vy (své hole napředNa v A když hodili, okouzlili? oči lidi (přítomných) a poděsžli _ Í. A ukázali veliké uměnikouzolnické.

státi, že váš pán zahubí vaše nepřátele & vás učiní jejich ná— ' stupci v této zemi a bude se dívali, jak si počínátem

118. A. porušili jsme Mojžíšovi ve zjevení: >>I'Ioď svoji ;

hůlla A hlo, (proměnivši se v hada) pohltila, co oni (jak se : ' zdálo) proměnili (v hady). 119. Tu se ukázala pravda; co oni učinili, zmizelo.

lží). Byli tedy přemožení & upadli v opovržení.

131. Potrestali jsme: je předtím neúrodnými roky a nedostalkem plodí-n, aby se dali napomenonti.

132. Avšak když se ším vedlo dobře, řikali: »Tohle nám patří.<< Když pak lie potkalo neštěstí, pokládali za (zlé jeho) znamení Mošžíše a ty, kteří byli s nim. Ale zda nebylo zna—

121. A vrhli se na zemi, klaníce se

mení jeiich (neštěstí u Boha)? Než většina iich o tom neví. ' 222. & zvolali: »Věřímeg) v Pána celého světa,

133. I řňcali (Moižišovik »Ať nám ukážeš iakékoliv zna— 123. Pána Mojžíšova a Aronova.<<

mení, abys nás jím okouzlil, přece ti neuvěřímea

124. Farao řekli vlak“ iste mohli uvěřili v něho dřivo, než jsem vám dovolil? Věru, tohlo je plán, jejž jste si vymyslilš *

' proti městu, abyste z něho vypudili jeho obyvatele. Však pozoáte jistě (že já jsem váš Pán). 125. Dám vám useknouti vaše ruce s jedné a nohy 5 druhé -

* strany apolom vás dám všecky“ ukřižovaiíia

134. A proto ásme seslali na ně povodeň, kobylky, vel-

blouči vši, žáby a krev: jasná znamení (v moci Boží); avšak col se chovali pyšně ;: stali se z nich hříšníci.

135. Když dopadla na ně ránaf) volali: »Moižíši, pros za nás svého Pána, nebot učinil s tebou smlouvu. Jestliže

126. Odvětili: »Vrátime se jistě k“ svému Pánu.

vzdálíš od nás tuto ránu, jistě ti uvěříme a propustíme syny israelskéx A když jsme od nich; vzdálili rám: na určitou dobu,

127. Vždyť se _mstíš na nás jen proto, že isme uvěřili '

(jak Bůh ustanovil) & ta uplynula hle, tu zrušili svůj slib.

f ve znamení svého Pána, když se nám ukázala. Pane (Boža), '; vylej na nás trpělivost & popřel nám, abychomzemřoli jako \ moslimovév

136. Proto jsme se pomstili na nich & utopili isme je v moři (Rudé—m), protože naše znamení prohlašovali za lež a nestarali se o ně.

128. l řekli knížata lidu Faraonova: vNocháš Mojžíše & .“ lid alebo, aby působili v zemi záhubu & opustili toho a tvé " bohy?<< Odpověděl (Faroo): >>Syny jejich dáme pobili & dcery : necháme živé a (tak) hud—emo míli nad nimi moc-„<<

129. Mojžíš však řekl lidu svému: »Prosie Boha o pomoc ' a buďte irpělivi! Neboť Bůh jest Pánem země, dává ji jako 3' dědictví, komu chce ze svých Služoboílíůi Konec pro bohabojné 3

i (bude šťastnýlq 130, A, pravili: »Zakoušeli úsme útrapy, dříve než jsi přišel, €

.

a také nyní! když jsi přišel (Holme), Odpověděl: »Může se 1) Měli .orý silné provazy & dlouhá dřeva, jimiž se naučili 3m— ' „ Í hvhovaii, takže divákům opodál stoiícím se zdálo, iakohy se oro— ;

