1
DlPLOMOVÁ PRÁCE Bc.Renáta Žemličková
Vedoucí diplomové práce: doc.Jan Bružeňák MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta,katedra výtvarné výchovy
2
DIPLOMOVÁ PRÁCE
PROŽITEK V MALBĚ (těhotenství)
3
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci, její praktickou i teoretickou část, zpracovala samostatně, s uvedením veškeré použité literatury a pramenů.
4
Poděkování Děkuji Bohu, že mi dal touhu tvořit. Děkuji panu doc. Janu Bružeňákovi, že mi pomáhal tuto touhu rozvíjet, děkuji za cenné rady a pomoc při vypracování diplomové práce. Děkuji svému manželovi,svým rodičům, rodině a přátelům za podporu a lásku. Děkuji všem, kteří mi s teoretickou a také s praktickou prací pomáhali. Tuto práci věnuji své milované dceři Adélce.
5
Osnova Úvod Rozbor díla, inspirace Použitá literatura Resumé
6
Prožitek v malbě (těhotenství) Stejně jako mnoho malířů, i já jsem přešla od ztvárnění reality k abstrakci. Ústředním a nosným prvkem všech mých obrazů je vlastní prožitek nebo pocit. Zamýšlím se nad tím, co prožívám, jakou to má souvislost v širším životním kontextu. Pátrám po duchovním pozadí svého života, které se zákonitě odráží v mé tvorbě. Žiji, prožívám, cítím, vnímám, přemýšlím, hledám, nalézám, ztrácím, nenacházím, odbočuji ze správné cesty a opět se na ni navracím. Zkoumám, zkouším, přemítám, dávám do souvislostí, maluji, žiji… Malba je pro mě jednou z cest, jak se povznést k Bohu, porozumět sobě, svému Stvořiteli a své cestě.
Detail - V očekávání I.
7
Moji tvorbu ovlivňuje několik různých uměleckých stylů a směrů. Inspirací jsou mi různí umělci, malíři a obrazy. Někteří umělci a některé obrazy mají k sobě blíže, jiné jsou
zcela
odlišné.
Nemám
ráda
monotónnost,
je
mi
blízké
hledání
a
experimentování. Proto nemohu hovořit o jedné osobnosti, která by mě ovlivnila, ale předkládám vše, co se mě jakkoli dotklo a zanechalo stopy. Někdy jde o obrazy, někdy o osobnosti, někdy pouze o myšlenky. Například nabisté. „ Podle názorů nabistů nemusí umělecké dílo popisovat skutečnost, ale mělo by vyjádřit prožitky, jež umělec vnímá v kontaktu s ní. Proto téma, na kterém malíř pracuje, nemá zvláštní význam. Maurice Denis to upřesňuje následovně: „Nabisté ve svých dílech raději vyjadřovali expresi pomocí harmonie barev a tvarů nežli prostřednictvím tématu. Jejich snahou je znázornit pocity, z nichž se skládá vnitřní svět malíře. Věřili, že každý pocit, každá myšlenka, má svůj ekvivalent ve výtvarném umění – krásu, jež je s nimi v souladu.“ Poslední část Denisova výroku má pro nabisty
zásadní význam, protože se stala hlavním
specifikem jejich tvorby.“ (Největší malíři č.13,s.4 ) Nabisté směřují k dekorativnímu malířství. Toho se snažím ve svých obrazech vyvarovat, ovšem základní paleta barev a zjednodušená kompozice může u některých obrazů tento efekt vyvolávat. Fauvisté. „Používají rozměrné barevné skvrny oddělené tenčí nebo silnější linkou.“ (Největší
malíři
č.95,s.4)
„
Svoboda
fauvistických
malířů
se
projevovala
v upřednostňování barvy, často bez ohledu na formu; nebo ještě lépe – po formě se vyžadovalo, aby byla spíše expresivní, než aby věrně odrážela realitu. “ (Největší malíři č.95, s.4) V jejich díle vidíme spontánnost, čisté barvy, dvojrozměrný prostor a bezprostřední zápis získaných pocitů. „Na fauvisty zapůsobil Vincent van Gogh a Gaugin, které považují za průkopníky nového přístupu k barvě v malířství. Van Gogh doporučuje používat velice ostré barvy, a to arbitrárním způsobem; domnívá se, že je vhodné „ nechat tu a tam místa nezakrytá barvou, ne zcela dokončené kouty a opakované, prudké tahy štětcem“. ( Největší malíři č.95, s.3) Expresionisté. „Upřednostňují emoce před kompozicí, kladou důraz na barvu a duchovní rozměr díla.“ ( Největší malíři č.107,s.4) „Tento styl se vyznačuje zářivými, kontrastně spojenými barvami, lomenými čárami a křivkami, nespojeným rytmem.“ ( Největší malíři č.107,s.6) Impresionismus: Výchozím bodem geneze díla se stává okamžik přijetí imprese pocházející z přírody.
