Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice Haxa Martin II. ročník – kombinované studium (obor DI-DC) Název práce: Ochrana životního prostředí u Českých drah, s.o. Prohlášení: Prohlašuji, že tato předložená semestrální práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně pomocí literatury a ostatních zdrojů, z nichž jsem při zpracování své semestrální práce vycházel cituji v závěru své práce. Anotace:
Tato práce má čtenáře seznámit s podmínkami ochrany životního prostředí u státní organizace České dráhy, jak při výstavbě, rekonstrukci tratí, tak i při přepravě nebezpečných látek, udržování okolní krajiny okolo tratí a likvidaci odpadů vzniklých provozem.
Klíčová slova: České dráhy, životní prostředí, odpady, nebezpečné látky, likvidace a doprava, nebezpečný plevel, údržba zeleně, zákony o ochraně životního prostředí. Úvod: Tato práce má snahu seznámit čtenáře s problematikou ochrany životního prostředí u Českých drah, s.o., s tím jak by měla probíhat ochrana a péče o zeleň a případná likvidace, přeprava nebezpečných nákladů, jaký by měl být postup při ekologické havárii a také to jak by mělo probíhat řízení při zadávání prací (rekonstrukce i výstavba nových tratí). 1. Základní pojmy • Životní prostředí – je vše, co vytváří přirozené podmínky existence všech organismů, včetně člověka a je předpoklad jeho dalšího vývoje. Složky životního prostředí mimo jiné jsou: ovzduší, voda, půda, horniny, živé organismy, energie… . • Znečišťování životního prostředí – je vnášení fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo svým množstvím cizorodé pro dané prostředí. Míru určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy a jsou stanoveny v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohroženo zdraví lidí a dalších živých organismů, včetně ostatních složek životního prostředí. • Poškozování životního prostředí – je zhoršování jeho stavu nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Dochází k narušení přirozených vazeb a životního prostředí bez nějakého významnějšího poškození. • Únosné zatížení území – je takové zatížení území lidskou činností, při které nedochází k poškozování životního prostředí, funkcí ekosystému nebo ekologické stability. • Ekologická havárie – rozumí se takové znečišťování a poškozování složek životního prostředí, kdy únikem závadné látky dochází k překročení míry únosného zatížení, to je takové zatížení při kterém dojde k poškození životního prostředí. Toto udávají: „Zákon č. 17/92 Sb.“, „Zákon č. 138/73 Sb.“ §26, „Vyhláška č. 6/77 Sb.“. • Havarijní plán – soubor plánovaných opatření k provádění likvidace. • Nebezpečná látka – je taková látka, která vlivem svých chemických, fyzikálních, toxických a dalších vlastností může ohrozit život, poškodit zdraví, újmu na majetku nebo mít negativní dopad na životní prostředí. • Sanace – je činnost odstraňující následky ekologických havárií různými procesy [17].
1
2. Údržba zeleně a kácení dřevin v okolí železničních tratí Podle §24 odst.1 „Zákona č. 61/94 Sb.“ mají vlastníci nebo uživatelé pozemku povinnost chránit pozemky a porosty na daných pozemcích před škůdci a činit opatření k zamezení jejich výskytu a rozšiřování jejich hubením [4]. Údržba zeleně a kácení dřevin je Českých drah je ošetřeno obecně závaznými předpisy. A to: „Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. prováděcí vyhláška č. 395/94 Sb.“, „Zákon o drahách č. 266/94 Sb.“, „Zákon o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích č. 222/94 Sb.“, „Zákon o lesích č. 289/95 Sb.“, „Občanský zákoník č. 40/64 Sb.“, „Zákon o rostlinolékařské péči č. 147/96 Sb.“, „Věstník ČD č. 5/94 ze dne 28.03.1994“, „Výnos generálního ředitelství ČD č. 2 ze dne 30.10.1997 č.j. 788/97-S6 SDC“. Povinnosti z těchto předpisů vyplývající jsou: a) údržba zeleně b) dodržovat zásady údržby zeleně c) plnit ohlašovací povinnost v zákonném termínu d) zajistit likvidaci vytěžených dřevin a ostatní zeleně e) zajistit ošetření upravované zeleně f) zajistit prokazatelně proškolení zainteresovaných pracovníků z údržby zeleně • Podmínky údržby zeleně: z povinnosti vlastníků stromů a provozovatele dráhy vyplývá, že provoz na dráze nesmí být omezován ani ohrožován, proto je vlastník stromů nebo keřů povinen podle „Zákona o drahách č. 266/94 Sb“. a „Občanského zákoníka §127 č. 40/64 Sb.“ bez nároku na náhradu vyvětvit nebo popřípadě odstranit stromy a keře, které ruší provoz dráhy nebo omezují potřebný rozhled nebo přímo ohrožují bezpečnost provozu. Dle „Zákona č. 266/94 Sb.“ (zákon o drahách) zjišťuje drážní správní úřad zdroje ohrožení, při zjištění nařídí provozovateli dráhy nebo majiteli pozemku, na němž se nacházející zdroje ohrožení, jeho odstranění. Nevyhoví-li, drážní správní úřad rozhodne o odstranění na jeho nálady. • Vstup na cizí pozemky: provozovatel dráhy je oprávněn v ochranném pásmu vstupovat na cizí pozemky, popřípadě stavby za účelem oprav, údržby a provozování dráhy, odstraňování následků nehod nebo poškození a za účelem odstraňování jiných překážek omezujících provozování drážní dopravy. • Sankce za porušení legislativy se určují pomocí § 88 „Zákona č. 114/92 Sb.“: až 500.000,Kč za poškození nebo zničení památného stromu, poškození nebo zničení dřevin rostoucích mimo les, nesplnění ohlašovací povinnosti nebo povinnosti náhradní výstavby, vykonání činnosti zakázané v ochranném pásmu zvláště chráněného území. Druhá sazba je až 1.000.000,Kč a to za: závažné poškození nebo zničení významného krajinného prvku, zničení jedince zvláště chráněného druhu rostlin. • Zásady údržby: kácení dřevin a likvidace porostů vzrostlé zeleně se provádí až v krajním případě, když už nestačí pouze odvětvení, průklest a podobné metody. Ořez i odvětvování musí respektovat základní biotechnická pravidla a nesmí vést k poškození dřevin a trvalému snížení biologické a estetické hodnoty porostů. Při kácení stromů a keřů je vždy nutné zvážit zda se nejedná o zeleň vysazenou na svazích zemního tělesa (zářezy, násypy) jejíž funkcí je odebírat ze zemního tělesa vodu a kořenový sytém zpevňuje svah, v těchto případech je nutné použít pouze odvětvení nebo průklest. Před zásahem posoudit co je lepší zásah. Zda jen prořez nebo vykácení. Zásadně nesmí dojít k odstranění koruny a větví tak, aby nevzniklo jednostranné zatížení po kterém by mohlo dojít k samovolnému vyvrácení. Dále nesmí dojít k takovému odstranění v rozsahu, po kterém by mohlo dojít k úhynu okolních zbývajících nevykácených stromů. Nemělo by také docházet ke vzniku pahýlů (tzv. věšáků) nebo tzv. „lízanců“, kdy se s uřezávanou větví uřízne i část kmenu a dojde k poškození stromu a jeho dalšího růstu a k vytvoření takové řezné plochy, kterou by mohli následně napadnout různé choroby a škůdci. Toto kácení a průřez je povoleno pouze v období vegetačního klidu a to v období říjen až březen, mimo zásahy odstraňující akutní ohrožení dopravy [9]. 2
