Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií
Digitalizace televizního vysílání z pohledu uživatelů (Digitalization of TV broadcasting from the viewpoint of users) (Bakalářská diplomová práce) Martin Čepička
Brno 2010
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně, 4. ledna 2010 Martin Čepička 2
Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu práce Mgr. Jakubovi Mackovi za inspirativní konzultace, cenné rady a kritické čtení. Děkuji také Ing. Zdeňkovi Duspivovi za poskytnutí relevantních materiálů. Rád bych poděkoval i všem přátelům, kteří mi nezištně pomohli najít respondenty, a mé díky patří i samotným respondentům za ochotnou a dobrovolnou účast v mém výzkumu. V neposlední řadě patří velké poděkování mé rodině a Šárce za trpělivost a podporu.
3
OBSAH 1. ÚVOD......................................................................................................................... 6 1.1. Vysvětlení pojmů, stručná historie televize......................................................... 7 1.2. Výhody a nevýhody digitálního vysílání ........................................................... 10 2. TEORETICKÉ ZAKOTVENÍ ................................................................................. 12 2.1. Teorie šíření inovací .......................................................................................... 13 2.1.1. Gabriel Tarde a teorie nápodoby ................................................................ 13 2.1.2. Paul Lazarsfeld, Elihu Katz a teorie názorového vůdcovství ..................... 14 2.1.3. E. M. Rogers a teorie difuzionismu ............................................................ 15 2.1.4. W. P. Davison a efekt třetí osoby ............................................................... 18 2.1.5. Gartner a teorie Hype Cycle ....................................................................... 18 2.1.6. William Ogburn a teorie kulturního opoţdění ........................................... 20 2.1.7. David Bell a teorie černých skříněk ........................................................... 21 2.2. Teorie vnějšího vlivu ......................................................................................... 21 2.2.1. Émile Durkheim a sociální fakt .................................................................. 22 2.2.2. Max Weber a teorie panství........................................................................ 22 2.2.3. Anthony Giddens a teorie expertních systémů ........................................... 24 2.2.4. Berger a Luckmann a distribuce vědění ..................................................... 25 2.2.5. Zygmunt Bauman a teorie racionálního chování ....................................... 26 2.3. Teoretické shrnutí .............................................................................................. 28 3. METODOLOGIE ..................................................................................................... 29 3.1. Výzkumný problém ....................................................................................... 29 3.2. Cíl výzkumu a výzkumné otázky .................................................................. 30 3.3. Výzkumná metoda: exploratorní kvalitativní výzkum .................................. 30 3.4. Zakotvená teorie ............................................................................................ 31 3.5. Podmínky pro výběr respondentů.................................................................. 32 3.6. Metoda výběru respondentů .......................................................................... 33 3.7. Metoda sběru dat: polostrukturovaný rozhovor ............................................ 34 3.8. Aplikace metody sběru dat ............................................................................ 35 3.9. Rámec rozhovoru .......................................................................................... 36 4. EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE ................................................................................... 40 4.1. Analýza rozhovorů ............................................................................................ 40 4
4.2. Identifikace příběhu ........................................................................................... 40 4.3. Krátké představení respondentů ........................................................................ 41 4.4. Definice kategorií a srovnání jednotlivých odpovědí ........................................ 44 4.4.1. Popis současného stavu .............................................................................. 44 4.4.1.1. Počet televizorů v domácnosti ................................................................. 46 4.4.1.2. Pouţívání televize respondenty ............................................................... 47 4.4.1.3. Televize a internet ................................................................................... 50 4.4.1.4. Dílčí média .............................................................................................. 56 4.4.1.5. Vybavenost domácností dílčími médii .................................................... 56 4.4.1.7. Informovanost o digitalizaci .................................................................... 61 4.4.1.8. Zdroje informací o digitalizaci ................................................................ 65 4.4.2. Přínos digitalizace a její hodnocení respondenty ....................................... 67 4.4.2.1. Kvalita obrazu ......................................................................................... 67 4.4.2.2. Spolehlivost signálu ................................................................................ 68 4.4.2.3. Změna programové nabídky .................................................................... 70 4.4.2.4. Finanční náklady respondentů spojené s digitalizací .............................. 72 4.4.2.5. Ovládání set-top boxu ............................................................................. 73 4.4.2.6. Hodnocení digitalizace respondentů........................................................ 75 5. DISKUZE A ZÁVĚR ............................................................................................... 77 5.1. Shrnutí analytické části, selektivní kódování .................................................... 77 5.2. Propojení s teoretickou částí .............................................................................. 79 5.3. Závěr .................................................................................................................. 80 6. JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................... 82 7. SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................... 83 8. ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA .......................................................................... 84 8.1. Anotace .............................................................................................................. 84 8.2. Klíčová slova ..................................................................................................... 84 8.3. Summary............................................................................................................ 84 8.4. Key words.......................................................................................................... 84 9. BIBLIOGRAFIE ...................................................................................................... 85 10. PŘÍLOHY ............................................................................................................... 89
5
1. ÚVOD Sledování televize je pro většinu lidí v České republice kaţdodenní činností, asociující domov, informační zdroj i odpočinek. Aniţ si to mnohdy uvědomujeme, televize nestagnuje, nýbrţ se dynamicky vyvíjí, „roste“ s námi. I díky tomu si dokázala v naší společnosti vydobýt a udrţet přední místo mezi médii. Digitalizace televizního vysílání je jedním z příkladů vývoje televize. Cílem této bakalářské práce je představení procesu digitalizace televizního vysílání jako příkladu transformace média. Práce si neklade za cíl popisovat technické detaily přechodu na digitální vysílání, ani jeho historii, ale koncentruje se na reakce a názory televizních diváků na tento fenomén. Smyslem studie je zachytit, jakou změnu přinesla digitalizace televizního vysílání do kaţdodenního sledování televize a jak k této změně přistupují samotní diváci. Záměrem práce také není digitalizaci televizního vysílání celkově hodnotit, neboť jsem si vědom, ţe v České republice není ukončeným procesem. Přesto se domnívám, ţe je přínosné sledovat reakce televizních diváků, které přeměna televizního vysílání vyvolává, jiţ od samotného nástupu digitálního vysílání. Pro televizní diváky se digitální televize ještě nestala samozřejmostí, většina z nich si dobře vzpomíná na příjem analogového signálu, jsou schopni oba systémy subjektivně porovnat a jsou citliví ke změnám, které jim digitalizace televizního vysílání přinesla. Práce je rozdělena na teoretické zarámování, metodologickou a analytickou část. V teoretické části jsem ukotvil digitalizaci televizního vysílání do kontextu teorií šíření inovací a teorií vnějšího tlaku. Stěţejní částí práce je část analytická, která má podobu exploratorního kvalitativního výzkumu a jeho následné analýzy metodou zakotvené teorie. Práci uzavírá diskuze a závěr, kde jednotlivé teorie a vlastní poznatky syntetizuji.
6
1.1. Vysvětlení pojmů, stručná historie televize Smyslem této kapitoly je stručně a srozumitelnou formou vysvětlit některé klíčové pojmy a ve zkratce popsat vývoj televize. Přestoţe se tato práce nezabývá technologickými podrobnostmi digitálního přenosu informace, pro dobrou orientaci v předkládaném textu povaţuji za přínosné objasnit několik termínů, se kterými v textu pracuji. Přívlastkem digitální1 označujeme objekty, které pracují s informací vyjádřenou číselným kódem, nejčastěji v podobě binární soustavy. Tato soustava se skládá pouze ze dvou znaků, zejména jedniček a nul2, čehoţ se vyuţívá v moderních technologiích, kde 1 je definována přítomností elektrického proudu a 0 jeho absencí. Informaci o přítomnosti proudu reprezentuje jednotka zvaná bit3. Bit je tedy základní jednotkou digitální informace. Jak ve své knize Digitální svět uvádí Nicholas Negroponte:
Bity vţdy byly základem digitální práce s čísly, avšak během posledních 25 let jsme významným způsobem rozšířili svůj binární slovník a dovedeme do něj převést nejen čísla. Naučili jsme se převádět do digitální formy více a více typů informací, jako je zvuk a obrazový záznam, a kódovat je pomocí nul a jedniček. (Negroponte, 2001: 17).
Televizi můţeme chápat jako systém jednosměrného přenosu obrazu a zvuku. Označení televize4 bylo poprvé pouţito na výstavě Expo 1900 v Paříţi5. Historické kořeny televize však sahají ještě dále. Jiţ v roce 1884 si nechal polský inţenýr Paul Gottlieb Nipkow patentovat svůj kotouč se spirálou otvorů, klíčový prvek mechanické televize, slouţících k rozkladu obrazu do jednotlivých bodů. Alternativou mechanické televize se stala televize elektronická, tak zvaný ikonoskop, který si nechal v roce 1923 patentovat americký vědec ruského původu Vladimir Kosma Zworykin. První pravidelné televizní vysílání bylo zahájeno 1
Z anglického termínu digit (číslo). Jak upozorňuje Kůst, „binární systém je pouţíván proto, ţe umoţňuje jednoduchý zápis na prakticky jakékoli záznamové médium a stejně tak i jednoduché zpracování. Čísla „1“ a „0“ jsou totiţ zastupitelná jakýmikoli dvěma distinktivními znaky, …“ (Kůst, 2003: 1). 3 Z anglického termínu binary digit (dvojková číslice). 4 Z řeckého téle (na dálku) a francouzského vision (vidění). 5 Podrobně se historii televize věnuje například publikace Dějiny českých médií v datech, ze které převáţně čerpá i můj stručný přehled. 2
7
v listopadu 1936 společností BBC6, přičemţ první tři měsíce se střídavě vyuţívalo mechanického i elektronického principu. Poté bylo od dalšího vyuţívání principu mechanické televize definitivně upuštěno. Pokud budeme sledovat vývoj televizní technologie v Československu, zjistíme, ţe započal jiţ v roce 1928 v praţském Fyzikálním ústavu pod vedením docenta experimentální fyziky Univerzity Karlovy Jaroslava Šafránka. Princip televizního přenosu byl na našem území poprvé veřejně předveden aţ v březnu 1934 Matthiasem Färberem. Jak ovšem upozorňuje Zbyněk Poisl: „Těsně před druhou světovou válkou dosahovala televize rozlišení více neţ 400 řádků na snímek a 20 snímků za sekundu. To byl vrchol tehdejší televizní techniky“ (Poisl, 2007). O čtyři roky později, v březnu 1938, byl v Praze na Ţiţkově postaven první československý televizní vysílač, který ovšem nevysílal ţádný obraz, pouze nosnou vlnu, která slouţila k výzkumu šíření velmi krátkých vln. Zahájení pravidelného televizního vysílání v Československu se datuje k prvnímu květnu 1953. O deset let později, v květnu roku 1963, bylo z petřínského vysílače vysíláno první pokusné barevné vysílání a o dalších deset let později, v roce 1973, bylo zahájeno pravidelné barevné vysílání. Penetraci televize do společnosti ilustrují následující data. V roce 1961 bylo dosaţeno počtu 1 000 000 televizních koncesionářů, v roce 1965 se jejich počet zdvojnásobil a o čtyři roky později, v roce 1969, dosáhl jejich počet tří milionů. V roce 1979 připadalo na 100 obyvatel ČSSR 25 televizních přijímačů.
V ČSSR bylo (v roce 1980) 4 291 633 majitelů televizních koncesí (v SSR 1 160 777). Televizní signál pokrýval: I. Program 95 % území, II. Program 65,5 % území ČSSR. Celkem 75 % programů vysílala ČST barevně. (Köpplová, 2003: 259)
Nabídka programů se rozrostla aţ v roce 1970, kdy bylo zahájeno vysílání 2. programu československé televize, a to nejprve na 6 hodin týdně.
6
British Broadcasting Corporation.
8
Televizní technologie se dále rozvíjela, a to zejména po roce 1989, kdy došlo jak k nástupu komerčních televizních stanic, tak i nových technologií v podobě kabelového a satelitního vysílání. Jak uvádí Volek, „například nová kabelová a satelitní technologie, respektive nastupující digitalizace, s sebou přináší zvýšenou individualizaci televizní konzumace“ (Volek, 1999: 22). I přes rozvoj nových moţností příjmu televizního vysílání, většina domácností v České republice přijímá televizní signál prostřednictvím antény7, která zachytává vysílání z pozemního vysílače. Tento původně analogový signál je od roku 20058 postupně nahrazován signálem digitálním. Digitální televizní vysílání je přenos obrazu a zvuku prostřednictví signálu tvořeného souvislým tokem velkého mnoţství bitů. Vyčerpávající definici podává Bednář:
Evropský systém digitální televize […] spočívá v úpravě snímaného zvukového a obrazového signálu do normalizovaného (podle MPEG-2) toku digitálního signálu, ve dvou úrovních […] ochrany signálu, ve sníţení mnoţství přenášených informací omezením jejich nadbytečnosti […], v moderní modulaci vysílané vysokofrekvenční nosné vlny […] a
po příjmu vysokofrekvenční nosné vlny televizorem
v demodulování a dekódování na audio- a videosignál. (Bednář, 2007: 123-124).
Digitální
televizní
signál
je
v České
republice
moţné
přijímat
v zásadě
prostřednictvím čtyř9 technologií. Technologie DVB-S (Digital Video Broadcasting Satellite) je zkratkou pro digitální televizní vysílání šířené prostřednictvím signálu přenášeného druţicemi. Zkratkou DVB-C (Digital Video Broadcasting - Cable) je označováno šíření digitálního signálu prostřednictví digitální kabelové televize. Technologie, která je v poslední době v souvislosti s digitalizací nejčastěji zmiňována, má označení DVB-T (Digital Video Broadcasting - Terrestrial) a představuje šíření digitálního signálu 7
Viz příloha graf 1a. Řádné digitální zemské vysílání bylo zahájeno 21. 10. 2005 v rámci přechodné telekomunikační sítě A. Více informací je k dispozici na serveru České televize, například na http://www.ceskatelevize.cz/specialy/digict/kapitola59.htm 9 Technologie DVB-H (Digital Video Bradcasting – Handhelds) standard pro příjem televizního signálu prostřednictvím mobilního telefonu je v současné době dostupná pouze prostřednictvím experimentálního vysílání a další rozšíření této technologie v České republice není příliš reálné. 8
9
prostřednictvím sítě pozemních vysílačů. Poslední technologie nese zkratku IPTV, která označuje televizní vysílání přenášené prostřednictvím internetového protokolu. Digitální signál, ať jiţ přijímaný prostřednictvím libovolné z výše uvedených technologií, není moţné dekódovat přímo v analogovém televizoru. Jako převaděč digitálního televizního signálu na analogový se pouţívá zařízení, označované termínem set-top box. Toto zařízení má buď podobu externího přístroje, nebo je (v případě moderních televizorů) vestavěno do samotného televizního přijímače. Postup digitalizace televizního vysílání v České republice ilustruji statistikou ze zprávy z třetí vlny výzkumu Digitalizace televizního vysílání:
Zatímco v roce 2007 převaţoval příjem analogového televizního signálu (81 %), v době realizace [2009] výzkumu jiţ pouze analogový signál přijímalo jen 41 % respondentů. […] V současnosti 58 % respondentů uvádí, ţe přijímá digitální televizní signál (z toho 24 % přijímá jak digitální, tak analogový televizní signál). Od roku 2007 tedy vzrostl počet uţivatelů digitálního televizního signálu ze 7 % na současných 58 %. (Kolesárová, Tomek, Sak, 2009: 28).
1.2. Výhody a nevýhody digitálního vysílání Kmitočtové spektrum, vymezené pro pozemní šíření televizního signálu, disponuje omezeným počtem frekvencí. Při analogovém vysílání nebylo toto spektrum efektivně vyuţito, coţ mělo za následek velmi omezené mnoţství stanic, jejichţ vysílání mohly šířit pozemní vysílače. Vzhledem k vlastnostem digitálního signálu je moţné jej efektivně komprimovat a zabrat tak menší část kmitočtového spektra. Na místo jednoho analogově vysílaného programu se vejde celý balík digitálně vysílaných programů, takzvaný multiplex. V České republice se předpokládá, na základě technických moţností, moţnost maximálně 6 multiplexů (po úplné digitalizaci a dokončení kmitočtové koordinace, vč. ukončení analogového vysílání). V rámci jednoho multiplexu mohou být vysílány aţ 4 televizní programy + rozhlas a další doplňkové sluţby. (Duspiva, 2004: 11). 10
Moţnost vysílat více programů patří k hlavním výhodám digitálního televizního vysílání. Jak dále uvádí Duspiva (2004), digitalizace přinese zlepšení kvality obrazu a umoţní zařadit do vysílání i doplňkové datové sluţby jako například rozhlasové vysílání, interaktivní sluţby, dálkové vzdělávání, hry a podobně. Jednou z často opomíjených výhod pouţívání technologie DVB-T jsou i příznivé ekologické důsledky v podobě šetření elektrické energie. Na pokrytí stejného území je potřebný niţší výkon vysílače. Hlavní nevýhodou digitalizace televizního vysílání jsou investice potřebné k rozvoji nových sítí, k souběţnému vysílání analogového a digitálního signálu v přechodném období, dále náklady domácností pro pořízení set-top boxů. Samotná informační kampaň k přechodu na digitální vysílání je vyčíslena podle Technického plánu přechodu přibliţně na 400 mil. Kč10. Další nevýhodou můţe být pouţití vysokého stupně komprese obrazu, jejímţ důsledkem můţe být méně detailní zobrazení.
10
Zdroj: dokument Základní teze pro informační kampaň k přechodu na digitální vysílání v ČR, dostupný na stránkách Ministerstva vnitra České republiky: http://www.mvcr.cz/soubor/informacni-kampan-pdf.aspx Stát by se měl na nákladech, spojených s informační kampaní, podílet asi 50 procenty.
11
2. TEORETICKÉ ZAKOTVENÍ Digitalizaci televizního vysílání jsem teoreticky zakotvil ze dvou vzájemně se doplňujících pohledů. Jak ukázal i kvalitativní výzkum realizovaný v rámci této práce, lidé chápou přechod na digitální vysílání jako technologický vývoj, jako přirozený důsledek neméně přirozeného vědecko-technologického pokroku. Toto vnímání není bez příčiny. Je do jisté míry záměrným důsledkem snahy státu, jako řídícího orgánu, takto přechod na digitální vysílání prezentovat a určitým způsobem i legitimizovat. Při hlubším zkoumání digitalizace jako sociálního jevu si však nemůţeme nevšimnout, ţe myšlenka „přirozeného vývoje“ je značně zjednodušující. Proces přechodu z analogového na digitální terestrické vysílání nepředstavuje proces „spontánního“ a „neřízeného“ zdokonalování média, za jaký bychom mohli povaţovat například nahrazování audiokazet digitálními kompaktními disky nebo postupné vytlačování mechanického psacího stroje počítačovými textovými editory. Pro digitalizaci televizního pozemního vysílání je charakteristický i další atribut a tím je centralizované řízení inovativního procesu. Digitalizace televizního vysílání jistě není prvním případem inovace řízené vnějším tlakem. Prakticky stejný proces bychom prokázali například i v zákazu prodeje olovnatého benzínu v roce 2001 nebo nahrazování běţných ţárovek úsporných zářivkami v letech 2009 aţ 201211. Ve všech těchto případech a samozřejmě i v mnoha dalších stát přímo ovlivňuje nejen svobodné rozhodování občanů, ale také rychlost a rozsah konkrétní technologické inovace. V případě digitalizace televizního vysílání se tento zásah bezprostředně týká většiny českých domácností. Z výše uvedeného je patrné, ţe není moţné digitalizaci televizního vysílání jednoduše propojit pouze s teoriemi penetrace inovací do společnosti, ale je třeba zohlednit působení vnějšího tlaku na transformaci televize jako média. Ve své práci tedy představím jak základní teorie šíření inovací, tak i teorie týkající se působení vnějšího tlaku na společnost a v závěru se pokusím o syntézu těchto dvou teoretických východisek.
11
K 1. lednu 2001 byl na čerpacích stanicích v České republice zakázán prodej do té doby běţného olovnatého benzínu. Zdroj: http://dopravniklub.ecn.cz/texty_doprava01.shtml Od 1. září 2009 nesmí být na trh uváděny neúsporné čiré ţárovky o výkonu 100 wattů a vyšším, coţ představuje začátek jejich nahrazování úspornými ţárovkami, které vyvrcholí 1. záři 2012, kdy skončí prodej čirých neúsporných ţárovek s výkonem 25 wattů. Zdroj: http://www.infoenergie.cz/web/root/energy.php?nav01=10&nav02=844
12
2.1. Teorie šíření inovací Úvodem této kapitoly bych nejprve pozastavil nad otázkou, co vše vlastně zahrnuje pojem inovace. Obecnou definici nabízí Mahajan a Peterson: „Inovace je kaţdá idea, objekt či praxe, která je chápána členy sociálního systému jako nová“ (Mahajan, Peterson, 1985: 7). Inovací tedy můţe být jak technologický vynález, tak i pracovní postup nebo samotná informace. V této části představím některé teorie šíření inovací a zároveň se pokusím zdůvodnit, v čem jsou pro tuto práci přínosné.
2.1.1. Gabriel Tarde a teorie nápodoby Výzkumy šíření inovací mají své kořeny jiţ na začátku 20. století. Za prvního teoretika šíření inovací je povaţován Gabriel Tarde. Tarde se ve své knize The Laws of Imitation (1903) pokusil vysvětlit, proč se některé technologie prosadí a jiné zcela zaniknou. Jan Keller (2006) k Tardovi říká: „Jak známo, základem Tardovy teorie lidské psychiky i společnosti je výklad mechanismů nápodoby“ (Keller, 2006: 177). Důvodem této selekce je podle něho napodobování
inovativních
prvků
jinými
lidmi,
coţ
je
podle
Tarda
základem
nadindividuálního charakteru společnosti. Jak dále uvádí Keller (2006), Tarde došel k závěru, ţe ve společnosti se čas od času objeví inovativní prvky, které se potom šíří společností v soustředných kruzích. Tuto teorii můţeme interpretovat dvěma způsoby. Při zdůraznění samotného mechanismu nápodoby budeme charakterizovat společnost jako konformní dav, který jen opakuje výjimečné entity. Při akcentu samotných inovací můţeme naopak chápat společnost jako soubor potenciálních inovátorů, kteří soutěţí o to, zda se jejich inovace prosadí ve větší míře či nikoliv. Tardovu teorii nápodoby povaţuji za přínosnou ve sledování prvních fází digitalizace. Vlivem centralizovaného řízení se však inovace bude šířit společností pravděpodobně mnohem rychleji. Při uţití obou interpretací dojdeme k závěru, ţe jedinci ve společnosti nedisponují stejnou mírou vlivu na své okolí, ale určití jedinci mají na chování svého okolí větší vliv neţ jiní. Kdo jsou tito lidé, se pokusil popsat a vysvětlit Paul Lazarsfeld.
13
2.1.2. Paul Lazarsfeld, Elihu Katz a teorie názorového vůdcovství Paul Lazarsfeld, jeden z hlavních amerických sociologů 20. století, a jeho spolupracovníci Katz, Berelson a Gaudet v roce 1940 provedli výzkum The People‘s Choice12, zaměřený na chování voličů v prezidentských volbách. Lazarsfeld zjistil, ţe informace nejsou ve společnosti distribuovány rovnoměrně. Někteří lidé, které Lazarsfeld označil jako názorové vůdce (opinion leaders), poskytují informace i návod, je interpretovat svému okolí. Za názorové vůdce můţeme označit osoby, které „ovlivňují myšlení nebo chování jiných lidí v neformálních společenských vztazích“ (McQuail, 2009: 573). Jinými slovy mají přímý vliv na utváření názorů a postojů lidí kolem sebe, jsou jimi povaţovány za experty, odborníky na konkrétní oblast vědění. Dovedou svým následovníkům pomoci v nejrůznějších otázkách, jsou často ţádáni o radu a sami ji také nabízejí. Ostatní lidé jsou prostí následovníci (followers) a informace od názorových vůdců pouze přijímají. Jeden člověk však můţe být názorový vůdce v jedné oblasti (například ve své profesi) a v jiném oboru následovník. Názoroví vůdci jsou tedy zprostředkovateli mezi inovací a běţnou populací. Vzniká tak dvoustupňový tok komunikace. Informace se často šíří z médií k názorovým vůdcům a teprve později od nich směrem k méně aktivním členům společnosti. Názorové vůdce lze nalézt na všech úrovních společnosti a jsou podle všeho (pravděpodobně) stejnými lidmi jako ti, které svými názory ovlivňují. […] Ve srovnání s ostatním obyvatelstvem byli názoroví vůdci mnohem více vystaveni informacím z rádia, tisku a časopisů, tedy formálním komunikačním zdrojům. (Jirák a Říchová, 2000: 82-83). Názorové vůdcovství můţe mít velkou roli i při řízeném procesu, jaký digitalizace televizního vysílání představuje. Jedinci můţe přítomnost názorového vůdce v jeho okolí pomoci například s výběrem technologie digitálního vysílání, s nákupem set-top boxu, či odstraněním různých dílčích problémů. Někteří lidé budou pravděpodobně pomoc názorového vůdce v problematice digitalizace sami vyhledávat. Při rozhovorech byli respondenti v mém výzkumu dotazováni na jejich zdroj informací o digitalizaci a přítomnost názorového vůdce se v některých případech potvrdila.
12
Jak uvádí Hynek Jeřábek (2003), výzkum The People‘s Choice byl zaměřen na zkoumání chování voličů v prezidentských volbách.
14
Jak uvádí teorie názorového vůdcovství i Tardova teorie nápodoby, inovace tedy postupuje ze svého centra do širší společnosti. Jaký průběh má její šíření v čase, je předmětem další teorie.
2.1.3. E. M. Rogers a teorie difuzionismu Teoretickou koncepci difusionismu inovací představil v roce 1962 Everett M. Rogers. Ve své knize Diffusion of Innovations definuje rozptyl inovace jako proces, kdy je inovace sdílena komunikačními kanály v průběhu určitého času mezi členy sociálního systému. Rogers dále definuje čtyři proměnné: První proměnnou (1) je samotná inovace jako myšlenka nebo objekt, která je členy společnosti chápána jako nová. (2) Komunikační kanály jsou prostředky pro šíření informací ve společnosti. (3) Čas, kterým lze měřit rychlost postupu inovace, a konečně (4) sociální systémy, které tvoří společnost potenciálních příjemců inovace. Jak poukazuje Daniel Surry (1997), Rogers aplikoval svoji teorii na Lasswellův komunikační model (1948), který tvoří pět částí: odesílatel, zpráva, kanál, příjemce a účinek. Rogersova teorie s tímto modelem přímo pracuje. Odesílatelem mohou být samotní vynálezci, případně názoroví vůdci. Zprávu tvoří samotné inovace. Komunikačními kanály jsou běţná komunikace nebo komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Příjemci jsou konkrétní členové společnosti a konečně efektem můţe být přijetí inovace a změna chování. Rogers se soustředil právě na otázku, kdo jsou ti, co si novou technologii osvojí. Rozlišuje pět druhů příjemců v závislosti na čase, kdy inovaci přijmou. První skupinu tvoří inovátoři, kteří tvoří asi 2,5 procenta celkové populace. Po nich nastává prudký vzestup uţivatelů, které Rogers nazývá ranými osvojiteli. Tato skupina tvoří asi 13,5 procenta z celkové populace. Prudký růst začíná, kdyţ technologii přijme raná většina (34 procenta z populace). Po zenitu, kdy technologie není cizí polovině populace, přijme inovaci pozdní většina, 34 procenta z celkové populace. Poslední skupina, kterou Rogers označil jako váhající, tvoří zbývajících 16 procent uţivatelů. Rogersův model má tedy podobu křivky normálního rozloţení, to zobrazuje graf číslo 1. Inovátory charakterizuje Rogers jako mladé, vzdělané, s přístupem k informačním zdrojům, ochotou riskovat a se znalostí předchozí technologie. Jsou také názorovými vůdci pro své okolí. Váhající jsou naopak většinou konzervativní lidé, starší, nevzdělaní, s niţším socio-ekonomickým statusem a z venkovských oblastí. Jak uvádí Orr (2003), Everett Rogers také rozlišuje pět fází přijetí inovace. První fází je (1) znalost, kdy jedinec zaregistruje 15
existenci inovace. Druhou (2) názor, fáze, ve které jedinec zaujme k inovaci nějaký postoj. (3) Aktivita, kterou jedinec vytváří k přijetí inovace, nebo jejímu zavrţení. (4) Implementace, coţ je fáze, kdy jedinec začne technologii přijímat. Poslední fází je (5) potvrzení, kdy jedinec hodnotí výsledky inovace. Teorie difuzionismu je poměrně často citována. V případě digitalizace televizního vysílání je ale inovace zásadně ovlivněna centrálním řízením. Je pravděpodobné, ţe lidé, které Rogers charakterizuje jako inovátory, budou mít s přechodem na digitální pozemní vysílání menší problémy, neţ například lidé z Rogersovy kategorie pozdní většina. Digitalizovat ale musí všichni jedinci ve stejném termínu, takţe rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi se patrně budou stírat. Navíc je pravděpodobné, ţe inovátoři digitalizovali jiţ dříve, prostřednictvím technologií DVB-C nebo DVB-S. Platnost Rogersova modelu v případě digitalizace televizního vysílání by musela být ověřena kvantitativním výzkumem na základě reprezentativního vzorku, coţ není cílem této práce. Graf č. 1 Rogersova inovační křivka
Zdroj: E. M. Rogers. 1995. Categories of Innovativeness. Online na: http://users.sa.chariot.net.au/~michaelc/images/categories.gif Upraven název grafu, český překlad kategorií, doplněny a popsány osy
S–křivka13 S-křivka je dalším grafickým znázorněním Rogersova modelu penetrace technologie do společnosti. Lze z ní odečíst, kolik lidí přijímá konkrétní inovaci v konkrétním čase, 13
S-křivka je dvakrát prohnutá přímka, pojmenovaná podle písmene „S“, jemuţ je podobná.
16
vyjadřujícím stáří technologie. Šíření inovativních prvků do společnosti má do jisté míry podobný průběh. Příklady některých S-křivek14 jsou uvedeny v grafu č. 2. Z grafu č. 2 je patrný charakteristický znak ve vývoji pronikání technologií. Obecně se dá říci, ţe tempo šíření novinek se zrychluje, protoţe čím je inovace novější, tím je její S-křivka strmější, k masovému vyuţití dochází tedy ve stále kratším čase.
Graf č. 2 Příklady S-křivek některých inovací
zdroj: Kelly, Kevin. Increasing Ubiquity. 2009. Online na: http://www.kk.org/thetechnium/archives/2009/05/increasing_ubiq.php
Jak je patrné z grafu č. 1, inovace se nešíří společností lineárně. To je dalším důkazem, ţe společnost není v přístupu k inovacím homogenní. Dá se předpokládat, ţe S-křivka technologie DVB-T bude v České republice mnohem strměji narůstat, v porovnání například s technologiemi DVB-S a DVB-C, které jsou na území České republiky dostupné jiţ delší dobu. Tento strmý nárůst je způsoben řízením inovace v případě technologie DVB-T. Inovátoři také často ovlivňují chování lidí ve svém okolí a sami tak aktivně přispívají k šíření inovace. Vzájemným působením jedinců ve společnosti se zabýval kromě výše 14
Některé inovace ještě nedosáhly celého tvaru S-křivky. Podle zkušeností s předchozími inovace lze ale předpokládat, ţe jejich pronikání do společnosti bude mít podobný průběh, jak tvrdí například Pippa Norris (2001) ve svém článku Digital Divide. Jak také s nadsázkou uvádí White a Scheb (2000), rychlost technologické inovace se natolik zrychluje, ţe čas internetu musíme počítat v psích rocích (1 rok = 7 psích let).
17
zmíněných teoretiků názorového vůdcovství například i Davison ve své teorii efektu třetí osoby.
2.1.4. W. P. Davison a efekt třetí osoby W. P. Davison v roce 1983 představil teorii, podle které lidé věří, ţe zprávy v hromadných sdělovacích prostředcích mají větší účinek na jiné lidi neţ na ně samotné, jinými slovy „lidé přeceňují vliv hromadných sdělovacích prostředků na postoje a chování ostatních“ (Davison, 1983: 3). Davison dále tvrdí, ţe vnímání účinku mediální zprávy můţe mít dopad na chování všech příjemců komunikace, jak kaţdý člověk předvídá odpověď ostatních. Davison tento jev označil jako efekt třetí osoby (third person effect). Toto chování má důsledky v kaţdodenních situacích, protoţe většina našeho sociálního chování je řízena naším vnímáním reality. Studium volebního chování například ukazuje, ţe mediální zprávy mají vliv na utváření volebních výsledků. Voliči mají tendenci „jít s davem“, tedy podporovat kandidáta, o němţ se domnívají, ţe jej bude volit většina. Davisonova teorie se objevila při analýze rozhovorů. Někteří respondenti měli při otázkách, týkajících se charakteristik digitalizace, pocit určité úzkosti. Někteří se cítili rozpačitě, kdyţ byli vyzváni, aby popsali digitalizaci vlastními slovy a byli přesvědčeni, ţe jejich znalosti jsou podprůměrné, tedy niţší, neţ mají lidé v jejich okolí.
2.1.5. Gartner a teorie Hype Cycle Teorie Hype Cycle (cyklus humbuku) byla představena americkou analytickou společností Gartner15 v roce 1995. Jejím smyslem je zachytit postoje uţivatelů k nové technologii, jejich subjektivní hodnocení zralosti technologie a tak pomoci zefektivnit obchodní management. Hype Cycle se zaměřuje především na rané stádium technologického cyklu konkrétní technologie. Křivka Hype Cycle je zobrazena na grafu č. 3. První část křivky, stoupající oblouk, je podle společnosti Fenna a Lindena ze společnosti Gartner tvořící se „entusiasmus“, který formují média reklamou především, kdyţ „spekulují o technologických vyhlídkách“ (Fenn a Linden, 2003: 5). Následuje vrchol entusiasmu, křivka dále klesá vlivem deziluze ze skutečnosti, ţe nová technologie plně nenaplnila očekávání do ní vkládaná. Postupem času dochází opět k mírnému nárůstu vlivem zjištění skutečných výhod a nakonec i k jistému ustálení, kdy se technologie jiţ prakticky zcela etablovala ve společnosti. 15
Více o společnosti Gartner: www.gartner.com, případně www.gartner.cz
18
Jak dále uvádí Fenn a Linden, teorie Hype Cycle „také reflektuje lidské názory na technologii“ (Fenn a Linden, 2003: 6). První nárůst popularity technologie je tedy ještě před tím, neţ u většiny příjemců dojde k prvnímu přímému kontaktu s tou technologií. Tento nárůst prezentací technologie v médiích, kde se hovoří zejména o jejích přínosech a moţnostech. Jak upozorňují Fenn a Linden (2003), v některých případech můţe mít nárůst očekávání více vln. Teprve druhý nárůst odráţí zkušenosti uţivatelů s novou technologií. Jak technologie proniká do společnosti, stoupá i počet jejích uţivatelů. Na počátku fáze Očekávání je technologie prakticky neuţívaná, pouţívá ji méně pět procent populace. Počet uţivatelů stále roste, během fáze Osvícení přibliţně na třicet procent aktivních uţivatelů. Rovina produktivity potom znamená začátek adopce technologie hlavním proudem. Graf č. 3 The Hype Cycle
Zdroj: GartnerGroup, 2005. Hype Cycle of Emerging Technology. Online na: http://gsb.haifa.ac.il/~sheizaf/ecommerce/GartnerHypeCycle.gif Upraveny osy, název grafu, překlad do češtiny, odstraněny nadbytečné popisky
Fenn a Linden (2003) také rozlišují tři rychlosti adopce technologie. „Rychlostopé― (Fast-track) adopce jsou takové, u kterých proběhne Hype cykle během dvou aţ tří let. Pro technologie s rychlým průnikem do společnosti je typická vysoká hodnota, jednoduchost pouţití konzumenty, několik silných propagátorů, vyuţívání stávající infrastruktury a rychlý přechod z uţivatelského na korporační uţití. Jako příklad lze uvést technologii krátkých 19
textových zpráv SMS. Další kategorií jsou technologie „s dlouhou zápalnou šnůrou― (Long – fuse), kterým trvá překročení Hype cyklu jednu či dvě dekády. Tyto technologie se často objevují ve futuristických představách autorů ţánru science – fiction, dále je pro ně typická potřeba určitého typu vědění, problémy s regulací spoléhání na novou infrastrukturu. Příkladem mohou být nanotechnologie nebo internet. Poslední kategorií jsou „Normální technologie― (Normal technologies), u nichţ probíhá Hype cyklus pět aţ osm let. Termín Hype Cycle by se dal volně přeloţit jako „vlna humbuku“. I v případě digitalizace televizního vysílání v České republice se ukazuje, ţe tato inovace byla zpočátku provázena jistým „humbukem“. V souvislosti s výhodami digitalizace byly v médiích zmiňovány termíny jako „nové sluţby―, „vyšší kvalita obrazu― apod. V empirickém výzkumu realizovaném v rámci této práce se ale ukázalo, ţe respondenti nové sluţby příliš nezaznamenali, stejně tak respondenti nepopisovali významné zlepšení kvality obrazu. Teorie Hype Cycle tedy předpokládá, ţe společnost plně ocení přínos inovace aţ s určitým zpoţděním. Tuto myšlenku bychom nalezli jiţ ve třicátých letech 20. století u Williama Ogburna.
2.1.6. William Ogburn a teorie kulturního opoždění Termín kulturní opoţdění (Cultural lag) poprvé definoval americký sociolog a ekonom Thorstein Veblen, který jej chápal jako zaostávání institucionální struktury za poţadavky a potřebami techniky a technologie. Konflikt mezi technologií a sociální sférou chápal Veblen jako hybatele evoluce. Jak dodává Keller, „pod vlivem Spencera a Darwina chápal Veblen vývoj lidstva jako selektivní adaptaci lidských institucí na prostředí, která v případě člověka probíhá s pomocí stále efektivnějších technologií“ (Keller, 2006: 495). Ogburn na jeho teorii navázal a jak popisují Dana Fisher a Larry Wright (2001) ve svém článku On Utopias and Dystopias, popsal čtyři fáze kulturního zpoţdění. První fáze je technologická, kdy je technologie vytvořena. Následuje fáze průmyslová, kdy je moţné technologii masově vyrábět. Třetí fázi definuje Ogburn jako vládní – stát se snaţí technologii ovládnout a kontrolovat její šíření. Poslední fáze je sociálně – filozofická, kdy je technologie interpretována vědci a odbornou komunitou. Tato reflexe sice můţe probíhat i během prvních tří fází, ale pouze po překonání kulturního opoţdění je moţné novou technologii objektivně hodnotit a uvědomit si její dopad pro společnost. Digitalizace pozemního televizního vysílání se tedy v České republice nachází v poslední fázi kulturního zpoţdění, jak jej definoval Ogburn. Zhodnocení skutečného 20
významu digitalizace televizního vysílání bude moţné patrně aţ s odstupem několika dalších let.
2.1.7. David Bell a teorie černých skříněk Jako poslední z teorií, které se zabývají vztahem společnosti a technologie, uvádím teorii Davida Bella. Jejím základem je postřeh, ţe technologie se v moderní době natolik zdokonalila, ţe není v moţnostech běţných lidí chápat sloţité principy technologických artefaktů. Vědění průměrných uţivatelů je často omezeno na vědění nezbytné k ovládání technologie a i zvládnutí tohoto „základního“ vědění představuje pro některé uţivatele nesnadný úkol. Technologie tak pro její uţivatele představuje objekt, který David Bell (2006) nazývá černou skříňkou (black box). Podle Bella je černá skříňka „zařízení, plné vnitřních záhad, které jejich uţivatelé nepotřebují znát nebo jim rozumět“ (Bell, 2006: 7). Uţivatelům stačí znát pouze vstupy a výstupy, neboli k čemu zařízení slouţí, jak jej ovládat. Luxus uţívání v podstatě neznámé technologie je na druhé straně vykoupen úzkostí v podobě závislosti na zdrojích expertního vědění. Jak uvádí Bell (2006), za zdroje expertního vědění můţeme povaţovat například zákaznické infolinky, uţivatelské příručky nebo odborníky. Jestliţe laici nedisponují expertním věděním a ani to od nich nelze očekávat, potom jim nezbývá, jak upozorňuje Bell (2006), nic jiného neţ „věřit vědě“. Myšlenku, ţe jedinec v moderní společnosti věří v systémy a mechanismy, o jejichţ fungování nemá mnoho informací, nalezneme i v teoriích zabývajících se působením vnějšího vlivu na chování jednotlivce. 2.2. Teorie vnějšího vlivu Jak jsem jiţ naznačil v úvodu této kapitoly, digitalizaci není moţné povaţovat za spontánní, nekoordinovaný proces. Svobodná volba přijetí nové technologie televizními diváky je explicitně determinována avizovaným koncem analogového terestrického vysílání. Řídícím orgánem celého přechodu je stát, který tak formuje jednání svých občanů. Pokud budeme definovat instituci státu v kontextu zdroje vlivu na jednání svých občanů, můţeme pouţít definice Maxe Webera. „Stát je lidské společenství, které si úspěšně osobuje monopol na legitimní uţívání fyzického násilí na určitém území“ (Weber in Bourdieu, 1998: 73-74). Stát ovšem nemá monopol pouze na fyzické násilí, nýbrţ také na násilí symbolické. Slovy Pierra Bourdieu „stát je vyústěním procesu koncentrace různých druhů kapitálu, kapitálu fyzické síly či nástrojů nátlaku (armáda, policie), kapitálu ekonomického, kapitálu 21
kulturního či spíše informačního, kapitálu symbolického“ (Bourdieu, 1998: 75). V této kapitole chci představit několik teorií, které se zabývají působením vnějších tlaků na chování jednotlivce.
2.2.1. Émile Durkheim a sociální fakt Na úvod přehledu teoretiků zabývajících se otázkou, nakolik je ţivot jedince řízen společností, ve které ţije, jsem se rozhodl uvést Émile Durkheima. Durkheim definoval sociální fakt a z jeho úvah potom vycházeli i někteří další autoři uvádění v této práci. Sociálním faktem v Durkheimově podání rozumíme jakoukoliv entitu v lidské společnosti, která existuje nezávisle na kaţdém jedinci, který tuto entitu pouţívá. „Právě díky tomu, ţe má systémový charakter, vystupuje sociální fakt vůči kaţdému jednotlivci jako něco vnějšího, jako něco, co je nadáno donucující mocí, s níţ na člověka působí i proti jeho vůli“ (Keller, 2006: 213). Durkheim byl za své označování sociálních faktů jako věcí kritizován například Raymondem Aronem, který to povaţoval za splynutí sociologie s přírodními vědami a poukázal na stálou potřebu interpretace významů a jejich rekonstrukce. Nelze tedy označit sociální fakty za věci a dále se jejich strukturou a obsahem nezabývat, ale měli bychom se pokusit o bergerovský průnik za fasádu16. Pokud budeme aplikovat Durkheimovu teorii na téma této práce, můţeme digitalizaci televizního vysílání chápat jako sociální fakt, protoţe se vyskytuje a šíří nezávisle na jednotlivcích a má systémový charakter. Na Durkheimovu teorii sociálních faktů dále navázal například Max Weber.
2.2.2. Max Weber a teorie panství Pakliţe zde prokazuji, ţe digitalizace má formu nátlaku, je třeba se ptát, kým je tento nátlak vykonáván. Odpovědí je, ţe moc nad jedinci má v případě digitalizace televizního vysílání stát. Na digitalizaci televizního vysílání se dohodly členské státy Evropské unie, aby tak lépe vyuţily televizní frekvence, jeţ jsou národním bohatstvím. Jednotlivé státy svůj 16
Peter Berger ve své knize Pozvání do sociologie uvádí metaforu sociologie jako vnitřní konstrukce budovy, která je maskována před běţným pohledem fasádou. Jak konstatuje Peter Berger, „sociologická perspektiva předpokládá „vidění skrz“ fasádu sociálních struktur“ (Berger, 2003: 38).
22
postup při zavádění zemského digitálního televizního vysílání koordinují, aby nedocházelo k vzájemnému rušení pouţitých vysílacích kanálů. (Juraj Koiš17, digitalne.tv18) Kategorii moci můţeme definovat společně s Maxem Weberem jako „šanci jednajícího prosadit v rámci určitého sociálního vztahu svoji vlastní vůli, a to i přes odpor druhých“ (Weber, 1980: 28 in Keller, 2006: 273). Tato definice působí aţ despotickým dojmem, jak však dále upozorňuje Weber, moc je zřídka kdy prezentována přímo jako imperativ, ale legitimizuje se podobou tak zvaného panství. Podstatou všech typů panství je, ţe moc je ze strany těch, kdo jsou jí podrobeni, povaţována za něco oprávněného a objekty moci nevnímají svoji poslušnost jako něco vynuceného. Mocenská asymetrie se díky tomu neudrţuje zpravidla násilím či jeho hrozbou, nýbrţ funguje díky obecné víře ve svou oprávněnost (legitimitu). (Keller, 2006: 274). Protoţe digitalizace televizního vysílání poměrně přesně odpovídá této definici, můţeme ji tedy chápat jako weberovský typ legitimního panství. Přestoţe má digitalizace formu určitého nátlaku, je i prostřednictvím legitimizace dosáhnuto toho, ţe televizní diváci chápou přechod na digitální vysílání jako přirozený nebo také nevyhnutelný a správný proces. Stát tedy disponuje autoritou, kterou ospravedlňuje jako ţádoucí. Jak však poukazuje Zygmunt Bauman, „co se takto ospravedlňuje, je však v kaţdém případě víra těch, kdo se dávají vést, v základní správnost vedení,…“ (Bauman, 1996: 117). Stát tedy vykonává nad svými občany moc, kterou legitimizuje, a občané mu do jisté míry důvěřují. Tato důvěra je umoţněna i institucemi, jako jsou například expertní systémy, jimiţ se zabývá ve svých teoriích Anthony Giddens.
17
Juraj Koiš je odpovědným redaktorem serveru digitalne.tv, který provozuje společnost Internet Info na základě zakázky od Národní koordinační skupiny pro digitalizaci, poradního orgánu vlády při Ministerstvu vnitra ČR. 18 Citace pochází z článku Proč se přechází na digitální vysílání, dostupného na: http://www.digitalne.tv/proc-digitalizace/proc-se-prechazi-na-digitalni-vysilani/
23
2.2.3. Anthony Giddens a teorie expertních systémů Porozumění procesu digitalizace televizního vysílání jako legitimního zásahu do rozhodování občanů namísto jejího chápání například jako nucené transformace média, je umoţněno i důvěrou jedince v instituce, které Anthony Giddens nazývá expertními systémy. Expertní systémy jsou podle Giddense (1998) jedním z typů vyvazujících mechanismů, tedy systémů, které umoţnily oprostit sociální vztahy z geografických a časových kontextů. Jak v této souvislosti uvádí Keller (2006), expertní systémy tvoří „odborné vědění, které umoţňuje provoz celé řady oblastí […] a člověk nemusí rozumět energetice, aby mohl svítit, nemusí rozumět medicíně, aby mohl být ošetřen, […] stačí důvěřovat vědění odborníků“ (Keller, 2006: 21). Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe televizní divák nemusí znát technické podrobnosti televizního vysílání, nemusí znát charakteristiku televizního signálu, a přesto můţe televizi sledovat. Co však nyní musí pro zachování televizního příjmu vědět je, ţe probíhá proces digitalizace televizního vysílání a ţe je třeba se na něj určitým způsobem připravit. Zachytit podstatu digitálního přenosu nebo širší souvislosti a důvody digitalizace však není v divákových silách, a ani to po něm nikdo nepoţaduje. Lidé v moderní společnosti jsou stále více závislí na mechanismech, které jsou tak rozsáhlé, ţe je sami nepřehlédnou, a na vědění, které je tak specializované, ţe si jeho platnost mohou stěţí ověřit. Oplátkou za jejich důvěru se jim dostává moţností, které neměli v dobách, kdy ţili svázání svojí lokalitou […]. Důvěra v obecné systémy je pro ţivot moderního člověka právě tak důleţitá, jako byla dříve důvěra v konkrétní osoby, s nimiţ lidé ve své lokalitě přicházeli do kontaktu. (Keller, 2006: 22). Lidé tedy důvěřují expertům, kteří je ujišťují o přínosu digitální televize a její výhodnosti. Nic jiného jim ani nezbývá. Důvěřovat jedincům, kteří disponují expertním věděním, však neznamená jen vyuţívat jejich pomoci v případě občasného výskytu problému, ale jak upozorňuje Giddens (1998), dnešní moderní systémy vytvářejí závislost na expertním vědění prakticky nepřetrţitě, protoţe vědění expertů je jiţ silně integrováno do naší společnosti. Jednotlivé experty často ani neznáme, protoţe náš vztah k nim je silně ovlivněn vyvazujícími mechanismy, které umoţňují, jak uvádí Giddens, „vytrţení sociálních vztahů z místních kontextů interakce a jejich rekonstrukci v neomezených časoprostorových rozpětích“ (Giddens, 1998: 26). 24
Naše důvěra se tedy nevztahuje ke konkrétním expertům, ale obecně k expertnímu vědění, kterým disponují. Pokud lidé chtějí i v budoucnu přijímat televizní vysílání ve standardu a pohodlí, na které byli zvyklí, musí se podřídit a přistoupit na digitální televizní vysílání. Jejich alternativami a jedinou volbou jsou v podstatě jen technologie DVB-T, DVBC, DVB-S, IPTV a internetové vysílání19. Příjem jakékoliv z těchto alternativ ale znamená nejen přechod na příjem digitálního televizního vysílání, ale vyţaduje i vyuţití příslušných expertních systémů a vědění. Další alternativu představuje zrušení příjmu televizního vysílání. Televize se však stala fenoménem dnešní doby do takové míry, ţe její nesledování znamená do jisté míry sociální okluzi a nelze tedy předpokládat, ţe by kvůli přechodu na digitální vysílání došlo ve větší míře k rušení televizního příjmu domácností.
2.2.4. Berger a Luckmann a distribuce vědění Sociální distribucí vědění se také zabývali Peter Berger a Thomas Luckmann, kteří zdůrazňují na první pohled nepřehlednou distribuci vědění ve společnosti. Stejně jako Anthony Giddens konstatují, ţe vědění není ve společnosti distribuováno rovnoměrně, ale různí jedinci disponují různým věděním. Pakliţe tedy nevládnu věděním, které je pro moji kaţdodenní realitu relevantní, potřebuji toto vědění získat od odborníků, kteří jej mají. Jak ale dodávají Berger s Luckmannem (1999), navíc se můţe stát, ţe nedisponuji věděním, kdo jsou tito odborníci a kde je hledat. V takových případech nepotřebuji pouze radu odborníků, ale nejprve se musím poradit s odborníkem na odborníky. Sociální distribuce vědění se tak odvíjí od prosté skutečnosti, ţe nevím všechno, co vědí mí bliţní, a naopak, a směřuje k nepředstavitelně sloţitým a esoterickým systémům odborných znalostí. (Berger a Luckmann, 1999: 50). V kaţdodenním ţivotě tedy není důleţité mít znalost o všech oborech, které do mého ţivota zasahují, coţ ani není reálné, důleţité je vědět, kde potřebné informace naleznu, na jaké odborníky se mohu obrátit neboli, slovy Bergera a Luckmanna „vědět, alespoň v hrubých obrysech, jak je společensky přístupný soubor vědění distribuován“ (Berger a Luckman, 1999: 50). 19
V současné době je ještě moţné zajistit si příjem televizního signálu prostřednictvím analogové digitální televize, tato moţnost však není dlouhodobě reálná.
25
Z výše uvedeného vyplývá, ţe je přirozené, ţe lidé neznají podrobné údaje o principech digitalizace, měli by však minimálně vědět, kde najít informace, které jsou klíčové pro jejich potřebu zachovat příjem televizního vysílání v jejich domácnosti. Pokud ale televizní diváci nemají dostatek informací o digitálním televizním vysílání, můţe to mít důsledky na jejich chování, například při rozhodování, jakou alternativu digitálního příjmu zvolí. Sledování vlivů, které ovlivňují rozhodování, se zabýval například Zygmunt Bauman ve své teorii racionálního jednání.