137. A učinili jsme lidi, kteří byli zeslabenif) dědici vý— chodních i západních části země, které jsme požehnali; a tak se vyplnilo nejkrásnější slave tvého Pána na synech israel-— ských za to, že byli trpělivi. Avšak zničili Jsme, co vytvořil Farao a jeho lid a co vystavěli. 138. Syny israelské njsme nechali přeiíti moře; když přišli k národu, ionž uctíval bohy, řekli: »Moižíši, uáěleí nám boha, šako oni ma—jí hohyla Odpověděl: »Věru, vy iste nevědomí lidé! 139. Vždyť to, co uctívají, bude úplně zničeno, a marně lest, co konají.—x

140. A pravil (délek »Mám vám hledati šžného Boha než

plétali hadi (Beidavi u Sale). 2) Jen dva kouzelníci Saclor & Ghaáur se prý obrátili, uznáva» Č

šest (pravý) Bůh, jenž vyznamenal vás před celým světem?

Ž iíce. že to; co vykonal Mojžíš, stalo se moci Boží (Sale), 1) Srv. předcházející verš.

*) synové israelští sužovánim v Egyptě.

230 Kanin w

i31

censu lil-ostaními snad iinoo odměnu než go to. co učinili'ňw

141. A (vzpomeňte si) když isme vás vysvobodili od iidu * Faraonova, který vás krutě otiskoval, vaše syny usmrcovali & dcery nechávali živé. Věru, v tom byla veliká zkouška pro vás od vašeho Pána.“

142. I ustanovili jsme Mojžíšovi (aby se postit) třicet nocí ; (než jsme mu dali zákon) & doplnili ásme je deseti; a čas od jeho pána ustanovený byl doplněn na čtyřicet noci. A řekl Mojžíš svému bratru Aronovi: »Bfud mým zástupcem u mého lidu. správně si počínej & nenásledui cesty hřišníkůla

143. A když přišel Mojžíš v čas, jak jsme ustanovili, & ,

Í jeho Pán s nim mluvil, řeki: »Pane, ukaž mi (svoji veiebnost), abych mohl na tebe patřitiia Odpověděl (Bůh): »Neuzřžš mne, ale dívej se na horu*) a bude-li pevně státi na svém místě, jistě mě uvidíš.“ A když se jeho Pán ukázal ve slávě na hoře, obrátil ji v prach. A Mojžíš padl v bezvědomí; a když opět přišel k sobě, zvolal: »Siáva budiž tobě! Obracím se v kajíc— nosti k tobě & jsem první z věřících.“

M25. Když Mojžíš odešel, učinili si ze svých ozdob? podobu teiete, jež bučeio. Zda neviděli, že s nimi nemluvilo a

nevedlo jich Správně? Přece však je přiiaii (za svého boha) & zhřešili.

149. Ale když toho upřímně litoveli & viděli, že zbloudili, zvoiali: »Nesmiiuíe-eli se náš Pán nad námi & neodpustí—ii nám, pak jsme jistě propadli záhubě“ 150. A když se vrátíš Mojžíš k svému lidu, rozhněván a * rozhořčen pzavil: »Ziého skutku jste se dopustili za mě ne— * přítomnosti. Uspíšili iste rozkaz svého ?ána?a A mrštil deskami a uchopiv bratra za hlavu, přitáhi ho k sobě. Ten však zvolal: »Synu rné matky, věru, (tito) lidé nade mnou zvítězili

a málem by mě byti usmrtili. Nedopust, aby nepřátelé nade mnou íásali & nepokládei mne za. jednoho z těch bezbožných "díík

151. (A Mojžíš) pravii: »Pane, odpusť mně a mému bratru & přiimi nás na milost, neboť ty jsi nejvíce milosrdný z těch,

kteří se smilovávaíšm

144. Řekl (Bůh): »Moížíši, vyvolil isem tě před (ostatními) lidmi (poctiv tě) svým poselstvím & rozmluvou. Vezmi tedy, co jsem ti přinesl & “buď vděčným 145. A nansaii jsme mu na desky napomenutí týkající se

všech věcí a rozhodnutí v každém případě*) (a řekli Jsme mil): »?řiimi je s [10th a poruč svému iidu, aby přijali nejlepší ,