8
Pierre Bonnard
Claude Monet
Otevřené okno
Rouenská katerdála
Jan Spěváček Modré zrcadlení
Willem de Kooninkg Dveře vedoucí k řece
9
Vasilij Kandinskij
František Kupka
Improvizace 11
Příběh o pestících a tyčinkách
Paul Cézanne
Maurice Denis
Kuchyňský stůl
Regaty v Perros–Guirec
Kdybych měla uvést umělce, jejichž díla mě ovlivnila, na seznamu by se jistě ocitli Maurice Denis, Pierre Bonnard, Paul Sérusier, Paul Gauguin, Vincent van Gogh, Gustave Moreau, Henri Matisse, Ernst Ludwig Kirchner, Emil Nolde, Edvard Munch, Willem de Kooning, Pierre Bonnard, Claude Monet, James McNeill Whistler, Vasilij Kandinskij, William Turner, Paul Cézanne, Auguste Renoir, František Kupka, Mark Rothko.
10
V očekávání I. versus František Kupka – Zkouška, síla
V očekávání I.
Zkouška, síla
„Pozdější Kupkovy práce mají odrážet zákony, které řídí vesmír. Jeho obrazy jsou jakýmisi malířskými ekvivalenty filozofických úvah týkajících se základních zákonů přírody, kosmu, tvůrčího procesu a životního cyklu. Výrazem zmíněných zájmů se stává pozorování organických procesů (malíř je často sleduje za pomocí mikroskopu), zájem o astronomii a také anorganické formy, například skály a jejich sugesce stálosti a věčnosti. Dynamika organických útvarů je zachována, ovšem kompozice se vzdaluje rozpoznatelné předmětnosti.“ ( Největší malíři č.94,s.18) „Člověk projevuje své myšlenky tvůrčím způsobem pomocí slov… proč by nemohl být tvůrčí v malbě a sochařství, nezávisle na tvarech a barvách, jež ho obklopují?“ ( Největší malíři č.94,s.18) „Tak se ptá umělec, když opouští viditelný svět a vydává se na cestu do neznáma. Nebyla to ovšem výprava do prázdna, nýbrž – jak ji nazvali kritici – cesta do „jiné reality“. “ ( Největší malíři č.94,s.18) Také já putuji stejnou cestou, přestože vlastními kroky a vlastním způsobem. „Nejedná se ani o útěk od materie, ale spíše o záznam procesu vzniku materie nové, která se rodí v mysli a fantazii (mé i Františka Kupky) během pozorování konkrétní skutečnosti.“ ( Největší malíři č.94,s.18) V obrazech Mocný impuls a V očekávání I. nacházíme podobný rytmus malby. „František Kupka nanáší masy barevných bloků, jež vystupují jedny zpoza druhých. Umělec je na sebe vrství nebo zářivě rozptyluje k okrajům kompozice. Takové prvky nových výtvarných světů mají vlastní rytmus, pohyb, kontury či hru světla a stínu. Divák přímo vidí, jak
11
vybuchují, klokotají, jiskří či zcela znehybní na plátně v uspořádání řízeném stejně rozumem jako fantazií malíře, který chce být filozofem i fyzikem, snílkem i mystikem současně. “ ( Největší malíři č.94,s.18-19) V očekávání vidíme podobné barevné bloky, které jsou opěrnými základy pro okolní malbu, která je rozzářena na zbytku obrazu. „Spojující myšlenka obou obrazů je myšlenka vznášení, vyrůstání, rozrůstání se, pohyb a stupňování barev a tvarů, a také “překračování„ hranic vědomí. František Kupka hledá malířské prostředky, které by byly schopny zachytit „věčný, kosmický pohyb“.(Největší malíři č.94,s.20) Podobně se i já do svých obrazů snažím vnést cosi věčného a přesahujícího. V obou obrazech se objevuje mocný impuls, který vše uvádí do pohybu a vše prostupuje. „Umělecké dílo, které je samo o sobě abstraktní skutečností, musí být soustavou vymyšlených prvků.“ ( Největší malíři č.94,s.14 ) „Ve své knize „Tvoření v umění výtvarném“ shrnuje své myšlenky o percepci skutečnosti, psychologii vnímání a tvůrčím procesu. Velkou váhu přikládá délce vln, jež determinují „tvar barvy“: červená připomíná kolo, oranžová ovál, zelená zvlněný útvar, modrá zase vertikálu. Barevné plochy v Kupkových kompozicích mají vytvářet dojem pohybu jak v čase, tak v prostoru. Svých objevů se František Kupka dobírá různými cestami. Studuje názory nazarénů, kteří v umění zdůrazňovali alegorické, poetické a filozofické prvky. Toto hledání přineslo plody v podobě přesvědčení, že umění může mít náboženskou nebo duchovní sílu působnosti.“ ( Největší malíři č.94,s.14 ) Já si myslím, že za každým uměleckým počinem (výtvarným, hudebním,
dramatickým) se skrývá duchovní
pozadí. Stejně jako za každou loutkou na jevišti stojí loutkářovy ruce za oponou, i za každým naším výtvorem stojí naše duchovní stránka skrytá v zákulisí. Bylo by jistě velmi zajímavé se na tyto „loutkářovy ruce“ podívat více zblízka, nicméně to není cílem této práce. Zmíním jen slova Vasilije Kandinského, která mají podobný směr jako mé myšlenky: „Vnitřní potřeba tvořit je nejspíše spojnicí mezi všemi umělci. Ať jsou to výtvarníci, hudebníci, tanečníci... Je to neodolatelný pohnutek, který se ozývá v srdci vždy, když vidíte něco „ mimořádného, ať je to západ slunce či mimořádně krásně oprýskaná omítka zašlého baráku. „František Kupka je umělec, který hledá univerzální pravdy, pracuje na obrazech dlouho. Některá plátna mnohonásobně přemalovává, někdy je zásadním způsobem mění, dokonce po velmi dlouhé době.“ (Největší malíři č.94,s.17) Ani mně se toto neustálé přemalovávání obrazů nevyhýbá a několik obrazů již bylo mnohokrát dokončeno a opět „ zahlédly světlo štětce“. Hledání „univerzální pravdy“, zásadní
12
změny, přemalovávání obrazů, jsou podle mě dobrými cestami, jak se dostat k cíli; přestože mnohdy jen tušíme, jaký by cíl měl být.
