DOPIS GUVERNÉRA V Nových Zámkoch, 8. augusta 2011

Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International.

6

Číslo Ročník I. Vyšlo dne 5. 9. 2011

SLUŢBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY _________________________________________________________________

DOPIS GUVERNÉRA V Nových Zámkoch, 8. augusta 2011

Moji váţení a milí rotariánski priatelia, sme uprostred dovolenkového obdobia. Prajem Vám, aby ste načerpali do ďalšej časti roka veľa síl a ţivotného optimizmu. Napriek tomu, ţe toto obdobie vtláča svoju pečať klubovému ţivotu, neznamená však obdobie pasivity, neznamená uhorkovú sezónu. Presvedčil som sa o tom v priebehu mojich návštev našich klubov, ktorým som venoval prakticky celý júl. Aj pri relatívne slabšej účasti prebiehajú nesmierne zaujímavé a príťaţlivé akcie spoločnej turistiky, návštev kultúrnych festivalov či spoločného splavovania našich riek. Čo som však pozoroval ako nedostatok týchto aktivít? Je to ich nedostatočná propagácia. Neposkytujeme o nich informácie ostatným rotariánskym priateľom ani v predstihu, a ţiaľ - mnohokrát ani následne. Ochudobňujeme sa tak o účasť našich priateľov z ostatných klubov na akciách a spoločných pobytoch, ochudobňujeme sa o ďalšie vzájomné poznanie, ochudobňujeme sa o nových vzácnych priateľov. Vzájomná nedostatočná informovanosť je Achillovou pätou medzi klubových vzťahov. Alebo aspoň jednou z nich. Spôsobuje uzatváranie sa mnohokrát veľmi cenných aktivít, ktorých sa potom opakovane zúčastňujú zväčša tí istí účastníci. A stačilo by tak málo: dať na vedomie sekretárovi Dištriktu Otovi Kovářovi, čo, kde a kedy pripravujeme. Aby kalendár klubových akcií – viď v prílohe môjho listu z minulého mesiaca - nebol len dvojriadkový, z ktorých jeden je nota bete Dištriktná konferencia v máji 2012. A nezabudnime o úspešných projektoch, akciách, príleţitostiach poslať pár zaujímavých riadkov v sprievode pár fotografií do Rotary Good News. Poslúţime si vzájomne nielen informovanosťou, ale aj neoceniteľnou inšpiráciou pre členov ostatných klubov.

