Závěrečná zpráva za bod c Specifikace: Mapování historického a recentního výskytu roháčka jedlového (Ceruchus chrysomelinus) v lesních porostech I. a II. zóny CHKO Beskydy
Datum: Zpracoval:
ve Vsetíně, 11.1.2011 RNDr. Lukáš Spitzer, Muzeum regionu Valašsko, Horní náměstí 2, 755 01 Vsetín, (
[email protected])
Obsah Úvod ....................................................................................................................... 3 Metodika .............................................................................................................. 3 Výsledky ............................................................................................................... 5 Oblast 1............................................................................................................. 3 Oblast 2............................................................................................................. 4 Oblast 3............................................................................................................. 5 Oblast 4............................................................................................................. 5 Historické nálezy ............................................................................................... 6 Závěr ...................................................................................................................... 7 Literatura ............................................................................................................. 7
2
ÚVOD Roháček jedlový (Ceruchus chrysomelinus) je druh vázaný na rozpadající se dřevo převážně jehličnatých stromů. Nejčastěji využívá padlé kmeny jedle bělokoré. Druh se nejčastěji vyskytuje v trouchnivějících kmenech větších rozměrů napadených tzv. červenou hnilobou dřeva. Roháček jedlový je 12–18 mm velký brouk, žije v podhorských a horských oblastech. Larvy se vyvíjejí 2–3 roky v trouchnivějícím dřevě jehličnatých, ale i listnatých stromů. V poslední době byl pomístně objeven i při vývoji v jiných (i listnatých) druzích dřevin, např. bříza bělokorá či buk lesní. Dřevo bylo však vždy napadeno typickou červenou hnilobou. V ČR se vyskytuje vzácně v hraničních pohořích. Druh je historicky znám především z pralesovitých rezervací ve středních a severních částech CHKO Beskydy (např. NPR Mionší, NPR Salajka). Vyskytuje se však na základě dat pocházejících z muzejních sbírek i v zachovalejších porostech s jedlí bělokorou, např. v okolí přehrady Staré Hamry. Pro monitoring druhu jsou nejvhodnější jarní a podzimní měsíce, kdy se dospělci zdržují na a poblíž domovských kmenů a monitoring nemá fatální následky pro případně objevené larvy. Přítomnost druhu lze prokázat buď nálezem imág, ale i larev, požerků v trouchnivějícím dřevě a zbytků mrtvých dospělců.
METODIKA Ve spolupráci se Správou CHKO Beskydy byly vytipovány dvě oblasti, v nichž bude pátrání probíhat. Pracovníky Správy byly na základě porostních map vytipovány porosty vyššího stáří s podstatným podílem jedle bělokoré. Jedna oblast leží v údolí Vsetínské Bečvy (území Lesní správy Velké Karlovice), druhá pak na území Lesní správy Frýdek-Místek. Monitoring bude probíhat i v dalších oblastech na základě znalostí terénu jednotlivých mapovatelů. Mapovatelé, kteří se monitoringu účastní: Radim Pittner (Valašské Meziříčí) – oblast Veřovických vrchů a masívu Radhoště; Jana Lehnertová (Zlín) a Lukáš Spitzer (Vsetín) – oblast Vsetínských vrchů; Lukáš Jonák (Frýdek-Místek) – oblast ve správě Lesní správy FrýdekMístek.