• Oznamovací povinnost: - podává informaci o zásahu do zeleně rostoucí mimo les. 1) při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů („Zákon o drahách“). Většinu zásahů do zeleně provádí správa tratí a OTV v rámci údržby, například průklest a kácení (bez ohledu na velikost), odstraňování keřů, které ruší provoz dráhy nebo omezují potřebný rozhled nebo by mohli ohrozit bezpečnost dopravy [4]. 2) do 80 cm na obvodu, což je průměr cca 26 cm měřeného 130 cm nad zemí – neohrožují provoz nebo bezpečnost provozu a keře do plochy 40 m. Termíny jsou v obou případech minimálně 15 dnů před plánovanou akcí (jednorázově) a nebo na celé období vegetačního klidu 3) v případě akutního ohrožení bezpečnosti a provozu trati bez ohledu na velikost – je-li ohrožen život či zdraví nebo může vzniknout škoda značného rozsahu. Zde je stanoven termín do 15 dnů od provedení akce.V těchto všech uvedených případech je nutné stavební správě zdůvodnit zásah do zeleně, nejlépe pokud možno doložit fotografie, dokumentaci, nákresy, protokol o nehodě, svědecké výpovědi a další vhodné materiály vysvětlující nutnost zásahu. • Podklady pro oznámení o zásahu do zeleně a žádost o povolení ke kácení musí obsahovat: - termín kácení - název druhu stromů nebo keřů - počet kusů stromů, plocha v metrech čtverečních u keřů - rozměry (výška, průměr ve výšce 130 cm nad zemí). - zdůvodnění zásahu - specifikace místa (kilometrická poloha trati, číslo parcely, nákres místa zásahu, …). - doklad o vlastnictví pozemku – výpis z katastru, je-li jiný majitel tak i jeho souhlas. • Žádost o povolení ke kácení dřevin rostoucí mimo les: 1) kácení stromů, neohrožují-li provoz a bezpečnost provozu, nezabraňují bezpečnému rozhledu a dosahují určené rozměry – obvod stromu nad 80 centimetrů, průměr od 26 cm měřeného ve výšce 1,30 metru nad zemí. U keřů činí podmínka – plocha převyšující 40 metrů čtverečních. 2) údržba zeleně, nacházejí-li se dotčené pozemky, na kterých má dojít k zásahu v okolí železniční tratě, ve zvláště chráněných územích. V obou případech jsou stanoveny termíny podle zákona a to minimálně 15 dní před předpokládaným zahájením akcí ať jednorázově, tak i mimo vegetační období. Kácení lze provádět až po doručení povolení! • Likvidace pokácených stromů a keřů: 1) spálení na volném prostranství s tím, že je předem vše oznámeno na místní policii, hasičský záchranný sbor a také na místní samosprávný úřad. 2) odvoz do spalovny 3) prodej dřeva soukromníkům 4) čerstvá tráva – možnost odvozu do kompostárny nebo na místní skládku, ale jen s povolením 5) zpracování na místě – drtičem, štěpkovačem a odvoz na určené místo (skládka, spalovna, možnost odebrání). Jakákoliv likvidace musí být písemně dokladována (dodací list, přejímka ve spalovně nebo na skládce, …). Za likvidaci a písemnou dokumentaci likvidace odpovídá vedoucí prací společnosti, která kácení prováděla [9]. Ošetření zeleně a stromů po kácení a ořezu: k ošetření řezných ran za účelem desinfekce a hojení se doporučuje používat tyto přípravky: SANTAR SM, SANTAR CB, Funaben 3, stromový nebo sadařský balzám, VALSA WAX. K potlačení pařezovité výmladkosti a snížení nákladů na další pokos a prodloužení období mezi další likvidací náletových křovin se doporučuje používat: ARSENAL, Roundup klasik, Roundup biaktiv, Roundup SG, Glialka 36, Glyfogan 480, Sl. Taifun 360, Touchdown, Casaron G [8]. 3
3. Opatření pro omezení šíření nebezpečného plevele – bolševníku velkolepého a křídlatky Podle § 24 odstavce 1 zákona č. 61/94 Sb. jsou vlastníci nebo uživatelé pozemku povinni chránit tyto pozemky a porosty před škůdci a činit taková opatření k zamezení výskytu a rozšiřování škůdců a jejich hubení [10]. Bolševník velkolepý a křídlatka jsou vytrvalý plevel, bolševník je navíc zdravotně nebezpečný, jelikož je celá rostlina silně jedovatá (nejvíce nezralé plody). Plody totiž obsahují šťávu, která obsahuje toxické látky (furokumariny) a může tímto dojít k poleptání. Proto je nutné tyto rostliny co nejlépe a nejdůkladněji likvidovat a zamezit jejich dalšímu růstu. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) a) postřik podle růstového stadia (Roundup) 1) přízemní růžice prvních listů, semenáčky 3%-ním vodným roztokem Roundup – v období dubna a počátku května. 2) období dlouživého růstu 4%-ním vodným roztokem Roundup – v období května a června. 3) období začátku tvorby květních orgánů 5%-ním vodným roztokem Roundup – v období července a srpna. Po likvidaci je nutné suché části okolíků spálit, kvůli možnosti rozšíření semen. b) jednotlivé rostliny - období bílého kvetení vyrytím nebo vykopáním – kořen vyrýt minimálně 10 cm pod kořenový krček. Po této akci je nutno místo dále sledovat. plošný výskyt – usekání celých rostlin u kořenového krčku, oddělení květního okolíku (tato metoda je efektivně využívána u SDC Plzeň), zaschlé části se poté spálí. Pak následuje nátěr kořenového krčku chemickými prostředky. Plochu je po tomto zásahu nutno dále sledovat pro případný včasný další zásah [7]. Křídlatka (Pleuropterus ssp.) – vytrvalý plevel. U něho se likvidace řídí „Směrnicí pro hubení plevele a jeho likvidaci“ [7]. 4. Nakládání s odpady Zákon vymezuje základní pojmy v oblasti odpadů – nebezpečný odpad, komunální odpad, nakládání s odpady, využívání odpadů, úprava odpadů, zneškodňování odpadů, dovoz a vývoz odpadů včetně tranzitu, skládku a skladování odpadů, původce odpadů a oprávněnou osobu. • Nebezpečný odpad - je odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností (výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, tepelnou nestálost organických peroxidů, schopnost odpadů uvolňovat ve styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, žíravost, možnost způsobení infekce a radioaktivitu). • Komunální odpad - je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob s výjimkou odpadů vznikajících u právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. • Nakládání s odpady - je jejich shromažďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a zneškodňování. • Využívání odpadů - je činnost vedoucí k získávání druhotných surovin k recyklaci odpadů apod.. • Úprava odpadů - je změna jejich fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností za účelem umožnění jejich přepravy, dopravy, využití nebo zneškodnění (např. vytváření směsného odpadu z několika jiných odpadů podobných vlastností).