Že sa to dá, dokazuje to aj nová prax našich priateľov z RC Opava International. Dávajú pravidelne vedieť o svojej činnosti on-line spravodajom Opavský Rotarian. Za túto iniciatívu, obsah a profesionálnu úroveň si zaslúžia obdiv a uznanie. Blahoželám Vám, milí opavskí priatelia! V prvej polovici júla sa za účasti guvernérov D2240 a D2230 – Ukrajina, Poľsko a Bielorusko - uskutočnilo stretnutie do 100 rotariánov našich dištriktov. Spoločný výstup z ukrajinskej strany na horu Kremenec v mieste styku hraníc troch štátov – Ukrajiny, Poľska a Slovenska sa stal nezabudnuteľným záţitkom pre všetkých, ktorí sa na túto mimoriadne náročnú časť spoločného programu podujali. Na tomto symbolickom mieste bola podpísaná dohoda o ustanovení spoločného výboru ICC pre podporu a koordináciu spolupráce medzi klubmi našich dištriktov. Aj týmto sa pripravuje pôda pre naplnenie tohtoročnej guvernérskej výzvy Sluţbou k priateľstvu bez hraníc. Šírenie dobrého mena našich klubov získavaného konaním dobra a starostlivosťou o všeobecné blaho sa dá docieliť cestou RGN, vlastnou publikáciou, ale i cez regionálnu tlač a médiá. Napomôţme ich šíreniu tým, ţe – ak sa o činnosti našich klubov v regióne niečo objaví – pošlime šéfredaktorovi RGN priateľovi Sváťovi Jedličkovi jeden výtlačok. Ak z nich občas zverejní prehľad „Čo o nás napísali...“, bude to určite inšpiratívny zdroj nápadov. Druhou závaţnou témou našich diskusií pri mojich návštevách v kluboch je sluţba mládeţi a výmena študentov. Bez výnimky som sa doteraz stretol so záujmom klubov aktívne sa podieľať na tomto projekte „vlajkovej lode“ nášho Dištriktu. S veľkým záujmom sa pripravujem k účasti na prvom orientačnom stretnutí v dňoch 9 - 11 septembra na Strečne. Popri vedomí o úspešnej doterajšej činnosti uvítam Vaše názory a odporúčania, ktoré by pomohli vyrovnať neopodstatnený nevyváţený stav medzi počtom študentov vysielaných a prijímaných klubmi v ČR resp. SR. Nemôţem sa stotoţniť napr. s názorom, ţe vyslanie študenta do zahraničia cez komerčnú agentúru je jednoduchšie, pretoţe nie je treba nikoho prijímať, o nikoho sa starať. Nepopieram oprávnenosť existencie aj takejto formy, ale rotariánsky duch vzájomného poznania a obohacovania sa vzdialenou kultúrou ţiadna komercia nenahradí. A „zbavenie sa“ dieťaťa jeho vyslaním na jeden rok predsa sa nemôţe diať z dôvodu nejakej „jednoročnej dovolenky z rodičovských povinností“. Odporúčam Vám venovať niekoľko minút nahliadnutiu do „spovede“ jedného nášho vlaňajšieho inbound študenta Mylesa O´Haru z Chicaga. Nájdete ju na linke http://www.youtube.com/watch?v=hyWooyIFEUY. Za rok jeho pobytu sa stal z neho doţivotný honorárny konzul Slovenskej republiky, ktorý v budúcnosti určite nikdy nedopustí, aby sa o nás hovorili veci nereálne. A určite takýchto bolo viac, v oboch našich republikách. Ak máte vo svojich kluboch k dispozícii záverečné prezentácie Vašich hosťujúcich študentov, pošlite tieto, prosím, predsedovi DVVM Ivanovi Lamošovi. V prílohe 1_2 nájdete ďalšie oznámenie DVVM o aktuálnych poplatkoch a finančných podmienkach výmeny mládeţe pre tento rotariánsky rok. Milí rotariánski priatelia, prajem Vám pekný a príjemný zbytok leta, príjemnú a uţitočnú zaslúţenú dovolenku v kruhu Vašich najbliţších a teším sa na následné stretnutia. Váš Tomáš Lang, guvernér Dištriktu

Z ROTARIÁNSKÉ SRPNOVÉ BARBEQUE U TŮMŮ

Bylo to v naší krátké historii podruhé, takţe se ještě nedá říci, ţe tradičně, ale sešli jsme se na zajímavé párty v sídle, který obývají naši dva členové s rodinami – Břetislav a Oldřich Tůmovi (na snímku stojící v čele). Domeček zatěţkávací zkoušku vydrţel, protoţe bylo dost míst, kde se dalo sedět, debatovat či jen odpočívat. Řekli jsme si, co je u nás v rotariánské rodině nového, a také se povídalo o tom, co bychom v jejím ţivotě měli změnit. Pochopitelně k lepšímu. A je toho věru poměrně mnoho. Na druhém snímku Mirek Kolář s nezbytným fotoaparátem.V pořizování záběru mu nevadila ani obvazem trochu znehybněná pravá ruka.

Na další straně je takové drobné fotografické žertování!!!!!!!!!!!!!!!

Byl jsem teď na Mazurských jezerech na dovolené, vypráví Petr Zahnaš Oldřichu Kodedovi. A tam jsem každý den chytal jen tak do ruky, takhle dlouhé kapry. Někteří mi sami skákali do saka. Všichni se vzrušením naslouchali. Oldřich se nezmohl ani na slovo (první snímek zleva). Za chvíli, v rámci pořizování společné fotografie, při které hrála country skupina KARAVANA tak perfektně, to Oldřich nevydržel a střihnul si parádního kozáčka (druhý snímek zleva). To mu dodalo sil a vzal si za chvíli poté Petra Zahnaše stranou. Hele, u nás v Podlesí chytám holýma rukama takhle dlouhý pstruhy (viz poslední snímek). Ale nechci to říkat nahlas, aby to někdo nepíchnul našemu starostovi. On na ně chodí také, a tuhle něco poznamenal, že jako těch pstruhů nějak ubývá. Petr slíbil, že bude mlčet. I na výměnu informací o rybách jsou podobná setkání potřebná.

