Dankin 2in1 Daniel Častvaj
Praha 2010
VVK058.indd 1
20.1.2011 15:37:27
Dankin 2in1 Daniel Častvaj Rok vydání 2010 ISBN 978-80-254-9038-9
VVK058.indd 2
20.1.2011 15:38:05
I. DANKIN ODCHÁZÍ 1. Dankin slavil své 35. narozeniny stejně jako ty předešlé a ty ještě předtím. Tedy okázale nijak. Dal si záležet, aby všichni věděli, že narozeniny má. Samozřejmě spolu s tím vyslal informaci, že On si přeci něco tak nevýznamného připomínat nebude. Ale den před výročím, kdy ho císařským řezem přivedl na svět doktor Š. v Chebské nemocnici, uspořádal takovou malou zahradní párty. Na chatě. Žádná oslava narozenin, jenom tak se sejít, ugrilovat maso a vypít nějaký to víno. Pozval své přátele. Oba přišli. Chytrej vzal s sebou dvě láhve vína ze supermarketu a Velkej zas svou novou přítelkyni. Herečku. S Dankinovou současnou přítelkyní, která mohla před svým jménem používat čerstvostí vonící vysokoškolský magisterský titul, a Dankin jí tak s nadsázkou říkal „Doktorko“, jich tak okolo stolu, s báječně vonícím ugrilovaným lososem, sedělo pět. Hodilo se, že se nemuselo do práce. Slavil se státní svátek. Nikdo vlastně pořádně nevěděl proč. Prostě bylo volno. To maso voní. Jojo, Dankine, ty umíš to maso dobře naložit! Já to asi jíst nebudu. A proč? Jen tak, dám si salát.
–3–
VVK058.indd 3
20.1.2011 15:38:05
Heleď, nemusíš držet dietu, nejseš tlustá! To není žádná dieta, prostě na to nemám chuť! Hele, když na to nemá chuť, tak ji nech, ne? Dankin otevřel první láhev. Savignon, byla to dobrota. Trochu sušší, ale voňavej, bez nějakých pachutí. Doktorka si dala pivo. Po víně ji pálí žáha. Nuda nebyla. Kluci nadávali na levičáky. A pak na pravičáky. Došli k závěru, že nejhorší jsou ti okolo středu, nevyhranění. Na to se napili. Zajímavá byla debata, zda zničit režim v Íránu. Chytrej by chtěl bombardovat a provést raketový útok. Nejlépe atomovkou. Nejen tamní režim, ale celý lidstvo si prej zaslouží vyhladit. Velkej žvatlal něco o náboženské svobodě a toleranci a světovým míru. Také děvčata kupodivu našla společné téma. Fotbal. Přesněji nenávist ke středečním večerům, kdy pánové doma čumí na fotbalové přenosy Ligy mistrů. A jak se u toho rozčilujou! Jo, přesně, to je úplně hustě trapný! Já kdybych se měla u něčeho takhle rozčilovat, tak se na to asi vykašlu radši. Jo, já taky spíš potřebuju relax. Dankin hodil na gril naložená kuřecí křidýlka a koštnul další láhev. Chardonnay, vůbec nebylo špatné, i když korek byl nějak divně cítit. Křidýlka se trochu připálila, ale hrozný to nebylo. Aspoň budeme zdraví, řekli si. Jedli je o něco déle
–4–
VVK058.indd 4
20.1.2011 15:38:05
než lososa, ten byl sněden hned. Teď něco lehčího. Velkej dosypal do grilu dřevěné uhlí a Dankin dal na gril směs zeleniny a sýrů, které kvůli tomu, aby se neroztekly, zabalil předtím do alobalu. Koření, to nebyly žádný tajný rodinný recepty, ale nějaký sračky z hypermarketu. Ale on stejně nikdo nepozná, že to je humáč. Dopili bílá vína, která donesl Chytrej, a k zelenině a sýrům otevřeli první flašku červeného z Dankinových zásob. Začali tím nejlepším, co mohl nabídnout, což bylo opravdu výjimečné Chianti. Za chvíli už bude tak trochu jedno, co pijou. A co vlastně děláš v tom ústavu? Až mi řekneš, co děláš ty. Já nedělám prakticky nic. Já taky dělám úplný hovno. Ale vážně, ty píšeš? Jo, všichni tady jsme postižený a píšem. Můj ex říkal, že novináři jsou strašný svině. Furt jenom ubližujou. To měl recht. Grilovaný papriky, rajčata a camembert jim nastartovali chutě na něco míň noblesního. Dankin vytáhl z ledničky klobásky. Druhá a třetí lahvinka červeného, merlot a cabernet-shiraz. Kdo si dá kávu?
–5–
VVK058.indd 5
20.1.2011 15:38:05
Nepruď, furt nám něco cpeš! Ty seš ten nejlepší hostitel tadyhle v týhle chatový osadě! Čůrat chodili za chatu. Poslouchali nějaký pitomý rádio. Moderátor byl extrémně nablblej, smáli se mu. Hudba byla ale dobrá, nebo přesněji přiměřená jejich stavu a náladě. Hity mládí. Holky je znaly taky, ale jen v nových aranžmá. Písničky v originále jim připadaly strašně starý, bez rytmu a šťávy. Herečka pořád něco vyťukávala do mobilu. Velkýho to štvalo, ale dělal, že nic. Poslední kousky klobás osychaly na stole. Soumrak přešel v regulérní noc, ochladilo se, ale pořád se dalo sedět venku bez přikrývek. Vypnuli rádio a ve chvílích, kdy zrovna nikdo nic nemlel, poslouchali řev od táboráku z vedlejší chaty. Doktorka se prořekla, že dělá na patologii. To jako pitváš mrtvoly? Ne, já prostě jenom zkoumám odebraný vzorky. Takže až chcípnu, tak nějakej úchyl mi něco uřízne a ty pak na to budeš koukat přes zvětšovací sklíčka? Na to tvoje „něco“ asi bude potřeba elektronkovej mikroskop! Ha ha. Neboj, ty hned tak neumřeš, máš před sebou ještě pár let. To si nejsem tak jistej. Chytrej se po své poznámce, která zněla značně kysele, na delší dobu odmlčel. Pili Portugal, pak nějaká divná frankovka, už toho měli pomalu dost. Herečka že prej musí okamžitě
–6–
VVK058.indd 6
20.1.2011 15:38:05
zpátky do Prahy. Důležitej mejdan, na kterém nesmí chybět. Co teď? Všichni opilí, ale jede ještě noční vlak. Velkej prská. To jako by se to bez tebe posralo? Nebuď trapnej. Doprovodíš mě na nádraží? Ať si tě doprovodí ti tvoji kamarádi z divadla! Já tě doprovodím. Ty seš tak hodnej, Dankine. Ne jako to sobecký hovado. Já že sem sobecký hovado? A co seš ty? Nesobecká děvka! Cesta na nádraží vede z větší části lesem. Baterku nepotřebovali, měsíc svítil celkem fest. Herečka držela Dankina za ruku. Bavili se o chystaném novém představení. Šéf souboru je starej ješitnej idiot. Na stáž přišli dva Damáci, kluk je buzerant a holka hrozná kráva nafoukaná. Jedinej dobrej je ten, co hraje syna knížete v nějaký ruský hře. Rozumí divadlu, rozumí ženské duši. Jeho žena mu nerozumí. Bude na tom mejdanu. Už se na něj těší. Dobře si vždycky pokecaj. S Velkým se moc povídat nedá, je moc chytrej a shazuje ji. Ten druhej je taky chytrej, ale tak nějak jinak, vlastně není chytrej, ale moudrej. Tak už to jede. Seš hodnej, žes mě doprovodil. Ale, prosim tě. Pusu. A ještě jednu.