VÝSLEDKY V měsících září – prosinec byly v návaznosti na dostupnost a posléze i na výšce sněhové pokrývky monitorovány vybrané oblasti. Rovněž byly zběžně ověřeny staré nálezy druhu pocházející ze stávající sítě rezervací. Forma monitoringu byla zvolena jako co nejméně invazivní. V případě rychlého nenalezení pobytových znaků ve vhodném padlém dřevě bylo jeho další prozkoumávání přerušeno a bylo pátráno po dalším vhodném padlém trouchnivějícím kmeni. V případě, že v porostu chybělo padlé dřevo větších rozměrů, byly zpracovávány i pařezy (kde se ovšem vyskytuje v porovnání s vlastními kmeny jen zřídka). Oblast 1 – Veřovické vrchy Oblast byla zpracována mapovateli R. Pittnerem a R. Krausem. Monitoring byl zaměřen na vrcholové partie Veřovických vrchů v okolí vrchů Krátká a Dlouhá. V minulosti byly larvy cílového druhu pozorovány v padlých mohutnějších jedlích v rezervaci Trojačka, Huštýn i v navazujících porostech vyššího stáří a s dostatečnou nabídkou padlých jedlí. Tyto údaje však není možné přesně datovat ani lokalizovat (pocházejí z období 2002-2005, Pittner et Krause lgt.).
3
V oblasti monitorované v roce 2010 byly nalezeny 2 exempláře. V dalším roce budou Správě CHKO Beskydy dodána přesná data – nález vznikl pochůzkou, podle leteckého snímku není možné lokalizaci přesně určit. V roce 2011 bude místo nálezu zaměřeno ručním GPS přístrojem.
Mapa oblasti Veřovické vrchy s vyznačenými oblastmi, kde byl cílový druh nalezen. Oblast 2 – Vsetínské vrchy a Javorníky Oblast byla zpracována mapovateli L. Spitzer, J. Lehnertová a O. Konvička. V oblasti byly pracovníky CHKO Beskydy vybráno několik porostů vyššího stáří s vyšším zastoupením jedle bělokoré. Oblast byla postupně zpracována ve dnech: 22.9., 11.10., 2.10., 12.10., 8.11., 12.11. a 17.11.2010. Druh byl mimo území rezervací (či jejich blízkého okolí) nalezen jen na území navrhované PR Malý Javorník. Zde byla nalezen jedna larva při průzkumu vyvráceného torza jedle ve svahu pod pasekou se solitérní jedlí (1 larva, 2.10.2010, lgt. L. Spitzer). Pro výskyt druhu se jeví potenciální i porost na severním svahu pod chatou Portáš. V oblasti byly z hlediska výskytu cílového druhu zkontrolovány i dvě rezervace se statutem NPR – Razula a Salajka. V obou dvou byla přítomnost druhu potvrzena. Hojně se stále vyskytuje v NPR Salajka, kde byl objeven v zhruba 15 kmenech (i hodně ztrouchnivělých). V NPR Razula byl druh nalezen jen ve dvou torzech jedle na hranici porostu. Jedno torzo se v nedávné době sesunulo mimo vlastní území rezervace. Na obou torzech byli pozorováni pohybující se jedinci (celkem 2 samci a 1 samice), v rozsypané ztrouchnivělé dřevní hmotě byly viděny i larvy a typické požerky. V roce 2008 (11.8.2008, lgt. L. Spitzer) byla nalezena 1 krovka na území PR Halvovský potok, která je lokalizována poblíž hranic CHKO Beskydy. V roce 2007 byl cílový druh potvrzen v PR Kutaný (lgt. Holuša), výskyt byl dále ověřen v roce 2009 (září, 1 larva, lgt. L. Spitzer, jádro starého porostu poblíž horní hranice PR).
4
Dokumentace druhu: NPR Razula. Nalezené larvy v rozsypaných kusech ztrouchnivělého dřeva; samice pohybující se po povrchu torza kmene. Oblast 3 – Staré Hamry Oblast, ze které pochází řada nálezů byla zpracována jen jednou návštěvou dne 25.9.2010. Mapovatel: L. Spitzer. Zpracováno bylo území zvané Hrachovičný les , údolí potoka Kyčerov. V oblasti bylo nalezeno minimum ležícího mrtvého dřeva. Výjimkou bylo dno místního potoka, kde se pomístně nacházelo i větší množství dřeva, většinou však příliš podmáčeného. V oblasti došlo v minulosti k rozsáhlým těžbám, je proto možné, že zde roháček jedlový výrazně ustoupil. Z území severních Beskyd jej uvádí i Boháč (Inventarizační průzkum NPR Mionší, 2006). Oblast 4 – Masív Smrku Oblast byla zpracována mapovatelem L. Jonákem. Monitorován byl prostor poblíž linie pastí, kterými byla zjišťována přítomnost či absence střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus) viz část d) této závěrečné zprávy. Monitoring byl prováděn od poloviny srpna při každé návštěvě území. Výsledek je negativní. Druh zde nebyl ani při jedné návštěvě potvrzen.
