Důl Paskov mohl stát zachránit

Haló noviny

Stránka č. 1 z 5

Článek ID js neexistuje Rozhovor Haló novin s Davidem Kolářem, bezpečnostním technikem a zastupitelem obce Staříč (za KSČM)

Důl Paskov mohl stát zachránit Společnost OKD se topí v dluzích. V minulých dnech padlo rozhodnutí o restrukturalizaci firmy. Co vy na to jako horník? Někoho to překvapuje, jiný cítí, že je to důsledek polistopadového příběhu o prosperitě, která může přijít jedině poté, až všechno bude v soukromých rukou. Většina společnosti na to začala slyšet a chtěla realizovat »americký sen«. Mýty o zodpovědném řízení v soukromých rukou a rozhazovačném státu byly živeny pravicovými bláboly o ekonomické svobodě jednotlivce a nesmyslné státní regulaci. Další důležitou podmínkou pro úspěšnou transformaci ekonomiky bylo otevřít se světu. Ten svět byl na západ od našich hranic. Takže už nejsme prakticky soběstační v žádné zemědělské komoditě, neovládáme ani zdroje pitné vody, plynu ani uhlí. Svobodný trh vyřešil vše. O tom, že je třeba Ostravsko–karvinské doly zprivatizovat, bylo rozhodnuto koncem roku 1990. U této myšlenky, a není to jistě náhodou, stál Vladimír Dlouhý, bývalý předseda ZO KSČ v Prognostickém ústavu AV, v té době ministr průmyslu a obchodu. Nyní je to poradce nadnárodní investiční banky Goldman Sachs pro východní a střední Evropu a prezident Hospodářské komory ČR. Jak si musel tento člověk v prosinci 1989 oddechnout, že mohl po více než deseti letech svobodně vystoupit z KSČ, kam byl jistě nucen vstoupit pod nátlakem. Ještě byl donucen ke studiu v zahraničí (Belgie), které musel, opět na nátlak soudruhů, po roce opustit. Zřejmě tato série křivd je důsledkem toho, že je z něj dnes tvrdý antikomunista a eurofederalista. Na co bychom potřebovali koksovatelné uhlí, když studená válka skončila a nový prezident, kterého nám »záviděl celý demokratický svět«, nechal zavřít zbrojní a vojenské závody. Měli jsme přece našlápnuto do NATO a tam nemůžeme vstoupit se sovětskou technikou. Jak to postihlo OKD? Ostravsko-karvinské doly se tedy staly akciovou společností, zatím ještě vlastněnou státem. To se mělo záhy změnit poté, co přišel Václav Klaus s - ve světě unikátní a geniální myšlenkou kuponové privatizace. Část akcií se bezúplatně převedla na těžbou dotčené obce, část byla rozdělena formou kuponů mezi občany v první vlně kuponové privatizace a zbytek zůstal státu ve správě Fondu národního majetku (kupony 40 %, převody na obce 3 %, restituční fond 3 %, stát 52 %). Ještě jednou se státu podařil opravdový »majstrštyk«, a to když snížil hodnotu základního jmění o 3,5 miliardy. Společně se 4 % akcií, které byly volně obchodované burzou, měl tento krok hlavní vliv na další osud OKD. Jako první byl zprivatizován Důl ČSM ve Stonavě, který byl v listopadu 1990 vyčleněn z OKD a stal se společně s Dolem Kladno v Libušíně a Dolem Tuchlovice součástí nově utvořené společnosti Českomoravské doly, v níž zaujal místo předsedy představenstva Viktor Koláček. Do té doby byl ředitelem tohoto dolu. V současné době je opět tento důl součástí OKD a je mu předpovídána nejdelší budoucnost.

