102
sklon a spád. V jeho dílesetkaly a slily se všeckyvlastnosti typického dobréhoEvropana z devatenáctéhověku: smysl skutečnostny,drivěňivá a neumoiitelná pracovitost, optimism zdrav:ich smyslú, víra svych racionalistická. Poesie českápŤedVrchlickj'm i v nejvyŠších improvisovaného, a náhodného jako více méně cosi zjevech prisobí teprve ve Vrchlickém dostupuje rázu uvědomělépromyšlenépráce životní, Ťizenépevnfm záměrem a určitou methodou a nesenévtilí jedinečnésíly a vytrvalosti. Tyto ctnosti pŤibližujíbásnické dílo Vrchlického rižasněideálrim dobovym, duchu vědeckému,teclrnickému a demokratickému,duchu toužícímupo zracionalisovánía tím po ovlád'nutí Života a jeho sil. Pokud tyto ideály budou určovati kulturu západni a polrud českádušebude viděti svrij cíl v tom, blížiti se této západni kultuŤea násleclovatiji, potud dílo Vrchlického má ne snad labužnaději, Že bud.eŽítizmocněnynrživotemmezi pŤíštími níky, nj'brŽ dělníky a pracovníky Životními. Jsou-li však ještějiné a větši a dokonalejšíideály kulturní a jeJi rikolem českéduše nepŤipodobĎovatise positivistickéÍnuzápadu, n]ibržvytváŤeti cosi opravdu svéhoa duchově kladného,zaclrmuŤuje se bud.oucnostdíla Vrchlickéhoa vliv jeho rnezi budoucímipoklesne, anižse Límumenšíláslra a ricta soudnfch k tomuto mohutnémuduchu skrz naskrz typickémua nadosobnímu,jejž osud vyvoli| za ukazate|e vnitŤníchbytostnfch sporri a svárri dnešníčeskédušea postavil jako sloup na rozcestídrah a směrri. Jako sloup:nebot sloupembyl a jest, tiebas pukli'.
Románové ďílo Terény Novákové
:"::,::::;:,':"':,::?;:',:;:,:::,'::::icurierL'a, lltarcel Schwob
První rozměrnější sk]adba .Ierézy Novákové Maloměstsk! romdn, obraz z našehožiuota,z r' 1890 nepŤedbíhal níkterak v]ivoje moderní prÓzy české,spíšepozdil se za ním. ,,Maloměstslrjl román.. byl věnován Karolině Světlé a p sobí dnes na tebe dojmem, Že snoubí fakturu salonní novely, jak ji pojímal a jak jí rozuměl ve svj'ch počátcích vášniv]i básnící ideolog podještěďskj., s aktuálnou národnostní ten. dencí jeho posledních děl' v Maloměstském románě není ani mnoho pozorování' ani mnoho zažitktt a zkušeností vnitŤních, ani vybojri obraznosti: šablona, schema, konvence určujíjeho ráz literární, jako národnostní a karakterní opravdovost a čestnost aŽ stŤízlivá jsou jeho tenorem ethick:im. Práce mladé, sedmatňicetileté paní jest namíŤenaproti časovémuzlu: odnárodĎování vlasteneck]i,ch dcer česk1fch, dcer slavnych otcú, buditelri, kŤísitelri, bojovníkri českjlch, láskou k muŽrim nepŤátelskéltonároda a sĎatkem s nimi. Dvě dívky, Svatava Krovecká (literární konvencionalism jest patrn1f již ze jmen), krásny sirotek po velkém národním mučed.níku,a druŽka její Blažena Zimová, dcera slavného politika českého,zamilují se do sqich národních nepŤátel; Blažena odnárodní se riplně sůatkem s pruskym velkostatkáŤem, Svatava vzpamatuje se v poslednÍ chvíli a prchne z náručísvého milence, husarskéhoporučíkaa barona, když náhodou zvi, že jeho otec vyzrad.il a zničil pŤed lety otce jejího, ale prchne ovšem zneuctěná již a potŤísněná a jen proto, aby několik let chňaďa a naposledy zemŤe|a,zlomená svou vinou, hanbou a stuqem' v malém rodišti svého otce u své babičky. V čestnépŤímédeciikaci povědě]a autorka otevŤeně,že prácejejí nechce bjlti ďlem umě-