5
Mapa oblasti masívu Smrku.
HISTORICKÉ NÁLEZY Tabulka přehledu historických nálezů (rešerše literatury, soukromých a veřejných sbírek) Druh C. chrysomelinus C. chrysomelinus
Datum 4.10.1995 5.10.1989
C. chrysomelinus
5.10.1989
C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus C. chrysomelinus
5.11.1996 8.11.1996 4.4.1995 8.10.2002 15.11.2002 21.7.1991 6.7.1995
Lokalita Dolní Lomná, CHÚ Mionší Ostravice,okolí přehrady ŠanceŘečice Ostravice, okolí přehrady ŠanceŘečice Ostravice, CHÚ Mazák Dolní Lomná, CHÚ Mionší Ostravice Dolní Lomná, CHÚ Mionší Dolní Lomná, CHÚ Mionší Tarnov Tarnov
4.10.1995 15.9.1996 6.10.1996 10.1997 10.1997 10.1998 30.8.2000 16.10.1996 28.7.2003 24.6.2004 13.7.2005 10.4.2008
Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Dolní Lomná env.-Mionší Horní Lomná Třinec-Konská
ZÁVĚR 6
Čtverec Kusy 6477 1 6476 3
Lgt R. Szopa O. Sabol
Poznámka Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Muzeum Beskyd Frýdek-Místek
6476
6
O. Sabol
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek
6476 6477 6476 6478 6478
2 11 4 1 3 1 1
O. Holuša O. Holuša R. Šigut R. Szopa R. Szopa L. Mikulenka L. Mikulenka
6478 6478 6478 6478 6478 6478 6478 6478 6478 6478 6477 6378
1 2 4 3 1 1 6 5 1 3 1 7
Szopa Richard Szopa Richard Szopa Richard Adamík Karel Szopa Richard Adamík Karel Szopa Richard Szopa Richard Szopa Richard Szopa Richard Szopa Richard Szopa Richard
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Muzeum Beskyd Frýdek-Místek nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů nálezová databáze autorů
Celkem byl druh C. chrysomelinus historicky znám nejmíň z 18 lokalit. V rámci tohoto projektu byl potvrzen na dvou lokalitách a nově objeven na jedné lokalitě (ačkoli všechny lokality leží v blízkosti již známých lokalit). Druh je nejvíce ohrožen změnou lesního hospodaření, která proběhla v posledních zhruba 50-100 letech. Praktikovaný lesní management v celé CHKO Beskydy by měl být cílen na obnovu ustupující jedle bělokoré ochranou před okusem spárkatou zvěří. Pří lesních těžbách by mělo být ponecháváno vyjednané množství stromů-dřeva na dožití a rozpadu v podobě ležících kmenů. Na rozpadající se kmeny je vázána početná skupina bezobratlých i brouků. Tento prostor je využíván jako zimoviště velkých střevlíků. Na podobných místech je například velmi vysoká diverzita měkkýšů, coby potravy mnoha skupin brouků. Momentálně jsou živočichové nuceni vyhledávat útočiště v náhradních biotopech – např. tlejících pařezech. Rovněž by mělo být ustoupeno od velkoplošných těžeb, a to i v případě jednoho lesního plánu, kdy je vytěžena komplet i velmi rozsáhlá oblast. Na vzniklých menších polozastíněných světlinách by pak výrazně lépe zmlazovala např. jedle bělokorá (Tkačíková & Tkačík 2005). V případě holosečného hospodaření je tedy nutné nenechávat pouze osamocené solitérní výstavky, ale ponechávat raději vybranou skupinu či skupiny jedlí a buků o počtu 5-6 vzrostlých stromů rostoucích blízko sebe. Taková skupina zajistí do vzdálené