Interview s autorem Krásného, krásného života, Vladislavem Kučíkem
Divadlo
je magické
Autor Krásného, krásného života MgA. Vladislav Kučík, narozen 1957 v Šumperku, absolvent filmové a televizní fakulty AMU v Praze, je veřejnosti známý spíš svou spoluprací s filmem a televizí (autor námětu kontroverzní filmové komedie „Kanárská spojka,“ scenárista dle Čapkových „Případů pana Janíka,“ odborný poradce při natáčení“ Princezny ze mlejna“ i autor řádky scénáristických projektů, z nichž například televizní film „Jan“ získal Hlavní cenu na televizním festivalu v Japonsku. Krom toho napsal také několik knih (Kluk co prodal medaile o Lukáši Pollertovi, romány Budeme bohatí a Mám tě rád, doopravdy) a v roce 2006 byl nominován k udělení „státní ceny za literaturu.“ Vladislave, tato šumperská sezóna nazývaná filmová se vlastně prvním uvedením vašeho Krásného, krásného života stylově završuje; doposud jste se spíš než se světem divadla pohyboval ve světě filmovém. Jste tedy asi právě vy předurčen i k tomu, abych se zeptal, co podle vás mají tyto dva světy společného, a čím se liší? Divadlo je pro mě víc magické, je to přímý kontakt, přes režiséra: „autor – herec – divák.“ Film je holý a suchý záznam o čemsi, o ději, herečce když jí bylo 20 let, o atmosféře doby, je neměnný a jaksi stárnoucí. (Nebo nestárnoucí že, třeba „Hotel Modrá hvězda.“ J ) Každé představení v divadle je ale jiné, má jinou atmosféru, v tom se oba světy liší. Mají však společný kumšt – bezesporu. Mizerný scénář neudělá dobrý film, špatný dramatik nezaujme diváky. Divadlo je víc pod kontrolou, divák prostě nepřijde, když ho projekt nezajímá. Ve filmu je to i fuk, prosype se distribucí, má přece milionové sponzory a prachy se nějak otočí..nebo neotočí.. Divadlo je v tomhle jiné, má řád a diktát paní Thálie – už po staletí. A Pan divák je Pan divák.
Šumperské divadlo bylo vždy známo vstřícností k uvádění divadelních novinek, v této sezóně jich bylo dokonce pět, tedy plná polovina repertoáru, z toho dva tituly v české premiéře a tři dokonce coby premiéry světové, respektive první provedení titulů na divadle doposud neuvedených. Jaký vztah a poměr tradice a moderny pokládáte v divadle, ale nejen v divadle za optimální? Je úžasné, že Divadlo Šumperk inscenuje novinky, a že pro ně umí získat diváky. Stává se tím i mediálně zajímavým. Srovnejme českou národní konzervu „zlatou kapličku“ – co tam se děje, co tam kvasí, jaké „novinky,“ jací noví herci, jaké úspěchy? Šumperské divadlo je pro mě v tomto výš, ve službě divadlu. Je také velmi úspěšné, mám na mysli zvláště jeho triumfy na festivalu České divadlo! Já vidím jako řešení dramaturgické: nabídnout divákovi muzikál či jiný atraktivní kus, a vedle taky slávu Shakespeara, Čechova, brilantnost Daňka či apel Kornera - a proč ne například v třetinovém podílu repertoáru i kus Kučíka či jiného nováčka na poli dramatiky?
Tři otázky pro ředitele Blíží se poslední premiéra vaší první ředitelské sezóny v Šumperku. V čem tato sezóna vaše očekávání naplnila a v čem nikoli, co vás překvapilo mile, a co nemile? Jsem velice rád, že všechny premiéry, byly dobře přijaty diváky i odbornou veřejností. Především mám radost z širší nominace Petra Komínka na cenu Thálie za Salieriho v Amadeovi. Očekával jsem trochu více od komorní scény Hrádek, akce tam byly spíše testovací. Ukázalo se, že do rozjeté sezony je těžké něco přidávat. Milé překvapení je hraní pro školy. Máme skvělou odpolední abonentní skupinu tvořenou studenty gymnázia. Každá repríza pro je divadlo malý svátek. Co je nemilé - když se zapomenu v práci tak v pozdním odpoledni a navečer se velice snižuje možnost nákupu potravin v centru města.