–7–
VVK058.indd 7
20.1.2011 15:38:05
Aspoň napiš, žes dojela v pořádku, budu mít radost. A Velkej taky. Tobě napíšu, jemu ne. Jo a ta vědátorka se k tobě vůbec nehodí, máš na víc, víš! Cesta nazpátek byla nějaká delší. Ještě víc se ochladilo. Přidal do kroku, aby se zahřál. U stolu a vyhořelého grilu seděl už jen Velkej. Doktorka i Chytrej spali. Šláftruňk? Jeden a půjdem. Tak jo. Vytáhli pár společných historek, většinou to bylo o tom, jak někde byli, opili se a něco se stalo. Zkonstatovali, že jsou ještě mladý a přitom to oba dotáhli tak daleko. To objektivně byla pravda, i když taková trochu nafoukaná. Velkej řekl, že Vědkyně na to, že je vědkyně, má hezkou prdýlku a že by ji klidně ošukal. Dankin by zase neváhal s Herečkou. Velkej řekl kysele, že takových běhá po Praze hodně a že si Dankin může stoupnout do fronty. Řada na něj vyjde brzy. Seru na to, jdu spát. Spacák máš? Mám. Hm, já ještě chvilku posedim a půjdu taky. Dobrou. Dobrou. –8–
VVK058.indd 8
20.1.2011 15:38:05
Dankin si navlékl těžkou zimní bundu a vylil zbytek obsahu lahve do své sklenice. Nechal víno jen tak líně povalovat po jazyku, cedil ho mezi zuby, pomalu po troškách ho polykal. Žije si dobře, ale vlastně nejlíp už bylo. Udělal spoustu kompromisů a ze svých zásad ustupoval čím dál víc. Míval pověst toho největšího avantgardisty široko daleko, teď z něj byla ukázková součást střední třídy. Byt, chata, auto, motorka atakdále atakdál. A přítelkyně měnil nejpozději po roce. To když ztratil pocit, že ho zbožňují. Seš sráč. Největší sráč v okolí. Chcípneš sám, utopen ve vlastních sračkách. Nikdo po tobě ani nevzdechne. Dlužno říct, že Dankin zas takovej sráč nebyl. Ale znáte to. Trochu to s chlastem přeženete a hned jste buď pán tvorstva, nebo nejmenší nula na světě. Dankin se teď cítil jako to druhé. Seděl, třásl se zimou, bylo mu blbě z alkoholu a přemíry grilovaných pochoutek a nenapadlo ho nic lepšího, než že se zabije. A tak si nemotorně vyčistil zuby a zabil se. Kecám. Zuby teda vyčistil, to jo, pak si šel lehnout. Doktorka odfrkovala, ležela úhlopříčně přes celou dvojpostel. Nechtěl do ní strkat a budit ji, lehl si vedle na gauč. Dlouho nemohl usnout. Poslouchal divný zvuky lesa.
–9–
VVK058.indd 9
20.1.2011 15:38:05
2. Vstali až před polednem. To byla slušná pařba. Hm. Ještě spí? Ne už vstala. Ty vína byly dobrý, normálně by mě bolela hlava, ale bolí mě jenom trochu. Jo, ty vína byly dobrý. Stejně je to kráva, že takhle skoro o půlnoci odjela. Vyseru se na ní. Hm. Ty vole, to je výhled jako sviňa. Chytrej labužnicky snídal chleba se zbytky klobásek. Popíjeli kafe. Někdo s mlíkem, jinej s cukrem. Velkej uklidil rozházený flašky a Doktorka umyla nádobí. Dankin se divil, že ho ta myšlenka na sebevraždu neopustila. Naopak se mu usadila v hlavě a sílila a rostla. Vlastně by se všechno vyřešilo. Žádný démonický deprese neprožíval, ale cejtil, že je třeba udělat něco velkýho. A co je většího než vražda. A protože na jinýho by si netroufl, zbýval on sám v roli oběti. Mohl taky třeba něco postavit, zorganizovat, napsat. Ale na to neměl talent ani sílu. Ale odchod ze světa jde pojmout jako show. Na kterou
– 10 –
VVK058.indd 10
20.1.2011 15:38:06
se nezapomene. Dankin měl plán. To mu šlo. Když měl před sebou vizi, detaily byl schopen domyslet velmi rychle. Byla to výzva. Nejlepší sebevražda roku, možná i desetiletí. Opájel se vidinou pohřbu, jak tam budou všichni a jak si konečně uvědomí, co v něm ztratili. Ale dost banálních úvah, čeká nás velká jízda. Dankin toho musí stihnout strašně moc. Třeba se rozloučit se svýma kumpánama na chatě.