4
• Skládka odpadů - je zařízení nebo místo, které je určeno k trvalému uložení odpadů za účelem jejich zneškodnění. • Skladování odpadů - je jejich dočasné uložení na místech k tomu určených po dobu nezbytně nutnou do doby předání ke zneškodnění. • Obal - je soubor prostředků, které se používají k zajištění balení, tj. k ochraně výrobků, ochraně umožňující oběh zboží a usnadňující jeho prodej a spotřebu. Nový zákon velmi podrobně a precizně v samostatném ustanovení rozvádí a definuje pojem odpadu. • Odpad - se definuje jako movitá věc, která přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze číslo 1 k zákonu číslo 125/97 Sb. [5]. • Legislativa k odpadům a jejich likvidaci: „Zákon o odpadech číslo 125/97 Sb“. nahradil „Zákon o odpadech číslo 238/91 Sb.“, „Zákon o státní správě odpadového hospodářství číslo 311/91 Sb.“, „Zákon o poplatcích za uložení odpadů číslo 62/92 Sb.“ a jejich prováděcí předpisy. Jejich hlavními cíli jsou omezení rizik pro životní prostředí a využití surovinového a energetického potenciálu odpadů a především prevenci vzniku odpadů. Poslední novela zákona o odpadech vyšla ve Sbírce zákonů ze dne 15. května 2001, kde je uvedeno úplné znění „Zákona o odpadech číslo 185/2001 Sb.“, jehož účinnost schválila Poslanecká sněmovna od l. ledna 2002. Zákon je postaven na základních pilířích, a to stanovit pravidla pro potlačení vzniku odpadů (především prevence) a pro řádné nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udržitelného rozvoje. Některé zvláštní druhy odpadů nejsou podřízeny tomuto zákonu, ale režimu předpisů zvláštních (např. odpady trhavin, výbušnin a munice). V současné době jde o celkem osm zvláštních zákonů. Zákon je koncipován v souladu s právními předpisy Evropského společenství a jeho obsahem je základní právní úprava nakládání s odpady a hospodaření s druhotnými surovinami. Zákon dále upravuje i vlastní výkon státní správy na úseku odpadového hospodářství. Působnost zákona není omezena pouze na některé subjekty, ale vztahuje se na všechny v úvahu přicházející právnické a fyzické osoby, manipulující určitým způsobem s odpady, což je z hlediska účinné ochrany nezbytné. Vznik a nakládání s odpady u Českých drah má svá specifika, která plynou z plošného rozložení produkce a vlastní organizační struktury. Odpady jsou produkovány pravidelně jak v místech výkonných jednotek a jejich dislokovaných pracovišť, tak i nepravidelně či přechodně při údržbě a čištění dopravních cest. Rovněž tak i jako důsledek technických závad či nehodových událostí. Původcem a tím i majitelem odpadů, které vznikají v rámci činnosti jednotlivých pracovišť a zejména výkonných jednotek ČD jsou České dráhy, s.o., nikoliv výkonné a organizační jednotky, které nejsou právním subjektem. Tato skutečnost se promítá do celé problematiky odpadového hospodářství Českých drah a je také trvalou příčinou řady nedorozumění s orgány státní správy. Vzhledem k tomuto České dráhy zaměřily svojí činnost v oblasti odpadového hospodářství především na: • zlepšení evidence a komunikaci s orgány státní správy s využitím informačního systému odpadového hospodářství • snižování finanční náročnosti nákladů na nakládání s odpady Z evidence odpadů ve vztahu k energetické náročnosti výroby tepla plyne poznatek, že existuje řada odpadů, které lze energeticky využívat ve výkonných jednotkách pro výrobu tepla. Za odpady považujeme látky, substance, vznikající ve výrobních procesech jako vedlejší produkt považovaný člověkem jako dále nevyužitelný, překážející a dokonce i často škodící a nebezpečný. Je to však kategorie v čase proměnlivá, kdy se objeví možnosti či způsoby i potřebnosti využití těchto látek. V současnosti se tak hovoří obecně o druhotných surovinách. 5
Škodlivé či nebezpečné odpady pak vyžadují účinnou likvidaci nebo bezpečné skladování [15]. Teze o bezodpadovém hospodářství se zatím jen obtížně a pozvolna daří naplňovat, odpady zůstávají stále závažným problémem. Příroda přitom nezná odpady, zná však koloběh látek. Z charakteru činnosti železniční stanice podílející se na činnostech zajišťující dopravu a přepravu vyplývá, že produkce odpadů vzniká: • v místě železniční stanice spolu s odloučenými pracovišti • vznikají nahodile a nepravidelně (např. při nehodách). Při hospodaření s odpady a jejich hodnocení evidujeme odpady: • pevné - tuhé • kapalné - odpadové vody • emise - pevné, prašné, plynné, aerosoly • radioaktivní odpad a radiace Od roku 1991 existují evidence odpadů ve dvou základních kategoriích: • ostatní - odpady, které nemají nebezpečné vlastnosti z hlediska působení na jednotlivé složky životního prostředí • nebezpečný - svými fyzikálními, chemickými nebo biologickými vlastnostmi vyžadují při nakládaní s nimi odpovídající zacházení (např. toxicita, výbušnost, hořlavost, atd.) Základním zákonem ČR, který tvoří základ právních opatření k ochraně životního prostředí je „Zákon číslo 17/92 Sb. o životním prostředí. Jednou z oblastí, které zatím neměly odpovídající právní úpravu, byl management chemických látek. „Zákon číslo 157/98 Sb.“, o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů nabyl účinnosti 1. ledna 1999. Základním krokem před nakládáním s chemickými látkami a přípravky je poznání jejich konkrétních nebezpečných vlastností, tj. stanovení, že konkrétní chemická látka nebo přípravek jsou nebezpečné. Zákon stanoví základní systém klasifikace, který vychází z definování nebezpečných vlastností a stanovení systému jejich hodnocení. Právnické osoby a nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání smějí nakládat s nebezpečnou chemickou látkou a nebo přípravkem jen tehdy, pokud nakládání s těmito nebezpečnými látkami a nebo přípravky mají zabezpečeno autorizovanou osobou. Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s nebezpečnou chemickou látkou a nebo přípravkem může vykonávat buď autorizovaná osoba a nebo fyzická osoba, kterou autorizovaná osoba prokazatelně proškolila. Následné školení musí být prováděno nejméně jednou za rok. Ve výkonných nebo organizačních jednotkách Českých drah je ve smyslu zmíněného zákona vedena evidence těchto chemických látek a nebo přípravků, které se používají v provozu. Evidence se vede pro každou nebezpečnou látku a přípravek včetně bezpečnostního listu od výrobce. Rizikovost odpadů souvisí ve velké míře s jejich toxicitou a možnosti i přímého ohrožení zdraví člověka, avšak i ostatních složek bioty, změn chemismu v půdách, znečištění spodních vod apod. Ponecháme-li zatím stranou nežádoucí organické látky, které lze likvidovat nebo dále využít, pak nebezpečím se stávají především některé kovy. V odpadových vodách jsou sledovány zvláště kadmium, olovo a rtuť. Vlastnosti a rizikovost odpadů jsou bezprostředně spjaty s jejich původem a zdroji. Při činnosti železničních stanic vznikají tyto odpady: • ostatní odpad – odřezky a zbytky papíru, obaly z plastů, ostatní odpad podobný domovnímu, popel z uhlí a koksu, kal ze septiků a žump, stabilizovaný kal z činnosti desinfekční stanice • nebezpečný odpad – zářivky, výbojky, suché články baterií, nikl-kadmiové baterie Při nakládání s nebezpečnými odpady je nutné dodržovat zpřísněné podmínky nakládání. Je nutné vzniklé odpady správně zatřídit dle předloženého katalogu odpadů. Nebezpečné vlastnosti odpadů, se kterými přicházejí zaměstnanci do styku: jedná se o odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností (výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, 6