K románové tvorbě se letos opět vracíte, zrovna vyšel váš nový román „Barvy slečny Toyen.“ Kdy chystáte další titul pro divadlo? Ze „křtu“ mého románu o slavné česko-francouzské malířce, který proběhl v Praze v minulých dnech, mám velké zážitky. Nejen pro nevšední zájem mnoha novinářů, celebrit, ale že se sešli moji drazí přátelé, že dokonce vážili i cestu z daleka, třeba z Havl. Brodu, a dojeli i v obleku. (Já byl na „křtu“ ve svetru...) No, a to je asi z literatury vše – snad ještě pohádková kniha pro děti. A pokud se týká divadla, já sám považuji dramatika za „nejvyšší formu“ kumštu – jak známo z antiky. To, že jsem se stal dramatikem je pro mě vrcholem umělecké práce. Mám samozřejmě připravený další dramatický kus, ale zatím bych o něm víc neprozrazoval. Text „Takový tlukot srdce“ potřebuje ještě trochu autorského promýšlení – protože jeho děj je hodně šokující. Fakt hodně. Zadal jste svůj dramatický opus šumperskému divadlu, zjevně máte k Šumperku stále blízko. Vidíte za tím pouze vztah k rodnému městu, anebo i víc? – Patříte také k mnohým, kteří ať ze Šumperka pocházejí anebo zde jen po nějakou dobu působili – tvrdí, že je to místo čarovné, jehož genius loci si dokáže lidi připoutat? Pravda je, že z regionu Šumperka „vzešli“ mnozí kumštýři, snad je to o dobrých kantorech, příznivém stavu města a regionu, ideálních přírodních podmínkách. A také o času se kumštu věnovat – hektická Praha či Brno, Ostrava, a přejíždění hodiny sem a tam, nemusejí být zas tak moc tvůrčí... Já jsem nedávno slavil velmi kulaté narozeniny a přál jsem si, aby „Krásný, krásný život“ byl mým dárkem městu Šumperk a jeho modernímu, z „popela vzešlému“ divadlu. Snad divákům můj kus udělá radost, snad budou odcházet z divadla s „nabouchanou hlavou,“ protože i o tom je divadlo, že nutí přemýšlet, že je záznamem o době, pamětí, vzpomínkou. Hlavně budu rád, když na „Krásný, krásný život“ budou chodit holky a kluci ze šumperských škol, protože týpek Ludvík, hlavní postava hry, je vlastně jedním z nich. Zůstane týpkem jaksi napořád – abychom jako diváci nezapomínali na křehkost, citlivost a lásku, city, které dnešní doba dost nemilosrdně válcuje. L Děkuju!
Vladimír T. Gottwald
Co se vám z vašich záměrů naplnit povedlo, a co dobudoucna ještě připravujete? Těžiště mé práce je řízení a podřízení veškeré práce cestě k lepším uměleckým výsledkům. V rámci řízení neuměleckých aktivit se snažím také o nalezení případných chyb či nehospodárných činností. Vím už, jaké profese v divadle chybí a kde nás lidově řečeno tlačí bota. V umělecké oblasti máme novým dramaturgem připraven nový dramaturgický plán. Jsou domluveni noví a staronoví režiséři. V souboru proběhly pohovory a víme kdo nás opustí a také kdo nás posílí. Můžu tedy poprosit ještě o slovo závěrem? Jsem v divadle devět měsíců a to je doba za kterou žena přivede na svět nového človíčka. Mých devět měsíců očekávání už skončilo a už je patrné jaké bude divadlo pod mým vedením. Proměna divadla se dotkla pár lidí i negativně, vím, že jsem těm lidem neudělal radost, omlouvám se, ale divadlo je živý organismus a v živém organismu dochází k obměně buněk. Bez toho zahyne. Děkuju za rozhovor. A přeju Vám i divadlu, aby všechny dobré záměry vyšly! -rtg-
CZECH MULTIMEDIA INTERACTIVE: „Krásný, krásný život je divadelním příběhem devatenáctiletého kluka Ludvíka, který je citlivější než ostatní vrstevníci, je ale zároveň lepší, silnější a cennější. Jaksi ale není přáno jeho šťastnému životu. Atraktivní děj hry se vrací do přelomu 80. a 90. let uplynulého století a svým způsobem ilustruje dobu počátků nového českého kapitalismu. Hra užívá některých motivů Kučíkova románu Budeme bohatí. Premiéra hry proběhne v šumperském divadle v sobotu 29. března 2008. Režií projektu, který je obsazen těmi nejlepšími ze souboru šumperského divadla, byl pověřen v Brně působící úspěšný divadelní režisér Ondřej Elbel. Součástí dramatu Krásný, krásný život je i původní muzika hudebního skladatele Varhana Orchestroviče Bauera, současné ‚mediální star,‘ který je například autorem hudby k zatím poslednímu filmu slavného režiséra Miloše Formana Goyovy přízraky.“ CZECH MULTIMEDIA INTERACTIVE je partnerem hry Vladislava Kučíka Krásný, krásný život.