http://www.halonoviny.cz/articles/prints/44000460

24.8.2016

Haló noviny

Stránka č. 2 z 5

Jak privatizace probíhala? Na Ostravsku se zavíraly doly s koksovatelným uhlím, útlum platil stát (tj. my všichni) a Stanislav Pros skupoval akcie OKD a Moravskoslezských tepláren. I stalo se, že najednou státu ve Fondu národního majetku zůstalo asi 46 % akcií a skupina manažerů kolem společnosti Karbon Invest, ovládajících Českomoravské doly (Koláček, Otava, Przybyla) získala od Stanislava Prose zbývající akcie, a tím majoritu. Psal se rok 1998 a MF Dnes přinesla toto prohlášení Viktora Koláčka: »Chceme investovat do těžby kvalitního uhlí v Dole Staříč. Považujeme za nerozumné šířit chiméry o těžbě ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ale jsme také proti tomu, aby se tam zasypaly draze vyhloubené jámy, pro něž se může najít jiné využití,« odpovídal na otázky novinářů krátce poté, co fakticky stanul v čele OKD. »Funkci generálního ředitele už zřizovat nebudeme, protože ji považujeme za zbytečnou,« řekl. Stát prostřednictvím státního podniku Diamo převzal a platil útlum dolů, které byly označeny jako neefektivní. Jsou někde lepší podmínky pro podnikání? Dnes se můžeme dočíst, hlavně od premiéra Sobotky, že stát v té době už ztratil veškerý vliv v OKD a nezbývalo mu nic jiného (tehdy byl premiérem Špidla, ministrem financí Sobotka), než v roce 2004 »doprivatizovat« státní podíl v OKD za v té chvíli nejvýhodnější cenu. Sám Sobotka na tom trvá i dnes... Dlužno dodat, že v době, kdy se rozjela kola privatizace OKD, studoval Bohuslav Sobotka (19901995) Právnickou fakultu MU v Brně. Jeho chvíle přišla o pár let později, kdy se stal ministrem financí (!) ve Špidlově vládě. Dlouho se volalo po vládě odborníků, a tady jsme jednoho měli! Od roku 1996 poslanec PS PČR, 2001 předseda poslaneckého klubu tamtéž, k tomu městské zastupitelstvo ve Slavkově u Brna (1998-2010) a konečně ministr financí (2002-2006). Potřebnou praxi získal během necelého jednoho roku po studiích v Advokátní kanceláři Pokorný, Wagner&spol. Právě Pokorný (Radek) je další nevýznamnou osobou v cause OKD, tentokrát již v době, kdy současný premiér mohl ovlivňovat, jak naložit se zbytkem (46 %) akcií OKD v držení státu. Není také tajemství, že tito dva »mladí sociální demokrati« spolu chodili v Bučovicích na gymnázium. O tom, kdo může za současný stav OKD, se dnes vedou spory. Většina vidí jako největšího arcilotra Bakalu. Z již výše řečeného vyplývá, že Bakala jen konal to, co mu bylo umožněno. A umožnil mu to zase jenom stát. [o] Jak je možné, že za socialismu se doly budovaly, a dnes se likvidují? Ti předlistopadoví »špatní« hospodáři dokázali především ku prospěchu všech lidí v našem státě hospodárně využívat nerostné bohatství (v tomto případě uhlí), a to tak, že prováděli geologický výzkum, hloubení (výstavbu dolů), bez toho, že by to ihned přineslo zisk. Ten zisk se projevil až po několika letech, kdy byly tyto doly rozfárány a produkovaly uhlí. Například dnes tolik zatracovaný Důl Paskov. Ten vznikl kdysi jako samostatný, a v té době nejmladší důl v ostravské části revíru pod názvem Důl Staříč. S hloubením dolu (má tři lokality, tedy šest jam) se začalo v šedesátých letech a v roce 1970 začal těžit velmi kvalitní koksovatelné uhlí. Jen do roku 2000 z podzemí tohoto původního dolu vyjelo na povrch téměř 40 milionů tun uhlí. Dá se tedy říct, že důl do roku 1990 splácel náklady do něj vložené a také přinesl státu i nějaký zisk. Po předání do rukou »schopných« hospodářů přinášel jen zisk. Už ne státu, ale jim. Kde byl zisk zdaňován, si umí každý představit podle sídla firem vlastnících akcie této společnosti. Státu byla odváděna almužna z každé vytěžené tuny. Ta zčásti končila v rozpočtech obcí, které se kdysi