Zajdem ještě na oběd? Jo, to bysme mohli. Já nemám hlad. Dáš si jenom pivo. Ses posral? Já se nechci ještě k tomu všemu poblejt! No tak aspoň kafe. A kam půjdem? Tady kousek je fajn hospoda, za necelou půlhodinku jsme tam. Půlhodiny? Nikam nejdu, jedu autem! Nacpali se do jednoho auta a jeli. Dankin rychle potlačil melancholický scénář. Žádný loučení se slzama. Zítra vyřídí jen to nejnutnější v práci a pak vyrazí na cestu. Objede všechny štace, kde zatím žil. Koho tak ze starých kamarádů, lásek atakdál potká, s tím pokecá. Pak se vrátí sem a nějak to ukon-
– 11 –
VVK058.indd 11
20.1.2011 15:38:06
čí. Nevěděl ještě jak, ale to je technickej detail. To se najde na internetu. Hlavně, aby to moc nebolelo. Ideálně, aby to nebolelo vůbec. Ty vole, to je pajzl. Mně se tady náhodou líbí. Nebuď přecitlivělej, můžem sedět venku, na zahrádce. Ta je bez obsluhy, panstvo, objednat tady u mě, ju? A co máte? Tadyhlencto na týhle tabuli. Číst umíte, ne? Hospodskej byl nesmělý a hodný člověk. Někdo mu poradil, že když bude na hosty drsnej, bude to originální a kšefty mu půjdou líp. Nešly. Krom Doktorky si všichni dali smažák s hranolkama a tatarkou. Moc toho nenamluvili. Dankin byl kupodivu naplněn optimismem a chtěl toho těm brumlům tolik sdělit. Ale vhodnou formu nenašel, a tak se omezil na žerty na účet hospodskýho a tří sešlých štamgastů. Smaženej sýr nebyl sýr, ale jakási rostlinná či snad umělohmotná náhražka. Fakt humáč, což trefně komentoval Chytrej. Bejt každý žrádlo tak hnusný, tak vynechám základní stupeň Maslowovy pyramidy. Cože, jaký máslový pyramidy? Maslowovy, ty tupče. Určitě to znáš. To je stupnice potřeb. Nejdřív musíš uspokojit ty základní, fyziologický. Dejchat,
– 12 –
VVK058.indd 12
20.1.2011 15:38:06
spát a žrát – a právě tenhle humus by tě to mohl odnaučit, chápeš? Jestli si to dobře pamatuju, tak je tam i nutkání k sexu, ale někde vejš. Kdepak, zvlášť tady Dankin má tuhle potřebu šukat úplně na začátku. Ha ha. A co je pak? Pak máš potřebu jistoty a bezpečí, potom láska a rodina a nakonec něco, co se vás netýká: potřeba seberealizace. A na úplný špičce jsou duchovní potřeby. Já tady pustím ducha a bude to. Ha ha. Jste pitomci, teď to tady pěkně smrdí. Pivo bylo takový mdlý, asi špinavý trubky. Vrátili se na chatu. Někdo si dal ještě kávu. Instantní sračku, přelitou vlažnou vodou. Dankin byl už naprosto pevně přesvědčen, že tohle rozloučení s Chytrým a Velkým je vlastně to nejlepší, co mohl udělat. Kdyby měl nějaký sentimentální kecy, tak by ho nepochopili. Nebo ještě hůř, vysmáli by se mu. Tak kdy to zopakujem, hošani? Třebas ještě v létě?
– 13 –
VVK058.indd 13
20.1.2011 15:38:06
No tak jo, tak přijeďte, kdy budete chtít. Ale seru na lososy a stejky, koupím příště u benzínky tu sýrovou pochoutku, co jsme měli k obědu a hodim ji na gril. To se nažerem! Ty vole, to nedělej, to bouchne, to je nebezpečná sloučenina! Velkej nabral Chytrýho do svýho auta a odjeli. Dankin ještě něco kutil na zahradě a Doktorka si ve stínu četla. Domů odjeli až večer. Ještě v autě Dankinovi zazvonil mobil. Volala Herečka. Není to důležitý, ale pro pikantnost chvíle upozorňuju, že Doktorka v tu chvíli seděla v autě samozřejmě vedle něj. Slyšela všechno. Čus! Tak jaks dojela? Ty brečíš? Co se stalo? Potřebuju tě vidět… My se teď vracíme do Prahy, tak třeba někdy večer? Doktorka špatně nesla noční garde na nádraží a právě domluvená schůzka ji vytočila do běla. Nepříjemné poznámky, až hysterie. Dankinovi je to jedno – vždyť za týden umře. Ignoruje její otázky, spekulace i nadávky, což ji vytáčí ještě víc. Doma vyloží pár věcí z chaty. Doktorka jde někam pryč. Dankin si dává sprchu a pak jde do kavárny za Herečkou. Po cestě volá Velkýmu. Čau, hele, co se stalo? Co by se mělo stát? Brečela mi do telefonu, chce se setkat. Ty vole. Mně nebere vůbec telefon.. jdeš tam?
– 14 –
VVK058.indd 14
20.1.2011 15:38:06
Jo, slíbil jsem jí to. Tak jí řekni, ať jde dom.. Nebo ji radši nic neříkej. Nejlepší bude, když tam vůbec nepůjdeš. Ona pak přijde za mnou, víš? Normálně by Velkýho nejspíš poslechl, ale ne teď. Když přišel, už tam seděla. Její historka byla nepodstatná a banální. Ten kolega, jak za ním večer vystartovala, ji oprcal a poté se prořekl, že si splnil další sen, že už má ze souboru všechny, co chtěl. A že od ní čekal víc. Trochu vtip, trochu hořká balada. On to mezi námi byl opravdu debil. A mladičká hereččina dušička to nesla těžce. Zhroucená seděla na židli vedle Dankina, ten ji utěšoval. A opravdu ji litoval. Byla tak krásná v té své zhroucenosti. Teď by asi nebylo těžký ji znovu dostat do postele. A pak sejmout, stejně jako to udělal ten pitomeček. Ale ne, tohle nebyl Dankinův styl. Do té, s kterou spal, se vždy zamiloval. Pravda, leckdy láska dlouho netrvala, ale to by byl jinej příběh. Mám jednoho kámoše, co se rozhodl spáchat sebevraždu. Cože? Koho? To ti nesmím říct. Teď pár dnů bude rovnat vztahy a účty a pak… konec! A to je moje rada. Teda ne, aby sis přeřízla žíly, ale dej si život do pořádku, ujasni si to. Jako by to všechno mělo za tejden skončit. To se ti snadno řekne. Ten můj kámoš je od tý doby, co se rozhodl, úplně v pohodě. Když já nevím. Můžu přespat u tebe?
