,Íil-
Pol.vmetri e-Má.i g &iiroslav
t Í Í
červenka
t
}íojníru otrubovi
ii, p
k šedesátináB
r
fl
TT
ř'
I
Et
b o v é s p o . Iečens k épís ně, n e n a v pra v idelný c h
n ě r e n je čt y řet o pý
čtyř stopén tr ocheji
jednotným oddílen,
jam b. V citlivé
c e me tr a v }'iá ji s po juje
k1enuteIný rozpor'. . o . k o n t ra s t
této variace
k o n fl i k tem Při
díla
t é t o jedno t ě
m o v ě a k t iv ní
metr a si
268/ "nepře-
n o u j e dno t k o u.
ideovýn
r ozměr y.l
hledá
potř ebná
našÍ poz or noeti,
dále
vnitřně
ll:.
il!!
,e .lJi ::,! ,
|á ,i4
tf
;;l*
řf t{d
,f
l'fr
i'Ji fi* D:t
úll
v 1. zpěvu výzaa.
je zaněřen k sénantice netr a
te d y p r o něho po s lední,
i;
jar a''.
oz na-
jediného daného r oz nněr u'2 To
v š a k u ž zů et á v á na o k raji
\t tla a
foZ -
''s hrd'inovým osudem,
j inými
ro zJ. iš ení rytnické
ě u j í c í v e v a ria nt á c h
n á š r o z bo r
str .
je ovšem základnín
a je nes en i
't
ú'vaz e o sémanti-
k rá s né ho bytí a nekonečného lidského
Ž a l u ''. T ent o k o nt ras t
?:i
jehož r .oz -
u ě r s ''m o t iv em m á jo v ý m '', s ''ěar ovnou var iací /L%e,
s
text
Ii. čapek 11936/ tento
R. J a k obs o n k t o m u přidá vá
;a I,l ;ll
s r efr é-
počíná vlastní
s t rofách,
M á c h o v a Má je m et ric k y
tu t4
psané v běž némmetr u do-
Po dedik a ěnÍ bá sni
nebot,
a metr un j e
už ner oz lišova-
.ili; :,ii;
;dů
,gl i:&a ;.i{
ý!t
q
:
gá I
É
!,--t
É.
-o!oB
E gs !E š ! ? : . 5 l ;s i: i s š
t
g"ti $si. l i =t i i
,t
.sl:t {B e .
l
-a
8
á i
rrll
zšt'.}
'
!
Ěl.rll
.
++ě6ááá/o coocooooooo./ooo/ooooo
II
.-t'f!-
i;l= . irE . *
ooioo i oo i oooi oo i/666-66/o6o6o ioooioo i oo i oloi oo,/ooiooi./noooooo/ooooooěoo/66oooooo66/oooo/oooooo/ooooooo
i, ťr 3. :itť*i:!lť ť*Eré: ilti,.sa,t-..-...si.{r.-s:
-.s",t!
:ni;iBg:Eta3
ť: 3i...
:-!ž-ť
t! ;t
!o
.-
.
=l
{r
i:i
n{o
z
Ž
!;i
i;i
c.
i.i.-
táá i l
r'i- i
.!
oáoonnn/6o.ioioiooi/o!ioii,16ěě6ooě6o/6iáěo6ri
g.
:-:-:.:-;áoo;alnolř
a
$ Íi E ii li ;i !i ťl ii Ii íl
oooooooSooo/oooonD!/otototoloo!oot.oo0ooo/ooooooooooooooooroloroor/oooooloro!otoioa:Co:otootootoorr/orooo3ooooot03/otooolo/oro!oo/ooooiq
t
;giiť éI. Eí:
;oEA3tsPEE3g:gi t-t -
;
!i:tBEeEBg
.r:.
io
i!
i.t$ir
....ěoo6f6onrrnn66o6ěánonooni/oniinln/ni,n;át0006 / o o o o o o o o n o o o o o o o o o o /o o o o o
!lo
t=:83,e88938:3
i-:-..-..--/--/:'...-.--:..1--1...----.-.--1--1---...-.---...1...o.oooooooěooáě{áá6ááoáooěáooooáoooooloo
II
-2-
sápaclrrou utsěnrrdo getriky
1. zpěvu přináěí
joho aávěreěná geéna. Rozcáh1á proaIuva pl.avcova je oélpoěátku /v.LoL/
prostoupena nepravidelnýni
které ěím dál tín vÍe převařují
verši,
naql ětyřotopýai
jap-
byi totéž p}atí i o následujících odgtavcíe}r líěíeíeh plaverlv odjezd a neznačujícíerr snrt Jarni}i',..3 poehyb' že toto znejietěaí
l{ení
a zdrenění élotud pravidel-
aého rytnu je epjato g tenatiekýn
posunem k notivůn,
které v ce].éu prvén zpěvu jgou nejvíce dieonentní. I když prÝotní motivaee je v přeehodr.l k příné řeěi, k útoěně aarkaEtické a pak i rétoríeké uluvnoati pcřníkova projevu'
rozšiřuje
videlnébo verše i do řeěi
ae pozclěji eféra nepra-
autorgkó.
hé vyělenění sanoetatné tirády přibl{ření
textu bágně - nikoli
Iťeběžítedy o pou-
jeclnající postavy, o
Háje žánrůn dranatiekýn.
ternezza jeou přÍné řeěi
tou-
/Sr,výjLgkou 1. in-
v Máji vždy rrvozeny v saném
v autorských poznánkáeb, a tato
uvození jeou i egučástí atruktury l.ŤaeazenínepravideInýeh
rytnické.,/
veršů anamená, že i pro
první zpěv, jinak po metrieké etránce nejjednotnější, platí čapkovo pozorování o "zvJ.áětnín přehouení ryt. eieké v1ny uproetřed
zpěvu" jako příznaěnéa rysu uáj.e.
V nágledujíeíeh zpěvech ge g tín setkáváne v gíře da].eko vyšší.
4)
,,7
-3
Folynetrie
2. zpěvu záLežt' ve střídání ětyř-
stopého janbu a kombinace ětyřstopého janbu 9 třístopýn. V úvoťlujsou však uvedeny i veršové typy jiné. Předevšín tu máne osmiveršovou pasáž ,/Kles1a bvězó,a../ 'i ětyřstopén trocheji.
Přestože nevznikla
souěasně
s ostatkem zpěvu ,/srv. Spisy T,374n/, aelze ji
poklá-
dat za vloženou píseň4 ani enad za mot-c, nebod, je příno zaěIeněna - dokonce i bez vyznačení odstavce ťloostatního textu.
Užití obligátnÍho /a tedy význa-
nově naprosto nevyhraněného/ obrozenského metra v jan. bickén kontextu je tu notivováno ěistě .Iak ukázal Jakobson /c.d.gtr.
sénanticky.
256/, oestupný rytnic-
ký epád trocheje na základě asociace pod}e podoby /ikonického vztďru mezi označujíeÍn a oznaěovarrýn,/ vyzdvihuje notiv pádu. Zdá se, že méněuž tu odpovídá Jakobsonova interpretace tónie a rezign""".5 vislosti
trocheje
ve omyslu tlono-
Spíš by se dalo uvažovat o aou-
ětyřstopého /právé ětyřstopého, tj.
"krát-
kého",/ troeheje e motivem prudkého pohybu, jak to zná'ne i z jiných užití tohoto rozměru. Tento pohyb je zd,e ovšen zároveň jednotvárnýn stavem, bez poěátku, konce a cí].e, takže obě interpretace
se nevyluěují.
Y náeledujících řádeích úvodu 2. zpěvu se ťlvakrát yystřídá
ětyřetopý
janb ,/o prvním, ženekén
jeho dvojverší s jeho přÍznaěnýn motivem jezera jsne
13i
-4
v r,azn. 2/ s nepravidelnýni
se znínili
slabikách /třett.
verši o 9-L2
a sedný z nich jsou náhodou pěti-
stopé janby/. Všeehny přeouny metra jsou oetře kontrastní'
přičenž závažnějěí než tenatické zněny jsou
pro ně zněny v citovén naladění' ni ténbry /tónavýni
spjaté g rounanitý-
polohani,r hlasur DB jejichž
tog.-
lišení se zde rytnus verše výrazně podílí. Fragment tlrtůé z těchto eekvencí ,/ětyřverší ětyřstopého janbu a tří nepravidel.ných veršů,/ ge E obněnani vrátí průběhu ocldí]"uještě tříkrát opětovně zpřítonňuje stoji
v
/verě 214nr 368n, 4Lon/,
podobu vězně v příznaěném po-
/Ten na kanenný gložen stůl atd./i
jen při
prvém opakování se však ještě uehová nepravideIné trojverěÍ. .Iinak však, jak jene řekli,
celá
zbývajíeí
znaěná rozJ,oha 2. zpěvu je po etránce netrieké zg1 ožena na ětyřstopén janbu a na konbinaei mužskéhoětyřetopého jaabu B Ženskýn janben třístopýn. génarrtický rozdíI nezi těnito
Styl.ový a
útvary je větší, než
by se zdáJ. nasvěděovat nepatrný rozdíI v jejich
sla-
bičnén rozsahu. SmíšenÍveršů o různémpočtu iktů zwěuje ilů].ežítost jednotek ryšších než jeťliný verš lizonetriekými fiěnoeti'
jeťlnotkani jsou až dvojverší,/ a tecly stro. a gkuteěně v ee,lé ěeeké poezii
je uved'ená
{3G
5konbinace ''krátkých"
jambů typickýn rozměrem stro.
fické, ponejvíee písňové .lyriky. Jinak v Máji.