budoucnosti v souvislosti s jejím pozvolným odumíráním zdárný vývoj a udržení populací ohrožených druhů na daném místě. V případě absolutního neponechání výstavků jedle a buku dojde k okamžitému vymření místní populace, stejně tak i plošné časově navzájem blízké holoseče (v rámci několika let) dokáží vytlačit tento lokální druh velmi rychle z velkého území. Zpětná rekolonizace druhem je pak obtížná (nutný čas k vzrůstu a rozpadu nové generace jedlí vhodných pro vývin larev) či nemožná v případě změny druhové skladby lesního porostu. Vzhledem k možnosti stopového přežívání populace tesaříka alpského (Rosalia alpina) – druh byl několikrát viděn laickou veřejností právě v obcích Halenkov a Karolinka– je zapotřebí zajistit vždy dostatek osluněných, stojících odumřelých kmenů buků, či jejich částí a větví. Tesařík alpský však bohužel nebyl na lokalitě zastižen, přesto je jeho výskyt možný. Vyskytuje se totiž v podobných porostech na Slovensku, kde vždy vyhledává pokroucené prosychající buky stojící ve skupinkách či rostoucí v řídkém světlém lese. Tesařík alpský se v zásadě vyvíjí v obdobně lokalizovaném mrtvém dřevě, vybírá si však převážně buk a vyhovuje mu čerstvě mrtvé dřevo. Až v pokročilejších etapách rozpadu dřeva a převážně do jedle nastupuje C. chrysomelinus. Biotop, kde se vyskytují oba dva druhy však vypadá navenek velmi stejně, závisí totiž na stejných parametrech strukturáních (prosvětlenost) a kvalitativních (staré stromy na dožití a rozpad). I mimo rezervace je velmi důležitá přítomnost nelesních ploch, které v kombinaci se světlým řídkým lesem tvoří unikátní spojení biotopů, které jsou nyní ve zdejší krajině již vzácností. A to i přesto, že se dříve jednalo o nejběžnější typ komplexů biotopů. Selské pasené lesíky v kombinaci s loukami vždy hostily nejbohatší společenstva živočichů. Popisuje to např. Říčan (in Tkačíková et Spitzer 2010).
LITERATURA BOHÁČ J (2006): Entomologický inventarizační průzkum NPR Mionší zaměřený na skupinu brouků (Coleoptera). Manuskritp, depon. in: Správa CHKO Beskydy. (in Czech) FLEISCHER A. (1911): Příspěvek k výzkumu broukové fauny Radhoště. Věstník přírodovědného klubu Prostějov, 14: 85–88. (in Czech)
7
ROHÁČOVÁ M. & ŽITKOVÁ M. (2005): Katalog sbírky brouků IV. Coleoptera: Scarabaeoidea. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, Frýdek-Místek, 45 pp. (in Czech, English abstr.) SPITZER L. (2010): Entomologický inventarizační průzkum nPR Malý Javorník Coleoptera (s poznámkami k motýlům Lepidoptera). Manucript, depon. in: Správa CHKO Beskydy. (in Czech) STANOVSKÝ J. (2001): Brouci, pp. 193–197. In: PAVELKA J. TREZNER J. (eds.): Příroda Valašska. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 504 pp. (in Czech) STEJSKAL J. V. (1919): Další příspěvek ku výzkumu broukové fauny Radhoště. Věstník Klubu přírodovědného v Prostějově, 17: 19–21. (in Czech) TKAČÍKOVÁ J. & L. SPITZER (2010): Z pozůstalosti G. A. Říčana: „Příroda Valašska“. Valašsko – vlastivědná revue, MRV Vsetín 2010/1: 12-18. (in Czech)
8