Krásný, krásný život Ondřeje Elbela Ondřeji, Vladislav Kučík je doposud známý spíš svou spoluprací s filmem a na poli literárním. Nakolik a jak se to projevuje na jeho dramatické prvotině, kterou na jeviště v prvním provedení uvádíš coby režisér právě ty? To je vhodná otázka, protože musím přiznat, že text prošel poměrně razantní úpravou. Základ zůstal, ale především monology hlavní postavy byly dost dlouhé, což na divadle může být problém Inscenací Krásný, krásný život na rozdíl od knihy nebo filmu, se jako svou první režií v šum- kde jsou v případě podobného perském divadle prezentuje nová textu obrazové (či obrazotvorné posila uměleckého vedení divadla, - v případě čtenáře) možnosti dramaturg a režisér Ondřej Elbel. mnohem větší. Na divadle spíše fungují situace než moc mluvení. Nevím ale, zda se na výsledku projevuje „filmovost“ či „literárnost“ V. Kučíka, u mě jde spíše o snahu dělat divadlo jako vyprávění příběhu. To je ostatně základ a podstata veškerého divadla - vyprávět příběh. A o to jsme se snažili i v případě této inscenace. Touto premiérou se uzavírá sezóna, která byla cílena jako ohlédnutí za stoletím, ve kterém se divadlo ve vyprávění dramatických příběhů postupně začalo dělit dělilo s dalšími fenomény (filmem, rozhlasem, televizí a internetem). Nakolik a jak si myslíš, že se to podařilo? Pokud se ptáš, jak podle mého dopadla sezóna, tak myslím, že velmi slušně. Nechci vyzvedávat jednotlivé inscenace, každému divákovi se líbí něco víc a něco míň a o jakési „statistické“ oblibě napoví více festival nesoucí jméno Miloše Movnara. Pokud se ptáš na propojování jednotlivých „médií“, tak mohu říct jen to, že v dnešní době už není možné různá odvětví umění oddělovat a tvořit ve vzduchoprázdnu. Stejně tak, jako divadlo může inspirovat film nebo třeba výtvarné dílo, bývá tomu často i naopak. Inscenace vznikající podle knižních předloh, filmu nebo třeba komiksu jsou už běžnou součástí repertoáru velké části divadel. A navíc - všechny tyto složky se prolínají. Není žádnou novinkou, když inscenátor použije v divadle filmové dotáčky nebo když je výtvarník při tvorbě svého díla obklopen diváky a z malování se tak stává performance. Současně je ale Krásný, krásný život už také prvním divadelním projektem, při jehož umělecké realizaci hraje stěžejní úlohu nové vedení divadla. Jak koncipujete divadelní sezónu příští? Krásný, krásný život ještě nepatří do koncepce příští sezóny. Je to text, jehož realizaci domlouvalo už minulé vedení divadla, nové se jen tento dluh snažilo splatit... Dramaturgický plán pro příští sezónu nese název Česká stopa. Cílem není zmapovat českou historii nebo dějiny naší dramatiky. Spíše jde o hledání stop, které mohou napovědět, jaký je český člověk. Diváci uvidí komedie a jedno drama. Taky samozřejmě pohádky. Více se dozví z informační brožury k sezóně 2008/09, která brzy vyjde. A také na přehledu na této a příští stránce. Děkuju za trpělivost!
Vladimír T. Gottwald
Příští sezóna 2008-2009 v Divadle Šumperk Karel Jaromír Erben, Vendula Borůvková:
Kytice
První „velká“ premiéra sezóny představí na jevišti Divadla Šumperk klasiku české literatury. Jedna z nejvýznamnějších básnických sbírek české historie, Erbenova Kytice, se již dočkala několika divadelních zpracování, zřejmě nejznámější úprava pochází z pera Jiřího Suchého. Pro šumperské divadlo ovšem vzniká zcela nová a originální adaptace. Nepůjde o vyčerpávající převyprávění všech Erbenových balad sebraných do známé knihy. Na to by jeden večer ani nemohl stačit. Na jevišti se zhmotní některé balady, např. Poklad, Vodník, Polednice, Svatební košile nebo Dceřina kletba. Všechny budou zastřešeny jedním příběhem, který diváky provede celým ročním cyklem - začínat i končit bude o Velikonocích. Jsou to osobní příběhy a intimní dramata, jejichž atmosféra evokuje českou, nebo ještě lépe slovanskou kulturní a národní tradici a původní pohanské mýty. Balada umožňuje přinést do příběhu nadpřirozené bytosti, jichž je slovanské bájesloví plné. Ty člověku většinou škodí, uvádějí jej do neštěstí a svádí ke hříchu. Dalším důležitým motivem je úloha matky, udržovatelky rodu. Skoro v každé básni je ústřední postavou žena. Soubor čerpající z lidových pověstí, který poprvé vydal Erben v roce 1853, se určitým způsobem dotýká viny a trestu nebo porušení mravního řádu apod. Forma jednotlivých balad zároveň čerpá z rytmu lidových písní. Hudební složku pro šumperskou inscenaci vytvoří držitel několika významných ocenění za scénickou hudbu Petr Hromádka. Režii bude mít Ondřej Elbel.
Karel David a kol.:
Hvězdy na vrbě Big-beatový retromuzikál přinese na scénu šumperského divadla atmosféru šedesátých let minulého století. Atmosféru doby, která občas voněla svobodou i uprostřed země sešněrované komunistickým režimem. Spíše než doba je ovšem důležitější cosi, co můžeme nazvat generačním soubojem. Toto téma je totiž věčné a v různých obměnách se v životě objevuje dodnes. Hvězdy na vrbě přinášejí příběh, ve kterém se střetává mládí plné ideálů s generací rodičů, kteří už na ideály rezignovali. Mládí, které má touhu dotknout se hvězd, naráží na „starce“, kteří už vědí, že by se o hvězdy mohli popálit... Příběh začíná v tělocvičně, kde skupina středoškolaček nacvičuje vystoupení, které má předvést v rámci jakéhosi nepodstatného výročí. Přijet se má prý kromě nejrůznějších pohlavárů také samotný Karel... Dospívající dívky plné života a touhy po svobodě se najednou musejí utkat s nesmyslnými pravidly, mezi něž patří např. zákaz vystupování v kalhotech nebo napodobování Marylin Monroe jakožto symbolu zkaženosti západního světa. Zřejmě nejpopulárnější inscenace v dějinách brněnského HaDivadla měla premiéru už na konci roku 1992, ovšem má co říci dodnes. Na jevišti se objeví živá kapela, která zahraje hity jako Pátá, Tak krásná, Dominik, Oliver Twist apod. Režie se ujme Józef Z. Czernecki, který již s Divadlem Šumperk spolupracoval při přípravě her Jo, není to jednoduché... a Hotel Modrá hvězda.