CO TO TAKÉ JE, KDYŽ SE ŘEKNE ROTARIÁN

K úvaze nad výše uvedenou větou mě vlastně přivedl náš kolega, šéfredaktor ROTARY GOOD NEWS Svatopluk K. Jedlička. Psal mi koncem srpna něco ohledně drobné nepřesnosti a na závěr naší krátké e-mailové debaty napsal: OK, rotariánem se člověk nestává, ale rodí. Vzpomněl jsem si na tato jeho slova uprostřed příprav na přednášku o příborském rodákovi Sigmundu Freudovi, kterou si na minulou středu vybrali kolegové z RC Ostrava International. Věda činí svět čím dál tím více poznatelným. Dokonce jiţ víme, co stojí za záhadou Bermundského trojúhelníku. Hubbleův vesmírný dalekohled (Hubble Space Telescope) nám pomohl ke zjištění, ţe se rozpínání vesmíru díky gravitaci nezpomaluje, ale zrychluje. S jeho pomocí toho víme více o černých dírách. Náš fyzický svět zkoumáme důkladně a víme, ţe prostor, čas, hmota a energie jsou základními sloţkami reality. Pouze vědomí není naznačováno ničím, ţádným vědeckým výzkumem. Vědomí se neskládá z hmoty. A hmota neobsahuje vědomí. Nejsme schopni vysvětlit vědomí, ale jsme asi absolutně jisti, ţe je máme. Před 350 lety René Descart přišel na to, ţe můţe zpochybnit kaţdou teorii, nebo jakoukoli filozofii. Můţe zpochybnit vše, co řekl někdo jiný. Můţe pochybovat o světě, který mu ukazují jeho oči, o svých vlastních myšlenkách a pocitech, či dokonce pochybovat o tom, zda má své vlastní tělo. Ale jediné co zpochybnit nemůţe, jsou jeho vlastní pochyby. To je paradox vědomí. Jeho existence je nezpochybnitelná. Přesto zůstává naprosto nevysvětlitelné. Pomineme-li otázku, jak můţe něco tak nehmotného jako je vědomí, povstat z něčeho tak nevědomého, jako je hmota, musí nás zajímat, jestli se vědci vědomím zabývají dostatečně. Víme, ţe vlastnost vědomí je také přítomna napříč celým evolučním stromem. Lidé spolu s rozvojem řeči nabyli schopnost verbálního myšlení. Stali jsme se druhem, který je schopen zkoumat vnitřní svět mysli a nakonec začít zkoumat i podstatu samotného vědomí. Byť jsme teprve na začátku.

A mezi ty, kteří posunuli naše poznání o kus dál, patří i Sigmund Freud. Adam Smith svého času napsal, ţe „když příroda vytvářela člověka jako společenskou bytost, dala mu do vínku touhu dělat bližním radost a nezpůsobovat jim utrpení“. Dan Ariely, přední americký odborník a publicista v oblasti behaviorální ekonomie si právě Freuda připomněl v jedné své stati takto: Kdyţ děláme něco dobrého pro ostatní, pociťujeme potěšení, ale kdyţ jim škodíme, pociťujeme bolest. Většina z nás potřebuje k úspěchu, aby nás naši sousedé a bliţní respektovali a měli o nás dobré mínění. Toho ale jen těţko dosáhneme bez poctivého dodrţování zákonů a zvyků naší společnosti. Staré přísloví, „s poctivostí nejdál dojdeš“ se proto ukazuje jako dokonale pravdivé. Sigmund Freud to vysvětlil následujícím způsobem: Kdyţ vyrůstáme, internalizujeme (osvojujeme si, přijímáme za vlastní - pozn. PA) v sobě společenské cnosti. Tato internalizace vede k vývoji tzv. superega. Super ego (NadJá) má radost, kdyţ ţijeme v souladu s etikou naší společnosti, a je nešťastné, kdyţ etiku porušujeme. Dan Ariely pokračuje - proto zastavíme na semaforech na červenou, i kdyţ jsou čtyři hodiny ráno a my víme, ţe nás nikdo nevidí. Proto máme hřejivý pocit, kdyţ nalezenou peněţenku vrátíme majiteli, nebo kdyţ můţeme pomoci těm, kteří to potřebují. Proto se snaţíme konat dobro. Tyto činy stimulují centra v našem mozku, která odpovídají za potěšení z odměny – my skutečně cítíme také fyzické uspokojení.