Zd,e
je třÍstopých /a teČly i kratších,/' žensky zakonče. ných veršů, které se vždy vyskytují spjatých skupin verěů ,/a uvnitř stech jejích nejsilnějšího
na konei rýmen
těchto skupin v mípředěIu,/ vyu-
uritřnÍho
Žito k ''Běkk5fo,', do ticha
se rozp.lývajÍcín vyzněním' čest tohoto úěinu vystihl čapek: '.K].esavá kadence ženskéhorýmu a jakási
zanlklost
pýchr jakoby zlonených veršů vyvolává
těch třístozřetelnou
SU-
gesci deprese.''. Poznanenejme, že takové působení je nožnéjen i:roto, že třístopý
janb je tu zaaazen
nezi verěe ětyřstopé a jeho zrruková kontura se kontrastně odráží na jejich
pozadí. čapek i Jakobson
/stt. 260/ také shodně spojují konbinované metrun g ',vězňovýn nonologem a jeh'o ráE'cem'. Spojení e vězněm potvrzuje /v.L?Ln/
hned první výskyt
kombinace po shora probraných úvodních pa-
sážích.6 lgá"I"dující retrospektivní cí se vězňoqy ninulostí
partie,
je gice psána
/v.L96-2L4/,
v čistéu čtyřstopén janbu, ten tu však právě lu s řadou gramatiekých a stylistiekých nalizuje,
Ee unístění retrospektiqy
týkají-
spo-
4rsů - sig-
do vězňovýeh
vzponínek tu je jen konpoziěním postupen: ve skutečnosti jde o neosobní autorovo vyprávěnÍ. v textu,
:
437
6
který za retrospektivou řeě jen v krstiěkén
úryv}*uneeelých ětyř
- ona, ona! ÁnjeJ. nůjt atd., stopýn janben. Jinak
je vězňova příná
následuje,
v.Z{L-|/
veršů /aett
spojena s ětyř-
je konbinaee ětyř* a třístopého
janbu jejín
jedinýn rozměrem. Íato kopbínace poetup-
ně roašiřuje
svůj dogatr i nimo rámec vězňovy příné
řeěi.
Neníšený ětyřstopý
janb se Y prostoru nezi
vzponínkovou pasáží a závěrem zpěvu objernrje ieln /a/ v jeťtinémrozsáil.ejšín úeeku /patří do něho i cito. .vaný kratiěký vězňův monolog, vcelku jeou to v.24L-55/ l který je z poloviny
věnován líěení krajiny
/b/ v několikaveršových
kontrastních
vně vězení,
vstupeeh s pří.
rodrríni motivy a koneěné /e/ v ětyřverší
ohlašujícín
příchod strážného /a tÍn i bJ.ÍžíeÍae závěr
zpévu/.
Expanze konbinovaného jambu a jín neeeného rýznanu eitového rozechvění z řeěi
vězňoyy do řeěi
autoraké je aktirmín činitelem proceou zásadníbo výEnamu' proeegu' v něnž spIývají Máje, lyrieký
obě hIavní postaw
eubjekt a vězeň. Na poěátku Ee zoufa.
1é a vzpurné Vilénovy otázky,
boIegtně se zadrhují-
eí v kratěíeh verších' ostře odrážejí od autoreké gkoro neosobně podarré retroopektiqy líěení.
K prmínu eblíŽení dojde při
a od přÍrodního "spoJ.eěném''zá-
žitku - rrag]'ouehánÍzvuku lesnÍho ronu, který je uveden aároveň v autorově i vězňově řeči.
Tříatopé
-7
nněkké'' janby tu znéjí gkoro zvukomalebně; zároveň je tu v rozvinuté podobě užito návratného motivu, jenž ge objevuje od prvního výakytu /v.L8L-6/ stopýeh janbů v autoreké řeěi. vého
Je to notiv
zrakového nebo sluehového
tří-
snyslo-
vjemu, jenž 8e
šíří' nrozestíTáo, a tín zároveň slábne, zanikár ''uBí. rá'.
V nás].edujících pasážích
"á ujetí osudem Vilérnovýn prosazuje rytnovaných konbinovanýts ětyř tak, žc ge Botivy
autorovo úěaetné zaopět ve veršíc}r
a tříetopýn
janben -
přednětného přírodního světa,
ve traktované jako nezávigl.é na individuálnín ělověka' přeněňují v citově
dří-
osudu
exponované jeho s5mboly:
objevuje ge motiv padající kapky a ještě přeťltín je přírodní útvar v autorské řeči pojat zeela z perspektiw
vězňovy: ro.šírý d'oL / co hrob daleký z!vá. Pro proees splývání autorského subjektu s po-
stavou vězňovou je příznaěné, že právě citovaný rýn třístopých ne páteří
janbů z autorgké řeěi vrcholné tirády
/zívá
atd./ s6 sta-
vězňova monologu /v.325-346i
čapek mluví o ''dG profundis
odsouzeneové"/z rýn na
-ívá, vžcly cloveaný a vždy na konci věty, cí šestkrát,
se tu vra-
naposled opět v autorské ránující řeěi.7
tak ge tedy kombinované metrum podíIí na zák].adnín procesu'
který probíhá v 2. zpěvu Májer D0
sbližování lyrického eubjektu básně a jejího epického
4Y)
I
hrdíny. Je to především tato konbinace,
j anben vnáší
s o b n í ho t ónu t Ium o čeného ětyř stopýn n o ti v s po leěně
já a jeho po-
s po leč ně lyr ickýn
stavou - prožívaného dojetÍ a bolesti. u z a v í r a jíc í
co do neo-
v pasážr
o s am o c ené př emítání vězňovo,
kde a ne-
p a tr n o u v ý jím k o u o pět zní jen vypr avěčova řeč, se o p ě t v y no řuje sitele
s é na nt ik a třístopého
motivu vjenu, který
v e ň h yne /v . 3 5 6 -7 9 / .
janbu j ako no-
že ge šíří,
tín,
Výlučnost ětyřstopého
ve scéně se strážcen na konci
takže její
nepřímol Pťostřednictvím to r s k á
zkušenosti strážcovy.
j a k to v I.
zpěv u pa t řilo
ň o v a n é - příro dní
k rá s e. j anben - to}iko
vý J. uěně m užs k ý n - j e psáno celé l.
T én a napět í m ezi k rá s no u k e n tu v š a k v s t upuje
př ír odou
do m lo uv ajíc í
do nového stadia,
přípr avu
tuáIu berou s láskou s k o u . A l. e t o je prá v ě
lidského
v ochranu
tento-
inter mez z o.
a tr pÍcím člověspěje k sno-
vému nebo snad pohádkovému vyrovnání. to sti
neosobně,
týn.ž metr em v zpř ítom-
S t ejný m čt y řs t o pýn krát
stejně
Au-
sdělení,
objektivního
vystupuje
subjekt
se v ne-
o b s a h m ů ž eb ý t s d ě I e n j e n
řeč s e v ra c í do styIu
v něnž lyrický
jambu
zpěvu naznačuje, Že
v ě z ň o v a řeě už není ex p onována, r ozplývá vyslovitelnu,
záro-
Přírodní
by-
pohř ebního r i-
zavrženou bytoot
jen pohádka nebo
lid-
věz ňův?
:.,
44o
-9
půInocí a r ánem.
s e n v ho diná eh nezi Třetí s tř e j š ín
zpěv je po stránce
o ddíIen &Iá je. K oběr na '.kr átkýn''
k ý n r ozněrů m s e t u připojuj í
jak o kontr ast
Kraj
řadností
/,,drozdů slavný
dějůn lidskýn,
r o v e ň je po jat n e ž j ak je
janb.
j ar r bu ae na z a-
dvojího pohledu na
líčený v a,lexandr ínu je j akousi
krajinu.
jícín
j ambic-
a pětistopý
čt y řs t o pé i: o a šestistopého
ě á tk u zpěv u jev í
nejpe-
a př evahu z ískávají
i o b ě m et ra ''dJ. o uhá '', šestistopý K o n tr as t
netrické
žalm,,/ otevřen
ob-
k násled'u-
zobrazenýln týn.ž veršem. A zá-
v ěc ně ji,
všestr anně ji
t o s příro do u
''pr o z aíétě j i'' '
v samémz a}r ájenÍ zpěvu,
kde je užito čtyřstopého jambu: zde jde pouze o tranepozici
z n é m ék r a j i n y
v a Iex andrínu
z noci
j sou dále
do jitra.B epické paeáže Ií-
čící děj pomalý a zároveň plný napětí, sled'ovaného ustrnulým s kaplí.
Ponalý
,'slaYnostní přináší
j
zástupem na první pahorek
a zároveň
výrazný rytmus alexandrí-
nejen onomatopoicky ,/r ytn'us po.
n u se t u upla t ňuje h ř e b n ího k ro k u/,
cestu vězně
ný brž i citovým odstínen obř adné
tragiky"
/Čapek/. Značná délka verše
s sebou vždy jistý
patoe a šíři,
v š a k znam ená i né ně v ý raznou inter venci m e tr i c k é ho us po řá dá ní
zároveň pož adavků
do r ytmického sj- ovníku /č,ím
1r/
IO
t ím m é ně je nutno vylouěit
d e l š í v erš ,
jejic řrž
n í c h k o m binac í,
slov
by vedlo k por ušení
už ití
netrieké osnovy,/; v přípaťlě alexandrínu c ésu r o u t o druhé v š a k ne platí,
slovního
š 1 o o v erš v e. Iic e k rá t k ý
,/tř ístopý/.
výběr u,
jako by je
Alexandr ín
t ak é ''o btížným'', w něJ.ým, exkluzívnín
r o z n ě r e m /po dro bněji Citovaná to n í s tec h
9 přesnou
neboř eésur a nutí k
s te j n ě ná ro ěné s t y liza ei
te d y v ěeš t ině
a slov-
v iz
cízí
o dliš ena
Čer venka 1966b a L97L/. v davu,/ je na těch-
řeě ,/výkřiky
ět y řetopýn
a sednistopýn
jamben
/v.532-4/. Ve t řet ín hranice
zpěv u z řetelněji
mezí různýni
natických
eelků i
typy verše kryjí
o grafieky
uvedených partií
n o sta tno u pas á ž v k o nbinaci
pJ.né citací zpěvu třetího
ětyř'
to h o to ro zm ěru je užit o v př esně z p ě v u předc ho zím , nebo f i p r o n i k ajÍc í eIegické
..1r
e hrgnicemi
te-
vyznačen;fiori odstavei.