(přikázání) na nich (napsanál. Brzy vám ukáží příbytek

hříšníkůf) 146, Odvrátím od svých znamení ty, kteří beze všeho práva v zemi se chovají pyšně; a ačkoli vidí každé znamení, přece nechtějí v ně uvěřiti; a ačkoli vidí správnou cestu, přeco

nechtějí zvoliti si ji za (svou) cestu. Vidí—li však bludnou cestu; volí si ji za (svou) cestu; to proto, že prohlašují naše znamení za iež & nedbaií jich. 147. Pro ty, kteří prohlašují za lež naše znameni a to, že nastane život na onom světě, nebudou míti jejich skutky žádné

152. Jistě ty, kteří učinili si tele (svým bohem), stihne hněv iešieh Pána & pohana na tomto světě. Tak odměňujeme Žháře.

í53. Avšak těm, kteří činí zlé a potom toho lituií a uvěří, iistě tvůj Pán odpustí a bude milosrdný. 154. A když se utišil hněv Moižíšův, vzal desky, na nichž bylo napsáno správné vedení a milosrdenství pro ty, kteří se boii svého pána.

155. I vyvoiil si Mojžíš ze svého lidu sedmdesáte mužů (kteří s nim příští na horu) \: čas námi určený. A když je pohltilo zemětřesení, zvoial (Modžiš): »Pane, kdybys byl chtěl.

byl bys je zahnbii dříve a mě (také). Ale zda nás zahnbiš pro to, co učinili pošetilí mezi námi? Byla to od tebe žen zkouška, kterou necháváš zbiouditi, koko chceš, & vedeš Správně, koho chceš. Tys náš ochránce; odpusť nám a smiiui se nad námi, nebot nejlépe odpouštíš. 155. Napiš nám dobré pro tento i pro onen život, neboť

*) Tuto horu imenuii mohamedáni ai—Zabir. g) t. i. dokonalý zákon. 3) anstošené příbytky Egypťanů nebo kmenů Ad & 'l'humíld

k tobě čisme byli vedeniia Odpovědět (Bůh): »Trest svůí uva1) zlatých a stříbrných prstenů, náramků a náušnic,

* anebo peklo, v němž budou přebývati hříšníci.

133 132

164. A otaž se jich na městď), jež bylo položeno u moře, když (obyvatelé jeho) přestupovaií zákon soboty, když přijim, na imho chci, a moje milosrdenství objímá všechny věci, a napíši je (milosrdenství) pro ty, kteří se bojí Boha

1572 a dávají almužnu, & pro ty, kteří věří v naše zna— mení,

1„58„ dále pro ty, kteří následují posla, proroka neučeněho, ' o němž nalézají psáno u sebe v toře & evangeliu. jenž přikáže jim, co je spravedlivé, a zapovi, co je nesprávně, & dovolí jim dobré věci a zakáže špatné, jenž sejme s nich jim a pouta je svírající. A ti, kteří v něho věří, podporují jej a pomáhají mu „ i následují světlo—, jež s ním bylo sesláno, ti budou šťastni. 159. Řekni: »Lidé, já jsem zajisté vás všech posel od —

Boha. „jemuž náieží panství na nebi i na zemi. Není boha, leč On, pán života i smrti. Věřte tedy v Boha a jeho posla, pro— roka neučenéhoč) jenž věří v Boha i jeho slova, a následujte ho abyste byli správně vedení.“

160. Jsou někteří z národa Mojžíšova, kteří (jiné) vedou dle pravdy & Spravedlivě podle ní jednají.

161. A rozdělili jsme je na dvanáct kmenů (jako na dva-— náct) národů. A ve njevení jsme poručilí Mojžíšovi, když jeho lid žádal od něho nápoj: »Uhoď svou holí do skáiyla i vyprýštílo z ní dvanáct pramenů. a každý člověk věděl, kde má pití. A zastínilí jsme je mraky & seslali jsme jim manu &

křepelky (ikona): »Jezte dobré věci, než. jsme vám dali k iídluin I neublížili nám, nýbrž ublížili sobě samým.