104
leckfm, nj'brždilem užitkovfm; autorka hlásila se v ní ne ke,,štětci.., a tŤebas věděla,žepoďniká ,,práci neveselou.., ale ke ,,lŽícidělnické..; světě pohádek..,pÍecez potoužila,jak vyznává, po ,,dobrodruŽném vinnosti,,vrátila se na šeroustezku dŤíveustanovenou..:prospívati národníspolečnosti,varovati, nabádati. Psychologa, kterj. umí čístimezi ňádky, zastaví si a upozornína sebe jedno: nenávist k romanesknosti, k citovému individualismu, k vášni - nenávist jaksi mstivě horlivá, jakou mívajíke svémuminulému božstvu jen konvertité. A opravdu: drobné pr zy Terézy Novákové z téŽedoby nebo z doby bezprostŤedněpŤedchozi,ze sam1ich jejích začátkú'literárních, jsou sentimentálně romaneskní, individualisticky sensitivní, revoltující:ženy, jichž nechápe jejich a autorka podepírázaujatě tupéokolí,bouŤíse a hledajísvésebeurčení jejich právo ke svémuid. V ',Maloměstskémrománě.. po prvéjest tomu jinak; mravníinspiracejeho jest hromadná a objektivná:jest tŤebaspoutati své já, podrobiti je pŤíkazrimcti a hrdosti národní, sepnoutije pod jho obecnosti.Tento román mluví pro stŤízlivoučestnost a mužnouopravdovost -ňeč, kterou budou stupíovati v oblasti díla Terézy Novákové - ale jest v sledkem uměleckévšecka pŤíští jak napoviďá již jeho dedikace. Není posebepíekonrini, sebezapíení, chyby, žeudálo se pňedním něco ve vnitŤnímživotěTerézyNováko. vé: nalezla v této své první románové skladbě svou typickou pÓzu k životu a světu, zárodek svéhostylovéhopostoje, ale neobešlose to jistě bez duševnÍch boj a zápas . Mladá romanesknídívka pražská byla pŤesazena,zďá se, do drsné pridy venkovské;následuje rozčarovánía po něm odboj a vzpoura. A tento odboj láme se po prvé pŤed,,Maloměstskymrománem..; autorka se sebezapŤením dává se do služby nutnosti a užitečnostiživotní, sklání po prvé svésrdce v pokornou učelivost,uzpúsobujeje, aby pŤijaloto, čemuŤíkáfrancouzskybásník,,la legon des choses... A všeckapráce TerézyNovákové,která vyplĎuje ětrnáctiletímezi jeji románovou prvotinou a jejím druhj'm románov m dílem,Janem svého JíIkem,jest jedna jediná nepŤetržitá ,,naukavěcí..,podÍizování jeho jim: a tato léta jsou subjektu pod objekty a pŤipodobĎování
umělecké i karakterové ,,Lehrjahre.. Terézy Novákové, vyplněné poznávánímlidovéhobytu }rmotného i duchového,studiemi lidové jako architektury i lidového kroje právě lidového cítění,myšlení i tvoňenínáboženského, a vedle toho i chápáním moderníhoboje společensko-pohlavního a žurnalistickouslužboujeho otázkám a záhadám. Proto drulr1ilromán autorčin,Jan Jílek, z roku 1904,má tváŤnost zcela jinou. Není zde již literárních šablon a schemat, novjl román jest do značné míry studiíhistorickou.Skutečnáosobnost,ježopravdu žila a trpěla pro svénáboženské pňesvědčení v osmnáctémstoletí jest pohŤbena a na starémčeském hŤbitověrixdorfskému Berlína'jest sujetemtétoskladby románové,jejížforma