13
V očekávání I. a II. versus William Tuener – Světlo a barva; Ráno po potopě; Mojžíš píše knihu Genesis
V očekávání I.
Světlo a barva
V očekávání II. „Světlo a barva, Ráno po potopě; Mojžíš píše knihu Genesis je výjimečné svým atypickým čtvercovým formátem. William Turner u svých obrazů na sklonku života často používá čtvercový formát, protože mu umožňuje dosáhnout působivého spojení vířivého dojmu se zářivým světlem. Symetričnost zvoleného formátu dokonale ladí s malířovými uměleckými požadavky. Turner rád citoval poezii Marka Akensidea, jenž popisuje člověka, který skrze pravdu nachází „ v rozbitých strukturách materie/Čisté tvary/Trojúhelníku či kruhu/Krychle nebo kuželu.“ ( Největší malíři č.21,s.25) „V obraze Světlo a barva představuje nespočet drobných hlaviček unášených světelným vírem celé lidstvo. Z vířícího světa se vynořuje – sotva viditelný – Mojžíš; nikde nevidíme postavu Noema, zachránce života. Tělo, země, voda, všechno se točí a utápí ve světelném prostoru a evokuje myšlenku stvoření světa.“( Největší malíři č.21,s.25)
14
V podobném duchu jsou malovány i obrazy V očekávání I. a II. a vlastně celá série obrazů. Čtvercový formát jsem začala kdysi používat „z neznámých“ důvodů. Přestože jsem věděla, že důvody, proč jsem si formát zvolila, jsou zcela jasné, jako kdyby byly za záclonou a já jsem navíc k této zácloně stála zády. Ale když jsem si pročítala dílo Williama Turnera (jeho díla Slunce nad jezerem, Krajina s řekou a zátokou v dáli, Sněhová bouře na moři a v neposlední řadě obraz Světlo a barva jsou mi inspirací), přistoupila jsem k pomyslné zácloně blíže. Stejně jako Turnerovi, i mně pomáhá čtvercový formát dosáhnout působivého spojení vířivého dojmu se zářivým světlem. U čtvercového formátu můžu lépe najít střed, z něhož všechno vychází. (Přestože si ráda tento střed posouvám tam, kde mi více vyhovuje.) Je to podvědomá spojitost s mým životem. I v mém životě je určitý střed, z něhož vše vychází a vše ovlivňuje. Je to Bůh, jehož si (stejně jako obraz) ráda posouvám tam, kam mi vyhovuje. Jenže Bůh není stvořen mnou jako obraz, ale já jsem stvořena Jím, a proto si Ho nemohu posouvat tam, kam chci já. Dělám to tedy aspoň v obrazech, protože obrazy neprotestují a pokud ano, kompozicí si přizpůsobím i tento jejich protest. Čtvercový formát mi dodává stálost, oporu, na niž se mohu spolehnout. V Očekávání I. a II. jsou zastřešujícími obrazy celé série, naprosto jasně vyjadřují to, čeho se v jiných obrazech jen dotýkám. Jsou jakýmsi počátkem a koncem, kde vše začíná a vše končí. Jejich „ideou“ (o ideách hovoří Platón, jakýsi vzor všech věcí musí být mimo reálný čas a prostor, resp. musí se vyskytovat v nějaké vlastní dimenzi. Platón těmto vzorům říkal ideje a rezervoval pro ně samostatný
svět,
oddělený
od
našeho
pozemského
světa)
(Ivan
Blecha,Filosofie,2002,s.38) je „něco“, co mě přesahuje. Někdo tomu říká osud, někdo karma, pro mě „to“ má jméno. Ježíš. Obrazy vyjadřují to, že jsem přesvědčená, že Ježíš působí na můj život, má moc do něj zasahovat a že chci, aby do něj zasahoval a že mu k tomu dávám volný prostor. V prvním obraze jsem očekávala, jestli otěhotním. Jestli se stane zázrak početí a všechny „okolnosti“ do sebe
zapadnou.