24.8.2016

Haló noviny

Stránka č. 3 z 5

zbavily jim zdarma svěřených akcií (toto platí obecně pro každou vytěženou tunu v OKD). Od roku 2000 do konce roku 2015 bylo vytěženo, na od roku 1994 již přejmenovaném Dole Paskov, každý rok průměrně kolem jednoho milionu tun vysoce kvalitního koksovatelného uhlí. Dlužno dodat, že počet zaměstnanců se od té doby snížil téměř o polovinu. Paskov je prý pro OKD největší zátěží. Název Důl Paskov »zdědil« Důl Staříč po utlumeném (za státní peníze) Dole Paskov, který svou těžbu začal jen o několik málo let dříve. Rozhodnutím o útlumu a technické likvidaci tak bylo v tomto dole nadobro pohřbeno minimálně padesát milionů tun koksovatelného uhlí. Tento důl však měl jednu z nejmodernějších úpraven uhlí v Evropě a prováděl úpravu uhlí i ze sousedního Dolu Staříč. Produkt této paskovské úpravny měl u odběratelů zvuk, proto byl, jako obchodní značka, zachován pro Důl Staříč název Důl Paskov. Dnes je Důlní závod 3 (Důl Paskov, dříve Staříč) označován jako největší zátěž pro OKD, a. s., z důvodu vysokých nákladů na vytěženou tunu. Jaká je skutečná cena tuny uhlí z tohoto dolu, zůstává však tím největším tajemstvím. Tuto informaci nemá ani vedení tohoto závodu. Účelově podávaným informacím o nutnosti co nejdříve uzavřít tento ztrátový důl podlehli nejen všechny sdělovací prostředky, ale také politici. Jaký je váš názor? Bilanční zásoby, které se v podzemí tohoto posledního dolu ostravské části revíru skrývají, jsou bezmála 40 milionů tun. Dnes jen z daní z příjmů (odvody zaměstnance a zaměstnavatele) z tohoto dolu plyne do státního rozpočtu cca 400 milionů korun ročně. Pro ztrátový provoz dolu by bylo potřeba asi 250 milionů korun ročně. Zůstala by zachována pracovní místa, přístup k nerostnému bohatství státu a sociální status quo v regionu. To by ovšem mělo smysl, jestliže by OKD převzal stát. I nám zaměstnancům této společnosti je jasné, že by stát neměl opakovat stejnou chybu a dotovat spekulanty (nyní AHG - vlastníci NWR) se sídly v daňových rájích. Navíc stát po celou dobu přihlížel, jak hospodaří a rozhoduje o jeho nerostném bohatství někdo jiný! Měl možnosti to minimálně kontrolovat a usměrňovat pomocí státního dozoru báňské správy. Další pochybení při rozprodeji majetku OKD (dceřiných nebo odštěpných závodů) mohl stát sledovat prostřednictvím Úřadu pro hospodářskou soutěž a Antimonopolního úřadu. Jedná se především o tzv. oboustranně výhodné smlouvy na dodávky energií, dopravy, materiálů, kdy bývalé »dcerky« OKD pomalu tunelovaly. Jakou perspektivu nyní mají zaměstnanci Dolu Paskov? Vláda nabídla lidem propuštěným z OKD, formou vládního nařízení, kompenzaci ve výši 7000 Kč povrchovým a 8000 Kč důlním zaměstnancům, podle trvání dosavadní délky zaměstnání u OKD, po dobu maximálně pěti let (pro lidi +50 let). Navíc byl přijat zákon o předčasném odchodu do tzv. hornického důchodu až o sedm let, pokud měl zaměstnanec odfáraných alespoň 3300 směn. Většině lidí ve státě je to zřejmě solí v očích, jak se zdá při čtení komentářů na sociálních sítích. Nikdo z nich ale neví, že postavení českých horníků, jejich sociální zajištění, je nejhorší v celé Evropě! Navíc hrozí, že ta »žebračenka« v řádu 7-8 tisíc korun jen přilije oleje do ohně mezi ostatní pracující v regionu, kde se budou propuštění horníci ve firmách ucházet o práci. Myslím si také, že každý soukromý zaměstnavatel, který zaměstná horníka s touto »výhodou«, mu nabídne plat v takové výši, aby svou výhodu pozbyl. A horníci z jiných dolů?