jest monogra|ickda žiuoto. pisnd. od ritléhodětství aŽ do staŤeclré smrti s kratšímidelšímimezerami sleduje život, činnost,utrpení, boj a vykoupení svéhorekasprosťáčka, mladíka z Lubného,plachého,pokorného,duchem chudého,ale srdcem bohatéhopotomka českobratrské rodiny, kterj'po zbujně smyslnéepisoděsvéhočasného mládí zvážni a náboženskyse obrodí,sejdez Čechdo Ger]achsheimu v Sasku a odtud vypravuje se do rodnéhokraje pŤevádětjinj.ch tajn:ilch bratŤído Německa; jenž jest zajat jednou v Jarošověs bratrem Šplíchalem, odvedendo Litomyšle a zde dvě léta vězněn, vyšetŤován,trfzněn a pŤemlouván jesuitskfm misionáŤemP. Pelikánem ke katolicismu, aby byl posléze odsouzenke káŤe;kter pŤive]kémpožárulitomyšlskémunikne svjlm trj'znitelrim do Gerlachsheimu,usadíse později v Rixdorfě u Berlína a pojme druhou ženouvese]ouzpěvačku,jež jej okouzlila v podvečer jeho zatčení,aby nakonec zemŤelblaženousmrtí jako staŤecdvaasedmdesátilet!. Zde všeckojest již konkretné a jedinečné,určité a autentické,nepŤedvídající a nezevšeobecĎující; a není zde také již tendence,alespoí ne tendenceabstraktní,nebot dokazuje-li se co v tomto díle,jest to jen poznáníprávě básnické,žeživot lidskj jest tajemn1ia velik1i, a to i v člověkunikteralr vynikajícímpostavením, osudem nebo duchem. Zájem tohoto románu jest však spišeještě v látkové správnosti a pňesnosti, než v síIe uměleckéhonázoru a umělecké formy. Jedinečné a zvláštnínepodáváv tomto díleposudté
106
,,iluse všeobecnosti,,,o niŽ mluví jemnf francouzsk;i estetik. Jest jak si atomism,jakási umělecká siroba v tomto románě i v obou následujících;jsou to knihy správné,ale ne bohatébásnickj'm varem tvrirčím.Jedinečn1iživot vypracován jest zde, i v JiÍtm Šmatldnoai i u Librouě gruntě pŤesně,ale rizkostlivě podle empirie Životni, takže vribec skoro nepracuje tvrirčíčinnost obrazivá, která domyšlí,doplĎuje a doceluje z žívotnichnápovědí nové tltvarY, podobenství kypivého a tryskajícíhobohatství životníhoa jeho nevyčerpatelné síly. Podle toho nemá také ,,Jan Jílek..ještěkomposiceve vyšším smyslu slova: všecko,co následuje po mučednictvíJílkově v Litomyšli, které má opravdovou dramatickou hodnotu, jest zeslabující epilog, vynuceny jen snahou po historickérlplnosti a pŤesnosa Ťedící ti,bez vlastních básnickych a uměleck1ichdrivodriv a záměrriv; a po motivech té visionáňskésíly a krásy jako jest ,,rok čtyŤicátj'..prisobí scényrodinnéhoštěstÍJílkova mdle a matně. T;iŽ monograÍicko-životopisn]f' ráz má JiÍí Šmatltin z r. 1906,počínajícíse narozenímrekovfm a končícíse jeho smrtí. Ale vnitŤnídu. ševníživot hlavní postavy jest zde jiŽ mnohem bohatší;vnitŤnítepna Životníbije vášnivěji a napínárytmicky rornánovédějstvíaŽ do konce. Šmatlán,rozen! katolík, chudf pasáček,zatouŽi po chlebě duchovémz celésíly svévášnivémysli a domáhá se ho již celjl život; nachází jej na chvíli v protestantismu, ale mihotav1i a nepokojnjl plamen jeho touhy, kterf spíšemučía pálí než hŤeje,rozvede jej s jeho vrchností církevnía zavede jej v demokratickj' socialism, náboŽenskypojíman1i,,jako uzákoněníKristova