162. A (vzpomeň si), když se jim řeklo: »Přebývejte v tomto městě?) a jezte (z jeho zásob), dokud budete chtíti, a říkejte: »Odpuštěníď) a vcházejte do brán-y klaníce se; my pak odpustíme vám vaše hříchy a odměníme jistě ty, kteří správně jednají.“

163. Avšak ti z nich, kteří byli bezbožní, zaměnili slovo „ to za jiné, jež jim nebylo řečeno. I poslali jsme „na ně trest s nebe, protože jednali bezbožně.

1) Mohameda, srv. Úvod. *) Jericho nebo Jerusalem. 8) Toto slovo, v originále Ilittat = odpuštění, změnili v jiné, die Dželala prý v »habbat íí saitat, t. &. zrno v kiase ječnéma & místo, aby pokorně vcházeli do hrány města, lezli tam na zadní části těla.

(Srv. sure ll.,'verš SS.)

134

cházely k ním v den sobotní jejich ryby viditelné (na povrchu

vody, a v den, v němž neslaviii soboty, nepřicházeiy k nim. Tak jsme je zkoušeli, protože hřešiii. 165,13 když říkali někteří z nich (druhým, kteří tomu za-

braňovalíh »Proč varujete lidí, které Bůh zahladí nebo přísně potrestá?(< ocipovídali (tito): Je nás ospravedlníí) u Boha, vašeho Pána, a snad se budou míti na pozoru.“ , »- 166. Ale- když zapomněli, k čemu byli napomináni, za— chránili jsme ty, šíteří bráníši zlému, a potrestali jsme ty, kteří jednali bezbožně, krutým trestem za to, že hřešíli. _L 137. A když v zatvrzelosti nechtěli upustiti od toho, v čem íim bylo bráněno, řekii jsme: »Froměiíte se v Opice, zapuzené

(ze společnosti lidském 168. A (vzpomeň si), když prohlásil tvůj Pán, že bude jistě

posílati proti nim (židům) až do dne vzkříšení (jiné národy), kteří je budou snžovati krutým trestem, neboť tvůj Pán rychle trestá, ale odpouští a je milosrdný. 169. I rozdělili jsme je na zemi v národy; někteří z nich jsou řádní lidé, jiní však nikoliv. Zkoušeli jsme je štěstím

i neštěstím, zda se vrátí (od své neposlušnosti). 170. A následovali po nich nástupci, kteří zdědili knihu (Starého zákona) & přijímají pozemské statkya) tohoto světa a říkají: »Dostaneme odpuštění.“ A nabídne—li se jim pozemský statek podobný dřívějšímu, sáhnou po něm. Zda však neváže jich smlouva knihy (Starého zákona), že nebudou mluvití o Bohu leč pravdu? Přece čtou, co jest v ní. A příbytek na

onom světě (bude) lepší pro bohaboiné »— či toho nechápou? .... 171. i pro ty, kteří se drží pevně knihy a konají modlitbu. Věru, odměny spravediivých nenecháme zaniknonti. 172. A když jsme otřásiií) horou (Sinaj) nad nimi, takže byla jako střecha (nad nimi), & myslíli, že na ně padne (řekli 1) bylo město Aila u Rudého moře. srv. pozn. sui-y ll.. v. 64. 2) protože jsme vykonali svou povinnost. bránice ve hříchu. , 5) dávajíce se podpiáceti při soudech nebo aby :překrucovali místa Starého zákona a pod.

*) Die mohamedánské tradice (Bůh přinutil lsraelity. aby příteli _Idesatero. tím, že nad nimi zatřásl horou Sinai.

135

lamel: »Vezměle co jsme vám přinesli, s nich);; a buďte pn— mětlívi. co jest v tom (obsaženo), abyste se (mne) báli“

181. A Bohu náležejí nejkrásnější ;íméuaf) Těmi jej tedy vzývejte & odvrafte se od těch, kteří jeho jmen zneužívají'šl; dostanou jistě odplatu za to, co učinili. 18.43 A z těch. které jsme stvořili, jsou někteří lidé, kteří (jiné) vedou dle pravdy a sami dle ní správně jednají.