žíravost, možnost vzniku infekce, radioaktivita aj.) jako např.: suché články baterií, zářivky, výbojky. Přesná specifikace nebezpečných vlastností odpadů je stanovena ve „Vyhlášce MŽP ČR číslo 338/1997 Sb.“. Ekolog železniční stanice projedná příslušný souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady a zabezpečí jejich ukládání. Nebezpečný odpad je dočasně skladován ve skladu materiálně technického zabezpečení (dále jen MTZ) železniční stanice. Zaměstnanci skladu MTZ vydávají nový materiál pouze výměnou za použitý (suché články, zářivky, výbojky, nikl-kadmiové baterie). Není dovoleno tento odpad zneškodňovat jiným způsobem (např. ukládat do odpadových nádob s ostatním odpadem apod.). Poté jsou centrálně odváženy firmou oprávněnou k likvidaci tohoto odpadu dle zvláštních předpisů. Dočasně skladované nebezpečné odpady jsou označeny identifikačními listy, kde jsou uvedeny vlastnosti a zásady hygieny při práci s nebezpečným odpadem, ochrana před požárem a výbuchem, opatření v případě požáru, nehody, havárie a o první pomoci při zasažení nebezpečným odpadem. Ostatní odpad je ukládán do popelnicových nádob nebo v odkalovacích jímkách. Likvidace je prováděna uložením na skládku. Sběrový odpadový papír se třídí a doklady podléhající obchodnímu tajemství se skartují v budově aparátu železniční stanice na řezacím stroji. Při manipulaci s odpadem v místě shromažďování a skladování je zakázáno jíst, pít a kouřit. Po manipulaci s porušenými zářivkami, výbojkami se musí znečištěné části pokožky omýt nedráždivým mycím prostředkem a znečištěné části těla omýt mýdlem a tekoucí vodou. Zpřísněné zásady hygieny práce platí na desinfekční stanici podle provozního řádu stanice. Při nehodách, požárech vzniklé odpady uklidit do těsných obalů. Zabránit jejich úniku do kanalizace a vodního toku. Při okolním požáru dle míry rizika odpad převést na bezpečné místo. Ochrana složek životního prostředí před znečištěním odpady: • ochrana povrchových a podzemních vod – voda je jedním ze základních surovinových zdrojů a tvoří důležitou složku přírodního prostředí. Je proto žádoucí všestranně chránit vody pro jejich nenahraditelnost a společenský význam, řídit jejich odběry a nakládat s nimi, aby byla zabezpečena rovnováha mezi spotřebou vody a kapacitou vodních zdrojů , pečovat o jejich čistotu a nejhospodárnější využití. Základním zákonem, který pojednává o vodách a vodním hospodářství je „Zákon o vodách číslo 138/73 Sb.“. Rozeznáváme tyto druhy vod: • povrchová voda - přirozeně se vyskytující na zemském povrchu • podzemní voda - nachází se v zemských dutinách a zvodnělých zemských vrstvách • odpadní voda - je použitá voda v domácnostech, závodech a má změněnou jakost Povrchové a podzemní vody je třeba chránit nejen před odpadními vodami, ale i jinými látkami, které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost. Ukazatelé přípustného stupně znečištění ve vypouštěných vodách jsou stanoveny vodohospodářskými orgány ve smyslu „Nařízení vlády číslo 171/92 Sb.“. Látky, které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových a podzemních vod označuje právní předpis „Vyhláška o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod číslo 6/77 Sb.“ [2]. • ochrana ovzduší - ochrana vnějšího ovzduší před znečišťováním působením lidskou činností je zaměřena k omezení vnášení znečišťujících látek do ovzduší. Znečišťujícími látkami jsou tuhé, kapalné a plynné látky, které přímo nebo nepřímo po chemické nebo fyzikální změně nebo po spolupůsobení s jinou látkou nepříznivě ovlivňují ovzduší a tím ohrožují a poškozují zdraví lidí nebo ostatních organizmů. Zdroje znečišťování ovzduší mohou být stacionární (pevné) nebo mobilní. Stacionární zdroje se člení na: • velké - výkon vyšší než 5 MW • střední - výkon od 0,2 do 5 MW 7
• malé - výkon do 0,2 MW Mobilní zdroje tvoří mobilní zařízení, která k pohybu používají spalovací motory. Pro ochranu ovzduší byly vydány tyto obecně závazné normy, „Zákon o ochraně ovzduší číslo 309/91 Sb. ve smyslu pozdějších úprav“ (úplné znění je uvedeno v „Zákoně číslo 211/94 Sb.“) a „Vyhláška MŽP číslo 117/97 Sb.“, kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování ochrany ovzduší. Kromě základní povinnosti zabezpečovat svou činností snižování znečišťování ovzduší je výkonná jednotka železniční stanice povinna každý rok do stanoveného termínu podat oznámení o všech malých a středních zdrojích, které hodlá provozovat v roce, ve kterém oznámení provádí. Oznámení musí obsahovat údaje o provozovateli zdroje a o zdroji znečišťování (typ, výrobce, výkon, hodiny provozu, spotřeba paliv, technologii, komíny, filtry apod.) tj. souhrnné vyhodnocení provozní evidence. Do oznámení se dále uvádí výčet poplatků za znečišťování a to podle předchozího spáleného paliva v minulém roce. Každoroční ohlašovací povinnost zajišťuje ekolog železniční stanice [6]. • odpady jako důsledek nehod - České dráhy k této oblasti vydaly svoji vnitropodnikovou „Směrnici M-32“ k ochraně životního prostředí, která platí pro ochranu před úniky nebezpečných látek při přepravě, manipulaci a skladování a pro následné zneškodňování těchto úniků, včetně sanací negativních následků ekologických havárií [17]. Problematika havarijních úniků nebezpečných látek a jejich následků není členěna dle složek životního prostředí (odpady, voda, půda, ovzduší), neboť tyto se navzájem prolínají. Znečišťování půdy a vody s následným poškozením živé přírody (flóry a fauny) je potřebné posuzovat komplexně. Specifičnost havarijních úniků nebezpečných látek při přepravě na železničních drahách zůstává v nebezpečnosti okamžitých následků přímého ohrožení lidského zdraví i živé přírody a v náročnosti prvotního zásahu při jejich lokalizaci a likvidaci. V případě úniku nebezpečných látek při nehodových událostech, zůstávají v platnosti povinnosti zaměstnanců ČD uvedené v „Předpise D-17“. • zneškodňování odpadů - rizikovost odpadů souvisí ve velké míře s jejich toxicitou a možností přímého ohrožení člověka, avšak i ostatních složek života. Možnosti ochrany před určitým nebezpečím, které řada odpadů představuje, spočívají v různých způsobech jejich zneškodnění nebo využití. Odpady lze zneškodňovat na zařízeních k tomu určených, pro tyto účely schválených a provozovaných podle schváleného provozního řádu. Použít lze ověřených metod a postupů. Odpady, které nelze zneškodnit na stávajících zařízeních, mohou být uloženy ve skladech do doby, kdy bude zajištěno jejich konečné zneškodnění. Odpady se zneškodňují fyzikálními, chemickými a biologickými metodami, termicky a skladováním. Druhy zneškodňování: • spalování - rozklad odpadu teplem za přístupu vzduchu • skladování - zneškodňování odpadů trvalým uložením na skládkách nebo místech k tomu určených • biologicky - znehodnocování využíváním biologických procesů vedoucích ke snížení obsahu škodlivin či jejich nebezpečných vlastností umožňujících případně další využitelnost odpadů (např. kompostování) • fyzikálně-chemicky - zpevňování odpadů (např. neutralizací, oxidací, tepelné zpracování bez přístupu vzduchu) Jednotlivé způsoby mohou být navzájem kombinovány. Každý je povinen předcházet vzniku odpadů a omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Nakládat s nimi je možné pouze zákonným způsobem. Lze jej využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených ve smyslu Zákona o odpadech. Při této činnosti nesmí být ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí.