– 15 –
VVK058.indd 15
20.1.2011 15:38:06
Dankin věděl, že když přítelkyni napíše, že u nich Herečka přespí, nasere se a půjde spát ke kamarádce. A proto ji napsal. Doktorka nereagovala. Pocit viny vůči Velkýmu? Ne. Sice nejlepší kamarád, ale s Herečkou to stejně skončí tak jako tak. Dankin získá další plačku na svůj báječnej pohřeb. Chudák Dankin. Největší láska mýho života. Ještě před týdnem jsem se s ním milovala. Nejlepší sex mého života. A teď tu leží ve skleněné rakvi, úžasně ušlechtilý.. Úžasně ušlechtilý? Jo, opravdu tato slova mu běžela v hlavě, našemu hrdinovi. Doma Dankin pustil Herečce nějakej seriál. Bavili se dobře, i když ona neviděla na titulky – zapomněla si brejle. A tak nerozuměla ani slovo. Ale smála se ve stejných momentech jako Dankin. On se totiž řehtal opravdu legračně. Bylo to nakažlivý. A nejlepší sex? Nebyl žádnej. V jedenáct usnuli na gauči u televize. Ještě předtím, když byla v koupelně, napsal Dankin Velkýmu, že Herečka je v pohodě a že přespí u nich. Použil množné číslo – u nás, ne u mě. A dopsal, že pořád říká, že Velkýho miluje. Což pravda nebyla a Velkej to věděl. Doktorka byla v kině. Nevěděla, co s volným večerem. Volala kamarádce. U ní může přespat, ale teď organizuje nějakej mejdan pro klienty, sraz mají až před půlnocí. Koukat na filmy, to je dobrá zábava a čas navíc rychle plyne. Doktorka to udělala tak, jak jí to naučil Dankin. Koupila si lístek na jeden film a po jeho skončení prostě bez placení přešla do jiného kinosálu. Byl to zvláštní filmový maratón. Začal novou českou komedií. Ta vynikala absolutní absencí jakéhokoliv druhu humoru. Nějaké oživlé mrtvoly chtěly sníst tlouštíka. Maskéři
– 16 –
VVK058.indd 16
20.1.2011 15:38:06
svou práci – stejně jako scénáristé, herci, režisér a další profese – totálně nezvládli. Ale zombíci, když mě sníte, tak budete tlustý jako já! Co? Jako ty? Tak to tě raději nesníme. Pojď, sežerem támhletu blondýnku! A co když pak budeme mít takový velký prsa jako vona? To ale budeme k sežrání! Jéjé.
Doktorka si představovala, jak by se asi choval Dankin. Podobné trapnosti miloval. Určitě by se smál na celé kino. Dokázal svým řehotem nakazit okolí. Chlapík sedící vedle ní si uprdnul. Už nejmíň potřetí. Bylo to slyšet a za chvíli i cítit. Na prd byl i film. A tak se zvedla a odešla. Ve vedlejším sále promítali historický film, ze středověku. Evidentně příběh lásky a pomsty. Děj ji moc nebral, a tak i odtud zmizela. Napotřetí měla štěstí. Zrovna končily reklamy, film uvidí celý. Posadila se doprostřed poloprázdného sálu. Široko daleko žádnej smraďoch. Scénárista musel bejt chlapík mazanej a režisér zas šikula. Komplikovaný a přesto srozumitelný příběh se nořil do podvědomí a snů, z nich se vracel do reality a zas zpět. Katarze na konci byla hluboká a očistná. Většina diváků odešla v průběhu závěrečných titulků. Doktorka vydržela až do úplného konce. Bylo deset. Zvládla by ještě jeden film, ale po tak silném zážitku si nechtěla nechat kazit dojem nějakou sračkou.
– 17 –
VVK058.indd 17
20.1.2011 15:38:07
Šla pěšky. I v tom se s Dankinem shodli. Když nic nehořelo, proč se třeba hodinu neprojít. Praha bývá někdy krásná. Do centra šla přes Nuselský most. Už zdálky viděla záblesky majáků. Policie, hasiči, záchranka. A starší muž, kterému se nějakým zázrakem podařilo přelézt vysoký plot. Nebyl nervózní. Policejního vyjednavače neposlouchal. Pozorně prohlížel zástup přihlížejících. Doktorka by přísahala, že se jí v jednu chvíli muž podíval přímo do očí. V ten okamžik se usmál. Pokýval hlavou. Zařval, že se těší nashledanou. A skočil dolů. Nějaká žena v davu vykřikla. Doktorka sklopila hlavu a rychle odešla. Pořád zrychlovala, na Václavák téměř přiběhla. Kamarádka na ni už čekala. Čau, co se děje, celá se klepeš? Ale, trochu jsem se proběhla. Ty seš praštěná. Pojď, dáme si u stánku šláftruňk a půjdem ke mně. Ten debil se ti neomluvil? Já s nim nechci mluvit. Daly si paňáka, u stánku opravdu hnusnou pančovanou vodku a jely metrem domů. Doma si nalily ještě jednu skleničku, v ústech měly po tom patoku jako v polepšovně. Jo holka, přišel čas si najít někoho jinýho. Zejtra zajdem na vlasy. Na ten muzikál? Už chápu, proč ti Dankin říká Doktorko, ty si totiž úplně pitomá. Na vlasy myslim jako ke kadeřníkovi.
– 18 –
VVK058.indd 18
20.1.2011 15:38:07
Ale to představení taky není špatný. Seš moc na kulturu. Jdem spát. Dobrou.
– 19 –
VVK058.indd 19
20.1.2011 15:38:07
3. Když se Dankin ráno probudil, Herečka už tam nebyla. Na stole nechala papírek. Žádnej román. Díky a otisk rtěnky ze rtů. Vlastně líp to dopadnout nemohlo. V telefonu a na mailu žádnej vzkaz od Doktorky. To je zlý. Ještě horší bylo, že musel do práce. Schůzka s klientem. Se zelenáčem. Jeho nominace na post ministra zdravotnictví byla oznámena před dvěma dny. A už si najímá mediálního poradce. Dankin neví, proč kápnul zrovna na něj. Možná, že dělal pro jeho předchůdce, nyní ministra v demisi, z konkurenční politické strany. To by ho ale mělo spíše diskvalifikovat. Ale to je jedno. Levá nebo pravá, to Dankina moc netankuje. Oblékl se, jak to měl rád. Pohodlné kalhoty, kvalitní košili a lehce výstřední sako. Žádná kravata. Doktorka mu často říkala, že by aspoň k ministrům měl chodit v obleku a kravatě. V tomto ohledu ji neposlechl. Stejně jako v ostatních případech. Ještě měl čas, vyrazil procházkou přes Prahu. Tak to měl rád. Přijít včas a po svých. Schůzku měli v nenápadné kubistické kavárně v centru Prahy. Byl tam jako první, s tím počítal, proto si po cestě koupil v trafice noviny. Pustil se do nich. Servírka přišla až po hodně dlouhé době. Co si dáte? Co máte? No, normálně, všecko.