evanjelia,tak jak líčilisi je pŤedkové, bratŤi,za Komenského...A v ,,Librově Čeští gruntě..,v episoděz revolučních let 1847-1849, v nížselsképolitické naděje a zklamání jsou spjaty nerozlučněSe Snernživotnihoštěstí mladéhorozumnéhoa čestného sedláka,jest TerézaNováková umělecky a komposičněo to vj'šenad,,Jílkem..i ,,Šmatlánem.., žesvému Jobkovi dovedla stvoŤitipartnera osudověkomplementérného v zk|amaném a zhoŤklémnaďšencia historisujícímochotníku VedŤelovi. Uměleckoua básnickoutvorbu TerézyNovákovévyvrcholujídvě a zároveůnejvětšíjejí skladby románovéDětí čtstého nejrozměrnější
u r E
žiuého, psanév letech 1903 aŽ 1906,a Drašar, Romtin kněze-buditele, otištěnj'posudjen ve,,Květech.. r. 1910.,,Děti čistého Živého.., ,,ro. mán ze žívotalidu na vj'chodě Čech..,jest první objektivn1fromán soubornjl v díleTerézyNovákové' umělecká komposice zákonnésíly a krásy vfrazové, Jeho forma není jiŽ pohodln životopisněempirickj. opis určitéhojednotlivce, n1ibržjest vyváŽena z vniterného dramatického dějství, v něŽ se zapŤádá po osudovénutnosti celá spŤízněná skupina lidská. Není zde již vyvolenéhojednotlivce,jehoŽ Život jest popisován v jeho časovém toku a vyvoji, zatim co ostatní osoby, s nimiŽ se setkává, jsou traktovány ryze episodicky jako siluetová stafáž,jež kmitne se knihou, aby zapaďa pak do tmy tak tomu bylo na pŤ.v ,,Janu Jílkovi.. - nj'brŽ pŤedmětemuměleciiéhozájmu autorčinajest Ťadaosob, spojenjch spolu poutem dramatické lásky nebo nenávisti, které utkávají si vášnivou a těsnou spolupracísvťrjosud. Je-li na pŤ.v ,,Janu Jílkovi.. celf život nazirán z jeho osoby a jeho zrakem, ztotožĎuje-lise zde autorka s ním a jen s ním,jest v,,Dětech čistého Živého.. pŤenáší těŽisko mnohostrannější: i ohnisko románovéskladby od pňípaduk pŤípadu z osoby na osobu protivnou osobě první a strojítak uměleckou ilusi života hutného' teplélro,sborovéhoa dramaticky sehrávanéhoa vytváŤeného. Sujetem ,,Dětí čistéhoŽivého..jest rozklad sekty adamitskéčili abrahamitskénebo také marokánské,která spojila v sobě podivně racionalism s blouznivostí,v zapaďém horskémkoutě vjlchodočeskémv posledníchčtyňechdesetiletíchdevatenáctéhověku. Rozklad tento jest motivován vnějškověvniknutím krajně materialistické irauky z broŽurkovéliteratury Alfonse Šéastného PadaŤovskéhove víru a pŤesvědčení' pňes které své sklony pantheistickébylo pŤece náboženskyduchové'Ale tento rozkol, jejž vnášído sekty hrub1f jest jen vnějškoodraz časovychproudli pŤírodozpytněÍilosoÍick;fch, vjlm podobenstvím- a v tom vidím vlastní tvrirčíčinTerézyNovákové - hlubšího vniterného rozporu životního, kterf prožívají ,,bratŤí..a ,,sestry.. stykem se ,,světem.. všude je obkličujícím, o němŽ vědí sice theoreticky, Že jest jim určenza zkouškua trest, alc jehoŽpŤestoprakticky nedovedouzdolat proto, žeho nedovedoune-
t08
pŤeceĎovat.Kniha jest inspirována ironickfm pesimismema zpívá sv1imzpúsobemnovou sloku starépísněo tom, jak dobrémutěŽko žijese na zemi.,,Dětemsvěta..daŤíse všecko,,,dětemducha..maŤÍse a sebečestněji: ,,dětisvěta.. všecko,byť'bylo to pojatoa chtěnosebelépe svou nelogičností,svou lehkomyslností,svj'mi smyslnymi instinlrty jsou prostě bliŽšíparadoxnímujádru ŽivotnímuneŽ ,,