2.2.5. Zygmunt Bauman a teorie racionálního chování Jak uvádí Zygmunt Bauman, „lidské jednání můţeme interpretovat jako důsledek určitých pravidel“ (Bauman, 1996: 107). V lidském jednání existují vţdy určité alternativy. V ţivotě ale mohou nastat situace, kdy nám tyto alternativy nepřijdou na mysli. Jak poukazuje Bauman, pokud chceme znát příčiny, proč byla zvolena v lidském jednání právě alternativa, která byla zvolena, musíme se zaměřit na moment rozhodování. Jedinec je tedy osobou, která se rozhoduje, a jeho jednání je výsledkem tohoto procesu rozhodování. Jak ale upozorňuje Bauman: „Některé kroky provádíme v podstatě nereflektovaně, alternativy nám nepřijdou na mysl, nestanou se předmětem naší úvahy“ (Bauman, 1996: 108). Toto je moţné vysvětlení, proč například ani pro jediného z respondentů neznamenala digitalizace podnět ke změně technologie příjmu televizního vysílání. Sledování televize má povahu habituálního, návykového chování. Respondenti ani neuvaţovali o změně technologie a pravděpodobně by ani nepřešli na digitální vysílání, kdyby to nebylo podmíněno vypnutím analogového signálu. „Normální“ konzumace televizních obsahů, na kterou byli televizní diváci mnoho let zvyklí, byla narušena informacemi o blíţícím se ukončení analogového pozemního vysílání. Základní myšlenkový proces při přerušení habituální činnosti charakterizuje Bauman těmito slovy: S navyklými kroky si teď nevystačím, a tak jsem nucen promyslet svůj další postup. […] Okolnosti přestaly být rutinní a zvyk se stal špatným rádcem. Taková situace si ţádá volbu a spustí proces mého rozhodování. Návykové jednání je sedimentem předchozího učení. (Bauman, 1996: 108-109).
26
Sledování televize je zvyk, rituál. Takové jednání označuje Zygmunt Bauman jako iracionální, nikoliv pejorativně, ale proto, ţe není výsledkem procesu rozhodování. „Jednání je racionální, pokud je záměrné“ (Bauman, 1996: 110). Příchod digitalizace televizního vysílání narušil rituál běţného sledování televize a vnesl do něj potřebu se racionálně rozhodovat. Televizní divák byl postaven před otázky20, jejichţ odpovědi by pravděpodobně nehledal, pokud by přechod na digitální vysílání nebyl doplněn vypnutím současného analogového terestrického vysílání, a tedy i hrozbou ztráty příjmu televizního vysílání. Iracionální lidské sledování televize bylo přerušeno jednání instrumentálně racionálním21, aby se po určitém čase, potřebném k přijetí změny, tedy přechodu na digitální televizní vysílání, opět stalo rituálem a tedy i iracionálním jednáním. Na závěr této kapitoly ještě zdůrazňuji, ţe iracionální jednání je integrální součástí lidské kaţdodennosti, stejně jako důvěra v abstraktní systémy, která jej umoţňuje. Jak připouští Anthony Giddens: „Normální ţivot by byl nepředstavitelný, kdybychom museli o kaţdé rutinní činnosti přemýšlet“ (Giddens, 1999: 88). Na to, jak velkým přínosem jsou abstraktní systémy pro moderní společnost, se názory sociologických teoretiků různí. Jak uvádí Keller, zatímco Anthony Giddens chápe abstraktní systémy jako přínosné nástroje, které umoţňují rozšířit vědění a překročit časové a prostorové limity. Představitel teorie konfliktu a přední francouzský sociolog Alain Touraine je označuje jako nástroj nadvlády nad individuem. „Touraine naopak tvrdí, ţe abstraktní systémy vyuţívají, ba přímo zneuţívají všechny své členy …“ (Keller, 2006: 25). I kdyby však bylo působení abstraktních systémů pro moderní společnost natolik nebezpečné, jak se Touraine domnívá, lze si jen těţko dnešní společnost bez těchto systémů představit a pravděpodobně by rozvinutá společnost bez těchto systémů ani nemohla vzniknout. Pokud zde uděláme malou odbočku a zkusíme porovnat konzumaci televizního obsahu a surfování na internetu, zjistíme, ţe pouţívání internetu je do jisté míry více racionální, protoţe, jak například uvedli respondenti v mém výzkumu, do kyberprostoru vstupují uţivatelé s cílem hledat konkrétní informaci, ale sledování televize probíhá o poznání méně záměrně, protoţe televizi divák pouze pustí a sleduje tok informací v jejím vysílání.22 Sledování televize vyţaduje niţší míru uţivatelovy aktivity neţ pouţívání internetu. Proto 20
Zaslechl jsem něco o vypnutí analogového vysílání, týká se mě to? Kdy k tomu dojde? Co je to set-top box? Musím si jej koupit? Kde je k dostání a kolik mě to celé bude stát? 21 Toto jednání je specifické volbou prostředků k dosaţení poţadovaného cíle. Za tento cíl povaţuji zachování příjmu televizního vysílání v domácnosti. 22 Tento závěr jistě neplatí vţdy, výjimkou můţe být bezcílné klikání na odkazy nebo situace, kdy televizní divák zapne televizor večer, v přesnou hodinu, kdy ví, ţe bude sledovat určitý pořad.
27
povaţuji konzumaci televizního obsahu za méně vědomou činnost, coţ potvrdili i někteří respondenti v rozhovorech, kdyţ uvedli, ţe sledování televizního vysílání je pro ně pasivnější a televize je v jejich domácnosti často puštěna jen jako kulisa k jiným činnostem. Thompson, který obecně odmítá interpretaci, ţe mediální konzumace je pasivní23, připouští tuto tezi také. Různá média zpravidla dovolují – a také vyţadují – rozdílný stupeň pozornosti, soustředění a úsilí. […] Televizi můţe divák sledovat s kolísající mírou pozornosti – na jedné straně je moţné nechat se programem zcela pohltit, na druhé straně je moţné se občas jen tak mrknout, co se děje, aby člověk neztratil přehled. (Thompson, 2004: 39). 2.3. Teoretické shrnutí Jak jsem v teoretické části vysvětlil, není moţné na digitalizaci televizního vysílání nahlíţet pouze jako na inovaci média, kterou samozřejmě bezpochyby je. Její klíčový atribut představuje to, ţe je řízena. Skutečnost, ţe digitalizace terestrického vysílání je ve společnosti prosazována do určité míry tlakem, zásadně ovlivnila nejen její rychlost a rozsah, ale také celkový průběh šíření této inovace ve společnosti. Na proces pronikání technologie DVB-T tedy nelze v plné míře aplikovat jednotlivé teorie šíření inovací ve společnosti. Stát jako řídící orgán sehrál zásadní roli v celém procesu přeměny média. Teorie šíření inovací jsou do určité míry zaloţeny na jisté heterogenitě jednotlivých členů společnosti. Řízení inovace televize však tyto rozdíly stírá. Digitalizace pozemního televizního vysílání platí pro všechny diváky stejně, bez rozdílu. V důsledku tedy není důleţité, zda jedinec patří například do Rogersovy kategorie inovátorů, nebo zda je pro své okolí názorovým vůdcem, či nikoliv. Modely šíření inovací bychom uplatnili spíše při popisu šíření technologií DVB-S a DVB-C, i kdyţ i šíření těchto technologií je ovlivněno zavedením DVB-T. Technologie DVB-T se však svým centrálním řízením nejvíce vymyká spontánnímu šíření inovace, a proto jsem povaţoval za nezbytné ji orámovat teoriemi vnějšího tlaku ve společnosti.
23
Thompson k tématu divácké pasivity například říká: „Musíme opustit představu, ţe příjemci mediálních produktů jsou jen nečinní pozorovatelé, jejichţ smysly jsou permanentně ohlupovány neustálým přijímáním podobných sdělení. Musíme se také zbavit předpokladu, ţe sám proces příjmu mediálních produktů je procesem bezproblémovým, nekritickým, během něhoţ jedinci tyto produkty prostě absorbují, jako kdyţ houba nasaje vodu“ (Thompson, 2004: 26-27).
28
3. METODOLOGIE V této části představím výzkumný problém, výzkumné otázky, výzkumnou strategii a sběr dat. Dále charakterizuji svůj výzkumný vzorek. Cílem této kapitoly je objasnit výzkumný postup.
3.1. Výzkumný problém Digitalizace televizního vysílání zasahuje do ţivota většiny českých domácností. Jak ovšem upozorňuje například Thomas Adorno ve svém Prologu k televizi: „Společenské, technické a umělecké aspekty televize nelze pojednávat izolovaně. Jsou totiţ z valné části navzájem na sobě závislé“ (Adorno, 1965: 30). V České republice probíhá řada výzkumů24, zabývajících se digitalizací televizního vysílání, jedná se však většinou o dlouhodobé kontinuální a kvantitativní výzkumy, jejichţ výsledky nejsou zatím známy, nebo slouţí pouze pro interní potřebu
zadavatelů.
Přechod
z analogového
vysílání
je
dlouhodobý
a
s nejvyšší
pravděpodobností nevratný proces, který se týká drtivé většiny obyvatel České republiky, je proto s podivem, ţe podrobné výsledky těchto výzkumů nejsou prezentovány širší veřejnosti. Protoţe jsem se nechtěl spokojit se stručnými tiskovými zprávami prezentovanými na internetu, oslovil jsem v průběhu psaní práce zástupce osmi českých serverů, věnujících se digitalizaci televizního vysílání25, s prosbou o poskytnutí informačních materiálů a zpráv z výzkumů. Ze všech oslovených na moji výzvu elektronickou poštou reagovali tři, ale pouze Ing. Zdeněk Duspiva, předseda NKS26, mi poskytl pro interní potřebu alespoň nějaké relevantní materiály27. I kdyţ se tedy na první pohled můţe zdát, ţe informací o digitalizaci je na internetu mnoho, většina serverů věnujících se této problematice obsahuje pouze základní informace, jednostranný návod, jak a kdy si pořídit set-top box a podobně, informace na jednotlivých serverech se navíc z velké části duplikují. Z realizovaných výzkumů jsou veřejnosti dostupné pouze výsledné statistiky, jsou jistě uţitečné pro celkový přehled a poskytují zajímavá data například o účinnosti celoplošné informační kampaně, poskytují však ne zcela komplexní pohled na danou problematiku. 24
Například výzkumy: Chování potenciálních zákazníků na digitálním trhu v ČR (občanské sdruţení Hermes), Digitalizace televizního vysílání (firma INSOMA), Digitalizace na Domaţlicku (Digimonitor), Očekávání veřejnosti od digitalizace televizního vysílání (ATO), Výzkum TV divákův (SC&C), a jiné. 25 www.digitalnitelevize.cz, www.difgizone.cz, www.ato.cz, www.ceska-media.cz, www.digitalne.tv, www.ceskatelevize.cz, digitalizace.info, www.mvcr.cz 26 NKS je zkratka pro Národní koordinační skupinu, centrální orgán, který koordinuje přechod na digitální vysílání v České republice. 27 Ing. Zdeněk Duspiva poskytl pro potřeby této bakalářské práce Zprávu z třetí vlny kvantitativního výzkumu ČTÚ o digitalizaci televizního vysílání v České republice.
29
Empirickou část mé bakalářské práce tvoří exploratorní kvalitativní výzkum. Pro realizaci kvalitativního výzkumu jsem se rozhodl, protoţe umoţňuje zaměřit se na mikroperspektivu běţného diváka a jeho subjektivní vnímání procesu inovace televize. Ve svém výzkumu chci odkrýt motivace jednotlivých domácností k přechodu na digitální vysílání, doplnit probíhající kvantitativní výzkumy a přispět tak ke komplexnímu chápání digitalizace televizního vysílání.
3.2. Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cílem mé práce je zachycení nástupu nové technologie a jejího pronikání do společnosti. Zaměřím se na chápání technologické inovace samotnými uţivateli a na jejich chování, které do jisté míry radikální příchod nové technologie ovlivnil. Pro dosaţení tohoto cíle jsem si předem stanovil tři výzkumné otázky. Výzkumné otázky vycházejí z teoretické části této práce. Protoţe výzkum realizovaný v této bakalářské práci má povahu kvalitativního výzkumu, klade si výzkumné otázky, které umoţňují proniknout do hlouby vztahu jedinců k digitalizaci. Výzkumné otázky jsou v kvalitativním výzkumu ekvivalentem k výzkumným hypotézám kvantitativního výzkumu. Jak uvádí například Miovský: „Zatímco však výzkumné hypotézy testujeme, při aplikaci kvalitativního přístupu naproti tomu odpovídáme na výzkumné otázky, neboť ţádné hypotézy testovat kvalitativními metodami samozřejmě nelze“ (Miovský, 2006: 88). 1) Jak chápou uţivatelé digitalizaci televizního vysílání? 2) Jak tato změna ovlivnila jejich kaţdodenní ţivot? 3) Jak tito lidé reagují na inovaci média?
3.3. Výzkumná metoda: exploratorní kvalitativní výzkum Nyní se dostávám k volbě samotné metody výzkumu. Protoţe je téma digitalizace televizního vysílání novým a značně dynamickým jevem, rozhodl jsem se, jak jsem jiţ uvedl výše, pro průzkumový neboli exploratorní výzkum. Digitalizace ještě neproběhla ve všech regionech České republiky, a proto ještě nebyl proveden celorepublikový systematický výzkum. Jedná se tedy o poměrně aktuální téma a reakce běţných diváků na digitalizaci budou teprve podrobněji zkoumány. Jak uvádí Hendl, v exploratorním výzkumu jde také o „první pokusy navrhnout nové koncepty a základy teorie“ (Hendl, 2005: 38). 30
Podle Miovského (2006) v rámci vymezení kvalitativního výzkumu panuje „názorová pluralita“ a definici znesnadňují i „obtíţně identifikovatelné hranice jednotlivých metod“. V této práci pouţiji definici Anselma Strausse a Juliet Corbinové, která vystihuje široký záběr tohoto typu výzkumu: „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehoţ výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace“ (Strauss, Corbinová, 1999: 10). Tuto definici můţeme doplnit slovy Michala Miovského: „[kvalitativní výzkum se] nezříká výzkumu fenoménů, které jsou jedinečné a neopakovatelné a které mohou lidé vnímat velmi odlišně a v různých kvalitách a rovinách“ (Miovský, 2006: 17), dokonce, jak uvádějí Strauss a Corbinová, nabízí příleţitost „odhalit podstatu něčích zkušeností s určitým jevem“ (Strauss, Corbinová, 1999: 10). Obecně se dá říci, ţe kvalitativní výzkum dokáţe proniknout hlouběji do zkoumané problematiky, coţ mu umoţňuje dosáhnout vyšší validity získaných závěrů. Jelikoţ ale získaná data nepodléhají při analytickém zpracování přílišné standardizaci, nemůţe kvalitativní výzkum zajistit stejnou reliabilitu jako výzkum kvantitativní. Kvalitativní výzkum pracuje induktivní metodou. Postupuje tedy od konkrétních případů k jejich zobecnění.
3.4. Zakotvená teorie Pro analýzu získaných dat jsem se rozhodl vyuţít grouded theory neboli zakotvenou teorii. Jak ovšem upozorňuje Disman, „termín „grounded theory“ by bylo snad nejlépe přeloţit jako dobře podloţenou teorii, teorii, která stojí oběma nohama na pevné zemi“ (Disman, 2000: 299). Tato metoda byla poprvé popsána jiţ v roce 1967, v knize Barneyho G. Glasera a Anselma Strausse The discovery of grounded theory: strategies for qualitative research. Nejpodrobnější zpracování zakotvené teorie jsem nalezl v knize Anselma Strausse a Juliet Corbinové „Základy kvalitativního výzkumu – Postupy a techniky metody zakotvené teorie―. Východiskem pro tuto metodu je samotná existence určitého problému. Jak říká Disman, „vlastní výzkum začíná obvykle narrativem – osobní výpovědí toho, kdo problém proţívá, jeho osobním accountem – vylíčením – tohoto problému“ (Disman, 2000: 299). Od konkrétních pozorování, ve kterých pátráme po určitých pravidelnostech, postupujeme k předběţným závěrům. Z nich potom definujeme teorii. „Zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje“ (Strauss, Corbinová, 1999: 14). Jak dále uvádí Strauss a Corbinová (1999), správně vytvořená zakotvená teorie splňuje čtyři základní kritéria: (1) Odpovídá oblasti kaţdodenního ţivota, z níţ je odvozena. (2) Je srozumitelná pro osoby, které se v dané oblasti kaţdodenního ţivota pohybují. (3) Je 31
dostatečně abstraktní a pruţná, aby se dala pouţít obecněji. (4) „Konečně by nám teorie měla poskytovat moţnost ovlivňovat zkoumaný jev“ (Strauss, Corbinová, 1999: 14). Páteří metody zakotvené teorie je trojí kódování získaných dat. Pomocí kódování jsou údaje nejdříve rozebrány, konceptualizovány a poté novým způsobem znovu zkonstruovány (Strauss, Corbinová, 1999). Prvním způsoben analýzy uţitým v metodě zakotvené teorie je otevřené kódování. To můţeme slovy Strausse a Corbinové definovat jako „proces rozebírání, prozkoumávání, porovnávání a konceptualizace a kategorizace údajů“ (Strauss, Corbinová, 1999: 42). Jednotlivým údajům získaným z rozhovorů tedy přiřadíme vyšší kategorii a tyto kategorie potom seskupujeme kolem jednoho fenoménu. Ve fázi axiální kódování tyto kategorie z otevřeného kódování rekonstruujeme „v duchu kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a interakce a následky“ (Strauss, Corbinová, 1999: 70). Posledním typem kódování je v rámci zakotvené teorie selektivní kódování. V této fázi hledáme klíčovou kategorii, která bude tvořit základ pro nově vznikající teorii. Jak však upozorňují Strauss a Corbinová (1999), jednotlivá kódování nemusejí následovat ve výše uvedeném pořadí.
3.5. Podmínky pro výběr respondentů „Cílem konstrukce vzorku v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí“ (Disman, 2000: 304). Podle Morleyho a Silverstona (1990) je přínosné zabývat se televizí jako médiem v prostředí domácností, protoţe tam je její vysílání konzumováno. Technologicky podobné televizory se stejným vysíláním pro všechny diváky daných programů vytváří předpoklad k jisté uniformitě, která je rozbíjena kontextem jednotlivých domácností a rodinných příslušníků. Teprve zkoumání v kontextu uţivatelů můţe objevit rozdílné přístupy k stejnému mediálnímu produktu. Jak dodávají Morley a Silverstone, rodiny samy jsou nositeli vlastní historie, tradice, protikladů, mýtů a tajemství. Televizní vysílání je konzumováno v jednotlivých domácnostech a přispívá tak k trávení volného času v soukromí. Morley a Silverstone také upozorňují, ţe přítomnost média v domácnosti výrazně „zvyšuje přitaţlivost domova jako místa pro trávení volného času“ (Morley a Silverstone, 1990: 37). Jak uvádí Volek, v současnosti můţeme v teoriích, zabývajících se vztahem rodiny a masových médií, nalézt dva základní pohledy. „První nahlíţí na televizi jako na stabilní součást rodinného systému, která se podílí na procesu jeho sociální konstrukce v čase i prostoru. Druhý pohled chápe toto médium jako produkt
32
konstrukce či rekonstrukce různých typů televizní konzumace“ (Volek, 1999: 37). Průnikem těchto teorií je pak chápání rodiny jako prostoru, kde se realizuje televizní konzumace. Pro svůj výzkum o chápání procesu digitalizace jsem si vybral respondenty ve věku mezi čtyřiceti a padesáti lety. Lidé mladší třiceti let jsou podle statistik Českého statistického úřadu28 i například podle Rogersova modelu šíření inovací více otevření novým technologiím a jsou zvyklí na rychlé tempo technologického vývoje posledních let. Netráví tolik času sledováním televizního vysílání29 a mají i lepší povědomí o nových technologiích obecně. Lidé starší padesáti let a zejména pak lidé v důchodovém věku jsou naopak většinou spíše konzervativní, lpějí na starých technologiích, v oblasti nových médií mají často omezené znalosti, a tak si nechávají poradit od mladších lidí. Výběr potenciálních jedinců do svého výzkumu jsem dále limitoval jejich bydlištěm v Brně. Geografické vymezení je pro můj výzkum důleţité, protoţe digitalizace neprobíhá na celém území České republiky zároveň, ale digitální signál se rozšiřován postupně. Dá se předpokládat, a potvrzují to i kvantitativní výzkumy, ţe postupným rozšiřováním analogové tmy30 se rozšiřuje i povědomí uţivatelů o přechodu na digitální vysílání. Proto jsem si vybral lokalitu Brna, kde bylo experimentální digitální vysílání spuštěno poměrně brzy31. Posledním a spíše doplňujícím kritériem bylo, aby se ve výzkumném vzorku neobjevili respondenti se specifickým povoláním, které by mohlo jejich přístup k inovaci televizního vysílání ovlivnit. Mezi tato povolání jsem zařadil všechna, která jakkoliv souvisí s provozováním rozhlasového nebo televizního vysílání, zřizováním a provozováním veřejné telekomunikační sítě a poskytování telekomunikačních sluţeb.
3.6. Metoda výběru respondentů Jednotky výzkumu jsem vybíral postupně, neměl jsem předem připravený seznam, ale průběţně jsem získaná data analyzoval a pouţíval jsem tak Glaser-Straussovu metodou konstantního srovnávání (constant komparative method). Tato metoda má zásadní vliv na metodologii, neboť jak uvádí Disman (2000) „metodologie výzkumu není vytvářena předem, ale v průběhu sběru dat.“ První rozhovory tak měly vliv na konečnou podobu rámce 28
Tuto tezi lze demonstrovat například na grafu č. 6. Procento uţivatelů podle internetu podle pohlaví a věku, dostupném na http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/550031AA2B/$File/970108k-CZ_II.4.pdf 29 Viz divácký profil České televize dostupný online na http://www.ceskatelevize.cz/ct/sledovanost/pdf/2008_div_profil.pdf 30 Jako analogová tma je označován stav, kdy na daném území nevysílá analogový televizní pozemní signál. 31 V Brně bylo experimentální digitální TV vysílání zahájeno v roce 2004 (Bednář, 2007).
33
rozhovoru. Otázky, které byly přidány, jsou v kapitole „Rámec rozhovoru“ označeny a tvoří samostatnou kategorii. Pro svůj výzkum jsem se z výše uvedených důvodů rozhodl vybrat respondenty středního věku ţijící v Brně. Rozhodující pro účast konkrétních respondentů v mém výzkumu byla kromě věku a místa bydliště pouze jejich ochota se účastnit mého výzkumu. Protoţe jsem přepokládal délku rozhovoru kolem půl hodiny, nechtěl jsem náhodně oslovovat neznámé lidi. Výzvu k účasti na výzkumu jsem umístil do příslušné kategorie na vývěsku Informačního systému Masarykovy univerzity a také jsem jí vyvěsil na „zeď“ skupiny „Sdruţení studentů a přátel sociologie při FSS MU“, která působí na sociální síti Facebook. Na tyto výzvy nikdo nereagoval. Rozhodl jsem se oslovit své spoluţáky a přátele z Fakulty sociálních studií pro získání potřebných kontaktů na respondenty. Přímo jsem oslovil přibliţně čtyřicet přátel a spoluţáků, ať jiţ osobně, prostřednictvím elektronické pošty nebo sociální sítě Facebook. Do výzkumu bylo zahrnuto prvních dvanáct osob, které splňovaly výše popsané podmínky a souhlasily s účastí ve výzkumu. Všechny respondenty jsem viděl poprvé v ţivotě. Během rozhovorů jsem udrţoval pracovně – přátelskou atmosféru. Na začátku setkání jsem respondentovi vţdy stručně vysvětlil téma rozhovoru a ujistil jej o zachování anonymity. Respondenti před začátkem rozhovoru podepsali informovaný souhlas, jehoţ přesné znění je uvedeno v příloze této práce. Relevantní část rozhovoru jsem nahrával na digitální diktafon a poté záznam doslovně přepsal. Přepisy všech rozhovorů jsou uvedeny v příloze této práce. Místo a délku jednotlivých rozhovorů uvádím pro přehlednost vţdy u představení respondenta. Pro snazší orientaci v jednotlivých výpovědích, a také z důvodu zachování anonymity, jsem respondentům přiřadil fiktivní jména. Součástí stručného představení respondentů je i popis, jakým dojmem na mě respondent působil, v jakém typu domu bydlí a kolik má doma televizorů.
3.7. Metoda sběru dat: polostrukturovaný rozhovor K získání potřebných informací od respondentů jsem se rozhodl vyuţít metodu polostrukturovaných rozhovorů. Rozhovory jsem se rozhodl realizovat osobně, tváří v tvář, pro zajištění minimálního zkreslení příjmu informace. Dalším důvodem byla moţnost okamţité zpětné vazby, tedy reakce na odpovědi respondenta. Jak poznamenává Hendl, „vedení kvalitativního rozhovoru je uměním i vědou zároveň. Vyţaduje dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu“ (Hendl, 2005: 166). Během kaţdého rozhovoru jsem měl k dispozici předem připravený návod, představující volný seznam otázek, 34
a ohraničující určitý rámec rozhovoru, viz dále. Během interview jsem do něho občas nahlédl, abych zkontroloval průběh jednotlivých otázek s cílem nezapomenout na některou otázku nebo se příliš nevzdálit zkoumanému tématu rozhovoru. Metoda polostrukturovaného rozhovoru umoţňuje měnit pořadí otázek v závislosti na výpovědích respondenta. Jak radí Hendl, „na začátku dotazování je nutné prolomit případné psychické bariéry […]“ (Hendl, 2005: 167). Pro tyto účely jsem rozhovor standardně zahajoval výzvou k popisu současného příjmu televizního signálu v respondentově domácnosti. Tato otázka nevyţadovala příliš přemýšlení, nedotýkala se citlivých témat a umoţnila hladce navázat dalšími otázkami. Otázky vyţadující určitou znalost32 jsem se snaţil zařadit přibliţně doprostřed rozhovoru. Demografickými otázkami jsem rozhovor zakončil, dle doporučení Hendla (2005).
3.8. Aplikace metody sběru dat V rámci výzkumu jsem provedl pilotní interview, jehoţ cílem bylo ověřit smysluplnost a srozumitelnost jednotlivých otázek, časový plán rozhovoru, a v neposlední řadě také kvalitu záznamu digitálního diktafonu, který jsem při rozhovorech pouţíval. Přestoţe povaţuji pilotní rozhovor za úspěšný, nemohu jej zařadit do výzkumu, protoţe nebyl proveden s respondentem s bydlištěm v Brně. S počtem respondentů jsem přes počáteční neúspěch na vývěsce Informačního systému neměl větší problémy. S respondenty jsem si předem telefonicky domluvil schůzku. Místo a čas jsem nechával plně na jejich rozhodnutí, s cílem, aby jim termín schůzky i prostředí vyhovovalo. Se všemi respondenty jsem se sešel osobně, během rozhovoru nebyla přítomna ţádná další osoba s výjimkou rozhovoru s respondentkou Janou.33 Všichni respondenti spolupracovali ochotně, v rámci svých moţností a znalostí. Někteří byli ve svých odpovědích zpočátku struční, většinou se mi však podařilo je rozpovídat. Při pokládání jednotlivých otázek jsem se snaţil být nestranný, nenavádět respondenty k odpovědi. V případě, ţe respondenti otázku nepochopili, jsem jim nabídl moţné varianty odpovědí nebo jsem se snaţil otázku více konkretizovat.
32
Jedná se zejména o otázky v bodě 4: Otázky týkající se procesu digitalizace, viz kapitola Rámec rozhovoru.
33
V případě rozhovoru s respondentkou Janou byl v druhé půlce rozhovoru přítomen její manţel (v rozhovorech označen jako respondent Jan), se kterým byl rozhovor původně domluven.
35
3.9. Rámec rozhovoru 1) Otázky týkající se televize obecně a. Popište mi prosím, jakým způsobem nyní přijímáte televizní vysílání. b. Kdy jste přišel poprvé do kontaktu s televizí? c. Ţil jste někdy bez televize? d. Vlastníte v domácnosti televizor? Pokud ano, kolik? Pokud ne, proč? e. Mohl byste mi popsat, jak vypadá Vaše obvyklé sledování televize? f. Jaké pořady sledujete?
Cílem této skupiny otázek bylo zjistit, jak silným konzumentem televizního vysílání je respondent. Otázka s označením a vţdy otevírala rozhovor. Odpovídání na tuto část otázek nečinilo respondentům velké problémy. 2) Otázky týkající se kvality vysílání a. Co si myslíte o kvalitě obrazu a zvuku? Jste s ní spokojen? b. Kolik televizních programů naladíte? Na které se díváte? Změnila se nějak Vaše programová nabídka? c. Uvítali byste rozšíření nabídky televizních programů? Jaké pořady Vám chybí? Cílem druhé skupiny otázek bylo zjistit, nakolik se subjektivně změnila kvalita vysílání a programová nabídka. A jak případnou změnu reflektují jednotliví respondenti.
3) Otázky na pouţívání jiných médií a. Máte k televizi připojena i další zařízení (videorekordér, DVD přehrávač, satelit)? Pokud ano, jak často je pouţíváte? Kolik máte odhadem nosičů (videokazety, DVD)? b. Pouţíváte teletext? Jaké informace na něm hledáte? c. Máte doma přístup k internetu? Jak trávíte čas na síti? Sledujete někdy televizi na internetu? d. Pouţíváte počítač pro přehrávání filmů? Jak často? e. Digitální televize přináší i novou sluţbu, elektronického programového průvodce, zkráceně EPG. Říká Vám to něco? (Tato otázka byla během výzkumu 36
vypuštěna, název sluţby ani zkratka EPG nebyla pro respondenty známým termínem. Otázka respondenty mátla.) Tato skupina otázek si kladla za cíl nejen zjistit technologickou vybavenost jednotlivých domácností, ale také jakým způsobem jsou jednotlivá zařízení pouţívána.
4) Otázky týkající se procesu digitalizace a. Mluví se o digitalizaci televize. Máte představu, v čem vlastně ona digitalizace spočívá? b. Přijímáte analogový nebo digitální signál? i. D: Kdy jste na něj přešel a jakým způsobem? ii. A: Uvaţujete o přechodu na digitální vysílání? c. Proč jste zvolil právě tento způsob příjmu digitálního signálu? Přešel byste na digitální vysílání, kdyby nebylo zrušeno analogové? (tuto otázku jsem během realizování rozhovorů spíše vypouštěl, protoţe ji povaţuji do značné míry za spekulativní) d. Jakým způsobem a kde jste se informoval o přechodu na digitální vysílání? e. Pomáhal nebo radil Vám někdo s přechodem na digitální příjem televizního vysílání? Nebo jste naopak někomu radil/pomáhal vy sám/sama? f. Co se pro Vás změnilo s digitalizací? g. Proč podle Vás k digitalizaci vlastně dochází? h. Myslíte, ţe je pro Vás digitální televize v něčem dobrá? Co nového Vám přinesla? i. A řekl/a byste, ţe jste s digitalizací o něco přišel/přišla? j. Dá se mluvit o tom, ţe analogová televize měla oproti té digitální nějaké výhody?
37
Cílem čtvrté skupiny výzkumných otázek bylo zjistit nejen postoj jednotlivých respondentů k digitalizaci televizního vysílání, ale také jejich subjektivní vnímání změny, kterou jim digitalizace přinesla. Otázky, označené písmeny d a e, měly za cíl odhalit informační zdroje respondentů. Otázky číslo a a g působily respondentům největší problémy z celého rozhovoru34. 5) Demografické otázky a. Pohlaví b. Věk c. Dosaţené vzdělání d. Zaměstnání (stačí i obecně) Tato skupina otázek interview uzavírala a slouţí jako zdroj informací při představení jednotlivých respondentů, a tedy jejich přiblíţení čtenáři.
6) Otázky přidané během výzkumu a. K pouţívání externího set-top boxu je potřeba další dálkové ovládání, působí Vám to nějaké problémy, nebo jste si uţ na to zvykl/a? b. Mluví se o tom, ţe digitální televize přinese do budoucna nové sluţby, které umoţní větší interaktivitu televize s divákem. Měla/a byste o takové sluţby zájem? c. Technologickou novinkou je v poslední době televize v mobilním telefonu, co si o tom myslíte? d. Jaký máte typ bydlení? Vyuţíváte nebo jste v minulosti vyuţíval společnou televizní anténu? e. S digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady na straně příjemce, co si o tom myslíte? f. Jakým způsobem se informujete, které pořady se budou vysílat? (Tato otázka rozšířila a nahradila původní otázku o znalosti EPG.)
34
Jedním z důvodů můţe být i výše zmiňovaný efekt třetí osoby. Někteří respondenti na uvedené otázky vůbec nedokázali odpovědět, zároveň se domnívali, ţe by odpovědi na tyto otázky měli znát, ţe je znají ostatní lidé.
38
Cílem otázky a bylo zjistit, jak velký problém působila respondentům změna ovládání televizního zařízení. Účelem otázek b a c bylo určit, zda se respondent zajímá o technologické novinky, a tedy zda zaujímá k inovacím konzervativní postoj či nikoliv. Typ bydlení (otázka d) můţe mít vliv na strategii příjmu televizního vysílání.
39
4. EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE 4.1. Analýza rozhovorů Data získaná z rozhovorů jsem podrobil trojímu kódování podle zakotvené teorie Strausse a Corbinové. V této kapitole dále předkládám svá zjištění pomocí kombinace ilustrace a argumentace. Jednotlivá zjištění podkládám příklady přímo z rozhovorů pro zajištění minimálního zkreslení informace. Jiţ při přepisování rozhovorů jsem si dělal první poznámky. Nejprve jsem kaţdý rozhovor podrobil otevřenému kódování. Z rozhovorů mi jiţ během prvních poslechů a přepisování začaly vystupovat jevy, které jsem zobecnil a pojmenoval. Příklady takto vzniklých kategorií uvádím v příloze, v tabulce číslo 1. Protoţe se v rozhovorech objevilo velké mnoţství nejrůznějších kategorií, uspořádal jsem je do nadkategorií a pro lepší přehled jsem je zapsal do tabulky číslo 2. Jednotlivým kategoriím jsem také přiřadil jejich vlastnosti a dimenze, vyjádřené mezními hodnotami těchto vlastností. Tento postup mi umoţnil o jednotlivých kategoriích lépe analyticky uvaţovat. V další fázi, axiálním kódování, jsem se znovu zaměřil na konkrétní rozhovory a jednotlivé kategorie jsem přeuspořádal a porovnal napříč těmito rozhovory. Tak vznikly finální kategorie, podle kterých postupuji v analýze rozhovorů. Po této analýze jsem se dostal k poslední fázi zakotvené teorie, selektivnímu kódování, kde bylo mým cílem nalézt hlavní kategorii, která propojí všechny kategorie vzniklé při axiálním kódování. Zjištění, která jsou výsledkem selektivního kódování, jsem uvedl v závěrečném shrnutí. 4.2. Identifikace příběhu Jako počáteční stav jsem označil obecně jakýkoliv druh analogového příjmu. Tedy nejen pozemní analogové vysílání, ale i analogové satelitní a kabelové vysílání. Všichni respondenti v minulosti přijímali televizní vysílání analogově. Postupem času se jim naskytla moţnost digitální alternativy, a to prostřednictvím satelitního, kabelového a nakonec i pozemního příjmu. Moţnosti přijímat digitální televizní vysílání všichni respondenti vyuţili z důvodů, motivací, které uvádím dále. Zvolili si jednu z moţností digitálního příjmu, došlo tedy ke změně.
40
4.3. Krátké představení respondentů Albert Albert je technický typ, který se dobře orientuje v prostředí nových technologií. Během rozhovoru se choval sebevědomě, vědom si rozsahu svých znalostí probíraného tématu. Disponuje analytickým myšlením a dobře se vyjadřuje. V době analogového příjmu pociťoval kvalitu televizního vysílání jako nedokonalou a aktivně hledal alternativu, která by mu umoţnila kvalitnější televizní záţitek. Digitální vysílání přijímá přes společnou televizní anténu a set-top box, který má integrovaný v nové televizi. V domácnosti má ještě jednu starší televizi CRT s externím set-top boxem. Albert se narodil v roce 1961, má vysokoškolské vzdělání, pracuje jako technik v balistické zkušebně a ţije v bytě v panelovém domě s manţelkou a dvěma dětmi. Rozhovor s respondentem Albertem probíhal v respondentově obývacím pokoji, trval asi 27 minut. Boris Boris byl s digitalizací málo obeznámen, o digitální vysílání se nezajímal, pouze postřehl několik informací v médiích. Některé otázky mu působily úzkost, celkově se vyjadřoval poměrně stručně a neurčitě. Jiţ několik let vyuţívá sluţby lokálního poskytovatele kabelové televize. Kdyţ jej tento poskytovatel prostřednictvím reklamního prospektu informoval o moţnosti přejít na digitální kabelový příjem, neváhal a takto učinil. Boris se narodil v roce 1959, je vyučen, pracuje jako ţivnostník, je ţenatý a má dvě děti. Ţije v řadovém domě, kde má jeden televizor. Rozhovor probíhal v místě výkonu povolání Borise, které v tomto případě bylo totoţné s místem jeho bydliště. Délka rozhovoru byla 19 minut. Cyril Cyril je pracovně vytíţený člověk, který se však zajímá o nové technologie a technické přístroje. Ţije v domě v lokalitě s trvale špatnou kvalitou analogového signálu, bez moţnosti přijímat kabelovou televizi. Proto se jiţ před několika lety rozhodl pro příjem televizního signálu přes satelit. Disponuje širokou škálou programů, z nichţ, jak sám přiznává, sleduje jen malou část. Sám se definuje jako nenáročný konzument televize, čemuţ ale neodpovídá jeho technická vybavenost. Má tři televizory, na jednom z nich přijímá signál ve vysokém 41
rozlišení, jako jediný respondent v mém vzorku přijímá satelitní digitální vysílání a z celého vzorku disponuje nejširší programovou nabídkou. Cyril se narodil v roce 1957, má středoškolské vzdělání a pracuje jako soukromý podnikatel. Rozhovor probíhal na respondentově pracovišti a trval 20 minut. Daniela Daniela se přibliţně před pěti lety rozvedla a přestěhovala do jiného bytu. Nová ţivotní situace jí donutila řešit otázku příjmu televizního signálu. Kdyţ tehdy našla v poštovní schránce v místě jejího nového bydliště reklamní nabídku poskytovatele kabelové televize, poradila se s dětmi a od té doby má v bytě kabelovou televizi. Asi v roce 2007 jí její poskytovatel nabídl pronájem set-top boxu a Daniela přešla na příjem digitálního vysílání. Daniela se narodila v roce 1957, má vysokoškolské vzdělání, pracuje jako herečka a bydlí v panelovém domě, kde má jeden televizor. Nepovaţuje se za technický typ, ale při rozhovoru vyšlo najevo její silné estetické vnímání. Rozhovor se uskutečnil v prostorách Fakulty sociálních studií a trval 35 minut. Emil Emil je poměrně konzervativní člověk, který se příliš nezajímá o techniku. V jeho domácnosti jsou dva televizory, jeden v obývacím pokoji, který je připojen na kabelovou televizi. Tu přijímal Emil zpočátku analogově, později jej kontaktoval jeho poskytovatel a Emil přijal nabídku digitálního kabelového vysílání. Druhý televizor, který přijímá signál analogově, je v pokoji Emilova syna. Emil přiznává, ţe právě jeho syn mu byl při přechodu na digitální televizní vysílání významným pomocníkem. Emil se narodil v roce 1947, má vysokoškolské vzdělání, bydlí v panelovém domě a v současné době pracuje jako úředník. Rozhovor se konal v místě Emilova zaměstnání a trval 32 minut. Filip Filip bydlí v bytě v panelovém domě, vlastní jeden televizor. Vyuţívá kabelový příjem televizního signálu jiţ patnáct let. Digitální kabelové vysílání začal vyuţívat asi před dvěma lety. Televizi sleduje především večer a nepovaţuje se za silného konzumenta. Zajímá se hlavně o zpravodajství a sportovní přenosy. Filip se narodil v roce 1949, má středoškolské vzdělání, pracuje jako dělník a údrţbář. Rozhovor probíhal v restauraci a trval přibliţně 39 minut.
42
Gita V domácnosti Gity fungují dva televizory. Jeden je umístěn v obývacím pokoji, druhý v pokoji dcery. Kaţdý televizor přijímá televizní signál prostřednictví vlastního set-top boxu. Gita není silným konzumentem televizních obsahů, navíc je značně pracovně vytíţena a televizi sleduje podle svých slov jen nahodile. Set-top boxy kupoval její manţel přibliţně před rokem. Gita se narodila v roce 1967, má středoškolské vzdělání a pracuje jako účetní. Rozhovor se uskutečnil v atriu Fakulty sociálních studií a trval 21 minut. Hugo Hugo bydlí v bytovém domě, kde přijímá kabelovou televizi od začátku devadesátých let. Hugo má v domácnosti tři televizory s třemi různými způsoby příjmu signálu. V obývacím pokoji přijímá kabelové digitální vysílání, v loţnici přijímá jeho televizor stále analogové vysílání a v kuchyni má Hugo k dispozici televizor s technologií IPTV. Hugo je technický typ, o analogové televizi věděl podle svých slov „úplně všecko“. Nyní, jak sám přiznává, jsou jeho znalosti digitálního vysílání hlavně uţivatelské. Hugo se narodil v roce 1958, má vysokoškolské vzdělání a pracuje jako učitel. Rozhovor se konal v místě Hugova pracoviště a trval 42 minut. Ivan Ivan bydlí v panelovém domě se společnou televizní anténou. Dříve Ivan vyuţíval kabelové televize, dnes přijímá televizní signál prostředním společné televizní antény a set-top boxu. V domácnosti má Ivan jeden televizor. Televize je v jeho bytě puštěná často jako kulisa, Ivan sleduje zejména večerní televizní zpravodajství. Ivan se narodil v roce 1969, má vysokoškolské vzdělání a pracuje jako učitel. Rozhovor probíhal v prostředí Ivanova pracoviště a trval přibliţně 30 minut. Jana a Jan Jana a Jan jsou manţelé, kteří bydlí v řadovém domě. V domácnosti mají dva televizory. Jeden v obývacím pokoji, na který přijímají kabelovou televizi přibliţně osm let, druhý, s příjmem analogového signálu, je umístěn v pokoji jejich syna. Kabelovou televizi si pořídili, protoţe bydlí v lokalitě se špatným příjmem analogového pozemního vysílání. Rozhovor byl předem domluven s Janem, protoţe se ale opozdil, úlohu respondenta zaujala jeho manţelka. Jan byl přítomen v druhé polovině interview a aktivně se jej účastnil. Jan se narodil v roce
43
1958, Jana je o přibliţně jeden rok mladší. Oba mají vysokoškolské vzdělání a pracují jako lékárníci. Rozhovor probíhal v jejich domácnosti a trval přibliţně 35 minut. Kamila Kamila bydlí v panelovém domě, kde přijímá televizní vysílání prostřednictvím společné televizní antény. Set-top box Kamila pouţívá od června 2009, kdy jej dostala od svého otce, který se o digitalizaci aktivně zajímal. Kamila se sama definuje jako konzervativní člověk, televizi sleduje pouze večer a často jí slouţí jako kulisa k jiným činnostem. Kamila se narodila v roce 1965, má vysokoškolské vzdělání a pracuje jako učitelka. Místem rozhovoru byla kavárna a rozhovor trval 34 minut. Lenka Lenka bydlí v panelovém domě, televizní signál přijímá přes společnou televizní anténu. V domácnosti má jeden televizor a externí set-top box. Set-top box vybrali a koupili její synové. Lenka netráví sledováním televize příliš mnoho času, dlouhou dobu ţila bez televize úplně. Lenka se narodila v roce 1958, má středoškolské vzdělání a pracuje v keramické dílně. Rozhovor se konal v kavárně a trval asi 33 minut.
4.4. Definice kategorií a srovnání jednotlivých odpovědí
4.4.1. Popis současného stavu Na úvod rozhovoru jsem respondenta poţádal, aby mi popsal jeho současné přijímání televizního vysílání. Tuto otázku jsem zařadil na začátek rozhovoru, protoţe je poměrně snadno zodpověditelná. Nenamáhá příliš respondentovu představivost a paměť, není osobní ani konfrontační a dá se na ní v dalších fázích rozhovoru dobře stavět. Všichni respondenti jiţ přijímají digitální televizní signál, a to v následujícím zastoupení. Jeden respondent přijímá satelitní digitální vysílání, pět respondentů přijímá signál z pozemních vysílačů prostřednictvím set-top boxu, pět respondentů vyuţívá kabelovou televizi a jeden respondent má v domácnosti jak kabelovou televizi, tak i IPTV. Všech pět domácností, které vyuţívají digitální pozemní vysílání, bydlí v panelovém domě a mají set-
44
top box napojený na společnou televizní anténu. Někteří z nich přiznávají předchozí zkušenost s kabelovou televizí, kterou ale zrušili. Ivan: … „ já jsem původně byl u UPCčka, ale prostě jsem byl nespokojenej, …― V: „A proč jste byl s UPC nespokojenej?“ Ivan: „Vzhledem k tomu, ţe kvalita šla dolu rapidně. Co se týče obrazu a kvality vůbec a cena šplhala výš a výš, jo. Takţe to jsem řekl, ţe to odmítám takový prachy za to dávat. No při té nabídce, která byla základní, jako ty programy tam nic moc nebyly.― V: „A vy jste vlastně říkala, že jste zrušili kabelovku, takže jste jí měli… jak dlouho?“ Kamila: „Kabelovku tak asi pět let.― V: „Pět let, to je docela dlouhá doba, proč jste jí vlastně zrušili?“ Kamila: „To bylo víceméně z rodinných důvodů, …―
Respondenti zůstali „věrni“ technologii, prostřednictvím které přijímali analogový signál bezprostředně před tím, neţ digitalizovali. Ti, kteří měli analogovou kabelovou televizi, si pouze na podnět poskytovatele od něho koupili nebo pronajali set-top box. Uţivatelé se společnou anténou a příjmem pozemního vysílání si set-top box koupili sami. Digitalizace jako taková tedy pro respondenty nebyla podnětem ke změně technologie příjmu, s výjimkou respondenta číslo 3, který jiţ v roce 2004 přešel z analogového vysílání na digitální satelitní vysílání a byl tak prvním respondentem z mého vzorku, který přijímal digitální vysílání. Jeho motivací byla především nemoţnost přijímat televizní vysílání v uspokojivé kvalitě, coţ bylo dáno polohou respondentova bydliště a nedostupností kabelové televize. Cyril: „Pouţívám satelit. Takţe mám několik stovek programů k dispozici. A satelit mám proto, ţe u nás uţ nevykopali kabelovou televizi, takţe v podstatě, abych měl kvalitní signál, v době ještě, kdyţ nebyla digitální televize, tak jsem si musel pořídit satelit.―
Někteří respondenti uvedli, ţe mají stále moţnost příjmu analogového televizní vysílání. Toto vysílání však jiţ většinou nesledují, pouze někteří jej vyuţívají pro případný záznam televizního vysílání na DVD nebo videorekordéru. Ţádný z respondentů, kteří mají teoreticky moţnost přijímat jak analogový, tak i digitální signál, nesleduje analogové vysílání raději neţ digitální. 45
Albert: „Přijímáme ho dvěma způsoby. Přijímáme jak starej analogovej signál, kterej pořád ještě dobíhá, tak uţ máme taky novej digitální, kterej byl zprovozněnej dejme tomu před nějákými dvěma lety, […] Ten analogovej signál byl dobrej, ale mělo to jeden negativní důsledek, a to kdyţ byl venku mráz a vlhko, tak na té anténě vznikala jinovatka a od určitého okamţiku prostě přestala fungovat televize.― Filip: „Ona je tam trvale [společná analogová televizní anténa], ale pro větší mnoţství programů, ţe jo a tak taky kvůli tý kvalitě to uţ léta nevyuţíváme. Ale v baráku jako lidi někteří, co si kabel nepořídili ještě, tak to třeba vyuţívají.―
Jak jsem jiţ uvedl výše, všichni respondenti jiţ přijímají digitální televizní vysílání. Pokud přijímají současně i starší analogový signál, tak jej prakticky nevyuţívají.
4.4.1.1. Počet televizorů v domácnosti Respondenti byli také dotazováni na počet televizních přijímačů v domácnosti. Tento na první pohled kvantitativní údaj odhaluje mnohem sloţitější sociální proces, kterým je dosaţení shody na volbě sledovaného programu. Všechny sledované domácnosti byly vybaveny minimálně jedním televizorem. Šest domácností je vybaveno jedním televizorem, čtyři domácnosti disponují dvěma televizory a ve dvou domácnostech bychom našli tři přijímače. Vyšší počet přijímačů však neznamená jejich rovnoměrné vyuţití. Televizoru běţně náleţí poměrně dominantní místo v obývacím pokoji. Je umístěn naproti sedací soupravě tak, aby se na něj mohlo dívat více lidí současně. I v domácnostech s více televizními přijímači je zpravidla jeden z nich takto umístěn. Tento televizor je určen ke společnému sledování televize a jsou k němu připojena další zařízení (viz kapitola 4.4.1.4. Dílčí média). Další televizory označovali sami respondenti jako menší, často bez dalšího vybavení, dva respondenti uvedli, ţe mají kromě jedné digitální televize v domácnosti ještě jinou, která funguje stále na analogové vysílání. Druhé a třetí televizory bývají umístěny v kuchyních, kde fungují převáţně jako kulisa k jiným činnostem nebo v loţnicích, kde poskytují rodičům intimnější proţitek ze sledování a umoţňují konzumovat televizní vysílání z pohodlí postele. Někteří respondenti uvedli, ţe další televizor je umístěn v dětském pokoji, čímţ odpadají spory o volbu programu, který se bude vysílat.
46
Hugo: „A v loţnici, tam máme třetí televizu a tam se jede… uţ ani nevím na co… asi ještě furt na analog. Tam se jede na analog.―
V: „Dobře a tady vlastně máte v domácnosti jeden televizor?“ Jana: „Ne, ještě má syn v pokoji nahoře. Ale ten tam nemá kabel, ten tam má tak jenom ty dvě, tři stanice.― V: „Takže tam je to ještě pořád analogově?“ Jana: „ Ano.―
Další televizory tedy bývají umístěny v domácnostech různě v dětských pokojích, kuchyních nebo loţnicích, jeden respondent dále uvedl, ţe má televizor ve sklepní klubovně. Tam jej vyuţívá ke společnému sledování televize s přáteli. Cyril: „Tak u nás v domácnosti je to takový sloţitější. My máme v podstatě televizory tři. Jeden mám ve sklepě, kde mám takovou… klubovnu to nazývám. Druhej televizor mám v loţnici. A třetí televizor má zbytek mé rodiny.―
4.4.1.2. Používání televize respondenty Během rozhovoru jsem se snaţil vţdy zjistit, jak silným konzumentem televizního vysílání dotazovaný je. Respondenti byli dotazováni na přítomnost televizoru v domácnosti během celého ţivota a většina z nich uvedla, ţe televizor byl součástí domácnosti, ve které ţili, jiţ od jejich raného dětství. Mnozí respondenti nikdy neţili delší dobu bez televize. Přesto, ţe televize byla integrální součástí domácnosti po celý jejich ţivot, sami respondenti se většinou chápou jako slabí konzumenti. V: „Ehm. Dobře. A když by jsme se podívali do minulosti, můžete říct, kdy jste třeba nějak přišel do prvního kontaktu s televizí? Jako vždycky jste měli doma televizi nebo…“ Albert: „Asi jo. Jako tak jako dítě si pamatuju, ţe od té doby co vnímám, tak byla vţdycky doma televize, takţe si troufám říct, ţe naši měli doma televizi dřív neţ mě (směje se).―
47
Nejdelší ţivot bez televize popsal respondent Emil, který ţil v domácnosti bez televize do svých pětadvaceti let, z důvodu přesvědčení jeho rodičů, kteří televizi, jak sám říká, dlouho odmítali. Dále ţila bez televize delší dobu jen respondentka Lenka, která ji neměla deset let a jak sama uvádí, televize jí nechyběla35. V: „A když bysme se podívali do minulosti, vzpomenete si třeba na nějakou dobu, kdy jste žil bez televize?“ Emil: „Určitě, my jsme televizi měli hodně pozdě, aţ. Protoţe rodiče, kdyţ já jsem byl ještě jako student a tak dále, tak samozřejmě nechtěli být otrokem té televize, tak měli jenom rádio a televizi jsme si pořídili tenkrát do společné domácnosti, jak já s ţenou a s rodiči aţ po návratu z mé vojenské sluţby, to znamená v roce 72.― Lenka: „Ehm, to bylo bezvadný. To byly dvě takový doby, jedna byla, ţe jsem začala bydlet v Brně a ani na podnájmech jsme neměli televizi, ani kdyţ uţ jsem bydlela s partnerem a byla vdaná, tak jsme neměli televizi. A kdyţ byli děti malý, tak jsme byli taky bez televize a nechyběla mi tedy vůbec. A potom rodina zjistila, ţe přece nemůţeme ţít bez televize, tak nám ji jako tak nějak, dá se říct, vnutila. Já si myslím, ţe tak deset let, moţná déle jsme bez ní byli v pohodě […]. A potom bylo druhé období, to bylo podstatně kratší, to ţe se nám polámala, kluci byli ještě malí a to právě přišlo na řadu to rádio, ţe jsme zjistili, kolik je tam bezvadnejch pořadů a krásně se to poslouchalo.―
Pro ostatních deset respondentů tvořil televizor nedílnou součást domácnosti, ve které vyrůstali. Míra sledování televize má vliv na respondentův postoj k televizi, například na hodnocení programové nabídky, vysílaného obsahu, ale i kvality obrazu a podobně. Všichni respondenti konstatovali, ţe jejich sledování televize začíná ve všední den zpravidla pozdě odpoledne nebo večer, po příchodu ze zaměstnání. Pokud je televize zapnutá i ráno, slouţí jako kulisa ranních rituálů. Respondenti mají většinou zájem o zpravodajství, ovšem i zde se v mém výzkumném vzorku našly dvě respondentky, které uvedly, ţe zpravodajství většinou nesledují.