Termín Super ega vyslovil Freud poprvé v jedné své knize vydané v roce 1905 ve Vídni. Zřejmě ve stejnou dobu, kdy se jednoho únorového večera roku 1905 v Chicagu sešli na pozvání právníka Paula Percy Harrise další čtyři muţi. Silvester Schiele, obchodník s uhlím, Gustav Loehr, báňský inţenýr, Hiram Shorey, krejčovský mistr a tiskař Harry Ruggles. A zaloţili první Rotary Club. V té době jiţ rotariány byli, neboť rotariánem se člověk rodí. Takţe také rotariány měl Freud na mysli, kdyţ hovořil o Super egu u lidí, kteří vyznávají nejvyšší společenské cnosti. Ty jsou součástí našeho vědomí, i kdyţ nevíme přesně, v jaké jeho části jsou uloţeny. My ani neumíme vědomí pojmenovat. Ale cítíme je a víme o něm. Dokonce víme, ţe naše vědomí ví, CO TO TAKÉ JE, KDYŢ SE ŘEKNE ROTARIÁN. (le)

O JEDNOM JUBILEU, VPRAVDĚ ROTARIÁNSKÉM

Josefa Meleckého, bydlištěm z Kravař, znají rotariáni nejen na Opavsku a na Ostravsku. Dalo by se říci, ţe je takovou dobrou duší všech setkání, jichţ se účastní. Jenţe u Josefa zůstat jen u dobré duše by bylo trochu málo. Patří k lidem, z nichţ okamţitě po prvním letmém setkání vycítíme, ţe má ţivý zájem o vše veřejné a potřebné, ţe uţívá naprosto jednoznačně selský rozum, který měl po kom zdědit. Je citlivý, kamarádský, otevřený a setkání s ním skutečně obohacuje. Neustále se vrhá do nejrůznějších dobrodruţství, tu moderuje „Začarovanou písničku“ a podobné akce, jinde vytáhne harmoniku a hudbou i zpěvem vytvoří na jakémkoli místě neopakovatelnou přátelskou atmosféru. Kdyţ přijde řeč na to, ţe by bylo třeba pomoci dobré věci, mezi prvními se hlásí se svým příspěvkem. Nerozhazuje, koná uváţlivě, ale nutkání konat dobro mu daly sudičky pravděpodobně do vínku jiţ při narození. Která z těch tří to byla, nevíme. Ty druhé dvě mu předpověděly široké srdce a zemité člověčenství. Takový je Josef Melecký jako otec, manţel, takový je, kdyţ jedná v radě svého města, nebo se svými obchodními partnery ve své firmě. Proč tyto řádky? Vysvětlení je nasnadě. Josef Melecký, tělem i duší rotarián, oslavil 30. srpna tohoto roku své pětačtyřicátiny. Dal si k nim také pěkný dárek. Rozhodl se pro doktorandské studium na vysoké škole, čímţ zaplnil i to poslední místečko, které mu v jeho volném čase zbývalo. O tom všem nelze nenapsat. A co dodat? Jedním za našich nejušlechtilejších filantropů a mecenášů byl nesporně architekt Josef Hlávka (1831 - 1908). Ten by byl rotariánem zcela určitě. Kdyţ vyšel v roce 1922 první díl Pamětí JUDr. Albína Bráfa, českého vlastence, národohospodáře a ministra orby (1851 - 1912), vzpomíná v nich autor také na architekta Hlávku. A mimo jiné i krásnou větou, ţe Josef Hlávka „v potu tváře jedl svůj mecenášský chléb“. Nemám vůbec ţádné problémy s tím, abych tuto jeho větu neparafrázoval v souvislosti s ţivotem Josefa Meleckého. Ten, jako mnoho jiných, skutečně „v potu tváře jí svůj rotariánský chléb“. Jestli Josef Hlávka s Albínem Bráfem občas z nebeského obláčku juknou jen jedním očkem do Kravař, mají jistotu, ţe s touto zemí to není tak zcela v nepořádku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Petr Andrle