místy ričinuopravdu tragického. Tu jest nrysticky snivec Pakosta, věŤícív brzkj. pÍíchodkrále marokánskéhoa konečnévítězství děti čistéhoživéhoa hyne logicky svfm tvrdošíjnfm blouznilsk: m omezenectvím,jímŽchce čelitiŽivo. a jeho Ťádrim právním a kterj'm protiví se zákotu společenskému ntim a moci světské:sejdeažna hťrlžebráckou.T.uje Kubilr Pasecky, kter jest ztrestán ve svémsynu Toníkovi, utrativšímse pro děvku Pešanovou,a zase všednilogikou: děti Kubíkovy, jimiŽ opovrhují selštídruhovépro blud otcriv, byly nuceny družiti se k poslušnější rodině zpustléhopodruha. Tu je Helena Koutná, rozumná dezŤelé a čestnávd.ovaz městečka,která nese život těŽce jako trest a umírá po dlouhébolestnéchorobě,vyvolanézraněnímzpúsobenymjí' když sběhu obecnémjinou souvěrkyni.Tu jest nejzaštítilao pohoršlivém bystŤejšía nejnadanějšíhlava adamitskéhobratrstr'a, Kvapil, muŽ osvícenf,činnj',moudrf, trpělivf a obzíravf, a hle, hyne pŤestojako stai'ecpo Životě plnémtrudri, námahy a odiíkánísebevraŽdouz pŤičia umírá tak stejně temně a pustě jako ponury ny nejmalichernější zoufalství' a posupnf Fajmon, jenžpropadl riplně materialisticlrému kdyŽ náhody, ]rrou osudné jest dceru ztrácí Tu mlynáŤLexa, kter1f
Ť
vyslechla tajně, zakryta jsouc lrŤovínr, hanebnépodezŤcrní svéhonrilence, jímŽ jej otrávila zlobně rnstivá Fajmonka; tu jesL nejmilejší syn Heleny Koutné,mladj' JiŤí,jenžtakto, prázdnou por'rluvou,jest pŤipraveno milovanou dívku;tu jest kolportérMlejnek, jenŽ umírá rozdrcen byv svym vozem. . . Všude rozvrat, zkáza, ripadek vnějŠí i vnitŤní.Jedin1i,,bratr..,jenŽ pňežilkonce všechostatních,slabošskf a pňizprisobiv Kubík, zachraůujese zradou rodnélro,,bludu..:nechává se obrátiti a ur'éstirrastoremr, ortodoxní církev protestantskou. Nevím,je-li,,románkněze.buditele.., otištěnyv,,Květech..r.1910, po záměrechautorčinfchjiŽ konečnouredakcínebo pŤinese.liknižni vydáni tolroto díla podstatnéznrěny, ale tak, jak jest, jest jakousi retrogradacíuměleckou,návratem k utvaru pŤedešl;ich knih básníŤčinyclr, k životopisnémonografii.Vypisuje pohnutj' Život P. Josefa Justina V. NIiclrla,rodáka polickéhoa učiteleScholarumpiarum, od jeho narozeníaŽ do jeho žalostnésmrti jako bědnéhotrosečníka jeho létastudentskáinov pňístěnkunepatrnéchaloupky bŤezinské, vická, jeho snahy a práce spisovatelské i rostoucíodboj proti Ťádu a nechuťk církvi,rozpory jelro vnitňníhopŤesvědčení s tlakem vnějšim' jeho bojácnéa polovičaté pokusy o piestup k protestanttsmu, jeho konečné pŤiznáníse ke svémupravénujá a jeho lidskj'm veňejné právťrm,podnícené naclějemiroku čtyŤicátého osmého,jeho Tozpory s ortodoxnírnprotestantismema jeho osobnípotyčkys teleckym pastorem Karafiátem, jeho učitelovánína bŤezinskéškole evangelické a jeho sehnáníodtud, jelro pozvolnéchátrání,kdyŽ reakce zmaŤila nadějev jeho zákonny sůatek,jeho prvnítuŽby milostnéi jeho pozdě procitlou smyslnostlet posledních. Život tolroto vyobcovanéhokněze, ducha hrdélroa vášnivého jest ovšemjinak bolratjla složity a pŤecekolísavého a nerozhodného, nežživotprostoduchélro trpitele za náboženské pí'esvědčení z osmnáctéhostoletí,ale umělecky jest podán touŽemethodoupopisněv1i'vojnou: k soubornédramatickékomposiciŽivotníscházi mu, aby r zní odp rcovéjeho, z nichžnejvjlznamnější jest tvrdošíjná,zavilá sestra Johanna Bártor'á, byli na toli]r umocněni, prohloubeni a zesileni,až