35
Ţivotem rodin bez televize se zabývá například Kateřina Škařupová ve své diplomové práci Televize v rodinách, které jí nevlastní. U respondentky Lenky nastala situace, kterou Škařupová definuje ve svém závěru. „…ačkoliv v běţné kaţdodennosti lidé ţijící bez televize absenci toho média nereflektují, dostávají se někdy do konfliktu se společenskou normou – vlastněním televize. Jinými slovy, společnost na ně pohlíţí jako na deviantní jedince a vyvíjí na ně tlak, aby si (nebo raději dětem) televizi pořídili“ (Škařupová, 2007: 75).
48
Lenka: „…Zprávy vídám málo kdy, […] já je jednak nestihnu, je to taky někdy proto, ţe mám pocit, ţe to neni nutný sledovat denně. Zase v práci máme třeba puštěné rádio, takţe tam taky něco zaslechnu, ty důleţité zprávy.― Gita: „Ne, zpravodajství mě za prvé nebere, já je ignoruju jako schválně, abych tak řekla (směje se). […] Je tam hodně násilí zbytečně. Je to takové negativní.―
Ostatní respondenti projevují zájem o zpravodajství, které mnozí sledují dokonce denně na více programech. Mezi jejich další oblíbené ţánry patří obecně sport, dokumenty a kultivované filmy. Respondenti uvedli, ţe se dívají většinou na večerní zpravodajství a následně si zvolí z nabídky vysílaných programů pořad, který dále sledují. Televizi se věnují různou dobu, většinou však nejvýše tři hodiny denně. Televizi sledují v pracovních dnech ve večerních hodinách podle vysílaného pořadu, nebo dokud neusnou. Ani o víkendu nevěnují podle svých slov televizi více času. Spíše se věnují jiným aktivitám jako například sportu či práci na chalupě. Televize je často puštěná jako kulisa k jiným činnostem. Jana: „No většinou se dívám tak od sedmi zhruba, protoţe před tím jsem v práci nebo něco dělám, a kdyţ mě to nebaví, tak to mám jenom puštěný a čtu si u toho.―
Respondenti většinou večer nesledují televizi sami, ale společně s rodinou. Sledování televize je tak způsob společného trávení večera. Respondenti někdy uvedli, ţe mají v rámci rodiny různou potřebu sledování televize. Hugo: „… Televiza je pro mě relaxační věc, kdyţ potřebuju, tak si pustím jednou za čtrnáct dní, večer, přepínám programy a nadávám na to. Protoţe nejsem schopen u ničeho vydrţet. Já bych televizi nepotřeboval. Manţelka je na tom trošku jinak a je to vlastně všecko kvůli ní, tady toto. Ale neříkám to absolutně hanlivě, protoţe jí v tom respektuju.― Ivan: „No manţelka usíná stejně tak kolem té deváté hodiny a já taky. Mě ta televize uspává stejně, takţe já u toho usnu, a pak se díváme na šestkrát. Proto je to pro mě výhodnější se dívat na to DVD, protoţe kdyţ se dívám na normální vysílání, tak potom usnu, uţ to nevidim.―
49
V: „A vy jste říkal, že se díváte na zprávy, takže jakoby sledujete i zpravodajství nebo kdybyste mohl popsat, jak vypadá vaše obvyklé sledování televize…“ Filip: „Obvyklé… tak bezpečně začíná kolem té sedmé hodiny, zprávama. Někdy, kdyţ chytám, tak i odpolední zpravodajství v těch sedmnáct nebo jak to běţí a jinak běţné zpravodajství, a kdyţ pak něco mě zajímá, tak klidně v noci na ČT čtyřiadvacet. Tam běţí neustále vlastně zprávy, tak kdyţ něco nestihnu, tak si to tam prohlídnu a při té příleţitosti tam nějako ekonomickou diskuzi sleduju.― V: „Takže vlastně běžně tak do těch osmi se díváte na ty zprávy…“ Filip: „No a potom je hádka o výběr programů, ţe jo. Vyhrávají takové Ordinace v růţové zahradě a tak, coţ samozřejmě nebude asi mým hobby. Jsem tam bohuţel na ty ţenský sám.―
Respondenti se obecně nepovaţovali za silné konzumenty televizního obsahu, mnozí z nich v rozhovorech uvedli, ţe by si ţivot bez televize dokázali představit bez větších problémů. Přesto je sledování televize pro většinu z nich kaţdodenním rituálem. S nabídkou jednotlivých pořadů je většina respondentů spokojena, ačkoliv mnozí by uvítali méně násilí a „negativních“ pořadů.
4.4.1.3. Televize a internet Všichni respondenti byli pracující lidé a většina z nich v rozhovorech vypověděla, ţe mají „málo volného času“. Sledování televize je ale jen jednou z moţností nabídky vyuţití volného času. Je tedy pravděpodobné, ţe mnoţství volného času respondenty omezuje v jejich konzumaci televizního vysílání. V: „A nežil jste někdy bez televize?“ Boris: „Ne.― V: „A dovedl byste si to třeba představit?“ Boris: „No, dneska uţ asi ani ne. Ale kdyţ jsem byl mladší, tak jako samozřejmě ta televize byla upozaděná jinýma aktivitama, jinýma zájmama, takţe tak jsem televizi prakticky nesledoval, moţná nějaký sportovní pořad.―
V tomto tématu se také ukázala vhodnost výběru respondentů středního věku do výzkumného vzorku, protoţe jak někteří sami přiznávají, věnují nyní sledování televizního 50
vysílání více času neţ v minulosti. Přesto jsou na rozdíl od lidí v důchodovém věku limitováni mnoţstvím volného času, který mohou televizi věnovat. Do volného času samozřejmě zahrnují i jiné aktivity, volí si tedy priority. Jedním z alternativních způsobů trávení volného času je i pouţívání jiných médií, jako například čtení novin, poslouchání rádia nebo surfování na internetu. Protoţe se dá říci, ţe televize jako médium je do jisté míry obsaţena v internetu, povaţoval jsem za nejvíce relevantní zjistit vztah respondentů k internetu. Dalším důvodem pro posuzování vztahu k internetu byla jeho rozšířenost. Všichni respondenti uvedli, ţe mají v domácnosti zaveden internet. Všichni respondenti přiznali také alespoň minimální zkušenost s pouţívání internetu. Většina z nich je zvyklá s internetem pracovat a trávit čas surfováním. Během rozhovoru někdy respondent sám zmínil i zájem o noviny nebo poslouchání rádia. V: „Ehm, takže vlastně používáte internet, kolik třeba tam trávíte času?“ Hugo: „Jak kdy. Tam čas utíká strašně rychle, to se ví, takţe kdyţ chcu být na sebe přísný a nemám čas, tak se jenom ze zvědavosti podívám, jestli mě nepřišla nějaká důleţitá pošta. […] No ale občas na internetu si teda vyhledávám samozřejmě od zájezdů, přes věci, který potřebuju do školy a přes blbý obutí na gumy. Na auto.―
Při rozhovorech respondenti často uváděli, ţe internet je v jejich domácnosti pouţíván zejména dětmi. Děti se v rodinách respondentů pohybovaly v kyberprostoru s větší samozřejmostí. Dá se dokonce říci, ţe v rodinách respondentů došlo k určitému rozdělení médií. Televize je doménou respondentů – rodičů a internet vyuţívají hlavně děti. Ačkoliv je internet v rodinách respondentů stoprocentně rozšířen, je počet osobních počítačů pravděpodobně menší, neţ počet televizorů. Odvozuji to z určitého pocitu nedostatku příleţitostí vyuţívat internet, který projevovali někteří respondenti. Tento pocit je navíc zesílen jiným pouţíváním internetu a televize jako média. Zatímco je v rodinách respondentů běţný konsenzus při sledování televize, společné surfování po internetu je nepraktické a v zásadě zcela vyloučené. Na televizi se tedy můţe dívat celá rodina podstatně snáze, neţ kdyby se celá rodina pohybovala zároveň na internetu pomocí jednoho počítače. Jeden ze základních rozdílů mezi internetem a televizí je tedy ve způsobu konzumace. Zatímco sledování televizi je do jisté míry sdílenou aktivitou, surfování na internetu je aktivita zcela individuální. U počítače je uţivatel „svým pánem“, ale společné sledování televize vyţaduje určitou míru interakce36 se „spoluuţivateli“.
36
Tato interakce můţe nabývat mnoha podob, například kompromisu, konsenzu, hádky a podobně.
51
V: „A ten internet používáte?“ Kamila: „ Ano.― V: „ A mohla byste to nějak popsat? Třeba kolik času tam trávíte?“ Kamila: „Já osobně se k němu přes děti moc nedostanu, je často obsazený. Ale pouţívám ho tak uţivatelsky, běţně. Pošlu pás mailů, podívám se někdy na nějaký zpravodajství.―
V: „ A ten internet využíváte?“ Filip: „Hodně.― V: „ Ano?“ Filip: „Dcera bezpečně, ţe jo. Ta mě tam pomalu nepustí, já zas se tam dívám, jak se rybaří v Česku a tak, co kdo chytil v republice a podobně, …― V: „A kolik tam tak trávíte času na tom internetu?“ Filip: „Já poměrně málo, protoţe ono to je věčně obsazený. Tak doufám, ţe kdyţ si teď dcera koupila notebook, ţe se tam jako dostanu častějc. Protoţe tam loví manţelka nějaký ty… ona se vlastně počítačem ţiví, dělá ve výpočetním středisku. Takţe u nás je nával.―
Nemoţnost pouţívání jednoho počítače více lidmi zároveň je tedy základním rozdílem v pouţívání internetu a televize. Jak si sami respondenti uvědomují, pouţívání internetu vyţaduje mnohem větší míru uţivatelovy aktivity v porovnání se sledováním televize. Při společném sledování televize je relativně snadné se domluvit na sledovaném pořadu případně úrovni hlasitosti a podobně. Sledování televize prakticky nevyţaduje další dohodu mezi diváky pro jejich společné plnohodnotné sledování. Lze si však jen obtíţně představit, ţe by mohly dvě osoby plnohodnotně uţívat internet na jednom počítači zároveň, protoţe pouţívání internetu by vyţadovalo mnohem vyšší míru dohody. Menší obrazovka počítače a nutnost detailnějšího sledování navíc omezuje pohodlí při sledování monitoru více uţivateli z pohodlné vzdálenosti. Obecně se tedy dá říci, ţe respondenti si uvědomují rozdíl mezi pouţíváním televize a internetu. Tato média nechápou jako konkurenční, ale přistupují k nim s jinými nároky.
52
Gita: „Jako neřekla bych, ţe je to [internet] konkurenční médium k televizi. V televizi se vlastně na něco dívám a tam na internetu si něco hledám. Tam uţ jdu jakoby pro konkrétní informaci.―
Emil: „ … dávám přednost televizi, protoţe má, bych řekl, má dějové zpravodajství. Vím, ţe třeba tam [na internetu], můţete si kliknout, ţe tam třeba máte, já nevim, kliknete si třeba, ţe Dara Rolins byla někde na nějaké akci, takţe tam ten obrázek běţí, ale neni to nic, co by člověk potřeboval vidět. Rád se dívám, řikám třeba na tu hodinovou takovou snůšku všech informací o kultuře, sportu, politice, zejména jak se to tady všechno dělá. Takový zajímavý sociologicky. Já se na to dívám sociologicky.―37
Televizní vysílání je souvislý tok, který nepotřebuje přijímat bezprostřední a časté pokyny uţivatele, a tak mu umoţňuje zůstat do velké míry fyzicky i psychicky pasivním. Respondenti obecně chápou sledování televize jako pasivní činnost, kdeţto pouţívání internetu jako činnost aktivnější38. Televize má pro ně většinou funkci zábavnou a relaxační, naproti tomu, jak uvádí respondenti, má internet funkci spíše informační. Rozdíl je tedy i v přístupu k oběma médiím, zatímco k televizi přistupují respondenti, diváci, s nevysloveným přáním „teď mě bav,“ na internet míří s cílem získat konkrétní informaci, která je zajímá. Filip: „…Na tom internetu hledám jenom to, co v té televizi by nebylo nebo tady tyhlety zprávy, nějakou tu, bych řekl medializaci něčeho anebo informace o odjezdech vlaků a tak, kdyţ jedu na ryby, ţe. A takhle nějak spíš z tý praktický stránky, co je potřeba. Jdu si tam pro konkrétní odpovědi vlastně.― Hugo: „Já beru, ţe televize má úplně jiný cíle z mýho hlediska jednapadesátiletýho člověka. Televizi zapnu a jsu naprosto pasivní. Buďto čučím, nebo přepínám a čučím, nebo nadávám a vypnu to. Kdeţto na internetu mám dojem, ţe prostě jsu aktivní, ţe prostě tam opravdu si můţu být relativně pánem toho, co chcu.― V: „Aha, takže u té televize si vlastně jakoby odpočnete a na tom internetu zase vyhledáváte nějaké informace?“ Hugo: „Jo na internet jdu spíš jako pracovat. Tak bych to řekl. Ţe tam nechodím jako relaxovat. Relaxovat systémem tak a teď mě bavte je televize. Ne internet. Pro mě je
37
Respondent Emil uvedl, ţe sleduje televizi s odstupem, čímţ odkázal na expertní vědění. Emil vystudoval obor Sociální vědy na Filozofické fakultě MU. 38 Internet vyţaduje vyšší míru soustředění, uţivatel na internetu převáţně čte, kliká na jednotlivé odkazy.
53
internet prostředek vyloţeně pro získávání jakýchkoliv informací nebo kontaktů. Vyřizování pošty a tak dál.― Albert: „…já si myslim, ţe oproti internetu má jinou strukturu programů. Jinou strukturu informací. Přináší víc zábavy, neţ internet si myslím, takové té akční, ţe jo. Pořady sportovní nebo zábavní, tak to na internetu neni. Tam si můţete přečíst vtipy nebo podívat se na nějáký legrační videa, nějaký skeče třeba, ţe jo, ale ţe bych si tam nacházel nějaký filmy nebo zábavní pořady to asi ne.―
Respondenti však nebyli dotazování pouze na pouţívání internetu jako celku, ale zejména na sledování televizního vysílání na internetu. Zde se znovu potvrdila relevance pohodlí u konzumace média. Respondenti uvedli, ţe sledování televize je pohodlnější, pasivnější. Obrazovka televize má podle nich vyšší rozlišovací schopnost, je větší. V: „Já jsem myslel třeba vysílání ČT24 na internetu, nebo tu sledujete v televizi?“ Emil: „Tu sleduji přímo, to je nejlepší. Velký obraz, ne takový to nějaký švitoření tam. Takţe i to rozlišení a kvalita toho obrazu. Určitě, proto dávám přednost televizi.― Daniela: „Ale tam to neni dokonalý na tom internetu, jako ty obrázky jsou jako jinak, takový jako placatý jako ţe já to tam aspoň nemám. To rozlišení je tam samozřejmě horší. No ona taky ta obrazovka je menší.―
Jak vyplynulo z výpovědí respondentů, většina z nich nemá s pouţíváním internetu větší problémy. Někteří jsou spíše příleţitostnými uţivateli, jiní se v kyberprostoru pohybují denně několik hodin. Jak jsem jiţ uvedl výše, respondenti nechápou ve vztahu k televizi internet jako konkurenční39 médium. Spíše bych si dovolil vyslovit myšlenku, ţe u některých respondentů můţeme hovořit o jakési symbióze televize a internetu. Jak jsem jiţ uvedl výše, většina respondentů během dotazování vypověděla, ţe televizi na internetu nesledují, protoţe to je méně komfortní neţ sledování klasické televize. Televizní obrazovku je moţné sledovat pohodlněji, z větší vzdálenosti, protoţe má většinou větší plochu a obraz standardně neobsahuje drobný text. Pro dnešní televizi je jiţ samozřejmostí dálkové ovládání, které
39
Konkurenční ve smyslu duplikace funkce, obsahu a trávení volného času. Respondenti se vědomě nerozhodují, zda budou trávit volný čas u televize nebo na internetu. Ale volbu média podřizují momentální potřebě zábavy, komunikace s jinými lidmi, hledání informací apod.
54
umoţňuje ovládat televizi s vynaloţením minimální aktivity a zachováním pohodlí40. Sledování televize na internetu hodnotí respondenti jako nepohodlné. On-line vysílání jako nekvalitní, se špatným rozlišením. Respondenti sice televizi raději z výše uvedených důvodů sledují standardním způsobem, přesto však vyuţívají internet ke sledování televize. Tři nejsledovanější televize, Česká televize, Nova i Prima nabízí na svých internetových stránkách archiv pořadů, na jejichţ vzniku se samy podílejí (které pochází z jejich vlastní produkce). Mnozí respondenti tuto sluţbu přivítali, někteří z nich uvádějí, ţe archiv vyuţívají, kdyţ nějaký pořad nestihnou. Daniela: „No taky mi trvalo, neţ jsem se tam dostala, neţ jsem to našla. Jo, je to bezvadný třeba v tom, ţe věci, který nemůţu vidět, tak ţe se mi tam zpětně zobrazí velmi rychlým způsobem. […] tam [na internetu] se mi to zdá všecko nějaké jednodušší nebo rychlejší, to uţ asi si s tim dali práci, jak to tomu úplně nejposlednějšímu, nejblbšímu, prostě nejmíň zkušenému člověku vysvětlit, takţe tak.―
Cyril: „Najdu si to v archívu a podívám se na to. To jo, to jo. To jiná moţnost neni a toto je ideální.―
Internet tedy pomáhá televizím zvyšovat sledovanost a televize pomáhá internetu přitáhnout uţivatele. Internetové televizní archivy mají poměrně značný vliv na chování respondentů. Pokud dříve respondent nechtěl přijít například o jeden díl oblíbeného seriálu, který z časových důvodů nemohl vidět, nahrál si jej nejčastěji na VHS kazetu. Dnes, pokud si uţivatel chce uchovat nějaký film, není jiţ většinou problém si jej obstarat na DVD. V poslední době došlo také k masivnímu rozšíření prodeje DVD41 a s tím spojenému poklesu ceny, coţ mělo za následek další vytlačování VHS kazet. Mnoho DVD filmů je dnes k dostání jako příloha k dennímu disku nebo na stáncích za několik desítek korun. V případě seriálů zase televizní společnosti vychází divákovi vstříc, a proto nabízí archiv vysílaných pořadů na internetu. Pouţívání DVD přehrávačů a videorekordérů se podrobněji věnuji v následující kapitole.
40
Tento stav byl u některých respondentů do jisté míry narušen přítomností nového ovladače k set-top boxu, coţ vyţadovalo více soustředění při přepínání mezi jednotlivými programy. 41 Na DVD jsou dnes dostupné i staré filmy a seriály, které byly digitalizovány.
55
4.4.1.4. Dílčí média Jako dílčí média označuji hardwarové a softwarové komponenty, které nejsou nezbytně nutné k pouţívání televize, ale které ji různým způsobem rozšiřují. Respondenti byli dotazování na vyuţívání těchto komponentů z několika důvodů. Jedním z logických předpokladů byla teze, ţe s rostoucí mírou sledování televize roste i vyuţívání dílčích médií. Otázky na pouţívání těchto rozšiřujících doplňků měly tedy za cíl měřit sílu respondentovy vazby k televizi. Od toho záměru jsem ale během kódování upustil, protoţe jsem nenašel důkaz této přímé úměry. Sledování četnosti vyuţívání médií s funkcí přehrávání záznamu mi ale poskytlo určitou představu o tom, do jaké míry respondenti touţí ovlivňovat obsah televizního vysílání. Pouţívání teletextu zase můţe odhalit určitou míru konzervativnosti.
4.4.1.5. Vybavenost domácností dílčími médii Technická vybavenost domácností je na vysoké úrovni. Všichni respondenti uvedli, ţe mají k televizi připojena další zařízení. Jeden respondent uvedl videorekordér, dva jiţ vyměnili video za DVD přehrávač a zbylých devět domácností disponuje oběma přístroji zároveň. Přestoţe bychom tedy ve většině domácností nalezli DVD přehrávač i videorekordér, sami respondenti přiznávají, ţe zejména video jiţ prakticky nevyuţívají. Jako důvody malé vytíţenosti těchto zařízení uvádějí nedostatek času nebo neschopnost jejich ovládání. Emil: „… máme spoustu filmů třeba nebo DVD, ale je to, řekl bych tak, nechcu říct promile, ale je to tak jeden a půl procenta času, co bych strávil u televize. Tak to je naprostej zlomek. Ani to nějak nevyhledávám toto a nebaví mě to. Ale vím, ţe aţ jednou se budu chtít podívat na nějaký zajímavý věci, já nevím, třeba filmy o Vinnetouovi teď vycházely na DVD, tak si to třeba promítnu. Zatím si třeba pořídím něco, jako lidi si pořizují, ale ţe bych prostě… ono to časově neni moţný, kdyţ se chcete poďvat na zprávy a je tam další program, tak kdy to vyšetřit, jo. Soboty, neděle, víkendy. Škoda, ţe, krásný počasí, ţe.― Daniela: „To jsem se nikdy nějak nedostala k tomu, abych si to tam sama dala nějakej film a dívala se na to. Vţdycky čekám, aţ příjde dcera, ţe to třeba zkouknem spolu ona mi to tam nainstaluje, tak to je další věc, kterou tam máme.―
56
Jako důvody pro zachování videorekordéru v domácnosti respondenti často uvádějí moţnost si příleţitostně nahrát nějaký pořad, který nestihli při běţném vysílání nebo lítost se tohoto zařízení zbavit. Albert: „Máme [videorekordér], nepouţíváme, ale mám ho tady jenom pro to, ţe mám ještě několik desítek klasických VHS kazet. Je mi líto to jenom vzít a vyhodit. Řikám si: Aţ budu mít čas, tak ty kazety jenom tak rámcově projedu. Pokud by tam bylo něco dokonalýho, co bych teda nechtěl ztratit, my teda takhle dřív jsme si dělali, jsme měli nahrávky dětí, kdyţ byly malý, tak jsem to zdigitalizoval pomocí DVD rekordéru na cédéčka, abych to teda udrţel tu kvalitu dlouhodobě, a tak něco podobnýho plánuju udělat ještě s těma ostatníma kazetama, ţe je rychle projedu, co by mělo smysl, zdigitalizuju a uchovám dál. Jinak vyhodím kazety i DVD. Pardon DVD ne, videorekordér.―
Filip: „Občas se něco nahrá, kdyţ se nestíhá, ţe bychom to nějak vyuţívali, to né. Tak jednou za měsíc, kdyţ se něco nestíhá nebo běţí dva dobrý programy, filmy, který by chtěly vidět, tak se to jeden vţdycky na tom nahraje.―
Vyuţívání zařízení pro přehrávání filmů bylo různé, od prakticky ţádného pouţívání, aţ po sledování filmů ob den. Obecně se ale dá říci, ţe videorekordéry vyuţívali respondenti v domácnostech méně neţ DVD přehrávače. Kamila: „DVDčko. Dřív bylo video, a teď uţ jsme to vyměnili za DVDčko.― V: „A říkal jste tedy, že DVD, takže k té televizi máte připojena vlastně i další zařízení, máte třeba ještě i video?“ Ivan: „No to tady ne, ale na chalupě. Vzal jsem ho na chalupu, protoţe na něj se uţ dívat tady nebudeme.― V: „Takže máte ten DVD přehrávač a říkal jste, že používáte docela často.“ Ivan: „Dost často.― V: „No, a kdybyste mohl to nějak rozvést, co znamená často?“ Ivan: „No řeknu, ţe se pouštíme skoro ob den.―
57
I v rámci dílčích médií probíhá postupná digitalizace sledování televize. Analogové video je postupně vytlačováno digitální technologií DVD. Respondenti přiznávají, ţe videorekordér mají k televizi připojen z pocitu nostalgie, který jim brání se přístroje zbavit. Někteří však doposud vyuţívají videorekordér k nahrávání televizního vysílání, protoţe jejich DVD přehrávač tuto funkci postrádá nebo je to pro ně otázkou zvyku. Někteří respondenti dokonce uvedli, ţe pro nahrávání vyuţívají původní, analogový signál. Důvodem je jejich nejistota, zda bude DVD přehrávač kompatibilní s digitálním signálem42. Pokud jsme ale mluvili o kupování nových nosičů, zmiňovali respondenti pouze DVD, coţ je pochopitelné vzhledem k jejich současnému rozšíření a příznivé ceně. Dva respondenti uvedli, ţe pouţívají notebook k příleţitostnému sledování filmů na DVD. Pro respondenta Huga to představuje vyuţití volného času na dovolené, kde s sebou televizor nemá a pro respondentku Lenku je sledování filmů na notebooku intimnějším proţitkem, s moţností dívat se na film například v posteli a dopřát si tak větší pohodlí. V: „Dobře a používáte někdy ten počítač pro přehrávání nějakých filmů?“ Hugo: „Jo, kdyţ jedeme na hory, bylo blbý počasí, měl jsem s sebou notebook a normálně jsem si fakt udělal pořádek v představě, jaký jsou filmy, protoţe mě dcera zásobila filmama a podíval jsem se na to, na co bych jinak absolutně neměl čas. A to bych nemohl jinak udělat.―
Lenka: „Jo jasně. A na tom počítači je to i intimnější, ţe člověk si to veme do postele, dá si k posteli počítač a nemusím sedět v pokoji. Je to pohodlnější. Přenesu si to, kam chci.―
Respondenti vyuţívají dílčí média v různé míře, nicméně alespoň nějakou zkušenost s nimi popsali všichni bez výjimky. Domácnosti dotazovaných jsou na poměrně dobré úrovni 42
Jeden respondent (Filip) také poukázal na zjevnou nevýhodu, kterou mu digitalizace televizního vysílání přinesla. Byl zvyklý vyuţívat videorekordér k záznamu televizního vysílání, pokud šel na dvou programech obsah, který pokládal za kvalitní. Jeden pořad si tedy nahrál a na druhý se díval. To bylo moţné díky tomu, ţe do televizoru, na který má respondent připojený DVD přehrávač, šel celý svazek analogových signálů. Při přechodu na digitální televizní vysílání umístil respondent na anténní kabel set-top box, ze kterého jde do televizoru pouze jeden analogový signál a tedy není moţné nahrávat jiný program, neţ jaký je sledován. Tato komplikace by zřejmě šla vyřešit přepojením DVD přehrávače přímo na set-top box, ale je příkladem nezamýšleného důsledku digitalizace a působí respondentovi problém.
58
technické vybavenosti. Videorekordér ustupuje do pozadí a dominantním médiem pro přehrávání filmů se stává DVD přehrávač, který disponuje lepšími funkcemi i kvalitou přehrávání. Respondenti se tedy do určité míry touţí podílet na vysílaném obsahu, chtějí si sami rozhodovat, na jaký film se budou dívat a kdy. 4.4.1.6. Teletext Mezi dílčí média jsem zařadil i teletext, protoţe představuje určitou informační sluţbu televizním divákům, rozšiřuje funkčnost televize. Teletext, který se ve vysílání Československé televize poprvé objevil prvního května 1988 (Petera, 2009), je součástí jak analogové, tak i digitální televize. Je poměrně citlivý na kvalitu signálu, coţ se projevovalo u analogového příjmu nesrozumitelným textem, případně rovnou ztrátou několika písmen. Teletext nejen překonal transformaci televize na digitální, ale navíc se jeho kvalita a dostupnost díky digitální technologii zlepšila. Navštěvovanost teletextu sice klesá vlivem konkurenčního internetu, jak ale upozorňuje Jan Zeman, vedoucí teletextu České televize (Zeman in Petera, 2009), i v době digitalizace navštíví stránky teletextu statisíce televizních diváků týdně. V: „A ten teletext, ten je pořád stejný, jako byl, když jste měli analog?“ Gita: „Ten bych řekla, ţe je lepší. Protoţe dřív to bylo takový kostičkovaný ten obraz a teď bych řekla, ţe je to lepší ten příjem toho teletextu, kdyţ se na to takhle ptáte. Je to čitelnější.―
Teletext není jen informační portál, ale jeho prostřednictvím se vysílají například i skryté titulky pro neslyšící. Přestoţe se zatím o zrušení teletextu v České republice neuvaţuje, jeho komerční vyuţití je díky stále menšímu zájmu inzerentů nejisté. S digitalizací televize se předpokládal i další rozvoj teletextu vyuţívajícího pokročilejší technologii, takzvaného superteletextu, jehoţ vývoj však bude pravděpodobně trvat ještě několik let a odborníci se nedokáţou shodnout, jak bude budoucnost teletextu vypadat43. Teletext představoval do jisté míry revoluční44 informační zdroj, zůstává však otázkou, nakolik si v budoucnu udrţí své postavení v konkurenci internetu.
43
Jan dokládá například rozhovor Lukáše Poláka se zástupci čtyř televizí (Jan Zeman, Ivo Ferkl, Petr Slavík, Jiří Balvín). 44 Teletext byl v devadesátých letech poměrně snadno dostupným informačním portálem nabízejícím aktuální informace, které si uţivatel sám vyhledával.
59
Respondenti byli během rozhovorů dotazování na vyuţívání teletextu. Míra jeho vyuţívání byla rozdílná, obecně se ale dá říci, ţe teletext slouţí respondentům pouze jako informační zdroj, kde jsou schopni si rychle vyhledat informace, které tam vyhledávají pravidelně, jako například sportovní výsledky nebo informace o počasí. Pro získání podrobnějších informací vyuţívají respondenti internet, který hodnotí jako graficky propracovanější, rychlejší a obsáhlejší. Získávání informací z teletextu je pro respondenty spíše záleţitostí pohodlí a zvyku. Albert: „No analogová taky měla teletext a no pouţívám ho, ale taky minimálně. […] Hraje se fotbal, tak jsou tam k vidění tabulky, veškerý informace. A jak říkám, tak já sportovní typ nejsem, čili já na tom teletextu nějak nemám co hledat prakticky. Čili minimálně ho pouţívám. V jednotkách otevření ročně bych řek.― V: „Takže používáte standardní teletext, na který jste byla zvyklá?“ Lenka: „Ano, já si to tam vţdycky najdu, Ale je to pro mě zdlouhavé a spíše vyhledávám ty informace na internetu. Tam uţ se rychlej orientuju a uţ jsem si na to zvykla. Uţ jsem asi líná si prohlíţet ten teletext. Kdyţ by to bylo nutný, tak by mě to k tomu asi přinutilo.― V: „A třeba teletext používáte?“ Filip: „No pouţívám, třeba kdyţ chci znát čísla sportky nebo něco takovýho. Občas taky to tak jednou, dvakrát týdně ho pouţívám. To uţ znám nazpaměť číslo tý stránky, kde to najdu.― Ivan: „Ne, ne. Nepouţívám. Kdyţ si chci něco najít, tak to mám internet, podle mě teletext nemá moc velkej význam.― Kamila: „Ne. To rychleji najdu na počítači.― Hugo: „Uţ ne. Úplně jsem to zrušil, ale s teletextem jsem ţil úţasným způsobem prostě před těma deseti letama, kdyţ nebyl internet, tak jsem se v teletextu vyloţeně vyţíval. Hledal jsem tam všecko. Jo a teletext jsem si taďka nezapnul několik let. Vím, ţe děcka si to zapínají, kdyţ se chcou podívat, o čem je třeba film nebo tak, ale já to vůbec nezapínám, protoţe kdyţ něco potřebuju, tak si jdu na internet.―
60
Respondenti chápou internet jako konkurenci pro teletext. Internet poskytuje všechny informace jako teletext, nepoměrně kvalitnější grafické rozhraní a mnoho dalších sluţeb. Asi jeho jedinou nevýhodu v porovnání s teletextem můţe představovat vyšší míra aktivity nutné k získávání informací. Uţivatel musí zapnout počítač a připojit se k internetu, coţ většinou znamená přerušení sledování televize. Teletext je moţné obsluhovat dálkovým ovladačem od televizoru, bez přerušení sledování televizní obrazovky, nebo ztráty zvuku sledovaného pořadu. V případě, ţe uţivatel pravidelně vyhledává jednoduchou informaci a pamatuje si číslo potřebné stránky teletextu, je vyhledání informace v teletextu poměrně rychlé.
4.4.1.7. Informovanost o digitalizaci Jak jsem jiţ uvedl v předchozí kapitole, všichni respondenti si uvědomovali určitou změnu, kterou jejich televize prošla. Všichni věděli, ţe v současnosti přijímají televizní signál digitálně, jejich povědomí o tom, co digitalizace je, se ale poměrně různilo. Někteří respondenti nedokázali svými slovy popsat, v čem spočívá digitalizace televizního vysílání, nebo vysvětlit, proč k ní vlastně dochází. V: „A když se teď mluví o té digitalizaci, tak máte nějakou představu, v čem to spočívá?“ Jana: „No tak to mně vysvětlovali, ale podle mě je zázrak, ţe vůbec ta televize něco vysílá, takţe mi to aţ tak moc neříká.― V: „A kdybyste měla třeba svými slovy popsat nějak, proč k tomu dochází?“ Jana: „To vůbec netuším.― V: „A ani jste o tom třeba nikdy nepřemýšlela?“ Jana: „Ne. No asi by to mělo být nějaký zkvalitnění. Ale jako v čem je to kvalitnější neţ analogovej příjem, to vůbec nemám potuchy.― V: „A když se teďka mluví o té digitalizaci, máte nějakou představu, v čem to spočívá?“ Gita: „Absolutně nemám. Vůbec nevím.― V: „Anebo proč se to děje zrovna teď, proč k tomu dochází?“ Gita: „Nemám představu. Nějak se ruší to analogový vysílání, ale proč… vůbec nevim.―
61
Některým respondentům působily otázky týkající se povědomí o digitalizaci určitou úzkost. Respondenti se domnívali, ţe by měli znát odpovědi45 a fakt, ţe nedokázali odpovědět, je uváděl do rozpaků46. Daniela: „Ne, já opravdu nevím. Uvědomuju si, ţe bych to třeba jako měla vědět, ţe to patří k normálnímu vzdělání, jakoţe ten… ale já vypínám v polovičce, kdyţ to začne mít nějáký technický parametry, tak já přestávám zabírat, protoţe se zeptám svých synů, hele, co musím udělat proto, abych… a co se stane, kdybych… A to mi asi stačí, protoţe těch informací je tolik, jako asi by to bylo fajn, kdybych to pochopila, ale asi to nepochopim uţ. U mě to přišlo tak automaticky nějak, takţe…― V: „A tak když se třeba tak obecně mluví o digitalizaci televize, máte třeba nějakou představu, v čem to vlastně spočívá?“ Boris: „Teď jsem nerozuměl otázce.― V: „Ta digitalizace televize, o které se teď mluví, jestli máte představu, v čem to vlastně spočívá?“ Boris: „No samozřejmě tak zhruba vím, ale abych vám řekl přesný termíny, to jako Vám neřeknu.― V: „Ehm, a nějakými svými slovy, kdybyste to měl nějak popsat, kdybych vůbec nevěděl, o co jde třeba.“ Boris: „No tak teď Vám to fakt z hlavy neřeknu.― V: „Dobře, to nevadí.“ Boris: „To je na mě rychlý.―
Zhruba polovina respondentů dokázala alespoň improvizovaně nalézt odpověď. Většinou poukázali na skutečnost, ţe digitalizace televizního vysílání je změna přenosu a kódování televizního signálu, která by měla zajistit vyšší kvalitu obrazu. Při pátrání po důvodech digitalizace vyšlo najevo, ţe většina respondentů chápe digitalizaci televizního vysílání jako „přirozený vývoj“, „technologický pokrok“. V: „A kdybyste měla nějakými svými slovy říct, proč k té digitalizaci vlastně dochází, máte nějakou představu?“ 45
Při rozhovorech se projevil efekt třetí osoby (Davison). Tuto úzkost jsem řešil tak, ţe jsem respondenty vţdy předem ujistil, ţe i odpovědi typu „nevím“ nebo „nezajímá mě to“, jsou pro výzkum stejně relevantní, jako jakékoliv jiné odpovědi. Respondenty jsem ubezpečil, ţe výstupem rozhovoru nebude hodnocení jejich technických znalostí. 46
62
Kamila: „No moc jsem se tím nezabývala. Pokrok jde dopředu, všechno se mění, no tak i ta televize zřejmě uţ dospěli do další fáze, kdy to bude potřeba vyměnit. Vývoj prostě. Byla černobílá, pak přidali barevnou, to se taky muselo nějak přepojovat, něco do těch televizí taky dávali. A teď přišla doba, po dvaceti letech, kdy vyvinuli další věc―. V: „A proč podle vás k té digitalizaci vlastně dochází?“ Cyril: „No to je přirozený vývoj prostě se něco objevilo dokonalejšího, nová technologie dokonalejší, moţná se objeví do budoucna úplně nějákej systém jinej no zatím toto je tak asi nejlepší.― Ivan: „Tak ono všecky tyhle věci jdou dopředu, takţe já beru jako tak, ţe to je prostě otázka času, kdy zase příjde něco nového.―
Respondenti, kteří přijímají signál společnou televizní anténou skrze síť pozemních vysílačů (technologie DVB-T), mají o digitalizaci více informací, neţ respondenti vyuţívající sluţeb poskytovatele kabelové televize (technologie DVB-C). Důvodem je skutečnost, ţe digitalizaci televizního vysílání u respondentů, kteří vyuţívají technologii DVB-C, do značné míry ovlivnil jejich poskytovatel kabelového signálu. Tito respondenti se v podstatě nemuseli digitalizací nijak zabývat, pouze přistoupili na nově nabízenou sluţbu, coţ učinili všichni z respondentů, kteří mají v domácnosti zavedenou kabelovou televizi. Mnozí z těchto respondentů, také v procesu transformace média pasivnější, v rozhovorech často uvedli, ţe digitalizace v jejich domácnosti proběhla „spontánně“, „samovolně“, „automaticky“ a podobně. Emil: „No tak to přišla nabídka, a pak teda přišel obchodní zástupce, se synem jsme se o tom pobavili a tak dále. To prostě ten marketing nebo ten průzkum trhu oni si dělali a chtěli to tak ty firmy. […] Šlo to jaksi úplně samovolně, spontánně, tak jak prostě to bylo sdělováno v televizi, jak oni masírovali lidi. Pořiďte si, kupte si, seţeňte si a tak dále. Takţe nějak jsme to udělali a uţ ani nevím jak, …―
V: „A kdybyste měl nějakými svými slovy říct, co to vlastně je ta digitalizace?“ Hugo: „Absolutně nevim, já to prostě absolutně nevím. Ne to já to nevím, protoţe mě to nenutilo nad tím přemýšlet. Nedotýká se to vůbec bytostně ničeho, co je kolem mě. Moţná, ţe bych víc věděl, kdybych bydlel na dědině a měl prostě za chvilku sundávat ty antény. Jo a teďka bych to potřeboval nějak řešit a první bych řešil, kolik to bude stát a 63
kdo mě to udělá a jestli si to nemůţu udělat sám, jo. […] Beru to, jakoţe se něco mění, ţe prostě je to vývoj, kterej je celosvětovej, a ţe to je trend a ţe to tak musí být. Ale proč? Nevím.―
Naproti tomu respondenti vyuţívající technologii DVT-T byli více nuceni si o digitalizaci vyhledávat informace. Jak sami respondenti přiznávají, klíčovou informací pro ně byl termín přechodu na digitální vysílání, respektive termín vypnutí analogového vysílání z vysílače v jejich okolí. Přestoţe v mém výzkumném vzorku nebyl typický technologický inovátor, nadšenec, pro kterého by byla digitalizace zálibou, někteří respondenti prokázali poměrně dobré znalosti procesu digitalizace. Přibliţně třetina respondentů byla schopna vyjádřit, ţe zásadní vlastností digitalizace by měl být kvalitnější obraz a větší nabídka programů. V:
„A kdybyste měl nějakými svými slovy říct, proč se to třeba děje? Proč
digitalizujeme?“ Albert: „Proč se to děje? Tak tam jsou asi dva aspekty. První je nabídnout kvalitnější úroveň, zvýšit úroveň toho signálu, ţe jo. To znamená dovést do domácnosti kvalitnější obraz. A druhá, vím, ţe byla nějáká tlačenice, co se týká pouţití pásem frekvenčních, ţe analogová televize zabírá daleko širší spektrum kmitočtový, takţe se na těch pouţitelných frekvencích pro televize asi uţ obsadily ty pásma, který byly vyuţitelný, tedy byly technicky pouţitelný, na co jsou ty systémy připravený a ta digitalizace umoţňuje to, ţe se vlastně nějak zúţí ta frekvenční náročnost signálu, takţe ve stejném pásmu se toho naskládá jakoby víc, no. Si to tak laicky dovedu představit, ţe by to asi tak mohlo fungovat.―
V: „Dobře, a když se teď mluví o té digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem to vlastně spočívá?“ Filip: „No tak představu, rozdíl je viditelnej a spočívá to určitě v tom, ţe to je v podstatě kódování, ţe jo. Jakoby těch programů a to rozbíjí program, ţe jo, nebo ten obraz na ty cucky, vlastně. A je to vţdy v tom pásmu, ţe jo, a teď se to skládá do toho. Proto se tam teď vleze třeba do toho jednoho i pět dalších, protoţe to jde jenom v tom úzkým. […] A myslím si, ţe díky digitalizaci uţ nebude taková sháňka po těch volných frekvencích, protoţe se na ně vleze tím pádem víc. Jestli to chápu správně, ţe jo.―
64
V: „A přemýšlela jste třeba nad tím, proč se to děje?“ Lenka: „No myslím si, ţe by to být kvalitní a lepší vyuţití a takový jemnější, ţe budou ty signály, ţe se budou méně rušit a můţe jich tam být víc. Ţe to vysílání má větší kapacitu, …―
Jak jsem jiţ uvedl výše, otázky informovanosti o digitálním vysílání nepatřily při rozhovorech k oblíbeným. Otázku jsem proto záměrně zařazoval zhruba doprostřed rozhovoru, kdy jiţ z respondenta opadl prvotní ostych a zároveň ještě nemohl být rozhovorem unaven. Přesto obecně nepovaţuji informovanost respondentů o digitálním vysílání za uspokojivou. Toto zjištění potvrzuje výše uvedenou Bellovu teorii, ţe technologie je v dnešní době pro průměrné uţivatele černou skříňkou. Respondenti nemají ponětí, jak například settop box funguje, spokojí se s věděním, jak jej zapnout a pouţívat. Je však pravdou, ţe pro zajištění příjmu televizního signálu v domácnosti byly informace respondentů dostatečné. Zajištění příjmu televizního vysílání bylo hlavní motivací respondentů. Respondenty zajímal především termín ukončení analogového vysílání v jejich lokalitě a co budou muset udělat pro to, aby mohli sledovat televizi i po tomto termínu.
4.4.1.8. Zdroje informací o digitalizaci Při dotazování na povědomí respondentů o digitalizaci vyšlo najevo, ţe ţádný z nich se fenoménem digitalizace systematicky a aktivně nezabýval. To je moţné vysvětlit pracovní a časovou vytíţeností respondentů, dále skutečností, ţe digitalizace je obecně chápána jako neosobní technologická záleţitost a v neposlední řadě také faktem, ţe k úspěšnému přechodu na digitální televizní vysílání není potřeba detailních znalostí. Informovanost o digitálním televizním vysílání je výsledkem průsečíku mnoha vlivů jako například mnoţství volného času respondenta, schopnost vyuţívat internet, zájem o techniku, náhodné zachycení informace a podobně. Většina respondentů přiznává, ţe jim v otázce digitalizace radili lidé z okruhu jejich přátel a známých47. V: „[…] kde jste vlastně se informoval o digitálním vysílání?“ Albert: „No jednak od souseda, jak jsem o něm mluvil, ţe je nadšenec, ţe jo, a tak jsme kamarádi, tak vţdycky přišel, vytřeštěný oči, ţe má digitální signál, ukazoval mě na počítači, jak se mění všechno. Takţe to byly první informace takový dejme tomu před 47
Jinými slovy respondenti připustili přítomnost názorového vůdce ve svém okolí.
65
těmi pěti lety, kdyţ s tím začal, před těmi třemi roky to udělal pro celý dům, jak uţ jsem říkal. No a potom taky jsem se to dověděl, já nevím, z internetu, a tak obecně se o tom mluví, ţe jo.― Filip: „… mě spousta věcí zajímá a vzhledem k tomu, ţe v médiích to bylo docela slušně propíraný a tak nějak, tak jsem si říkal, co tím jako chce básník říct nebo to, tak jsem si o tom poslechl, a protoţe mám kamarády, kteří teda se tím zabývají, […] takţe kdyţ jsem něco nevěděl, tak se zeptám…―
Někteří respondenti také v rozhovorech uvedli, ţe jim při přechodu na digitální televizní vysílání pomáhaly a radily jejich děti. Přestoţe tedy mladí lidé nemají ještě například vlastní televizní přijímač nebo se finančně nepodílejí na přechodu na digitální vysílání, je jim při digitalizaci poskytnuta důvěra rodičů. Emil: „…takţe nějak jsme to udělali a uţ ani nevím jak, protoţe hodně se v tom angaţoval i syn a tak dále. Tak jsme se nějak poradili kompletně, jsme se domluvili. Já jsem to financoval a dali jsme hlavy dohromady.― V: „A jak jste ten set-top box vybírali?“ Lenka: „Tak to řešili mí synové. Přišli, koupili, vybrali pro nás vhodný, …― V: „Takže jste se o tom nějak poradili?“ Lenka: „Dá se říct, my jsme se dohodli, ţe vlastně je to nutný a oni vybrali ten vhodný typ.―
Z toho můţeme odvodit, ţe respondenti ve věku čtyřicet aţ padesát let se sami chápou jako konzervativní diváci televize, nechtějí se příliš zabývat novou technologií, nechtějí aktivně vyhledávat informace o přechodu na digitální vysílání, domnívají se, ţe jejich děti se lépe orientují v dynamickém prostředí technologických novinek. Proto v některých domácnostech docházelo k situaci, kdy děti respondentů, které nikdy nevlastnily televizor, rozhodovaly o budoucnosti televizního příjmu. Samy vybíraly set-top box nebo byly alespoň účastníky rodinných debat na téma digitalizace. Rodiče pouze zajistili finanční kapitál, ale děti měly přímý vliv na rozhodování o příjmu televizního vysílání. Vysvětlením tohoto jednání můţe být fakt, ţe někteří respondenti-rodiče jsou v oblasti nových technologií konzervativní a cítí se jiţ (jak někteří sami uvedli) „staří“. Nestíhají nebo nechtějí sledovat 66
nové trendy. Předpokládají, ţe jejich děti48 mají lepší přehled o technologických novinkách a lépe se v této oblasti orientují.
4.4.2. Přínos digitalizace a její hodnocení respondenty V této kapitole budu analyzovat, jak respondenti hodnotili přechod na digitální televizní vysílání a za jak podstatný povaţují zásah, který do jejich kaţdodennosti digitalizace přinesla. Ve svých odpovědích na otázku, proč dochází k digitalizaci, uváděli informovanější respondenti, ţe je cílem nabídnout více programů a kvalitnější příjem. Právě o hodnocení změny kvality obrazu a programové nabídky jsem respondenty v rámci rozhovoru poţádal.
4.4.2.1. Kvalita obrazu Jedním z argumentů legitimizujících digitalizaci televizního vysílání bylo tvrzení, ţe digitalizace poskytne divákovi kvalitnější obraz, neţ analogové vysílání. Úroveň kvality digitálního vysílání však respondenti hodnotili různě a většinou změnu oproti analogovému vysílání nezaznamenali nebo rozdíl povaţovali za minimální. To můţe mít samozřejmě sloţitější příčiny jako například jejich přehnaná očekávání před digitalizací a následné zklamání nebo mělo na nevýrazné zlepšení obrazu vliv, jak někteří sami připouštěli, stáří televizoru. V: „A vy jste říkala, že ta kvalita toho obrazu se nějak nezměnila…“ Gita: „No ale nemůţu posoudit, jestli je to tou televizí nebo tím příjmem. To fakt nevím.― Ivan: „Nevim, ţe by to byla aţ taková změna. My jsme tam měli to STAčko docela dobrý, takţe tam aţ takovej rozdíl neni, ţe by to bylo něco markantního.― Hugo: „Kvalitu obrazu jsem absolutně nepochopil, […] Nepoznal jsem. Absolutně. Ţe bych teďka přišel a řekl kurník, konečně se dívám na pořádnej obraz. Nepoznal jsem.―
48
Odhadem mladí lidé ve věku mezi dvaceti a třiceti roky.
67
Jiní respondenti uvedli, ţe změnu k lepšímu zaznamenali. Na tom můţe mít vliv předchozí špatný příjem analogového signálu. Ţádný z respondentů neuvedl, ţe by se kvalita jeho obrazu zhoršila. V: „A když se změnil ten příjem na digitální, změnila se nějak ta kvalita toho obrazu? Boris: „No tak samozřejmě, no. Jako to byl dost rozdíl, to byl velkej rozdíl. My kdyţ jsme měli tady kabelovou televizi, tak ten analog přece jenom nebyl tak ostrý, bylo to jako… mělo to aji duchy, ţe. Teď je to teda jako perfektní. A to ještě nemáme ten lepší signál, který je teď vlastně moţnost si vlastně jakoby dokoupit.― Lenka: „No v prvním momentu jsem to jakoby porovnávala a měla jsem pocit, ţe moţná je třeba o trochu lepší obraz, ale tady z těch podmínek to nevnímám jako nějak výraznou změnu. Je to podobný,…―
4.4.2.2. Spolehlivost signálu Na subjektivní hodnocení příjmu jednotlivých uţivatelů má vliv nejen kvalita obrazu, ale i spolehlivost a bezporuchovost signálu. Někteří respondenti uvádějí, ţe je nyní signál stabilnější. Občasné výpadky projevující se zamrznutím obrazu nebo jeho viditelným rozkladem na jednotlivé body, takzvané kostičkování, však alespoň jednou zaţili všichni respondenti. Četnost a závaţnost těchto poruch ale není tak výrazná, aby působila závaţnější komplikace. Respondenti většinou chvíli počkali, případně restartovali set-top box, coţ vedlo k nápravě. Pouze jeden respondent uvedl, ţe by kvůli poruše musel volat servisního technika, jak ale sám dodal, problém byl vyřešen po telefonu. Respondent Jan popsal zhoršení kvality příjmu během přepínání mezi jednotlivými programy. Filip: „Ta kvalita toho obrazu se zlepšila, ale bohuţel pro nás takový ty drobný chyby se občas se objeví, ten obraz rozloţenej jakoby to těch cucků, co špatně je poskládáno. Je to teď lepší, ze začátku to bývalo častějc. Jo, teďka uţ málokdy.― V: „A jak jste to vlastně řešil, když to začlo kostičkovat? Musel jste někam volat třeba?“ Filip: „Ne, nemusel. Je pravda, ţe kdyţ to trvalo dlouho nebo se to zastavilo a to, tak jsme tam volali a oni řekli, ţe normálně to, ten set-top box vypnout ze zásuvky, počkat, zapnout a uţ to naskočí.―
68
Jan: „Jo a má to jednu nevýhodu, to teda nevím, čím to je, jestli tím příjmem, ale kdyţ přepínáte mezi kanály, tak to zamrzne. Zamrzne obraz. Deset vteřin, dvacet vteřin… a pak nadáváme. Je mi líto do toho kopat, takţe (směje se)… Jako ten kanál se nechytne hned nebo musíme zpátky na jinej kanál. Jo, takţe takovýhle drobný chyby.―
Digitální signál je ze svého principu méně náchylný na drobné rušení vnějšími vlivy, jako například počasím. V digitálním obrazu se tedy nemohou vyskytnout neţádoucí ruchy, jako například zrnění, nebo takzvané duchy, které byly patrné v analogovém příjmu. Digitální obraz je s klesající kvalitou příjmu stále perfektní, aţ do určitého bodu, kdy se kvalita obrazu skokově zhorší a obraz zamrzne, zmizí nebo kostičkuje. Tato vlastnost je typická pro digitální přenos a označuje se jako cliff-effect49. Pro respondenta Alberta, který měl v zimě vlivem namrzající antény špatný příjem analogového signálu, znamenala touha po kvalitnějším příjmu hlavní motivaci pro přechod na digitální vysílání. Albert: „Takţe to byl jeden z těch základních motivů, proč digitální televizi. Nejde ani tak o zlepšení toho konkrétního obrazu, jako o to zlepšení nebo zvýšení spolehlivosti toho příjmu. To stoprocentně vţdycky jede a to je ta varianta ano - ne.―
Respondent Ivan při rozhovoru sdělil, ţe není schopen přijímat veřejnoprávní multiplex. Tuto skutečnost ale nedovedl nijak vysvětlit, a tak není moţné analyzovat, zda je příčinou lokalita respondentova bydliště, nesprávně nastavená společná televizní anténa nebo neschopnost respondenta naladit programy veřejnoprávní televize. Ačkoliv se respondent Ivan nepovaţuje za silného konzumenta, nejen kvůli nemoţnosti přijímat programy České televize, ale i celkovému rozšíření programové nabídky, zvaţuje přechod na technologii DVB-S, případně DVB-C. Zatím však vyčkává, zda se postupem času příjem DVB-T v jeho domácnosti nezlepší. Ivan: „…ČT4 a ČT24 vůbec nechytám. […] protoţe říkám, já i kdyţ jsem to zkoušel znovu naladit ten set-top box, tak jsem tu ČT4 a ČT24 pořád ještě nenaladil. Jo a jedničku a dvojku, o tom se uţ vůbec nebavim. Takţe nevím, jak to budu řešit, jestli přidám ještě jednu anténu, nevím, kam ji budu dávat, v tom paneláku taky nejsou moc moţnosti, kam dávat antény. Si nemůţu dát cokoliv kamkoliv. Takţe je moţný dokonce, 49
Cliff-effect je dobře znázorněn v grafice České televize. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411033130419-zijeme-digitalizaci/bonusy/174-cliff-effect/
69
ţe půjdu opravdu do té kabelovky. Anebo do satelitu, to pak vyjde člověka na jiný prachy a nebudu se muset vázat na to, jestli si dodavatel tady bude zvyšovat ceny…―
Obecně se dá říci, ţe poruchovost digitálního signálu nedělala respondentům větší problémy. Respondenti zaznamenali drobné poruchy příjmu, které je ale zásadně neomezovaly v jejich konzumaci televizního vysílání. Ţádný z respondentů v rozhovoru neuvedl, ţe by mu digitalizace přinesla zásadní zhoršení příjmu signálu, s výjimkou respondenta Ivana. Respondenti byli ke kvalitě signálu poměrně shovívaví, v rozhovorech uváděli, ţe si uvědomují, ţe je třeba dát nové technologii nějaký čas, neţ se zjistí a odstraní drobné chyby.