8
Odpady se třídí podle „Katalogu odpadů“, který vydává Ministerstvo životního prostředí formou vyhlášky. Dovoz odpadů za účelem jejich zneškodňování v České republice je zakázán. Nepodaří-li se příslušnému Okresnímu úřadu v řízení o odstranění protiprávního stavu podle „Zákona o odpadech“ zjistit právnickou nebo fyzickou osobu, která umístila na nemovitost a která není určena k ukládání odpadů, přechází povinnost zajistit zneškodnění odpadu na vlastníka nemovitosti, na níž je odpad umístěn a to na jeho vlastní náklady. Na ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek, který je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží a státního fondu životního prostředí. Provozovatel skládky je povinen vytvářet si finanční rezervu, ze které hradí rekultivaci, povinnou péči o skládku a asanaci po skončení provozu skládky. Produkce odpadů na železnici má díky povaze tohoto odvětví zvláštní specifika. Odpady jsou produkovány na železnici jak v místě jednotlivých výkonných a účelových jednotkách, tak i liniově při provozu a údržbě vlastní dopravní cesty. Produkci odpadů lze tedy členit do dvou základních skupin: • odpady vznikající v místě činnosti • odpady liniového charakteru Koncepce odpadového hospodářství vychází z filosofie zákona o životním prostředí a zákona o odpadech a jejím předmětem je: • kategorizace odpadů • nakládání s odpady Cílem této koncepce je systematicky se dopracovat k optimalizaci vzniku odpadů a jejich ukládání do životního prostředí. Koncepce upřednostňuje recyklaci a využívání odpadů před ostatními způsoby jeho odstraňování. Evidenci a ohlašování odpadů vedou průběžně původci a oprávněné osoby a to za každou provozovnu samostatně. Při roční produkci nebezpečných odpadů více než 50 kg nebo více než 50 tun ostatních odpadů, zasílají původci každoročně do 15. února následujícího roku hlášení územně příslušnému Okresnímu úřadu, které obsahuje druh, množství, způsob ukládání. Sankce za nedodržení zákona mohou ukládat při porušení ustanovení uvedených v zákoně obce, okresní úřady, Česká inspekce životního prostředí s tím, že při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození. Působení železniční dopravy na životní prostředí je mnohostranné. Zahrnuje od hluku a vibrací přes znečišťování ovzduší a vody, odpady z dopravního provozu a činností stanic, zábory půdy i estetické a psychologické účinky dopravy. Železniční provoz, tedy doprava a přeprava jsou činnosti značně složitými s mnoha vnitřními vazbami, pro které platí nejen vlastní předpisy Českých drah, ale i obecně závazné zákony a jejich prováděcí předpisy. Jakékoliv porušení předpisů má zpravidla za následek nehodovou událost, která může a zpravidla také má, nepříznivý dopad na životní prostředí s další možností i ohrožení života. Problematika odpadů a hospodaření s nimi není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Odpadové hospodářství (nejen na železnici) vyžaduje konkrétní program a řád. Podkladem pro jejich vytvoření je právní norma „Zákon o odpadech“. Přesné dodržování předepsaných postupů a opatření při zacházení s odpady pomáhá k omezení negativních dopadů z jejich produkce. Důležitou součástí odpadového hospodářství musí být především informovanost a osvěta pracovníků. Pouze takový zaměstnanec, který si plně uvědomuje škodlivost odpadů na životní prostředí a problémy včetně nákladů spojených s jejich likvidací se bude chovat, popřípadě plánovat činnost podniku tak, aby měla na životní prostředí co nejmenší dopad.
9
5. Přeprava nebezpečných látek Pro přepravu nebezpečných látek (ve vztahu k ČD také jako zboží) byly vytvořeny mezinárodní předpisy, za jejichž pomoci je zajišťována bezpečná přeprava nebezpečného zboží. Tyto předpisy se vlivem nových poznatků ve vědě, výzkumu a díky pokroku techniky neustále prověřují a dále vyvíjejí. V případě železniční přepravy dochází ke změnám předpisu v dvouletém cyklu. Tímto předpisem na základě kterého je uskutečňována železniční přeprava nebezpečného zboží, je RID – Řád pro mezinárodní přepravu nebezpečného zboží. • Nebezpečné zboží - jsou to látky a předměty, u nichž při nesprávném zacházení s nimi, nebo při nehodách a mimořádných událostech mohou vzniknout jiná nebezpečí, jako např. výbuch, hoření nebo vzplanutí, samozápal, vývin zápalných (hořlavých) plynů, únik radioaktivity, infekce (nakažení), otravy, poleptání, atd. Řada nebezpečných látek pak může představovat přímé ohrožení kvality vod a životního prostředí [11]. • Rozdělení nebezpečných látek a předmětů - nebezpečné látky a předměty jsou podle vlastností zařazeny do 13 tříd: Třída 1 Výbušné látky a předměty Třída 2 Plyny Třída 3 Zápalné kapalné látky Třída 4.1 Zápalné pevné látky Třída 4.2 Samozápalné látky Třída 4.3 Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí zápalné plyny Třída 5.1 Látky podporující hoření Třída 5.2 Organické peroxidy Třída 6.1 Jedovaté látky Třída 6.2 Látky způsobilé vyvolat nákazu Třída 7 Radioaktivní látky Třída 8 Žíravé látky Třída 9 Různé nebezpečné látky a předměty Těchto 13 tříd je dále rozděleno na třídy výlučné a volné. Látky výlučných tříd – třída 1 a 7 se mohou přepravovat pokud jsou výlučně uvedeny v příslušné třídě a za podmínek tam stanovených. Látky volných tříd (tj. ostatní třídy) se mohou přepravovat jen tehdy, vyhovují-li podmínkám stanoveným v příslušných třídách. Pro látky a předměty, uvedené v RID, platí základní podmínky pro přepravu zboží po železnici, stanovené právními předpisy, pokud RID nestanoví jinak. Látky a předměty, které jsou výslovně vyloučeny z přepravy, není dovoleno přepravovat. • Označování vozů při přepravě nebezpečného zboží - jednotlivé přepravní vozy musí být označeny bezpečnostními značkami. Označit vůz těmito značkami je povinností odesílatele. Umísťují se na vnější straně vozidla, cisterně, kontejneru nebo přímo na kusech zásilky. Mají tvar čtverce postaveného na vrcholu (kosočtverec). Povinností dopravce je vůz označit oranžovým označením. Jsou to číselné tabule s oranžovým podkladem, černě orámované, rozdělené na dvě části. V horní části se nachází Kemplerův kód. Tento kód označuje druh a intenzitu nebezpečnosti látky a skládá se ze dvou nebo tří číslic. První číslice označuje hlavní nebezpečí (viz jednotlivé třídy), druhá případně třetí číslice označuje nebezpečí dodatkové. Čísla k označení nebezpečnosti látek jednotlivých tříd znamenají: 0…bez významu 1…nebezpečí výbuchu 2…únik plynu tlakem nebo chemickou reakcí 3…zápalnost kapalných látek (par) a plynů nebo kapalná látka schopná samoohřevu 4…zápalnost látek v pevném stavu nebo pevná látka schopná samoohřevu 5…oxidační (hoření podporující) účinek 10