N o v é l íčení přÍ ro dy / v . 5 6o- 595/ vu i z právě
než v dr uhém se
z L.
z pé-
tvoří
sa-
a třístopého
janbu;
stejné úloz e j ako ve
z de běží o vězňův pohJ"ed
i ť 1 ov ídění autor ského a také o Iítoetivé
vyznění vět v rozplývavých
g ženskou klauzulí
a slovesnýni
tyto
rýny řetězce,
jednak
rá
sbírá
objíná
kratších
verěích
r;fo;r. Také zó'e tvoří
z opakovaných eamohláeek zí-
- dřímá'
jednak
z nrrohonásobného
-11
rýeu na -íží'
tj.
níží
-
t,íŽí - nepřib;LíŽ!.
zttlížt
Tříetopýeh janbů mezi ětyřstopýni krát v této konbinaci Líl je relativně
,zkteré se tento-
objevují i s žEnskou klauzu-
néně než v arralogických partiíeh
2. zpěrnr' jgou tu i ěistě
čtyřotopá ětyřverší.
odsouzeneův velký monoJ.og, příehod' na poprav. ní nísto,
akt popravy a opakování vězňova pozd'ravu
zemi v autorské řeěi
,/se znepokojivýni
významovýBi
poerrny,/,to věe je vyoIoveno v pětistopén jambu.9 .l" to jediná ťtelší paeáž zaujínaná tínto rozměren v eelén nnáji. Rozeáhlý,
ale neěIeněný, plynutý verš, blíz-
ký patoeu, a}e ve své intonaění pružnosti eubjektivně eitově odetíněný, epicky ěiroký, /jednou provždy danou ponalostÍ akce prudké a drauatické;
ale nebrzdíeí předen alexandrínu/
zobrazení
tak lae asi opsat otyl.ově
příznaěné rysy pětistopého janbu v tonto kontextu. Důležité je tu předevšín progtupování autorEké a repro. dukované řečii
na půdlěpětistopého
janbu se zno\nr Ee-
šel part J.yrického subjektu díla a part pootavy. V tom sqyslu je tento rozměr funkěnÍ obdobou - a jako "dlou. hé" netrum protikJ.adem - konbinace ětyř* a třístopého janbu z druhého zpěvu . tan figurovala zkrácená varianta
ětyřetopétro janbu,
stopý zkrácenou, dynaniětějěÍ
konbinace jako zd'e je janb pěti-
varí.antou alexandrínu.
Lze říci,
že v této chvíli uáne vše potřebné k odvození génantického oystému janbických neter v l{áji. Formul'aci si ponecháme na závěr *rdie. Konec zpěvu opět patří rituátní
vážnosti ale-
randrínu; příton ve vTprávěn'í /v,642.6,L/
jaou nužská
i ženská zakoněení, v tíčení kraje a v metaforické elegii
nad dětinskýn ěaeem zenřeJ-ých už jen zakoněení
nužská. Mužskéjanby jsou v obou ně synetrické.
pů}verších abso].ut-
Samoetatnost a rytnická
těchto půIveršů se uplatňuje
paralelnost
v eekvenci slavných peta-
for - do každéhoverše jsou umístěny dvě z nich a zwýrazňují se i obdoby v jejieh
syntaktické stavbě.
Závěreěný refrén, ětyřverší o hrdliččině hlagtrr je opět ve ětyřetopém janbu a tedy v kontrastu
g
předchozín alexand'rÍnem. opakování vět i rytmu z L. zpévu jen naléhavěji přiváctí na nyeJ. distanci nezi východiskem básně, ted'y okouzlenín nájovou přírodou a Iás. kou, a situacÍ znařených životních možnostÍna konci 3. zpěvu. čtyřstopý ženský trochej
2. internezza
je qýn-
luvnýn dokladem pro Jakobsonovu sémantizaei tohoto metra v táehových textech vůbec jako nositele zignace, monotónního vyzní.vání a zániku. sněloetí se odhod].ávámevyslovit
významu re.
s jistou
ne-
ještě jeden nápad,
r3 nyšJ.enkuo nožné afinitě
nezi tínto intermezzem a
bágní dedikaění, neboř ta je také psána v čtyřstopén trocheji.
Spo1ečnépro ně a také pro 1. ínter-
n'ezzo je to, že ve všech oe nějaký ko).ektiv ,/stej. ně pojnenovaný: 'gbor' v}asteneů, 'gbor'' duchů a eoubor hlasů přírodních bytostí, ke/ s pozitivnín resátu'
citovýn
resp. hrdinovi
osbor' loupežní-
zaujetín vyjadřuje
básně. 1,. internezzo
o ail. už
ovýn metrem se řaéí k zpěvrln prvaí poIoviny Máje i jejieh
a rozvíjí
gkavého přijetí
tematiku vyeněnýn výjevem Ia-
nebobého ěIověka soueítící příro-
dou. Ve vstupní báoni a 2. internezzu je kontrast vlastenci
8e vyostřu-
dvou oelarmých postojů - k úspěšnénu
a k qyťlěclěnci propadlému zá}rubě.10 tyto para1ely mezi ťledikací a 2. internez-
zem jeou však spíše mějškové. }ílavní podobnost obou těchto oťtdí}ůbásně je dána ghodou netriekého echématu' které je v celé ěeské poezii
je nutno ještě vzít
by nejvíce mrrohofunkění; přiton v úvabu, že i zde stojí neetrofiekénu intergezgu. návaznogti 2. internezza natý exteriér
této clo.
etrofická
ťledikaee proti
H]-avní významovéa iťleové eněřují k 2. zpěvu.1} st"t-
přírodní je tu zpodoben e užitíln stej.
ných s}ov a obraznýclt představ
jako vězení ViJ.émovo.
L4
je předv edena jako ž aL፠svír ající
T a k é p ř íro da
j e k t n e lít o s t ný ni
sub-
a stěnami.
k lenba n i
Ze 4. zpěvu spolu s postavou vězně mizí i k r a tš í s ubjek t iv izo v a né
var íanty
z j e d n o d uš enín o bna žený p r otiklad . aIexandrínu
a z ůgtává kr ajnín d,vou hlavních
meter
jambu. Druhý z nich
a čtyřstopého
- ne-
n l u v ě o zá v ěrečné n refré nu - je už jen vlož kou v texj anbem; opakuje
tu p ř e vá žně ry t m o v ané rr šestistopýn pasáž z l"
rozsáhlou
zpěvu a připojuje
k ní verše,
a ].ítostivém tó nu
k te r é v t ra gic k o -iro nic k é m
demonstr u-
j í p á d s nu o úča s t i čIo věka v er otickém r oz puku jar ní přírody.
E1egie aLexandrínu spoIu s boIestnými prožit-
ky, které se s ní spojily v a h u , kt erá
už ve 3. zpěvu, získává pře-
prá v ě pro o p akování čtyř stopé pasáŽe je než k dy by by t alexandr ínem s"l'oženbez od.-
z ř e j n ě j š í' c ř r y l e k c elý
zpé v . S é nantika šestistopého
času; v úvodních pa-
h a c e n a o m o t iv bezo ddy š n ě letícího sážích se na jei:o vyjádření n o st a lex a ndrínu
zřetelně
podÍIí dvojdíI.
s přes ahy větných celků a jej ich
ě o v á n Í n v c é s uře /s t upň o vaný p l y n u l o s t í/.
janbu j e obo-
kontr ast
T ak é zd'e je kr aj ina
ukon-
př etr žitosti
a
- v pr otik"Ladu k obr a-
z ů n s l o žený n v čt y řs t o pé n j ambu . zobr azena s mnoho. s tn a n n os t í
/ ie
zc e. Ia zavtžena výlučná př evaha er otic-
k éh o a spek t u, / a B pro zaickou v y tv á ř e n í
váž ností.
P ř íznačné j e
s am o s t a t ný c h celků ?' ver šl- nuž ských ,/úvodní
L'
ryprávění;
opakovaný řetěz
s k ý c h /t ro jí v e v . 7 4 5 -8
metafor
př ičenž pr vnÍ z nich
J. íčení k raji ny, přec há zí
a závér/ a žen-
v e věcné w pr ávění,/.
P řevaha
aIexandrínu se váŽe i s věd'omímnereáInosti návratu formulovaného v předchozla
anu o
zpěvu v monologu
p ě ti o to pé ho jam bu: s ; rm bo)-poutníka opěj íeího stáIe ťl á I n e se přes
gv o u po et iěnost
nenávratnosti
prezentovaný
kr utě
r eálný
význan
už v rívod.ní pasáži
r ý ž sn ys l
ná i
d v o j i tý ch
nega eí nedo s t up nost
s o ubo r m etafor oznaěujících
zpěvu.
v sér ii
tohor Co bylo
z tr ace-
no navžd'y.
II S ledo v a li
js ne,
j ak 9e na netr ické
M á j e - k ro ně neprav idelný ch rickýeh ti v n í
ver šů - podíIí pět net-
útvarů, z níe|rž alespoň
s t rá nc e
jo o u prak t icky
výstavbě
tři
i po kvantita-
r ovnopr ávné. Náš popie
n a d to dem o ns t ro v a l,
že je n úvodní báseň a obě inter -
Bezza jsotl netricky
homogenníi ve zpěveeh eiáje 8e
s tř í d a j í
rů zná m et ra ,
a to niko.li
pod.te nějakého pře-
d e n d a n é ho nebo jedno duš e odvoditelného
pr avid}a,
ve shoťlě s e svobocnýn rozhodnutíno básn lkovýn, n o ti v a c i
j e t eprv e nut no a jistýn
úsilín
jehož
hJ.edat"
T ent o způ s o b je v byr onoké povídce' tickén lyricko-epickén''epogu''
ale
v r oman-
něěín ojediněIýn;
16
v ránei
tohoto žánru postupova.l .Mácha - aspoň pokud
jde o využití a konbinaci ni a nezávislýni
veršovýcb rozměrů - nový-
cestami.