– 20 –
VVK058.indd 20
20.1.2011 15:38:07
Aha. A sepsané to máte? Cože? Jestli to máte někde napsané.. Jo, já vám donesu lístek. Zatvářila se opravdu kysele a zase odešla. V ten moment se ve dveřích objevil kandidát na ministra. V poloprázdné kavárně pozornost nevzbudil. Jeho tvář zatím známá nebyla. Nesměle se rozhlížel. Dankin ho nechal chvíli podusit, pak odložil rozečtenou Mladou frontu a s jakoby nenuceným úsměvem na něj zamával. Vy musíte být Dankin! Je to tak, těší mě, pane ministře. Ještě mě do funkce nejmenovali. Ale jmenují, nebojte. Pro mě jste ministr už teď. Vlastně to nebylo až zas tak velký vlezdoprdelovství. Byla to pravda. Pravděpodobnost, že prezident zrovna tohoto nominovaného ministra nejmenuje do funkce, byla mizivá. Bylo to poprvé, co ho někdo tituloval vysněnou funkcí, a o to víc mu to zalichotilo. Okázale znuděná servírka přinesla snídaňový lístek. Dankin si neodpustil jízlivost Jsme dva, slečno. Hodila na něj další ksicht, už vysloveně nenávistnej. Dankin si pomyslel, že mu asi plivne do snídaně. To je dobře. Třeba
– 21 –
VVK058.indd 21
20.1.2011 15:38:07
trpí nějakou smrtelnou chorobou, slinou ho nakazí a on bezpracně zemře. Ha ha. Oba si objednali míchaná vajíčka, pomerančový džus a kávu. Servírka opravdu do snídaně plivnula. Ale při podávání to nějak popletla a vajíčka se svými exkrementy položila před budoucího ministra. Během snídaně se pokoušeli o nenucenou konverzaci. To jim moc nešlo, politik se po nadějném začátku stáhl zpět do své ulity. Vůbec bylo zvláštní, jak se tak silný introvert mohl ve stranické hierarchii protlačit až téměř do křesla ministra. Dankin věděl, že ve straně proti sobě bojují dvě zhruba stejně velké skupiny. Zastánci starých pořádků a proti nim reformisté. Kam patří jeho společník u snídaně, netušil. Získat o něm nějaké podstatnější informace nebylo prakticky možné. Hned po univerzitě se dal na politiku, v minulém volebním období se dokonce dostal do Parlamentu, ale patřil mezi neviditelné poslance, kteří plní úlohu hlasovacích strojů. Nikdy neposkytl jediný rozhovor. Předložil pár podružných dílčích novel zákonů, jeho účast na schůzích byla příkladná. Partaj sice po čtyřech letech v opozici volby těsně vyhrála, sestavuje vládu, ale právě souboj dvou vyrovnaných křídel vedl k tomu, že do vlády byli navrženi druhořadí straníci a pár nezávislých odborníků. Žádné z křídel nechtělo ke státnímu lizu pustit ty druhé, takže toto divné východisko bylo jediné logické. Pojďme se bavit o vaší představě, jak chcete, aby vás veřejnost vnímala. Já bych byl nejradši, aby si mě novináři nevšímali, dokážete to zařídit?
– 22 –
VVK058.indd 22
20.1.2011 15:38:07
Ne. Na public relations budu mít v rozpočtu dost peněz. To není o penězích. O vás se prostě psát bude. A jestli vám někdo slíbí, že ne, tak lže. Dankin si pomyslel, že vlastně zbytečně mrhá časem. Příští ministr zdravotnictví přemýšlí, jak nekomunikovat, jeho si bere za rádce a přitom do týdne bude jeho dušička někde poletovat. Spadají pod ministerstvo zdravotnictví i márnice? To by si mohl od budoucího šéfa resortu, který se teď zachmuřeně dívá na dno šálku vypitého espresa, vydupat nějakou fajnovou, protekční. S vyhřívanou postýlkou a krásnejma funebračkama. Ha ha. Pane ministře, neberte to tragicky. Ještě žádnýmu člověku v čele zdravotnictví se nepodařilo uspět. Takže buď zazáříte a vejdete do dějin, nebo narazíte na všechny ty lobbisty od odborářů až po farmaceutický firmy a... někdo vás vystřídá. To není moc pravděpodobný, že uspěju, že? To není. Politikovi došlo, že když designovanému premiérovi kývl na nabídku křesla ministra zdravotnictví, tak vlastně strčil hlavu do oprátky. O resortu toho moc nevěděl. Vystudoval sice medicínu, ale profesi se nikdy v praxi nevěnoval. Je jasné, že nespokojení budou všichni. Předseda partaje navíc v předvolební kampani hlasitě sliboval rozpočtový škrty. Díky tomu volby taky vyhrál. Když však začnete škrtit penězovody, zvlášť ve zdravotnictví, nikoho nepotěšíte. Všichni
– 23 –
VVK058.indd 23
20.1.2011 15:38:08
půjdou proti vám. A když snad jedné malé skupince pomůžete, ostatní se nakrknou o to víc. Dankin vycítil, že jeho potenciální klient je na dně. Přišel čas dodat trochu optimismu, špetku naděje. Můžeme z vás udělat mučedníka. Sice prohrajete, ale budete za hrdinu. Jste ještě mladej, když by nám tahle taktika vyšla, v příští vládě můžete být třeba vicepremiérem. To by šlo. Jak si to konkrétně představujete? Mám se jako do kamer tvářit smutně? Pane ministře, jak se budete tvářit, to budeme ladit až nakonec. Sebelepší forma je na prd, když chybí aspoň nějakej obsah. A jakej obsah byste si tak představoval? Tak to byla síla. Absolutně amorfní člověk bez jediné vlastní myšlenky – pomineme-li idiotský nápad se šklebením do kamery – bude ministrem tak důležitýho resortu. Dankin si pomyslel, že si snad tu mašli hodí hned tady. Nebo se zadáví štrúdlem, který si mezitím přiobjednal. Ale což, takoví zákazníci jsou vlastně nejlepší. Poslušní, nekladou odpor a občas se i trochu zlepší. Něco se v nich aktivuje. A většinou dobře a včas platí, vědomi si absolutní závislosti a vlastní nemohoucnosti. To nedokážu takhle vysypat z rukávu. Ale třeba byste mohl být první, kdo konečně jasně definuje, jakou péči dostane běžnej pacient z pojištění a kdy se beznadějný případy přestanou léčit.