4.4.2.3. Změna programové nabídky Vedle kvality obrazu a poruchovosti signálu byli respondenti dotazováni na další změnu vlastnosti televizního příjmu a tou je rozsah programové nabídky. Rozšíření počtu volně přístupných programů, šířených prostřednictvím sítě pozemních vysílačů, je jednou z klíčových výhod uváděných při prezentaci digitalizace. Digitální vysílání umoţňuje hustější obsazení vysílacích frekvencí a tedy i vyšší počet vysílaných programů. Respondenti byli poţádáni, aby popsali změnu programové nabídky, tedy počtu přijímaných programů. Změnu v této oblasti pocítili hlavně respondenti vyuţívající technologii DVB-T, tedy příjem digitálního vysílání prostřednictvím sítě pozemních vysílačů. Respondenti vyuţívající kabelový nebo satelitní příjem měli programovou nabídku pestřejší jiţ před samotnou digitalizací. Respondentka Jana jako jediná uvedla, ţe digitalizace negativně ovlivnila počet přijímaných programů50. Jana: „Programová nabídka se změnila. Vypli mě můj oblíbený BBC Prime a tvrdili mně, ţe to tam pořád bude. A asi za dva měsíce nám to vypli. A jinak si myslím, ţe nějak extrémně ne. Protoţe na té kabelovce jsme toho měli hodně, tak toho máme pořád hodně, ale to, co se mi nejvíc líbilo, tam uţ není. Ale zase jsou tam všechny sporty, a protoţe děti a muţe baví fotbal, tak mi to nevadí.―
50
Jak jsem ale zjistil při analýze rozhovorů, příčinou ztráty programu BBC Prime není přechod na digitální příjem kabelové televize, ale, jak uvádí například server Parabola.cz, rozhodnutí mateřské společnosti BBC. Viz článek redakce Parabola.cz, BBC Entertainment nahradil původní BBC Prime dostupný online na: http://www.parabola.cz/zpravicky/10684/bbc-entertainment-nahradil-puvodni-bbc-prime/
70
Ostatní uţivatelé kabelové televize konstatovali, ţe se počet přijímaných programů nijak zásadně nezměnil. Pokud měli zájem o nadstandardní programy, dohodli se s poskytovatelem kabelové televize jiţ dříve. Pokud se jim programová nabídka rozšířila s přechodem na digitální kabelovou televizi, jednalo se o formu jistého bonusu, který je měl motivovat k přechodu na digitální příjem, a takto získané programy nehrály větší roli v motivaci respondentů pro digitalizaci. Hugo: „Ta programová nabídka moţná o něco je víc, ţe jsou tam ještě Barrandov a tak dál, […] Si myslím, ţe programová nabídka se poznatelně nezlepšila a ţe se zlepší, aţ se na to na všecko vyprdnu a koupim si vysílání přes satelit, a pak teprve budu ve svým. Jenomţe nemám zatím na to dostatek prostoru, abych do toho šel, takţe mám dojem, ţe by mě to stálo peněz a hlavně jako čas.―
Respondenti, kteří přijímali televizní vysílání technologií DVB-T, zvýšení počtu programů po digitalizaci zaznamenali, jak ale sami přiznávají, sledují z nově přijímaných jen ČT24, případně ČT4 Sport, ostatní programy je příliš nezajímají. V: „A změnila se nějak programová nabídka tím, jak jste přešli na digitální vysílání?“ Albert: „ No určitě. Těch programů je víc.― V: „A sledujete jich taky víc? Které z těch nových programů sledujete?“ Albert: „No asi jenom ČT24, výjimečně ČT4 Sport. Já tak moc sportovní typ nejsem. Pak je tam Cool, je tam Barandov, je tam Nova Cinema, tak sem tam se na něco z toho podívám, ale minimálně…―
Digitalizace s sebou tedy přinesla vyšší počet volně dostupných programů v pozemním vysílání, jak ale připustili někteří respondenti, „nové“ programy pro ně nejsou příliš atraktivní. Respondenti nejvíce přivítali, moţnost přijímat ČT24 a ČT4 Sport. Ostatní digitalizací získané programy příliš nesledují, coţ vyplývá z jejich časové vytíţenosti a nezájmu o typ vysílaného obsahu. Respondenty vyuţívající kabelovou televizi rozšíření programové nabídky příliš neovlivnilo a záviselo na jejich smlouvě s poskytovatelem. Přechod na příjem digitálního televizního vysílání znamenal pro většinu respondentů alespoň drobné zlepšení kvality obrazu a spolehlivosti příjmu. Respondenti vyuţívající 71
technologii DVB-T zaznamenali ve svých televizorech i větší mnoţství programů. Rozhodně se nedá říci, ţe by digitalizace měla negativní vliv na sledované vlastnosti televizního příjmu, s výjimkou respondenta Ivana, který popsal nemoţnost sledovat digitálně veřejnoprávní multiplex a respondentky Jany, která uvedla, ţe digitalizací přišla o jeden ze svých oblíbených programů. Důvod zrušení jejího oblíbeného programu však, jak jsem jiţ uvedl výše, nijak nesouvisel s digitalizací, jak se respondentka mylně domnívala. Digitalizace tedy v podstatě naplnila očekávání respondentů.
4.4.2.4. Finanční náklady respondentů spojené s digitalizací Jednou z poměrně diskutovaných stránek digitalizace televizního vysílání je finanční účast diváků na transformaci signálu. Pro příjem pozemního digitálního vysílání si lidé museli pořídit set-top box, nebo novou televizi s vestavěným DVB-T tunerem. Z mého výzkumného vzorku měli televizi s integrovaným DVB-T tunerem dva respondenti, kteří si chtěli pořídit novou televizi bez ohledu na digitalizaci, a schopnost televizoru dekódovat digitální televizní signál pro ně znamenala pouze jedno z kritérií výběru. Albert: „Novou televizi, která uţ to [dekódovat digitální televizní signál] umí. Takţe to bylo vlastně jedno z kritérií, ţe jo. Věděl jsem, ţe v baráku je digitální signál, takţe koupit televizi s DVB-T přijímačem.― Jana: „[…] Museli jsme koupit novou televizi, po které ale manţel uţ stejně dávno touţil. Takţe to mu udělalo spíš radost tady tato nutnost.― V: „A proč jste si museli koupit novou televizi?“ Jana: „No protoţe na té staré mám pocit, ţe tam něco nešlo zapojit, jak toho máme strašně moc, asi tak proto…―
Zbytek dotazovaných si pořídil set-top box. Respondenti, kteří přijímali televizní vysílání prostřednictvím kabelové televize, většinou obdrţeli set-top box za symbolickou cenu od poskytovatele kabelového vysílání, finanční náklady spojené s digitalizací pro ně představovalo spíše navýšení měsíčního paušálu. Respondenti, kteří přijímali televizní signál prostřednictvím antény si set-top box koupili. Náklady spojené s digitalizací chápou respondenti obecně jako investici do budoucnosti a nikoho z nich nijak zásadně neomezili ve sledování televize. 72
V: „S tou digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady na straně příjemce, co si o tom myslíte?“ Gita: „Já mám pocit, ţe ten set-top box stál kolem tisícovky a víc nevim, jestli to mělo ještě nějaké vedlejší náklady.― V: „A tak to považujete za přijatelný nebo…?“ Gita: „Jo, je to přijatelný. Je to zase investice do budoucna. Pro mě sice celkem jako zbytečná, ale nutná pro toho, kdo se chce dívat na televizi.―
Hugo: „Je to všecko obchodní politika, to znamená, ţe ta cena je prostě stanovená tak, aby ty firmy… věřím, ţe to půjde časem nebo ţe to bude jenom v televizích, v těch nových… a kdyţ má někdo na televizi, tak prostě musí mět set-top box. Tam bych to absolutně neřešil. A z hlediska příjmu obyvatel i důchodů, prostě jak se šetří na jiný věci, maj toto dostatečně dlouho dopředu, tak kdo to chce, musí si na to šetřit. Nedá se nic jinýho dělat.―
Respondenti uvedli, ţe je náklady spojené s digitalizací nijak finančně nezatíţily. Respondenti vyuţívající technologii DVB-T si koupili set-top box v ceně kolem 1000 Kč, coţ povaţovali za přiměřené náklady. Náklady na další zařízení jako přídavné zesilovače, novou anténu, kabely a podobně respondenti nezmiňovali. Respondenti, vyuţívající příjem DVB-C, byli jiţ zvyklí za příjem televizního signálu pravidelně platit a zvýšení měsíční sazby za kabelovou televizi ţádného z nich nepřimělo přestat vyuţívat sluţby poskytovatele kabelové televize.
4.4.2.5. Ovládání set-top boxu Větší problémy neţ finanční náklady představuje pro respondenty zvládnutí ovládání nové technologie. Set-top box je totiţ potřeba ovládat podobně, jako televizor samotný. Do set-top boxu vstupuje celý svazek digitálního signálu a pomocí digitálního ovladače si uţivatel určuje konkrétní televizní program, který bude set-top box analogově vysílat do televizoru. Někteří respondenti během rozhovoru přiznali, ţe měli problémy se naučit pracovat s novým zařízením. Nutnost pouţívání dalšího ovladače pro ně byla nepříjemná.
73
Daniela: „No jo, ale co mě hrozně vadí, a co mě štve, ţe já furt to musím přepínat, nějak, a ţe mám vlastně dvě, dvoje ovladače, a to mě teda strašně plete a je to pro mě příšerný. […] Jo a to mě hrozně vadí a nevím, jestli by se to dalo udělat jinak, moţná, ţe jo, ale vadí mně to hodně. Je to zdlouhavý, kdyţ chci, abych ten pořad chytla rychle, tak se samozřejmě překliknu a je to v háji. Takţe toto je dost velká nevýhoda tohohle,…― V: „Dobře a změnilo se pro Vás něco tím, je tam je ten set-top box?“ Gita: „Pro mě jo, protoţe já mám o jeden dálkovač navíc a nevyznám se v tom.― V: „Aha, takže na ten set-top box, k tomu je samostatný ovladač?“ Gita: „Jo a já si to sama nejsem schopná ani pustit.― V: „Ehm, takže myslíte, že to ovládání Vám dělá problémy?“ Gita: „No, mně to dělá problémy určitě. Jako zbytku rodiny ne, ale já jsem na tohle antitalent, takţe mně určitě.― V: „Vy jste říkala, že si to ani nepustíte, takže to vždycky zavoláte manžela nebo někoho doma?“ Gita: „No, tak on manţel se dívá většinou na televizi častěji neţ já, takţe ta televize v podstatě skoro pořád jede, takţe já příjdu domů málokdy, ţe by byla vypnutá.―
Jak je patrné z ilustrace, pro některé respondenty znamená přítomnost dalšího ovládání velké komplikace při jejich sledování televize. Jiní dotazovaní uvedli, ţe si na jiný způsob ovládání jiţ zvykli. Respondentka Kamila uvedla, ţe situaci vyřešilo pořízení univerzálního ovladače. Kamila: „No trošku si člověk musí zvyknout, ze začátku, ale teď uţ je to docela v pohodě. My máme u toho set-top boxu nějaký univerzální, takţe pouţíváme jen jeden ovladač.― V: „Aha, takže už nemáte ten ovladač k televizi?“ Kamila: „Ne, ne, ten původní ne. Ten byl teda větší, pohodlnější a byly jsme na něj zvyklí, ale přešli jsme a uţ je to půl roku, takţe si uţ nepamatuju ty začátky, ale bez problémů.―
Nutnost přizpůsobit se novému ovládání povaţují někteří respondenti za největší nevýhodu přechodu na digitální televizní ovládání. Přestoţe u nich digitalizace proběhla jiţ
74
před dlouhou dobou a nedá se tedy hovořit o moţnosti, ţe si na nové ovládání ještě nezvykli, stále je pro některé respondenty pouţívání dalšího ovladače nepříjemné.
4.4.2.6. Hodnocení digitalizace respondentů Respondenti chápou přechod na digitální televizní vysílání jako nutnost, pokud chtějí sledovat televizi v domácnosti. Přesto většina z nich netuší, v čem vlastně digitalizace spočívá, ani se nezajímá o její důvody. Respondenti digitalizaci chápou jako technologický pokrok, jako přirozený vývoj. Motivací k transformaci televize je pro ně hrozba moţné ztráty příjmu a tím i určitého statusu člena mainstreamové společnosti. V: „A oni [poskytovatel kabelové televize] Vám řekli, že si to [set-top box] máte dokoupit?“ Emil: „Ano, ţe si to máme dokoupit, ţe budeme mít kvalitní obraz a ţe budeme spokojeni a tak dále, takţe z toho titulu jsme samozřejmě nechtěli být mimo, jdeme s dobou, takţe jsme to pořídili.― V: „Dobře a třeba nějak aktivně jste o tom vyhledávala informace nebo jste to jen tak něco zachytila z médií?“ Lenka: „Ne, nějak jsem se po tom nepídila, spíš jsem to brala jako tak, ţe... já nevim, jezdily auta, pak začaly třeba lítat letadla. Tak je prostě nabídka a vlastně mě to jakoby omezilo, ţe kdybych si nekoupila set-top box, tak bych vůbec nemohla sledovat televizi. Byla bych vlastně oddělená od tý televize. Ano. Je to potřeba. Uvědomuju si, ţe vlastně bez set-top boxu bych nemohla sledovat televizi. Takţe ten důvod té změny byl také to, ţe jsem věděla, ţe se to časem vypne.―
Aktivní zájem o informace, týkající se digitální televize, sami respondenti nevykazovali, principům digitálního vysílání obecně příliš nerozumí. Informace, o které se zajímali, byly redukovány na jednotlivé termíny vypnutí analogového vysílání případně ceny jednotlivých set-top boxů. Další údaje o digitalizaci uţivatelé nesledovali, protoţe nebyly bezpodmínečně nutné k zajištění příjmu televizního vysílání v domácnosti a nijak by neovlivnily nutnost přechodu na digitální televizní vysílání. Respondentům byla přímo poloţena otázka, zda se dá mluvit o tom, ţe s digitalizací o něco přišli a zda měla analogová televize nějaké výhody oproti digitální. Na tyto otázky
75
odpověděli respondenti negativně nebo konstatovali, ţe o těchto otázkách nikdy nepřemýšleli. Jako jedinou výhodu analogové televize někteří uvedli fakt, ţe prostě byla. Od přechodu na digitální vysílání u jednotlivých respondentů jiţ uplynulo nejméně šest měsíců. Za tuto dobu si respondenti částečně na novou technologii zvykli a sledování televize pro ně znovu nabývá povahy kaţdodenního neměnného rituálu, jakým bylo i před digitalizací.
76
5. DISKUZE A ZÁVĚR 5.1. Shrnutí analytické části, selektivní kódování Jako ústřední kategorii, vyplývající z axiálního kódování, jsem se rozhodl označit kategorii pohodlí. Respondenti mají sledování televizních obsahů spojené s určitou mírou komfortu, s určitým standardem pohodlí. Tato činnost je pro ně představuje nenáročnou relaxaci, nevyţadující velké soustředění. Proto chtěli zachovat televizní příjem v co nejméně odlišné formě, na jakou byli zvyklí z analogového příjmu. Respondentům primárně nešlo o zachování přísunu informací prostřednictvím televize, ale o zachování zaţitého pohodlí při konzumaci televizního vysílání. Digitalizace televizního vysílání tedy pro dotazované nepředstavovala ohroţení příjmu informací, ale ohroţení pohodlí při jejich konzumaci. Tato hrozba byla pro respondenty motivací k jednání, tedy k přijetí potřebných opatření pro zachování komfortu televizní konzumace. Respondenti si tedy zvolili strategii vedoucí k zajištění dalšího příjmu televizního signálu, přičemţ dalšími poţadavky byly přiměřená finanční nákladnost a minimální časová a „energetická“ náročnost. Tato strategie vyústila ve změnu, v nevyhnutelnou51 transformaci analogového příjmu na příjem digitální. Změna se určitým způsobem projevila na konzumaci televizního vysílání. Této změně se jednotliví respondenti postupně a s různou rychlostí přizpůsobili, čímţ se jim podařilo zachovat úroveň pohodlí.52
51
Z pohledu respondentů byla digitalizace působením vnějšího tlaku nevyhnutelná. Pro přehlednost jsem celou sekvenci jednotlivých kategorií zobrazil v grafu č. 4. Výchozím a konečným bodem je fáze standard. Po určité době a s další inovací média se můţe celý koloběh uskutečnit znovu. 52
77
Graf č. 4 Cyklus fází při transformaci televizního příjmu
78
5.2. Propojení s teoretickou částí V teoretické části této práce jsem krátce představil teorie šíření inovací a teorie vnějšího vlivu. Na tomto místě bych je rád propojil s analytickou částí. Tardova teorie nápodoby se ukázala v kontextu digitalizace televizního vysílání jako platná zejména v rané fázi tohoto procesu. Někteří respondenti uvedli, ţe inovovali později, neţ lidé v jejich okolí. O digitalizaci tedy slyšeli nejen v médiích, ale také od svých známých, sousedů a přátel. Pokud je tito lidé v jejich okolí přímo ovlivnili v přijetí digitálního příjmu53, můţeme tuto skutečnost chápat jako projev jevu, který Lazarsfeld označuje jako názorové vůdcovství. Zda se dá na digitalizaci televizního vysílání uplatnit Rogersova inovační křivka a S-křivka, mohu pouze spekulovat, protoţe můj výzkum není kvantitativní. Dá se ale předpokládat, ţe vnější tlak k přijetí technologie DVB-T, který působí na respondenty, významně ovlivní tvar potenciální S-křivky a také naruší inovační křivku, protoţe čas na inovaci je omezen. V analytické části jsem popsal chování respondentů, které vysvětluje Bellova teorie černých skříněk. Jiţ během rozhovorů jsem si všiml, ţe někteří respondenti byli poměrně kritičtí ke svým znalostem principů digitalizace, coţ je moţné vysvětlit Davisonovým efektem třetí osoby. Digitalizace televizního vysílání bude podle mého názoru plně doceněna aţ po zavedení technologie DVB-T na celém území České republiky, dalším rozšířením programové nabídky a doplňkových sluţeb. Teprve tehdy se plně rozvine potenciál této technologie šíření televizního signálu, teprve tehdy dosáhneme roviny produktivity a zároveň překonáme kulturní opoţdění. Za současného stavu, kdy digitalizace stále probíhá a pro respondenty subjektivně zatím nepřinesla výrazné změny oproti analogovému vysílání, ještě nemůţeme tuto technologii v úplnosti hodnotit. Při propojení s teoriemi vnějšího vlivu můţeme digitalizaci z pohledu diváka definovat jako sociální fakt, protoţe má systémový charakter a probíhá nezávisle na jednotlivcích. Digitalizace je jedním z projevů legitimního panství, protoţe je demonstrací státní autority a jeho práva zasahovat do svobody občanů. Postoj respondentů k transformaci televizního vysílání potvrdil jejich důvěru v expertní systémy a odborné vědění. Při analýze se potvrdilo, ţe sledování televize je iracionální jednání, jak jej definuje Zygmunt Bauman. Jednotlivé teorie se tedy vzájemně prostupují, coţ dokazuje sloţitost procesu inovace televizního vysílání. Pokusil jsem se definovat digitalizaci v rámci výše uvedených teorií, vědom si skutečnosti, ţe existuje mnoho dalších teorií, které lze na tento proces aplikovat. Teorie šíření inovací a teorie vnějšího vlivu mi pomohly odstoupit od běţné perspektivy
53
K čemuţ došlo, jak uvádím v analytické části.
79
televizního diváka a sledovat proces digitalizace a její zpětný vliv na společnost analytickou optikou. 5.3. Závěr Ambicí této práce je zachytit digitalizaci televizního vysílání v její rané fázi. Důraz je kladen zejména na subjektivní vnímání transformace televizního vysílání samotnými diváky. Výzkum je podloţen teoretickou částí, kde představuji teorie šíření inovací a teorie vnějšího tlaku, protoţe se domnívám, ţe tyto dva pohledy nejlépe teoreticky vystihují digitalizaci televizního vysílání. Výzkum jsem realizoval metodou exploratorního kvalitativního výzkumu, data jsem získal prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s dvanácti respondenty, coţ stačilo k dosaţení teoretické saturace. Tato data jsem analyzoval metodou zakotvené teorie Strausse a Corbinové. Cílem předkládané práce bylo kvalitativním výzkumem zjistit, jak uţivatelé přijímají digitalizaci televizního vysílání a čím jsou motivováni tuto transformaci média ve svých domácnostech realizovat. Při analýze rozhovoru jsem zjistil, ţe pro respondenty je sledování televize integrální součástí jejich kaţdodenního ţivota, má povahu rituálu a je vnímáno zejména jako relaxační trávení volného času. Televize umoţňuje respondentům se psychicky uvolnit, odpočívat a „vypnout“. Důleţitou součástí sledování televize je i fyzické pohodlí. Přestoţe respondenti uváděli, ţe se nepovaţují za silné konzumenty, většina z nich sleduje televizi denně a ţádný respondent neuvedl, ţe by uvaţoval o zrušení televizního příjmu. Sledování televize má povahu stereotypu, konvenčnosti, je pro respondenty symbolem uvyklých pořádků. Tato rutinní povaha přístupu k televiznímu vysílání byla narušena vnějším tlakem. Explicitní termín oznamující konec šíření analogového pozemního vysílání znamenal pro respondenty přijímající televizní signál ze sítě pozemních vysílačů hrozbu ztráty příjmu televizního vysílání v jejich domácnosti. V případě respondentů vyuţívajících sluţeb kabelové televize byl jejich stereotyp narušen aktivní snahou poskytovatelů kabelové televize o přechod respondentů na technologii DVB-C54. Respondenti byli k digitalizaci motivováni vůlí si zachovat televizní příjem, na který byli zvyklí. Dotazovaní získali informace potřebné k naplnění tohoto cíle, další informace o digitalizaci pro ně byly redundantní. Respondenti
54
Nejmenší intervenci digitalizace do stereotypu sledování televize patrně zaznamenali diváci přijímající televizní signál prostřednictvím satelitu. V mém výzkumném vzorku nebyl ţádný respondent vyuţívající výhradně technologii DVB-S.
80
neměli zájem se digitalizací televizního vysílání dále zabývat. Přechod na digitální televizní vysílání nepředstavoval pro respondenty větší problém, informace o nástupu digitálního vysílání byly pro respondenty snadno dostupné a respondenti často vyuţili sluţeb názorového vůdce ve svém okolí, ať to byly jejich děti, přátelé nebo zástupci firem poskytujících kabelové vysílání. Transformace televize jako média se u nich subjektivně projevila vyšším počtem dostupných programů55, dále, a to zejména, přítomností dalšího ovladače a potřebou se s ním naučit pracovat. Finanční náklady spojené s digitalizací televizního vysílání respondenty nijak nezneklidnily. Respondenti chápou přechod na digitální šíření televizního signálu jako přirozený projev technického pokroku. Na inovaci média se respondenti adaptují a sledování televize se vrací do starých stereotypů. Povaha televize se tedy podle mého výzkumu digitalizací nijak nezměnila, coţ mne překvapilo. Rozhodně bude zajímavé sledovat další vývoj digitální televize.
55
Zejména u respondentů vyuţívajících technologii DVB-T.
81
6. JMENNÝ REJSTŘÍK Adorno, T. ............................................... 29
Miovský, Z. ............................................. 31
Bauman, Z. .................................. 23, 26, 27
Morley, D. ............................................... 32
Bednář, Z. ............................................ 9, 33
Negroponte, N........................................... 7
Bell, D. .................................................... 21
Nipkow P. G. ............................................ 7
Berger, P. ........................................... 22, 25
Norris, P. ................................................. 17
Bourdieu, P. ....................................... 21, 22
Ogburn, W. ............................................. 20
Corbinová, J. ..................................... 31, 32
Orr, G. ..................................................... 15
Davison, W. P.................................... 18, 62
Petera, M. ................................................ 59
Disman, M. .................................. 31, 32, 33
Peterson, R. A. ........................................ 13
Durkheim, É. ........................................... 22
Poisl, Z. ..................................................... 8
Duspiva, Z. .................................. 10, 11, 29
Polák, L. .................................................. 59
Färber, M ................................................... 8
Rogers, E. M. .................................... 15, 16
Fenn, J. .............................................. 18, 19
Říchová, B. ............................................. 14
Fisher, D. ................................................. 20
Sak .......................................................... 10
Giddens, A. ............................ 23, 24, 25, 27
Scheb, J. M.............................................. 17
Hendl, J........................................ 30, 34, 35
Silverstone, R. ......................................... 32
Jeřábek, H. ............................................... 14
Strauss, A. ......................................... 31, 32
Jirák, J...................................................... 14
Surry, D................................................... 15
Keller, J. .................... 13, 20, 22, 23, 24, 27
Šafránek, J................................................. 8
Kelly, K. .................................................. 17
Škařupová, K. ......................................... 48
Koiš, J. ..................................................... 23
Tarde, G. ................................................. 13
Kolesárová ............................................... 10
Thompson, J. ........................................... 28
Köpplová, B. ............................................. 8
Tomek ..................................................... 10
Kůst, F. ...................................................... 7
Veblen, T. ............................................... 20
Lazarsfeld, P. ..................................... 13, 14
Volek, J. ........................................ 9, 32, 33
Linden, A. .......................................... 18, 19
Weber, M. ............................................... 21
Luckmann, T. .......................................... 25
White, C. ................................................. 17
Mahajan, V. ............................................. 13
Wright, L. ................................................ 20
McQuail, D. ............................................. 14
Zworykin, V, K. ........................................ 7
Miovský, M. ............................................ 30
82
7. SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Rogersova inovační křivka………………………………………………16 Graf č. 2 Příklady S-křivek některých inovací…………………………………… 17 Graf č. 3 The Hype Cycle…………………………………………………............ 19 Graf č. 4 Cyklus fází při transformaci televizního příjmu…………………………78
83
8. ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA 8.1. Anotace Název práce: Digitalizace televizního vysílání z pohledu uživatelů Práce se zabývá digitalizací televizního vysílání optikou diváků. Hlavním smyslem celé práce je definovat důvody, které uţivatele přiměly k přechodu na příjem digitálního televizního signálu a zjistit, jak tato transformace média ovlivnila jejich rutinní konzumaci televizních obsahů. Studie zasazuje digitalizaci televizního vysílání v České republice do teoretického rámce pomocí teorií šíření inovací a teorií vnějšího vlivu. Stěţejní částí práce je exploratorní kvalitativní výzkum. Data k výzkumu byla získána pomocí polostrukturovaných rozhovorů s dvanácti respondenty a následně analyzována prostřednictvím metody zakotvené teorie. 8.2. Klíčová slova digitalizace; televizní vysílání; DVB; zakotvená teorie; kvalitativní výzkum 8.3. Summary Name: Digitalization of TV broadcasting from the viewpoint of users This paper deals with digitalisation of TV broadcasting from the viewpoint of users. The main goal of the paper was to define reasons behind decisions of users to transfer from analog TV broadcasting, and to find out consequences of that transformation, focused on change of the way of routine consuming of TV content. This study sets digitalization in Czech Republic into a theoretical frame within theories of innovation spread and outer-influence theory. Key part of the paper is exploratory qualitative research. Datas for the research were obtained from half-structured interviews with 12 participants and subsequently analyzed within method of grounded theory.
8.4. Key words Digitalization; TV broadcasting; DVB; grounded theory; qualitative research
84
9. BIBLIOGRAFIE Adorno, T. W. 1965. Prolog k televizi. in Divadlo, č. 3: 30-33. Online na: http://www.phil.muni.cz/estetika/pomucky/virtlib/soucasnost.htm (4.1.2010) Bauman, Z.; May, T. 1996. Myslet sociologicky: Netradiční uvedení do sociologie. Praha: Fortuna Bednář, Jiří. 2007. Digitální televize, populární průvodce technologií DVB-T. Praha: Sdělovací technika. Bell, David. 2006. Science, Technology and Culture. Berkshire: Open University Press Berger, Peter. 2003. Pozvání do sociologie. Brno: Barrister & Principal Berger, P.; Luckmann, T. 2001. Sociální konstrukce reality. Praha: Centrum pro studium demokracie a kultury Bourdieu, Pierre. 1998. Teorie jednání. Praha: Karolinum Davison, Phillips. 1983. The Third-Person Effect in Communication in Public Opinion Quarterly. Oxford: Oxford University Press Disman, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. Fenn J., Linden A. 2003. Understanding Gartner's Hype Cycles. Online na: http://carbon.cudenver.edu/~jgerlach/emergingtechnologyOL/FirstReadings/HypeCycleIntro. pdf (4.1.2010) Fisher, D. R.; Wright, L. M. 2001. On Utopias and Dystopias: Toward an Understanding of the Discourse Surrounding the Internet. in Journal of Computer-Mediated Communication 6(2) January 2001. GartnerGroup, 2005. Hype Cycle of Emerging Technology. Online na: http://gsb.haifa.ac.il/~sheizaf/ecommerce/GartnerHypeCycle.gif (graf, 4.1.2010) 85
Giddens, Anthony. 1998. Důsledky modernity. Praha: Slon Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Jeřábek, Hynek. 2003. Měření názorového vůdcovství v českých sociologických výzkumech. In Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2003, r. 39, č. 5 Jirák, J.; Říchová, B. 2000. Politická komunikace a média. Praha: Karolinum Keller, Jan. 2006. Úvod do sociologie. Praha: Slon Kelly, Kevin. Increasing Ubiquity. 2009. Online na: http://www.kk.org/thetechnium/archives/2009/05/increasing_ubiq.php (graf, 4.1.2010) Koiš, Juraj. Proč se přechází na digitální vysílání. Online na: http://www.digitalne.tv/proc-digitalizace/proc-se-prechazi-na-digitalni-vysilani/ (4.1.2010)
Kolesárová, Tomek, Sak. 2009. Digitalizace televizního vysílání (Zpráva z třetí vlny výzkumu). Praha: ČTÚ Köpplová, Barbara a kolektiv autorů. 2003. Dějiny českých médií v datech. Praha: Karolinum Kůst, František. 2003. Digitalizace. In Revue pro média č. 5: Média a digitalizace, online na: http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Revue05/profil_kust_digitalizace_rpm5.pdf (4.1.2010) Mahajan, V; Peterson, R.A. 1985. Models for innovation diffusion. London: Sage McQuail, Dennis. 2009. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál Miovský, Michal. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing.
86
Morley, D.; Silverstone, R. 1990. Domestic communication — technologies and meanings. London: Centre for research into innovation, culture and technology, Brunel university. Negroponte, Nicholas. 2001. Digitální svět. Praha: Management Press - Softwarové noviny Norris, Pippa. 2001. Digital Divide. Cambridge: Cambridge University Press. Orr, Greg. 2003. Diffusion of Innovations, by Everett Rogers (1995). On-line na: http://www.stanford.edu/class/symbsys205/Diffusion%20of%20Innovations.htm (4.1.2010) Petera, M. 2009. Jan Zeman: ―TXT patří mezi nejúspěšnější sluţby televizního vysílání― (Rozhovor s vedoucím teletextu České televize). Online na: http://www.radiotv.cz/p_tv/t_technika/jan-zeman-txt-patri-mezi-nejuspesnejsi-sluzbytelevizniho-vysilani/ (4.1.2010) Polák, Lukáš. 2009. Má v dnešní době ještě smysl vysílat teletext? (Rozhovor se zástupci České televize, Novy, Primy a Óčka). Online na: http://www.digizone.cz/clanky/ma-v-dnesni-dobe-jeste-smysl-vysilat-teletext/ (4.1.2010) Poisl, Zbyněk. 2007. Malá encyklopedie televizní techniky 1 - historie televize. Online na: http://www.digitalnitelevize.cz/magazin/obecne/mala-encyklopedie-televizni-techniky/malaencyklopedie-televizni-techniky-1-historie-televize.html?sablona=tisk (4.1.2010)
Rogers, E. M. 1995.Categories of Innovativeness. Online na: http://users.sa.chariot.net.au/~michaelc/images/categories.gif (graf, 4.1.2010) Strauss, A.; Corbinová J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. Surry, Daniel. 1997. Diffusion Theory and Instructional Technology. On-line na http://www2.gsu.edu/~wwwitr/docs/diffusion/ (4.1.2010) Škařupová, K. 2007. Televize v rodinách, které ji nevlastní (Diplomová práce) 87
Thompson, John B. 2004. Média a modernita. Praha: Karolinum Volek, Jaromír. 1999. Televize a kaţdodennost (Disertační práce). Brno White, C.; Scheb, J.M. 2000. Impact of media messages about the internet: internet anxiety as a factor in the adoption process in the USA. in New Media & Society, r. 2, č. 2. Základní teze pro informační kampaň k přechodu na digitální vysílání v ČR. Online na: http://www.mvcr.cz/soubor/informacni-kampan-pdf.aspx (4.1.2010)
88
10. PŘÍLOHY Příloha č. 1 Příklad kategorizace jednotlivých výroků (tabulka) Označení kategorie Počáteční stav
Příklady výroků Kabelovou televizi máme od začátku, co nám to nabízeli… …tady byla dřív nějaká společná anténa.
Moţnost
Tak jsem se rozhlídla kolem nebo jsem se dívala, že tam [moţnost kabelové televize] je, že tam jsou nějáký ty schránky. Protože tam byl špatnej signál, já bydlím v místě, kde je špatnej signál.
Motivace
Ten signál se natolik zhoršil, ta jeho kvalita toho příjmu, ţe nebylo moţný sledovat některý televizní kanály.
Volba
Satelit mám proto, ţe… Akorát jsme si museli pořídit ten set-top box.
Změna
Ta kvalita toho obrazu se zlepšila… A taky se nám teda rozšířila nabídka těch programů.
Reflexe (současný stav)
Jo, je to i pro mě dobrý. …ta krabička mně vadí a ty ovladače taky dva. Je to strašně nepříjemný.
89
Příloha č. 2 Tabulka - Analýza rozhovorů otevřeným kódováním – (tabulka) nadkategorie
kategorie
vlastnost
dimenze (mezní hodnoty)
obraz
kvalita
dobrá – špatná
příjem signálu
kvalita
dostatečná- nedostatečná
mnoţství programů
mnoţství
málo - hodně
finanční náklady
míra
malé - velké
ovládání
obtíţnost
zvládnutelné-nezvládnutelné
záznam
obtíţnost
zvládnutelné – nezvládnutelné
poruchovost
míra
nízká - vysoká
informace
míra
dostatečné - nedostatečné
technická vybavenost
míra
dostatečná – nedostatečná
podmínky pro
motivace
míra
malá - velká
příjem DVB
finance
míra
únosná – neúnosná
zvládnutí ovládání
míra
dostatečná – nedostatečná
čas trávený u televize
mnoţství
hodně – málo
sledované pořady
mnoţství
hodně - málo
postoj k televizi
vstřícnost
otevřený - chladný
televize v minulosti
přítomnost
ano -ne
vyuţití dílčích médií56
míra
malá - velká
teletext
vyuţívání
ano – ne
DVD přehrávač
vyuţívání
ano – ne
videorekordér
vyuţívání
ano – ne
EPG
vyuţívání
ano – ne
vlastnosti DVB
vysílání
konzumování televize
dílčí média
reakce
změna v chování uţivatelů
míra
malá - velká
zájem o novou technologii
míra
malý - velký
56
Dílčím médiem rozumím prvky, které jsou rozšiřujícím doplňkem televize jako média, ačkoliv nejsou nutné pro její základní fungování.
90
Příloha č. 3 Způsob příjmu televizního signálu na všech televizích v domácnosti respondenta (graf).
Zdroj: Kolesárová, Tomek, Sak. 2009. Digitalizace televizního vysílání (Zpráva z třetí vlny výzkumu). Praha: ČTÚ.
91
Příloha č. 4 Informovaný souhlas
INFORMOVANÝ SOUHLAS
Tématem výzkumu, který probíhá v rámci bakalářské práce, je pronikání technologií do společnosti. Konkrétně je jeho cílem zjistit, jak televizní diváci chápou a přijímají digitalizaci televizního vysílání v České republice. Výzkum bude probíhat formou rozhovorů, které budou nahrávány na diktafon. Respondenti se výzkumu účastní dobrovolně a mohou svoji účast kdykoliv ukončit. Výzkumník se zavazuje, že anonymita respondentů zůstane zachována a data nebudou použita jiným způsobem, než k zajištění cílů výzkumu.
Respondenti svým podpisem stvrzují, že jsou obeznámeni se všemi podmínkami výzkumu a souhlasí s nimi.
V Brně dne ..................................
____________________________ výzkumník
___________________________ respondent
92
Příloha č. 5 Přepisy rozhovorů Rozhovor č. 1 V: Takže, kdybyste mi mohl na začátek popsat, jakým způsobem teď přijímáte televizní signál? Albert: Přijímáme ho dvěma způsoby. Přijímáme jak starej analogovej signál, kterej pořád ještě dobíhá, tak uţ máme taky novej digitální, kterej byl zprovozněnej dejme tomu před nějákými dvěma lety, tady jedním nadšeným sousedem, kterej to uvedl všecko do činnosti, de facto ve své reţii, ve své iniciativě. JEstli dostal od druţstva nějáký prachy nevím, protoţe tohle jsou druţstevní byty, ale myslím si, ţe ani ne. Ţe prostě jako spraávnej nadšenej do toho zainvestoval a všichni z toho máme uţitek dodnes. V: Aha, takže tady je nějaká společná anténa? Albert: Tady je společnej systém, ano. Společný rozvody. Společná anténa je na střeše, jak analogová, tak i digitální, navíc se to přenáší dolů do nějaké rozvodnice, kde se to nějak konvertuje ty signály, tomu pořádně nerozumim těm technickým detailům. V: To nevadí Albert: A pak je to normálním kabelem rozváděný po baráku. Takţe je to taková kabelovka. V: Takže teď vám jde do televize signál ze dvou antén, jestli tomu rozumím dobře? Albert: Jo, jasný ano. Pořád digitální i z analogového. V: A set-top box máte integrovaný přímo už v televizi? Albert: Přímo v televizi, ano. V: Takže jste vlastně kupoval novou televizi... Albert: Novou televizi, která uţ to umí. Takţe to bylo vlastně jedno z kritérií, ţe jo. Věděl jsem, ţe v baráku je digitální signál, takţe koupit televizi s DVB-T přijímačem. V: Uvedl jste zkratku DVB-T, takže to asi víte... Albert: To znamená "terristeran" nebo tak nějak. Je to s terrou, jako se zemí. V: No jako pozemní… A máte třeba představu, z jakého vysílače se tady vysílá? Albert: V Brně se vysílá myslím z Barvičovy. V: Takže vy přijímáte z Barvičovy... Albert: Z Barvičovy, tam bude vysílač na digitální televizi, kterou chytáme, nebo anténa.. V: A ten příjem se nějak zlepšil oproti tomu analogu? Albert: Určitě. V: Takže jste měl třeba nějáké problémy předtím? Albert: No ono v těch panelácích je relativně kvalitní signál, to je celkem dobře promyšlený. Ten analogovej signál byl dobrej, ale mělo to jeden negativní důsledek a to kdyţ byl venku mráz a vlhko, tak na té anténě vznikala jinovatka a od určitého okamţiku prostě přestala fungovat televize. Ten signál se natolik zhoršil, ta jeho kvalita toho příjmu, ţe nebylo moţný sledovat některý televizní kanály. Někdy dokonce si myslim, ţe prostě to zrnilo, byla bílá obrazovka. A šmytec. Takţe to byl jeden z těch základních motivů proč digitální televizi. Nejde ani tak o zlepšení toho konkrétního obrazu, jako o to zlepšení nebo zvýšení spolehlivosti toho příjmu. To stoprocentně vţdycky jede a to je ta varianta ano - ne. V: Takže v zimě jste měl problémy s analogem. Albert: V zimě tady byly problémy s analogem. V: A to teď s tím digitálem nemáte, už to vlastně máte jednu zimu. Albert: No ona ta digitální anténa musí namrznout taky, z principu, ale zřejmě ten signál je kvalitnější nebo silnější nebo se to nějak jinak kóduje, ţe to není tak choulostivý na to pokrytí ledem té antény. V: No tak jo. A takže vy máte tady v domácnosti jeden televizor? Albert: Dva. V: A na oba přijímáte ten digitální signál? Albert: Přesně. V loţnici tam je malej televizor, klasickej. Ale jeho součástí nebo součástí toho systému je settop box klasickej. V: Ehm. Albert: K tomu přidělanej, aby taky uměl přijímat digitální signál. V: Takže vedle toho televizoru máte tu krabičku… Albert: Prostě klasickej analogovej televizor, staršího typu, ale je tam set-top box, aby se umoţnil příjem digitálního signálu. V: Ehm. Dobře. A když by jsme se podívali do minulosti, můžete říct, kdy jste třeba nějak přišel do prvního kontaktu s televizí? Jako vždycky jste měli doma televizi… Albert: Asi jo. Jako tak jako dítě si pamatuju, ţe od té doby co vnímám, tak byla vţdycky doma televize, takţe si troufám říct, ţe naši měli doma televizi dřív neţ mě (smích). V: Takže nikdy vlastně jste nežil jakoby úplně bez televize. Albert: Myslím si, ţe ne. Nebo si to teď neuvědomuju. V: A kdybyste mi mohl popsat, jak vypadá Vaše obvyklé sledování televize.
93
Albert: Obvyklý sledování? No já bych řekl, ţe manţelka je větší sledovatel neţ já, takţe ta přichází domů dejme tomu někdy ve dvě, ve tři, zapíná televizi a ta tady většinou jede jako kulisa, se dá říct... Manţelka z vedlejší místnosti: Kecáš hustě! V: Nekecám hustě, to je standard naší domácnosti. Takţe od tří hodin dejme tomu je to zaplý a buď to se na něco dívá nebo si u toho čte a nebo sleduje nějáký seriály, ţejo. A já teda kdyţ příjdu dejme tomu taky ve tři ve čtyři z práce, tak buď se dívám s ní, nebo jedeme na nějákej nákup nebo tak… takţe ta sledovanost odpoledne je taková jak řikám pasivní, víceméně. Tady něco jede a třeba něco zaujme, nějaká kriminálka nebo něco a aktivněji spíš aţ ty večerní pořady. V kaţdým případě zprávy, ty projedeme všechny troje. Zapneme primu, ţe jo to začíná, přehodíme to na jedničku a končíme novou, tak na to se díváme vţdycky poctivě, od začátku do konce. No a potom záleţí na tom, co následuje, takţe buďto si třeba čtu nebo si jdu na počítač něco dělat nebo se dívám na televizi. S manţelkou, s rodinou, kdyţ je tam něco, co mě trošku zajímá. V: A o víkendech to je stejné? Albert: O víkendech jak kdy. V léťe ne protoţe máme chalupu se zahradou. Takţe odjíţdíme v pátek odpoledne a vracíme se v neděli odpoledne a pokud je rozumný počasí, tak jsme celej den venku a něco tam kutíme, takţe na televizi se díváme pouze prakticky na zprávy a na nějakej pořad, kterej následuje, u toho většinou usneme a jdeme spat, takţe to nedokoukáme, takţe akorát dycky si děláme legraci: Zeptám se manţelky "Na co se chceš dívat, u čeho chceš usnout." Protoţe vím, ţe do těch deseti hodin nevydrţíme. Běţnej film po osmej nejsme schopni vysledovat. V: A změnila se nějak programová nabídka tím, jak jste přešli na digitální vysílání? Albert: No určitě. Těch programů je víc. V: A sledujete jich taky víc? Které z těch nových programů sledujete? Albert: No asi jenom ČT24, výjimečně ČT4 Sport. Já tak moc sportovní typ nejsem. Pak je tam Cool, Je tam Barandov, je tam Nova Cinema, tak sem tam se na něco z toho podívám, ale minimálně. Řekl bych, ţe ty nový programy nám zásadně nerozšířily tu nabídku. V: A plánujete si dopředu, na co se budete dívat? Kupujete třeba noviny s programem nebo používáte teletext? Albert: No program kupujeme, jasný. Máme, ţe jo. Odebíráme Květy a součástí je týdenní program, ale díváme se tak dopředu prostě jako sedneme k televizi večer, mrkneme se na zprávy a pak se podíváme, co po nich následuje, na co se teda budeme dívat dál. Pokud se chceme dívat. Ale ţe bych to něak dopředu studoval, ţe bych se prostě těšil, ţe ve středu dávaj něco, ne to nezkoumu. Ten den si zjistim, co dávají. V: A teletext používáte? Nebo jste ho používal dříve? Albert: No analogová taky měla teletext a no pouţívám ho, ale taky minimálně. Řekl bych, ţe spíš neţ já, tak děti ho pouţívají. Se dívají třeba na sportovní výsledky, ţe tam jsou tabulky. Hraje se fotbal, tak jsou tam k vidění tabulky, veškěrý informace. A jak říkám, tak já sportovní typ nejsem, čili já na tom teletextu nějak nemám co hledat prakticky. Čili minimálně ho pouţívám. V jednotkách otevření ročně bych řek. V: Teď je součástí té digitální televize i elektronický programový průvodce. Říká Vám to něco? Albert: To pouţívám. Pouţívám to ve vztahu k nahrávání na DVD rekordér, protoţe ten systém, který máme, funguje tak, ţe tam zmáčknu jeden čudlík a tam mě vyjede menu na obrazovce. Veškerý programy jaký jsou přístupný a co dávají. Tam je podobný schéma jako v těch novinách, ţe tam si potom pomocí šipek nacvakám pořad, který mě zajímá, dám OK a mám potrvzený, ţe ho nahraju. V: Aha Albert: Takţe toto pouţívám ne v rámci televize, ale v rámci DVD rekordéru, abych nahrál, co chci. V: Takže k televizi máte připojeny ještě další zařízení, zmiňoval jste DVD rekordér, máte také videorekordér? Albert: Máme, nepouţíváme, ale mám ho tady jenom pro to, ţe mám ještě několik desítek klasických VHS kazet. Je mi líto to jenom vzít a vyhodit. Řikám si: "Aţ budu mít čas, tak ty kazety jenom tak rámcově projedu." Pokud by tam bylo něco dokonalýho, co bych teda nechtěl ztratit, my teda takhle dřív jsme si dělali, jsme měli nahrávky dětí, kdyţ byly malý, tak jsem to zdigitalizoval pomocí DVD rekordéru na cédéčka, abych to teda udrţel tu kvalitu dlouhodobě a tak něco podobnýho plánuju udělat ještě s těma ostatníma kazetama, ţe je rychle projedu, co by mělo smysl, zdigitalizuju a uchovám dál. Jinak vyhodím kazety i DVD. Pardon DVD ne, videorekordér. V: A DVDčka kupujete, nebo si je nahráváte sám? Albert: Nahráváme si… takhle s DVDčkama ani moc nepracujem. Já ten DVD rekordér pouţívám pro nahrávání na pevnej disk, to znamená v době, kdy jdeme spat nebo jsme třeba na té chalupě a chtěl bych něco vidět, tak si to nahrajeme a pak si to posléze prohlídneme a DVDčka nakupuju minimálně ani jako nestahujeme, nic takovýho. Nahráváme to na harddisk, to co mě zajímá. V: A přístup na internet máte tady v domácnosti? Albert: Ano V: A můžu se zeptat, kolik třeba času trávíte na síti? Na internetu, nebo jestli na něj vůbec chodíte?