110
by mohli bj'ti mu rovnocennjlmipartnery' Jinak nesenjest,,Drašar.. touŽ koncepcíironicko pesimistickoujako ,,Děti čistéhoživého..: dobrj' člověk,za|oŽen!k velik1imvěcem, človělrnejlepšívrile a snahy, ztroskotává se a hyne bědně osudn1fmspiknutím okolnostívnějších i vnitŤních,nebot jemnost uměleckéobjektivnosti autorčinyukazuje, jak vnějšínezdar Drašarrivjest podmíněnjiž jeho charakterema jeho slabostmi a trhlinami, takŽe pád jeho jest cosi imanentního,projevenj' jen drisledek vnitňníhoustrojení. Tato ironicky pesimistická koncepcejest velikénovum v básnické tvorbě posledního období Terézy Novákové, která objímá ,,Děti čistéhoživého..a ,,Drašala...Není pochyby: TerézaNováková pŤehodnotila pi.ednimi znova a z koŤenezákladníhodnoty životnéa změnila svrij poměrk nim. ZároveĎ.s oběma poslednímivelikj'mi objektivnjlmi skladbami románovymi vzniká iada symbolickfch pohádek a legend duše,meditací,alegoriía básní v prÓze, sebraná ve sbírky S kamenitéstezkg a VlWi'ky a uzdechg,v nichž zpovídá se básníŤka z téžklch osudovj'ch katastrof Životních, které jako veliké živelné katastrofy pŤírodnízaplavily a rozvrátily její časovf lán a riděl a pÍinutily ji' kopati hlouběji' v novych vrstvách, nové základy k nové budově. Básníňka musila vyrovnati se s temnfmi osudotvornj'mi mocnostmi životními a nalézti k nim novy metafysickj' postoj. Byl to tenkrát vzdor a odboj uraŽenéa pokoiovanédušeproti temnému,nevyzpytnémua ironickémuosudu,vzďor a odboj na vnějšeksice zdánlivě klidnj', ale zato v nitru tím rozhodnějšía zatrpklejší; nová individualistická revolta, jinak ovšem hluboká, vfznamná a podloženánežbyla snadná revolučnípÓza jejích prací počátečnfch; novjr romantism, jinak ovšempodepňen1f, oprávněnj. a zd vodněny neŽ byl povrchní sentimentálníromantism jejích prvotin. Charakteristickémotto z Wagnerova ,,Soumrakubohri..,nadepsané,,Dětem čistého Živého.., pŤipsání ,,bolestněvděčné.. ,,Drašara..geniu Richar. da Wagnera ukazují,Že tento vnitŤni pŤeroddál se sub auspiciis veli. kého pesimistickéhoromantika německéhoa žeráz jeho jest tragickoironicky. Toto nové tragickoironické a romantické pojetí pŤinesloTeréze
Novákové,slovesnémudilu jejíhoposledníhoobdobítvrirčílro, vlastní uměleckéa básnicképosvěcení;dalo jejím poslednímpracímslovesn m uměleckoukomposici,zoceliloji a ozbrojilo ji ve všem všudy a vznítilo v ní i tu uměleckou odvahu, která jeví se na pŤíklad v ,,Drašarovi..mužně klidnj.m a věcnj'm pochopeníma podáním jeho smyslnéhorozvratu; a nadálo i jejídílo literární,ňadícídlouho pečlivěk sobě jen jednotliviny, poslézetou ,,ilusí všeobecnosti.. a zákonnosti, bez niž, jak dobŤepraví Marcel Schwob' není umění.
111