– 24 –
VVK058.indd 24
20.1.2011 15:38:08
Ale dle lékařské etiky musíme přeci léčit každýho, dokud to jde! Á, první známka odporu. Možná to s tím novým ministerským nebude tak beznadějný. Jeho předchůdce byl váženým docentem s dlouhou praxí. Ten si podobné etické dilemata vůbec nepřipouštěl. Hlavní pro něj bylo, aby léky od jisté spřátelené firmy byly hrazeny zdravotní pojišťovnou a to za ceny, které této firmě přinášely obrovské zisky. S Dankinem občas diskutoval možnosti, jak ustát mediální ataky, které právě na toto evidentní zneužívání pravomocí upozorňovaly. Dankin mu říkal, ať toho prostě nechá, on trval na inzerátech, které budou útočit na novináře. Bylo to směšné. Za peníze ministerstva vyšel inzerát, že novináři lžou o jeho stycích s firmou, vedle toho dala redakce fotky z ministrovo luxusní dovolené na palubě jachty šéfa tuzemské pobočky oné farmaceutické firmy. Ano, to by bylo fajn. Držet na přístrojích každého umírajícího, co to půjde. Zkuste na premiérovi a ministrovi financí, aby vám zdesateronásobili rozpočet, pak to vidím reálně. Najdu rezervy. Určitě se dá ušetřit. To určitě jo. To by mohl být jeden z vašich mučednických úkolů – najít a veřejně popsat příklady plýtvání. Ušetříte tak 100, možná 200 miliónů. Potřebujete ale tak padesát miliard. Vsadím se o tohle sako. Tak co mám teda říkat? Nic. Mlčte. Máte právo pár dní bejt hájenej. Něco vám připravím. Odstartujeme to profilovým rozhovorem v nějakým
– 25 –
VVK058.indd 25
20.1.2011 15:38:08
velkým deníku. Vypustíte v něm pár pokusných balonků. Počkáme na reakce a půjdem dál. To by šlo. Rád jsem vás poznal. Potěšení na mé straně. Klidně běžte, vezmu to tady na sebe. Příště to bude na mě. Jo, a pane ministře! Ano? Na inauguraci se usmívejte, žádný mučednický výrazy. A vemte si určitě tmavej oblek a červenou kravatu. Dobře. Ministr odešel, ode dveří ještě Dankinovi zamával. Ten jen tak pokynul hlavou. Vrátil se ke čtení novin. Nakonec si nechal to nejzajímavější, sportovní výsledky. Pak ještě trochu zaprudil servírku, na účtu bylo jedno kafe navíc. Když platil, uviděl přes okno na ulici Doktorku. To by v něm samo o sobě nevyvolalo takové emoce jako přidružený fakt, že vedle ní, téměř v intimní blízkosti, kráčel jakýsi přikrčený človíček. Dankin rychle vyběhl z kavárny směrem, kterým v davu zmizela dvojice podezřelých. Nadskakoval, popobíhal, kličkoval a legračně mhouřil oči. Odmítal nosit brýle, oční operace a kontaktních čoček se panicky bál, a tak na dálku musel oční bulvy vypoulit strašlivým šklebem, v krajním případě si pomáhal rukama – podobně, jako když si děti hrají na Číňany. Nic nepomohlo, neviděl je. Vytáhl z kapsy telefon a vytočil Doktorčino číslo. Nebrala to. To ještě posílilo červíčka žárli-
– 26 –
VVK058.indd 26
20.1.2011 15:38:08
vosti, který mu okupoval mozek. Byl to pro něj nový pocit. Vztahy se ženami bral celkem volně a svobodomyslně. Teď si činil na Doktorku vlastnický nárok. A to předchozí noc, byť ve vší slušnosti, strávil s Herečkou. Nebyl to jen on, kdo měl právo sžírat se pochybnostmi o věrnosti své partnerky. Zabije nejdřív ji a potom sebe. Titulní stránky ve všech novinách zajištěny. Co by za to dali jeho klienti. Ha ha. Trochu se mu ulevilo. Začal myslet na to, co ho čeká. Ještě jedna pracovní schůzka. To bude jiný kafe, než ta břečka s ministrem. Za Malým Agresorem zas půjde pěšky, mají se sejít u něj, v nejvyšším patře budovy přímo v centru, s výhledem na Hrad a řeku. Lepší kancelář v Praze není. Během cesty, když si chtěl utřídit myšlenky, volá Velkej. Dankin chvíli váhá, zda hovor přijmout. Nazdar. Čau. Spala u tebe? Jo, říkal jsem ti to přeci. Přefikls jí? Si blázen? Ne! Ona nechtěla, nebo tys nechtěl? Hele, nech to. Sereš mě. Já se snažím žehlit ty vaše spory a ty mě jenom podezříváš. Vyser se na ní a neser se do mě. Hmm.. Asi máš recht.
– 27 –
VVK058.indd 27
20.1.2011 15:38:08
Hele, chceš mít jako první rozhovor s tím novým ministrem zdravotnictví? No, že váháš! Ten ještě nikde nemluvil, všechny odmítá. Ty ho děláš? No to je bomba, přihraj mi ho kdykoliv. Jedno mi ale slib, že z něj neuděláš úplnýho kreténa? Jestli to je kretén, tak bude vypadat jak kretén. Já to s tebou risknu. Super. Čau. Čau. Pomalu došel k sídlu firem Malého Agresora. Gorila sloužící jako odstrašující ochranka u vchodu, ho znala. Mlčky na něj pokynula, že jako může projít. Se staženým žaludkem došel k výtahu a poté vyjel do posledního, jedenáctého patra. Zazvonil. Bezpečnostní kamera si ho zaostřila. Usmál se. Poté se dveře automaticky otevřely. V recepci seděla asistentka, ta příjemnější a hezčí z dvojice slečen, které se tam střídaly. Á dobrý den, slečno. Vám to ale dnes nesluší, kdypak jste si naposledy myla vlasy? Budu hádat, 14 dní? Před měsícem, skoro jste se trefil, mládenče. Jsem ráda, že vy jste jako ze žurnálu. Tedy až na ty počůrané kalhoty. Prostata? To, prosím pěkně, není moč. V rozkroku se dnes nějak potím. Máte tu šéfíka?