24.8.2016

Haló noviny

Stránka č. 4 z 5

Propouštění, které v dohledné době zřejmě postihne zaměstnance Dolu Paskov, postihne za nějakou dobu i zbývající zaměstnance na dolech v karvinské části revíru. Kdo by očekával, že bude mezi horníky panovat solidarita, kterou budou podporovat odbory, je na omylu. Mezi zaměstnanci karvinských dolů a zaměstnanci Paskova panuje určitá nevraživost, posilovaná vedením OKD známou mantrou o tom, že zbytek OKD doplácí na Paskováky. V rámci OKD působí troje odbory, z nichž jedny dokonce nesou v názvu označení pravicové (sic!), a ty, kromě vzájemných půtek mezi sebou, mají velké pochopení pro manažery OKD. Předseda těch největších sedí dokonce v dozorčí radě. Ostatní předsedové a další uvolnění funkcionáři jsou placení OKD. Hrají už jen o jedno, a to o odstupné, které sjednali v kolektivní smlouvě. O nějakém dalším pokračování těžby nebo podobných kompenzacích pro horníky, jako mají třeba v Polsku, vůbec neuvažují. Takže rezignace? Atmosféra na Dole Paskov v posledních dnech tomu odpovídá. Ti, kdo mají přes padesát let a odfáraný počet směn, čekají na vyhlášení útlumu a na odstupné. S vidinou předčasného odchodu do důchodu o sedm let a kompenzací 8000 Kč jsou relativně spokojeni. Co ale ostatní? Nejvíce na současný stav doplatí »Husákovy děti«. Tedy ti, kteří nastoupili do státního podniku OKD na konci osmdesátých nebo začátkem devadesátých let. Dnes je jim 46 až 50 let, odfáráno mají v průměru dvacet až 25 let a odchod do předčasného důchodu nejdříve za deset až 13 let! Pokud najdou práci, tak mohou až tři roky pobírat »Sobotkovu dávku« 8000 Kč, a to za předpokladu, že další vláda toto nařízení vlády nezruší! Výborné vyhlídky! Je asi zbytečné se zmiňovat, jak na tom tito lidé po zdravotní stránce asi jsou a jak jsou asi rekvalifikovatelní pro automobilový průmysl. Onemocnění karpálních tunelů, pneumokonióza a další hornické choroby, které tito lidé mají částečně »rozjeté«, je vzhledem k mladým zaměstnancům automobilového průmyslu diskvalifikují. Průměrný věk zaměstnanců OKD je 46 let, zaměstnance v automobilce Hyundai 28 let! Karvinská hornická nemocnice (KHN), vlastněná OKD, se vždy snažila, aby tyto choroby nepropukly do stavu, aby vznikl nárok na odškodnění z titulu choroby z povolání. To, co pro KHN byl stav úměrný věku, byl v jiném zdravotnickém zařízení stav na vyřazení z dolu. Ten, kdo byl vytrvalý a podstoupil martýrium v jiných nemocnicích nebo u privátních specialistů, tak nakonec vyhrál. O tom, jak probíhají v KHN preventivní prohlídky, už mezi horníky koluje řada vtipných historek. Smutný je také příběh bytů, které OKD patřívaly. Dalším »kostlivcem« privatizace OKD jsou byty. Poté, co je Bakala dostal zcela zdarma, a potom, co nedodržel svůj »slib-neslib«, že je odprodá nájemníkům, si řada zaměstnanců, kteří v těchto bytech bydleli, pořídila vlastní bydlení. Zadlužili se tedy hypotékami nebo úvěry v takové výši, v jaké byly jejich příjmy. Jednali snad neuváženě? Bylo to od nich nezodpovědné? Dnes je jim nabízeno, že mohou jít pracovat do Kvasin. Prodají tedy své byty a domy a půjdou přes půl republiky za prací? Kdo ty jejich nemovitostí koupí? Snad jen pro ty, kteří v bytech RPG zůstali, je reálný nový začátek na východě Čech. Byty vrátí a za stejné, spíše však levnější peníze si najdou nájemní bydlení v místě nové práce. Jaké se podle vás nabízí pro Důl Paskov východisko? Bylo jedno: nepřipustit reorganizaci v OKD. Pokud by nedošlo k reorganizaci, nastal by konkurz. OKD dluží cca 17 miliard a majetek deklaruje na sedm miliard. Tento majetek je ovšem naprosto nerozprodatelný. Jedná se totiž o vybavení dolů (stroje, technologie), které je natolik specifické,


24.8.2016

Haló noviny

Stránka č. 5 z 5

že je použitelné jen na těžbu uhlí. Navíc, vytažení těchto technologií z dolu by bylo tak nákladné, že by se vůbec nevyplatilo! Podle mého názoru měl stát odkoupit v rámci konkurzu Důl Paskov a Důl Frenštát společně s úpravnou uhlí v Paskově za jednu korunu a provozovat důl se vším všudy! To hlavně znamená, pohlídat si i prodej uhlí. To je alfa a omega celého tunelu na Paskov! Skutečnou cenu uhlí se nikdo nikdy ze zaměstnanců i z vedení Dolu Paskov nedozvěděl. Po určitých investicích na rozfárání nových oblastí slojí a náboru zaměstnanců by tento důl mohl ročně, po dobu i dvaceti let, nakopat kolem 600 tisíc tun koksovatelného uhlí, jehož odhadovaná cena je asi 5000 Kč/tunu při současných nákladech asi 3200 Kč. (OKD hovoří o prodejní ceně tzv. mixu uhlí vhodného pro koksování za cca 2200 Kč.) Vyplatilo by se to nejen státu, ale i celému regionu. Pro zbývající (tzv. zdravou karvinskou) část OKD by se jistě našel investor, kterého už dohazovali odboráři. Lidem by zůstala práce a státu (nám všem) nerostné bohatství a částečná suverenita v tom, že nebudeme nějakou dobu závislí na dodávkách uhlí a zůstane možnost o tomto bohatství rozhodovat ve prospěch dalších generací. Jiří NUSSBERGER 17. 8. 2016 Jiří NUSSBERGER


24.8.2016

Důl Paskov mohl stát zachránit

Recommend Documents