(pokračování na straně 4)
Příští sezóna 2008-2009 v Divadle Šumperk Ladislav Klíma, Arnošt Dvořák:
Vladimír Körner, Vendula Borůvková Ondřej Elbel:
Matěj Poctivý Co se stane, když je pod podlahou bytu, kam se právě nastěhoval prostinký posunovač rafií u hodin, trezor se státním pokladem? Navíc, když je trezor vybaven nedobytnými dveřmi, ovšem na zabezpečení jeho stropu už nezbyly peníze. Není divu, že se okamžitě objeví někdo, kdo by rád Matěje zneužil a jeho prostřednictvím majetek nedozírné hodnoty získal. Matěj se nakonec rozhodne poklad ukrást... Ale ten, kdo zcizí velkou sumu, nemusí být nutně okolím považován za zloděje. Ten, kdo má peníze, má především moc a není vyloučeno, že se může stát třeba vůdcem národa. Když už má všechny národní peníze... Komedii Matěj Poctivý napsali společně Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák. Premiéra se odehrála v pražském Stavovském divadle 22. února 1922. Téma korupce a úplatnosti politiků a satira na soudobou společnost byly ovšem natolik šokující, že hra na repertoáru dlouho nevydržela. Už třetí den po premiéře zaslala Československá obec novinářská vedení Národního divadla dopis, ve kterém protestovala proti karikování žurnalistů (podobně dotčeni se cítili zástupci i jiných profesí) a žádala stažení hry. Vedení tlaku ustoupilo a kompromisem byla okleštěná (a neúspěšná) verze uvedená v listopadu roku 1923 pod názvem Matějovo vidění. Inspirace lidovými báchorkami a jejich symbolismem přivádí na scénu i dvě postavy, které svádějí boj o Matějovu duši a tím otevírají i téma svobody člověka - na jedné straně materialistický Čert a na straně druhé naivní Světluška, pro níž znamená svobodu pouze odmítnutí veškerých pozemských statků. Témata a motivy obsažené v Klímově a Dvořákově satirické hře jsou neustále velmi aktuální a mají co říci i současnému divákovi. Šumperské divadlo se vrací k původní verzi Matěje Poctivého, kterou nastuduje režisér Ondřej Elbel.
Tereza Boučková:
Sodoma Komora
Tereza Boučková se narodila v roce 1957. Po maturitě na gymnáziu podepsala Chartu 77 a pracovala jako uklízečka, balička, pošťačka, domovnice. V r. 1988 napsala Indiánský běh, za který dostala v r. 1990 literární cenu J. Ortena. Z další tvorby jmenujme novelu Křepelice, Když milujete muže, Krákorám atd. V r. 2001 dokončila divadelní adaptaci Felliniho Silnice pod názvem Gelsomina, v r. 2002 divadelní hru podle povídky Johannese Urzidila Sodoma komora, která se o tři roky později dostala až do finále soutěže O cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní hru. Je rovněž autorkou scénáře k filmu Smradi. Komedie s tragickými tóny nazvaná Sodoma Komora se odehrává těsně po začátku okupace. Prostá služka původem z venkova se najednou ocitá ve velkém měšťanském bytě úplně sama. Jeho majitelé byli nejspíš židovského původu a museli narychlo opustit vše, co nashromáždili. Dokonce ani nestihli vyzvednout z tajných úkrytů úspory. Majetek tak spadne do klína hloupoučké služtičce. Brzy za ní přijíždí její sestra ze Šumperku, ze které si ta první rychle udělá svého poskoka. Brzy se divákovi začne vtírat otázka, jak dlouho si budou moci lehce nabytého majetku užívat? Nacisté krouží kolem nich, nebezpečí roste a komedie se každou chvíli může změnit v tragédii. A přece jen - sedláka (tedy chudou služku) pozná každý, sláma mu bude čouhat z bot, i kdyby seděl v limuzíně...