173. A když tvůj pán vzal; jejich potomky s beder synů Adamových :; vzal ,je za svědky proti nim samým (řka): »Zdzí nejsem vaším pánem?<< odpověděli: »Ano, dosvědčujeme to.“

183. Ty však, kteří prohlašují naše znamení za lež, ne— cháme ponenáhlu říížtí se do záhuby, odkud nebudou tušiti.

íTo jsme učinili proto), abyste v den vzkříšení nemohli říci:

184. A prodloužím ším život. (avšak přece mi neuniknou)

»Věru, nestarali jsme se o tohle (protože nás nikdo na to

neboť moáe lest zcela iistě (je) zastihne. 185.7 Neuvažují () tom, že jejich dnů*) není posedlý?

neupozornilh, 174. anebo abyste nemohli říci; »Vždyť otcové naši dříve '

klaněli se modlám & my jsme jejich potomci. Chceš nás tedy

\ zahubíti pro to, čeho se dooostíli lidé, kteří se kianěli tomu, co nebylo uičím?
(od nicotných bohů).

Vždyť jest žen veřežným kazatelem. Anebo nepohlížeií na krá— lovství nebe i země a na věci, áež Bůh stvořiž & (neuvažuíš), že snad se již přiblížil jejich konec? Které zprávě po této

(koránu) uvěří? 186. Koho nechá Bůh zbloudití, ten nenalezne vůdce, a

' zanechá je v zatvrzolosti ;; zasiepeností. IS?. Budou se tě ptátiz- na poslední hodinu, kdy nastane. \

176. A přečti jim (Židům) příběh tohot) jemuž jsme pří— Řekni: »To ví (jen) můj Pán; nikdo nemůže udati iejího času nesli svá znamení, ale odvrátil se od nich; proto následoval

leč on. Hrůzná bude na nebi i na zemi a nepřijde na vás jinak

jej ďábel. & zbloudik „si

177. A kdybychom byli chtěli, byli bychom ho povznesli tím; ale přiklonil se k zemi a šel za svou touhou. Stal se

podobným psu, jenž vytahuje dazyk, až íeí zaháníš, nebo a! jej necháš. A takoví jsou lidé, kteří prohlašují naše znamení ze lež. Vypravuí (y_íím) tyto události,snad budouotom přemýšleli.

178. Jak ošklivé jest to, čemu se podobají lidé, kteří pro— hlašují naše znamení za lež a sobě samým ubližují.

179. Koho vede Bůh, jest veden správně, a koho nechá zblouditi, takoví zahynou.

180. Stvořili jsme díž mnohé z džinnů & lidí pro peklo; * mají srdce, ale ničeho nechápou. mají oči, ale ničeho Jimi nevidí, mají uši, ale ničeho jimi neslyší; jsou dako nemá tvář, ba ještě více bloudí. Jsou to nedbalcí.

než náhšm Budou se tě ptát?, jako bys ii znal. Odpověz: »Gpravdu. ích Bůh ji zná, avšak většína šidí toho neví.“

288. Řekni: »Nemám moci, abych sobě samému; něco uži— tečného připravil nebo škodlivého odvrátil, leč chce—li Bůh. Kdybych znal tajemství, měl bych hošnost dobrých věci a nic zlého by se mne nedotklo. Opravdu. nejsem leč kazatel a posel radostné zv ěsti lidem věřícím.

189. On to lest, jenž vássivořil z jednoho člověka a z tohoto utvořil jeho ženu, aby s ní bydšei. A když ji poznal, nosila lehké břímě? o chodila s ním (snadno). Ale hdyž se , stalo těžkým, volali !( Bobe,-Svémn—Pánu: »Dáš-lš nám (dítě) řádné (lidské) podoby, budeme (ti) jistě vděčni.<< *) Jest prý jich dle. vsítrokn Mohamedem 99. £') molože odvozují od jmen mavéko Boha jmena svých bohů.