– 28 –
VVK058.indd 28
20.1.2011 15:38:08
Uff.. No jo, je tu, má jednání. Je pěkně hustej od rána. Posaďte se zatím v malý zasedačce. Dáte si čaj? Mátovej prosím. Dankin seděl v zasedačce, chtěl ještě vyřídit nějaký telefonáty, ale nešlo to. Místnost byla tak zabezpečena proti odposlechům, že mobil prostě nefungoval. A tak čekal. Malej Agresor ho nechal vytuhnout přes půl hodiny. Á, náš mediální mág Dankin. Nazdar! Co ženský? Ženský dobrý, i když zrovna špatný s tou mojí. Říká ti něco Monika S.? Zpěvačka? Ale hovno zpěvačka, modelka. Ty vůbec nečteš bulvár, co? Moc ne. A co s tou modelkou? Ji šukáš? Si piš! Ty vole, to je matroš. Je ze mě úplně hotová. Takže modelka. Novej úspěch 150 centimetrů vysokého Malého Agresora. Asi zas přijel na nějaký večírek tím svým červeným Ferrari a ženy se před ním natřásaly a hopsaly v naději, že objevily diamantový důl. Ale určité charisma mu i přes jeho okázalé hulvátství upříst nelze. Po povinné úvodní přehlídce svůdnických úspěchů přechází tvrdě k byznysu. Seš drahej. Nevím, jestli tě ještě budu potřebovat. Novináře má celkem zmáknutý už sám. Okej. Se přeci nevnucuju.
– 29 –
VVK058.indd 29
20.1.2011 15:38:08
No, ale něčim pomoct možná můžeš. Jdeme do novýho byznysu. Do nemocnic. Tam se točej velký prachy. Ale tam už je přece natlačenej Oskar.. Di do prdele s tim slovenským sráčem! Prostě ho odtaď zase vytlačíme! A hodil před Dankina objemnou složku. Byl to kompromitující materiál na Oskara, který vedl konkurenční investiční skupinu. Jeho dřívější spolupráce s komunistickou kontrarozvědkou, přepsané odposlechy svědčící o korupci politiků předchozí vlády a další pikantnosti. Dankin si papíry prolistoval. Malej Agresor se zhluboka nadechnul a pokračoval ve svém výšplechtu. Zkurvenej Oskar! Mrdka zajebaná! Zatím má ale jenom tak akorát felčary vesnickýho významu! Pár zkurvenejch zubařů a úchylný gynekology na posranejch poliklinikách. To je na píču! Teď by chtěl velký nemocnice.. Ale tam ho nepustím, paroháče s malým pérem! Dankin věděl, že je potřeba ho nechat vyvztekat. Jednou takhle bouchl vztekle do zdi, zlomil si na ruce pár kůstek, ale v zásadě ho to uklidnilo a jednání po chvíli pokračovalo v o něco konstruktivnější atmosféře. Teď to bylo podobné. Malej Agresor vypouštěl nadávky, naparoval se a pořád chodil po místnosti jako křeček v akváriu. Když byl u Dankina, bouchl pěstičkou do svazku materiálů. Tohle zejtra chci v novinách! A v televizi! A na internetu ještě dneska! Od toho čůráka si nikdo nevezme ani kůrku vod
– 30 –
VVK058.indd 30
20.1.2011 15:38:09
plesnivýho chleba! A sežeň mi něco na toho novýho ministra zdravotnictví. To asi nepůjde. A to jako proč? Byli tady jinačí borci a říkali, že něco maj! A dostals něco? Budu hádat. Chtěli prachy a nic konkrétního neměli, viď.. Hele, znáš mě, já nejsem svatej, ale pro toho ministra ode dneška dělám, a tak ti na něj nic shánět nemůžu a nechci. Malej Agresor úplně změnil polohu. Zpráva, že Dankin se dostal do blízkosti ministra, kterého potřeboval ke svým kšeftům, ho dostala. Já vždycky věděl, že seš šikula. Na správný lidi já mám čuch. I na správný kundy! He he! Hele, mám plán. Toho tvýho ministra přesvědčíme, aby nemocnice prodal nám. Budeš boháč, Dankine, v tomhle pojedeme spolu. A toho zmrda Oskara normálně zválcujeme takovým způsobem, že už si nezamrdá, protože se mu nepostaví, impotentovi debilnímu. Tak to byl Malej Agresor ve svý vrcholný formě. Dankin pod vlivem jeho one man show na chvíli úplně zapomněl, že tento týden zemře. Malej Agresor mu potřásl rukou, dal si záležet, aby stisk byl co nejpevnější. Pak rychle odešel do vedlejší jednačky. Dankin si ještě na chvíli sedl, dopíjel čaj a listoval složkou blitků na Oskara. Zajímavých a autentických materiálů byla jen hrstka. Většinu tvořili spekulace, nepotvrzené informace a pár nesmyslů. Například jakýsi autor „John“ přinášel zaručené informace o zálibě Oskara v homosexuálních
– 31 –
VVK058.indd 31
20.1.2011 15:38:09
praktikách, jiný zdroj zas uváděl mladé blonďaté ženy jako jeho největší slabinu. Dankin si nedokázal představit, koho z jeho známých by tohle mohlo zajímat a už vůbec ne, kdo a proč by tohle měl publikovat. Složku strčil do tašky k počítači. Vešla Asistentka, aby poklidila hrníčky. Tak jste to přežil? Slyšela jsem, jak řve.. To jsem řval já na něj! To víte, já jsem drsnej muž. To bych chtěla poznat zblízka. A co třeba dneska večer, třeba neoriginálně na večeři? Vy dokážete u číšníka objednat jídlo? Nejen to, dokonce vymyslím báseň a přednesu vám ji. Vy si děláte srandu z nebohý sekretářky! To je od vás ošklivé, Dankine. Ne, vůbec si nedělám srandu, zvu vás na večeři do Bodeguity. V sedm? Radši v osm. Tak jo? Tak jo! Na večeři by Dankin mnohem radši zašel s Doktorkou. Ale na výběr neměl. Jeho přítelkyně s ním nekomunikovala. Možná už má někoho jiného. Třeba se večer potkají v restauraci. Promiňte, slečno sekretářko, objednám aperitiv, jen co píchnu