Napsali o nás
Osudy žen v šumperském divadle
Zánik samoty Berhof Novela Vladimíra Körnera má k šumperskému divákovi blízko. Především proto, že autor situoval děj na tehdejší česko - německo - polské území, na místo nacházející se nedaleko Šumperku. Kniha kolísá kdesi mezi baladickou prózou a dobrodužným příběhem, který vypráví o neklidné době těsně po skončení 2. světové války, kdy se několik wehrwolfů, tedy nacistických fanatiků, stále ještě nesmířilo s tím, že hitlerovský režim padl. Právě taková skupina, nerozpakující se zabít kohokoliv, kdo jí přijde do cesty, se rozhodne přečkat zimu právě na statku Berhof, samotě naprosto odříznuté od světa. Na statku žije čerstvý vdovec se svou německou milenkou a dcerou Ulrikou. Vztahy mezi nacisty a jejich vězni se postupně proměňují do té míry, že dívka může odejít do města nakoupit a přes výhrůžky smrtí pro ni i její blízké se jí podaří spojit se skupinou Čechů, kteří nakonec Němce po dlouhém boji přemohou. V roce 1973, kdy kniha vyšla, napsal recenzent Fedor Soldán, že Körner nepokrytě fandí nacistickým vrahům. To samozřejmě nebyla pravda. Autor je popsal jako postavy negativní, ale zároveň si uvědomoval i jejich složitou situaci uprostřed nepřátelského světa. Rozhodně je neobhajuje, ovšem jako hrdinové nejsou vykresleni ani jejich protihráči. Jedinou kladnou postavou je silně věřící Ulrika, jejich očima jsou veškeré události nahlíženy. V roce 1983 vznikl na základě této látky stejnojmenný film, který režíroval Jiří Svoboda a v jedné z rolí excelovala Jana Brejchová. Pro šumprerské divadlo připraví inscenaci Zánik samoty Berhof režisér Petr Štindl.
Jaroslav Kvapil, Jolana Kubíková:
Princezna Pampeliška Klasická pohádka s písničkami bude vůbec první premiérou sezóny 2008/09. V chudém království Pampeliščina otce očekávají návštěvu prince z Hispanie, který přijíždí požádat o ruku princezninu. Pampeliška se však zasnoubit nechce a odmítá jak princovu lásku, tak i jeho bohatství. Když starý král naléhá, aby se princezna provdala, prchá Pampeliška z paláce a setká se s Honzou, jenž se právě vydal do světa na zkušenou. Na jejich cestě je čekají nejrůznější nástrahy, především pak ze strany prince z Hispanie... O napínavé chvíle nebude nouze, už teď však můžeme prozradit, že na rozdíl od originálu šumperskou Princeznu Pampelišku v režii Jolany Kubíkové Honza zachrání a vše skončí dobře, tak jak se na pořádnou pohádku sluší a patří.
Ondřej Elbel
Předplatné na sezónu 2008-2009 můžete objednávat již od 1. května 2008
Francouzská dramatika je neodmyslitelnou součástí nabídky šumperského divadla našim divákům. V posledních sezónách jste se mohli častokráte zasmát a dobře se naladit při vtipných konverzačních komediích francouzské provenience. Letošní nabídka pochází ze stejného zdroje, ale je přece jenom trochu odlišná. Tituly „Ach, ta něha našich dam“ a „Zima pod stolem“ jsou rovněž komedie. Jsou to dva tituly, které spojuje společné téma. Osudy žen. I u těchto titulů, i když byly napsány výlučně pro divadlo, existuje určitá vazba na film. Danaud je známý scénárista a Roland Topor je jednou z nejvýznamnějších osobností francouzského animovaného filmu, který se rád přiznává k velkému vlivu, jež na něj měla tvorba Jiřího Trnky. Topor je také nositelem mnoha prestižních francouzských cen, a to jako filmař i jako divadelník. Nejinak je tomu i v případě „Zimy pod stolem“, jíž se dostalo velice prestižní ocenění – Goncourtova cena.
Oba tituly jsou komedie, ale komedie, které vedle toho, že diváka pobaví, jej také přinutí k zamyšlení nad životem, nad lidskou existencí Autoři v nich pracují s humorem, s ironií, nečekanými překvapeními a vytvořili krásné role, především pro dámskou část souboru. Dvojici her, spojenou tématicky do jednoho večera režírujr ve svém překladu stabilní spolupracovník šumperského divadla a velký propagátor francouzského dramatu a divadla Jaromír Janeček. http://sumpersky.rej.cz/clanky/osudy-zen-v-sumperskem-divadle
Z šumperské staniční pohovky bylo slyšet takové ty zvuky, jako když se šoupe rakví Přehrávaný Hrabal
Kde se objeví režisér Jiří Fréhar, zůstává dobrá inscenace. Svou pečeť vtisknul i Divadlu Šumperk, kde s Mojmírem Weimannem upravil Hrabalovy a Nývltovy Ostře sledované vlaky. Václav Nývlt skví se u hrabalovských dramatizací od Vlaků Jiřího Menzla, druhého československého oskarového snímku (1966). Jako jediný náš film zařadili ho v anketě časopisu Time do stovky největších filmových děl 20. století.
Divadelní Vlaky nabraly kurs v Ostravě, přes Cheb, Brno do Prahy, a rozjely se do mnoha měst, aby jejich nejnovější inscenace okusila diváckou přízeň v Šumperku. Kriticky vzato, do okouzlení má tentokrát Fréharova inscenace daleko. Určitě za to může herecké pojetí, v němž chválím jen výkon Petra Komínka, výpravčího Hubičky, a Olgu Kaštickou, paní přednostovou; ve scéně, v níž za ní přijde Miloš Hrma (František Čachotský) s prosbou o zasvěcení do milostných praktik. Ti dva pochopili smysl Hrabalová pábitelství, jež na jevišti lze tlumočit jen přirozeně. Jakékoli hraní zní falešně. V Šumperku neobyčejnou obyčejnost drží herci v odříkávání textu, ale „překonávají se“ ve výkonech. A chudák Bohumil se v hrobě nevolí vrtí. Čachotský: Hrma naivní tak, že jeho panictví je infantilním otokem mozku. Přednosta, Jiří Konečný, oslovuje kálející holuby jako pánaboha při odbytém otčenáši. Jeho povzdech nad dvojím natržením staniční pohovky vypadá, jako by právě zapomněl text. Jsou Zdenička Lucie Réblové a Máša Jolanty Balon panensky čistými bytostmi nebo koketami prahnoucími pravidelně opakovat deflorační proces? A Němci?! Šermují špatnou češtinu a tasenou pistolí jak nejpokleslejší karikatury nácků v 50. letech...