94
Albert: Chodím, pravidelně. Jak v práci, protoţe ho potřebuju ke své práci nějáké informace, tak i doma, kdyţ se nudím a třeba v televizi zrovna nic není, tak si jdu brouzdat si myslim, je to smysluplnější, neţ se dívat na něco, co mě nebaví. V: A sledujete někdy třeba televizi na internetu? Albert: Ne, ne protoţe ta kvalita je tam mizerná, tam se samozřejmě dají stáhnout, většina pořadů se dá v nějaké pochybné rozlišovací schopnosti prohlídnout i na tom internetum teďka se to třeba zlepšilo, jo, nemám moc velkej přehled, ale dřív jsme měli v počítači videokarty, takţe ty počítače fungovaly tak jako televizor. V: Aha Albert: Ale ten počítač se jeden pokazil, a tak teďka uţ není zájem o tuto sluţbu, protoţe máme dvě televize. Jako není důvod se dívat na počítači ještě na něco. V: Takže vlastně ani filmy nepřehráváte na počítači. Albert: Já určitě ne. Moţná syn, ale to je jiná kapitola, to není váš výzkum. Já ne. V: Takže kdyby sme se ještě vrátili k těm programům, tak můžete říct, že jste spokojen s tou nabídkou pořadů? Albert: Já myslim, ţe jo. Já nejsem zase takovej divák, jako někteří, ţe maj doma satelity a šedesát programů a neví, na co by se díval. Mě stačí ty klasický čtyři, co jsou tady - jednička, dvojka, nova prima. S tím si většinou vystačím. Minimálně se dívám na něco jinýho. V: Takže Vám nechybí třeba nějáký žánr? Máte nějáký oblíbený? Albert: Asi motosport bych měl zřejmě. To mě baví se na to dívat, ale jinak asi né. V: A když tady mluvíme o digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem vlastně ta digitalizace spočívá? Albert: V čem spočívá digitalizace? No je to jiná změna. Jiná změna.(opravuje se). Jiný systém zpracování a vysílání dat, ţe jo. Tak bych to nějak asi popsal. V: A kdybyste měl nějakými svými slovy říct, proč se to třeba děje? Proč digitalizujeme? Albert: Proč se to děje? Tak tam jsou asi dva aspekty. První je nabídnout kvalitnější úroveň, zvýšit úroveň toho signálu ţe jo. To znamená dovést do domácnosti kvalitnější obraz. A druhá, vím, ţe byla nějáká tlačenice, co se týká pouţití pásem frekvenčních, ţe analogová televize zabírá daleko širší spektrum kmitočtový, takţe se na těch pouţitelných frekvencích pro televize asi uţ obsadily ty pásma který byly vyuţitelný, tedy byly technicky pouţitelný, na co jsou ty systémy připravený a ta digitalizace umoţňuje to, ţe se vlastně nějak zúţí ta frekvenční náročnost signálu, takţe ve stejném pásmu se toho naskládá jakoby víc, no. Si to tak laicky dovedu představit, ţe by to asi tak mohlo fungovat. V: Vidím, že jste poměrně dobře informovanej, takže se zeptám rovnou dál, kde jste vlastně se informoval o digitálním vysílání? Albert: No jednak od souseda, jak jsem o něm mluvil, ţe je nadšenec, ţe jo a tak jsme kamarádi, tak vţdycky přišel, vytřeštěný oči, ţe má digitální signál, ukazoval mě na počítači, jak se mění všechno. Takţe to byly první informace takový dejme tomu před těmi pěti lety, kdyţ s tím začal, před těmi třemi roky to udělal pro celý dům, jak uţ jsem říkal. No a potom taky jsem se to dověděl já nevím, z internetu a tak obecně se o tom mluví, ţe jo. V: Takže jste se o to zajímal sám? Albert: No mě ty technický věci celkem zajímají. V: No takže soused vám s tím jakoby poradil? Albert: No seznámil mě. To byla ta prvotní informace. V: Mluvili jste o tom… Albert: No, ţe něco takového existuje, ţe vlastně to přichází teďka. To bylo ještě v době, kdy set-top boxy nebyly. No on si to teda sehnal jinde na počítači, jako počítačovou kartu a tak touhle formou zajišťoval nějaký první kontakty s digitálním vysíláním. V: A změnilo se pro Vás něco tou digitalizací? Albert: Asi v běţném ţivotě ne. V: Takže se díváte pořád stejně, říkal jste na stejné pořady… Albert: Stejný pořady, jakoţe bych… teďka ta digitální nabídka je širší, ţe jo, uţ jsme o tom mluvili, ale to, co přibylo mě, jako nějak nezaujalo zásadně. Prima Cool, Barandov a podobně ty podle mě vysílaj pořady, který by se uţ nedaly normálně shlédnout, tak aby zaplnily programovou strukturu, tak tam narvou nějaký starý seriály, takový pitominy, který by normálně neprošly, takţe to podle mě sledovanost bude mizerná u těchhle stanic. Toto jiný taky neosloví. V: Řekl byste třeba, že jste s digitalizací o něco přišel? Albert: Ne, ne. V: Dá se mluvit o tom, že by ta analogová televize měla nějaké výhody oproti té digitální? Albert: Asi určitě ne. V: Dobře. Jinak s tou digitalizací jsou spojené vlastně nějáké finanční náklady na straně diváka… Albert: No to chci asi říct, ţe si myslím, ţe budou určitě lidé mé věkové skupiny, který moţná ţe je to finančně postihne, to si nedovedu říct, ten set-top box stojí tisíc korun. Takţe asi to nikoho nemůţe zatíţit zásadně, ale
95
zatíţí to plno lidí co se týká ovládání toho systému protoţe ta naše generace je relativně konzervativní, kaţdej z nás je rád, ţe dovede z mobilu telefonovat, poslat esemesku. Nějaký další technologie a podobný věci se těţko vstřebávaj. Docházíme k závěru, ţe to nepotřebujem, třeba ţe jo. A proto si myslím, ţe pro nějakou babičku settop box, to bude katastrofa. Neţ se to naučí ovládat, kdyţ bude muset samozřejmě televizi přepnout do nějákýho AV módu, ţe jo. Aby to spojila a aby to fungovalo všecko naladit teďka se tam něco pokazí vypadne proud prostě rozladí... To si myslím ten set-top box v principu je stejně komplikovaný nastavení ovládání jako vlastní televize a ţe plno lidí s tím bude mít starosti, tady, co se týká tohoto. V: Ještě se zaptám do budoucna, mluví se o tom, že digitalizace by mohla přinést nějáké interaktivní služby, jakoby zpětnou vazbu. Myslíte si, že byste to uvítal? Albert: Je mi to jedno. V: Tam jde i to takové propojení televize s internetem. Že vlastně používáte tu obrazovku jako portál pro nákupy na síti a mluví se o tom, že v budoucnu byste si mohl například zvolit pořad který se vám bude v určitý čas vysílat. Neslyšel jste o tom třeba? Albert: Neslyšel, ale myslím si tom, ţe se zase budou dablovat technologie nebo technologie ne, ale sluţby, kdy jestli mě televize poskytne to, co internet třeba, tak proč to bude dělat. Já mám ten vlastní internet na počítači a nemám potřebu mít tu stejnou sluţbu na jiným přístroji. Kdyţ budu něco chtět si koupit, tak otevřu ten počítač a tam si to najdu na internetu. Další technologie si myslim, o které jsem slyšel, která mě zaujala a která by mě donutila si vyměnit televizi nebo něco s tim udělat ještě je 3D vysílání to si myslím, ţe je zase další rozměr, další generace televizorů další systém, kterej nás třeba během deseti let čeká. A v současné době nějáký rozšiřování sluţeb co ta televize umoţní nějak hlasovat nebo posílat esemesky nebo cokoliv tak to podle mě dabluje mobil nebo vlastní počítač s internetem. Nevidím to jako smysluplné. V: Dobře, takže když se jako podíváme na současnost, tak ten přínos jakoby té televize oproti tomu internetu je pro Vás, že Vám nabízí lepší rozlišení, nebo něco jiného? Albert: Lepší rozlišení taky nó, ale já si myslim, ţe oproti internetu má jinou strukturu programů. Jinou strukturu informací. Přináší víc zábavy, neţ internet si myslím, takové té akční, ţe jo. Pořady sportovní nebo zábavní, tak to na internetu neni. Tam si můţete přečíst vtipy nebo podívat se na nějáký legrační videa, nějaký skeče třeba ţe jo, ale ţe bych si tam nacházel nějaký filmy nebo zábavní pořady to asi ne. To není moc praktický. To je lepší ta televize a dívat se na to. Rozhovor č.2 V: Takže já Vás na začátek poprosím, kdybyste mi mohl říci, jak tedy v současnosti přijímáte signál televizní. Boris: No tak signál televizní je teďka vlastně digitální, protoţe máme kabelovou televizi, kabelový systém, takţe přes kabel přijímáme digitál. V: Dobře a máte set-top box? Boris: Máme set-top box. V: A ten je připojený na nějakou anténu někde na střeše? Nebo tedy ke kabelu… Boris: Protoţe je kabelová televize, tak je uţ přímo na kabel. Jo, máme vlastně dotaţený kabel do domu. V: Takže tím kabelem Vám tam vlastně jde digitální signál. Boris: Jo, a protoţe máme ještě analogovou televizi, tak ten set-top box nám to mění ten digitál na ten analog. V: A takže tady ve vašem okolí funguje nějaká firma, která toto zařizuje? Boris: Ano, Moravianet. V: A tu kabelovku jste měl už předtím, když jste přijímal analogový signál? Boris: Samozřejmě. Akorát jsme si museli pořídit ten set-top box. V: A když by sme se podívali trošku do minulosti, můžete mi třeba říct, kdy byl Váš nějaký první kontakt s televizí? Měli jste jí vždy doma? Boris: No tak samozřejmě, televize byla asi od mých osmi let, takţe tam byl nějaký první kontakt asi. V: A nežil jste někdy bez televize? Boris: Ne. V: A dovedl byste si to třeba představit? Boris: No, dneska uţ asi ani ne. Ale kdyţ jsem byl mladší, tak jako samozřejmě ta televize byla upozaděná jinýma aktivitama, jinýma zájmama, takţe tak jem televizi prakticky nesledoval, moţná nějaký sportovní pořad, V: A kolik vlastně máte teď doma televizorů? Boris: Jenom jeden, takţe to máme vlastně i jednoduché, nemusíme někde rozvádět kabely. V: A kdybyste mi mohl popsat, jak vypadá vaše obvyklé sledování televize? Boris: No tak většinou se to zapíná aţ na televizní zprávy, to je v sedm hodin, a nechá se běţet aţ po dobu, co jí sledujem, ale maximálně tak do těch deseti, půl jedenácté, dýl ne. Takţe zprávy a nějáký kultivovaný film nebo nějaký pořad, co nás zajímá. V: A kolik vlastně takhle tou kabelovkou přijímáte pořadů?
96
Boris: Programů tam je to já ani přesně teď nevím kolik jich, oni to teďka ještě navýšili, ale jestli jich je šedesát, přes šedesát, moţná šedesát dva, moţná i víc. Ale mám samozřejmě jenom tu omezenou nabídku, protoţe pak jsou ještě programy, který se připlácí a ty teda jako nemám, protoţe si myslim, ţe těch šedesát programů je aţ tolik, ţe stejně to člověk nesleduje. V: A kolik jich stíháte sledovat z těch šedesáti? Boris: No tak ty nejzákladnější. (smích) Takţe asi tak vám řeknu, na které se dívám: tak ČT1, někdy dvojka, nějáký ty dokumenty, někdy Nova, Prima někdy, a někdy co je CS Film nebo nějáký takový. V: A to se díváte, že kupujete nějaký program domů? Boris: Ne ne to je vlastně uţ koupený, to jsme si zaplatili tu rozšířenou nabídku a uţ teď nepotřebujeme nic si připlácet. V: A jak jste říkal, že se díváte třeba na ten CS Film, tak o tom, co tam dávají, vlastně, to se informujete kde, to kupujete noviny. Boris: Jak vychází vlastně program televizní, tak kaţdý týden to kupujeme, no… V: A používáte třeba teletext někdy? Boris: Teletext pouţívám, samozřejmě. Ale jako neni to pravidelný. Spíš takové informace kusý, kdyţ potřebujeme jet na hory tak se podíváme, jaký má bejt počasí a jaký jsou sněhový podmínky a jinak jako teletext většinou nesleduju. Takţe příleţitostně. V: A když se změnil ten příjem na digitální, změnila se nějak ta kvalita toho obrazu? Boris: No tak samozřejmě, no. Jako to byl dost rozdíl, to byl velkej rozdíl. My kdyţ jsme měli tady kabelovou televizi, tak ten analog přece jenom nebyl tak ostrý, bylo to jako… mělo to aji duchy, ţe. Teď je to teda jako perfektní. A to ještě nemáme ten lepší signál, který je teď vlastně moţnost si vlastně jakoby dokoupit. V: Myslíte nějaké vyšší rozlišení? Boris: No tady dokonce (ukazuje prospekt), je ta nabídka, to uţ bude úplně uţ, jako supr myslim. Ta kvalita, no. Ale zas je na to asi potřeba drahý televizor, který má schopnost to rozlišit. V: Takže ta firma vás vlastně informovala o tom. Boris: Jo oni kaţdý čtvrtrok chodí takový jakoby reklamní od nich magazín, prospekt a tam vlastně nás informují, co je vlastně moţný jakoby doobjednat nebo jako změnit tady jsou vlastně nabídky, který jsou uţ placený. My máme tady tu, tu základní. Ale je tam daleko víc těch programů, nejsou tady všechny. V: Dobře, takže i přesto, že máte to standardní rozlišení pořád, tak můžete říct, že se to zlepšilo? Boris: Ta kvalita je úplně jako oproti analogovýmu nesporně lepší. V: A nějaké výpadky? Boris: No to jsou někdy, někdy se to vlastně rozkládá na ty kostičky, kostičkuje to. Ale není to pravidlem. Není to častý, ale někdy se to stane. V: A když se to stane, tak co s tím vlastně děláte? Boris: Buď teda čekám, aţ se to spraví, nebo teda kdyţ se to nespraví, tak pak voláme na správu technikovi a buď oni to odstraní a nebo uţ na tom pracují, a pak se to odstraní taky časem. V: A jak to vlastně máte dlouho? Boris: No tak jakoby kabelovou televizi to vám přesně neřeknu, jak dlouho. V: Stačí řádově. Boris: Pět let to určitě bude a tady ten digitál, to uţ máme tak určitě druhým rokem. Hned, jak v Brně začali vysílat digitálně, tak vlastně začly i tady ty kabelovky. V: A máte k té televizi připojena i nějáká jiná zařízení? Boris: Internet. Internet máte v televizi? Boris: V televizi ne, ale jako v té nabídce. V: A když jsme u toho internetu, tak kolik času tam trávíte, nebo jestli na něj vůbec chodíte? Boris: No tak já skoro ţádný protoţe já na to nemám ani čas, a nechce se mi uţ u toho vysedávat, ale samozřejmě rodina to pouţívá běţně jako. V: A takže vy třeba nikdy nesledujete televizi na internetu? Boris: Na internetu ne. To bysme museli mět koupenou nějakou tu kartu a to nemáme. V: A myslel jsem další zařízení jakoby k televizoru, nějáký videorekordér… Boris: Videorekordér a DVD přehřávač. V: A to používáte? Boris: Ano V: A to se pro Vás nijak nezměnilo, pořád můžete nahrávat stejně. Boris: Zatím ano, nevím, jak to potom bude teda dál, protoţe zatím to máme teda přes ten analog, ale určitě to musí jít i přes ten digitál. V: Takže zatím nahráváte stále analog? Boris: Ano V: Takže vám jdou do televize dva signály?
97
Boris: Zřejmě ano. Protoţe i kdyţ máme to jako napojený na to digitální, tak to teda se nahrává přes analog. V: A ten analog to máte nějakou svoji anténu? Boris: Ne, ne, ne. To je pořád ta kabelová televize. Ona totiţ tady ta kabelová televize do určitýho roku, myslím 2012, bude ten analog jet a pak ho tedy vypne. V: Aha, takže vám dali jakoby čas na přechod. Boris: Tak jo. Ne všichni, co jsou napojeni na kabelovou televizi musí uţívat uţ settopbox protoţe ten analog tam je sice je to omezený programově těch programů tam není tolik, je tam myslim jenom ten základ, kde je asi těch šest programů nebo moţná uţ deset, ale to skončí myslím roku 2012 nebo 11. V: Dobře a jak často používáte třeba ten DVD přehrávač nebo video? Boris: DVD přehrávač? No.. čas od času ale řekl bych je to tak jednou za týden, ţe si půjčím nějaký film a video pouţíváme, kdyţ se chceme podívat na program, který je na jiným… na film, kterej jde na jiným programu, takţe se prostě nahrá a pak se na něho podíváme kdyţ máme čas. V: A ty DVD nosiče nebo ty kazety půjčujete, jste říkal, nebo je kupujete někde v trafikách? Boris: Kupujeme samozřejmě, buď v trafice, nebo je půjčujeme od známých. V: A kolik jich třeba tak máte těch DVDček doma. Boris: Já vám ani nevím, kolik jich tam je, jestli jich je dvacet, třicet, víc ne. V: Jeden z trendů poslední doby je digitální televize v mobilním telefonu, slyšel jste o tom? Boris: No něco jsem o tom slyšel, ale nějak to nesleduju. Televizi mám doma, nepotřebuji ji ještě v mobilu. V: A tak když se třeba tak obecně mluví o digitalizaci televize, máte třeba nějakou představu, v čem to vlastně spočívá? Boris: Teď jsem nerozuměl otázce. V: Ta digitalizace televize, o které se teď mluví, jestli máte představu, v čem to vlastně spočívá? Boris: No samozřejmě tak zhruba vím, ale abych vám řekl přesný termíny, to jako Vám neřeknu. V: Ehm, a nějakými svými slovy, kdybyste to měl nějak popsat, kdybych vůbec nevěděl, o co jde třeba. Boris: No tak teď Vám to fakt z hlavy neřeknu. V: Dobře, to nevadí. Boris: To je na mě rychlý. V: Takže vy jste zvolil, vy jste říkal, že jste mohl zůstat u analogového vysílání, takže vlastně proč jste zvolil už poměrně brzy tu digitální? Boris: No protoţe to bylo v nabídce a chtěli jsme lepší obraz. To byl ten hlavní důvod, jako. Jiný důvod to nebyl. Chtěli jsme kvalitnější obraz. A samozřejmě my jsme chtěli vidět víc programů, tak jsme museli na to digitální vysílání přejít, protoţe v analogu jich je jenom pár. V: A o tom digitálním vysílání jste se informoval kde? Boris: To nás informovala vlastně ta firma, co tu má ten kabel. V: Takže co se vlastně pro Vás změnilo digitalizací? Boris: Máme lepší obraz, je tam lepší obraz a vlastně je tam moţný mět, o tom jsme taky uvaţovali, telefon vlastně kabelový, od té firmy, ale zatím teda máme pořád ještě ten starý. A taky se nám teda rozšířila nabídka těch programů. V: A dá se vůbec mluvit o tom, že ta analogová televize měla nějaké výhody oproti té digitální? Boris: Analogová? No snad jen finanční, jinak jako... no, nevidím výhody, ţe by to mělo nějaké. Teď se platí víc, samozřejmě, jinak jako digitální televize je rozhodně lepší. V: A takže ten set-top box, tan jste si museli koupit sami. Boris: Ten jsme si museli koupit sami. S tím byly spojení nějaké finanční výlohy. V: Ještě poslední otázka, máte nějakou představu, proč podle vás k té digitalizaci dochází? Boris: No myslim si, ţe to je jednodušší přenos těch dat, vlastně kdy blokovaly určitý, jak bych to řekl nějak jako ty frekvence a tímto, vlastně tou digitalizací si myslím, ţe tam můţe proudit těch informací daleko víc. Takţe proto k tomu jako dochází. V: A k tomu set-top boxu máte i nějaký další ovladač? Boris: Mám další ovladač, ano. V: A není to pro vás nějaký problém? Boris: No tak my uţ jsme si zvykli, ale tak samozřejmě je to další zařízení a to se musí napřed naučit člověk ovládat. V: Takže jste se to musel naučit ovládat. Boris: Jo, ale teď uţ to neni problém. V: Myslíte si, že některým lidem to může dělat problém? Boris: No starším lidem rozhodně. V: Takže to není jakoby úplně jednoduché? Boris: No jednoduchý úplně to není, ale dá se to naučit, ale samozřejmě s postupujícím věkem ti lidi s tím budou mít problémy. Není to jeden nebo dva dotyky, prostě musí tam těch úkonů udělat víc.
98
Rozhovor č. 3 V: Já vás na začátek poprosím, kdybyste mi mohl nějak říct, jak to teďka vlastně u vás v domácnosti vypadá, jak přijímáte televizní signál? Cyril: Tak u nás v domácnosti je to takový sloţitější. My máme v podstatě televizory tři. Jeden mám ve sklepě, kde mám takovou… klubovnu to nazývám. Druhej televizor mám v loţnici. A třetí televizor má zbytek mé rodiny. Takţe kdyţ budu mluvit o sobě, tak vy jste se ptal teda na tu digitální televizi, tak přijímám, já mám vlastně satelit. Pouţívám satelit. Takţe mám několik stovek programů k dispozici. A satelit mám proto, ţe u nás uţ nevykopali kabelovou televizi, takţe v podstatě abych měl kvalitní signál, v době ještě, kdyţ nebyla digitální televize, tak jsem si musel pořídit satelit. V: Ehm, a ten satelit, to máte na všechny ty tři televize nebo na tu jen svojí? Cyril: Na ty dvě svoje mám satelit a na tu třetí, co pouţívá rodina, tak na tý maj UPC Direct. A je to taky televizní vysílání. V: Aha a jak je to vlastně dlouho, co máte ten satelit? Cyril: To uţ je vlastně několik let, nevím kolik. V: Tak to není potřeba nějak přesně. Cyril: To bylo ještě v době, kdy se nevysílalo digitálně, tak to jsem si pořídil ten satelit, tak je to já nevím pět let asi. A ten televizor tam v tom sklepě to mám asi rok. Takţe já jsem si akorát rozšiřoval ten satelit o další přijímač tam dolu. A uţ v HD vysílání, aby to bylo v té HD kvalitě. V: A ten satelit jste si pořídil, protože… Cyril: Protoţe tam byl špatnej signál, já bydlím v místě, kde je špatnej signál. Takţe to tam mělo duchy, a i kdyţ jsme měli společnou anténu, tak to bylo nekvalitní. V: A tam jak bydlíte, tak to je nějaká řadovka, nebo to je přímo dům, třeba rodinný? Cyril: To je sto let stará zástavba v okolí třídy Kapitána Jaroše a tam, čili to jsou asi sto deset let staré domy a je to takový trošku utopený jako z hlediska Brna, takţe ten signál tam byl vţdycky špatnej. V: A tam byla nějaká společná anténa, na kterou jste to přijímal? Cyril: Ano, ale i to nebylo nijak kvalitní, to bylo ještě analogové vysílání, takţe to nebylo nic moc kvalitního. Takţe ten satelit tam řešil vlastně kvalitnější signál no a potom se začalo v Brně objevovat digitální vysílání, ale zkušební a to zkušební bylo jen nějakou dobu, čili já uţ jsem si pořídil. Vlastně to jsem měl ještě jeden ten televizor v sauně, kde mám, tu mám ještě někde jinde a tam uţ jsem si pořídil ten přijímač na digitální vysílání v době, kdy to bylo tady, řikám, zkušebně a oni to pak aji to zkušební vysílání nějak ukončili, takţe to bylo zase horší no a teď uţ teda pouţívám buď satelit, nebo i nemusim, můţu chytat vlastně i to digitální vysílání tady normální, ale v podstatě to vyjde na stejno. V: A co máte ten satelit, tak se to zlepšilo, ta kvalita toho signálu? Cyril: No určitě, no. V: Takže jste s tím spokojenej? Cyril: Já jsem s tím spokojenej. V: A co nabídka programů? Říkal jste, že jich máte spoustu… Cyril: Já jich mám spoustu, ale stejnak z toho pouţívám pár programů. Hlavně pro mě nejdůleţitější je čtyřiadvacítka, to mě nejvíc zajímá. Pak naše programy a pak takový ty poučný programy na UPC, nevim teď, jak se to jmenuje, takový ty klasický dokumentární filmy. Jinak na nějáký filmy klasický se vůbec nedívám, na horory vůbec ne, to mě nezajímá, tak maximálně nějakej humornej a těch moc neni v poslední době, to se nějak vytratilo úplně z programů. Takţe v podstatě zpravodajství a tak. V: Takže kdybyste mi mohl popsat, jak vypadá vaše obvyklé sledování televize? Cyril: Ovšem, takţe moje obvyklé sledování televize. Takţe přijdu kolem druhé v noci domů, pustím si televizi, hledám tam tu čtyryadvacítku a takový ty zpravodajství a tak dokuď neusnu. Ráno se probudím, tak ta televize ještě hraje, takţe tak do jedenácti se dívám na televizi a pak jdu něco dělat. Takţe tak vypadá moje sledování televize. Od dvou do těch… zpravidla dřív neţ v jednu se nedívám, v jednu v noci a usínám a probouzím se s televizí. Ta mi hraje celou noc. V: A máte k té televizi připojena třeba i nějaká další zařízení jako videorekordér, nebo DVD přehrávač? Cyril: Mám, ale nějak to nepouţívám. V: Nemáte na to čas? Cyril: Nemám na to čas, ano. V: A teletext používáte? Cyril: Vůbec ne teletext. V: A máte doma připojení k internetu? Cyril: Samozřejmě. V: A to používáte? Cyril: To pouţívám pořád. V: A kolik třeba času tam trávíte denně na tom internetu?
99
Cyril: Tak v těch deset se probouzím, v jedenáct, tak tři, čtyři hodiny. Minimálně čtyři hodiny denně tam trávim, protoţe za pravé teda u počítače, no u počítače a u internetu protoţe ono uţ dneska internet a počítač je tak propojenej, ţe uţ v podstatě je to jedno, jestli je to na vašem hardwéru, nebo jestli je to na hardewéru někde jinde. V: A televizi na internetu někdy sledujete? Cyril: Zkoušel jsem to, ale nějak mě to v podstatě nebavilo moc sledovat na internetu. V: Ani nemáte tu potřebu? Prostě když tak si pustíte televizi? Cyril: Tak ano, já mám televizor normální, měl jsem i televizi v počítači jako přímo, to uţ… to bylo dřív dokud byl ten analog no teď jsem si zkoušel, párkrát jsem se díval na ČT24 na internetu. Tohle pouţívám spíš, kdyţ se chci podívat na něco zpětně. Na archív. V: Aha, takže si to najdete v archívu. Cyril: Najdu si to v archívu a podívám se na to. To jo, to jo. To jiná moţnost neni a toto je ideální. V: A když se teďka mluví o té digitalizaci televize, tak máte nějakou představu, v čem to spočívá? Cyril: Já myslím, ţe jó, ţe to prostě bude multimediální jak to do nás hustí v tom zpravodajství, tak mám asi představu, ţe prostě je to v podstatě ţe to přechází pomalinku do doby, kdy se sloučí počítač s televizí, a bude to takový multimediální zařízení, moţná do budoucna i trojrozměrný. Bude komunikovat vlastně s tím divákem. Uţ to začíná, ţe se hrají různé loterie, budeme si moct objednávat zboţí přes televizi, jako já myslím, ţe tady tu představu mám celkem jasnou. V: Takže myslíte si, že ta budoucnost bude vypadat tak, že se bude slučovat ta televize a internet, že ty služby… Cyril: Ţe se to bude slučovat, počítač, televize, internet nebo se moţná najde něco jinýho, nějaký jiný způsob komunikace nebo přenosu neţ je internet, ale prostě to propojení bude, ţe. Globalizace taková. V: A proč podle vás k té digitalizaci vlastně dochází? Cyril: No to je přirozený vývoj prostě se něco objevilo dokonalejšího, nová technologie dokonalejší, moţná se objeví do budoucna úplně nějákej systém jinej no zatím toto je tak asi nejlepší. V: A vy třeba osobně byste měl do budoucna zájem o ty interaktivní služby, že byste, dovedete si třeba představit, že byste měl internet v televizi? Cyril: Já sem typ, kterej je celkem technicky zaloţenej, mám rád takovýhle věci, takţe to celkem jako vyuţívám a snaţim se to vyuţívat. Veškerou tady tu techniku, všechny ty objednávky a vyhledávání po internetu. Si tam dneska najdete pomalu všechno, to mě baví, no. Takţe to propojení, to já jsem zkoušel vlastně i přes tu televizi, mám k televizi klávesnici dokonce počítačovou. Nebo né k televizi, ale k tomu satelitnímu zařízení a zkoušel jsem i přes to mailovat a vyhledávat. Neni to nic moc. Dneska jako lepší na tom počítači, ale to se zdokonalí, takţe vy budete sedět u televize a budete vlastně pracovat s počítačem. A to uţ nebude dlouho trvat. V: A myslíte si, že se dá vůbec mluvit o tom, že ta analogová televize měla oproti té digitální nějaké výhody? Cyril: Tak v něčem byla kvalitnější, to v tom ţe ten obraz tak netuhnul, kdyţ vám projede auto okolo, ţe jo. To ještě není vychytaný. Výhodu měla hlavní v tom, ţe vůbec byla. To byl normální přechodnej vývoj, to prostě nějákým způsobem šlo, jako u fotoaparátů se šlo přes skleněný desky, potom fólie různý, kinofilmy a dneska se přešlo k digitalizaci. Stejnej vývoj. V: A kdybychom se podívali do minulosti, tak vzpomenete si na nějakou dobu, kdy jste žil bez televize? Cyril: No to bude těţký, ale dokáţu bez ní ţít, jo. Neni problém, kdyţ pojedu na chatu nebo kdyţ pojedu někam na dovolenou, tak mi tam televize vůbec nechybí. Jo, kdyţ jedu někam do zahraničí a tam spím na hotelu a je tam televize, vůbec jí třeba ani nezapnu nebo jen tak ze zvědavosti, abych věděl, co oni tam vysílaj, ale nemám s tim problém, ţe bych se bez ní neobešel. Internet, to uţ je horší, to uţ jako protoţe tam mám maily, mám tam informace. Bez té televize se dá dneska ţít. V: A někdy jakoby v životě? Už od malička jste měli doma jako tu televizi? Cyril: No, první televizor to jsme měli, to se jmenoval TEM 6, byl ruské výroby, černobílej a to mi mohlo být kolik, no to mi deset ještě nebylo, takţe to uţ bylo tak v pětašedesátým roce tak někdy nebo kdy prostě ze začátku, co se začaly dělat televizory. Takţe uţ od dětství jsme sedávali u televize a dívali jsme se na černobílý pohádky. V: Ehm, dobře. A takže přepokládám, že s ovládáním toho satelitu nemáte vůbec problém. Cyril: No tak to je nastavený tak já akorát přehazuju stanice, no. Jinak jakoţe bych uměl to seřizovat nebo tak to neumím ani nechci umět, protoţe si myslím, ţe to bych se zbytečně učil věci, který pouţiju jednou za rok nebo takhle, takţe to si nechám udělat od odborníků, ale uţivatelsky ano. V: A stalo se vám někdy, že vám třeba vypadl ten signál? Že to třeba nešlo, že jste měl nějakou poruchu… Cyril: Satelitní signál? No tak ten můţe mít poruchu nebo to můţou vypnout, ţe. Však to je z druţic v podstatě, tak kdyby byl nějakej konflikt, tak to vypnou, ţe. Jako vypnou GPS Američani, tak to vypnou prostě. S tím se musí počítat. V: A nějaké pořady Vám nechybí, nebo nějaký žánr? Že byste měl nějaký oblíbený… Cyril: No já si myslím, ţe pojem ţánr je strašně širokej.
100
V: Ta nabídka je podle vás dostatečná? Cyril: No ale ona se bude ještě rozšiřovat, takţe já počítám, do pěti let uţ tady bude spoustu kanálů, kaţdej jinačí. Já jsem nad tím přemýšlel, ţe třeba tady Brněnská TV myslím soukromá, údajně vysílá na UPC, tam jsem ho někdy nenašel, moţná jsem tam neuměl naladit, jestli vysílá na internetu a tam kdyţ jsem se na to díval tak to je takový vysílání o ničem, ţe to prostě nechápu, ţe to nemá ţádnej ţánr, jo. Nevim, kdo se na to můţe dívat, jo. Ţe prostě si myslím, ţe musej být ty nový televize nějáký ţánrový, s nějakým zaměřením. Jinak jen těma takovýma běţnýma rozhovorama a zpravodajstvím, to uţ je primitivní, to uţ je si myslím za náma a taková televize nemá šanci se vůbec chytnout. Protoţe uţ je toho moc. Nemůţe přece konkurovat nějáké čtyryadvacítce nebo tak. To je úplně bez debaty. Takţe budoucnost jedině v ţánrově zaměřených televizích. V: A ta Brněnská Tv, jak jste řikal, tak ta je jakoby lokální, takže se tam probírají lokální věci. Cyril: No dost lokální. A taky mi neni jasný, kdyţ to má takových patnáct zaměstnanců, a rozdávají se tam funkce jako generální ředitel, a tak. Včera jsem měl zrovna kolem toho takovou diskuzi, ţe mi to neni jasný, na co si hrajou nebo co to sledujou, ale podle mě to nemá šanci televize tohohle typu přeţít, snad jedině v tim, ţe to někdo udrţuje, aby to pak nějak výhodně prodal někomu, kdo uţ v tom umí chodit, protoţe oni maj obsazenej nějakej kanál, no. V: A tím, jak jste si pořídil ten satelit, změnilo se tím pro vás něco? Díváte se na tu televizi třeba víc, než na tu analogovou? Cyril: To uţ je tak dávno, ale tak jako asi jo protoţe jak řikám, mě nejvíc zajímá to zpravodajství a vlastně ta čtyryadvacítka jinak neţ digitálně se nedá sledovat, takţe ta čtyřiadvacítka je pro mě přínosem, i kdyţ mě tam teda vadí spousta věcí, třeba kdyţ se díváte dýl, tak se vám ukáţe kaţdá zpráva, slyšíte třikrát. V: Že se to pořád opakuje… Cyril: Ţe se to pořád opakuje, ale nejenom to ţe se by se to logicky opakovalo v nějakym časovym sledu, ale tam máte vysílání jihomoravský, kde vám řeknou nějakou zprávu, pak je severomoravský a oni vám řeknou tu stejnou zprávu, tomu nerozumim, proč to teda… jo, takţe to poslouchám několikrát, coţ mi vadí. Rozhovor č. 4 V: Takže na začátek Vás poprosím, kdybyste mi mohla vlastně popsat, jak to u Vás doma vypadá, jakým způsobem přijímáte televizní vysílání? Daniela: Je to přes UPC, které jsem si zavedla asi přes čtyřmi, moţná pěti lety a to bylo vlastně v bytě, kde tam UPC uţ bylo, jo to jako. Takţe já jsem to chtěla hlavně kůli dceři, aby ona tam měla televizi, jinak jako co se týče mě, tak jsem si říkala, ţe to klidně i můţe zrušit, a ţe se bez ní obejdu bez té televize. Ale takţe jsem… ono to bylo zrušený, já jsem si to znovu obnovila a to bylo uţ za nějakou takovou fajn cenu, ţe to bylo… nevím tehdá dvě stovky, takový to úplně nejjednodušší, to jsem si říkala, ţe mi bude stačit. A oni mi zároveň přinesli tu krabičku a řikali, ţe je to důleţité, protoţe to uţ začínalo tady, to vím, ţe mi řikal syn, jako ţe ve středu města, ţe uţ to taky měli, takţe uţ něco malinko jsem o tom věděla, ţe tu krabičku prostě budu potřebovat, bez toho, ţe by mi to posléze nehrálo, coţ bylo pro mě asi jenom toto… Tato informace důleţitá. V: A před tim UPC jste vlastně měla analogový televizor, normální…? Daniela: Klasika, no. V: A proč jste vlastně přešla na to UPC? Daniela: No a to z toho důvodu, ţe já jsem se rozvedla a tak jsem se přestěhovala úplně a takţe jsem začínala od začátku, takţe jsem to musela nějak řešit jo, nějak. Tak jsem se rozhlídla kolem nebo jsem se dívala, ţe tam je, ţe tam jsou nějáký ty schránky. Do schránek, jak to všechno házeli, takţe to asi bude, pokud je ten Komín, kde já bydlim, pokrytej tady tímhle, tak ţe bude pro mě nejjednodušší a asi i zřejmě nejlevnější, kdyţ to všichni okolo. To bylo úplně jenom tady takhle. V: Takže ta krabička, takže to je ten set-top box? Daniela: No. V: A do toho Vám jde anténní kabel, se stejným konektorem, takže máte starou televizi pořád? Daniela: No jo, ale co mě hrozně vadí, a co mě štve, ţe já furt to musím přepínat, nějak, a ţe mám vlastně dvě, dvoje ovladače, a to mě teda strašně plete a je to pro mě příšerný. V: Takže vy máte ovladač i na tu krabičku? Daniela: Jo. V: Takže to musíte vždycky zapnout… Daniela: Jo a to mě hrozně vadí a nevím, jestli by se to dalo udělat jinak, moţná, ţe jo, ale vadí mně to hodně. Je to zdlouhavý, kdyţ chci, abych ten pořad chytla rychle, tak se samozřejmě překliknu a je to v háji. Takţe toto je dost velká nevýhoda tohohle, co mi tam dali, ale tak je to takový ten pronájem za korunu a zdálo se mi to teda nejlevnější. V: A jak vlastně máte tu krabičku dlouho? Tu UPC máte tedy asi čtyři nebo pět let… Daniela: Tu krabičku asi dva roky. V: Takže už jste si zvykla na to ovládání?
101
Daniela: Ano ale pořád je to nepříjemný, je to strašně nepříjemný pro mě to přeblikávání a ţe se mi ztrácí zvuk, tam je to jinak, jinak se pouští zvuk na kaţdym a vyloţeně mě to teda otravuje. V: Rozumim. Daniela: Jo, ale samozřejmě, ţe to nebudu měnit za nic jiného, protoţe zas třeba by to bylo draţší, zase vyuţívám toho, ţe mi nabídli fajn internet, ţe je to v jednom balíčku, ţe teďko to mám vlastně za třista korun a moţnost si tam brouzdat po internetu a všechno moţný. Takţe to takhle vydrţim, ale neni mi to příjemný. Jako představovala bych si, ţe tam bude jedno… jeden ovladač a nějak to pustím a těch šňůr je tam tolik, ţe uţ se mi z nich motá hlava. V: A takže v té domácnosti máte jeden televizor? Daniela: Jeden televizor, ano. A takový s tou plochou obrazovkou jakoţe… V: A kdybyste mi mohla popsat, jak vypadá Vaše běžné sledování té televize? Daniela: Tak to máme na dvakrát, jedno má dcera a jedno mám sledování já. Co se týče mě, tak já to pouštím hlavně na zprávy, dokumenty nebo i to jsem poprvé tedy ocenila, kdyţ byly volby, ţe jsem si to pouštěla pořád, a ţe jsem se tam dozvěděla všechno, tak jsem si řikala: Jo ta televize je důleţitá, je to dobrý, ţe to je. Jo, to je fakt. Ale jinak, třeba filmy a takovýhle věci, na to moc ani nemám čas, to spíš dcera. A kvůli tý jsem to teda jako zachovala. V: Takže zprávy, třeba večer? Daniela: Jo a čtyryadvacítku teda hodně nebo na takový ještě ty nebo potom Moravce, jo v neděli a takový tyhle věci, tak to mám ráda. V: A takže takový váš žánr nebo oblíbené pořady je tedy zpravodajství hlavně… Daniela: No určitě. V: A jinak nějaké filmy? Daniela: Málo, to uţ musí bejt, ţe mě někdo na něco upozorní, hodně na dvojku se dívám hlavně jinak. V: A jak máte k televizi připojenou tu krabičku, máte tam ještě nějaká další zařízení k tomu? Třeba DVD přehrávač… Daniela: Jo ten mám, ten nějak asi málo obsluhuju. V: Takže ho moc nepoužíváte? Daniela: No moc ho nepouţívám. To jsem se nikdy nějak nedostala k tomu, abych si to tam sama dala nějakej film a dívala se na to. Vţdycky čekám, aţ příjde dcera, ţe to třeba zkouknem spolu ona mi to tam nainstaluje, tak to je další věc, kterou tam máme. Jako je to nepříjemný, ţe to je na tolika přístrojích, všecko dohromady a… ale co mě nejvíc štve, je ta hromada obrovská těch šňůr, které se těţko nadzvedávaj, abych tam udělala pořádek a aby se mi tam nechytal prach, to je střašný, to je úplně… Já nevim, jestli na to něco existuje. Prej nějaké takové hadice, ale to je pitomost. Úplně. A teď mi tam vlastně přibylo něco na ten internet, takţe tam mám další a další šňůry a připadá mi to strašně neestetické teda. V: A používáte třeba teletext? Nebo jste ho používala někdy dříve? Daniela: To moje dcera, ale já ne. Já to nějak jako,… ne. Já prostě na těch malinkejch ikonkách, který tam jsou, já si na to musím vzít vţdycky brýle a i s brýlema teda mám špatný na tom rozlišení jako nevím, co je co. To a dívat se do návodu, to se mi nechce, protoţe kaţdej ten ovladač je jinej trošku a jako můţu vám říct, ţe mockrát se mi stane, ţe bliku na něco blbýho, klasika, jako všechny maminky světa taďko. A jako jsou určitě technicky zdatné, ale já to nejsem. V: A takže o tom, jaké budou programy, se dozvídáte tak, že si kupujete nějaký třeba televizní program, nebo se na internetu díváte, co dávají? Daniela: Teď uţ jo. Teď se dívám na internet, ale předtim jsem byla klasickej novinář, mám to ráda, jako, ţe to si koupím noviny a to si s nima sednu a ţe si ten článek v klidu přečtu jako takovej rituál, ono to čím dál, tím víc mizí a já sama si uvědomuju, ţe jsem ty noviny začala kupovat daleko míň, co mám ten internet, teda bohuţel to si myslím, ţe to je lepší a přehlednější a takové jako lidštější, kdyţ si sednu s těma novinama, ale bohuţel no. V: Takže jste říkala, že internet používáte, a sledujete někdy televizi na internetu? Daniela: Jo. V: A jakou, nebo jak byste popsala tu zkušenost? Daniela: No taky mi trvalo, neţ jsem se tam dostala, neţ jsem to našla. Jo, je to bezvadný třeba v tom, ţe věci, který nemůţu vidět, tak ţe se mi tam zpětně zobrazí velmi rychlým způsobem. Rychlejším, neţ kdybych si to naklikala v té televizi normálně. Opravdu, s tím bych si asi těţko poradila a tam se mi to zdá všecko nějaké jednodušší nebo rychlejší, to uţ asi si s tim dali práci, jak to tomu úplně nejposlednějšímu, nejblbšímu, prostě nejmíň zkušenému člověku vysvětlit, takţe tak. V: Takže i do archívu se díváte… Daniela: Určitě. V: A díváte se na nějaký pořady, čtyřiadvacítku nebo nějaký další televize? Daniela: Jo a nějáký takový jako je fajn pořad, co mi někdo řekl a mně utekl, tak ten si tam najdu, ale je pravda, ţe třeba moje dcera to má puštěný to okýnko televize a dělá tam nějaký věci, to je úplně šílený pro mě, ale uţ se mi taky stalo, ţe jsem to takhle měla. Ţe jsem měla všechno dohromady a ţe je to takový…
102
V: Takže to ovládání na tom internetu Vám příjde jakoby pohodlnější, že tam je jakoby obrazovka třeba blíž, takže se Vám ty písmenka líp čtou? Daniela: Jo mě to jde líp neţ na tý televizi, tam je to nějaký fakt… asi bych pořád musela mít vedle sebe ten papír, ve kterým bych si to hledala, nějaký návod, no. V: A počítač používáte třeba i pro přehrávání filmů? Daniela: Zatím ne, ale chystám se na to, ale zatím asi dlouho ještě ne. V: A jak máte dlouho ten počítač? Daniela: Měsíc a půl (směje se). A takhle jako ţe uţ najdu plno věcí, na to jsem pyšná, dokonce jsem si zavedla internetové bankovnictví, coţ je teda úplně úţasný, to jsem si myslela, ţe tak daleko nedojdu, ale fakt jako to šetří čas a na to, co já tam dělám, jako to je těch operací strašně málo, tak to maj úplně supr dokonale vysvětlený, ţe se fakt… to se mě líbí. V: A kdyby sme se podívali do minulosti, vzpomněla byste si na nějakou dobu, kdy jste žila bez televize? Daniela: A my jsme měli dost brzo televizi, i kdyţ jsem byla malá, ale dovedu si to představit, jo. Vlastně před těmi pěti lety, kdyţ jsem se přestěhovala vlastně po tom rozvodu, tak já jsem neměla fakt asi rok televizi, nevadilo mně to. Jako z principu mi to vůbec nevadí, mně to nahradily noviny, rádio, jako bez toh obych se neobešla, bez televize bych se asi obešla, bez rádia ne. Teď mi to nahrazuje ten počítač, kterej je zároveň ta velká knihovna, to je fakt. V: To rádio teď posloucháte taky? Máte na něj ještě čas? Daniela: Jo určitě, protoţe já s nim vţdycky začínám, to jsou rituály ranní, tak to já si pustím rádio a jako Vltavu nebo starou muziku mám ráda, mám tam svoje oblíbený pořady takový, ţe. Jo pěkný nebo v neděli nějak kolem pátý jsou strašně zajímavý takový kulturní pořady na Vltavě. Tak ti poslouchám, to je dobrý. Ale mám tam strašně blbej signál, na Radioţurnál. Nechápu, proč tam mam šustivej Radioţurnál. V: A nejde Vám v tý digitální televizi třeba rádio taky pustit? Daniela: Jo, ale to se mi zdá vlastně takový prostě… protoţe televizi mám v jednom pokoji a já to chci poslouchat v kuchyni. Kdyby mi tam někdo dal asi 68. drát z té televize a mohla si to pustit třeba pak pustit v té kuchyni, to by bylo fajn, to by asi přes to šlo. Tam je čistej, krásnej zvuk, to je pravda. V: A někdy posloucháte rádio přes tu televizi? Daniela: Poslouchala jsem, ale vţdycky mě odradí to, ţe vlastně se nemůţu k tomu úplně jenom tak sednout, protoţe já u toho jsu zvyklá něco dělat, no. Jo, takţe pro mě by to bylo úplně ideální to dát do kuchyně. Jako tam televizi nemám a ani nechci, v ţádném případě. Stačí jedna, bohatě. V: A když jste třeba byla malá, tak to už co si pamatujete, tak byla doma televize? Daniela: Jo, já kdyţ jsem byla malá, tak uţ jsme měli televizi a bylo to strašně srandovní, protoţe tam těch pořadů bylo málo, hodně často tam byl přes to takovej pás - porucha. Hodně často zrnění a takový ty pauzy byly, kdyţ si tam hrály koťata, to bylo šílený. Ale jako holka, to vím, ţe tam byly hezký pohádky a tak. To my jsme měli dost brzo televizi, teda. V: A v současnosti jste s kvalitou toho signálu spokojena? Daniela: V podstatě jo. To spíš to rádio, ţe tam se nedostanu na ten Radioţurnál, to mi vadí hodně. V: A co nějaké poruchy, nějak to kostičkuje, stalo se Vám to někdy? Daniela: Jasně, ale v momentě, kdyţ jsem si řikala, ţe uţ se na to zeptám, tak to přestalo kostičkovat. A já zase nejsem takový člověk, ţe by tam seděl tak strašně dlouho a tak často, ţe by mu tak hodně vadilo, já to tak mám opravdu tak na ty zprávy a jednou za čas a ten, kdo je dennodenní sledovatel, tak to si myslím, ţe tak uţ je víc jako ţe se tím zabývá, ţe mu to jako furt kostičkuje a jde to hlásit. Já ne, no. V: Takže Vám to vlastně nikdy nevadilo tak, že byste to musela nějak řešit. Daniela: Ne, to já jsem míň náročná na tohle. V: A když se teď tak mluví o té digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem to vlastně spočívá? Daniela: Jeţiš, ne. V: Nevíte, vůbec? Daniela: Ale tak… ne. V: A kdybyste to měla popsat svými slovy? Daniela: Ne, já opravdu nevím. Uvědomuju si, ţe bych to třeba jako měla vědět, ţe to patří k normálnímu vzdělání, jakoţe ten… ale já vypínám v polovičce, kdyţ to začne mít nějáký technický parametry, tak já přestávám zabírat, protoţe se zeptám svých synů, hele, co musím udělat proto, abych… a co se stane, kdybych… A to mi asi stačí, protoţe těch informací je tolik, jako asi by to bylo fajn, kdybych to pochopila, ale asi to nepochopim uţ. U mě to přišlo tak automaticky nějak, takţe… V: A takže pro Vás se tou digitalizací nic nezměnilo? Daniela: Přibylo tam pár programů, určitě ano. Samozřejmě. Na který se já nedívám. Ale nic zatim pro mě ne. V: Ale na tu čtyřiadvacítku se díváte od tý doby, co máte tu krabičku. Daniela: Ajo, to je pravda, jo, řekla jsem to blbě, protoţe já se tím pádem můţu dívat třeba na slovenské programy, coţ jsem nemohla předtim. To je fakt. A protoţe mám teď muţe ze Slovenska, tak je to strašně fajn.
103
Ţe i kdyţ on přijede, takţe tam najde i ty jejich kanály. Tak to je od tý doby a to je pravda, ano. A je to pro mě příjemnější, to je fakt, no. V: Takže ta programová nabídka se rozšířila. Daniela: Jo je to i pro mě dobrý. V: Takže vlastně si myslíte, že ta digitální televize je dobrá nebo dá se mluvit o tom, že by ta analogová měla nějaké výhody oproti té digitální? Daniela: To je přeţitý samozřejmě. To je přeţitý a jde to dál, já si myslím, ţe určitě jó, no. V: Takže myslíte, že to je technologický pokrok? Daniela: Určitě. V: A kam myslíte, že to půjde dál? Dovedete to nějak odhadnout? Přemýšlela jste o tom někdy? Daniela: Nevím jako v tom… ve zmenšování toho, to určitě neni. Já bych hrozně se přimlouvala, aby to bylo ve zjednodušení, protoţe jsme zahlceni strašnou spoustou informací, šňůr, kabelů, všech těchhle těch věcí, tak by to mohlo jít tímhle způsobem dál. Ţe to bude příjemnější pro běţného člověka, aby se nestresoval spoustou informací technickýho charakteru, který uţ tak rozptýlený a tak… jo ţe zase zpátky úplně k té jednoduchosti. V: To znamená jeden přístroj, který bude obsahovat všechno a půjde to jednoduše ovládat? Daniela: Určitě v jednodušším, asi jó. Ale milion věcí v jednom vţdycky dělá hroznou paseku, to né, to nemyslim ale třeba, ţe to přestane mít šňůry, a ţe to přestane mít strašně sloţitý ovladače, kterým nerozumím, ţe to bude všechno jednodušší, na nějaký dotyk, na to, co třeba já řeknu jako hlasem svým, tak ţe to bude někde rezonovat a já se tam dostanu hlasem. Třeba toto by mě bylo příjemnější. Ţe to ztratí se na to hmatové, na tu jemnou motoriku, kterou mají vy mladý, ale pro nás starší… a proto, ţe nás bude čím dál tím víc, tak se to stejně bude muset zjednodušit, protoţe co s náma budete dělat, aţ na to nebudeme vidět na ty malinký čudlíčky. Takţe bude určitě fajn, kdyţ někdo mladej vymyslí to, aby to fakt bylo co nejjednodušší. Tímhle směrem jako jo. V: A slyšela jste už někdy o televizi v mobilním telefonu? Daniela: Ale to je tak malinký, to je moţná pro… to si myslím, ţe ani neni dobře. To je pro mě úplně, pro mě osobně teda zbytečná věc. Nevím, proč by. To je tak malý, ţe tam se nemůţe něco vidět a to je zbytečné podle mě. To určitě není ta cesta. Jako určitě si to budu zkoušet, ale nechápu proč. V: A taky se mluví o tom, že ta digitalizace by mohla v budoucnu přinést nějaké nové služby, nějakou interaktivitu vůči tomu divákovi, že byste si mohla vyhledávat samo informace, mohla byste ovlivňovat to, co se bude vysílat. Myslíte si, že byste to využila takové služby? Daniela: Já určitě ne a přijde mi aktivnější ten počítač a přes tu televizi jako nemám potřebu, aby se to nějak ovlivňovalo, asi ne. Já nevím, jestli vůbec… a ne určitě ta velká televize, já vím, ţe oni mají ta obrovská plátna, ţe to je krásnej záţitek a ţe se říká, ţe to bude nastavený ty obrazy všude, aby ten záţitek byl takovej jako jestě lepší, ţe člověk má pocit, ţe je uvnitř příběhu, tak to určitě jo. To je podle mě smysl té televize, ţe tady takhle. Ale dávat ji do mobilu to je asi blbost. Podle mě ale jenom jo? Ale spíš si myslím, jít k té dokonalosti toho kina a toho vnímání toho. Ţe bude supr film, a člověk si ho uţije nějak jako ještě jinak rozměrně. To si dovedu představit, ţe by mohlo být krásný. To určitě jó. A ţe to třeba nebude nahrazený jinými médii, ale dávat to ještě jinam to je právě ta přeplevelizace, která se mě nelíbí. Která by mě vůbec nezajímala. Ale udělat to tak, ţe člověk by měl nějakej velkej emocionální záţitek nebo vjem při sledování filmu nebo koncertu nebo čeho, ţe by měl pocit, ţe tam úplně je, to by bylo supr. To jo. Spíš tak. V: Takže zdokonalit to zobrazení, aby Vás to ještě více vtáhlo? Daniela: Jo ţe by člověk měl pocit, ţe tam je, ţe vlastně i ty reproduktory, ţe tam je, ţe by to viděl nějak třeba dokola, ţe by měl pocit, ţe je uvnitř. Jako ţe má pocit i skoro trojrozměrnosti. Být úplně uvnitř téměř fyzicky. I sluchem i zrakem. To by bylo úplně úţasný. To si dovedu představit, ţe by bylo krásný a ţe třeba to jednou bude. To budou úţasný záţitky a pak se lidi nebudou dívat ani na počítače a tak a budou tam sedět a to bude šílený úplně (směje se). V: A ještě se zeptám, jestli byste třeba řekla, že jste s tou digitalizací o něco přišla? Daniela: Ne, naopak teď je to lepší. Tím, ţe si třeba najdu ty programy, které potřebuju, nebo můj muţ co chce sledovat a ţe se dívá na ten politickej, nějakej pořad a ţe přijede ke mně a já mu to můţu pustit, tak to je lepší, určitě. V: A nahráváte třeba někdy z televize nějaké programy? Daniela: Já ne. Já to prostě nějak neumím, nějak jsem se k tomu nedostala. Přišlo mi to nějak sloţité asi, to jsou zase ty drobný čudlíky, zase bych musela listovat sloţitě na těch… neţ to najdu. Jako děti mi to vysvětlí, nebo mi to napíšou a já to buď někde ztratím, nebo… pro mě to je fakt to je jemná taková motorika, to já uţ nedoţenu asi. Ale na tom počítači kupodivu jo, mě to strašně baví. ale na té televizi. V: A čím myslíte, že to je, že Vám to jde líp na tom počítači? Daniela: Je to komunikativnější. Protoţe to reaguje hnedka na mé… Ono to reaguje na… tam je zpětná vazba, kdeţto u té televize ne. Já kdyţ něco udělám, tak mi to něco napíše, a jako mluví to se mnou jako nějak jo. Kdeţto televize ne, já tam blikám, abych se něam dostala a vůbec nevím, kde jsem. Nemám zpětnou vazbu. V: A dovedete si představit, že by tam ta zpětná vazby byla v té televizi? Že by jako se sloučila televize s internetem?