6…jedovatost nebo nebezpečí nákazy 7…radioaktivita 8…žíravost 9…nebezpečí prudké samovolné reakce Zdvojení číslice označuje zvýšení příslušného nebezpečí. Pokud stačí k označení nebezpečí látky jen jedna číslice, doplní se tato číslice na druhém místě nulou. Pokud látka reaguje nebezpečně s vodou, je před číselným kódem písmeno X. U takových látek smí být voda použita jen se souhlasem znalce. V dolní části se nachází tzv. „UN – kód“, což je identifikační číslo látky, které je vždy čtyřmístné. Např. UN – kód 1202 je identifikační číslo nafty, 1203 platí pro benzín, a jiné [12]. Příklad výstražných identifikačních tabulí a nálepek k označení nebezpečí některých „obecně” známých nebezpečných látek RID/PNZ: Třída 3: zápalné kapalné látky RID/PNZ: palivo pro zážehové motory (benzín) Výstražná identifikační tabule na železniční kotlové vozy (cisterny, kontejnery apod.) Popis identifikační tabule: - výška min. 30 cm - šířka 40 cm - písmo 10 cm - podklad oranžový - okraj vodorovná čáry a číslice černé šířky 15 mm Nálepka k označení nebezpečí podle RID/PNZ: barva nálepky: červená barva symbolu ohně: bílá nebo červená Přehled nálepek k označení nebezpečných látek při přepravě [21]
11
12
Zásilky se označují též manipulačními značkami, jako např. označení deštník – „chránit před vlhkem“, sklenička – „křehké kusy“, atd. Tyto značky upozorňují na charakter zásilky. • Povinnosti odesílatele při přepravě: - řádně vyplnit nákladní list, ve kterém mimo jiné uvede: - třídu nebezpečné látky - číslici příslušné třídy - identifikační číslo látky (UN – kód) - oficiální název látky - zkratku RID 13
- počet kusů a hmotnost Navíc vyhotoví prohlášení ve kterém uvede, že se zásilka může přepravovat po železnici. Dále, že značky, čísla a počet kusů vyhovují ustanovení RID. Toto prohlášení vyhotoví 2x. Také vyhotoví pokyny pro případ nehody a to v jazyce země nakládky a vykládky a v jazyce tranzitních zemí. • Povinnosti dopravce: - dopravce je povinen požádat písemně o vystavení povolení k přepravě nebezpečného zboží za stanovený poplatek Ministerstvo dopravy a spojů. V žádosti uvede seznam látek, které bude přepravovat, jejich množství, zamýšlený den přepravy, místo nakládky a vykládky (trasu). K žádosti musí připojit fotokopii platebního příkazu a další potřebné tiskopisy. Ministerstvo dopravy a spojů poté zahájí povolovací řízení, ve kterém stanoví podmínky přepravy, vydá osvědčení k přepravě, které platí po dobu jednoho roku ode dne vydání. Železniční vozidlo mohou obsluhovat jen osoby, které vykonaly stanovené zkoušky pro přepravu určitého nebezpečného zboží [13]. • Způsob přepravy a obaly: - nebezpečné zboží lze za určitých podmínek přepravovat ve volně loženém stavu, balené po kusech, společně balené. Látka nebo předmět smí být přepravována ve volně loženém stavu v kotlových vozech, nádržkových kontejnerech nebo v malých kontejnerech jen tehdy, je-li tento způsob přepravy výslovně povolen pro tuto látku nebo předmět v příslušné třídě. Velké kontejnery se smějí pro přepravu použít pouze tehdy, pokud jsou k tomu z hlediska konstrukčně-technického vhodné. „Vhodné z hlediska konstrukčně-technického“ znamená, že konstrukční prvky kontejneru, jako horní a dolní viditelné podélníky, horní a dolní příčníky, práh a nosník dveří, podlahové příčné nosníky, rohové sloupky a kování, nevykazují žádná větší poškození. Větším poškozením se rozumí: - boule nebo vypoukliny konstrukčních dílů, které jsou hlubší než 19 mm, bez ohledu na jejich délku - trhliny nebo lomy v konstrukčních dílech - více než jedna vložka, nebo neodborně provedená vložka (např. překrývající se vložky) na horních nebo dolních příčnících, nebo nosnících dveří; dále více než dvě vložky v jednom z horních nebo dolních podélníků, nebo vložka v dveřním prahu, nebo rohovém sloupku - závěsy a kování dveří, které jsou vzpříčené, překroucené, zlomené, ulomené (odpadlé), nebo z jiného důvodu nejsou funkční - netěsná těsnění nebo uzávěry - každé zkroucení konstrukce, které je tak silné, že znemožňuje řádné uchopení překladačem, nebo usazení a fixaci na k tomu určených místech nebo vozech. Kromě toho, bez ohledu na použitý materiál, jsou nepřípustná jakákoliv opotřebení u jednoho konstrukčního prvku kontejneru. To jsou prorezivělá místa u kovových bočních stěn nebo rozvlákněná místa u konstrukčních dílů ze skleněných vláken. Normální opotřebení, včetně koroze (rez), malé boule a rýhy a ostatní poškození, které neovlivňují použitelnost nebo odolnost proti povětrnostním vlivům, jsou však možná. Kontejnery je třeba před nakládkou prohlédnout, aby se zjistilo, že neobsahují zbytky dřívějšího nákladu. Jestliže je nebezpečné zboží přepravováno v kusech, musí být každý kus opatřen všemi nápisy a nálepkami, které označující nebezpečí, které jsou předepsány v RID pro nebezpečné zboží přepravované v kusu. Pro přepravu kusů s nebezpečným zbožím smí být použity transportní obalové soubory, jestliže splňují stanovené podmínky.
14
Transportním obalovým souborem se rozumí spojení, které je použito jedním jediným odesílatelem pro pojmutí jednoho nebo více kusů a pro vytvoření jednotky k ulehčení nakládky a manipulace během přepravy. Příklady transportních obalových souborů: Na nakládací pomůcku (např. paleta) se postaví nebo stohuje více kusů a ty jsou zajištěny pásy z plastu, smršťovací nebo napínací folií nebo jinými vhodnými obaly. Dále vnější ochranné obaly (např. bedny nebo bednění). Toto se nevztahuje na transportní obalové soubory definované ve třídě 7. Transportní obalový soubor musí být opatřen číslem k označení látky, před něž se doplní písmena „UN“ a nálepkami k označení nebezpečí všech kusů obsažených v transportním obalovém souboru. Není-li v jednotlivých třídách uvedeno nic jiného, mohou být kusy nakládány: a) do krytých vozů b) do otevřených vozů přikrytých plachtami c) do otevřených vozů (bez plachet) Kusy, jejichž obaly jsou tvořeny materiály citlivými na vlhkost, se nakládají do krytých vozů nebo do otevřených vozů přikrytých plachtami. Jsou-li povoleny jako obaly nádoby z plastu, může požadovat železnice odesílací země, aby byla prokázána vhodnost plastu pro takové použití. Dovolují-li ustanovení jednotlivých tříd společné balení více látek a předmětů nebo společné balení s jiným zbožím, musí být vnitřní obaly obsahující různé látky a předměty vzájemně pečlivě a bezpečně odděleny ve společném obalu. To je nutné provádět z důvodu, aby nemohlo dojít k nebezpečným reakcím při poškození nebo zničení vnitřních obalů. Mohlo by dojít k: - vzniku nebezpečného tepla - vzniku hoření - tvorbě směsí citlivých na tření nebo náraz - vývinu hořlavých nebo jedovatých plynů Kapalné látky tříd 3, 4.1, 4.2, 4.3, 5.1, 6.1, 8 nebo 9 musí být zabaleny s použitím vhodných savých materiálů, pokud ve zvláštních podmínkách pro balení určitých látek není předepsáno jinak. Savý materiál nesmí s kapalnou látkou nebezpečně reagovat. Savé materiály nejsou potřebné, pokud jsou vnitřní obaly tak chráněny, že při případném rozbití obsah za normálních přepravních podmínek neunikne z vnějších obalů. Jakmile je savá látka předepsána a vnější obal není těsný, je