(6) KAPITOLKY Z HISTORIE ROTARIÁNSKÉHO HNUTÍ V OPAVĚ Píše Petr Zahnaš

V průběhu jarních měsíců roku 1935 byly schůzky opavského klubu věnovány především „věcem klubovním“, tedy organizačním záleţitostem. Jednalo se o přípravu referátů na distriktní konferenci, kdyţ tyto byly podle tematického zaměření, v rámci klubu, přiděleny členům na základě jejich klasifikace. Současně byla členská základna průběţně informována o činnosti jiných klubů v distriktu. To zajišťovali opavští rotariáni, kteří v rámci svého povolání nebo i z prostého zájmu, jednotlivé kluby distriktu navštěvovali. Byli to zejména tajemník hospodářské komory Dr. Kacíř a ředitel opavské pobočky továrny Gütermann, Ing. Bruno Vogel. Ten rovněţ členy klubu informoval o své cestě do Švýcarska a návštěvě tamějších Rotary clubů. Na schůzkách byli členové pravidelně seznamováni také s „měsíčními dopisy guvernéra“ v nichţ byly jednotlivým klubům v distriktu předávány aktuální informace a také závazné pokyny k činnosti. Vedle toho byla členská základna také informována o rotariánských časopisech okolních distriktů, jmenovitě 46, 49, a 73. distriktu. Z uvedeného vidíme, ţe značná část aktivity klubu byla zaměřena na vnitřní ţivot Rotary, distriktu a jednotlivých klubů. To v nemalé míře přispívalo k posilování vědomí rotariánské sounáleţitosti a ztotoţnění se s idejemi Rotary. Ze všeho je také jasně zřetelná snaha o dodrţování rotariánských pravidel, stanov a organizačního řádu klubu. Můţe to snad budit dojem přílišného lpění na formalitách, ale právě tento řád a systém v práci klubu velmi vydatně přispíval k tomu, aby si všichni jeho aktivní členové, v počátečním období jeho fungování, osvojili základní pravidla a normy rotariánského chování a jednání. To jim pak, v pozdějších nelehkých dobách, bylo v mnohém uţitečné. Paralelně s tím se samozřejmě opavští rotariáni věnovali také dobročinné a charitativní činnosti. Tak například na Masarykův Fond Čsl. zahraničí byla z klubové pokladny převedena částka 500 Kč. Na schůzce dne 12. července 1935 předal první předseda klubu, JUDr. Michálek, svou funkci nově zvolenému předsedovi, jímţ se pro rotariánský rok 1935/36 stal ředitel opavské Zemské nemocnice, lékař MUDr. Bohuš Buriánek. Ten, ve svém projevu při převzetí funkce, vysoce vyzdvihl zásluhy odstupujícího předsedy Michálka o vznik a úspěšný rozvoj klubu v prvním roce jeho činnosti. Svůj projev ukončil výzvou k účinné spolupráci, směřující k uskutečňování a naplňování cílů Rotary. V rozpravách na dalších schůzkách klubu se členové věnovali aktuální hospodářskou situací v okolních státech, kterou rozebral komerční rada Karel Bakalář. Prokurista Dr. Robert Weinstein tematicky navázal na jeho referát a zabýval se otázkou, nakolik byly aktuální hospodářské poměry ovlivněny právě probíhajícím italsko - habešským