104
Daniela: Dovedu si to představit. Jako jo. Asi jo. Třeba by to bylo dobré. Ţe by to bylo na stejné úrovni. To je i dost logický. Mě osobně by ale spíš bavilo to zdokonalování v tom, jako vyuţít toho toho vjemu obrazu jako dokonalýho a toho záţitku přes nějákej pak příběh nebo nějáký úţasný kino, ţe si člověk zaţije emocionálně daleko víc neţ předtim. To by bavilo jako mě, tahle specializace. Spíš ta specializace, neţ to propojení. To uţ je pak na mě moc, na mě. Já bych viděla dokonalou televizi, jako ţe se do ní třeba posadím, já nevim, ale to by člověk tomu pak strašně potom podlehl. Jako ţe je uvnitř příběhu a ţe by si to představil, no to by bylo pro mě úţasný. Ale já třeba hraju divadlo, takţe pro mě třeba by bylo příjemnější toto. V: Je pro vás internet konkurencí pro tu televizi? V tom souboji o čas… Daniela: Jo, no teďko určitě a navíc já si tam jestě kliknu na tu obrazovečku, ţe se na to ještě podívám, tak teda fakt jo. Ale tam to neni dokonalý na tom internetu, jako ty obrázky jsou jako jinak, takový jako placatý jako ţe já to tam aspoň nemám. To rozlišení je tam samozřejmě horší. No ona taky ta obrazovka je menší. V: S tou digitalizací nebo s tou krabičkou Vám někdo radil třeba nebo jste to vlastně sama zařídila? Daniela: Já jsem se ptala svých synů, jestli to budu potřebovat, kdyţ mi to někdo bude nabízet nebo co s tim a tak spíš mi to řekli a potom vlastně mi to automaticky nabídli, ţe to takhle dávají, ţe to stejně budu za půl roku nebo za rok potřebovat. Takţe uţ jsem na to byla připravená takhle. Jsem se ptala synů no. V: Ještě se vrátím k tomu DVD přehrávači, ty DVD nosiče někde kupujete? Daniela: Ne, vůbec. Občas nějáký, který příjde nějaký od dětí, který přinesou, ţe maj od někoho. Tak se na to s něma podívám. Nebo třeba i nějakou kazetu jsem dostala… ne houby vţdyť já nemám DVD, já mám video vlastně jenom. V: Video? Daniela: No tak vidíte, jak já na tom jsem. Já mám jenom video, já nemám ani DVDčka. Já mám video. A to neobsluhuji. Ale mám nějáké kazety třeba s nějákým představením z divadla nebo nějakej dokument, kterej myslim, ţe bych měla vidět takhle. Mně prostě vadí, ţe tam musí být strašně moc těch všelijakejch ještě přístrojů a ţe se to rozšiřuje o plno věcí, který já musím ovládat, a to mně samozřejmě vadí, protoţe jsem uţ starší, ţe. Kaţdý zvlášť, kaţdý je od jiný firmy. V: A jak jste říkala, že sledujete hlavně to zpravodajství, můžete tedy říci, že jste s tou nabídkou programů spokojená? Daniela: Mně to stačí. V: A víte, kolik máte třeba programů? Daniela: Nevim, dvanáct, patnáct? Asi tak, ale to mě stačí teda velmi bohatě. Já tady opravdu se na něco ani nějak nedívám, přijde mi to strašně moc. Je to takový, k zahlcení uţ. Strašně moc, člověk aby si to vybíral. Je to vlastně pak jen to pasivní sjíţdění toho… takový ten… ale chápu, ţe někdo s tím odpočívá, ţe si tak přeblikává, ţe si to tak… ale je to roztříštěný úplně. Čím víc, tím… nevím, jestli to je úplně dobře. Ale zase člověk si můţe vybírat. Ne, je to v pořádku, nebudu mluvit jako ţádný mravokárce, vůbec ne. Jen ať to všechno je, ať si můţeme vybírat. Ale takhle, kdybych si blokla, řekla toto ne, to nechci, to si vymaţu, neţ to zase budu chtít. Aby to bylo jednodušší. Mně vadí, ţe to je roztříštěné do spousty. Asi jsem se to nenaučila ovládat tak dobře, abych to… a vlastně já bych potřebovala něco, jakoţe zablokovat a velmi rychle zase odblokovat jako nějakou část toho, aby mě to tam nerušilo.(směje se) Jako kdyţ máte na stole strašně moc věcí, nabídku, a teď uţ pak nemáte ani kam dát, ani nevíte, co máte jíst, a je Vám blbě, ţe radši vstanete a jdete pryč. V: A navíc ty přístroje je jakoby rozrůstají do prostoru, to Vám taky vadí, jestli to chápu dobře? Třeba to video a ta krabička… Daniela: To mně vadí ze všeho nejvíc, ţe toho je… ţe ta krabička mně vadí, a ty ovladače taky dva. Je to strašně nepříjemný. A ţe to musím pořád přeblikávat, ţe nevím, co kterým mám vypnout a všecko je to takový stříbrný, podobný. Jako malinký, drobný, na všechno si musím vzít brýle. Vůbec se na nás nemyslí. Na nás, co uţ potřebujeme brejle. Jako je to pořád v tom, ţe se jde dopředu, dopředu, víc, lépe technicky, ale na to, aby to došlo k tomu člověku ta informace, aby to bylo jednodušší. Tady je to otevřený pro tu mladou generaci, ale vy se tím stejně budete muset zabývat, protoţe jak budeme stárnout, tak toho budeme čím dál, tím míň umět a aby jsme aspoň něco zvládli, protoţe to nebudete mít čas se zabývat náma furt. Tak to bude muset jít k tomu největšímu zjednodušení. To vidím jako nejdřív. A potom k tomu krásnýmu, ţe si sedneme jako do toho kina, a ţe si to uţijeme. Tam nikdo nevyleze odtamať. V: Já se přiznám, že na ovladači na televizi používám taky třeba pět, šest tlačítek a je jich tam běžně třeba třicet… Daniela: Jasný, přesně. A nevím, na co kliknu, jak to přesně odkliknu, abych si tam těţce hledala, a neni to dobře rozlišený, ani jim nerozumim těm ikonám. Jako pro mě nejsou čitelný, já nevím, co to znamená tři řádky, šipka tam. To bych to musela pouţívat opravdu dennodenně s tím zacházet. Nejsem v tom takhle pruţná. Příjdu k počítači, je to tam zase jiný. Ctrl D, všechny ty šílenosti, to musím z hlavy, kaţdý má jiný, kaţdý má jiný design. Kaţdý má jiný ikony. Jako toto si myslím, ţe by to mělo být čím dál tím víc sjednocený. K jednoduchosti, aby to reagovalo na to, co řeknu. Rozhovor č. 5
105
V: Takže já Vás na začátek poprosím, jestli byste mi mohl říct, jak to teď u Vás vlastně vypadá v domácnosti, jak přijímáte televizní signál, televizní vysílání? Emil: No my máme kabelovku, která jako je na, dá se říci, na vyšší úrovni neţ byla dřív nějaká společná anténa. Takţe jsme spokojeni a obraz je teď dobrý, máme myslím přijímač Sony, barevný, takţe po mé stránce hodnotím pozitivně a těším se tedy, ţe to tak bude i nadále. V: Dobře, vy jste zmínil společnou anténu, takže bydlíte v nějakém paneláku? Emil: Ano, byl to panelový dům v Bystrci, klasický, osmiposchoďový a tak dále. V: Aha, takže tam byla vlastně společná anténa. Emil: Ta zpočátku byla společná, a pak přišli, ţe to hyzdí město Brno, tak začali kaţdýho přesvědčovat, ţe by měli kabelovku, ţe to bylo samozřejmě zaměřeno na kšeft, ţe jo. Ţe s kabelovkou se dá získat víc financí, jak ty firmy to uměly. A potom aţ byla kabelovka nataţená, tak zas po létech přišli, ţe je moţný si nechat udělat nějakou anténu, separátní třeba nebo tak nějak, takţe uţ jsme od toho upustili, protoţe jsme ten byt měli provrtaný a tu anténu jsme měli zataţenou do toho, nově teda udělanou na ten příjem digitální. V: A kdy to tak bylo, kdy vlastně se to změnilo, že jste přešli na ten digitální signál? Emil: To tak je si myslim dva roky, to poslední období. V: Takže vlastně vy jste tu kabelovku neměli nikdy analogovou? Emil: Ne ne ne, pletu se. My jsme měli klasickej příjem do zástrčky, potom přišli s tím, ţe nám udělají kabelovku, a to museli znovu provrtat, protoţe se to muselo natáhnout znovu. Já se o to moc nezajímám, ale máme u toho takovou krabici, takovou. My jsme k tomu dokoupili takovou nějakou krabici, která má takový zelený kolečko, který svítí. V: No a kdy jste to teda koupili? Emil: No je to rok a půl asi tak nějak. V: A oni Vám řekli, že si to máte dokoupit? Emil: Ano, ţe si to máme dokoupit, ţe budeme mít kvalitní obraz a ţe budeme spokojeni a tak dále, takţe z toho titulu jsme samozřejmě nechtěli být mimo, jdeme s dobou, takţe jsme to pořídili. V: A jak to teď vypadá s tím obrazem, zlepšilo se to, byla tam nějaká změna? Emil: No tak bych řekl, ţe je… byl vţdycky hezký ten obraz, jo, protoţe máme zahraniční televizor, ale myslim, ţe teď je to takový rychlejší a máme tam i víc moţností, jak si získat programy, s tím přišla taková nabídka jako jo. Takţe jsem si nevzal samozřejmě všechno, abychom u toho… jsou tam přírodovědecké filmy, jsou tam sporty a tak dále, ale ta nabídka se podstatně tímhle rozšířila a ve vyšší kvalitě. Samozřejmě, ostatní mají třeba na tom balkóně přimontovaný ten satelit, takţe to jako uţ tenkrát měli kvalitní věci. V: A když jste vlastně mluvil o té programové nabídce, kolik tak programů jakoby naladíte? Emil: Naladíme jich hodně, ale protoţe televize je zloděj času, tak se o to jako nezajímám, ale myslím, ţe tak těch cirka pět a dvacet asi bychom mohli tam mít. Nemáme to kompletní, protoţe tam byla sada od, já nevim, filmu pro pamětníky a erotika a sport a takový ty hovadiny všechny. Takovej sloupeček to byl, takţe myslim ţe to bylo asi pětačtyřicet moţností jak to dát, takţe máme ty základní, protoţe syn by u toho strávil mládí a já taky a manţelka, takţe nechceme to. Je to zloděj času a je to nutný si vybírat a nepodléhat tady tomu to. Protoţe dneska i ty vysílací stanice jako ČT, třeba teďka jsem ráno slyšel, ţe budou rušit, já nevim, ty určitý programy z důvodu ekonomických. Reportéři dnes nebo ozvěny, něco, co bylo včera večer na dvojce myslim. To budou rušit a všechno se sniţuje. V: Dobře, a takže nějaký Váš oblíbený žánr je… nebo na které ty pořady a programy se díváte? Emil: No tak dívám se zejména, protoţe jsem studoval sociologii, tak mě zajímaj zprávy, to znamená, zprávy mě zajímaj od ČT1 do půl osmé a od půl osmé Nova, abych porovnal, jak to mají jinak sehráno, uděláno. No a jinak mě zajímá tedy sport, to samozřejmě, hokej, fotbal, olympiáda, no a přírodovědecký věci, filmy nějaký z přírody. No a potom samozřejmě nějaký filmy, který jsou určený pro, já nevim, pro vzpomínku na mládí, třeba dobrodruţný, Tři mušketýři a podobně. Jo. Samozřejmě neuznávám takový ty slátaniny, jako jsou ty moderní teďka, různý krváky a ty Harry Pottery a toto, to jsou takový limonády, který nesnáším. Takţe klasický dobrý věci i poučný, z nichţ se můţu poučit. Nebo rodina, můţeme se poučit. V: A kdybyste mi mohl popsat, Vaše obvyklé sledování televize… Emil: Večer, zásadně večer, protoţe dělám na úřadu zpravidla do pěti, takţe zpravidla to začíná sedmou hodinou. Zprávy ČT1 a potom teda aţ buď teda do dvanácti, kdyţ je volno nebo podle zajímavosti. Samozřejmě, kdyţ bude olympiáda ve Vancouveru nebo kde to teď má být, tak si to klidně pustím ráno o šesti, tu televizi. Jo abych viděl teda, protoţe tam je posun, těch osmi hodin, abych viděl tak jak třeba kdyţ to bylo v Jiţní Koreji, v Soulu, tak jsem se díval na tenis ráno o šesti a tak dále. Protoţe tam ten posun je. Takţe to potom jako člověk obětuje, kdyţ je něco zajímavýho, ale jinak jako samozřejmě nechci být otrokem, protoţe spánek je důleţitý. V: Rozumim, a takže v domácnosti máte jedu televizi? Emil: Máme teda dvě televize, teď jsme si tu jednu malou odvezli na chalupu, protoţe ta byla u syna v pokoji, taková malá, a jinak tedy standardně si ju na zimu zas vememe do Brna. Tu malou, protoţe on se někdy taky dívá na ty programy nebo já, kdyţ jsem se díval na něco na té malé, tak se mohl dívat třeba se ţenou na té velké obrazovce a podobně.
106
V: A takže tam máte nějak ještě kabel? Emil: To je na anténu, pokojová anténa. V: A to je ještě pořád jakoby na analog. Emil: Ano, ano. V: A když bysme se podívali do minulosti, vzpomenete si třeba na nějakou dobu, kdy jste žil bez televize? Emil: Určitě, my jsme televizi měli hodně pozdě, aţ. Protoţe rodiče, kdyţ já jsem byl ještě jako student a tak dále, tak samozřejmě nechtěli být otrokem té televize, tak měli jenom rádio a televizi jsme si pořídili tenkrát do společné domácnosti, jak já s ţenou a s rodiči aţ po návratu z mé vojenské sluţby, to znamená v roce 72. V: Takže to Vám bylo asi… Emil: To mi bylo 25 let. V: A vlastně do té doby jste žil bez televize. Emil: Do té doby jsme ţili bez televize. A kdyţ bylo něco zajímavýho, tak jsem šel k sousedům se podívat nebo prostě k přátelům, ale jako televizi jsme neměli, protoţe rodiče jako byli názoru, ţe jako se prostě bez toho taky dá ţít, ţe to ubírá čas a ţe jsou jiný hodnoty. V: A od té doby už jí máte pořád. Emil: Přesně, začali jsme s černobílou, pak teda přišla barevná, ţe a další barevná a pořád to tak šlo, aţ k těm nejdokonalejším typům. Takţe teďka, aţ ta televize odejde, tak si koupíme nějakou tu tenkou. V: A dovedl byste si představit, že byste neměl televizi? Emil: No tak asi těţko, protoţe člověk potřebuje mít přehled. Nedovedu si to představit jako. To samozřejmě rádio to v dnešní době nemůţe nahradit. Rádio je dobrá kulisa, můţu si ho pustit, ale ten obraz Vám to dokreslí a samozřejmě poznám i různý věci, který jsou třeba, já nevim trošku jako přibarvený, protoţe uţ nějaký ty leta mám a znám ty triky takovejch těch krváků, kdyţ tam ti natočí. Člověk si to musí umět akorát rozebrat sám no, nesmí všemu věřit, co ta televize ukazuje. Takţe bez televize bych si uţ ten ţivot nedovedl představit. Ale vím, ţe teda, kdyţ na chalupě jsme třeba v zimě, bychom televizi neměli, protoţe tam nepřespáváme, z titulu chladu, takţe to rádio mně to kompenzuje, to znamená, kompenzuje mně to, ţe vím, kolik hrála Kometa hokej a kolik hrála zbrojovka fotbal třeba na podzim a tak dále. To mě zajímá, ale potom si to doţenu po příjezdu do Brna. V: A k té televizi máte připojená třeba ještě další zařízení? Emil: Tak máme moţnost video si tam dát jako samozřejmě na přehrávání a uţ samozřejmě tak jsou i na to DVD a tak dále. V: A máte ty přístroje jakoby? Emil: Máme, máme pod televizí. V: A používáte je? Emil: Sporadicky, téměř vůbec. Jako je to… máme spoustu filmů třeba nebo DVD, ale je to, řekl bych tak, nechcu říct promile, ale je to tak jeden a půl procenta času, co bych strávil u televize. Tak to je naprostej zlomek. Ani to nějak nevyhledávám toto a nebaví mě to. Ale vím, ţe aţ jednou se budu chtít podívat na nějaký zajímavý věci, já nevím třeba filmy o Vinnetouovi teď vycházely na DVD, tak si to třeba promítnu. Zatím si třeba pořídím něco, jako lidi si pořizují, ale ţe bych prostě… ono to časově neni moţný, kdyţ se chcete poďvat na zprávy a je tam další program, tak kdy to vyšetřit, jo. Soboty, neděle, víkendy. Škoda, ţe, krásný počasí, ţe. A v zimě zase můţu jít na vycházku, sportovat a podobně, protoţe já ještě v létě jako mám taky koníčky, ţe. Jezdím třeba na prkně, nebo plavu, windsurfing a v zimě zas bruslím nebo hraju hokej. Takţe jako nemůţu tomu podléhat. V: Ehm, dobře a používáte třeba teletext? Emil: Pouţívám, pouţívám z toho titulu, abych se podíval, kdyţ třeba je nějaký program, jak dopadly hokejové nebo fotbalové výsledky a podobně, tak zejména ho pouţívám kvůli fotbalu a hokeji. V: A máte v domácnosti přístup na internet? Emil: Máme V: A ten taky využíváte, internet? Emil: Internet vyuţívám, kdyţ se podívám na nějaký zajímavosti nebo samozřejmě, kdyţ tam jaksi chci někomu něco napsat, tak se musím překliknout přes Seznam, ţe a tudíţ vidím, ţe tam naskočily nějaký zprávy, informace, který večer nebo prostě pozdě v noci si můţu zopakovat na televizním zpravodajství a podobně. V: A kolik třeba času trávíte na tom internetu? I třeba v porovnání s tou televizí? Emil: No, tak kdyţ se dívám hodinu na zprávy, tak na tom internetu, tak do cirka patnácti, deseti minut. V: A chápete to tak… nebo dá se říct, že je pro vás internet konkurencí s televizí jakoby o Váš čas? Emil: Ne, dávám přednost televizi, protoţe má, bych řekl, má dějové zpravodajství. Vím, ţe třeba tam, můţete si kliknout, ţe tam třeba máte, já nevim, kliknete si třeba, ţe Dara Rolins byla někde na nějaké akci, takţe tam ten obrázek běţí, ale neni to nic, co by člověk potřeboval vidět. Rád se dívám, řikám třeba na tu hodinovou takovou snůšku všech informací o kultuře, sportu, politice, zejména jak se to tady všechno dělá. Takový zajímavý sociologicky. Já se na to dívám sociologicky. Protoţe jsem to studoval, takţe říkala mi něco masová kultura, a takovýhle věci, ţe. Tak člověk potřebuje porovnat, jak třeba to mají nahraný a prostě co nám řikají. Teď mě třeba zajímá ten problém s těmi diplomovými pracemi. To jako sleduji dost usilovně, protoţe jsem na fakultě
107
studoval a tak si myslím, to tam nemohlo za mých let být. Věřím, ţe Brno je čistý v tomto směru. Ten Benda, jak dělal tu magisterskou práci, ţe přepsal bakalářskou a zvětšil písmo, to jsou sprosťárny a hajzloviny. V: A zkoušel jste někdy sledovat televizi na internetu? Emil: No vím, ţe se dá najít nějaký program, dokonce jsem kdysi byl v Praze a něčemu jsem se přichomejt, takţe to byl ten pořad s tím Lukešem, Šmíd, Lukeš. Takţe vím, ţe se to dá vyhledat jo, ale to je tak asi jednou za rok. Se podívám na nějakou tu smyčku, dejme tomu nějakých tři sta třicet tři příběhů nebo jak ony se ty pořady jmenovaly. V: Já jsem myslel třeba vysílání ČT24 na internetu, nebo tu sledujete v televizi? Emil: Tu sleduji přímo, to je nejlepší. Velký obraz, ne takový to nějaký švitoření tam. Takţe i to rozlišení a kvalita toho obrazu. Určitě, proto dávám přednost televizi. V: A když se teď mluví o digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem to spočívá? Emil: Abych po pravdě řekl, ani moc ne. Jsem sice technik původem, jako průmyslovák, strojař, jo. Takţe v řadě věcí v kombinaci se sociologií to je výtečný jako jo, ale teďka uţ to jde mimo mě a víceméně akorát vím, ţe kde si je moţné koupit pořádnou třeba televizi, tu plazmovou a podobně. To mě na tom zajímá, jinak jako mně to je to je šumafuk. V: A takže vy už vlastně digitální vysílání přijímáte… kde jste získal ty informace k tomu? Emil: K čemu? V: No tak že si máte koupit ten set-top box. Emil: No tak to přišla nabídka a pak teda přišel obchodní zástupce, se synem jsme se o tom pobavili a tak dále. To prostě ten marketing nebo ten průzkum trhu oni si dělali a chtěli to tak ty firmy protoţe samozřejmě, kdyby to člověk neměl, tak se nemůţe dívat na kvalitu, to samozřejmě, kdyţ se dívám na tu televizi starou, co máme, tu malou takovou, to je úhlopříčka, já nevím, třicet nebo ještě míň. Tak to je nesrovnatelný, ţe jo, to řádkování nebo jo prostě. Šlo to jaksi úplně samovolně, spontánně, tak jak prostě to bylo sdělováno v televizi, jak oni masírovali lidi. Pořiďte si, kupte si, seţeňte si a tak dále. Takţe nějak jsme to udělali a uţ ani nevím jak, protoţe hodně se v tom angaţoval i syn a tak dále. Tak jsme se nějak poradili kompletně,jsme se domluvili. Já jsem to financoval a dali jsme hlavy dohromady. V: A tak nějak byste to ani nepopsal svými slovy? Proč právě teď k tomu dochází? Emil: Nad tím jsem nepřemýšlel, protoţe technika jde mílovými kroky dopředu a teďka, kdyţ máme tyhle televize, tak si nedovedu představit, co to bude za třicet let, jak to bude vypadat… to bude televize v hodinkách. Takţe o tom vůbec nepřemýšlým, to je normálně logicky daný, ţe ten vývoj je neskutečnej. Se podívejte na mobily, jak vypadaly před dvaceti lety, a jak vypadaj dneska. Nebo si podívejte, kdyţ před padesáti lety byl první počítač v Americe, měli, ţe jo. To bylo několik místností a tak dále. To prostě o tom nepřemýšlým, je to tak, prostě příjde to, ti lidé, co to dneska vymýšlí, tak za třicet let, čtyřicet let půjdou do důchodu, nastoupí mladá generace a udělá něco převratnýho, co bude úplně kouzelný. V: Takže technologický pokrok? Emil: Technologický pokrok, jednoznačně. V: A změnilo se teda konkrétně pro Vás něco tou digitalizací? Tím že jste si koupil tu krabičku… Emil: No změna mohla být jedině asi taková, ţe kdybych si to nepořídil, tak ţe jsme mimo mísu, jak se říká. Prostě bychom mohli tak akorát si otevřít okno a poďvat se z okna neţ na pořádnej program. Jako takto to vidím, ţe to prostě do Brna přišlo a tudíţ neni moţný stát mimo řadu. Kdyţ to chceme vidět ty zprávy a chci vidět pořádný sport, tak musím se přizpůsobit. Je to takový vnější tlak jako jo. Můţete říct taky od Durkheima sociologickýho něco. Můţete chtít, co chcete, ale kdyţ v tomto státu musíte platit dvěma měnama třeba, ţe tak to je ta vnější utlačivá síla, se to jmenuje správně. To je ono. Vnější utlačivá síla, prostě se přizpůsobím, a nechtěl jsem ţít jako robinson na ostrově. V: A dá se mluvit o tom, že ta analogová televize měla vůbec nějaké výhody oproti té digitální? Emil: No protoţe my jsme měli televizi vţdycky poměrně bezporuchový, tak jako jsem o tom nikdy nepřemýšlel, výhody, nevýhody. V: Dobře a ta programová nabídka, ta se nějak změnila? Emil: O něco jsme to rozšířili, ţe se můţeme podívat na nějaký ty, já nevim, co tam je, jako Cinema Nova nebo tak nějak jako. To je moţný, ale odmítl jsem ty další nabídky, protoţe jsem pochopil, ţe to jedině o kšeftu. Takový ty slibotechny pořiďte si tady, na tři měsíce zkušebně a tak dále. To všechno jsou triky obchodní, který já přímo nesnáším. V: A řekl byste, že jste s digitalizací o něco přišel? Emil: Ne, nedokáţu říci, spíš nepřišel. V: A zeptám se ještě na tu krabičku, ta má nějaké své ovládání? Emil: Je u toho ovladač, ano. Televize se dá, tahle, co máme my ovládat tím klasickým, co jsme měli, coţ já jako dělám raději a syn teda zas to ovládá tady tím menším, co bylo k tomu, jo. Protoţe to má nějak nacvičený a já teda s tím dvakrát nemanipuluju ani s tím nesouhlasim. Souhlasim s tim, co vím, k čemu jsem přišel před těma šesti letama, co jsme si pořídili tu starou, teda tu novou, protoţe stará nám odešla. Takţe klasicky si to zmáčnknu, dám si tam teletext, vymaţu ho, podivám se teď tam samozřejmě má to člověk naučený, zmáčknete
108
klávesu, máte 18:59, budou zprávy, naskočí čas v roţku, výborný. O tom menším, co je u toho, k tomu moc jako důvěru namám a nepracuju s nim. Na oba to zapnete správně ty přístroje. V: Takže s tim vlastně nemáte problém žádnej, protože jste zůstal u toho starého. Emil: No zůstal jsem u starého, nepouţívám ten nový, menší, ten nepouţívám, ten pouţívá syn a ten je na ten set-top box. Protoţe mám to zaţitý a nepotřebuju tam hledat věci. Tam syn si tam třeba promítne některý ty… Mně to bohatě stačí k ţivotu tady tyhle základní informace, co získám, jo těch šest, sedm programů, teda moţností. Sport, zprávy, televize, přírodověda, politika, volby. V: Dobře, a když se teda mluví o tom, že třeba ta digitalizace by mohla přinést nějaké nové služby další, nějaké větší, propojení s tim divákem nějakou interaktivitu, zpětnou vazbu. Měl byste třeba o to zájem nebo zajímá Vás to? Emil: No tak. Určitě by mě to zajímalo, ale zas bych nechtěl třeba nalítnout, ţe bych musel něco kaţdou hodinu nebo v určitou dobu udělat nebo se k něčemu takovému zavázat, tak to prostě bych zásadně jaksi neto... ţe bych třeba musel prostě nějak, ţe bych měl nějaký moţnosti, lepší a ještě k tomu připlatit si něco, tak to bych šel jaksi bokem od toho. V: A taky je teď takový trend nebo teď se to objevuje, taková novinka, to je televize a mobilním telefonu. Už jste o tom slyšel? Emil: Slyšel jsem, ale nemusím mít kaţdou novinku a aţ to bude tak kvalitní, ţe prostě ten mobil bude mít kvalitní rozlišení a obrazovku, tak o tom můţu přemýšlet v roce 2015 třeba, ale teďka to jde mimo mě a samozřejmě tady tyto novinky budou zpočátku, tak jak vţdycky, drahé a potom to sklouzne na nějakou přijatelnou cenu, takţe bylo by to jistě zajímavý, vidět, dívat se někde, jo, ale to nechávám tak, aţ ten vývoj pokročí do toho roku 2015. Aţ se vychytají mouchy. V: A s tou digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady na straně příjemce, sám jste říkal, že vlastně jste si museli pořídit ten set-top box. Zatížilo Vás to nějak finančně, nebo co si o tom myslíte? Emil: Myslím si, ţe to je cenově nějak v normě a uţ ani nevím, kolik to stálo tenkrát a myslim, ţe si to můţe dovolit kaţdý, kdyţ chce jako na to přejít. Nějak o tom nepřemýšlím, prostě přišlo to, zaplatili jsme to, máme to a hned jsme ten program mohli mít. Tak jak se to vyhlásilo. V: A ještě se zeptám, vy sledujete ty zprávy a pak třeba nějaký film, co jde potom? Emil: No potom třeba můţe být liga mistrů v hokeji, ve fotbale. To můţe být dejme tomu nějaký večerní film, nebo tam můţe být Stardance, nebo tam můţe být něco zajímavého, po zprávách dejme tomu, jak jsou ty vojenský filmy, přepadení třeba Anglie, prostě člověk si musí tu programovou nabídku jako zvolit a případně při ní něco dělat jako jo. Neni moţný přijít v sedm a potom se dívat na televizi. Je třeba moţný u toho třeba já nevim, něco si přerovnávat nebo si něco jako študovat ještě jinýho mezi tím. Samozřejmě nejhorší jsou na tom ty reklamy, ţe jo. Ta sledovanost tím se kazí, takţe se dá odběhnout od toho. V: A jak se vlastně dozvíte, že je třeba nějaký ten zápas ligy mistrů? Kupujete nějaký magazín? Emil: No tak jednak kupuji si denně noviny, a jednak tyhle věci jsou anoncovaný týden předem jako na obrazovce. Pozor, pozor zápas Inter, Barcelona ve středu. Nebo hokej tehdy a tehdy. To jsou ty klasický věci, ţe špičkový věci se vykřikují týden dopředu. Kdyţ se podíváte dneska večer, tak zjistíte, ţe vás lákají v sobotu na nějáký megafilm. Teď se to hrozně začalo pouţívat. Megafilm. A přitom to kdyţ jsem se díval na megafilm Bobule, tak byl strašně zklamán, protoţe to byl teda pidifilm, jo. Ţádný megafilm. Takţe teď se začaly hodně uţívat, teď já nevim, kdy to vyběhlo, snad před měsícem. Megafilm. Kaţdá sobota má megafilm. Přitom to jsou sra... srákory. Někdy. Tak jenom tak, abyste viděl, ţe jako ţe není moţné podléhat všem trikům marketingovým. Takţe já vím, ţe v televizi je kaţdou sobotu megafilm a pak třeba vím, ţe vţdycky v pondělí bývají o půl šesté dohrávka ligovýho kola. Takţe to je klasická věc, ţe některý věci máte zakódovaný, co je v televizi. Rozhovor č. 6 V: Takže já Vás na začátek poprosím, kdybyste mi vlastně popsal, jak to teďka u Vás doma vypadá, jak přijímáte televizi? Filip: No vzhledem k tomu, ţe máme kabelovku, tak set-top box máme jako přímo od UPC, vlastně digitalizaci vnímáme pozitivně, protoţe na té kvalitě obrazu je to jistě rozeznatelné a v podstatě tím, ţe máme kabelovku, tak odpadly různý úpravy antén a takový ty nepříjemnosti, který tohleto provází? V: A jak máte tu kabelovku dlouho? Filip: Kabelovku máme, no patnáct let. V: Takže jak jste se o tom dozvěděl o té digitalizaci? Filip: Tak jako z médií to běţelo poměrně dlouho, varování vlastně, ţe se bude přecházet z analogové na digitální, takţe ta informovanost byla a UPC sama přišla s tím, ţe ten set-top box jako nám za symbolickou korunu připojili a tak, ţe. V: A jak je to tak dlouho, co Vám to připojili. Filip: No půldruhýho roku? V postatě jak začalo to první analogový vypínání, tak uţ jsme ho měli. V: A vy jste říkal, že ten signál se zlepšil nebo ta kvalita toho obrazu…
109
Filip: Ta kvalita toho obrazu se zlepšila, ale bohuţel pro nás takový ty drobný chyby se občas se objeví, ten obraz rozloţenej jakoby to těch cucků, co špatně je poskládáno. Je to teď lepší, ze začátku to bývalo častějc. Jo, teďka uţ málokdy. V: A jak jste to vlastně řešil, když to začlo kostičkovat? Musel jste někam volat třeba? Filip: Ne, nemusel. Je pravda, ţe kdyţ to trvalo dlouho nebo se to zastavilo a to, tak jsme tam volali a oni řekli, ţe normálně to, ten set-top box vypnout ze zásuvky, počkat, zapnout a uţ to naskočí. V: A vy máte ještě nějaký ovladač k tomu set-top boxu? Co je jakoby zvlášť? Filip: No jo, Ano. V podstatě dálkový ovládání toho set-top boxu. Kde přepínám programy a to, takţe… V: A nedělá Vám to nějaké problémy? Že máte dva ovladače, na televizi a set-top box? Filip: Nedělá, protoţe vzhledem k tomu, ţe bydlím v paneláku, ţe jo, a tam je i anténní soustava, takţe já kdykoliv můţu to odpojit, a tam jsou nějaký ty, co zbyly ty analogový jako programy. V: Takže u Vás byla před tím společná anténa? Filip: Ona je tam trvale, ale pro větší mnoţství programů, ţe jo a tak taky kvůli tý kvalitě to uţ léta nevyuţíváme. Ale v baráku jako lidi někteří, co si kabel nepořídili ještě, tak to třeba vyuţívají. Takţe to ovládání mi nedělá problém, to je ţe tím akorát zapnu televizi tím jedním a tím druhým zapnu tu krabičku. V: A říkal jste, že chytáte víc programů, takže ta nabídka se tím rozšířila? Filip: No tak nabídka se rozšířila, tak ono díky tý digitalizaci vlastně vznikly ty Nova Cinema a Joj Plus a takový ty programy, co uţ jako běţely, se vešly do toho jednoho kanálu. Ţe vlastně tam je Nova Sport a takový toto a já nevim, Tv Brno a Barrandov a takový. V: A víte třeba kolik programů vlastně naladíte? Filip: No, tak Pětašedesát, moţná uţ osuma. Já to ani nestíhám tak nějak to sledovat. V: A kolik jich tak stíháte sledovat z té nabídky? Filip: No tak v podstatě si vybírám z nějakejch dvaceti. No takţe nikdo se na rozdíl ode mě nechce dívat na sport. A oni mně to zas tak často nedovolí (smích). V: A máte televizi jednu v domácnosti? Filip: Jednu, dál to sledují dámy na počítači nebo tak. V: A Vaším oblíbeným žánrem je sport nebo co tak ještě sledujete v té televizi? Filip: No v podstatě sport, zprávy různý. Jinak v podstatě co tam je, protoţe mě donutěj manţelka se dívat na nějakou tu policii New York. Ta má zas ráda detektivky, tak já zas zuřim, kdyţ je fotbal a já musím sledovat to, no. Dcera sleduje psychologická dramata, ta spíš nějakou jako klasiku. V: A jinak s tou nabídkou programů jste spokojen? Nechybí Vám třeba něco? Filip: Chybí. Nebo nechybí, ono to v nabídce je, ale nechce se mně za to vyhazovat peníze. Já jsem rybář a tam je Fishing and Hunting. Speciál, ale to je za příplatek, ale o to nejde, ony by mě stejně nenechali se na to dívat, kdybych chtěl. (smích) V: A k té televizi, máte tam připojena ještě nějaká další zařízení? Jako třeba video, DVD. Filip: No Máme obojí, DVD i video. V: A to nějak využíváte nebo na to se nějak díváte? Filip: V podstatě ani moc ne. Občas se něco nahrá, kdyţ se nestíhá, ţe bychom to nějak vyuţívali, to né. Tak jednou za měsíc, kdyţ se něco nestíhá nebo běţí dva dobrý programy, filmy, který by chtěly vidět, tak se to jeden vţdycky na tom nahraje. V: A třeba teletext používáte? Filip: No pouţívám, třeba kdyţ chci znát čísla sportky nebo něco takovýho. Občas taky to tak jednou, dvakrát týdně ho pouţívám. To uţ znám nazpaměť číslo tý stránky, kde to najdu. V: A máte doma přístup k internetu? Filip: Máme. My právě v tom UPC máme vlastně z té jejich nabídky kabelovou televizi, internet a pevnou linku. Takţe celej ten balíček, jako. V: A ten internet využíváte? Filip: Hodně. V: Ano? Filip: Dcera bezpečně, ţe jo. Ta mě tam pomalu nepustí, já zas se tam dívám, jak se rybaří v Česku a tak, co kdo chytil v republice a podobně, protoţe tam je ten program, kde je aktualizovanej stále. Úlovky a kde jak braly, v kterým revíru, teplota vody a tak. Jako všechno. V: A kolik tam tak trávíte času na tom internetu? Filip: Já poměrně málo, protoţe ono to je věčně obsazený. Tak doufám, ţe kdyţ si teď dcera koupila notebook, ţe se tam jako dostanu častějc. Protoţe tam loví manţelka nějaký ty… ona se vlastně počítačem ţiví, dělá ve výpočetním středisku. Takţe u nás je nával. V: A kdybyste to měl srovnat s tou televizí, tak víc se díváte na televizi nebo jste víc na internetu? Filip: Tak já jsem víc u televize a zbytek rodiny spíš na internetu. V: A řekl byste třeba, že ten internet je jakoby konkurence pro televizi?
110
Filip: Není, to si myslim, ţe není. Na tom internetu hledám jenom to, co v té televizi by nebylo nebo tady tyhlety zprávy, nějakou tu, bych řekl medializaci něčeho anebo informace o odjezdech vlaků a tak, kdyţ jedu na ryby, ţe. A takhle nějak spíš z tý praktický stránky, co je potřeba. Jdu si tam pro konkrétní odpovědi vlastně. V: A zkoušel jste někdy třeba sledovat televizi na internetu? Filip: Zkoušel, jenţe to se mi zdá pohodlnější se natáhnout před tu obrazovku. A ony třeba v těch rybářskejch stránkách jsou i třeba krátkodobý videa a to tam sleduju. Ale jako ţe bych tam… V: A vy jste říkal, že se díváte na zprávy, takže jakoby sledujete i zpravodajství nebo kdybyste mohl popsat, jak vypadá vaše obvyklé sledování televize… Filip: Obvyklé… tak bezpečně začíná kolem té sedmé hodiny, zprávama. Někdy, kdyţ chytám, tak i odpolední zpravodajství v těch sedmnáct nebo jak to běţí a jinak běţné zpravodajství a kdyţ pak něco mě zajímá, tak klidně v noci na ČT čtyři a dvacet. Tam běţí neustále vlastně zprávy, tak kdyţ něco nestihnu, tak si to tam prohlídnu a při té příleţitosti tam nějako ekonomickou diskuzi sleduju. V: Takže vlastně běžně tak do těch osmi se díváte na ty zprávy… Filip: No a potom je hádka o výběr programů, ţe jo. Vyhrávají takové ordinace v růţové zahradě a tak, coţ samozřejmě nebude asi mým hobby. Jsem tam bohuţel na ty ţenský sám. V: A o tom, co dávají, se informujete tak, že kupujete nějaké časopisy s programem, nebo se díváte na tom internetu? Filip: Pravidelně odebíráme sobotní noviny, kde je příloha, to nám chodí do schránky, takţe to vím, no a jinak jako u toho set-top boxu, ţe jo, tím ovladačem si navolím kanály a kterej zmáčknu, tak mě to vyhodí, co zrovna běţí a poběţí potom, jo. V: No to je ten programový průvodce. Filip: Jo to pouţívám, no. Tam se dá podívat i dopředu, co dávaj. V: A ten počítač třeba na přehrávání filmů jako místo toho DVD přehrávače, to někdy používáte? Filip: Dcera ano, já ne. V: A když bysme se podívali do minulosti, vzpomněl byste si na nějakou dobu, kdy jste žil bez televize? Filip: No, to si vzpomínám velice dobře, protoţe to bylo za dob, kdy televize ještě… to měl kaţdej pátej a kdyţ si to pořídil strejda, tak jsme chodili na mistrovství světa v hokeji, otec mě vzal za ruku a šli jsme na hokej. Kdyţ jsem byl malej a to, já nevím, od těch deseti let, mejch deseti a mně je šedesát, ţe jo. Tak padesát let uţ jí doma máme. A pak na vojně, tam to taky nebylo tak často. V: A dovedl byste si třeba představit bez ní úplně žít? Filip: Dovedl. Dovedl, protoţe já kdyţ jedu na tejden na ryby, tak mě nezajímá nic jako. A vůbec mě nevadí, ţe prostě se bez toho obejdu. Protoţe třeba kdyţ jsem byl na té vojně, tak jsem byl třeba tři měsíce v Kazachstánu a tam taky nic, ţe. V: A když takhle jdete na ty ryby, tak co vám nejvíc chybí z té televize? Filip: No tak ty zprávy, ono se pořád něco děje, tak si říkám, v poklidu tam sedíc nebo chodíc kolem řeky, jak to asi dopadlo. A však ono nějak to vţdycky to dopadne. V: A posloucháte někdy přes tu televizi rádio třeba? Filip: Taky. Protoţe no tak já mám rád country jako a trampské písně jako a takhle nějak. No takţe zkouším hledat, no. Třeba brněnské country rádio skončilo no a tak. Můţu si to naladit v televizi, nemusím pouštět další to, ţe jo. Je to pro mě taková kulisa, chystám se u toho na ryby. V: Dobře, a když se teď mluví o té digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem to vlastně spočívá? Filip: No tak představu, rozdíl je viditelnej a spočívá to určitě v tom, ţe to je v podstatě kódování, ţe jo. Jakoby těch programů a to rozbíjí program, ţe jo, nebo ten obraz na ty cucky, vlastně. A je to vţdy v tom pásmu, ţe jo a teď se to skládá do toho. Proto se tam teď vleze třeba do toho jednoho i pět dalších, protoţe to jde jenom v tom úzkým tom, takţe si myslím, ţe, protoţe kdyby se z vesmíru dívali nebo obletěli Zemi, tak budou v těţkým šoku, protoţe ta musí být rádiovejma, a já nevím, všemoţnejma signálama, vlnama a to tak obklopená, ţe uţ nemá co proniknout (směje se). A myslím si, ţe díky digitalizaci uţ nebude taková sháňka po těch volných frekvencích, protoţe se na ně vleze tím pádem víc. Jestli to chápu správně, ţe jo. V: No, podstatu jste vystihl. Vy jste tedy zvolil kabelovku již před tím, před digitalizací, ale přesto jste říkal, že se ten signál nebo ta kvalita toho obrazu zlepšila. Filip: No tak určitě, protoţe zase díky tomu, ţe třeba přes Kojál chodily, pokud vím, dvakrát denně zprávy nějáký internetový, počítačový nějáký data přes to chodily a to rušilo anténní příjem jako docela slušně, to v tom začalo hvízdat, ţe jo a to třeba půl hodiny, aniţ by se to dalo nějak zrušit. V: A kde jste vlastně získal ty informace o tom digitálním vysílání? Filip: No tak v podstatě, mě spousta věcí zajímá a vzhledem k tomu, ţe v médiích to bylo docela slušně propíraný a tak nějak, tak jsem si říkal, co tím jako chce básník říct nebo to, tak jsem si o tom poslechl a protoţe mám kamarády, kteří teda se tím zabývají, kdyţ dělají třeba pro UPC zrovna, takţe kdyţ jsem něco nevěděl, tak se zeptám. Ty informace jdou za mnou, buď je vstřebám, nebo pustím. V: Takže vám s tím radili ještě vaši kamarádi. A proč myslíte, že k té digitalizaci vlastně dochází?
111
Filip: Jednak si myslím, ţe je to taky z důvodu takové nějaké nemoţnosti krást signál, protoţe to má zakódováno kde kdo, tím pádem, ţe set-top box slouţí jako dekodér. A ţe se uvolní ty frekvence, ţe v podstatě toho do nás můţou hustit víc, aniţ by se rozšiřovaly ty pásma, nebo nabírali další to. No a taky kvůli ostrosti nebo kvalitě toho obrazu, protoţe se myslím, ţe se to tím , ty jednotlivé body ovlivňují tou digitalizací. V: Takže si myslíte, že třeba ten digitální signál je jakoby kvalitnější? Filip: Je. Nebo myslím si to. V: A co se pro Vás třeba změnilo tou digitalizací, co vám to přineslo, ta krabička. Filip: No v podstatě nic, kromě trošinku lepšího obrazu. Ono by to chtělo asi taky novou televizi, ţe jo. No přineslo to taky víc programů, rozšířila se nabídka a nemyslím si, ţe by pro mě konkrétně by to byl nějaký obrovský přínos. Se slábnoucím zrakem… někteří uţ to tak nerozlišíme. Ne, je to… titulky a všechno to, co se čte, písmenka, vystupují mnohem jasnějc, ostřejc, je to lépe čitelný. Třeba filmy s titulky, tak se to dá líp přečíst. V: A takže z té nové programové nabídky využíváte tu ČT24, jste říkal. Filip: No jasně, ČT4 Sport a tak. V: No a vy už předtím jste asi mělo na té kabelovce víc programů. Filip: No měl, ale sotva se spustilo tady to digitální vysílání, tak tady ty, říkám, Nova, Cinema, já nevím, Barrandov, a tohle to nebylo v té nabídce vůbec. Barrandov má něco společnýho s Primou, takţe ho moţná pustili digitálně. V: A ten Barrandov taky sledujete? Filip: Jo taky, tam maj zprávy třeba ve 22:30. Takţe kdyţ něco nestihnu, nebo, jen kdyţ si to projedu, tu nabídku, tak tam se dá vlastně najít, vybrat, kdyţ mám pocit, ţe se mi nic nelíbí a zabrousím tam, tak ejhle, tohle by se dalo. V: A co třeba, vy jste říkal, že to začíná tak někdy, když přijedete z práce to vaše sledování a o víkendu taky se díváte na televizi? Filip: O víkendu taky se dívám, ale aţ taky odpoledne, protoţe o víkendu můţu na ryby, tak nechci bejt u televize, kdyţ neni úplně ošklivě. Dopoledne, to má člověk pořád co dělat, můţu uvařit, třeba. A já rád. Kdyţ se chci dobře najíst, tak uvařim sám (směje se). Dá se třeba mluvit o tom, že ta analogová televize měla oproti té digitální nějaké výhody? Filip: Dostupnost. V podstatě jste na jakoukoliv anténu a to i tady v Brně, mohl chytat pár programů na ramínko od věšáku, ţe. Bez jakékoliv antény, hodit dva dráty na střechu a to kdyţ byla plechová, tak to byl výběr programů, ţe jo. Odrazama a vším tím, coţ tady digitálně nejde. A myslíte si, že jste třeba tou digitalizací i o něco přišel? Filip: No moţná na starým černobílým televizoru o přijetí těch dvou programů. Ten by to uţ chudák asi nezvládl (směje se). Jo, jedna z nevýhod ale je, ţe tam se nedá předvolit jinej program na nahrávání přes set-top box. Na analogu jste se díval na Novu a nahrálo Vám to Primu. A to tady nejde. Musí být naladěnej ten program, to tam musí běţet. Signál jde do DVDrekordéru přes set-top box a zatímco dříve tam šlo celý spektrum, teď tam jde jenom tan jeden kanál. Aha, a vy jste vlastně říkal, že s ovládáním toho set-top boxu nemáte problémy. Myslíte si, že to někomu může dělat problémy to ovládání? Filip: Myslím, ţe nemůţe, protoţe v podstatě jiný ovladač si televizi zapne tlačítkem a ten uţ mu vlastně úplně stačí ten ovladač od toho set-top boxu jako na přepínání. Akorát pokud chce mít hodně nahlas to, tak je lepší mít oba dva a zesílit to na obou. A s tou digitalizací jsou spojeny nějaké finanční náklady… Filip: Tak určitě, tak kdyby to ta kabelovka nenabídla za jednu korunu symbolickou, jako vlastně pronájem toho set-top boxu, no tak by se samozřejmě musel koupit, ţe jo. Tak ono začátek byl nějaký dva tisíce, teď uţ se to dostane za dvanáct patnáct stovek od jiných forem. Ona se zase ta poptávka sníţí, aţ to přejde, tak bude asi pak halířovka. (smích) Takže si myslíte, že to nikoho nějak finančně nezatíží? Filip: Nezatíţí, zatíţí, i kdyţ si pořídí set-top box, tak uţ si musí, pokud nemá kabelovku, nebo nějakou společnou anténu, tak to musí renovovat, coţ je náklad, set-top box náklad. Ona nějaká tisícovka to asi bude, ale zase ţe by to zruinovalo. No tak já vím, být nezaměstnaný, asi bych si to rozmýšlel, jestli do toho má jít, nebo důchodci v rodinném domku, jo. Ale zase to je investice do budoucnosti. Ještě se taky mluví o tom, že digitalizace by časem měla přinést nějaké další služby, jako větší takovou zpětnou vazbu pro diváka, myslíte, že byste měl zájem o nějaké takové služby jako o... mluví se o tom, že byste si mohl plánovat, co se bude vysílat… Filip: Tak podílet se na tvorbě programu, to by se zas vyloučil ten moment překvapení (směje se). Copak nám to dnes dávají, takhle uţ bych to všechno věděl, to by se zase muselo plánovat… A přemýšlel jste někdy třeba o tom, jak to bude jakoby do budoucna s tou televizí?
112
Filip: Já si myslím, protoţe jsem čtenář sci-fi a fantasy, ţe jo a takhle, tak já si myslím, ţe tohle je jen otázka vývoje, neţ budou holovize a takový jako kdy v podstatě mě to bude běhat v místnosti. Sednu do křesla a odehraje se mě to v obýváku. A teď takovou novinkou, nebo posledním trendem je televize v mobilním telefonu. Filip: O tom sem slyšel. A co si o tom myslíte, jaký je váš názor na to. Filip: Tak pro toho, kdo bez tý televize nevydrţí, to nějaký plus je, ale tak pro normálně vidícího člověka myslím si to neni. Koukat se na tom na fotbal nebo hokej, kdyţ nevidím puk. Tak to rozlišení tam bude určitě malý, i kdyţ dnes ty obrazovky dokáţou divy. Ale představa, ţe se tam dívám na tenis, kdyţ ten míček je kolikrát blbě vidět na velké obrazovce, tak jako tu miniaturizaci bych neviděl jako cestu dopředu, to ne. A ta cesta dopředu je podle Vás? Filip: Tak ve velikosti toho. Myslíte třeba velké plátno. Filip: Jo jasně, si myslím, ţe televizím jako takovým odzvoní, ţe nataţený plátno s projektorem bude fungovat stejně. A tu televizi, tu digitalizaci chápete jako technologický pokrok? Nebo proč vlastně se to děje právě teď podle vás? Filip: No já si myslím, ţe je to pokročilejší technologií a je to v podstatě okolo nás, ve světě uţ to nějákej ten pátek běţí, to co je u nás vlastně třetí rok, tak to uţ bude desetiletí ve světě, v některých částech. To v podstatě je takový trend, který sleduje vývoj. Rozhovor č. 7 V: Já Vás na začátek poprosím, kdybyste mi mohla popsat, jak to vlastně u Vás v domácnosti vypadá, jakým způsobem přijímáte televizní signál? Gita: No my máme set-top box u televize, to je tak všechno, co já o tom vím. To by mělo nějak slouţit k přijímání toho digitálu. Si myslim. V: A ten set-top box máte připojený na nějakou anténu? Gita: Na anténu no. V: A vy bydlíte v nějakém paneláku? Gita: V paneláku no, my máme společnou anténu. V: A vlastně kdy jste si ho pořídili ten set-top box? Gita: Je to tak rok? Asi před rokem. V: Dobře, a proč jste si ho vlastně pořídili, jako kdo vám to třeba řekl? Gita: No to manţel, ten se o to zajímá. Takţe on věděl, ţe to bude potřeba nějak pořídit, takţe to pořídil. V: Takže jste si ho i sami namontovali? Gita: Ano. V: A změnil se nějak ten obraz, ta kvalita, je to jiné? Gita: Já bych ani neřekla, myslím si, ţe je to stejný. Ale u nás se to těţko pozná, protoţe my máme uţ dost starej televizor, takţe ten obraz uţ je špatnej sám od sebe. V: Dobře a změnilo se pro vás něco tím, je tam je ten set-top box? Gita: Pro mě jo, protoţe já mám o jeden dálkovač navíc a nevyznám se v tom. V: Aha, takže na ten set-top box, k tomu je samostatný ovladač? Gita: Jo a já si to sama nejsem schopná ani pustit. V: Ehm, takže myslíte, že to ovládání vám dělá problémy? Gita: No mně to dělá problémy určitě. Jako zbytku rodiny ne, ale já jsem na tohle antitalent, takţe mně určitě. V: Vy jste říkala, že si to ani nepustíte, takže to vždycky zavoláte manžela nebo někoho doma? Gita: No tak on manţel se dívá většinou na televizi častěji neţ já, takţe ta televize v podstatě skoro pořád jede, takţe já příjdu domů málokdy, ţe by byla vypnutá. V: Takže kdybyste mi mohl říct, jak vypadá vaše obvyklé sledování televize? Kdy se na ní třeba díváte? Gita: No já se obvykle dívám aţ po té osmé hodině, aţ kolem té půl deváté, občas na nějakej ten film, občas na nějakej ten seriál a to je tak všechno, já moc televizi nepotřebuju. V: A máte nějaký oblíbený pořad? Gita: Ani ne, já se dívám spíš tak nahodile, jakoţe nesleduju nic, co bych sledovala. V: A takže se tak díváte s manželem? Gita: Jo já příjdu domů pozdě, aţ tak po té osmé hodině a pak jako, co tam jede, tak to nějak sleduju, ať je to fotbal nebo cokoliv, to mě občas baví víc, neţ nějaké ty filmy a seriály. To spíš sport. V: A změnila se nějak nabídka programů? Naladíte jich teď třeba více? Gita: Ne, to je stejné. V: A které programy sledujete? Gita: Většinou jedničku, někdy Novu, A ČT4 sport.