Razítko na prdelku Takové ale postavy Ostře sledovaných vlaků být nemají! Jsou vystavěny na konfrontaci přirozené lidské trapnosti se zcela nehrdinskou statečností. Aspoň závěrečná scéna Fréharovi vyšla podle značky jeho kvalit: Zatímco na stanici se rekonstruuje Hubičkovo slavné razítkování Zdeniččiny prdelky, za nimi se dovršuje tragická odbojová akce. Na jednu inscenaci je to ale žalostně málo. Jiří P. Kříž, Právo, 5. 2. 2008
Koba, monolog o Stalinovi a hrůzách doby V šumperském divadle se zabydlel, a to především díky herci Vladimíru T. Gottwaldovi, žánr monodramatu. Po několika úspěšných inscenacích - například Brankář, Kontrabas - sáhl Gottwald s režisérem a překladatelem Jaromírem Janečkem po ruské povídce Edvarda Radzinského Koba, kterou jako scénický monolog poměrně nedávno představil rozhlasovému publiku známý herec Sergej Jurskij. J e to p ř e k va p uj í c í , a l e v Šumperku jde o světovou premiéru „monologu starého člověka,“ kterým tu je blízký Stalinův přítel z revolučního mládí zvaný Fudzi. Sám Radzinskij není u nás neznámý. Už od šedesátých let se v českých překladech a na našich scénách objevují jeho lyrické komedie s dobově kritickými narážkami i jeho historicko-filozofická dramata, například o Sokratovi, Senekovi, Rasputinovi, děkabristovi Luninovi nebo o zavraždění cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Patří mu i hra Stará herečka v roli Dostojevského. V posledních letech se Radzinskij věnoval životopisu Stalina, kde použil dosud tajné archivní materiály. Vydal o tom knihu a natočil televizní dokument.
Koba byla Stalinova přezdívka, kterou ho nazývali jeho gruzínští přátelé, a vypravěč Fudzi jediný, který všechny tyto revolucionáře přežil - ti zahynuli většinou Stalinovou rukou. Přežil léta v lágru a pak na svobodě jen díky tomu, že Stalin pochopil jeho věčný strach před ním a taky zvláštní pocit lásky, již si k němu Fudzi zachoval z mládí. V monologu prochází vypravěč různými fázemi Stalinova teroru a mizení nejbližších kamarádů, ale především různými stupni psychického napětí, bolesti, taktizování před zkoumavými ocelovými zraky vládce, který ho může v každém okamžiku poslat na smrt. A právě v těchto okamžicích se projevilo Gott waldovo herecké mistrovství: před diváky se tu předestírá nejen tento hrůzně „přátelský“ vztah bývalých spolubojovníků, ale i celá atmosféra stalinských permanentních čistek a vraždění. K inscenaci divadlo vydalo program, obsahující stručnou Stalinovu biografii, a také široce poučený výklad o díle Edvarda Radzinského z pera teatroložky Ivany Ryčlové. Načasování premiéry na jubileum „únorového vítězství“ nebylo náhodné. Petr Klen, MF DNES, 28. února 2008
Fotografie a ilustrace v tomto čísle Novin z divadla: Jiří Kalabis, Tomáš Wurst, Vladimír T. Gottwald, Jiří P. Kříž, Zdeněk Stejskal, archiv Divadla Šumperk, archiv Novin z divadla.
Napsali o nás
Také pod Jeseníky přišel Miloš Hrma o panictví
li o nás
Světová premiéra v Šumperku: Gottwald vzpomíná na Stalina
Herec Vladimír T. Gottwald přichází za příznivci divadla s další minimalistickou inscenací. Má záhadný název Koba a uzavírá čtyřdílný seriál klubových představení, která Gottwald pravidelně ob rok na půdě šumperského divadla realizuje.Hru Koba napsal slavný ruský dramatik Edvar Radzinskij a Divadlo Šumperk se pyšní skutečností, že ji uvádí ve světové premiéře! Ta se odehrála v pondělí 25. února v novém divadelním klubu Suteren na Hlavní třídě, kde proběhnou i všechny následující reprízy. Působivé monodrama nastudoval Vladimír T. Gottwald pod režijním dohledem Jaromíra Janečka, se kterým nespolupracoval poprvé. Jaromír Janeček, u nás známý jako specialista na francouzské divadlo, se postaral i o překlad tentokrát ruského textu. Hlavní postava příběhu vzpomíná na kamaráda z dětství, Kobu, kterého svět poznal pod jménem Josif Vissarionovič Stalin. V povídce Radzinskij odhalil celou despotickou podstatu Stalina.