konfliktem. V této souvislosti také výstiţně pojednal o „Bavlně v dějinách světových“. Na jeho vystoupení pak navázal JUDr. Borovička, který členy informoval o snahách vyřešit tento konflikt na půdě Společnosti národů. Z uvedeného vidíme, ţe se tehdejší členové klubu v ţádném případě nevyhýbali debatám o aktuálních mezinárodně politických otázkách a neměli problémy s hledáním a zaujímáním stanovisek k těmto záleţitostem. Samozřejmě také jednotliví členové klubu informovali kolegy o svých cestách a návštěvách klubů partnerských. A to jak v rámci distriktu - například Karel Bakalář pojednal o svých cestách po Podkarpatské Rusi - nebo rotariáni Kobliha a Dr. Michálek o svých cestách do Itálie, či předseda klubu MUDr. Buriánek o své cestě a účasti na celosvětové konferenci Rotary v Mexiku. Schůze dne 9. srpna 1935 se konala netradičně, v zahradní restauraci v Opavě - Jaktaři. Na ní členové vyslechli přednášku externího lektora Dr. Františka Scheuera „O poměru člověka ke zvířeti“. Na ni navázal svým vystoupením komerční rada Bedřich Herber, který hovořil „O nové úpravě výkupu obilí ze sklizně r. 1935“. Vedle tohoto „výjezdního“ zasedání uspořádal klub také zájezd na meziklubovní schůzi, pořádanou v lázních Teplicích nad Bečvou. Tohoto zájezdu se zúčastnilo 12 opavských rotariánů. Z oblasti pomoci potřebným uveďme, ţe v tomto období opavský Rotary club uhradil náklady na „pobyt jednoho dítka v ozdravovně čsl. Červeného kříže“. Na základě návrhu předsedy klubu a se souhlasem všech jeho členů, byly další referáty na klubových schůzích zaměřeny na témata spojená s výkonem povolání jednotlivých členů klubu. To napomáhalo k lepšímu vzájemnému poznání členů. Tak stálý host a kandidát budoucího členství, lékárník PhMr. Ladislav Bílek „pojednal zajímavě o výrobě a používání opia“. Na jeho přednášku pak navázal lékař Dr. Kobliha a přednesl referát o svých zkušenostech s pouţíváním opia na klinice. Komerční rada Bakalář podal aktuální a výstiţný obraz hospodářských a finančních poměrů republiky. V technické hlídce Dr. Františka Jermáře se přítomní dozvěděli o „velkolepých stavbách vodních, o výstavbě cest a autostrád a poznali, čeho nám v tomto oboru třeba“. Přednášeli zde také hosté z jiných klubů. Například p. Drechsler z Plzně poutavě hovořil o průběhu benátské konference nebo kolega Stránský z klubu v Moravské Ostravě posluchačům vyloţil svůj „Moderní názor na svět“. Jeho přednáška vyvolala širokou diskusi, v níţ dlouho a ochotně odpovídal na dotazy přítomných. Dne 27. listopadu 1935 navštívil opavský klub guvernér 66. distriktu p. Hýţa. S předsedy jednotlivých výborů projednal „věci klubovní“ a dal jim také „pokyny pro další jich práci“. Poté byl na schůzi srdečně uvítán všemi členy klubu a vyslechl referát presidenta opavského krajského soudu JUDr. Františka Reinelta „O nezaměstnanosti mládeže a kterak jí bylo dosud čeleno“. Na této schůzi byli také slavnostně, za přítomnosti guvernéra, přijati tři noví členové klubu. Byli to: PhMr. Ladislav Bílek s klasifikací lékárnictví, Dr. František Scheuer s klasifikací zvěrolékařství a ředitel Štěpán Vogl s klasifikací výroba šicích strojů. Představitelé klubu se v té době také zúčastnili charterů nově zaloţených Rotary clubů v Přerově a Prostějově. Z uvedených skutečností si můţeme udělat poměrně věrný obraz o bohaté a pestré činnosti opavského Rotary clubu v prvním roce jeho existence. Další informace o fungování a práci klubu v letech 1936 – 1938 nám v současné době bohuţel chybí. V případě, ţe je nějakým způsobem získáme, budou zpracovány a v dalších pokračováních zveřejněny. V příštím pokračování tohoto seriálu se budeme věnovat členské základně klubu v době před druhou světovou válkou.

rotariánská pohádka číslo dvě

POHÁDKA O SLUŢBĚ V OBCI V jednom velkém městě měli dva hodináře. Brali roční plat, spravovali četné městské hodiny a všechny hodiny šly po celý rok dobře. Jeden radní z úsporné komise si dal předloţit seznam správek za deset let a dal správky ocenit znalcem. Znalec seznal, ţe za deset let by ty správky nestály ani tolik, co ti dva hodináři dostávají ročně platu. Radní učinil tedy v městské radě návrh, aby platy obou hodinářů byly zrušeny a aby několik hodinářů - dle klíče politických stran - bylo pověřeno správkami městských hodin a placeno od kusu. Městská rada uvítala tento úsporný návrh s radostí. Příští rok šly všechny hodin stále špatně a správky stály víc neţ plat obou hodinářů za deset let. Městská rada dodnes marně přemýšlí, jak se to stalo.