113
V: A ta vaše společná anténa, ta se musela nějak upravovat pro to digitální vysílání? Gita: Asi ano. Myslim si, ţe jo, ţe to tak je. V: A říkala jste, že těch programů naladíte pořád stejně. Gita: Já si to myslím aspoň. V: A kolik jich máte těch programů? Gita: Nevím, deset? V: Dobře a vy jste říkala, že se díváte až od těch půl deváté, takže zpravodajství nějak sledujete? Gita: Ne, zpravodajství mě za prvé nebere, já je ignoruju jako schválně abych tak řekla (směje se). V: Dobře a v domácnosti máte jeden televizor? Gita: Máme dva. Máme my jako v obýváku a má dcera v pokojíčku. V: Aha a to máte nějak rozvedené jakoby ten kabel? Gita: Jo dcera má svůj set-top box. V: A když bysme se podívali do minulosti, vzpomněla byste si na nějakou dobu, kdy jste žila třeba bez televize? Gita: Co si pamatuju uţ jako dítě, tak jsme televizi doma měli. V: A dovedla byste si to představit, že by televize nebyla? Gita: Já ano. Já bych jí zrušila úplně s přehledem klidně. V: A někdy jak jste říkala, že televize běží furt, tak to je puštěná jako kulisa k nějakým dalším činnostem? Gita: No manţel to má puštěný a spí u toho (smích). U nás opravdu to běţí skoro pořád, protoţe můj muţ sleduje televizi často, skoro celej den. V: A vy jste říkala, že ta kvalita toho obrazu se nějak nezměnila… Gita: No ale nemůţu posoudit, jestli je to tou televizí nebo tím příjmem. To fakt nevím. V: A jste s ní spokojená, s tou kvalitou? Gita: Já to nějak neřešim. Jo, protoţe říkám, já se dívám tak málo, ţe mně to stačí. Manţel nadává, ţe se na to nedá dívat, mně to stačí. V: Dobře, a chybí vám třeba nějaké programy nebo nějaké pořady v televizi? Gita: Ani ne. V: Takže tu nabídku považujete za dostatečnou? Gita: Jo, určitě. A pokud je tam víc toho sportu, tak mě to vyhovuje. Kdyţ se podívám, tak se podívám ráda na ten sport, kdyţ jako něco, co bych opravdu sledovala. V: A na ten sport, co se díváte na ČT4 Sport? Gita: No na ČT4 Sport nebo na dvojku. V: Dobře a tu ČT4 Sport, tu jste přijímali, i když jste neměli ten set-top box? Gita: To se mě moc ptáte, to já fakt nevim, od kdy to je. V: Dobře, to nevadí. A k té televizi máte třeba připojená ještě nějaká další zařízení? Gita: DVDčko. V: A video taky třeba máte? Gita: I video. V: A to používáte? Gita: Video pouţíváme, ano. V: A vy jste třeba také někdy zkoušela nahrávat z televize? Gita: No zkoušela. Kdyţ mi řeknou, co mám zmáčknout, tak to zmáčknu. V: Dobře a sledujete to video nebo ty DVD? Gita: Já jestli to sleduju? V: No jestli si někdy pustíte třeba film o víkendu… Gita: Já ne, to spíš dcera, já na to nemám čas. V: A používáte třeba teletext? Gita: Teletext jo, teletext pouţívám, kdyţ chci vidět sportovní výsledky. V: A ten teletext, ten je pořád stejný, jako byl, když jste měli analog? Gita: Ten bych řekla, ţe je lepší. Protoţe dřív to bylo takový kostičkovaný ten obraz a teď bych řekla, ţe je to lepší ten příjem toho teletextu, kdyţ se na to takhle ptáte. Je to čitelnější. V: A jak se třeba informujete, co budou dávat v televizi? Gita: No my máme normálně program, koupený z nějakého časopisu anebo se podíváme na teletext. V: A máme doma přístup k internetu? Gita: Ano. V: A používáte ho? Gita: Ano, pouţívám. V: A kolik třeba vy osobně trávíte na internetu času? Gita: Hodinu týdně? V: A kdybyste to měla nějak porovnat s tou televizí, je to jakoby méně času, než věnujete té televizi?
114
Gita: Je to méně, ano. V: A dá se třeba říct, že internet je pro vás jakoby konkurencí pro televizi? Pro ten váš čas? Nebo tam hledáte jiné informace? Gita: Jako neřekla bych, ţe je to konkurenční médium k televizi. V televizi se vlastně na něco dívám, a tam na internetu si něco hledám. Tam uţ jdu jakoby pro konkrétní informaci. V: A zkoušela jste se někdy dívat na televizi na internetu? Gita: Ne. V: A přehrávat třeba nějaké filmy na počítači? Gita: To neumim. V: Takže vy tam jdete, když potřebujete najít nějakou informaci? Gita: Ano. V: A když se teďka mluví o té digitalizaci, máte nějakou představu, v čem to spočívá? Gita: Absolutně nemám. Vůbec nevím. V: Anebo proč se to děje zrovna teď, proč k tomu dochází? Gita: Nemám představu. Nějak se ruší to analogový vysílání, ale proč… vůbec nevim. V: A takže se tou digitalizací, protože vy už vlastně přijímáte digitální signál, nic nezměnilo? Gita: Ne. V: Díváte se na televizi pořád stejně? Gita: Tak. V: A dá se vlastně mluvit o tom, že ta analogová televize měla nějaké výhody oproti té digitální? Gita: Pro mě to bylo akorát jednodušší s tím ovládáním, to se prostě pro mě změnilo, jinak ni. V: A myslíte si, že to ovládání může některým lidem dělat problémy? Gita: No kdyţ jsou takový jako já, tak můţe. V: A vy to teda řešíte tak, že vám vždycky pomůže někdo jakoby z rodiny? Gita: No tak já to zapnu, ale prostě trvá to, neţ to zjistím, kde a jak. Kdyţ mi třeba přenastaví na video nebo tak, tak jsem vedle prostě. Je to tak. Normálně klasickým způsobem zapnout to umím, ale abych si tam prostě dala to přes to video nebo nějak přes ten set-top box, v tom uţ se nevyznám. Trvá mi to dlouho. V: A je to nepříjemné? Gita: Já to zase tolik neřešim, ale je to horší, neţ to bylo u toho obyčejného vysílání. V: S tou digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady na straně příjemce, co si o tom myslíte? Gita: Já mám pocit, ţe ten set-top box stál kolem tisícovky a víc nevim, jestli to mělo ještě nějaké vedlejší náklady. V: A tak to považujete za přijatelný nebo…? Gita: Jo, je to přijatelný. Je to zase investice do budoucna. Pro mě sice celkem jako zbytečná, ale nutná pro toho, kdo se chce dívat na televizi. V: Ehm. A když se vlastně přenastavila ta anténa v tom vašem bydlišti, tak o tom jste se dozvěděli, že byla třeba nějaká schůze? Gita: Byla, byla schůze. A tam se to rozhodlo, jak to bude, co je třeba udělat pro to, aby to vysílání nějak pokračovalo. V: A ta anténa se jenom nějak přesměrovala, je to ta původní? Gita: Zřejmě. V: A teď se třeba hodně mluví o takové novince, a to je televize v mobilním telefonu. Slyšela jste někdy o tom? Gita: No slyšela jsem o tom, ale ani představit si to nedovedu. V: A co si o tom myslíte? Bude se to využívat? Gita: Někdo to moţná vyuţije, ale já si jako nedovedu představit, v čem by byl ten přínos jako. Mám mobil na telefonování. V: Dobře a taky jste přemýšlela někdy o tom jak bude ta budoucnost televize vypadat? Gita: Moţná aby tam bylo víc takových těch pozitivnějších pořadů. Já změrně tu televizi nesleduju, protoţe mně to připadá všechno moc pesimistický. V: Myslíte třeba to zpravodajství. Ten obsah? Gita: I to zpravodajství, ale vůbec i třeba ty filmy. Je tam hodně násilí zbytečně. Je to takové negativní. V: A mluví se také o tom, že ta digitalizace by časem mohla přinést nějaké nové služby jako třeba nějakou zpětnou vazbu pro diváka, že by se divák jakoby sám rozhodoval o tom, co se bude vysílat. Myslíte si, že byste o tyhle služby měla zájem? Gita: Těţko říct, já tu televizi vyuţívám tak málo. Ale moţná ano, kdyby byla ta moţnost to ovlivnit, to bych se třeba potom dívala víc, kdyţ by se mi to víc líbilo, co tam dávají. V: A vy jste vlastně říkala, že televizi moc nesledujete, protože na ní nemáte čas. Gita: Za prvé nemám čas a za druhý, jak jsem říkala, mi to příjde takový moc pesimistický, ţe se na to radši nedívám, to si raději přečtu kníţku.
115
V: Takže raději čtete knížky. A ještě jste říkala, že se díváte tak od půl deváté, tak jak vlastně dlouho? Třeba hodinu denně? Nebo dokud neusnete? Gita: No tak hodinku, dvě. Kdyţ se dívá manţel, tak se dívám s ním, kdyţ mě to nebaví, tak si dělám něco jinýho. Rozhovor č. 8 V: Takže já Vás na začátek poprosím, kdybyste mi vlastně popsal, jak to u vás v domácnosti vypadá, jak přijímáte televizní signál? Hugo: Protoţe bydlíme v bytovkách na sídlišti, tak někdy na začátku devadesátých let tam UPC, tehdy se jmenovalo Kabel Plus, natáhl kabelové rozvody televize. Tak a na to jsme přijímali program, tehdy nějakých pět nebo šest televizních stanic. Dál jsem se o nic nezajímal, protoţe mou povinností bylo jenom řádně platit. Jinak o klasickém vysílání toho vím docela dost, protoţe jsem bydlel ve vesnici v Moravském krasu, kde jsme chtěli vysílat samozřejmě jak Slovensko, tak tehdy i tolik ţádané rakouské programy, takţe mám představu o počtu kabelů a o pásmech a teda počtu kanálů a o pásmech a tak dále. Vytvořil jsem na domě osobně s bráchem taky obrovskej systém asi pěti antén, a přijímal Bratislavu, Javorinu a Kojál k tomu. Měl tam různý zesilovače a takový. Jenomţe jsem právě byl mladej, měl jsem těch pětadvacet, třicet let. No a teďka digitální vysílání u nás probíhá tak, ţe přes UPC jsem v rámci jejich nabídky, kterou jsem původně odmítal, protoţe jsem si říkal, ţe to není aktuální, tak jsem si nějaký jejich balíček pořídil. Problém je ten, ţe máme doma tři televize a oni to nabízí jenom na jednu. Takţe na jedné televizi máme UPC balíček a absolutně o tom nic nevím. Tak jak jsem o klasickým analogovým vysílačem věděl úplně všecko, směšovače a ty různý… tak o tomto nevím ale absolutně nic. Pak se ještě stalo to, ţe máme pořád pevnou linku, protoţe mám ještě oba dva rodiče a ti mají pevný linky. Takţe O2 nám nabídlo další balíček. Takţe v obýváku mám digitální vysílání na jeden… nebo na programy od UPC a v kuchyni máme další balíček pro změnu od jiné firmy. Takţe od O2 a tam k tomu máme HBO plus jako ten základ. A v loţnici, tam máme třetí televizu a tam se jede… uţ ani nevím na co… asi ještě furt na analog. Tam se jede na analog. Takţe platíme jeden balík pro UPC, druhej balík pro O2 a teďka kdyţ jsme byli v Praze, tak jsem se dočetl, ţe prostě končí analogové vysílání, takţe z toho chápu, ţe asi přestanou z těch vysílačů vysílat klasický vlny po kanálech, a ţe to prostě pude jinak. No ale jak to prostě vůbec nevim, jestli jenom kabelama nebo jestli to prostě jsou jiný vlny. Nevim. Nevim. To předesílám, ţe prostě jsu technik, mám 51 let inţenýra a vůbec to neznám. Absolutně. Jsem prostě normálně natvrdo uţivatel a nevím jak to funguje nevím jak to nebo proč se to tak dělá, co tím se... jestli je to záleţitost kvality vysílání nebo záleţitost, ţe se ušetří strašný kilovolty, který se teda musely z těch vysílačů vyzařovat, nebo jestli je to záleţitost, ţe se zlepší nebo bude míň vlnění. Prostě absolutně nevim. V: Dobře a...musim se v tom zorientovat chvilku… Hugo: Jsem řekl všecko dopředu. V: No bylo to vyčerpávající, ale dobře. Takže máte už doma set-top box? Hugo: Máme dva, ano. V: A to jste si museli koupit nebo vám je pronajali? Hugo: Obě dvě firmy nám to pronajali za kačku, s tím, ţe dva roky. Dva roky musíme se zavázat, ţe jim to teda budeme odebírat, ale těším se, ţe za dva roky prostě jednu z těch dvou firem zruším a budu mít jenom jednu firmu. Ale vůbec neřeším dopředu kterou, protoţe toto, co se uskutečnilo, tak u O2 to mám tuším asni ne rok a u toho druhýho… nebo naopak, u UPC to mám necelý rok, před Vánocema jsme toto dělali a u O2 to mám od jara. Zatím jsu v podstatě normál fakt uţivatel, kterej ví, ţe se něco děje, ale v podstatě tím, ţe na to obětuje peníze má zasíťovaný bytovky, tak prostě je to jenom záleţitost toho placení. Ne počkejte, od O2 jsme to měli za kačku a od toho UPC jsme platili asi osum stovek, ale tvrdili nám, ţe to stojí asi dva tisíce, ţe nám to dávají za nějakou akční cenu. Já od O2 beru telefon, pevnou, internet a k tomu nám dali ještě tu televizi. Takţe oni mají čtrnáct set měsíčně jistých. V: Rozumim a jak tam jsou ty kabely rozvedené v té bytovce, tak to má každá ta firma zvlášť nebo to je jeden kabel a záleží jen, jak se tam přihlásíte? Hugo: UPC má normálně svou kabeláţ, kterou v těch devadesátých letech naprosto rozkopala bytovky, rozkopala všecko prostranství před bytovkama, to znamená, ţe se chovala jak erberáci nebo jak prostě plynaři, prostě udělala si svý rozvody. Přišli domů a necitlivě nám zasíťovali do venkovních lišt, ať to šlo nebo nešlo, tak nám to prostě rozvedli po domech a po chodbách a tak dál. O2 jsou něco jinýho, to znamená, toto bereme z jejich linky. Z pevné linky. Takţe digitální bereme od O2 z jejich pevné linky. V: A jak jste se vlastně o tom dozvěděl, že si musíte koupit nebo že byste si měli koupit ten set-top box, to Vám přišly nějaké nabídky? Hugo: To ţe bude digitalizace tak dva kanály. Za první o tom píšou v novinách, tak protoţe jsu uţivatel, tak mě zajímaly jenom termíny, dál mě to nezajímalo. To znamená, kdy mě to postihne. Tečka. Relativně na to mám času dost, protoţe Kojál ještě nějakou chvilku vysílat bude. To bylo první. A druhá věc, ţe jsem si několikrát na
116
internetu ve vyhledávači digitální vysílání dal a aspoň jsem se snaţil trošku vědět, o co teda jde. Musím říct, ţe tam je strašně moc informací a nejsou tam informace, které by byly systémem kuchařky. Blbě se v tom orientuje. Naprosto blbě, naprosto debilně se v tom orientuje. To znamená, ţe ty firmy tady toto asi tuší a kdyţ jsou formy vyúčtování, tak vám posílají opakovaně jako barevný letáky, kde vám ty balíčky sluţeb nabízí, to znamená, oni řeknou, podívejte se, vy jste měli analogový za dvě stě korun, teď vám dáme digitální, máte půl roku za korunu a pak budete platit a tak dále. Takţe tímto způsobem. To znaméná, nás v podstatě uhnali přes poštu v jejich vyúčtování. V: Dobře, ale vy jste říkal, že jste si o tom hledal nějaké informace jakoby sám na internetu, takže jste o tom chtěl vědět tak to funguje nebo vás jenom zajímaly ty termíny? Hugo: Mě zajímal termín, a co pro to budu muset udělat, aby rodiny byla schopná přijímat. Protoţe máme všechno televize ještě neplazmový, ani ne LCD, to znamená klasický, lampový, analogový. To znamená všecky televize, co máme. V: A tím jak vám tam vlastně nainstalovali ty set-top boxy, co se tím pro Vás změnilo? Třeba kvalita toho obrazu, změnilo se to nějak? Hugo: Kvalitu obrazu jsem absolutně nepochopil, jenom prostě set-top box přes O2, tak místo teda jednoho ovladače mám dva a můţu říct, ţe u toho zuřim, protoţe jsem se to ještě nenaučil ovládat. Nenaučil jsem se to ovládat a nemám na to dostatek trpělivosti. Prostě katastrofa. Zuřim, zuřim a oba dva ty ovladače jsou jinačí, takţe jeden je od jedné firmy, druhý od druhé firmy, nevím od jaké. Prostě mám problém s tím si naladit, přehodit stanice a tak dál. Coţ pro děcka neni absolutně problém a nejsou se mnou trpělivý. Protoţe říkaj uţ se to konečně nauč a neotravuj nás, kdyţ si chceš přehodit program. V: Takže Vám vlastně zůstal ten ovladač na tu vaši televizi a ještě k tomu přibyl druhej. Takže to je pro vás nepohodlné? Hugo: Musím si do hlavy zabudovat další informaci, o kterou nestojím. To je v podstatě, abych ovládal dvě televize, tak mám čtyři ovladače. V: Takže u toho UPC to máte taky, že… Hugo: Jasně, jasně čtyři ovladače na dvě televize. Všechno je trošku jinačí, od jiné firmy. V: A ta kvalita, ta se teda nějak... Hugo: Nepoznal jsem. Absolutně. Ţe bych teďka přišel a řekl kurník, konečně se dívám na pořádnej obraz. Nepoznal jsem. V: A změnila se nějak programová nabídka? Vlastně nabídli vám víc programů nebo to zůstalo pořád stejné? Hugo: Ta programová nabídka moţná o něco je víc, ţe jsou tam ještě Barrandov a tak dál, ale nevím, jestli při analogovém dneska uţ to taky nenabízí. To prostě nevim. Si myslím, ţe programová nabídka se poznatelně nezlepšila a ţe se zlepší, aţ se na to na všecko vyprdnu a koupim si vysílání přes satelit a pak teprve budu ve svým. Jenomţe nemám zatím na to dostatek prostoru, abych do toho šel, takţe mám dojem, ţe by mě to stálo peněz a hlavně jako čas. V: A kolik třeba programů máte v té nabídce, to máte nějakou tu základní? Hugo: Základní. Tak. Na jedné je plně ta nejzákladnější, co je, Mini. Na druhé je k tomu ještě do HBO, ale můţu říct, ţe za toho půl roku jsem se na HBO díval jednou. Televiza je pro mě relaxační věc, kdyţ potřebuju, tak si pustím jednou za čtrnáct dní, večer, přepínám programy a nadávám na to. Protoţe nejsem schopen u ničeho vydrţet. Já bych televizi nepotřeboval. Manţelka je na tom trošku jinak a je to vlastně všecko kvůli ní, tady toto. Ale neříkám to absolutně hanlivě, protoţe jí v tom respektuju. V: Dobře, tak kdybyste měl… na kolik programů se třeba vy díváte, na které? Hugo: Program, program… tak dívám se, kdyţ potřebuju rychle informace anebo tak vidět, co se dejě, tak to se dívám na čtyryadvacítku ČT a pak se dívám normál, bez problémů, jedna, Nova, Prima a nedělám tam v tom nějaký rozdíly, ţe bych něco preferoval. V: Aha, a takže vlastně přepínáte a podle toho, co dávají. Hugo: Přepínám nebo se podívám, a zajímají mě třeba na ČT3, tak ta mě teda zajímá, kdyţ tam jsou nějaký ty dokumentární z války anebo dokumenty, co se týká techniky, vědy a tak dále. V: A vy jste říkal, že díváte, takže třeba i kupujete nějaké noviny s programem nebo kde vlastně získáváte ty informace? Hugo: Odebíráme lidový noviny a v pátek vychází prostě program, magazín. Tam si pro mě dostačujícím způsobem můţu vyhledat informace. Jinak tak, ţe bych to sledoval na internetu, anebo si kupoval specializovanej nějakej magazín, to vůbec nedělám. Tam mně to stačí. V: Dobře a k těm televizím máte ještě připojená nějaká další zařízení? Hugo: Samozřejmě. Všecko. Video, DVD, klasika v obýváku. Tam je dohromady video, DVD a k tomu ještě je teda hifiveţ z devadesátých let a kdyţ jsou nějaký hudební programy, coţ děcka dělají, tak si přepínají na stereo příjem na velký bedny. V: A ještě jak jsme se bavili o tom, na co vlastně se díváte, tak kdybyste mi mohl říct, jak vypadá takové vaše běžné sledování televize?
117
Hugo: Tak běţný sledování televize. Kdyţ opravdu mám chuť, tak se dívám na zprávy a je mi jedno, na co se dívám, nepreferuji nic. To znamená, ţe moje dívání na televizu začíná opravdu zprávama. V: To znamená v sedm hodin, jedničkou? Hugo: Jo v sedm hodin jedničkou. V: A pak to přepnete třeba na Novu a díváte se jakoby znovu na ty zprávy? Hugo: Občas jo. Občas jo, kdyţ mám dojem, ţe je něco důleţitýho. Jako kdyţ tady byl papeţ, nebo kdyţ se stane nějaký neštěstí nebo je nějakej průser v politice, tak to normálně projedu. Projedu to denička, nova, aţ do těch osmi. V: A potom třeba nějaký film nebo sport? Hugo: Normálně během týdne, protoţe příjdu pozdě za školy a jsem celou dobu mezi děckama, tak spíš se dívám na dokumenty. To znamená, mě zajímá ČT2 během týdne. V sobotu, kdyţ je nějakej megafilm, tak se prostě dívám, protoţe se dívá celá rodina. A jinak je dneska samozřejmě fenomén seriály. Tak třeba růţová zahrada. Tak dokonce první jsem se díval na tu první řadu a pak mě to přestalo bavit, protoţe tam začali být lidi, který neznám. Někdy jsem se nedíval na Ulici, nikdy jsem se nedíval na Velmi křehké vztahy, prostě vůbec nevím, o co tam gou. To znamená seriály, protoţe nejsu pravidelnej divák televize a nechcu, aby mě to nějakým způsobem zmermomocňovalo, tak prostě se vůbec nedívám. V: Dobře, a když bychom se podívali do minulosti, tak vzpomněl byste si na nějakou dobu, kdy jste byl bez televize? Hugo: Ano. Já jsem se oţenil a myslel jsem, ţe bez televize vydrţíme a vydrţeli jsme necelej rok. O vánocích bylo doma těţký, bylo to těţký, kdyţ jsme byli spolu, ţe jsem tenkrát jel do práce, vzal jsem si Junov, to byl televizor malej, s třicet sedmičkou monitorem od počítače, a prostě na to jsme se doma dívali na černobílou. Psal se rok 85. Ale měl jsem představu, ţe prostě dokáţeme bez televize být a tak jsme to dokázali tři čtvrtě roku. V: A ani třeba předtím, vlastně už když jste byl mladý, nebo malý, tak jste měli televizi pořád v domácnosti, co pamatujete? Hugo: Co pamatuju, tak jsme měli doma televizor. My jsme měli televizi od roku šedesát. Těch televizorů na dědině nebylo moc a sousedi se k nám chodili dívat a to prostě bylo v místnosti, kde prostě byla velká loţnice a tam sousedi jedni i druzí i třetí se chodili k nám dívat na televizu. Tam prostě seděla půlka lidí, půlka vesnice. V: Dobře a teď byste si to třeba dovedl představit, že byste neměli v domácnosti televizi vůbec? Hugo: Dovedl, ale myslím si, ţe by mě po ní normál pravděpodobně z nějakých důvodů přišlo smutno nebo by se mě po ní stýskalo, ţe bych zrovna měl dojem, ţe najednou se programy zlepšily a ţe hromadu věcí, který tam jsou, ţe by bylo dobře, abych viděl. V: A používáte třeba teletext? Hugo: Uţ ne. Úplně jsem to zrušil, ale s teletextem jsem ţil úţasným způsobem prostě před těma deseti letama, kdyţ nebyl internet, tak jsem se v teletextu vyloţeně vyţíval. Hledal jsem tam všecko. Jo a teletext jsem si taďka nezapnul několik let. Vím, ţe děcka si to zapínají, kdyţ se chcou podívat, o čem je třeba film nebo tak, ale já to vůbec nezapínám, protoţe kdyţ něco potřebuju, tak si jdu na internet. V: Ehm, takže vlastně používáte internet, kolik třeba tam trávíte času? Hugo: Jak kdy. Tam čas utíká strašně rychle, to se ví, takţe kdyţ chcu být na sebe přísný a nemám čas, tak se jenom ze zvědavosti podívám, jestli mě nepřišla nějaká důleţitá pošta. Jo, protoţe v podstatě mám internet nejenom tady pro děcka, ale pro milion známých, kolegů a tak dál, tak jestli tam není nějakej průšvih. No ale občas na internetu si teda vyhledávám samozřejmě od zájezdů, přes věci, který potřebuju do školy a přes blbý obutí na gumy. Na auto. V: Dobře a sledoval jste nebo jste zkoušel sledovat televizi na internetu? Hugo: Ne, ne jenom asi jednou nebo dvakrát, kdyţ jsme se dívali na Superstar a nebyl jsem doma, tak jsem se na to prostě díval, ale mám dojem, ţe kdyţ to nestihnu v televizi, tak bez toho můţu ţít, prostě to přeţiju, přeţije to můj organismus, ţe se nemusím dodívávat na internetu. V: A dalo by se třeba říct, že internet je pro vás konkurencí oproti televizi v tom souboji o váš čas? Hugo: Ne, jsou úplně ve svobodě. Já beru, ţe televize má úplně jiný cíle z mýho hlediska jednapadesátiletýho člověka. Televizi zapnu a jsu naprosto pasivní. Buďto čučím, nebo přepínám a čučím, nebo nadávám a vypnu to. Kdeţto na internetu mám dojem, ţe prostě jsu aktivní, ţe prostě tam opravdu si můţu být relativně pánem toho, co chcu. V: Aha, takže u té televize si vlastně jakoby odpočnete a na tom internetu zase vyhledáváte nějaké informace? Hugo: Jo na internet jdu spíš jako pracovat. Tak bych to řekl. Ţe tam nechodím jako relaxovat. Relaxovat systémem tak a teď mě bavte je televize. Ne internet. Pro mě je internet prostředek vyloţeně pro získávání jakýchkoliv informací nebo kontaktů. Vyřizování pošty a tak dál. V: Dobře a používáte někdy ten počítač pro přehrávání nějakých filmů? Hugo: Jo, kdyţ jedeme na hory, bylo blbý počasí, měl jsem s sebou notebook a normálně jsem si fakt udělal pořádek v představě, jaký jsou filmy, protoţe mě dcera zásobila filmama a podíval jsem se na to, na co bych jinak absolutně neměl čas. A to bych nemohl jinak udělat.
118
V: A vlastně, když mluvíme o tom sledování filmů, tak já jsem se vlastně ani nezeptal, jestli vlastně používáte ten videorekordér nebo DVD přehrávač. Hugo: No s manţelkou, kdyţ něco, co třeba nebylo v televizi a něco, co třeba z nějakejch důvodů chci to vidět, tak se to prostě řeší, ale v poslední době spíš DVD, protoţe na videu máme tak spíš rodinný věci, který uţ jaksi při nějaké sešlosti rodinné, tak se něco ukáţe. Ovšem teďka, jak DVDčkama zaplavili kompletně jako všecko, co se dá. Od stánků, aţ přes drogerie a tak dál, tak najednou člověk zjišťuje, ţe ani ty DVDčka nepotřebuje. Má jich naskládaných prostě desítky a stovky a začne to probírat a zjistí, ţe z toho nepotřebuje vidět stejně nic. Kdyţ to začalo chodit jako jeden za čtrnáct dní, tak si to člověk koupil a podíval se na to a říkal: mám to. Teď manţelka kupuje, co se jí líbí, ale nedíváme se na to. V: Takže to vlastně koupíte, abyste to měli doma, abyste se na to jednou mohli podívat? Hugo: Někdy nikdy. Jasně anebo sama si to pustí, kdyţ by bylo nemocná nebo něco takovýho. V: A kolik jich třeba máte? Odhadem? Hugo: DVDček? Asi 250 aţ 300. Tady těch DVD s těma filmama, s těma programama a tak dále. V: A nahráváte třeba někdy z televize na to video nebo DVD? Hugo: Uţ ne, uţ to skončilo. Nahrávali jsme, máme šíleně moc videokazet, to se tenkrát kupovalo, to byl strašný fenomén doby. Leţí to tam a uţ není v podstatě dneska potřeba nahrávat, protoţe člověk dojem té výlučnosti, ţe kdyţ to nenahraje, ţe je ztracen, jak to bylo. Dneska prostě ten dojem výlučnosti přestal jako v tomto být. V: Dobře, takže teďka už nenahráváte? Hugo: Ne, bez problémů bych mohl mít rekordér bez nahrávání. V: Dobře, a když se teď mluví o té digitalizaci, máte nějakou představu, proč se třeba teď právě digitalizuje? Hugo: Já si myslím, ţe to něco zjednodušuje, ţe to zjednodušuje přenos televizního systému a ţe tímto způsobem i hluchý místa, kde byl problém s televizním signálem, tak ţe by tímto způsobem mohly být zabezpečeny v prostě té poţadované kvalitě. Ale dál nevim, absolutně nevim. A moţná, ţe je to i s úsporou energie, protoţe vím, ţe to bylo tady dvacet nebo padesát kilowat, coţ prostě tady ty velký vysílače vyzařovaly a to v podstatě je teda energie, která se tam spálila. V: A kdybyste měl nějakými svými slovy říct, co to vlastně je ta digitalizace? Hugo: Absolutně nevim, já to prostě absolutně nevím. Ne to já to nevím, protoţe mě to nenutilo nad tím přemýšlet. Nedotýká se to vůbec bytostně ničeho, co je kolem mě. Moţná, ţe bych víc věděl, kdybych bydlel na dědině a měl prostě za chvilku sundávat ty antény. Jo a teďka bych to potřeboval nějak řešit a první bych řešil, kolik to bude stát a kdo mě to udělá a jestli si to nemůţu udělat sám, jo. Ale teď jsem opravdu uţivatel, přestoţe tam jsou ty kabeláţe, tak jsu vyloţeně uţivatel. Beru to, jakoţe se něco mění, ţe prostě je to vývoj, kterej je celosvětovej, a ţe to je trend a ţe to tak musí být. Ale proč? Nevím. Bylo šedesát kanálů, přičemţ něco se vysílalo vertikálně a něco horizontálně. Takţe kdyţ to tak vezmu, tak bylo sto dvacet kanálů, ale ty kanály, který jsou od jedna do šesti, tak dlouhý vlnový délky, takţe mizerná kvalita, byť to teda jako kopírovalo velký dálky. V: A ještě se zeptám, myslíte si, že se vůbec dá říct, že ta analogová televize měla oproti té digitální nějaké výhody? Hugo: Já nad tím absolutně neuvaţuji. Ţe by analogová televize… no to je dobrá otázka. Z dnešního pohledu je to prostě vývoj. Hotovo. Je to vývoj. A analogová televize měla výhody asi ty, ţe prostě digitální jsme ještě tak daleko nebyli. Tak se muselo prostě začít analogovou. Tak se začalo analogovou. V: A řekl byste, že jste s tou digitalizací o něco přišel? Hugo: Beru to tak jak uţivatel, tak do těch pětadvaceti let, neţ jsem přišel do bytovky. Byl naprosto problém vysílat moc programů, protoţe to bylo v různé kvalitě a člověk musel si k tomu fakt zřídit obrovský systémy. S různýma zesilovačema a tak dál. Napájet to. Muselo to být furt v provozu. A vysílal dobře nějakých pět, šest, sedm programů. To znamená, ţe pravděpodobně jestli někdo chce přepínat a poslouchat dvacet, třicet programů, tak má dvě moţnosti. Buď to teda přes druţici, anebo asi tímto způsobem. Jinak to prostě nemůţe řešit. Já vím, ţe jsou širokopásmový, ale toto taky asi je o té úspoře energií. V: Ještě se zeptám, s tou digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady jakoby na straně toho diváka, vy jste si teda ten set-top box nemusel jakoby kupovat, ale stejně za to něco platíte. Co si o tom myslíte? Hugo: Je to všecko obchodní politika, to znamená, ţe ta cena je prostě stanovená tak, aby ty firmy… věřím, ţe to půjde časem nebo ţe to bude jenom v televizích, v těch nových… a kdyţ má někdo na televizi, tak prostě musí mět set-top box. Tam bych to absolutně neřešil. A z hlediska příjmu obyvatel i důchodů, prostě jak se šetří na jiný věci, maj toto dostatečně dlouho dopředu, tak kdo to chce, musí si na to šetřit. Nedá se nic jinýho dělat. V: A teď se taky mluví o tom, že ta digitalizace by časem mohla přinést nějaké služby, nějakou jakoby větší zpětnou vazbu s tím divákem, kdy byste si třeba rozhodoval o tom, co se bude vysílat v určitý čas, to hlasování, jak je teď přes SMSky, že byste to dělal přes televizi. Slyšel jste třeba něco o těchto službách? Hugo: Slyšel jsem o tom, ale jako spíš z říše fantasy, tak nějak. Já vím, ţe chtějí nějakým způsobem upravit peoplemetry, ţe by to pak byly schopni nějakým způsobem zjistit. Nevím, jestli to neni zotročování, ţe budou vidět teda kdo, kde, co a tak dále. Ţe nakonec teda ta maximální svoboda tímto způsobem nás připraví o tu svobodu. A co se týká nějakýho spolupodílení se na tvorbě programu, myslím, ţe bych do toho nikdy
119
nezasahoval. Mě je jedno, co tam budu vysílat a kdyţ budu chtět, tak si vyberu, jestli ne, tak ne. Ale na to teda nemám ani energii, ani čas. Ani takových těch hlasování se prostě absolutně nezúčastňuju. Je mi to jedno. V: A taky je teďka takovej trend nebo taková novinka a to je televize v mobilním telefonu, jaký je váš názor na to? Hugo: Já mám blbý oči, mám dost problémy s tím vidět na blízko, to znamená, ţe na to, kolik se dívám kdyţ se hýbe dopravní prostředek, tak je mně z toho špatně, blbě to vidim a kdyţ jsme jeli do ciziny, tak kluk si nahrál nějaký videa a dívali se na to, ale toto mě absolutně neláká a nevidím v tom pro mě , ţe bych byl nějakou cílovou skupinou, která by z toho byla nadšená. V: Takže je to pro vás otázka toho rozlišení? A takového nepohodlí? Hugo: Mám dojem, ţe svůj volný čas, kdy jsou nějaký přesuny nebo něco takovýho, vyuţiju jinačím způsobem. Buďto se dívám, co se děje anebo spím. Ale nemusím to ukrajovat tím, ţe bych se díval na nějakej televizní program, o kterej prostě mám dojem, ţe bych nebyl schopen přijít. V: A ještě se zeptám… řada televizí umísťuje svůj jakoby archiv nebo to vysílání na internet, nemyslíte si, že se ta média jakoby slučují do jednoho? Hugo: Několikrát jsem potřeboval se na něco podívat a myslím, ţe toto je dobrá věc. Si myslím, ţe člověkovi třeba něco uteče a stojí o to třeba z těch dokumentů nebo nějakých seriálů, kdy to navazuje na sebe, stojí o to se na to podívat a pak tu energii a čas tomu věnuje, aby prostě o to nepřišel a jde se na to podívat na internet. Takţe toto si myslím, ţe toto smysl má. Ale videotéka, na internetu, za peníze, to si myslím, ţe to je vytahování peněz z lidí. To nechápu, jak si člověk nemůţe vybrat film a teďka se jde podívat na videotéku. Ať jde radši do kina. V: A pomáhal vám někdo s tím hledat informace nebo jste si je hledal sám, třeba na internetu? Hugo: Doma jsem dostal úkol od manţelky, ţe prostě to musím zařídit. Takţe jsem dostal nějaký letáky, vytočil jsem si přes osm set jejich číslo a pak jsem šel normál na sluţebnu jak O2, tak UPC a tam jsem se na všechny informace doptal. To znamená, ukázali mně, ţe ten set-top box vypadá tak a tak, ţe na něho můţu řešit to a to, ţe ještě k tomu bude tam wifi a tam dál, řekli mi, bude to stát tolik a tolik, příjdeme tehdy a tehdy, jsou potřeba ty a ty k tomu ještě věci, náklady a tak dál. Takţe jsem to opravdu zařizoval já, ale jak jste zjistil, tak jsem vlastně ani nevěděl, co vlastně zařizuju. Rozhovor č. 9 V: Já vás na začátek poprosím, jestli byste mi popsal ten stav, jak to teď vypadá u vás doma, jak přijímáte televizní signál? Ivan: Tak přijímáme digitální vysílání, pořídili jsme teda DVB-T tuner a na něho chytáme v podstatě Novu, Primu, teďkon Primu Cool, Nova Cinema a Barrandov, Public a Z1 a ostatní programy né. Jednu dobu tam bývali rakušáci, jednička, dvojka a to ATVčko a to prostě občas tam je a občas tam není. Co se týče jedničky a podobně, tak tam je to pasé tady u nás. Jinde to chytaj, mě to ten signál bere nějak. ČT4 a ČT24 vůbec nechytám. V: A nevíte, čím to je, že to nechytáte? Ivan: No takhle, ano tam to je chycený v podstatě ještě pořád přes STAčko, společnou televizní anténu v paneláku, takţe tam zřejmě bude potřeba výměna antény, to v tom paneláku je taky nějáký takový jakoby pofidérní, jestli to se tam vůbec bude nebo nebude dělat, ale jak říkám, v podstatě mě to ani tak nějak extra nezajímá, protoţe v té televizi opravdu... to, co bych chtěl, tak to bych šel pomalu spíš na kabelovou televizi anebo satelit, neţ teda jako tenhle digitál. V: Takže vy bydlíte jakoby v paneláku, kde je nějaká ta společná anténa a proč jste si vlatně koúpil ten set-top box? Ivan: No kvůli děckám jako hlavně. Ale v podstatě jsem schopen to chytat tak jak tak, kromě teda Barrandovu, té Prima Cool a Nova Cinema, to na klasickou anténu nechytnu, to jenom přes ten tuner. A narozdíl od tuneru teda já vlastně třeba chytám Markýzu a tu chytám jenom na STAčko, dvojku Slováky a jedničku taky normálně přes STAčko. V: A v tom vchodu nebo v té společné anténě, tam už mají všichni set-top box, nebo nevíte, jak to je? Ivan: Někdo tam je na kabelovce, já jsem původně byl u UPCčka, ale prostě jsem byl nespokojenej, ţe jsem řekl, ţe né a ţe budu zkoušet asi zřejmě Netbox. Protoţe teda s těma sluţbama jejich jsem byl mnohem spokojenější neţ s UPCčkem. V: A proč jste byl s UPC nespokojenej? Ivan: Vzhledem k tomu, ţe kvalita šla dolu rapidně. Co se týče obrazu a kvality vůbec a cena šplhala výš a výš, jo. Takţe to jsem řekl, ţe to odmítám takový prachy za to dávat. No při té nabídce, která byla základní, jako ty programy tam nic moc nebyly. Jako je mi hovno platný, ţe tam budu mít rakušáky a podobně, kdyţ se na to člověk nedívá jo… to jako za to jim platit odmítám. To pak je rozumnější si pak pořídit buďto satelit a vzít normálně českou kartu klasickou na český programy, vyjde mě to tak na pět tisíc nebo kolik stojí ta karta. Já teda nevim, kolik teďkon to je, ale přibliţně to tak nějak je a mám to navěky věků tady nachystaný. V: Takže vy jste vlastně zrušil to UPC a rovnou jste pořídil ten set-top box?
120
Ivan: No pořídil jsem set-top box, ano. Ale UPCčko jsem neměl delší dobu. Já jsem jel nějáký čas jenom na STAčko, protoţe jsme tam měli jedničku, dvojku, Novu, Primu a jedničku, dvojku Slováky a Markýzu. To člověku stačí. V: A jak to teď vypadá s tou kvalitou obrazu? Zlepšilo se to nějak s tím tunerem? Ivan: Nevim, ţe by to byla aţ taková změna. My jsme tam měli to STAčko docela dobrý, takţe tam aţ takovej rozdíl neni, ţe by to bylo něco markantního. V: Dobře a kolik máte vlastně v domácnosti televizorů? Ivan: No mám jeden, ovšem děti mají televizní kartu v počítači. Takţe se dívají na počítači. V: A kdybyste mi mohl popsat, jak vypadá vaše obvyklé sledování televize? Ivan: No to je sloţitý. No děti se dívají ráno u snídaně na nějakou tu pohádku a v podstatě potom oni nejsou moc doma a my kdyţ příjdeme večer, tak zas to občas bývá jako kulisa, to člověk se spíš podívá večer na zprávy a takovýhle pořady no a jinak jako moc ne. V: Aha, takže to máte zapnuté odpoledne jako kulisu. Ivan: No spíš večer nebo v podvečer. Řekl bych, ţe se televize zapíná aţ kolem té čtvrté, páté večer. V: A potom vy jako konkrétně se na to díváte třeba večer na zprávy? Ivan: Dívám se na zprávy a manţelka se pak dívá na nějakou tu ordinaci nebo něco takovýho. Ty filmy tam nic moc nejsou, takţe kdyţ řeknu tak v sedmdesáti procentech se pouští spíš nějáký DVDčko. V: A takže se díváte s manželkou večer na filmy? Ivan: No manţelka usíná stejně tak kolem té deváté hodiny a já taky. Mě ta televize uspává stejně, takţe já u toho usnu a pak se díváme na šestkrát. Proto je to pro mě výhodnější se dívat na to DVD, protoţe kdyţ se dívám na normální vysílání, tak potom usnu uţ to nevidim. V: A to zpravodajství nějak sledujete? Ivan: Ty zprávy v podstatě pravidelně. Jedničku a občas po tom i Novu. V: A říkal jste tedy, že DVD, takže k té televizi máte připojena vlastně i další zařízení, máte třeba ještě i video? Ivan: No to tady ne, ale na chalupě. Vzal jsem ho na chalupu, protoţe na něj se uţ dívat tady nebudeme. V: Takže máte ten DVD přehrávač a říkal jste, že používáte docela často. Ivan: Dost často. V: No, a kdybyste mohl to nějak rozvést, co znamená často? Ivan: No řeknu, ţe se pouštíme skoro ob den. V: A tam si pouštíte nějáký film, nebo dokument? Ivan: Buď to film, nebo dokument, je tam toho prostě. Kupujeme si DVDčka normálně. V: A nahráváte třeba někdy z televize? Ivan: Já to nemám jako rokordér, takţe ne. Ale na to video jsem občas nahrával. V: A používáte třeba teletext? Ivan: Ne, ne. Nepouţívám. Kdyţ si chci něco najít, tak to mám internet, podle mě teletext nemá moc velkej význam. V: A jak plánujete, na co se budete dívat? Ivan: Občas se podívám přes ten set-top box, občas to tam mají nějaký program plus dva, tři programy dopředu jsem se díval. Moc to neplánuju, občas se podívám na internet. Někdy něco jestli tam náhodou není. V: A třeba nějaký magazín to nekupujete? Ivan: To ne. V: A vy jste zmínil, že používáte internet, kolik času na něm trávíte? Ivan: Dost protoţe se stahujou věci jak taky, co se týče školy, co potřebuju, jednak teda hodně mailů vyřizuju. Denně třeba takovejch dvacet mailů dostávám. V: No a v porovnání s tou televizí? Ivan: Jsem na internetu častěji. Ona ta televize třeba běţí jenom jako kulisa a já si u toho projíţdim na internetu věci, co potřebuju. V: A zkoušel jste se třeba dívat na televizi na internetu? Ivan: Ne. Kdysi jsem to zkoušel, ale bylo toho tam málo a v hrozné kvalitě. V: Myslíte si, že se dá třeba říct, že internet je konkurencí pro vás s televizí? Ivan: To bych řekl, ţe je. No ale ta televize je pro mě teda jen okrajová, doplňková. Na tom internetu si najdu všechno. Ta televize je taková pasivnější. V: A když bysme se podívali do minulosti, vzpomněl byste si na nějakou dobu, kdy jste žil bez televize? Ivan: No jako kluk určitě, protoţe tehdy televize fungovala od pěti hodin od odpoledne, pak kolem sedmé byly zprávy, pak nějaký film a v deset to skončilo. A já jsem se na to stejně nedíval. Měli jsme jí teda doma, černobílou. V: Ale vlastně od té doby jste nikdy nežil bez televize?
121
Ivan: No u armády ta televize taky moc neprobíhala. No a jinak jako celkově té televize nebylo nikdy moc, protoţe byla fůra zájmů, spousta činnosti jiné tak k televizi jsem se dostal jen na chvíli. Na chalupě se taky nedíváme. V: A když se na tu televizi díváte, máte nějaký oblíbený žánr? Ivan: Sleduju některý dokumenty, kdyţ tam jde nějakej zajímavej film, tak se podívám, oni ty filmy většinou je to ten pasivní odpočinek a člověku to jde jednim uchem tam a druhym ven. V: Takže Vám nic nechybí v té televizi? Ivan: To nemůţu říct. Ono je to těţký asi pro kaţdýho, kaţdej má jinou představu o tom. A hlavně jako věc, která mě tam dokáţe vytočit, jsou reklamy. To mě vytočí úplně do nepříčetnosti kolikrát. Je to stupidita a kolikrát bych to bral aţ jako klamavou reklamu. To mi vadí dost teda. V: Vy vlastně jak máte teďka ten set-top box, tak k tomu vám přibyl další ovladač. A s tím nemáte problém? Ivan: No to mně nevadí, jako já tam mám ovladač na televizu, ovladač na video a ovladač na set-top box v podstatě. To bych musel mít nějakej univerzální, ale ten univerzální stejně vydrţí jenom chvilinku jako pořádně takţe to pak stejně nefunguje. V: A když se teď mluví o té digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem to vlastně spočívá ta digitalizace? Co to vlastně je? Ivan: Tak moc velkou představu, ţe bych byl v tom kovaný, to rozhodně ne. Ale je to vysílání v jiném systému, jiným stylem. Mělo by to být údajně kvalitnější, asi bude teda, měl by bejt lepší přenos signálu. Nemělo by to mít šumy a takový věci. V: A svými slovy, kdybyste měl říct, proč se to děje? Ivan: Tak ono všecky tyhle věci jdou dopředu, takţe já beru jako tak, ţe to je prostě otázka času, kdy zase příjde něco nového. V: A proč se teda vypíná ten analog? Ivan: No asi ţe ty signály by se mohly začas tlouct mezi sebou. V: A kde jste se informoval o tom, že bude nějaká změna, že byste si měl koupit ten set-top box? Ivan: No jednak spousta informací běţela v televizi, přes internet, reklamy. V: No a koupil jste ho relativně brzo… proč? Ivan: No tak jednak člověk tady v tom státě opravdu neví, kdy opravdu k něčemu dojde, protoţe tady se řekne nějakej termín a prostě najednou si někdo skočí a je to úplně jinak a tady tahle davová psychóza co je, tak pak kdyţ má k něčemu dojít, tak všichni to nechávaj na poslední chvílu. Pak vlastně se začnou pídit, kde seţenou settop boxy. Takţe já jsem ho kupoval za pět set a teďka ten samej stojí tisícovku. Takţe myslim, ţe jsem to vychytal ještě zavčasu tady tyhle věci. Samozřejmě dneska uţ jsou zase další set-top boxy. Tehdy člověk neměl informaci, ţe jsou různý, ţe maj různý parametry, to tenkrát člověk vůbec nevěděl. Dneska bych bral moţná úplně jinej. V: A změnilo se pro vás něco tou digitalizací? Ivan: V podstatě nic moc. Jako přibyl teda ovladač. A ty čtyři nové programy. V: A sledujete je? Ivan: Občas jo, ale to jsou takový programy, ţe mně připadá, ţa tam jsou ty pořady opakovaný několikrát. V: A dá se třeba říct, že ta analogová televize měla oproti té digitální nějaké výhody? Ivan: Já tam nevidím nějaký extra výhody nebo nevýhody. Moţná výhoda byla, ţe ten signál jsem měl skoro kdekoliv. Teďka s tou digitalizací je to tak, ţe se vysílá jen někde a na některý místa se to asi těţko dostane. Aţ vypnout to analogový, tak bude problém vůbec něco naladit a budu shánět anténu se zasilovačema a já nevím, co všecko, jaký moţný věci, abych se vůbec dostal k signálu, coţ bude třeba případ mojí chalupy. V: Takže myslíte, že to ještě nějakou chvíli potrvá, než se vychytají mouchy? Ivan: Já si myslim, ţe to ještě nějakou chvílu trvat bude. Taky kdyby to běţelo třeba soubeţně, tak by člověk měl čas to vychytat a zjistit, co a jak, neţ příjde úplně o ten program. Aby mohl zjistit, co tam je za problém nebo není a mohl si zatím to chystat a zkoušet. Jo, kdyţ potom příjde, najednou zjistí, ţe ještě nevysílají a najednou začnou vysílat a analog uţ se vypne a najednou neví, jak to má naladit, a je úplně bez. V: No ale teďka to přece jde souběžně nebo teď jakoby je ten čas. Ivan: Nevím o tom, co jde souběţně, nevím který programy jdou souběţně, protoţe říkám já i kdyţ jsem to zkoušel znovu naladit ten set-top box, tak jsem tu ČT4 a ČT24 pořád ještě nenaladil. Jo a jedničku a dvojku, o tom se uţ vůbec nebavim. Takţe nevím, jak to budu řešit, jestli přidám ještě jednu anténu, nevím, kam ji budu davát, v tom paneláku taky nejsou moc moţnosti, kam dávat antény. Si nemůţu dát cokoliv kamkoliv. Takţe je moţný dokonce, ţe půjdu opravdu do té kabelovky. Anebo do satelitu, to pak vyjde člověka na jiný prachy a nebudu se muset vázat na to, jestli si dodavatel tady bude zvyšovat ceny a tak kabelová televize taky nemá neomezený moţnosti. Jde o to, kolik je tam lidí, kdyţ je tam moc lidí najednou, tak jsou ztráty. Neni to nikdy úplně stoprocentní, tak jak to mělo O2 nachystaný. Ono to všechno padá a podobně. V: A dovedl byste nějak svými slovy popsat, v čem se liší ten signál nebo proč je to vlastně jako jiné?