Byronovy poétsyi jejich jsou rytnicky
necké překlady ry a všechny tři
2Ňw
Máchovi dostupné ně-
jednotné: oba zpěvy La-
Koreára jso* v pětistopén jana Džaur užívají výIuěně janbu
bu, Vězeň Chillonský
čtyřstopého; jieté nevýrazné proněny aněřujÍcí k rytnické difereneiaei Dobytí Korintu; v eelé rozloze
nacházíme v Nevěstě z Abydu a v
Childe Haroldova pouř a Don Juarr jsou psány v pravidelné tradiění
/Spencerově a v oktávé/.L2 Polynetrie
strofě
se tu uplatňu-
je jen v ojedinělých vloženýeh písních, eoE je postup, jehož Máctra užil ještě v nírríehu/píseň atvqy k řrarfě v "číele předposlednín"/, ale v n:áji zeela vypueti} ze gvého repertoá"..l3 V ránci Byronova v podstatě ještě klasieietického
přístupu k verši se sénantika metra
uplatňuje opačně než v Máji: proněnlivosti
je zakotvena právě Y ne-
verše' který je souěástí souboru složek
qyznaěujících iťlentitu básnického oubjektu, stabilitu a nezávig].ost jeho poetoje Ye všeclr peripetiích zvratech osudu brdinů a jejich
děje'
prožitků, variacích
tó-
nu mluvy, přesuneeh od jectné řeěové foruy k druhé /např. od líěení k reťlexí/
atd. Tín všín - 8 YlZnaěují to i
jiné oty)'ové projevy dietance
zůstává subjekt básně
_17
nezagtižen ve své podstatě. Verš qrznaěuje jeho nadřazenost.
Iilení yylouěeno,
že z toboto byronovskébo
stanoviska by se proteovská proměnlivost ji
jeviIa
verše v Há-
jako jakési barbargtví. tríáehovi vailálena aůstela i polynetrie
ekladby
líoorovy ./Lalla Rookh jeou rozsáhlé veršované příběhy v prozaiekén ránei
góělované vždy nějakou postavou,
přiěenž změnu metra přináší véní/ a Scottovy /ěistě
jen uvedení nového vyprá-
fornáIně motivované střÍdání
ětyř a pětiatopého janbu a řada vloženýeh písní v Panně jezerlní/. Pozornost je třeba věnovat nožnýn anteeendeneín poI3rnetrie Máje v romantických poénáeh poIských. Ma}czewského Maria /erv.
Menšík L925at a řadou poetře-
bů k poetice obou sk}adeb, ale o nepřeovědčivýni pokusy uvést dlo aouvisIosti
Máchův alexandrín
variaeemi Ma}czewskéhotřináctielabiěníku,/
s rytnickfui je v podsta-
tě monometrieká skladba a dvěna vloženýni písněni
a jed.
nín vIoženýn vyprávěnín v odlišném metru a gloee. Mononetrieký
půdorye / iedenáctis}abiěník,/
nacházíne v pod-
statě i v básních S. Goszczynského Zanek Kaniorski
a
sobótka; v dru}réz nich je nononetrie rozrušena da].eko většín nrrožstvín vložených písní než v Marii,
v prvé
kroně noéněčetných písní a expceaívně etylizovaných "hlasů" je navíc rétorická
vložka o kráee tlkrajiny'
18
jako
složená
eanostatný
ěíetovaný
oddíI netrick;r
j e d n o tný - v s Ia v no s t nějšín
třir iáctis}abiěníku.
j e c e lk em o jedinělý
Že pr oněna ver ěového ty-
pří pad'
To
pu není vázána na změnu nluvčího nebo jedrrající 1Á
by.*+ Íotéž platí je'
o Garczyríského poéně Wac}awa dzie-
k de t ak é k v y členění jednotlivých qyužito
dvou nístech
odchylky
také zd'e je vydělený
něnani
i
zobrazené reality
oddílů j e na
oťl základního
metra;
jednotný.
Dal-
zde průhledně notivovány
pro-
oddíl
metra jsou
ší variace
oso-
už netric$
/vložená
píseň;
grv.
l,ienšÍk
Lg37/. BIíže Máji žj.tí polynetrie a Žuija;
než uvedená díla
.jeou co do vJru-
dvě rané básně J.
S}owackého Lanbro
v obou doqhází ke krát$in
přeeunům k metru
jirrénu, než je netrun
zák}adní /např.
přechody
k roz-
n ě r u 6 +6 na po za dí e3 rnetr ického desetislabičníkU 9 4. zpěvu Žaíie/.
Ani
pocfurb o tom, který
zde však není ani na okanžik
verš je zák'laťlním a zce].a doni.
nantním rozměren pro celou platí
i pro mladistvé
zowy /o }'itickiewiczově
poé,oo.15 Totéž koneěně
Máchovi vIivu
známé skladby
Mickiewic-
na Máchu víz Menšík L92.|
a I{eid'enreich L93o/ Gražyna a Konrad Wallenrod. vací pro jednotIivé tu vložená
oťtchylky od základního
píoeň, vložené vyprávění
s l u l é Po v ěs t i celé skladby
v 3.
W a jde}o t y /, /Gtažyna/
Ivíotí-
rozměru je
/..hexametrn pro-
r r nístění pasáž e v epilogu
atd.
_19
Existuje
však Miekiewiczova
co do netrické variability
přecle}rází iťáj a mohla ho
pravděpoóobně v tomto směru ovlivnit. střídání
skladba, která
různýcřr rozměrů sylabiekýeh
Jsou to Dziad'y. a různých etrof
patří k podstatnýn ryeůn tohoto ve].edí]'a Mickiewiczowai je patrrrě v souvieJ.osti
s různýni soudobýni
fornami }ruclebníhodramatu /víz Pszczo}owgka L963/. Přiton však běŽí o dílo zcela jiného řánru než Háj - není to byronská poéna, nýbrž báenické drana.I6 Pro nág v darrén okanžiku není důležité' zda šlo o elramaurěené jevišti;
rozhodujíeí je akuteěnost,
že
uvedený žánr využívaje konvencí dlranatického textu elininuje
autorgkou řeě ,/autoreké poznánky atd.
jí nino netricky strukturně Iastí,
sto-
normovaný text a nad'to představují
oddělený paraJ.elní "drutrý'. text aíta./ ob-
do které níří zněny veršových rozněrrl a jejieh
eénantika a Y níž hledají
gvou motivaci,
je v prvé
gvět a zejnéna jednající poetavy /věEtně rrlzných 'h.lasů", 'aborů duchů'' apod'./, řaclě zobrazeqÍ fiktivní
dáte konpoziění celky jako výstup, dějství
aj. Te-
prve jejic}r prostřeťlnietvín má na výběr meter vliv subjekt óí}a jako úběžnÍkvšech význauotvornýcb eil a výchocligko všech, koneckonců věeeb voJ.eb a rozhodnutí týkajíeích
ee bágniekého tvaru.
jekt díIa a jen on vytváří
I když tento sub.
různé e3rn'etrieké vztahy'
nozvěny', parale3.isny a kontraety v rozmístění veršo.
-20-
výcb útvarů, nenůže tak ěinit, sahoval do fiktivního
aniž by zároveň neza-
světa díIa, zvláště do charak-
terů a psychického dění svých postav. Co jone řekli ještě zřetelněji
o iniciativě
Dziadů, p}atí
pro další básniekou ektadbu, o n!ž
bylo právem uvažováno jako o jednon z poilnětů nj. netrieké konpozice Máchova Máje
i
pro Goethova Faugta
/víz Grebeníěková L982i v tonto ělánku a v příznaěné souvíslosti
s Faugten byla polynetrie
Máje poprvé po
I'étecřr uěiněna přednětem vědeeké úvahy/. Ještě výtazněji
ve Faustu než v Dziadeeh notrl Mácha pozorovat
techniku nrrohonáeobného"přesmyknutí" rytnu v ránei jediné scény a naopak opakování otejnýeh nebo podobnýc}r útvarů mezi různýni i od1eblýni naznačit nebo spíě kongtituovat
scénani s cíIen
příbuznoeti nezi pří-
slušnýni úseky textu. Zdá ae tedy, Ee z nad'hledu lze Máchovo míeto v proměnáeh polynetrie převzal
princip
opsat asi
tak, že autor Máje
rytmické variabi}ity
z básn1ckého
knižního dranatul7 a přeneel ho do byronské lyrickoepíc\é povídky veršem. Pro obě cložky, veršovou orga. nizaei
i žánr, to ovšem znanenalo aávažné strukturní
zněny. Ve grovnání s dramaten byla volba metra vJmaněna ze své záviglosti
na zobrazenÍ \mějšího evěta a
-2L
pootav a gta].a se jeťlnía z příuých nástrojů konstituee básniekého aubjektu; v }Ááji ge to projevuje např. nepředpověťlitelnoetí' proaěňující jejich
atstuáIně se neuatále
pgdobou rýnových a strofických
sepětín g okanžitýBi potřebani
dnrbé gtraně aán báenieký subjekt podetaty žánru Iyríeko-epické ho % ěinitelrl vyjádření
schénat,
qyjáclření. Na
. a to je záeah do
povídky - ztrácí
přÍtonné
zajiš{'ujíeícn vnější trvale
jeho jednoty,
integritu
jedno-
navzélory všem změ.
náts, jebo oddě]-enost od poetav, elěje' etylístiekýeb proaěn textu.
Hranice nezi nejvyšší výanan'ovou vrgt-
vou díIa'
jeho subjekten, a jeho oetatními vrat-
tj.
vani ge osIabujíi
báaeň ae nění apol.u 8e svýB ústřeťl-
nín n]-uvěín a nluvěÍ se 4ěnÍ apolu s báení. Proeeg rozrrršení výluěné nadvlády
jediného hIasu,
jediného
provždy gtabilizovaného nluvěíbo,/"Jedngh1agí"' by to nazval Baehtín/, polyfonizaee jektu,
na které ná ronantianua
jak
básniekého sub-
a jeho pokraěovate].é
tak v5rnikajíeí podí'l, 8i v případě Máchově proráží eestu i do relativně
uzavřené oblasti
veršové stav-
by a jnenovitě netrické konpozíce. Je logické, že ge přiton
užívá podnětů právě % dranatu,
předpokJ.ady k n'atqohohlaoému'pojetí vé podotaty.}8
které dává
už ze avé žánro-
III vžítí různých veršových typů v téže skladbě ná za následek aktivizaci
eénantické etránky veršů,
a to zejnéna tehdy, když proněny metra nejsou navěšeny na zněny tématu. Stává ge zřejmýn, že veršová prózy, ''veršo.
organizaee neznamená prostě protikIail vanost'' /ti.