Červená,
rudá
barva,
vyjadřuje
lásku,
vášeň,
napětí
a
očekávání.Červená ovšem může zároveň znázorňovat mateřské lůno, které je připraveno poskytnout prvotní ochranu malému človíčku. Žlutavé odlesky vyjadřují radost ze života a radost z očekávání toho, co přinesou další dny. Bílá mlha odráží očekávaní nadpřirozeného zásahu v mém životě. Očekávání II. je závěrečným obrazem celé série. Vzhlížím v něm směrem do budoucna. Barvy už nejsou tak pronikavé a výrazné jako v obraze prvním. Proč?
15
Možná, že to, co jsem prožila, bylo příliš náročné na to, abych se stejným zápalem a energií vyhlížela vstříc příštím dnům. Možná druhý obraz vyjadřuje více pokory, proto tedy to jemné barevné ladění. Možná jsem poznala, že dál se dostanu ne s větší energií a silou, ale s větší pokorou a trpělivostí. Ať je to jakkoli, oba dva obrazy vyjadřují to, že v životě počítám s pomocí shůry. Celá moje tvorba u této pomoci začíná i končí, stejně jako můj život. Přestože obrazy vypadají jinak než srovnávaný obraz od W. Turnera, cítím, že je něco, co tyto obrazy spojuje. Jsou to – vířící se svět, utápění ve světelném prostoru, myšlenka stvoření světa. Hlavním spojujícím faktem je odkaz na existenci jiného nadpřirozeného světa.
16
Doteky versus James McNeill Whistler - Le Solent
Doteky
Le Solent
„Nokturno – „Le Solent“ – od Jamese McNeilla Whistlera patří mezi nejzdařilejší Whistelerovy mořské scenérie. Široké horizontální tahy štětce rafinovaně zachycují chvějivé pohyby vody. Jemné, drobné skvrnky Whistlerovi postačí, aby naznačil plující lodě a jejich světla. Nezáleží mu na tom, aby přesně namaloval kontury lodí, za důležité považuje vyvolat atmosféru.“ (Největší malíři č.12,s.14) A to je to, co spojuje můj obraz Doteky s obrazem Whistlerovým – pokus o namalování atmosféry. Whistlerovy obrazy se mi vryly do paměti hned po prvním zhlédnutí. Přestože reprodukce v knížkách mají velmi daleko od originálu, tajemnou atmosféru obrazu zachovaly. A to bylo přesně to, co mě upoutalo. Nepamatovala jsem si přesně, co na obraze bylo namalované, ale stále jsem v sobě vnímala ten pocit něčeho živého, něčeho, co malíře oslovilo natolik, aby to přenesl na plátno. „Některá Nokturna, mezi nimi Valparasio, nemají daleko k abstrakci. Jeden dotyk štětce stačí, aby z nočních temnot zazářila světla.“ (Největší malíři č.12,s.14) „Whistler svá Nokturna nemaloval v plenéru.“ (Největší malíři č.12,s.16) Stejně i já nemohu svá plátna malovat přímo v plenéru. Protože obrazy vznikají „náhodně“, kdykoli a kdekoli. „Po dotyku vyšší moci touží umělec a dostává se mu ho ve chvílích omilostnění, kdy ztichlo jeho já, a on smí naslouchat v říši nevyslovitelné krásy, v níž pohasla světla pomíjivých hodnot, hlasu Božímu. Co v těchto hodinách posvěcení zažil, sděluje. Krásu, která mu byla
17
dána, hlásá ve svém díle.“ J.B. Forester (Kubíček,L.Velké tajemství-manželství jako umělecké dílo.Olomouc 2001,s.8) „Whistler často zdůrazňoval obtíže, s nimiž se musel potýkat, když se v ateliéru pokoušel zachytit světelné efekty a počasí, jejich rozmanitost a proměnlivost. Tehdy mimo jiné psal: „Plenérové malířství musí člověk realizovat ve svém ateliéru... Okamžik existuje jen krátce a mizí navždy.““ (Největší malíři č.12,s.16) „Americký malíř měl vlastní originální metodu malování takových situací. Nejprve plul lodí po Temži a pracoval na skicách. Přitom se snažil zachytit co nejvíce dojmů. Později ve svém ateliéru na základě skic, poznámek a vzpomínek z nočního výletu začíná malovat obraz. Takovýmto postupem Whistler dokonale uvedl v život teorie Lecoqa de Boisbaudrana, profesora z Císařské školy kresby v Paříži, který kladl zvláštní důraz na roli paměti v tvůrčím procesu. Whistler přesně realizoval jeho představy. Odtud se zřejmě bere ona tajemná krása Nokturna v blankytné a stříbrné, naplněná tichem. Plátno zve diváka, aby popustil uzdu své fantazii a vzpomínkám a pustil se do vlastní interpretace díla.“ (Největší malíři č.12,s.16-17) Paměť je v mém díle také nesmírně důležitá. O to více, že se nemohu projet na loďce se skicou v ruce. Maluji prožitky. Prchlivé okamžiky. Prožitek se zrodí, žije, umírá, ani nevím jak. Musím bedlivě sledovat „jeho život“ a vše s pečlivostí otisknout do paměti. Má paměť je plná vizuálních obrazů a jen malé části těchto imaginárních obrazů se dostane té pocty, „být zhmotněno“. Obraz Doteky by na první pohled mohl mít jen málo společného s Whistlerovými obrazy Nokturna. Ale jak jsem již zmínila, je to jistá atmosféra, která je v pozadí obrazu. Přestože Whistler staví na atmosféře, jeho stavebním kamenem je konkrétní „věc“ (řeka, most, ohňostroj). Mé