122
Ivan: Já jsem se tím nezabýval, takţe né. Není to věc, která by mě nějak zajímala. Tohle beru jako holej fakt a nějak mě to nezajímá, protoţe já se v tom šťourat nebudu a ani s tim nic neudělám. V: A když jste si o tom hledal informace, tak vás zajímal jenom termín? Ivan: Jestli uţ to je nebo není a termín mě ani tak tolik nezajímal, protoţe jak říkám, termíny se v našem státě mění z hodiny na hodinu, ani né ze dne na den. V: S tou digitalizací jsou spojeny určité finanační náklady na straně uživatele, příjemce. Co si o tom myslíte? Ivan: Tak pokud vezmu… je teda hloupý, pokud nemám televizi, která uţ má v sobě ten tuner a budu si kupovat ten set-top box, kterej dneska stojí tisícovku a mám ho na jednu televizi jenom jo, takţe pokud má někdo víc televizí, tak je tam toto větší zátěţ. Jinak jako asi to neni taková poloţka. V: Mluví se taky o tom, že ta digitalizace by mohla do budoucna přinést nějaké další služby, třeba toho programového průvodce už využíváte? Ivan: Ne. V: Anebo by mohl přinést větší zpětnou vazbu pro diváka, vyšší míru interaktivity. Slyšel jste o tom? Ivan: Za prvý jsem o tom neslyšel a za druhý si myslím, ţe tady tyhle věci jsou pro lidi, který u té televize sedí opravdu a pozorují ji pravidelně a ve velkým stylu jo. Třeba ţenský na mateřské, beru, tak jako nemá kam třeba. Takovýhle lidi tam u toho budou sedět s důchodcema. Ale člověk, kterej tady pracuje, je v práci do půl pátý, tak potom příjde a je rád, ţe se má kde najíst a jde ulehnout. Maximálně se na něco v tý televizi koukne, a kdyţ tam nic nejde, tak si pustí DVDčko nebo to video. Protoţe ne kaţdej mám náladu na to, co se tam vysílá. Můţu si říct, ţe tam bude perfektní válečnej film, ale já prostě ten den na něho nebudu mít absolutně náladu, no tak se na něho dívat nebudu. V: Teď je taková novinka to a to je televize v mobilním telefonu, slyšel jste o tom? Ivan: Tak to je jako byla rádia v mobilním telefonu a nemyslím si, ţe tohle by byly věci, který by do těch mobilů jako patřily. Ať se na to dívá kaţdý, kdy chce, jak chce, je to kaţdýho věc, ale na to , abych si pustil tady v mobilu nějakým způsobem televizi, tak vlastně kdyţ posadím deset lidí vedle sebe, kaţdej se bude dívat na něco jinýho, tak pokud to budou mít puštěný klasicky, tak nikdo nebude mít z toho nic, ani jeden z těch deseti lidí, pokud si to pustí do sluchátek, tak musíme počítat s tim, ţe ty sluchátka taky nejsou ideální, hlavně ze zdravotního hlediska, ţe. Tak vlastně se zvyšuje mnoţství bakterií v uších okamţitě, sotva ty sluchátka pouţiju, takţe tam to jde geometrickou řadou, takţe jako potom problémy se zánětama a tak dál. To, ţe navíc dneska si to lidi pouští, třeba to rádio, tak to slyšim z jednoho konce šaliny na druhej. Úplně zřetelně, takţe to prostě tady tahle věci já jako nějak nepropaguju a nemyslím si, ţe by to bylo to pravý ořechový. V: Takže nemyslíte si, že to bude nějaká cesta do budoucna? Ivan: No tak pro mladý asi jó. Ono to jde nezávisle na nás, co si myslíme nebo nemyslíme. Jako mladí na to kývnou, jako kývli tady na tu hudbu vlastně do těch mobilů a podobně. Takţe já si myslím, ţe je to otázka chvilky, kdy v tom i ta televize bude a oni to budou sledovat. A i kdyţ proti tomu člověk něco bude mít, tak mu to bude houby platný. Stejně to fungovat bude asi. Je to otázka doby. Samozřejmě ty mobily budou asi jiný, budou jiný moţnosti tady v tomhle, takţe je to někde jinde, ale neni to věc, která by mě zrovna nadchla. V: A dá se vůbec říct, že třeba jste s tou digitalizací o něco přišel? Ivan: No musím akorát plánovat ten příjem, no, ty opravy a tak. Řikám, na rodinným baráku je to jiný, tam si člověk nastaví anténu, jak chce, tady v paneláku by to měl správně udělat vlastně majitel domu nebo správce domu, kterej má tu povinnost, pokud vím. Samozřejmě nemůţe s tím člověk počítat, ţe to opravdu všude bude probíhat tady toto, on těch paneláků má spoustu a ţe by tam někde šel a něco takovýho dělal, to jako asi do toho takový prachy vráţet nebude, bude počítat s tím, ţe prostě spousta lidí má stejně uţ udělanou kabelovku nebo satelity a podobně, ţe se nějak s tim poradili a ţe uţ to nebude řešit. To je můj názor, jako ţe takhle to dopadne. Kdo se bude ozývat jako, tak moţná nějaký důchodce, ţe by tam někde přišli a to, protoţe na to, abych tam někde lítal po správci budovy, sháněl, naháněl, kdo to má na starosti a kdo s tím bude něco dělat a podobně… na to teda nemám, já pracující člověk ten čas na to nemám a nebudu to na to obětovat. To radši oţelím to, ţe nebudu mít jedničku nebo si pořídím satelit nebo kabelovku. Rozhovor č. 10 V: Takže já vás na začátek poprosím, kdybyste mně mohla popsat, jak to teďka u vás v domácnosti vypadá, jak vlastně přijímáte televizní signál? Jana: Kabelovou televizi máme. V: A jak jí máte dlouho? Jana: Kabelovou televizi máme od začátku, co nám to nabízeli, coţ je takových nejmíň… uţ hodně let, aspoň osum. Protoţe tady bydlíme pod kopcem, protoţe jsme tady chytali signál asi jenom na novu nebo na dvojku nebo na něco takovýho, pak jsme si koupili satelit, v té době ty satelity byly takový, ţe to bylo natočený buď na Německo, nebo někam nad Polsko, takţe jsme chytali asi dvacet nebo pětadvacet regionálních německejch stanic, kde neustále jódlovali a objímali se kolem stolu, a tak to nás ani tak aţ moc nebavilo. Pak tam bylo pár sportů, takţe v okamţiku, kdy tady dělali kabelovku, tak jsme to vzali, protoţe tady ţádná jiná moţnost nebyla.
123
V: Takže vlastně to tady vykopali a zavedli vám to domů rovnou. A vy máte set-top box. Jana: Ano. V: A ten máte v nájmu od té kabelovky, nebo jste si ho museli koupit sami? Jana: No protoţe máme od nich aj internet, pak ještě nabízeli telefon, a kdyţ jsme si vzali i ten telefon, tak nám dali ten set-top box k tomu. V: Aha, takže jste si ho nekupovali, máto od kabelovky. Jana: Neplatili jsme ho, máme ho od nich. V: A jak je to dlouho, co máte ten set-top box? Jana: Dva roky? Je to moţný? No necelý dva roky. V: A změnilo se to nějak, ta televize? Třeba obrazově? Jana: No změnilo se to asi, ţe je lepší obraz, ale občas jsou tam teda takový jako výpadky. Ale to nevim, jestli je to tim, ţe je to digitální nebo jestli je třeba tou kabelovkou? Ţe se mně zdá, ţe ty poruchy jsou třeba častěji, neţ bývaly dřív. V: A co to dělá? Jana: Zasekává se to. V: A jak to řešíte? Zasekne se to někdy, že to úplně přestane jít nebo… Jana: No to většinou ne, to jenom, kdyţ jsou bouřky a to si myslim, ţe je problém kabelové televize a ne toho set-top boxu. A řešíme to tak, ţe chvilku nadáváme a ono to potom zase se rozjede. V: Aha, takže jste nemuseli na to někoho volat a nějak to řešit? Jana: Ne, ne to ne. V: Dobře a tady vlastně máte v domácnosti jeden televizor? Jana: Ne, ještě má syn v pokoji nahoře. Ale ten tam nemá kabel, tan tam má tak jenom ty dvě tři stanice. V: Takže tam je to ještě pořád analogově? Jana: Ano V: A jak jste se o tom vlastně dozvěděli, že byste měli koupit ten set-top box? Jana: No za prvé nám to UPC nabízelo, a za další se o tom uţ mluvilo strašně. Předtím se o tom mluvilo a furt se o tom mluvilo, takţe jsme… jako i já jsem věděla, o co jde, takţe to je zázrak. V: A oni vám to nabízeli... to vám přišel nějaký leták nebo nějaký zástupce se tady stavil. Jana: To teda popravdě nevim, já si myslím, ţe nám to moţná psali, jak nám poslali to vyúčtování a pak asi ještě telefonovali. V: A nějak třeba programová nabídka se změnila? Jana: Programová nabídka se změnila. Vypli mě můj oblíbený BBC Prime a tvrdili mně, ţe to tam pořád bude. A asi za dva měsíce nám to vypli. A jinak si myslím, ţe nějak extrémně ne. Protoţe na té kabelovce jsme toho měli hodně, tak toho máme pořád hodně, ale to, co se mi nejvíc líbilo, tam uţ není. Ale zase jsou tam všechny sporty, a protoţe děti a muţe baví fotbal, tak mi to nevadí. V: A kolik třeba těch programů naladíte, nebo přijímáte? Jana: Kolem šedesáti. Něco jsou ty HDčka, coţ mi bylo vysvětlovaný, co to je, to uţ jsem zapomněla a ty nejdou. Ale to jsou asi čtyři. V: A na kolik se třeba vy osobně díváte z těch programů? Jana: No… (počítá). Řekněme na dvacet, V: A kdybyste mně mohla popsat vaše obvyklé sledování televize? Jako v kolik hodin se díváte? Jana: No většinou se dívám tak od sedmi zhruba, protoţe před tím jsem v práci nebo něco dělám, a kdyţ mě to nebaví, tak to mám jenom puštěný a čtu si u toho. V: Aha, takže to máte jako kulisu? Jana: No já dost často. Často u televize dělám něco jiného. V: A to si teda čtete nebo já nevim… pletete, třeba? Jana: Ne, ne to ne (směje se). Ale třeba kdyţ mám něco dělat v kuchyni, co si sem můţu přenést a nebaví mě to, tak se u toho dívám. V: A to od těch sedmi večer, tak to sledujete zpravodajství? Jana: No, dívám se teďka na chůvu, většinou se dívám na nějaký televizní noviny, od osmi toho dávaj málo kdy, protoţe to dávaj samý seriály anebo soutěţe, to mě tady vůbec nebaví. A myslím si, ţe to nebaví ani manţela, ale to většinou dávají nějaký fotbaly, tak a potom spíš později anebo syn se dívá v noc, kdyţ příjde z tréninku. V: A máte nějaký oblíbený žánr? Jana: Jo já mám ráda detektivky. V: A chybí vám něco, třeba ty detektivky, v programu? Tu programovou nabídku považujete za dostatečnou? Jana: No nepovaţuju, protoţe dam dávají pořád ty křehký vztahy a takový, ale v podstatě stejně nevim, jestli bych měla čas se na to nějak extrémně dívat. Nebo furt se na to dívat. Ale třeba nějaký filmy, který by mohli dávat, na mě dávaj moc akčních a takovejch těch z přísvitu, to zas tak nemusím, tak kdyţ dávaj nějakej film, na kterej bych se třeba chtěla dívat, tak to dávaj třeba o půl jedné v noci nebo to začíná v jedenáct a pak je to na
124
primě, kde je za jeden film osumkrát dvanáctiminutová reklama, tak to uţ si to rozmyslim, jestli se na to chci dívat nebo ne. V: A potom, když se vlastně večer díváte, tak jak dlouho? Jana: Podle toho, co dávají nebo taky u toho usnu. To je druhá moţnost. V: A když bysme se podívali do minulosti, vzpomněla byste si na nějakou dobu, kdy jste žila bez televize? Jana: No kdyţ jsem byla malá, tak určitě, protoţe tenkrát televize nebyly, potom se nevysílalo celej den, ani mě to nezajímalo, hrála jsem závodně tenis, chodila jsem do školy, chodila jsem s děckama ven a tak, takţe mě televize aţ tak moc nezajímala, to spíš aţ se mě narodily děti, tak tím ţe jsem stejně seděla doma, tak jsem na to začala čučet. V: A teď byste si dovedla představit, že byste tady neměli televizi? Jana: No představit bych si to dovedla, ale uţ jsem na to zvyklá a nevím, jestli bych to chtěla. Tak jako všichni říkaj, ţe úplně všechno je blbý a nedá se na nic dívat, tak si myslím, ţe to zas aţ tak úplně, ţe se tam dá vybrat. V: Dobře a máte k televizi připojená ještě nějaká další zařízení jako DVD přehrávač? Jana: Jo DVDčko a video. V: A to používáte? Jana: No video uţ moc né, DVDčko pouţívám. V: Třeba i nahráváte z televize? Nebo si kupujete DVDčka? Jana: Někdy si kupuju, něco si nahrávám, ale máme problémy, ţe máme DVDčko, který není na ten digitální příjem. Takţe nemůţu nahrávat z toho, co uţ je na digitálu. V: Takže ten DVD je nastavenej na analog? Jana: Jo protoţe to tam nemá nějakej vstup, vstup tam jeden chybí. V: Aha, takže vy pořád ještě naladíte analog? Jana: Ano, naladím analogovou kabelovku, ale ta má horší obraz aji zvuk. Takţe v podstatě akorát kdyţ chci něco nahrávat. V: A k tomu set-top boxu je vlastně další ovladač, nedělá vám to problémy? Jana: Já uţ jsem si zvykla, mě dělá akorát problémy tady uklízet tisíce ovladačů na jedno místo. V: A vy jste říkala, že máte ten balík od UPC, takže vy máte ten internet? Jana: Ano V: A ten používáte? To hlavně syn. V: A vy tam taky chodíte? Jana: Chodim, no ale, protoţe se mně moc nechce, tak tam chodim jenom, kdyţ to potřebuju, jako nechodim tam, ţe bych se tim bavila. V: Takže tam jdete vyhledat nějakou informaci? Jana: Většinou jo. Anebo se jdu podívat, co mám za poštu, ale nesedím tam u toho, to strašně zabírá čas pak, kdyţ se tam člověk rozsedí. V: A dá se tedy říct, že internet je pro vás konkurencí s televizí o čas? Jana: Né, ale já asi nejsu internetová generaci a není to tím, ţe jsem ţenská, ale kdyţ uţ mám večer všechno hotový a vzhledem k tomu, ţe internet mám na počítači v bývalým synově pokoji, tak se mi prostě většinou nechce sedět tam v tom pokojíčku na né moc pohodlné ţidli a dívat se na internet. V: A zkoušela jste někdy třeba sledovat televizi na internetu? Jana: Jo. V: A jak byste to popsala tu zkušenost? Jana: Tak já mám takovej starej počítač, malou obrazovku, tak nic moc. To spíš kdyţ mi něco uteče, teď třeba dávali Comeback a ten se mně líbil a nebyla jsem doma, tak jsem se na to pak šla podívat, protoţe jsem to chtěla vidět. Tak jsem si to pustila z archívu. Neni to sice tak kvalitní, ale pokud něco chci vidět, tak zkrátka nemám jinou moţnost, pokud to nenahraju. V: A jinak pro přehrávání filmů počítač používáte? Jana: Ne. V: Třeba DVDčko, že byste si tam pustila? Jana: Tak to vůbec. To si to radši pustim tady. V: A jak často si pustíte film z DVD? Jana: Kdyţ jsu nemocná, kdyţ je venku škaredě a nejedeme na chalupu, no řekněme tak jednou za čtrnáct dní. Jeden. Kdyţ to způměruju za rok. V: Třeba když nic nedávají v televizi? Jana: No kdyţ vím, ţe budu mít čas a chci se na něco podívat, co se mi líbí nebo kdyţ si něco pujčím. V: A když se teď mluví o té digitalizaci, tak máte nějakou představu, v čem to spočívá? Jana: No tak to mně vysvětlovali, ale podle mě je zázrak, ţe vůbec ta televize něco vysílá, takţe mi to aţ tak moc neříká. V: A kdybyste měla třeba svými slovy popsat nějak, proč k tomu dochází?
125
Jana: To vůbec netuším. V: A ani jste o tom třeba nikdy nepřemýšlela? Jana: Ne. No asi by to mělo být nějaký zkvalitnění. Ale jako v čem je to kvalitnější neţ analogovej příjem, to vůbec nemám potuchy. V: Myslíte si třeba naopak, že ta analogová televize měla nějaké výhody oproti té digitální? Jana: No vzhledem k tomu, ţe moc nevím, jakej je v tom rozdíl, tak asi né, ale ten obraz je v tom horší, ţe tím pádem se vlastně zlepšila kvalita obrazu. V: A používáte teletext? Jana: Jo. V: A to se nějak změnilo s tou digitalizací? Jana: No to jsem si ani nevšimla. Ale na hodně programů se třeba chci podívat a on tam ten teletext není. V: A jaké hledáte informace na teletextu? Jana: No třeba, já nevím, kdyţ máme teďka HBO a máme HBO Comedy aji. Normálně odebíráme Lidový noviny. V Lidových novinách v příloze tady tohle neni nebo tam třeba není Sport a Sport dvě, není tam Viasat History nebo něco takovýho. Takţe kdyţ se chci podívat, co budou dávat více méně. Nebo se podívám občas na počasí a zbytek rodiny tam toho hledá víc. V: A jinak teda o programu, o tom, co se bude vysílat, se informujete z Lidových novin? Jana: Jo, nám to chodí kaţdej den, takţe se vţdycky podívám, co budou večer dávat. Já jak jsu na ty kníţky, tak já mám ty noviny aji radši jako ve formě tištěné. V: A co se pro vás tedy změnilo tou digitalizací? Jana: Jenom ţe tam mám ten set-top box a další ovladač. No a jinak těch programů je tam asi víc a určitě je lepší ten obraz, ta kvalita. V: A nějak jste se třeba o tom radili doma? Jana: Já tady v tomhle nemám poradní hlas ţádnej a ani ho nevyţaduju. V: Aha, takže o tom že si pronajmete, nebo koupíte ten set-top box od UPC, tak to jste si pořídili proto, že jste to měli před tím? Jana: No jednak a druhak to vyplynulo z toho, jak jsme tady umístěný, ale jinak se o tom radil manţel se syny. Mně to bylo vcelku jedno. V: A s tou digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady jakoby na straně toho příjemce, zatížilo vás to nějak, nebo co si o tom jakoby myslíte? Jana: No, zatíţilo. Museli jsme koupit novou televizi, po které ale manţel uţ stejně dávno touţil. Takţe to mu udělalo spíš radost tady tato nutnost. V: A proč jste si museli koupit novou televizi? Jana: No protoţe na té staré mám pocit, ţe tam něco nešlo zapojit, jak toho máme strašně moc, asi tak proto… á on vám to řekne, uţ jde. (Přichází manţel, se kterým byl původně rozhovor domluvený, ale kvůli časové vytíţenosti se nemohl dostavit dříve. Po krátkém představení rozhovor pokračoval s oběma.) V: A teď je taková novinka nebo trend, kdy je vlastně televize v mobilním telefonu, slyšela jste o tom? Jana: No o tom jsem slyšela, to bych absolutně nepotřebovala, ale věřím tomu, ţe lidi zhruba o patnáct let mladší neţ já to uvítaj. Jan: Televizi v mobilu, Jó teď jsem viděl nějaký nový mobily, uţ to asi začíná. Ale je to pro mladý. Anebo pro nás aţ budeme v důchodu. Jana: Jo, ţe bych pak byla upoutaná na lůţko, a oni by mně nechtěli koupit velkou, tak bych se na ni dívala pod peřinou (směje se). V: A taky se mluví o tom, že ta digitalizace by mohla časem přinést nějaké nové služby. Větší zpětnou vazbu, interaktivitu s divákem, že byste se třeba podílela na obsahu vysílání, volila si pořady. Je to taková už hudba budoucnosti, myslíte, že byste o to měla zájem? Jana: Já bych spíš něco rušila. Určitě bych přesunula některé programy na jinou dobu. To, co dávají v tu hlavní dobu, kdyţ já jsem ještě vzhůru, tak to katastrofa. To jsou furt dokola Velmi křehké vztahy, Superstar, pak jakási Růţová zahrada… Jan: Pro nás hlavní vysílací čas vlastně. V: Jo po té osmé hodině… Jan: No tak ano. V: Takže byste řekl, že dobré filmy dávají až pozdě večer? Jan: No pochopitelně. Po dvanácté hodině. Syn má s tim problémy, chudák. Jana: A to my zase vstáváme do práce a tak já se nedívám na film od jedenácti. Jan: Naštěstí tam bývají fotbaly. V: Teďka se ještě zeptám v rychlosti vás (manžela), protože už na vás vím, že jste tu digitální televizi tady zařizoval. Jak se teď mluví o té digitalizaci, máte nějakou představu, v čem to vlastně spočívá?
126
Jan: No je to akorát problém. No ne tak mělo by to umoţnit kvalitní obraz a vlastně to umoţní nacpat do toho jednoho kanálu vlastně x programů, ale jinak nevidím v tom přínos, protoţe takový ty mrtvolky a poruchy. Aţ se to doladí, aţ to bude fungovat, tak moţná, ţe to bude dobrý. V: A používáte teletext? Jan: Teletext nepouţívám, to si myslím, ţe je zastaralý, dřív jsme se dívali na výsledky fotbalu, ale uţ to asi pouţívat nebudeme. V: A pro vás osobně se něco změnilo tou digitalizací? Jan: Ne. Pořád sleduju stejně. My jsme tu ovlivněni tím Karnevalem, teď UPC, takţe my jsme těch programů měli dost, takţe nám je to jedno, jestli digitálně nebo ne. Zrušili nám BBC Prime a pořídili jsme set-top box. To je Všechno, co se změnilo. Jo a má to jednu nevýhodu, to teda nevím, čím to je, jestli tím příjmem, ale kdyţ přepínáte mezi kanály, tak to zamrzne. Zamrzne obraz. Deset vteřin, dvacet vteřin… a pak nadáváme. Je mi líto do toho kopat, takţe (směje se). Jako ten kanál se nechytne hned nebo musíme zpátky na jinej kanál. Jo, takţe takovýhle drobný chyby. V: Takže máte i další ovladač? Jan: Přesně tak, i kdyţ vlastně ta televize má v sobě tuner, ale ten je na to pozemní vysílání. Takţe zatím pouţíváme ještě kabelovku a máme i ten jejich set-top box. Takţe nám jde do televize analogový signál, i kdyţ tam máme ten tuner. V: A kdybyste mohl svými slovy říct, proč si myslíte, že k té digitalizaci vlastně dochází? Jan: Já nevim, ono to moţná záleţí na nějakym připojení k evropským nějakým sítím, nevim. Nepátral jsem potom, říkám, je mi to celkem jedno, protoţe ten problém jsem neřešil a doufám, ţe ani nebudu. Rozhovor č. 11 V: Takže já vás na začátek poprosím, kdybyste mi vlastně mohla popsat, jak to teďka u vás doma vypadá, jakým způsobem přijímáte televizní signál? Kamila: Tak v současné době uţ jsme koupili set-top box, teda ne koupili, dostali. Myslim, ţe to jde přes nějakou společnou anténu. V: Dobře, takže, když máte společnou televizní anténu, tak to bydlíte někde v paneláku? Kamila: Bydlíme v paneláku. Sice je tam zavedená kabelová, ale ta se nepouţívá nebo individuálně ano, my jsme jí zrušili. To znamená, ţe my to máme podle mýho mínění, moc se v tom nevyznám, ale myslím, ţe přes tu společnou anténu. V: Dobře a vy jste vlastně říkala, že jste ten set-top box dostali, jak to bylo? Kamila: Od mých rodičů, takţe vlastně o generaci starší se o to zajímají. On je totiţ otec elekto-silnoproud a jeho zajímaj tady tyhle záleţitosti, takţe oţil, kdyţ zjistil, ţe se bude digitalizovat a hrozně ho to zajímalo a potom, co si sami pořídili set-top box, tak začali pořizovat nám taky. Takţe to byl jakoby dárek. V: A to jste si zapojili sami doma? Kamila: On to zapojil právě dědeček. V: A ta společná anténa se musela nějak měnit, nevíte, jestli se to muselo nějak upravovat? Kamila: Zatím o tom nevím, protoţe to šlo bez problémů zapojit. V: Aha, takže váš tatínek přišel a jenom tam dal do té anténní zásuvky ten set-top box? Kamila: Ano. A potom přišel syn a ten to naladil. V: A vy jste vlastně říkala, že jste zrušili kabelovku, takže jste jí měli… jak dlouho? Kamila: Kabelovku tak asi pět let. V: Pět let, to je docela dlouhá doba, proč jste jí vlastně zrušili? Kamila: To bylo víceméně z rodinných důvodů, nevěděli jsme, jestli se nebudeme náhodou stěhovat a veškerý věci se musely dělit na půl. No bylo to takový sloţitější, takţe jsme odbourali všechny platby včetně kabelové televize. V: A potom, co jste jí jakoby zrušili, tak jste přijímali zase ten analog tou společnou anténou? Kamila: Jo… jo, asi dalších pět let. Ono uţ je to jakoby dávno. V: Dobře a jak je to vlastně dlouho, co máte doma ten set-top box? Kamila: Set-top box máme asi od června, půl roku. V: A změnilo se něco? Třeba kvalita obrazu? Kamila: Já myslím, ţe trošku. Trošku se zlepšila, bych řekla. Moc ne. V: A vy vlastně ještě když ten set-top box vypnete, tak to přijímáte pořád to analogové vysílání? Kamila: To jsem nezkoušela, já nevím, jak se to dělá. V: To nevadí, takže jste říkala, že se to trošku zlepšilo, můžete tedy říct, že jste teď s kvalitou obrazu spokojena? Kamila: Určitě. A pro nás tam byl i další přínos vzhledem k tomu počtu kanálů, protoţe my jsme na společnou anténu měli myslím jenom čtyři programy a teď jich máme asi šestnáct nebo kolik. V: Aha. Kamila: Takţe se rozšířila ta nabídka.
127
V: A nakolik z těch šestnácti se díváte, kolik stíháte sledovat? Kamila: Právě, ţe moc né, to nebylo s tím úmyslem to rozšířit, ty programy, to bylo kvůli digitalizaci, aţ jednou vypnou analog, tak abychom měli vůbec příjem. Ţe se to rozšířilo o těch deset programů, to nebyl úmysl, ale řekla bych, ţe sleduje asi o dva programy navíc. Nebo o tři. V: A vlastně ta motivace toho, že jste si pořídili ten set-top box, vy jste na to ani nějak netlačili. Kamila: Rozhodně né. V: A na které programy se vlastně díváte? Kamila: No my nejvíc asi ty český programy. Jedničku, Novu, Novu Cinema a ten kanál na zpravodajství ČT24. V: A kdybyste mně mohla popsat, jak vypadá vaše obvyklé sledování té televize, kdy se díváte, na co se díváte? Kamila: No to se musí rozdělit, protoţe mám dva syny… V: Já jsem myslel jako konkrétně vaše sledování. Kamila: Moje? Jako já osobně? Tak, kdybych mohla, kdybych byla sama, kdybych se s nima o to nedělila (směje se), tak bych spíš sledovala asi dvojku a nějaký zprávy třeba na Nově nebo na jedničce nějaký český filmy. V: To jste říkala, kdybyste se s nimi nemusela dělit, takže to je teďka jakoby jinak? Je to souboj o to, kdo se bude dívat? Nebo se díváte společně? Kamila: No oni jsou tolerantní, kdyţ vědí, ţe mi o něco jde, tak ten českej film vydrţí sledovat, ale oni maj samozřejmě svoje zájmy, takţe zahraniční filmy, nějaký akčnější nebo hudební. V: Dobře a vy se díváte s nimi? Kamila: Jasně, jo jo. V: A už od odpoledne? Kamila: Sejdeme se většinou aţ večer, tak kolem té osmé hodiny. Kdyţ někdo stihne půl osmé, tak zapne zprávy. Ale většinou aţ ty večerní pořady. V: Aha, takže to přepínáte a díváte se, a kde vás to zajímá, tak tam to necháte. Nebo to nějak plánujete dopředu, na co se budete dívat? Kamila: Ne. Ne. V: A třeba nějaký magazín s televizním programem kupujete? Kamila: Teď u nás mají Sedmičku, to je týdeník zadarmo s televizním programem. Kdyţ jdu okolo, tak si ho vezmu. Nekupujeme. V: Ale říkala jste, že se do toho nějak dopředu nedíváte. Kamila: Ne. V: Co budou dávat. Kamila: Ne. Nemám, ţe bych měla nějaký oblíbený seriál, to rozhodně ne. Nesledujeme. V: A máte nějaký oblíbený žánr nebo chybí Vám něco, nějaké pořady, v té televizi? Kamila: No já jsem hodně konzervativní, mám ráda český herce, český filmy, ale ţe bych po něčem touţila, to asi né. V: A dalo by se to nějak odhadnout časově, kolik třeba tak průměrně u té televize trávíte času? Kamila: Já jako osobně? No vzhledem k tomu, ţe to zapnu i jako kulisu kdyţ ţehlím nebo tak, tak dvě hodiny denně, tři. Já u toho vařím, ţehlím,… V: A v domácnosti máte jednu televizi? Kamila: Máme jednu. V: A když bysme se podívali do minulosti, vzpomněla byste si na nějakou dobu, kdy jste žila bez televize? Kamila: Ne, ne, já si z dětství pamatuju okamţik, kdy jí přivezli rodiče a mě mohli být tak čtyři roky. V: Aha, takže vlastně už od malička… Kamila: Od malička, opravdu mě vysvětovali, co to je večerníček, to vím. A od té doby jsme měli vlastně pořád nějakou doma. V: A dovedete si představit, že byste jí neměla? Kamila: Uţ asi ne. Přestoţe se na ní moc nedívám, tak uţ to beru jako samozřejmost a myslim, ţe by mi to aji chybělo. V: Dobře a máte k té televizi připojena ještě nějaká další zařízení? Kamila: DVDčko. Dřív bylo video, a teď uţ jsme to vyměnili za DVDčko. V: A to používáte? Kamila: Syn, já téměř nikdy. V: Takže si nepustíte třeba film? Kamila: Ne, já kdyţtak na počítači. V: A používáte třeba teletext? Kamila: Ne. To rychleji najdu na počítači. V: Takže doma máte přístup na internet? Kamila: Ano. V: A ten internet používáte?
128
Kamila: Ano. V: A mohla byste to nějak popsat? Třeba kolik času tam trávíte? Kamila: Já osobně se k němu přes děti moc nedostanu, je často obsazený. Ale pouţívám ho tak uţivatelsky, běţně. Pošlu pás mailů, podívám se někdy na nějaký zpravodajství. V: Takže vlastně sledujete televizní vysílání na internetu? Kamila: To málo kdy. To né. V: Takže to zpravodajství čtete. Kamila: Ano. Místo novin, Místo Mladé fronty, abych si koupila někde na stánku, tak si otevřu internet. V: A ani jste to nikdy nezkoušela se dívat na televizní vysílání přes internet? Kamila: Ne, já to neumím totiţ zapojit, ale kdyby to šlo… V: Já jsem myslel jen třeba internetové vysílání ČT24, jen na stránkách. Kamila: Ajo. Jo, jo, takhle. Ne. V: A vy jste vlastně říkal, že se díváte na filmy teda na počítači. Kamila: Ano. V: Takže to si pustíte DVDčko? Kamila: Jo, ale koukám na ten monitor, coţ si myslim, ţe neni dobrý, ţe by bylo lepší si to nepustit na televizi? V: No, jestli tam dáváte to DVD, ten disk, tak to můžete dát i do toho DVD přehrávače. Kamila: Jo, jo. To uţ je asi zvyk. Prostě do počítače dávám muziku, dávám tam CDčka, tak tam dám i filmy, kdyţ mi někdo půjčí. V: A jak často si takhle pustíte nějakej film? Kamila: Občas. Výjimečně, tak jednou za měsíc. V: A to vám někdo doporučí nebo půjčí nebo si je sama kupujete ty DVDčka? Kamila: Nekupuju, půjčujou lidi. Přímo do ruky, to je nejjistější. V: Jak máte ten set-top box u té televize, tak vám tam k tomu přibylo nějaké ovládání? Kamila: Ano. V: A nemáte s tím třeba nějaké problémy? Kamila: No trošku si člověk musí zvyknout, ze začátku, ale teď uţ je to docela v pohodě. My máme u toho settop boxu nějaký univerzální, takţe pouţíváme jen jeden ovladač. V: Aha, takže už nemáte ten ovladač k televizi? Kamila: Ne, ne, ten původní ne. Ten byl teda větší, pohodlnější a byly jsme na něj zvyklí, ale přešli jsme a uţ je to půl roku, takţe si uţ nepamatuju ty začátky, ale bez problémů. Já bych to pořizovala na poslední chvíli. Kdyby bylo na mě, tak já bych ho tak brzy nekupovala, se musim přiznat ten set-top box, aţ by se tam objevila nějaká ta značka nebo jak oni pořád varovali, tak potom by mně to napadlo, ţe nám něco chybí a poslala bych kluky shánět. V: A z jakého důvodu byste to tak odkládala? Kamila: To nemá důvod. To tak na poslední chvíli, jak to Češi dělaj. V: A když se teď tak mluvilo nebo mluví o té digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem to jakoby spočívá? Kamila: No moc jsem se, abych pravdu řekla, o to nezajímala, asi to bude výhodnější, jak jsem slyšela, ţe bude větší počet těch kanalů, ţe se to šířilo jednou cestou jeden kanál a teď jich tam bude nějak hodně, ale moc jsem se o to nezajímala. V: A kdybyste měla nějakými svými slovy říct, proč k té digitalizaci vlastně dochází, máte nějakou představu? Kamila: No moc jsem se tím nezabývala. Pokrok jde dopředu, všechno se mění, no tak i ta televize zřejmě uţ dospěli do další fáze, kdy to bude potřeba vyměnit. Vývoj prostě. Byla černobílá, pak přidali barevnou, to se taky muselo nějak přepojovat, něco do těch televizí taky dávali. A teď přišla doba, po dvaceti letech, kdy vyvinuli další věc. V: A měla byste o tu digitální televizi zájem, kdyby nepřestala vysílat analogová? Kamila: To si nejsem jistá, to asi podle té aktuální nabídky bych se rozhodla. U nás je zavedená ta kabelovka a pořád nás bombardují nějákýma letákama, takţe to bych zvaţovala. To bych musela srovnávat, co nabízí nějaký satelit, kabelovka a tak dále. Ale kdyby mě k tomu nic netlačilo, tak bych to nechala analogový a bylo by. V: Takže vlastně jste s tou televizí byla spokojena? Kamila: Jo, tak my jsme jenom konzumenti, tak to tak neproţíváme. V: A dalo by se třeba říct, že internet je pro vás konkurencí o váš s televizí? Kamila: Moţná naopak. V: Že televize vám ubírá čas, který byste chtěla věnovat internetu? A jak je to možné? Kamila: Já nevim, prostě je to zajímavější, víc mě to baví ten internet a všechno, co poskytuje, komunikaci mezi lidma a všechno ostatní a ta televize mně příjde jako dílčí, ţe ta uţ toho tolik nenabízí. Tam člověk jenom kouká. Kdeţto na internetu sám si hledá informace, posílá maily, případně s někým se pobavit. V: Takže ten čas trávíte raději na internetu?
129
Kamila: Ano. Není to tolik pasivní. V: A změnilo se pro vás něco tou digitalizací? Tím, že máte doma ten set-top box? Kamila: Celkem myslím, ţe ne. Jak uţ jsem říkala, sice přibylo programů, ale pro mě osobně, protoţe jsem sledovala v podstatě jenom ty české, tak se nic nezměnilo. V: A dalo by se třeba říct, že ta analogová televize měla oproti té digitální nějaké výhody? Kamila: No to myslim, ţe né. V: A ještě se zeptám, ten obraz, vy jste říkala, že je dobrý, ale co poruchovost? Kamila: Výjimečně se stalo, ţe to začlo kostičkovat, takový ty malý ty, ale za půl toku asi třikrát. Jenom výjiměčně. V: Dobře a s tou digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady na straně těch uživatelů, jaký je váš názor na to? Myslíte si, že to může někoho zatížit nebo ani ne? Kamila: No není to zas aţ taková hrůza, ale myslim si, ţe i zatíţit to některý skupiny lidí můţe. Ta cena těch settop boxů ještě myslim, jde dolů pořád, ale jsou skupiny lidí, které zatěţuje všechno, ţe. Ale není to ţádná hrůza. V: A vás konkrétně, to nějak zatížilo? Nebo vy jste to vlastně dostali… Kamila: No u nás to nepřipadá v úvahu. Ale kdybych to měla shrnout, tak je to únosný. Ještě to jde. V: Takže to chápete jako takovou investici do budoucna? Že ten set-top box máte vlastně napořád. Kamila: Já si myslím, ţe oni zase vymyslí něco nového, co bude ještě dál? V: A kam myslíte, že to půjde? Kamila: No těţko říct. V: A představovala jste si to někdy? Jak by mohla být třeba televize kvalitnější? Kamila: Ne. V: Mluví se třeba o tom, že ta digitalizace by časem umožnila přinést nějaké nové služby, takovou jako větší zpětnou vazbu pro toho diváka, větší interaktivitu. Neslyšela jste o tom něco? Kamila: Neslyšela, ale bylo by to fajn. V: Teď ještě taková novinky je televize v mobilním telefonu, neslyšela jste o tom něco? Kamila: To mě teda obešlo. V: Asi o tom myslíte, když si to představíte, že byste měla televizi v mobilním telefonu? Myslíte, že by to pro vás bylo zajímavé? Kamila: Pro mě osobně asi ne. Ale věřím tomu, ţe jsou lidi, který to zajímá, ale já tak špatně vidim, ţe by mě to na tom mobilu vůbec nestačilo. Televize klasická je pro mě komfortnější. Já se o tyhle novinky moc nezajímám a nemyslím si, ţe by mě to aţ tolik ovlivnilo. Já nejsem zase tolik silný konzument televize. Mě ta televize jenom tak baví. V: Takže to je třeba rozdíl oproti tomu internetu? Kamila: Já si myslím, ţe ta televize je jenom část a internet jí tam má teda taky, ale má toho daleko víc. V: Takže ta televize je v tom internetu obsažená? Kamila: Ano. V: Ale vy se na ní pořád ještě díváte, proč? Kamila: Je to zvyk, pro mě a větší komfort. Vím, ţe bych se třeba bez ní obešla, všechno uţ bych mohla mít na tom monitoru, ale pořád jakoby mě to chybělo. Je to zvyk. V: A vy jste se třeba nějak informovala o té digitalizaci? Hledala jste sama aktivně nějaké informace, nebo jste jen tak něco pochytila z médií? Kamila: No mě jak to zařídil tatínek, tak mi to dost odpadlo tohle zařizování. Zajímala jsem se o to moţná jen za začátku, kdyţ o tom začali mluvit poprvé. To jsem si na tom internetu opravdu hledala, co jde, co nás čeká. To bylo za začátku, ale potom jsem říkala, tak je čas, Jiţní Morava, ta bude aţ tak 2010 nebo 2011, takţe jsem byla v klidu no a pak uţ to přišlo samo do bytu. V: Takže vám tatínek i radil nebo vám to tam jenom zapojil? Kamila: On to zapojil a byl by určitě rád, kdybychom se chtěli ještě o tom něco dozvědět a informovat, jenomţe syn potom přišel a naladil to a já myslím, ţe jsme se ho potom uţ na nic neptali. Moţná bych to naladila i sama ty programy na ty čísla. Si myslím, ţe kdyby mně to někde třeba v prodejně ukázali, ţe bych to byla schopná i já naladit. Rozhovor č. 12 V: Já vás na začátek poprosím, kdybyste mi popsala, jak to u vás doma vypadá, jakým způsobem přijímáte televizní signál. Lenka: Takţe máme digitál od prázdnin. V: To znamená, že jste si pořídili set-top box? Lenka: Ano. My máme set-top box a klasickou anténu. A protoţe jsme v paneláku, tak máme společnou anténu. V: A ta anténa se musela nějak natáčet nebo nastavovat? Lenka: Ne, jenom jsme přeprogramovali vlastně ty kanály naše, přímo na televizi. V: A proč jste vlastně se rozhodli pro ten set-top box?
130
Lenka: No moje informace byly takový, ţe vlastně se přechází na digitální vysílání, tudíţ bychom uţ nemohli sledovat běţný programy běţným způsobem. V: A jak jste ten set-top box vybírali? Lenka: Tak to řešili mí synové. Přišly, koupili, vybrali pro nás vhodný, takţe to je ta kategorie méně náročná. V: Takže jste se o tom nějak poradili? Lenka: Dá se říct, my jsme se dohodli, ţe vlastně je to nutný a oni vybrali ten vhodný typ. V: A změnilo se něco, jak tam je ten set-top box? Lenka: No v prvním momentu jsem to jakoby porovnávala a měla jsem pocit, ţe moţná je třeba o trochu lepší obraz, ale tady z těch podmínek to nevnímám jako nějak výraznou změnu. Je to podobný, akorát teď můţeme sledovat více programů. Rozšířila se ta nabídka. V: A víte třeba, kolik těch programů naladíte? Lenka: No tak asi sedm osum moţná i víc. Řádově tak do těch deseti. Nemáme kabelovku. V: A na kolik z nich se díváte? Lenka: Já se dívám asi na pět. V: A jak vlastně vypadá vaše obvyklé sledování televize? Lenka: No změnilo se to, ţe mám méně času na televizi neţ dříve, to jsem sledovala televizi i několik hodin denně a teď vlastně se dá říct, ţe jsou dny, kdy vůbec nesleduju televizi a jinak hlavně večer, spíš pozdě večer. Zprávy vídám málo kdy, ale dokáţu se dívat dlouho do noci, kdyţ mám čas. Mám ráda dokumenty a zábavné věci. Filmové kluby a věci, které přes den nejdou. V: A jak jste říkala, že se na ty zprávy nedíváte, tak je to proto, že je ani nestihnete? Lenka: No já je jednak nestihnu, je to taky někdy proto, ţe mám pocit, ţe to neni nutný sledovat denně. Zase v práci máme třeba puštěné rádio, takţe tam taky něco zaslechnu, ty důleţité zprávy. V: A jak se jakoby informujete, co budou dávat? Lenka: No buď jakoby z internetu nebo pustím televizi a přepínám. Kdyţ mám ten svůj čas na to, tak si vyberu, co se mi opravdu líbí, protoţe program jako noviny nemáme. Buď se dívám na internetu co budou dávat, anebo to vysleduji v televizi, v teletextu. V: A vy jste říkala, že používáte teletext? Lenka: Ano. V: A součástí té digitální televize je i elektronický programový průvodce, neříká vám to něco? Lenka: No do toho jsem ještě nepronikla. V: Takže používáte standardní teletext, na který jste byla zvyklá? Lenka: Ano, já si to tam vţdycky najdu, Ale je to pro mě zdlouhavé a spíše vyhledávám ty informace na internetu. Tam uţ se rychlej orientuju a uţ jsem si na to zvykla. Uţ jsem asi líná si prohlíţet ten teletext. Kdyţ by to bylo nutný, tak by mě to k tomu asi přinutilo. V: Dobře a kolik třeba na tom internetu trávíte času? Lenka: No tak podle potřeby. Je to jako… účelový no. Kdyţ potřebuju mailovat, tak mailuju, kdyţ potřebuju nějaký informace, tak je hledám i několik hodin. Případně se dívám, protoţe nemáme video se záznamem, tak se dívám na pořady, které jsou v archívu na internetu. V: Na to jsem se chtěl právě zeptat. Sledujete tedy televizi na internetu? Lenka: Jakoby v tom archívu no. V: A to živé vysílání na internetu taky sledujete? Lenka: Jo, to vlastně kdyţ uţ je člověk nejzoufalejší, tak si zapnu tady tohle. V: A jak jste říkala o té televizi, tak máte jednu televizi v domácnosti? Lenka: Ano. V: A máte k ní připojena ještě nějaká další zařízení? Lenka: DVDčko a video. V: A to využíváte? Lenka: No někdy si pustim film na DVD. Kdyţ mě ta nabídka v televizi není aţ tak zábavná nebo třeba při vaření si pustím film. V: Říkala jste, že ta nabídka v té televizi… připadá vám tedy nedostatečná? Lenka: No mě ta struktura programů, třeba hudební kanál moc nemám, ten bych chtěla, ale myslím si, ţe asi ani v tom hudebník kanálu nejsou věci, který já bych třeba poslouchala. To je jasný. Potom ty filmy, tak to je ta Nova Cool nebo teda Prima Cool a ta Nova má to… Nova Cinema. No ale to zase tam jsou tolikrát věci… někdy jsou tam dobrý věci, ale já to moţná nemám aţ tak vychytaný. V: A když si pouštíte to DVD, tak ty DVDčka si někde půjčujete? Nebo si je kupujete? Lenka: No něco je kupovaný, něco mám od synů. Jako vţdycky si tam něco vyberu, jsou věci, který můţu sledovat i opakovaně. Spíš jako ty hudební, ty záznamy z koncertů a tak, to si pustím i jako zvukovou kulisu. V: A součástí té digitální televize je i rádio…
131
Lenka: Jasně, to vím, ţe tam je, ale to zase z těch časových důvodů nestíhám. To kdyţ uţ si sednu k televizi, tak to se radši koukám. A spíš si dám i hudbu, která mě zajímá a protoţe mám rádio v práci, tak uţ mě to doma neláká. V: A třeba na počítači se taky někdy díváte na filmy? Lenka: Jo, tak kdyţ je nouze největší a není zbytí, tak jo. V: A ta nouze, to znamená, že je jako televize obsazená? Lenka: Jo jasně. A na tom počítači je to i intimnější, ţe člověk si to veme do postele, dá si k posteli počítač a nemusím sedět v pokoji. Je to pohodlnější. Přenesu si to kam, chci. V: A třeba nevadí vám, že ten monitor je menší? Nebo je vám to jedno, jaké to je rozlišení? Lenka: No není mi to jedno, kdyţ je jako bezvadnej film, tak si na něj ráda zajdu do kina, aby to bylo jako Dolby stereo, abych z toho měla fakt víc. Kdyţ je to film jako zajímavej, tak v televizi a ten počítač je taková poslední varianta. V: A když bysme se podívali do minulosti, vzpomněla byste si na nějakou dobu, kdy jste třeba žila bez televize? Lenka: Ehm, to bylo bezvadný. To byly dvě takový doby, jedna byla, ţe jsem začala bydlet v Brně a ani na podnájmech jsme neměli televizi, ani kdyţ uţ jsem bydlela s partnerem a byla vdaná, tak jsme neměli televizi. A kdyţ byli děti malý, tak jsme byli taky bez televize a nechyběla mi tedy vůbec. A potom rodina zjistila, ţe přece nemůţeme ţít bez televize, tak nám ji jako tak nějak, dá se říct, vnutila. Já si myslím, ţe tak deset let, moţná déle jsme bez ní byli v pohodě. Jenţe to bylo ještě období jako totality, takţe tam ten výběr asi stejně nebyl, tak jsem chodila po těch kinech a tak. A potom bylo druhé období, to bylo podstatně kratší, to ţe se nám polámala, kluci byli ještě malí a to právě přišlo na řadu to rádio, ţe jsme zjistili, kolik je tam bezvadnejch pořadů a krásně se to poslouchalo. V: A třeba když jste byla malá, tak jste měli doma televizi? Lenka: Měli docela brzy. My jsme měli hned tu druhou generaci. První byla taková velká s malou obrazovkou a pak jsme měli tu druhou, to byly asi šedesátý léta. V: A teďka byste si to dovedla představit, že byste neměla tu televizi? Lenka: Já jo. V: Takže by vám nechyběla nějak? Lenka: No protoţe je internet a to si myslím, ţe ten internet tu televizi by mi nahradil. No ale zase ta televize je uţ součástí ţivota, to beru, jako ţe to je součástí téhle kultury jako. V: A vy jste říkala, že ten internet tu televizi do určité míry obsahuje, a dá se třeba říct, že pro Vás je internet konkurencí pro televizi? V tom souboji o váš čas? Lenka: Já si myslim, ţe sice jsem říkala, ţe televize a internet, ţe je to podobné, ale nevnímám to tak. Internet mám vyloţeně z těch důvodů, té potřeby, Tam hledám informace, které cíleně potřebuju, kdeţto televizi mám víc jako zábavu, jako relax. Takhle bych to jako rozdělila. V: A když se teď mluví o té digitalizaci televize, máte nějakou představu, v čem to vlastně spočívá? Co to vlastně je? Lenka: Já jsem člověk, kterýho většinou zajímá vše aţ do toho jádra, ze kterého to jde, ale asi bych to nijak nepopsala. Ale vnímám to jako jiný způsob přenosu toho signálu nebo toho zpracování toho signálu. V: A přemýšlela jste třeba nad tím, proč se to děje? Lenka: No myslím si, ţe by to být kvalitní a lepší vyuţití a takový jemnější, ţe budou ty signály, ţe se budou méně rušit a můţe jich tam být víc. Ţe to vysílání má větší kapacitu, ale to si teď vymejšlim, já jsem o tom zase moc nepřemejšlela, ale chtěla bych to zjistit. V: A kde se třeba o tom informovala, o tom, že si máte koupit ten set-top box? Lenka: No hlavně z televize, ono se o tom mluvilo uţ kolik let dopředu, ţe uţ to vlastně bude. Já nevím, některý státy to uţ měly dřív, který nevím, to mě celkem nezajímalo. Tu informaci jsem brala, jakoţe to příjde a ţe budeme upozorněni a byli jsme upozorněni, tak jsme to vyřešili. V: Dobře a třeba nějak aktivně jste o tom vyhledávala informace nebo jste to jen tak něco zachytila z médií? Lenka: Ne, nějak jsem se po tom nepídila, spíš jsem to brala jako tak, ţe... já nevim, jezdily auta, pak začaly třeba lítat letadla. Tak je prostě nabídka a vlastně mě to jakoby omezilo, ţe kdybych si nekoupila set-top box, tak bych vůbec nemohla sledovat televizi. Byla bych vlastně oddělená od tý televize. Ano. Je to potřeba. Uvědomuju si, ţe vlastně bez set-top boxu bych nemohla sledovat televizi. Takţe ten důvod té změny byl také to, ţe jsem věděla, ţe se to časem vypne. V: A byla jste třeba s tím analogovým signálem nějak nespokojena? Lenka: No protoţe jsme rodina sociálně slabší, tudíţ jsme si nepořizovaly satelity nebo kabelovky, tu fázi jsme vynechali, kabelovku jsme měli chvíli, ale nechtěli jsme dál pokračovat, tak jsme přešli zpátky na klasickou anténu a zjistili jsme, ţe ten signál není nějak špatnej nebo tak. Ten satelit by byl asi zajímavej, protoţe tam je širší nabídka, ale… V: A dá se vůbec mluvit o tom, že by ta analogová televize měla nějaké výhody oproti té digitální?
132
Lenka: No výhody jedině v tom, moţná, ţe zatím asi technicky není úplně digitální vysílání dokonalý, je na tolik poruchový, občas je vidět, ţe ten obraz je jakoby sekanej, trhá se a můţe to vznikat kdykoliv, to ten starej byl závislej jen na počasí. V: A takže vám to nějak zamrzá? Lenka: No já to zase tolik nesleduju, ale to zamrzání jsem zachytila. Zatím to teda nekostičkuje, ale o tom uţ jsem taky slyšela. Takţe to tuším. Ale vţdycky to přejde samo teda. V: A ještě se zeptám, k tomu set-top boxu máte nějaký ovladač? Lenka: Ano. V: A to vám nedělá problémy? Lenka: To jsem se naučila. V: A s tou digitalizací jsou spojeny určité finanční náklady na straně příjemce, připadá vám to adekvátní? Lenka: No vzhledem k tomu, ţe to bylo takový, ţe ty televize se na to technicky připravovaly, ale neměly ten set-top box zabudovanej. Já nevím, jestli dneska uţ vlastně mají ty LCDčka v sobě ten set-top box. Takţe vlastně ta generace televizí, který to neměly proč mít, tak to vnímám tak, ţe ta televize byla jakoby neúplná pro dnešní dobu, tak to beru tak, ţe jsem si vlastně dokoupila tu součástku, která se tam uţ dneska montuje. V: Dobře a také se mluví o tom, že ta televize by měla přinést nějaké nové služby jakoby zpětnou vazbu pro diváka, slyšela jste už o tom? Třeba, že byste mohla ovlivnit, co se bude vysílat,… Lenka: O tom jsem ještě neslyšela. V: A taky takový trend je televize v mobilním telefonu, myslíte si, že byste to třeba někdy v budoucnu využila? Lenka: No, syn má mobil, kterej uţ je technicky natolik vybavenej, ţe uţ se tam dá sledovat video, takţe uţ jsem si to vlastně vyzkoušela a měla jsem nejdřív ten předsudek, ţe je to malinký a ţe se tam nedá. Ale protoţe jsem si to vyzkoušela, tak jsem uţ změnila názor, ţe se tam to video přehrát dá. Takţe si myslím, ţe to není špatné. Jde to sledovat? V: Aha, překvapila Vás třeba kvalita toho zobrazení? Lenka: No úplně v šoku jsem nebyla, ale byla jsem ráda, ţe je to dobrý, ţe je to fajn. Dá se na to dívat. V: A přemýšlela jste třeba, jak bude vypadat budoucnost televize nebo jak byste chtěla, aby vypadala? Lenka: No jak jste mluvil o tom, ţe by šlo ovlivňovat, co bude vysílat, to by bylo fajn. I kdyţ bych se asi zase zbláznila, kdybych si měla pořád vybírat. Někdy si říkám, ţe zase je to fajn, ţe mám ten menší výběr těch programů, ţe nemám takový těţký dilema. Ţe si snáze vyberu a mám klid. V: A řekla byste třeba, že jste s tou digitalizací o něco přišla? Lenka: Jako, ţe by to byla nějaká ztráta? Těch peněz moţná. Za ten set-top box, ale řekla bych, ţe je to spíš zisk, mám více programů, moţná je to i kvalitnější, jo, ţe na tom našem televizoru to člověk aţ tak nepozná.
133