Monolog vypráví jeho dobrý kamarád Sergej Kavtaradze Fudzi, jeden z těch, kteří by bývali kdysi schopni položit za Stalina život. Pod jeho slova by se však mohl podepsat kdokoli z těch, kteří Stalina znali. Dlouhá léta s ním sdíleli stejný osud, nakonec i společnou radost vítězství revoluce. Měli k sobě úctu, vážili si jeden druhého. Ale Stalinovi úcta těch, kteří s ním bojovali za stejnou myšlenku, nestačila. Chtěl být tím, jenž srdcem a myslí každého vládne. Tak se bojovník za revoluci Koba proměnil v diktátora Stalina. To, co bylo dál, známe: Kobovi nepřátelé i přátelé začali mizet... Stalin vyvraždil miliony svých spoluobčanů a za to se mu dostalo odměny: byl otrocky zbožňován celou zemí. Povídka Koba je naplněna bolestí, hrůzou a krví. Představení jednoho herce stojí a padá na hlavním protagonistovi. Na divadelní prkna přivedl Fudziho jako první na světě Vladimír T. Gottwald. Se sólovou hrou Gottwald nemá problém. Ovládá ji s přirozenou lehkostí. Zkušenosti posbíral v předchozích monodramatech, která v uplynulých sedmi letech nastudoval. V roce 2001 se zaskvěl famózním výkonem ve hře Kontrabas. Pak přišla Osamělost fotbalového brankáře a za další dva roky Zející rána herecký duet s Bohdanou Pavlíkovou. Koba je pro Gottwalda nový prostor, ve kterém může uplatnit další ze svých hereckých rejstříků. Nesnaží se za každou cenu. O dramatických událostech nepřednáší dramaticky - a to je dobře. Jeho projev je přirozený, takže padesátiminutové divadlo uplyne rychleji, než by divák chtěl.
Gottwalda může těšit odezva u publika, některým divákům vehnal slzy do očí a o emoce jde u divadla v první řadě. Šumperská inscenace má možná pouze jediný (pro někoho snad malicherný) nedostatek, ten však bije do očí napříč celým představením. Tvůrci pojali scénu velmi civilně a správně vytušili, že není ani třeba vymýšlet složitosti s kostýmem jediného herce. Avšak nevkusné rifle a ošumtělá mikina s fajfkou značky Nike, kterou si Gottwald na premiéru oblékl, neslušela místu ani době, do které se nás hra snažila pozvat. Roman Tyčka, TnS, 18. března 2008
Jak se Gottwald v Šumperku potkal s Kobou Divadelní premiéra Radzinského připomněla všechno podstatné z odkazu Vítězného února V pondělí, na den přesně k šedesátce převratu vedeného pozdějším prvním dělnickým prezidentem, uskutečnila se v Divadle Šumperk, přesněji pod ním – ve Vaně, světová premiéra povídky Edvarda Stanislavoviče Radzinského Koba. V překladu a v režii Jaromíra Janečka. Jak se ti dva setkali pod Hrubým Jeseníkem? Inu, Vladimír T. Gottwald hraje titulní a jedinou roli velkého vypravování o Sosovi, Kobovi, Džugašvilim, Stalinovi. V příběhu člověka z jeho blízkosti, který zázračně přežil generalissimovy čistky – Sergeje Kaftaradzeho. Také měl přezdívku: Fudzi. Jeden z nejpomatenějších diktátorů dvacátého století. Mistr intrik, ničící s novými vazaly všechny včerejší, a tak až do smrti. Má stále řadu stoupenců. Za revoluce byl ještě v pozadí, „sedával v koutě“... I to se nosí dodnes. Mistrovsky zvládl roli dobrotivého přítele dětí, neohroženého vůdce (nebyl v tom století věru sám) a metodiku upevňování neomezené moci: Nestačili jste Kobu zabít, tak Koba zabil vás!
V. T. Gottwald zvládl roli Fudziho do nejmenších nuancí člověčího osudu, začínají cího v Gruzii gangsterskými loupežemi (revoluce potřebuje peníze), euforií po vítězství dělníků a rolníků, pokračujícího pobytem v gulagu – a dovršeného ve strachu plodícím servilnost, vynucený obdiv. Vůdci mizeli nejenom ze světa, ale i z fotografií, ale to už dobře známe. Jenom dědic trůnu, Brežněv, byl v Malé zemi naopak do válečných fotografií vkomponováván. Jeho otroci to ale uměli už mnohem hůř než Stalinovi... Člověka na šumperském Kobovi mrazí. Připomíná nemilosrdně dobu, na kterou chtějí mnozí honem zapomenout.
Jednou se básník Skácel s historikem Válkou Na krásné vyhlídce do krve hádali, jestli byl větším vrahem Hitler, nebo Stalin. Usmířila je až nesměle vyšpitnutá věta: Jeden rozdíl by tu byl – Adolf strojil smrt Židům a porobené Evropě, Josif Vissarionovič Židům a porobenému Rusku. Tucet let proti tuctům třem. Jiří P. Kříž, Právo, 27.2.2008
P ro g ra m
X I V. ro č n í k u p ře h l í d k y i n s c e n a c í D i va d l a Š u mp e rk
FE S T I V A L M I L O Š E M O V N A R A 2 0 0 8 Středa 2. dubna v 17 hodin Čtvrtek 3. dubna v 10 hodin v v Pátek 4. dubna v v ve * ** ***
Peter Shaffer: Amadeus Jean-Claude Danaud: Ach, ta něha našich dam * Roland Topor: Zima pod stolem * 17 hodin Bohumil Hrabal - Václav Nývlt: Ostře sledované vlaky 21 hodin *** Edvard Radzinskij: Koba ** 10 hodin Vladislav Kučík Krásný, krásný život ** 17 hodin Vladimír T. Gottwald: Hotel Modrá hvězda ** *** 20 hodin VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ
Tituly uvedlo Divadlo Šumperk v české premiéře. Tituly uvedlo Divadlo Šumperk ve světové premiéře či jako první provedení. Představení se hraje v divadelním klubu Suterén (Vana) v podzemí divadla.