obrazy sice také staví na atmosféře, jejich stavebními kameny je však konkrétní prožitek nebo cit, vnitřní rozechvění. Prchlivý okamžik žijící ovšem pouze v mé vlastní mysli, viděný pouze mým vnitřním zrakem. Paměť je důležitá. Je důležité plné uvědomování si prožitého. Dýchat skrze okamžik a s každým nádechem a výdechem vnímat specifickou vůni dané chvíle. Doteky je obraz, který zachycuje to, co jsem vnímala ve chvíli kdy jsem si uvědomila, že cítím první kopání miminka v mém těle. Tento nádherný pocit se mi ihned (stejně jako většina pocitů) proměnil v krásný, barevný obraz. Byl to obraz plný jemných barev, veselé tóny se mezi sebou vzájemně mísily. Proto jsem se při zpracování tohoto pocitu snažila použít ty nejjemnější barvy, které jsem na paletě našla, prosvětlené zlatavými doteky, připomínající rozechvělé
18
bublinky v mém těle. Štětec se musel plátna dotýkat s jemností a zároveň hravostí. Protože přesně takový ten pocit byl. Červený nebo modrý versus Paul Cézanne - Saint Victorine
Červený nebo modrý
Saint Victorine
„Precizními dotyky štětce vytváří Cézanne mozaiku malých barevných skvrnek, které působí dojmem jako by v obraze pulzoval život. Tyto malé plošky jsou základní kompoziční
jednotkou. Dotyky štětce mají geometrický tvar, ten pak spojuje a
vyjasňuje plochy. Cézanne používá k roztírání barev štětec nebo nůž. Z promyšlené a složité mozaiky malých skvrnek se rodí motiv. Takováto technika dodává malbě obrovskou energii.“( Největší malíři č.7,s.25) „Tak jako je tomu u Cézanna často, krajina je viděna „geometricky“ a malována pomocí drobných tahů štětcem – stává se téměř abstraktním tvarem.“ (Největší malíři č.7,s.24) „Prožitek tvoří základ mého umění, a proto věřte, že není možné mě skrznaskrz probádat.“ (Největší malíři č.7,s.28) „Zkušenost s malováním v přírodě zanechá na Cézannovi výrazné stopy – příroda mu umožňuje vykročit za hranice akademického vzdělání.“ (Největší malíři č.7,s.29)
„Nesmíme se spokojit s osvojováním krásných vzorů našich velkých
předchůdců. Opusťme je, abychom mohli studovat krásu přírody, pokusme se zachytit
její
podstatu.
Každý
musí
usilovat
o
vlastní
výpověď
v souladu
s individuálním temperamentem.“ (Největší malíři č.7,s.29) Cézannovy obrazy tvoří stabilní kompozice, která má svůj pevný řád, přestože může na první pohled vše vypadat křehce a jakoby rozechvělé. Mohou za to pohyby a tahy štětce. Možná, že právě proto musí celý obraz držet stabilní a ucelená kompozice. Na obraz, který popisuje dobu plnou rozporů – Červený a modrý - je použit podobný
19
rukopis vlastní právě Paulu Cézannovi. „Cézanne se vyznačoval hledáním a neustálou nespokojeností. Jeho manželka o něm pronesla: „Víte, Cézanne nikdy nevěděl, co dělá. Nevěděl, jak a kdy dokončit obraz...“ (Největší malíři č.7,s.30) Je zvláštní, že právě obraz Červený a modrý bych byla schopná stále znovu a znovu přemalovávat. Již tolikrát jsem ho přemalovávala a stále není takový, jak si představuji. Už jsem se ale s tímto rozporem a vnitřním hledáním smířila. Protože to je právě to, co tento obraz vyjadřuje. Rozpor - červený nebo modrý? Tento obraz souvisí s dobou, ve které jsem nevěděla, zda nosím pod srdcem holčičku, nebo chlapečka. Stále jsem prožívala nejistotu a v mé hlavě stále „visela“ tatáž otázka: Bude to holčička, nebo chlapeček? Tento rozpor, toto hledání odpovědi jsem záměrně či nezáměrně vnesla do obrazu. Proto nemůžu být s obrazem nikdy spokojená. Protože pak by to už nebylo: Červený, nebo modrý, pak by to už byla odpověď. Červený. Modrý. Červený i modrý. Ale obraz vyjadřuje otázku. Pokud se na obraze vyskytne nějaký nesoulad, disharmonie nebo dokonce rozpor, je to jen dobře. „Stejně jako Cézanne se touží vznést do výšin umění a směřuje k vytvoření vlastního světa,“ ((Největší malíři č.7,s.31) i já se vznáším kdesi ve vlastním světě pocitů, tužeb a víry. Já si svět nevytvářím, tento svět byl již vytvořen a já ho nalézám. Něco málo z nalezených pokladů přináším do tohoto světa v podobě obrazů. (Ale také v podobě mě samotné.) Obrazy jsou jakousi fotografií mého světa, otiskem neotisknutelného. Popisem nepopsatelného. Cézanne ke konci života přiznává: „To, co mi chybí, je dokonalá realizace díla. Možná se mi jí podaří dosáhnout, ale jsem už starý a možná zemřu dříve, než se stačím dotknout ideálu: dokonalosti!“ (Největší malíři č.7,s.31) Na rozdíl od Cézanna již vím, že se mi nikdy nepodaří dosáhnout dokonalé realizace díla. Já sama nejsem dokonalá, a proto nemohu nic dokonalého stvořit. Tuto výsost přenechávám Bohu. Já jen nahlížím tam, kam mě On nahlédnout dovolí, nebo tam, kam mě snad vede Jeho laskavá ruka.