Z publikace Rotariánské pohádky Václava Tilleho (Contes rotariens de Václav Tille), které byly nalezeny v jeho pozůstalosti. Prof. Václav Tille byl prezidentem RC Praha v období 1927/1928

Z historie Distriktu 66

VLČKOVA PRÁCE A ODPLATA

V minulém čísle jsme uvedli, ţe „zkušeným rádcem při zakládání prvního RC v Praze byl český podnikatel ţijící v USA František J. Vlček, sám člen RC v Clevelandu, kde úspěšně podnikal ve strojírenství a zaloţil továrnu na výrobu nářadí – The Vlchek Tool Co, kterou vidíte nahoře na snímku. V roce 1928 vydal v USA knihu „Povídka mého ţivota“ (zkušenosti amerického Čecha), kterou ještě v témţe roce vydala u nás Česká literární společnost a v roce 1929 Druţstevní práce a také Rotary Club Praha. V roce 1933 vydal F. J. Vlček knihu „Práce a odplata“ a jejím vydavatelem byl československý Rotary distrikt číslo 66, který byl vyhlášen v září 1927. Předmluvu k této knize napsal nám jiţ známý rotarián prof. dr. Václav Tille. Píše v ní (gramatickou podobu jsme zachovali původní): F. J. Vlček se narodil 4. ledna 1871 v Budyni u Bavorova, jihočeské vsi, vyučil se kovářem, odjel do Clevelandu v Americe a tam vlastní prací a vlastním důmyslem vybudoval po létech těžkého úsilí velkou továrnu na kovové náčiní, která přetrvala světovou krizi a pracuje s velkým úspěchem. F. J. Vlček zůstal v Americe upřímným čechem, jezdí rád na návštěvy do své vlasti; pomáhal nám i zakládat první československý Rotaryklub v Praze. Popsal pěkně svůj život v knize „Povídka mého života“, jak z venkovského hocha se stal řemeslník a z řemeslníka továrník, který nikdy nezapomněl, z jakého prostředí vyšel a dodnes rád přemýšlí o vzájemném vztahu venkovanů, dělníků, továrníků, kapitalistů, o jejich účasti na dnešním složení lidské společnosti, o třídních rozporech a prostředcích, jak je urovnat, jak zdokonalit lidský život na této zemi. Během svého života setkal se s mnohými zajímavými lidmi a zažil mnohé příhody, o kterých píše drobné kapitoly do amerických listů. Vydáváme jednu z nich, příběh nespokojeného zaměstnance, jenž po setkání s Vlčkem nabyl

důvěry v sebe a shodou šťastné náhody i vlastní energie se dobře uplatnil v životě. Doufáme, že našim čtenářům se budou líbit vážné myšlenky o životě, tak jak je svým prostým slohem vypráví náš milý druh v Rotary. Praha 1. 8. -33.

V. T.

Rodina F. J. Vlčka v roce 1913 – F. J. Vlček s chotí Marií a za nimi děti Jaroslav. Marie, Jindřich. Na spodním snímku v pořadí druhá větší kovárna, 15.37, kterou podnikatel postavil v roce 1903, patnáct let po svém příjezdu do Ameriky. Deset let poté staví základy nové velké tovární budovy, která jiţ ve dvacátých letech velice slušně prosperuje. Snímky jsou z Vlčkovy jiné knihy Povídka mého života, kterou vydal RC Praha v roce 1929. Knihu Práce a odplata (viz tiráţ níţe) vydává jiţ československý 66. Distrikt.

A tohle byla Vlčkova první dílna (ještě v češtině) - podnikatel František Vlček vpravo u okna, s tatínkem jiţ „ „podnikali“ Jindřich a Mařenka (v popředí vlevo - Mařenka má jiţ koště). A ve dveřích dva tovaryši - Alois Bílý a Ignác Šutler. Tuto kovárnu otevřel František J. Vlček v roce 1894. Bylo mu 23 let. On i jemu podobní na svou vlast nikdy nezapomněli a snaţili se jí v různých dobách pomáhat. Jako nám F. J. Vlček pomohl s organizací Rotary. OPAVSKÝ ROTARIAN – čtrnáctideník RC Opava International. Vychází kaţdé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Nákladní 16, 746 01 Opava ([email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail: [email protected] . Toto číslo 6/2011 vyšlo dne 5. září 2011.