''poetiěnogt''
' vyšší styI apod./ a že
verš se úěastní na významovévýotavbě ťlíta ještě jinak, . než jako zdroj potenciá}ních nů vyplývajících
sénantických posu-
z konfrontací mezi rytnickýn
a ja-
zykovyfo ěleněnín textu ,/Tynjanov L924/. Obou těchto úěinků verše by byto totiž doeaženo, i kťlyby metrum zůstalo v celén textu státe otejné. Proě byIo právě na tomto nígtě užito právě tohoto metra - tato otázka Be stává úkolen, předloženýn vnímateli ťlíla k řešení, by{, by to nebylo řešení analyticky
vyěIeněné
z eelkového dojn.u, racioná}ní nebo i jen uvědonované. Veršové tvary a jejich
proměny vystupují
jako zd'ro-
je nožností bezděčn{ sénantizace' podobně jako konpo. ziěnÍ, eufoníeké nebo jiné struktury,
které působí,
aniž by si je vnínatel vědoně izotoval.
Pocřropení bás-
ně neby}o doved.enodo konce, pokud' těchto nožností sénantizace nebylo nějak qyužito k obohacení vnínatelova zážitku z dÍla: v takovén případě totiž
jistý
oěividně
oznaěuj íctch/
záněrnýeh prvků /poteneiáInÍch
soubor
?3
zůstal vně významovévýstavby díla. ěi snad J.épekongtituce
Identifikace'
znaku /nositelen
nů specifického
význa-
významu je tu up}at-
nění urěité netrické norny v konkrétnín úseku textý Ee v případě ětenářEké a také . mutatis nutandig pohybuje různýni eestami. Nej-
vědeeké interpretace spolehlivějěí
pogtup vychází z dosavadníeh užití pří. iež je nadáno už před votupem do díla
elušného netra,
asociaeemi, spojilo
nějakýni Iiterárníui
se s někte.
rýn žánren' konunikaěnín okruhem, postavením v soei. áLní stratlfikaci g vyjinkou
literatury
apod. V případě Máje
ětyřstopého troeheje,
savad'ní obrozenské poezii dy významově neurěitý
který však byJ. v do-
naxináIně víceúčeJ.ovýa te-
- s tínto postupem nrroho nepo-
říd{pe, nebot, veršové útvary zde užité byl.y v tradici ln
nálo zakotvenY..'
Mácha nevyužíval tradice,
jí svýla Májen - pro první léta nikoli kládal.
Souvislost
i subjektivizovanou
ale spíš
úspěšně
nezi,moderní subjektivní
za-
lyrikou
epikou a janben ae etala kanonic-
kou aŽ v generaei Hálkově a Nerudově a ovšee aspoň zpoěátku s vědoným odkazem k Máji.20 Pro Máj sám znanena]'o převážné úžítí málo se dotuťl vyskytujícíeh
nebo jen z cizích literatur
zná,-
nýe}r meter ještě většÍ pravťlěpodobnost konkretizace jako dí].a exkluzívního,
ezoterického,
experinentál.ní-
.-/-f,
_24
}to, eizáckého. Tento pocit nohl být za tehdejšího stavu zna}ostí jen u výjmeěnýeh jednotlivců vědopín o jejich
korigován po-
užití v jiných literaturách
slovan-
ských /zejména ruské,/1 o aeoeiaeích na po}skou poezii Ize v případě qýběru meter - při zodické základně
naprosto odJ.išné pro-
těžko uvažovat.
Nepřítomnogt pozitivních
sénantických příznaků
netra, které by byly dány literární vila
tradicír
8€
proje-
ve významovérnnohoznačnosti b{áchova verše. Meeba-
nieky ustálené význaaové agociace opřené o předehozí užití veršovýeh tvarů dávají možnost, aby tyto tvar"5l po stránee sémantické hráIy v díIe relativně
saeostat-
nou a vyhraněnou úlohu: přísIušné význaryr vyvstávají jaksi z veršové forny samé, nezáviele kterém se právě nacházíl
na kontextu,
v
spojení význanu a formy je tu
poťlobného typu, jako spojení qiznanu slova 9 jeho zaénÍn. Naproti
tomu jiné způsoby sénantizace se bez spo-
lupůsobení kontextu neobejd'ou. Mán přitom na nye1i předevšín takové význaqr, které ee k metru přinykají
na
záklaťlě "podobnosti" mezi zvukovým tvarem verše a jÍstýni procesy,
tvary'
typy pottybu apod. Ye světě ozna-
čovanýchpřednětů a prožitků. Právě na základě těchto ikonickýellt /v širokén elova enys.Iý rysrl rytnických útvarů hovořilí ,1
g o n . . a v jejic h
o významu meter v Máji čapek a Jakobs t o pá o h ěasto i
tato
studie.
I{ tako-
25
vé sénantizaci
však ťlochází zpravidla
ňdrr.rbotnýeh'',
když eou-
teprve
jiné eložky textu, např.
ěasně vyotupujíeí gIov a vět
motivací;,
"zpětných''
až na základě
a přítonnost
určitých
význan;r eelků,
tenatiekých
př í-
k to m u da jí po puť l, nů že B e z nnoha poteneiáIně
aktua].izovat niku,
zrovna význam nonotónie,
o kterén hovoří jinak
cí složky
Souěasně vystupují-
Jakobgon.
n éh o / n apŤ . zdů raznění ry taiěnosti,
oe pak tedy význaql
].enÍm a zdvojenín
j i-
pr avidelnosti,
od toho odvozené/. Stávají
neeené vo}bou netrickýeh
opíě než jinde
rů ještě
z poten-
něco zcela
v ý znamr l tr ocheje
pohybu a věei
nebo zá-
rezignace
významově zaněřené uvolní
e i á L n í e h ik o nic k ý c h
pruťlkosti
sestupnosti
význanů trochejské
tonných ikoníckýein
pouhým epifenonenem,
útvazesí-
význanů s}ožek jiných, a těn je
v tom ponechána iniciativa. jako
Význan metra, ben jednou aktualizován, nou úIoi:u, přenášeje Ě í c h p a rt ií
t ex t u.
"druhotný''
může však hrát
takto
ciáIně
i samoetat.
této sénantické úIohy
nožnýn teprye
n í n e k ; vedle'paradigm a t ic k ých'' tv a r ů, t j.
způso-
získaný význan i do dal-
zjiš t ění
verěe ge ovšem etává
tínto
?,a jietých
vztahů ver šových
v zt a hů k go uěasně vystupuj ícín
souznaěn5ln prvkůn jiných
pod-
rovin
a poten-
a vrgtev
bás-
-26
niekého díla gi při
této orientaeí
vatahrl "eyntagnatiek5ichn, tj.
nueíne vĚínat i
těcb, ktEré veršový
útvar v urěitén níetě textu navazuje k předchozÍn prvkůn !éěe vrstyy díIa, ted.y opět L veršovýn útvarůn a jejich poteneiálnín významům.
s násle.lujícín
Abyehon..ei h těnto spůaobůneénantizaee otevřeli ceatu, gIedoval.i jane i v předctrozín popisu roz1ožení neter v Máji árně nastupují,
tak, jak za sebou gkuteěně ].ine-
sousedí, }ontraatují,
opakují, při-
ponínají '".22 Použití rozliěných
neter v urěitén pořadí
a aousedEtví se stává i fakten konpoziěnín. Bez obledu na tenatieké a podobné předěly fieky
,/např. gra-
vyznaěené oťlstavee/ se úsek textu peaný týBž
netrem stává konpoziěnín celken,
který potenciálně
zaujíná vztab protikladu
nebo koreapondenee k ce].-
kůn jinýn.
přírůstek
Kvantitativní
verĚů jeťlné for-
ny a úotup veróů forny jiné signalizuje rarehii
posun v hie.
konpIexrl, obecné proceoJr Ěesku'y5Íznamovýeh
pování v tenatické i ideové rovině clÍla. Átd., - polyBetrie
ge atává jakousi
příležitogtí,
eIožité a dynamické Etnrktuqr v ránci které vnínatel fiekýeh
nabízí
oznaěujícíbo,
nůže a ná vyp].nit strukturaui
význanů veršoqýeh forem a jejich
a využít k přeskupení'
atd.
cpeci-
konfiguraeí
propojení, novémuzhodnocenÍ
význanovýeh konpLexů uatave45ieh na základě
oetatních
-
2'7
složek díIa. Představa o útvarecb ťlaných ěleněnín básně podle užitých meter nán vyvstala
už v průběhu po-
pisu lááje; pokusíne 8e na závěr o její obeenour [€ už jen deskriptivní síne vyjáťlřit
jejín ránci Y ještě k jedné otázee z oblasti formulaci.
tury a kompozlce Máehovy poé4y. víděti
jsne,
se mugtrukŽe Máj
je tak neobvykle ěetně prostoupen přeerrny od jednoho veršového typu k druhénu, kažťlýjeho zpěv je více nebo néně roztříštěn
na řadu rytnieky
nýc}t pasážÍ; máme v tom spatřovat
sanoetat-
jeden z projevů
tzv. mozaikovité, nontážní významovévýetavbýr při níž text je gestavován z řady reIativně a v jistén
uzavřenýclr
enyolu i samostatných střípků nejrůzněj-
šÍho původu? Náš ťlosavadní výklaťl snad ukázal,
a Lávěr
to ještě zdůrazní, že čIenění zpěvů Máje na různě rytmované úseky necřrápeme jako pouhou roztříštěnost. ByJ.o by však ony.J.en,/bohužel v polemikách dost béžnýn/' kdyby
o Máehu
původní Mukařovského teze
/L:9361 o ''montážním'' charakteru
Máchovxl významové
výetavb,3l byla chápána takto zjednodušeně. Uvolnění souilržnogti a re}ativní
samogtatnost prvků u Máchtrr
jsou Mukařovskénu výehoťliskempro vyšší, integru jíeí
/'j
-28
stadiurn významového děnÍ: ,,Yzájenné odtrhování z n a n o v ýc h jedno t ek věci.
je v šak toIiko
na v zá jen
Jedno t \ r
né závislosti
by ly
j edna str ánka
odděIené, vykloubené z př í-
na kontextu'
v ý z n a m ů , iež v nic h
vstupují
právě pro plnost
osamostatněním pr obuz eny,
v e v z t a h y n o v é 1n a k o n t e x t u n e z á v i o 1 é , j e j i c h ž lizace
vý-
je ponechána čtenáři.''