20
Růžová mlha versus Claude Monet - Most Waterloo
Růžová mlha
Most Waterloo
„Claude Monet hledá způsob, jak na plátně zachytit pomíjivý pocit. Pokouší se namalovat několik efektů mlhy. O tomto snažení vypovídá například Most Waterlo. Při jeho práci ho navštěvovali přátelé, kteří říkali: „Člověk si musel domýšlet mosty, na nichž sotva postřehnutelný pohyb oživoval hustou mlžnou clonu; oblaky a páry nabývaly složitých forem, aby se zanedlouho rozplynuly do prostoru.... Náhle Monet vzal paletu a štětce – Slunce se vrátilo, říkal. Viděl je pouze on. Zbytečně jsme napínali zrak. Před nimi se prostírala šedá vata, několik nevýrazných tvarů....“ (Největší malíři č.2,s.24) Na rozdíl od Moneta v obraze Růžová mlha nehledejte nějakou konkrétní věc. Monetovy obrazy mě inspirovaly tím, jak ztvárňuje mlhu. Nikoli tím, jak ztvárňuje most v mlze. Podkladem pro obraz Růžová mlha byl pocit, který jsem vnímala poté, co jsem se dozvěděla, že čekáme holčičku. Byl teplý slunečný den a mou hlavu zaplavila jedna velká růžová barva. Růžová mlha se mi vznášela před očima, sem tam vyvstávaly jemné dotyky něčeho, co mi připomíná holčičí jemnost. Klid (z vědomí, že už vím, koho nosím pod srdcem), který mě od této chvíle zaplavil, vyjadřuje jednolitá růžová barva. Než jsem k této podobě dospěla, namalovala jsem několik podkladových vrstev. Stejně jako se mi před očima vznášela velká růžová
21
mlha, prolíná se růžová v několika vrstvách. Vše je tak krásné, klidné, růžové, holčičí…
Dárečky versus Maurice Denis - Sluneční skvrna na terase
Dárečky
Sluneční skvrna na terase
„Nekopírujte přírodu příliš důsledně. Umění je abstrakce a musíte ji z přírody vydobýt, vysnít si ji. Pozorujete–li přírodu, myslete na dílo, které vytvoříte. To je jediný způsob, jak se povznést k Bohu a působit podobně jako Božský Mistr: musíte tvořit!“ Paul Gauguin (Největší malíři č.13,s.16) Gauguinovi současníci hledali inspiraci v přírodě, pomocí níž vytvářeli nové světy. Chtěli vytvořit tzv. nové mistrovské dílo a hlavně se oprostit od konvenční malby. „Denis pečlivě dodržuje Gauguinovy rady. Sluneční skvrna na terase představuje kombinaci linií a barev, ovšem dílo může ve své hlubší vrstvě vydat rovněž svědectví o náboženské víře, k níž se umělec hlásí. „Kombinací linií a barev, na základě jakéhokoli námětu vypůjčeného ze života nebo přírody, získávám symfonie a harmonie, které nepředstavují nic reálného v banálním slova smyslu.““ Maurice Denis (Největší malíři č.13,s.16-17) Dárečky pojí se Sluneční skvrnou na terase použití jednoduchých základních barev, jasná, jednoduchá kompozice. „V obraze od M. Denise obsahuje kompozice několik postav, jsou ovšem zjednodušeny do skupinky plochých, barevných siluetek. Není zde patrný příliš výrazný rozdíl mezi jednotlivými plány, ani hloubka.“ (Největší malíři č.13,s.16) Můj obraz také obsahuje několik prvků, které jsou zjednodušeny a rozloženy po obraze. Prvky jsou podobné jeden druhému, namalované s použitím
22
jednoduchých a plochých barevných skvrn. Obraz je opět inspirován mým vnitřním prožíváním. Byl to poslední obraz, který jsem namalovala před porodem. V době, kdy jsem čekala jeden velký dáreček a spoustu dalších dárečku ve formě krásných chvil a nových zážitků. Obraz je naplněný pokojným spočinutím v Boží náruči, vědomím, že vše dobře dopadne. Proto jsem jako základní a převyšující barvu zvolila žlutou. Žlutou plnou naděje, radosti, očekávání, zároveň žlutou, která vyjadřuje klid a smíření se s osudem. „Stejně jako nabisté jsem v tomto obraze používala především základní barvy. Ty nabisté považují za čistou barvu, s níž souvisí zduchovnění přírody. Jejich díla jsou oslavou intenzivních prožitků, současně chtějí obnovit sílu myšlenky. Nabistické umění je mystické a smyslové zároveň.“ (Největší malíři č.13, přebal- zadní strana)
Pozoruji-li svůj život, malba je jedním z mála způsobů, jak se
mohu povznést k Bohu. Jde o skloubení Jeho mistrovského díla s mým malým a nedokonalým přičiněním.