Aíiát, al Uzza a Mana! byl? bohové meckých; Allát odvozeno ;;;3'“ jest od AššaheBůh, al Haza od a! Azizw- Silný a Manat od *) Byl prý Balaam, s_vn Beorův, iemuž učinil Bůh některá zje-

hohen —— Dobroiívý. vení. Požádán bye; aby zlořečil Mojžíšovi & ieho lidu, s počátku

* nechtěl, řka: »Jak bych mohl zlořečití těm, kteří isou v ochraně

'“) Mohamed. :*š Stala se těhotnou.

andělů'z'ac Ale potom tak učinil za nabízené dary a za to byl potrestán

tím, že šako pes vytahoval iazyk, který mu visel až na prsa (Dželál

& Zamaehšaxri).

137

190. A když ším dal (dítě) řádné (lidské) podoby, do— :

pustili se modlářstvť) proti němu tim, co jim dal. Ale povýšen šest Bůh nad to, co mu pokládali za rovné. 191. Chtějí snad hlásil na roveň (Bohu jiné bohy), kteří \ nemohou ničeho stvořili a sami jsou tvoření, 192. kteří ani jim! ani sobě samým pomocí nemohou? 193. Budete—li je vzývati, aby vás správně vedli, nebudou vás následovati; šest stejné oro vás, ať na ně voláte nebo

203. Nepřiideš-li k nim s nějakým znamenímf) říkají (posměšně): »Nesložil's ničeho'h: Odpověz: »Já zajisté následn—ii, co mi bylo zleveno od mého Pána. Tato (kniha koránu) 05— sahuje šasné důkazy od vašeho Pána, správné vodítko a milosrdenství pro věřící lidí.

204. Předčítá—li se korán, poslouchejte ho v tichosti, abyste

( dosáhli milosrdenstvím 205. Vzpomínej “na svého Pána ve svém srdci s pokorou a bázní, bez hlaSitěho mluvení, ráno i večer & neopomíneo' toho!

mlčíte.

194. Věru, ti, které vzýváte kromě Boha, šsoo jeho služebníci jako vy. Vzývošte je a at vás vyslyší, mluvíte-li pravdu! 195. Mají nohy, aby jimi kráčeli, mají ruce, aby se jimi \ dotýkali, mají oči, aby jimi viděli, maoí uši, aby jimi slyšeli?“

206„ Vždyť Šanqelé), lgteří jsou u tvého Pána, pyšně se nezpečuší mu slo ití, nýbrž velebí Ho & klaněií se Mu.

Řekni: »Voleite na své bohy a nastroite mi léčky a nečekejte na mne (abych se mohl zachránitm 196. Neboť mým ochráncem jest Bůh, který seslal knihu (korán), & ochraňuje spravedlivé. 197. Ti však, které vzýváte místo něho, nemohou pomoci ' ani vám ani sami sobě.

198. Vzýváte-li ale, aby vás správně vedli, neslyší vás.“ * Vidíš, že se dívali na tebe, avšak ničeho nevidí. 199. Buď shovívavý, přikazuj, co je správné, a odvrať se \ od nevědomých! EOB. Přichází-li na tebe nějaké pokušení od ďábla, vezmi

úiočlště k Bohu, jenž slyší (vše) a ví. 201. Jistě bohabojní, když doráží na ně ďábel. rozpomenou

se (na přikázání Boží) a hle, vidí jaeně (nebezpečenství hříchu). 202. Ale áejich (nevěřící) bratry vtáhnou (ďáblové) hluboko do qudu, a potom nedostanou se z něho.

') protože prý xposlechli ďábla, který nastraši! Evu i Adama, že tok co Eva „po prvé porodí, bude snad nějake zvíře. Zároveň slíbil, že se bude modliti k Bohu, aby to bylo dítě řádné lidské podoby, pod tou podmínkou. že své dítě pojmenují dle něho. Adam a Eva k tomu

svollli, dítě své, ktelé však ihned „potom zemřelo, nazvali Abďalharem, t. i. služebník Harethův; tak se imenoval ďábel mezi anděly.

Beidavi toto místo vykládá o jednom :; Mohamedových předků (Sale ' 137, Martacci 291).

r—něšakým novým veršem koránu.

Šnímnk tifulního listu arabského vydání

koránu. (Ve jménu Boha nejvýš milosrdného! Korán, t. ]. islamský zákon Mahameda, syna Abdullahova)