třeba použít těsný potah, pytel z plastu nebo jiný stejně účinný prostředek, aby došlo k zachycení kapalné látky v případě jejího úniku. Při nakládání zboží musí být dodrženy podmínky platné pro odesílací stanici, pokud nejsou v jednotlivých třídách předvídány zvláštní podmínky. Dále existují pro každou třídu zvláštní podmínky pro nakládku a vykládku, přepravu, balení a obaly pro nebezpečné látky, jejich složení s přesným popisem jednotlivých látek zařazených ve třídách a podtřídách. Jak zásilku správně označit a jaký železniční vůz použít je uvedeno v jednotlivých třídách. Přeprava nebezpečného zboží se musí přesně řídit podle stanovených předpisů a podmínek, protože v případě nedodržení by mohlo dojít k ekologické havárii. Taková havárie má pak negativní vliv na životní prostředí. Únik nebezpečné látky může značně zkomplikovat provoz železniční dopravy. V případě úkapu látky na železniční pražec, musí dojít k jeho vyčištění. Pokud dojde k úniku většího množství látky, která zasáhla kolejové lože vyžaduje se kompletní obnova kolejového lože [18]. Proto velmi záleží na dodržování stanovených podmínek k přepravě, jako je správné uchycení na voze, balení, využití vhodného vozu, bezpečná manipulace a zda je vůbec přeprava tohoto zboží povolena. Odstranění ekologické havárie je zdlouhavá procedura, na kterou je potřeba značného úsilí a finančních prostředků. 15
6. Likvidace ekologických havárií – postup u ČD • 1). Zaměstnanec ČD, který zjistil ekologickou havárii je povinen neprodleně vyrozumět výpravčího stanice (vedoucího směny) nebo vedoucího výkonné jednotky. Ten je dále povinen uvědomit okamžitě hasičský záchranný sbor ČD u vedoucího dispečera nebo člověka držícího pohotovost. Do příjezdu HZS ČD je nutné zajistit dodržení bezpečnosti podle Op 16 [19], před příjezdem vyšetřovacích orgánů policie zajistit zda nedošlo k neoprávněné manipulaci s výpustnými ventily a zařízením, armaturou vozů s výjimkou k zastavení úniku nebezpečné látky, v případě úniku známé látky (např. motorová nafta, olej, benzín apod.) utěsnit zdroje, jímat unikající látku do vhodných nádob a k utěsnění kanalizačních vpustí v okolí úniku a aplikovat sorbent [18]. • 2). Prvotní zásah až do doby lokalizace provádí HZS ČD. Dále jsou o vzniklé škodě informovány složky vyšetřovací – policie, správa povodí v dané oblasti, správce zasaženého pozemku, odesílatele a příjemce látky. Po ukončení zásahu předá velitel zásahu písemnou formou informaci o dění přednostovi výkonné jednotky a pověřenému pracovníkovi 028 GR (generální ředitelství) (Pozn.: v roce 1998 ing. Šebela). Tento pověřený pracovník zastupuje České dráhy a jedná před orgány státní správy jejich jménem, spolupracuje se zasahujícím velitelem HZS ČD a vyšetřujícím orgánem policie ČR, dále organizuje a řídí následující opatření po zásahu, zajišťuje objednání odborných firem, podepisuje smlouvy o sanacích a dohlíží na jejich plnění při sanačních pracích. Musí být také sepsán záznam o havarijním úniku nebezpečných látek, za což odpovídá vedoucí výkonné jednotky a pověřený pracovník 028 GŘ. Po ukončení vyšetřování a stoprocentní určení odpovědnosti viníků ekologické havárie jsou určeny finanční náklady, které mají být uhrazeny [17]. 7. Stanovení podmínek při výstavbě nových nebo rekonstrukci stávajících tratí Před každým zahájením výstavby nebo rekonstrukcí železniční tratě je nutné vypracovat tzv. „Oznámení záměru stavby“ na daný úsek, kterého se právě uvažované práce týkají. Toto oznámení musí obsahovat základní údaje o stavbě, jeho investorovi a řadu dalších podmínek, které si zde uvedeme: 1) údaje o oznamovateli – zde se uvede oznamovatel v plném znění, jeho IČO, adresa a případná kontaktní osoba zabývající se daným problémem 2) údaje o záměru – zde se uvádí podrobnější podmínky • název záměru – tzv. jméno akce • rozsah (kapacita) záměru – např. kilometrická poloha, velikost stavby, apod. • umístění záměru – popis okolí, vedení trasy • charakter záměru a možnost kumulace s jinými záměry – popis jestli jde o nový stav nebo rekonstrukci a případné jiné výstavby (např. most pro budoucí silnici) • zdůvodnění potřeby záměru a jeho umístění, včetně zvažovaných variant – tzv. popis „proč tudy a k čemu“ a uvedení všech možných plánovaných variant • stručný popis technického a technologického řešení – technický popis stavby a použitého materiálu a zařízení • předpokládaný termín zahájení realizace záměru a jeho dokončení • výčet dotčených územně samosprávných celků – (kraje, okresy, obce) • zařazení záměru do příslušné kategorie a bodů přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. „Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“ 3) údaje o vstupech – stručný popis předpokládaného využití přírodních zdrojů, jak při realizaci, tak i při provozu:
16
• zábor půdy – popis kde a jaké množství, odůvodnění • odběr a spotřeba vody – viz předchozí • energetické zdroje – uvede se případné používání • surovinové zdroje – uvedou se druhy a jejich předpokládané množství 4) údaje o výstupech – zde se uvádí případné výstupy z používání a provozu: • emise – předpokládané množství a druh, porovnání se stávajícím stavem • vliv na vodu – předpoklad možného vlivu a porovnání se stávajícím stavem • odpady – posouzení možných odpadů a vlivu na okolí • hlukové poměry – množství hluku a jeho posouzení se stávajícím stavem, uvedou se zde případné opatření při nadměrným hlukem (protihlukové opatření – druh a umístění) 5) údaje o stavu životního prostředí v dotčeném území: • dosavadní využívání území a priority jeho trvale udržitelného využívání • relativní zastoupení, kvalita a schopnost regenerace přírodních zdrojů (půdní fond, vodní zdroje a surovinové zdroje) 6) schopnost přírodního prostředí snášet zátěž se zvláštní pozorností na: • chráněná území • územní systém ekologické stability • významné krajinné prvky (lesy, vodní toky, rybníky) • území historické, kulturní nebo archeologického významu • území hustě zalidněné • území zatěžované nad míru únosného zatížení 7) stručná charakteristika stavu složek životního prostředí v dotčeném území, které budou pravděpodobně významně ovlivněny 8) údaje o vlivech záměru na obyvatelstvo a životní prostředí: • charakteristika možných vlivů a odhad jejich velikosti, složitosti a významnosti: - vliv na ovzduší - vliv na vody - vliv na půdní fond - vlivy hluku a vibrací • rozsah vlivů vzhledem k zasažení území a populaci • údaje o možných významných nepříznivých vlivech přesahující státní hranice • opatření k prevenci, vyloučení snížení popř. kompenzaci nepříznivých vlivů • charakteristika nedostatků ve znalostech a neurčitostí, které se vyskytly při specifikaci vlivů 9) porovnání variant řešení záměru 10) doplňující údaje 11) všeobecné srozumitelné shrnutí netechnického charakteru 12) příloha – zde jsou různá vyjádření dotčených orgánů (okresní úřady, stavební úřady, …) K těmto oznámením bývá vypracována mapa s vyznačením všech možných variant a barevně jsou zde vyznačeny významné krajinné prvky podle které se také hodnotí vlivy na životní prostředí (např. chráněná území, řeky, zátopové oblasti apod.) [16]. Podle výše uvedeného je vždy jednodušší pokud se posuzuje vliv již u postavené trati u které dochází jen k minimálním přeložkám tratí zlepšující dopravní vlastnosti (nyní na koridorových tratích, např. pro zvýšení rychlostí, např. přeložka části trati Česká Třebová – Dlouhá Třebová apod.). Ale ne vždy je jednání jednoduché, protože i drobné přeložky můžou zasáhnout do vzácného ekosystému. Proto se musí vždy postupovat s nejvyšší opatrností a opravdu posuzovat co nejlépe vliv na životní prostředí a nedosahovat vše za každou cenu. 17