/str.
rea-
254i podobně víz
g tT . 2 9 o t 2 9 3 t 3 o 9 n/ . Y tom*uoomyslu se k lúukařovského půvoó.ní tezí
a s důrazem na druhý stupeň význa-
n o v éh o dění na pro c es ', nové. integr ace n ý c h p r v k ů . h}á s í
i t at o naše analyza.z 3
Ja k js ne uk á za li, j e e l e ment á rní verši.
pro t ik lad'
uplatňuj e nez i
Krátké verše vyznaěují
ge ve stavbě Má.
''kr átkými''
a "d'Iouhými''
text lyričtější'
cionáInější'
jednostrannější,
poklidnější'
vážnější' v záběru reality
nější.
osamostatně-
emo-
verše dIouhé pak texty mnohcstran-
Prv ní dv a zpěv y Máje využívají pouz e kr átkých
v e r š ů r V€
zpěv ec h t řet ín
a čtvr tén naj í
př evahu r az -
n ě r y d l o uhé , zat ím c o k rá tké ver še se tu objevují reminiscence na předehozí ěásti' n í n a po Io v inu
Toto základní
s eps a no u v kr átkých
tickém rozdělení p r o ti
III
básně, která
ěleně-
ver ších & na poto-
v i n u p ř ev á žně v e v erš íc h d}cuhých je závislé 1I
jako
na tema-
IV s t a v í pr vé tř i
zpěvy
z pěv u zá v ěrečné m u: z ávěr ečný z p ě v s e k o n á v j i -
"/
-29-
néa čage24 a míeto epiekých postav vEtupuje na scénu '8áB' báeník, tj. lyrieký subjekt díla. ělenění Bodle netrickýeh útvanl ee naopak shoduje g tí;, eo je indikováno opakováním netaforickébo řetězce nr ,/elegie nsd neodvratně a enad i jinýni, jo tragická
v 3. a 4. zpě-
ztracenou kráeou a harnor-íí/
komplexnějšíni etránkani
rezignovaná nálada,
básně, jako
všeetrannoet zobrazo-
ní aj. Krátký a d]-ouhý verš repreuentuje elešné zákIadní metrrrm, to jest pý janb a jebo "varianty",
v !íáji pří-
ětyřotopý a Ěestigto-
jakoby od zák].adního metra
odvozené; varíanty joou obě kratší než netra zákIadní. to konbinace ětyř a třístopélro janbu na etraně ne"Ie ter krátkýeh a pětistopý janb na gtraně rozněrů dJ.oubýetr. obě tyto varianty
jsou spjaty
9e subjektivizací
a pronáěenou přínou řeěí /í t:dyž ge ng ni neomezujt./, s prolínánín přinášejí ty - notiv
lyrického
subjektu díla a hrdiny
básně;
i svůj odstía v zobrazení přednětné rea}išířícího aG a tín zanikajícíbo
vJeau v případě prvého z niclr, pruclkého průběhu udáIootí
při
enyslového
význan5r ťtranatieky líěení
popravy v pří-
padě pětiatopého jambu. záklaťlní ďLoubé rozměry
šestistopý
krátké rozněr1r
ětyřstopý
janb janb
aubjektivizované pětiatopý
janb
kombinace čtyř a třístopého janbu
-30
Vc ehodě se gvou závieloetÍ
na poetavě vězně objevu-
jí ge zknáecné variarrty jen ve zpěveeh, kd'e i vězeň výskyt tedy gtaví Í'mitřní"
je na scéněi jejich
vy báoně ,zjako netrick3r komplikované/ proti vaějšín /jako netric$r
rI
+
K těnto zřetelnýn
IV III
základnín
pojují vztďry Bezi ostatníni jene už nluvíli
zpěvůn
]
proorýn/r +
zpě.
ěástni
ecbénatůn se při. básně, o kterých patří
výše. První intermezzo zřetelně
k prwrí ťlvojici zpěvů, úvodní bágeň a druhé internezzo jako troehejeké tvoří ee
ateopoň po metrické stráB-
ganoetatnou dvojicí. Kroně stavebnýeh vztďrů bezprostřeclně úěaet-
ných na základnÍn tenatickén a ideovén rozvržení básně ná poJ.ymetrie v Máji ještě daIšÍ konpoziční úěinky pro. jevující
ae v navazování vztďlů nezi jednotlivýni
gty" básně, v konkrétní "textuře"
"mí.
/povrchové úpravě,/
jednotI'ivých zpěvů atd. I tento typ nasazení veršových forem ná ovšen ve gvén úěinu důgIedky pro podobu básně jako eelku. Máne tu na nyeli
to, go kdysi F.v.
/L9o7/ nazval huilební konpozicí s3rnfonií, operní arií ní etřídání
Krejěí
a opoa1 paralelani
ge
apod. .Ide tu jednak o kontrast-
verĚových foren,
braných tu a eete-
4é2
-31
prožívanýeh předevšín
ticky
pak o opakování,
parafrází,
objevivší
J . u b y K r ejěího forně,
je v novém kontextu
nri[renz
exponován /eitaeí, v básni
jako útvary zvukové, a
rytraický
narážkou/ už dříve nateriál.
po uk a z k s3mfonii,
moh} být východísken
znovu
tj .
v tonto
se
smys-
k sonátové
úvah o responzi
rytnie-
k ý c h " té m at " / v hudebnín snyslu,/ Máj e podle ''ěistě b u d e b n í c ho , relat iv ně
c i p ů . D ř ív e už užít é "t é aan ae ovšen obj evuj e k o n te x tu v ždy jak o připo nínka lohy,
sk rze
z kušenosti,
IrIak o nk ré t ní přípa d y jsne upozor ňovali:
te l n á .
to z e j m éna žens k y zak o nčené ětyřstopé binovanýni
krátkýni
netry
l.
zpěv u v edle
n o v a n ý t ří
a čt y řs t o pý
v a n o u e legic k o u z v l á š tn Í
alex a n dr ínu
nelo dii
z pěvu ].
a 4.,
krakonbi-
subjektivizo-
vězňova steeku V 3.
z pěvu;
z ávěr ečného ětyř ver ší
z p ě v u , / ět y řs t o pé janby o hr ťlličěině
dující apostrofou
čtyřstopé
erotickou
janb obnovující
po s t a v ení m á v ar iace
jsou
jamby mez i kon-
druhého zpěvu,
janby /mužské í žeaské/ připonínající
l.
a izo-
hudebního s ledu r ytnů j e těŽko představi-
Ia c e ě i st ě
jinu
v novém
citové po-
jo m e 9 bágníken už pr ošli
k t ero u
pr in-
s a mostatných konpoz iěníeh
hlasu
s násle-
poetavy/ na konci 3. a 4. zpěvu
/ v í z J a ko bs o n L9 6 a/ " Právě zvlášt
názorněr
tento
případ refrénu
zpěvů ukazuje
Co p'tatí i pro všeehny uved.ené přÍ-
'32
pady ostatní' n i k te r a k
oryze'' hudební účinky těchto od úěinků j iných,
ne}ze izo lo v a t
opakování sémanticky
v í c e v y o s t řen9 eh. 2 5 Tak v uvedeném refrénu jednot}ivýeřr
v ý j i n e ě no s t i, předehozích stín soucítu lenění
jnen /věetně
zennřelých hrdinů výěten
jnéna autorova,/ sugeruje
ideu nevyhnute'lnosti,
k o . Iek t iv ního výskytech
sdíIení
refrénu
e indivíduálnín
převládal
rody do novýeh kontextů v náe.ledujíeích Iává výehozí polohu Máje také proto,
ětyřstopého
kde i rytnický
významový odosudem. Á
clošIo. Zejmé.
obou z ákladních 4.
do světa
krásných
Význanového dosahu ostatníctr kýeh útvarů jsne
se dotkli
meter
zpěvu,
jak tragíeká
d'enonstruje,
kost Iidgkého osudu prostoupeného nenávratností vá výchozí okouzlení
pří-
abý demonstrova.lo
janabu a alexand.rínu,ve
kontrast
zač-
zpěvech přivo-
k němuž mezitÍm v báeni
n a to p . la t Í o o bnažené n etřetnutí skladby'
zatímeo v
snr ti,
tragickým
bez-
janbu g ténaten úehvatných krás
čtyřstopého
uyšIenkový pohyb'
jmen
závěrečná náhrada
trpodgou-
snů".
opakování netrie-
už v průběhu popisu.