23
Porod versus Williem Turner - Sněhová bouře
Porod
Sněhová bouře
Sněhová bouře od Wiliema Turnera mi evokuje obraz Porod v několika směrech. Například v kompozici. V obou dvou obrazech je naše pozornost unášena do pomyslného středu, někam do neznáma. Obrazy jsou jakoby pouze cestami někam jinam. V obou obrazech se odehrává dramatický výjev, prostoupený barvami, které tento dojem umocňují. Jde o konkrétní prožitek, a proto jsou barvy reálné a syté. Dramatičnost je dobře patrna na obraze Sněhová bouře. Na pozadí tohoto obrazu stojí zážitek, stejně jako u obrazu Porod. „Plátno Sněhová bouře na moři patří mezi nejskvělejší obrazy, jaké byly v celé historii malířského umění na dané téma namalovány. Záminkou k vytvoření se stala autentická událost z umělcova života.“ (Největší malíři č.21,s.25) „Poprosil jsem námořníky, aby mě přivázali ke stěžni, protože jsem se chtěl na vánici podívat zblízka. Strávil jsem tak čtyři hodiny a myslel jsem, že se již nezachráním. Slíbil jsem si však, že jestliže přežiji, vylíčím tuto scénu.“ William Turner. (Největší malíři č.21,s.25)Také já jsem strávila v tomto prožitku několik hodin, které se mi nesmazatelně vryly do paměti; a pomocí tohoto silného prožitku jsem později obraz namalovala. Obraz Porod má ovšem blízko ke způsobu malby skupiny nabisté. Jak jsem již uvedla, „podle názorů nabistů nemusí umělecké dílo popisovat skutečnost, ale mělo by vyjádřit prožitky, jež umělec vnímá v kontaktu s ní.“ (Největší malíři č.13,s.4)
24
Bolest versus Vasilij Kandinskij - Improvizace 31
Bolest
Improvizace 31
„Kandijsky zjistil, že „vnitřní potřeba, jež jediná může inspirovat skutečné umění“, ho vhání až kamsi za hranice malířství.“ Používal abstrakci jako tvůrčí pružinu při hledání nového umění. Jednou večer si Kandijskij prohlížel své vlastní plátno, které leželo šikmo na stojanu a náhle ho do očí udeřila jeho krása; krása mnohem větší, než kdyby byl obraz umístěn rovně. Fascinovala ho jak nezávislost formy, tak osvobozené barvy.“ (Beckettová,W. 2002,s.354) Stejně i já považuji za dar, pokud se mi podaří obraz namalovat tak, že lze pověsit mnoha různými směry. „Kandijskij, citlivý muž se silnou motivací, dokázal svou vizi zvěstovat světu. Kandijského Improvizace 31 má méně obecný podtitul – Námořní bitva. Díky této narážce opravdu lépe rozumíme tomu, že malíř využil vzhledu dvou štíhlých lodí, které se častují výstřely z děla, a teprve svým abstraktním přístupem z nich vytvořil onen ohromný zmatek na plátně. Obraz sice nepředvádí námořní bitvu, ale cítíme jako bychom ji z něj mohli vychutnat i se vším zmatkem a chaotickým hemžením.“ (Beckettová,W. 2002,s.354) Obraz Bolest také nepředvádí bolest ve vší své podobě. Ale jde o jakýsi fragment, který je navíc determinován radostí, která situaci provázela a neochvějně do ni zasahovala. Tyto zásahy radosti můžeme vidět také na obraze, přestože jeho tématem bylo něco zcela opačného. V obraze Improvizace 31 na první pohled skoro nevnímáme, že ve skrytu obrazu právě probíhá námořní bitva. Nejdříve nás dokonale zmátnou veselé barvy. Jen se podívejte na tu veselou žlutou, milé
25
odstíny růžové, zářivě poklidnou modrou, oživující zelenkavou a vše spojující pozitivní čistou bílou. Použili byste takové barvy k zachycení bitvy? Nejspíš ne. Podobné to může být ve chvíli, kdy se podíváte na obraz Bolest; pokud se nepodíváte nejdříve na jeho název, zprvu vnímáte spíše pozitivní barevnost. Teprve při použití nápovědy - názvu - začneme na obraze odkazy na bolest nacházet. Jsou to ony špičaté tvary, u jejichž špičky se rozprostírá do okolí zasahující barva. Je to bolest způsobená tím, jak mě miminko kopalo do žeber. Pichlavá, stále se opakující bolest přicházející ve vlnách o různé intenzitě. Nemohla jsem použít jen tmavé smutné tóny (které by se pro vyjádření bolesti více hodily), protože tato bolest nepocházela z nemoci, ale z radosti. Radost z toho, že cítím tvorečka v mém bříšku. Miminko už je tak veliké, že jeho kopání na sobě znatelně cítím. Je to úplně jiné než první kopání – jemné doteky (viz. obraz Doteky).