8. Nejpoužívanějších zákony, vyhlášky a předpisy k životnímu prostředí a dopravě I. Zákon o životním prostředí číslo 17/92 Sb. II. Zákon o odpadech číslo 185/2001 Sb. III. Nařízení vlády číslo 31/99 Sb., kterým se stanoví seznam výrobků a obalů na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, a podrobnosti nakládání s obaly, obalovými materiály a odpady z použitých výrobků a obalů IV. Vyhláška Ministerstva životního prostředí číslo 337/97 Sb., kterou se vydává Katalog odpadů a stanoví další seznamy, ve znění vyhlášky Ministerstva životního prostředí číslo 334/99 Sb. V. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady číslo 338/97 Sb. VI. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů číslo 339/97 Sb. VII. Věstník číslo 5/99 Ministerstva životního prostředí, který provádí zařazování odpadů podle Katalogu odpadů VIII. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí číslo 130/92 Sb. IX. Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích číslo 157/98 Sb. ve znění zákona číslo 132/2000 Sb. X. Nařízení vlády číslo 25/99 Sb. klasifikace nebezpečných chemických látek XI. Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů ve znění zákona číslo 352/99 Sb. a zákona číslo 132/2000 Sb. XII. Vyhláška číslo 250/98 Sb. Ministerstva zdravotnictví o registraci chemických látek XIII. Směrnice pro hubení plevelů na železničních tratích a pozemcích ČD,s.o. XIV. Zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/92 Sb. XV. Zákon o požární ochraně č.133/85 Sb. XVI. Zákon o drahách č.266/94 Sb. XVII. Opatření pro omezení šíření Bolševníku velkolepého a Křídlatky u SDC Brno č.j.:12251/99-43/14 XVIII. Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. XIX. Zákon o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetickém odvětví č. 222/94 Sb. XX. Zákon o lesích č. 289/95 Sb. XXI. Zákon o rostlinolékařské péči č. 147/96 Sb. XXII. Zákon o státní správě v odpadovém hospodářství č. 311/91 Sb. XXIII. Zákon o poplatcích za uložení odpadu č. 62/92 Sb. XXIV. Zákon o vodách č. 138/73 Sb. XXV. Zákon o ochraně ovzduší č. 211/94 Sb. XXVI. Vyhláška č. 117/97 Sb. – stanovení imisních limitů XXVII. Vyhláška č. 6/97 o ochraně a jakosti povrchových a podzemních vod XXVIII. Občanský zákoník č. 40/64 Sb. XXIX. Zákon č. 61/94 Sb. XXX. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb. XXXI. ČD D 17 Předpis pro hlášení a šetření nehodových událostí XXXII. ČD Op 16 Pravidla o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci XXXIII. ČD M 32 Směrnice k ochraně životního prostředí před znečištěním nebezpečnými látkami XXXIV. ČSD KN 1 Služební předpis pro přepravu vozových zásilek XXXV. Příručka ekologa ČD – elektronická verze 18
9. Závěr Podle mého názoru je ochrana životního prostředí u Českých drah, s.o. velice obtížná, protože se jedná o největšího dopravce používající jak různá paliva a jiné materiály nutné k provozu, tak i jeho tratě vedou skoro celým územím, které je v každém místě jiné s jinými místními poměry a s tím plynoucí jednání o každém konkrétním problému a místě nebo i celých úsecích. Proto by měla být snaha co nejlépe vyřešit, jak ze strany Českých drah tak i ekologů. Seznam použité literatury a ostatních zdrojů [1] Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2002 Sb. ze dne 20. února 2001 [2] Zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/92 Sb. [3] Zákon o požární ochraně č.133/85 Sb. [4] Zákon o drahách č. 266/94 Sb. [5] Zákony o odpadech č. 125/97 Sb. a č. 185/2001 Sb. [6] Zákon o ochraně ovzduší č. 309/91 Sb. [7] Opatření vrchního přednosty SDC Brno č.21/99 - Opatření pro omezení šíření Bolševníku velkolepého a Křídlatky u SDC Brno č.j.: 12251/99-43/14, vydaný v červenci 1999, zpracovatel: Božková [8] Opatření vrchního přednosty SDC Brno č. 7/98 - Organizace ochrany životního prostředí (ekologie) u SDC Brno č.j.: 8331/98, vydaný v srpnu 1998, zpracovatelé: Božková, ing. Maršálek, ing. Štachová [9] Opatření vrchního přednosty SDC Brno č. 22/98 – Metodický pokyn pro organizaci údržby zeleně u SDC Brno č.j.: 12252/99-43/14 [10] Směrnice pro hubení plevelů na železničních tratích a pozemcích Českých drah, s.o. [11] RID – Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží, 60/1999 Sb. Ministerstvo dopravy a spojů, 1999. [12] Průvodce nákladní přepravou Českých drah. Odbor nákladní dopravy a přepravy JERID, spol. s r. o., 2000. [13] Základní průvodce přepravou nebezpečného zboží po železnici. Odbor nákladní dopravy a přepravy JERID, spol. s r. o., 1997. [14] HERČÍK, M., LAPČÍK, V., OBROUČKA, K. Ochrana životního prostředí pro inženýrské studium, Ostrava: VŠB Ostrava TU Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství, 1994, ISBN 80-7078-255-2 [15] ŠMERHOVÁ, J., Odpady Českých drah. 2000 [16] Oznámení záměru ČD DDC Optimalizace traťového úseku Dětmarovice – Mosty u Jablunkova – st. Hranice SR a Optimalizace traťového úseku Ústí nad Orlicí – Letohrad v elektronické podobě poskytnuté firmou SUDOP Brno, zpracovatel a poskytovatel: ing. Irena Bártová, odbor ekologie [17] ČD M 32 Směrnice k ochraně životního prostředí před znečištěním nebezpečnými látkami [18] ČD D 17 Předpis pro hlášení a šetření nehodových událostí [19] ČD Op 16 Pravidla o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci [20] ČSD KN 1 Služební předpis pro přepravu vozových zásilek [21] Příručka ekologa ČD, verze 2.1.1 – elektronická verze vytvořená firmou PRO EKO Ostrava spol. s r.o. pro použití u Českých drah – zapůjčeno od OPŘ SDC Brno se souhlasem jeho přednosty
19
Obsah: Úvod 1. Základní pojmy 2. Údržba zeleně a kácení dřevin v okolí železničních tratí 3. Opatření pro omezení šíření nebezpečného plevele – bolševníku a křídlatky 4. Nakládání s odpady 5. Přeprava nebezpečných látek 6. Likvidace ekologické havárie – postup u ČD 7. Stanovení podmínek při výstavbě nových nebo rekonstrukcí stávajících tratí 8. Nejpoužívanější zákony, vyhlášky a předpisy k životnímu prostředí 9. Závěr Seznam použité literatury a ostatních zdrojů Obsah
20
…str. 1 …str. 1 …str. 2 …str. 4 …str. 4 …str. 10 …str. 16 …str. 16 …str. 18 …str. 19 …str. 19 …str. 20