ZVEME VÁS DO DIVADLA Sobota
29. 3. 19.30 Středa 2. 4. 19.30 Čtvrtek 3. 4. 17.00 3. 4. 21.00 Pátek 4. 4. 17.00 Sobota 5. 4. 19.30 Sobota 12. 4. 19.00 Čtvrtek 17. 4. 17.00 Sobota 19. 4. 19.30 Úterý 22. 4. 19.30 Čtvrtek 24. 4. 19.30 Sobota 26. 4. 19.30 Středa 30. 4. 17.00 Pátek 2. 5. 19.30 Sobota 3. 5. 19.30 Sobota 10 4. 17.00 Sobota 17. 5. 19.30 Čtvrtek 22. 5. 18.00 Pátek 23. 5. 19.30 Pátek 24. 5. 19.30 Čtvrtek 29. 5. 17.00 Sobota 31. 5. 17.00 13. - 16 června
Děkujeme tímto obětavým MUDr. Jiřímu Suchému a Aleně Strnadové (AV-Dent) za láskyplnou péči o chrup Jolanty Balon pro její zářný úsměv (viz vlevo) v komedii Něha našich dam. Materiál i práci věnovali zdarma jako obětinu na oltář divadelním bohům. Budiž jim za to čest a sláva!
KRÁSNÝ, KRÁSNÝ ŽIVOT
PREMIÉRA hra ze současnosti Amadeus DERNIÉRA drama Ostře sledované vlaky tragikomedie Koba klub SUTERÉN monodrama Hotel Modrá hvězda hudební komedie Ach, ta něha našich dam B Zima pod stolem dvě komedie Vyhlášení cen města Šumperka Ach, ta něha našich dam S Zima pod stolem dvě komedie Picasso P hrají M. Kňažko a V. Cibulková (Divadlo Ungelt) Koba klub SUTERÉN monodrama Chansons recitál Chantal Poullain Škola žen F komedie (Mahenovo divadlo) Krásný, krásný život G hra ze současnosti Koba klub SUTERÉN monodrama Krásná Helena P opereta (MD Olomouc) Ostře sledované vlaky tragikomedie Ach, ta něha našich dam Zima pod stolem dvě komedie Motýli v divadle koncert Koba klub SUTERÉN monodrama Hotel Modrá hvězda hudební komedie Ach, ta něha našich dam S2 Zima pod stolem dvě komedie Krásný, krásný život G hra ze současnosti Letní divadelní festival
změna programu vyhrazena aktuální informace nejen o hracím plánu divadla: www.divadlosumperk.cz Na všechna představení jsou zbylé vstupenky volně v prodeji. Předprodej v pokladně divadla ve všední dny od 15 do 17 hod. a hodinu před začátkem představení. Telefonická rezervace: 583 214 061 - kl. 21.
Noviny
Po d ě ková n í
Picasso (Vilma Cibulková a Milan Kňažko) 19. dubna 2008
Chansons - Recital Chantal Poullain 24. dubna 2008
Za těch šestnáct sezón jsem byl v šumperském divadle ledasčím. Samozřejmě především (a nejradši) hercem. Ale taky fotil, asistoval, vymýšlel a vytvářel plakáty a programy, přepisoval, upravoval, tahal do Šumperka horké dramatické novinky, psal a redigoval tyto noviny a bůhví co ještě kdy bylo třeba, na co si zrovna nevzpomínám. Věřím, že aspoň něco se vydařilo, a určitě jsem toho dost i zvrzal. Když jsem se k tomu v této sezóně nakonec stal i hraným autorem, a dokonce i dramatickou postavou, snad se už opravdu završilo všechno, co bych tomuto divadlu ještě mohl dát, a nastal čas odejít. Moudré rady a kydy si nechám od cesty, jen moc a moc děkuju všem, kteří mi při tom všem pomáhali. Těm, kteří tu budou pokračovat, budu držet palce, protože Šumperk si divadlo zaslouží, ještě o trochu pevněji pak těm, kteří se budou muset snažit pokračovat jinde.
Zlomte vaz!
Reg. č. MK ČR E 10829. Vydává Divadlo Šumperk, s.r.o., Komenského 1, 787 46 Šumperk. Šéfredaktor a grafická úprava Vladimír T. Gottwald, z divadla redakce: Bohdana Pavlíková, Zdeněk Stejskal, Alexandr Stankuš, Ondřej Elbel, Ferdinand Appl. Tisk GRAFOTYP Šumperk. Uzávěrka čísla 25. března 2008.