26
Nevolnosti versus Jan Spěváček - Modré zrcadlení
Nevolnosti
Modré zrcadlení
S tímto současným malířem mě nespojuje námět, ale podobné technické zpracování a barevné ladění. Obraz Modré zrcadlení nám otevírá vodní prostor a my se do něj můžeme nerušeně položit a nechat se unášet přírodní krásou. Při pohledu na obraz máme chuť se zhluboka nadechnout čerstvého vzduchu a čekáme při tom, že ucítíme čistou vůni vody. Při pohledu na obraz Nevolnosti se také ponořujeme kamsi do hlouby, ale svěží vánek neucítíme. Doba, kterou obraz zachycuje, totiž vůbec nebyla svěží a příjemná. Vše se mi jevilo šedé, zelené, bezbarvé, ponuré. Chtělo se mi pořád spát a bylo mi šíleně špatně. Žaludek mi plul na vodě několik měsíců. Život se mi jevil chladný a omezený na několik tónů barev. Radost z početí je pro tuto chvíli ukryta pod povrchem a udusána nevolností. Obraz mi připomíná hnusnou smradlavou bažinu. To je dost vystihující pro dané období. Spousta věcí odporně páchla a pohled na každodenní povinnosti nebyl vůbec přitažlivý. Stejně tak není přitažlivý ani pohled na zatuchlou bažinu.
27
POUŽITÁ LITERATURA: BECKETTOVÁ,W.Toulky světem malířství. Praha Fortuna Print 2002. ISBN 80-7321-002-9 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.2, Claude Monet.Polsko 2000. ISSN:1212-8872 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.7, Paul Cézanne.Polsko 2000. ISSN:1212-8872 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.12, James McNeill Whistler.Polsko 2000. ISSN:1212-8872 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.13,Nabisté.Polsko 2000. ISSN:1212-8872 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.21,William Turner.Polsko 2000. ISSN:1212-8872 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.94,František Kupka.Polsko 2000. ISSN:1212-8872 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.95,Fauvismus.Polsko 2000. ISSN:1212-8872
Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.98,Vasilij Kandinskij. Polsko 2000. ISSN:1212-8872 Největší malíři, život, inspirace, dílo,č.107, Němečtí expresionisté. Polsko 2000. ISSN:1212-8872 KUBÍČEK,L.Velké tajemství-manželství jako umělecké dílo.Olomouc 2001. ISBN 80-7266-071-3 BLECHA,I. Filosofie.Olomouc 2002 ISBN 80-7182-147-0
28
ANOTACE Žemličková, Renáta: Diplomová práce, Brno, MU 2008 Tato diplomová práce se zabývá prožitkem a jeho odrazem v malbě. Poukazuje na duchovní pozadí v malbě. Práce zachycuje důležité období mého života a to průběh těhotenství a narození miminka. Co zažívám, promítám do svých obrazů. V praktické části jsem se snažila zdokumentovat vše, co mě během několika měsíců potkalo, ale chtěla jsem také ukázat na hlubší souvislosti, propojení s celým mým životem. V teoretické části srovnávám a připodobňuji své obrazy k obrazům malířů, kteří mě inspirovaly nebo nějakým způsobem ovlivnily. Odkazuji na duchovní pozadí veškeré tvorby a hledám souvislosti.
29
RESUMÉ Tato diplomová práce odhaluje několik důležitých měsíců mého života. Zachycuje a popisuje to, co jsem prožila, co jsem cítila, nad čím jsem přemýšlela. Odhaluje také moje myšlení, názory a víru. Ústředním a nosným prvkem všech mých obrazů je vlastní prožitek nebo pocit. Práce se skládá z praktické a teoretické části. Praktická část – obrazy – reflektují mé prožívání během období těhotenství. V teoretické části komentuji obrazy. Ke každému mému obrazu přikládám dílo jiného autora a vysvětluji, co obrazy spojuje, byť by to byla pouze jedna myšlenka. Odkazuji na kořeny tvorby, které nejsou v tomto světě, které nenajdeme před očima. Musíme se pro ně vydat pod povrch. Vycházím z názoru, že každé umění má své duchovní pozadí. To odhaluji u sebe, ale snažím se také nahlédnout k ostatním malířům.
30
RESUMÉ This diploma thesis reveals several important months of my life. It captures and describes what I experienced, felt and thought about. It also opens up my thinking, views and my belief. The central and portative element of all my paintings is my own experience or feeling. The diploma thesis consists of a practical and a theoretical part. The practical part – paintings – reflect how I experienced my pregnancy. In the theoretical part I comment on the paintings. To each of my paintings I add an artwork of a different painter and I explain what is the connection between the two works, should it be just one idea. I am referencing to the roots of the work, that are not from this world. You can not see them with your eyes. We have to search for them under the surface. I advance the theory that every artwork has its background. I unveil the background of my paintings and look to other painters' as well.