-33
1 Není nepravděpodobné' že v poěáteěních gtaťliíctr práee něl Máeha v rinystu napsat ětyřstopýn janben celou báseň nebo její podotatnou ěást. Áleapoň v Náěrtu Máje /Spisy ITT,28/ je takto psán i výjev Miládiny návštěvy ne popravišti, který nusel být zanýšlen spíše pro některou ze závěreěných partií. I v l{áěrtu je však krátká pasáž v jinén metru, a to v ětyřstopém troe}reji /líéak jen zdá ee leden býti ald,. /. 2
l{echáne-].i gtranou závěrečné ecény /od přÍjezdu ělupředstavují takovou EBr o nich viz dáte v textý, variantu krátké úeeky s výIuěně ženskýn zakoněením veršů /v.L5-L9l 49-54, 67-70, 77-80/. V nich ve všech nejsou exponovány nové notitry, al.e rozváděny notivy už uvedené, tedy v průběbu básně jsou to jakési proclleqy; praktieky oe tu setkáne jeťlnak s tématen Bygtickébo eplynutí s3rubolizovaného odrazen bvězd v jezeře a v clÍvěiných slzách /aa ýznaa to}roto notivu pro zducbovění anyelového obrazu jarní přírody upozornila Grebeníěková L982/ t jednak s 'lťčenímtrvalých Ivoů zjevu Jarnilina. v tomto dvojín tenatickén eepětí veršů g žeaskfu zakoněenín lze gnad spatřovat záněr lyrického eubjektu naunaěit osudovou vazbu mezi Vilénovou nilenkou a nyaticky rozjiakřenýn jezerem. Motiv jezera bývá vyznaěen přcvabou dvojslabiěnýcřt klauzulÍ veršovýctr i v náeledujících zpěvech, aleepoň pokudl jde o nísta psaná ětyřstopýn janben; enad se tu uplatňuje větší "lehkost' nepřízvuěně zakončených veršů' zvukově pro tu chvíli aeociovaná s hrou v}neL na hlaclině. Poukažmezejnéna k trojínu konstrastnímu D8sazení ženskýeh čtyřstopýeh janbů na začátku 2. zpěvu,
/é5
-34 uprostřed a před jeho závěreěno.n gcénou /v.L52-3l 2 5 3 -4 a zejné na 3 4 7 -35L/, např.: A lehounce si vlnk5r brají / jezerní dálkou pode věží atd. - DaIšín prostředken stylových variací v ránci a na půdě téh o ž ět y řo t o pé ho janbu a tentokr át dokonce j en j eho je podle Jakobsona /e.d" 1 gtr . 232/ n u ž ek é v a ria nt y , jedno s J-abiěné a tříglabiěné r ealizace p r o t ik la d ver šové klauzule: Yerše s přízvukově nerea.lizovanýn posIednín ikten ,/g tříslabiěnou k']"auzulí,/ jeou aou. e tř e děny k zo bra zc ní Jar nill /zejm . Ýe37- 48/ a do dialogu přírodních hlaeů v prvnín intermezzu. T y to v erš e Lze zěá s t i vylož it j ako odvozené od základního rozměru, který prosvítá jejich r5rtnicky půdorysen. Až ne konec pasáže jeou to V€ l neurěitýn š e v zá s adě ět y řik t o v é; od pr avidelného janbu j e v ř adě přípa ť lů o ť lJ. išuj e j ediná slabika navícn kter á janbický úgek ve ''stopu'' clektylskou, nění dvojslabiěný např. "Hanebně zemře' .EE}!1}-g9 dán". Jindy je však vzd'álenost od východiska znaěná, j í až na ro zs a h 1 1 s labik atd'.
verše 9e prodlužu-
Tak o ní mluví utcnšík /'L92,bl ve gnaze přiblížit netriekou kompozici Máje polokýrn vzorům Máchovým' j i n i ž s e M enš ík o w c enné studie zabývaj í. J e d no t v á rná s ho da s lo vních celků a ''stop', o kter ou s e t u Jak o bs o n o pírá r D & tonto nnístě nepř ev}ádá' nacházíme tu naopak nápadný kontrast mezi přísně a verši e ženským zanužskýni trocheji k o n ěenín, k t eré - k roně pr vého 8e od stopovosti o tom r ůz ný n způ s o bem o dc hyIuj í. v jiné eouvislogti stopovýni
o s tat ně
ho v o ří
s á n Jakobson /L938,
pozn. 39/.
1é6
-35 Spíš než k "něksln" vyzněnín je tu třígtopýeh veršů qýjineěně užito k vyostřenénu pointování několikaveršovýeh period, '.api.: Ta dávno neví o nrrě. Ve č{yřech případectr tu navíc uusíme předpok].ádat "d].ouhou' intonační kadenei /Daneé I9,7/ o přesunutín intonačního centra /"větného přízvuku"/ na předchozí jnéno: ae na mne věčnost dívá, tot co ge nic nazývá apod. Pozvolné vyznívání' depreoívní nonotónie notivu zániku v prázdnotě je touto zvukovou figurou ještě stupňována. Hezi oběna paeážení, enad pro znírnění rytniekého kontrastu, je jedno ětyřverší v pětiatopén jambu. Máchovi zdE neběžt o ostrý zvrat mezi ětyř a šestistopou paeáží' jak to najdeme v posledním zpěvu. odctrylkou je dvojverší v ětyřstopén ženskén janbu /v.603-4/. Motiv větříku hrajícího eí e parami v blankytu ukazuje, že je to tematícká i rytnická remíniseence na kontrastní notiv hry vInek ne jezeře v 2. zpěvu. 10
oba jsou pojnenováni shodně substantiven oznaěujícím sociální vztah a spojenýu s týn;žpostponovanýn zájnenen: bratr náš' párr náš.
]'1 V rozhovoru mě na to upozorniI L2
M. Otruba
V oktávách je s].ožena i Máchou obdivně eitovarrá Bezauberte Rose Ernsta Schu1ze.
íář
36
I3
kompoz ice Máj e je vůbec zajíP r o c harak t eris t ik u m av é ' jak ť lů s ledně 8e tu Mácha r ozlouči} a vněj . škovými prostředky zamontování "dalšÍch'' textů d o zá k la dního t ex t u skladby. Inter mezz a j sou tu i n t egrá Iní
s o učá s t í bágně' nikoli 'lyr iz ujícín a ě inÍtelen povahy odhaIeně odm e lo dra m at izujíc ín Ii šné o d zá k ladního textu, j ako je tomu v Mar ince. O dv ržen by l i a pará t úvodních citací /n.at/, tak p eč"liv ě pro pra eo v á v aný v Cikánech. v Máji j e vše i n t egro v á no do jeť lin ého autor ského textu.
14
U bíenšíka /L925b, gtr. 23L/ je to formulováno tak, Že Mácha podobně jako u jiných polských autorů naš el u G o s zc ay ňs k é ho náIadová inter mez z a, písňové v l o žk y , ''ry t m ic k é a ae}odické z měny j ednotliÝých ěástí vypravování podle obsahu'', a še]" dá'I než tinebot "vytvořil to autoři, uáj jako hudební skladbu o n ěk o lik a v ět á c h, jejichž ténata, hlavní a ved}ejš í, s e v urěit é n po řadí opakují''. H udební netafor a zaved'ená F.Y. Krejětn /L9a7/ ponáhá MenšÍkovi pojmenovat rysy Máehovy petrieké kompozice v rozlišení od zdán]-ivě podobných postupů poJ-skýcb' romantikrl, a Ie po do bno s t uezi nini a Máchou j e i tak přeceněna"
L 5 Nadto není tak zeeIa zřejné,
zda Mácha vůbec zna]. 1. & 3. svazek pařížekérrfidání Silowackého děl; výjen z dranat ffiindowo a Marja Stuart, pisky si pořÍdil která vyplňují 2. svazek a jsou psána běžnýnotřináctis]-abičníkem s písňovýoi vložkani. tří svazků předpok}ádá Menšík L92q
16
/ZnaJ.oet všectl
Vzdáleně obdobný }iterární druh se u Byrona nazýval ''uystériun'| 8 V případě skladby Heaven and Earth r . R€ už Caina . také hojně užÍval různě rozsáhlých
1é8
-37 janbických
řad,
avšak na stabilním
pozadí blan-
kvergu.
17 V ťlia].ogu dramatického typu užil J.K.TyI
v textech patřících
polymetrie
na zcela
od}išné druhů - ve
místo dobového syotému literárních veršovaných nesyžetových črtách zachycujících p e st ré pro s t ředí a g alér ii postav pr až gkých Iidových zábav a s}avnoetí /Fidrovaěka 1833, Maeopust a Pražané ve Hvězťlě 1839i viz Otruba L98L/. poznámV textech bez vypravěěe, jen s autors\ýni k a n i jak o v dra m at u, je užito nejen vložených pígní a jiných projevů monologickýc}:' c,harakterizovaných i příolušnýn typem verše; také troehej jedje r ůz ně r ozsáhlýr n o tJ. iv ý c h běžný c h replik P ř i. jnaenovaných platí, první že z ěrt dokonce ěenž o zhruba - čín v y š š í nÍsto postavy ve spo}eěenské tín delšín veršem mluví. 0bě pozdější čr ty v š ak js o u už s p íše poťl vlivem ver še deklamován\y, který v jediné promluvě volně nísí řádky ne. r ůzné dé lk y 1 zde o v šem už nejťle o poIynetr ii,
hiererchiÍ'
bot ta předpokládá ne splynutÍ veršů různé délky v jeť liné v o lné m et ru m, ale př esné r ozlišení j edn o tIiv ý c h m et ere - J€ pr avděpodobné, že j nenované pro zábavné úěely pouTyJ.ovy črty vědorně aplikují ě e ní z něk t erý c h s c én Faugta. 18
če s k á po ezie před Májen uŽívala stř ídání meter v r á m ei t é ho ž dÍIa ve}ice omezeně a ge zce}a j inýEi funkeemi, neŽ to činiI ['1ácha. / a / Jeaníla z žá nrů pří'ležitostné poezie byly oslavné bágně, v nichž na způsob kantáty zazaívá několik h I as ů ro zl"iš ený c h někdy i pomocí metr g. Jsou tu só -
1á,
-38v obj edl a , ebo ry a t d. - Mácha ae tomu př ibtíž il nané a pak odnítnuté básni Na příchod kráIe, obsa. h u jíc í příné řeči postav, kter é j sou však uvedeny ránujícím veršovanýn texten vypravěče' éímžse od běžného typu kantáty znaěně vzdálil. Jmenovaná }l{ánebot v zác bo v a bá s eň je m ím ochoden polynetr ieká, jako
zngk stupňovaného vzrušení nastupuje nís to do s a v adního pět i stopého tr ocheje tr ochej ětyř . atopý ,/hudební "kóda"/. Ténuž žánru se ovšem b]'íží
věru
i nonometrická dedikaění báseň v saném Máji. /b/ Běžnýn a působivýn postupen' jenuž vděěíne za j ako ť líIa obr ozenského básnictví, ta k v y nik ajíc í j e Eo llá rů v Předzpěv, bylo odlišení vstupnícb anebo závěreěnýeh
ěJ.enů díla
vlastnÍm,
obrrykle slavnost-
ná ro ěnějš Í n metr em. B{áje /e/ Epíce a tedy snad i víee do blízkosti p at ří ra et ric k é ro zlišení jedr r ot)- ivých odděIených
n ějš ín'
příkIady se najdou např. ě á s t í v íc edÍlný eh b alad v }darkových ,/Jan z Hvě zdy/ Básníeh z ro 1823 a ěet. n ěji v po zdějš íc h s kladbách téhož autor a. Na toto p ojet í ba}a dy , do let tř icátýeh vzáené, navázal Erben a později
nájovci.
Nutno ovšem zaznamenet, že také fragmcnty Mnícha svědčí o tom, že první a nedokončená }'Táchova poéna skladbou. Z dá 9€ r Že základ. n ěla bý t po ly net ric k ou n Í t u by t pro t ik ] . ad ětyř " a pětistopého tr ocheje. A l e je t u i "ěís lo př edpos]'ední", pr vní uchvacuj ící
nužských alexandrínů s přesnou césujako v Máji - v tr agickén a e}e. r ou' užit ý c h už gickém závěru skladby. At jakkoli fascinován Larou,
&{áchůvřetězec
už ve své první byronovské ekJ.adbě si Mácha ve YJružití meter počínal zcela sanostatně. K netri.eké pes.
:
--.gl
17a
39 trosti Mrríchanohlo ovšempřispět i to, že báseň vznikala po částech, přičemž některé oddí}y byly nožná původně tvořeny bez ohledu na celek, ti'o něhož je autor zač}enil až později. 19
Příznačné je to, že v Máji nebylo využito pětie topé ho t ro c heje, pr o obr oz ení hlavníhc metr a vye o k é ho s t y lu; bo hat ě se uplatňuje j eště v Mníchu a v !'{áchově lyrice.
20
D á lo s e t a k za s t á lé ho odpor u nebo aspoň pochybn o st í t ra diěně o rientované kr itiky, př iěenž se zdůrazňovala nevhodnost janbu pro ěeštinu a jenbÍcká norma se formulovala gtriktně , v rozvelice p o r u s bá s nic k o u pra:cí. Nej vlastněj ší uáchův př í-
tl o g' přes ně
eé s uro v aný a}exandr ínr
uplatni'l
a až do symbolisnu élovýmveršem.
byl
9€ přiton nepřevážně překIa-
2t
J a k o bs o n bere v po čet i vz ájeur r é působení mezi netriekou noruou7;azykovýn systémen.
?2
Je přiton
nutno překonávat metodologický návyk v y plý v a jíc í z předno stního pojetí poetiky jako g r a nat ik y lit erá rní kompetenee, pr o niž konkr étní text je jen jednín ze zdrojů nateriálu pro zjišřo-
v á n í s y s t é no v ý eh, /pa radignnatíckýeb/ souvislostí. P ř i ro zbo ru, k t erý postupuje podle syntagmatieké o s J l s e přednět en gt ávaj í vz tahy pIatné pr "o jedin ý t ex t ,
us t av ené ad hoc a bez nár oku na aobecnění. Právě polymetrieké skladby a výluěnýn, singulárnÍn sénantickýn využi,tín jednotlivých čIenů poněrně úzkých repertoárů netriekých tvarů nelze anal ý z ov at
bez upla t nění
tohoto textového hled'iska.
-40sadindividuálníeh význanů neter je nožno ge dobrat až na základě zobecnění a těchto výzkumů.
2 3 Mukařovcký sán naponoh]. nedůvěře ke své nyělence'
a to - nebledě na nikoli nejlépe volenou terpinoJ'ogii, ovl.ivněngu snad i eouěasnýni surrea.]'ietickýni experincnty zejnéna tín, že ve evémrozbonr sG konkrétně zabýval spíše vzájennou izolací než novou integracÍ sénanticseh prvků. lÍcě}o poehopiteIně o lapeuc, ale o petodologickou záeadu zřejmou i a aašeho citátu: nová integrace spadá na vrub čtcnářův. Ale i kqyž ponecháme stranou otázku, zda také věťlecká analýza nenůže aspoň ve eféře naožného sledovat bJ.avaí oay a principy, podle nichž tmínatelova kongtituce egtetického objektu i za těchto niaořádných poitnínek probíhá, vždy zůetává úkol zkorrnat nově povotaIé atruktury na strarrě nositele význallu . tedy ještě "před" tím, dež k nin, k jeJich uspořáclanosti, byIa mínateJ.ekýn akteu přiřazeny nějaké výana&y.
2 4 Děj Háje probíhá v přesnén ěaaovémnavazaváa{. čágtí, bez překrývání a také bez vypuštěnÍ jedíného ěaeového úeeku od výjevu Jarniliaa až po konec 2. iaternezza. Mezi tínto dějen a událogtni 4. zpěvu nine eedB let a další Iéta uvnitř tohoto zpěvu. Pozoruhodné je' Že eni žédný z neziěaeů neupIyne bez povšinnutí a zaznamenání - až po poolední řádl. ky básně, které ge ťlějí ve fiktivnín ěaee totožnén a ěasem vzniku básně ,/podle explicitního autorova sdělení,/ a otvírajícím ge do vyprázdněné budoucnosti.
2 5 Tím neníníne, že ony "hudební" úěinky oany o sobě
a ve gvé "ryzoeti' nemají důsledky pro eéuantiku celé básně. Působí pravděpodobně ve směru podobného
472
-4L
z a s tř e ní
s é m antických obr ysů a vybavenÍ v ý zna nů makr otextových ce1ků, j aké
o s t rý c h
a k c e so riek ý c h shledal Mukařovský mezi důsledky eufonických kons tr u k c í pro jedno t k y mikr otextové /významy slov a vět i víz Mukařovský 1929 /. To není v rozporu s u p o zo rněnín na s é m antická vyostř ení, o nichž p r á v ě ho v o říne v t ex t u. Také eufonické str uktur y M á j e by ly , ana lý zo v á ny j ako z dr oj obsahově veIice v y h r arrěný c h s é nant ic k ých účinků,/Jakobson L96o/. tohoto typu fungují tak či onak podJ.e Struktury v n í n at els k é ho /a ba datelského,/ postoj e, kter ý k n i n a aujíná m e, a není vylouěen postoj' kter ý j e o t ev řen o běm a t ěm t o typům sémantiz ace zár oveň.
,l7z
42
Citace
čapek K.
r936
Máebovy kantilény' Slovo a slovesnost 2 r 69n
červenka M.
r966
0 semantyce czeskiego aLeksandrynu in Wiersz i poezja /ed. !{lroc}ar: J. Trzynadlowski,/, Ossolineum, str . 2L- 32
r971
D ie Ungeetaltungen dee tschechischen Alexandr iner s, Z eitschr ift fůr Liter atur w issengchaft und Linguistik L'Z AT- 13
L917
Daneš F.
Intonace a věta ve spisové
ěeštině, Praha: nčsav G r e b e n í ěk o v á R .
Lg82
Mácha, ětenář Slavia
Heidenreich
J.
1930
Goethova Fausta,
5Lr L43- 58
Vliv Mickiewiczův na českou Iiter atur u předbř ez novou' P r aha: S1ovanský ústav
Jakobson R.
1938
K popisu Máchova ver še in Tor z o a tajeuství
Máchova díla /ed'.J. Mukařove,ký/, Praha: Borový, str .
1960
207- 78
}'{áchůvverš o hrdli<]čÍně hlasu in Slovesné unění a měleeké slovo /ed,. Lj .čer veaka/, P r aba: čg. L969, str. 245-65 spisovatel,
Krejěí
F.V.
Menšík J.
1907
Karel Hynek Mácha. Kniba o českén básníku, Prahal Grosman a Svoboda
L925a
ida}cz ew ského oMar ie. a Máchův Háj' Sborník prací ...JBRu Mácha.
17Lt
43 Iovi k 70. narozeninán /ed.J.Horák a M. Hýsek/, Praha: Klub nod.ernícřl filologů' str. 75-1or I925b .Lg26
lflukařovský
Otruba M.
J.
J.
J.S}owaeki a K.H.Mácha, LF 53r L?4-46, 247-6'
L92?
Mickieryicz a Mácba, čuF L3,229-4g &14
L937
st. Garczyríski a K.II.Mácha, in Karel I{ynek Mácha. oeobnost, díIo, ohlas /ed'. A.Novák/, Praha; Družetevní práce, otr. 6L-76
Lg29
Máchův Máj. Studie egtetická in Ka. pitoly z ěeské poetiky J, 1948' Praha: Svoboda, otr. 7-2Oz
1938
Genetika snyolu v Máchově poezii, tarnt.str. 239-3f 0
19gr
Pezezo;Lowska 1963 L.
Tynjanov
Severyn ooszezyríski a K.H.Mácha, čnu gg,I24nl 23ln
L924
časopis jako dialog in J.K.TyI, 'Spiey sv. 11, Praha: Odeon, str. 823
8O3-
Wiersz "Dziad'ów" í 'Kordíana" na tle wiersza dramatu epoki in Z.Kopcztrrríeka-L .Pszczalowska, o wiergzu romantyczřIýIllr Warszavía: PIIII' atr. 113237 Problena stichotvornoga ningrad: Príboj
jazyka,
Le-
Mácha citován podle Spisů KI{M' gv.I, L959 /ed. K.Janský,/ a g v . III' L9 7 2 / ed. K. Janský, K.D voř ák a R.Skř eček/