– 32 –
VVK058.indd 32
20.1.2011 15:38:09
tuto dezertní vidličku do prdele milencovi své přítelkyně. Ha ha. Malej Agresor byl navnaděn, Asistentka sbalena, Dankin už neměl co v luxusních kancelářích pohledávat. Na oběd nechtěl jít sám. Napadlo ho zkusit zavolat Chytrýmu, jestli nemá čas. Měl. Sejdou se za hodinku v pizzerii. Dankin si objednává domácí Ravioli Ricotta E Spinaci, Chytrej zas Minestrone a Caesar salát. Víno si nedal ani jeden, jen minerálku. Dankin vnímal, že na Chytrým už minimálně od pobytu u nich na chatě sedí těžkej splín. Ty se vlastně máš, protože seš sám. Jo, je to supr, jenom mě občas bolí ruka. Já si nedělám prdel. Můj vztah je v krizi, Velkej s Herečkou jsou v krizi. Všechno je v prdeli. Jenom ty seš v klidu. Já bych tu vaši krizi bral hned. Víš, jak to dopadne, když někoho potkám já. Skončíme tak maximálně na třetí metě. Co to je? První meta je, že ji chytneš za ruku, druhá, když jí dáš pusu a třetí, když ji šáhneš na kozy. Třetí meta není špatná. Není, ale je na hovno, když se dál nedostaneš. Přeci jen si objednali víno. Žádný luxus, obyčejné domácí do džbánku, ale nezklamalo. Čas příjemně plynul, klábosili o všem možným a nakonec si dali ještě espresso. Dankin Chytrýmu pověděl o asistentce Malýho Agresora. Žádný jiný detaily ze setkání s Agresorem nebo ministrem neprozradil.
– 33 –
VVK058.indd 33
20.1.2011 15:38:09
Tak ti držím s tou sekretářkou palec, ať to dotáhneš aspoň na tu mojí třetí metu. Toho se právě bojím, nejradši bych zůstal na startu. Chytrej se musel vrátit do redakce, Dankin už nic v plánu neměl, a tak se vydal domů. Podle všeho Doktorka od včerejška doma vůbec nebyla. Bordel, jak ho tam nechal ráno, byl netknutej. Prázdná flaška od vína na stole, dvě skleničky, jedna s otiskem rtěnky. Rozestlaný gauč. Trochu to poklidil, hodil pár věcí do pračky a převlékl se. Bylo mu neveselo. A tak zapnul počítač, že si zahraje nějakou hru. Zapnul Cívku, jak familiérně přezdíval gamesku Civilizaci. Navolil scénář druhé světové války, místo své oblíbené strany – Spojenců – si to tentokrát dal za Hitlera. Do Ruska se nehnal, v klidu obsadil kontinent a Velkou Británii. Hodně peněz nasměroval do průzkumu. Vynalezl atomovou bombu dřív než Američané. Vylepšil střely V-2, nasadil na ně jaderné hlavice a pokropil Rusko i USA. Bomby krásně vybuchovaly, okolí velkých měst a průmyslových komplexů nepřítele úplně srovnal se zemí. A bylo po válce. Stalin v závěrečné scéně sprostě Dankinovi nadával, Roosevelt s Churchillem mu naopak podlézali. Programátoři hry měli evidentně smysl pro humor. Užíval si pocitu, že vyzrál na umělou inteligenci a dobyl celej svět. Takhle vylíčeno to vypadá, že u počítače strávil jen pár chvil, taky se tak cítil. Ale okolní čas ubíhal mnohem rychleji. Bylo už skoro osm. Do Bodeguity dorazil s více než půlhodinovým zpožděním.
– 34 –
VVK058.indd 34
20.1.2011 15:38:09
Asistentka tam seděla, úplně v zadním rohu. Před sebou skoro vypitý půllitr piva. Vypadala nasupeně. To proto, že byla nasupená. Přes 30 minut zpoždění je na každou ženskou moc.
– 35 –
VVK058.indd 35
20.1.2011 15:38:09
4. Doktorka byla v ten moment v jiném rozpoložení. Ale popořadě. Ke kadeřníkovi dopoledne na vlasy opravdu zašly. Mistr Kadeřník byl kamarádky kamarád. Naplňoval veškerá klišé spojená se svou profesí. Buzerant, slečinka par excellence. Cos mi to sem přinesla za strašidlo? To je moje kámoška. Potřebuje vytunit. No nazdar, to mi nedělej, takovýhle šichty. Ale nechal se přemlouvat jen naoko. V hlavě už mu běžely všechny možný variace, jak změnit Doktorce její tak trochu nudnou image. Kamarádka odešla, Doktorka mu zůstala ve spárech. Neměla žádný požadavek. Na radu kámošky mu dala volnou ruku. To dívky často nedělají. Takže kvůli chlapovi? Nic takovýho jsem neřekla! No jo, kvůli chlapovi. Jestli není úplně blbej, tak tě bude chtít nazpátek. Ale já už ho nechci. A já už taky žádnýho chlapa nechci.. Hi hi. Prosim tě, neříkej mi tady takový hlouposti.. Kadeřník svou práci zvládl na jedničku. Opravdu radikální úprava. Dlouhé vlasy, které si Doktorka vzadu sepínala sponkou, byly pryč. Ale ženskost neztratila, naopak. Byla sexy
– 36 –
VVK058.indd 36
20.1.2011 15:38:09
a šik. Vzpomněla si na epizodu z pamětnického seriálu Chalupáři. Zoufalá paní Čiháková jede s celou vesnicí do Prahy za kulturou. Řidič, její manžel, po cestě evidentně svádí jednu pražskou paničku. Čiháková se trápí, v Praze se však o ní postarají dva postarší týpci – chalupáři. Zatáhnou ji ke kadeřníkovi a koupí nové šaty. Z Aničky Čihákové je krásná dáma, která ve finále tancuje na stole v hospodě U Fleků. A proradný Čihák, který navíc u paničky neuspěl, žárlí a projíždí to na celé čáře. Já jsem Anička Čiháková, teda vlastně Doktorka, to koukáš, záletný Čiháku, teda Dankine! Jéé, ty jsi krásná. Teď tě miluju. Bylas u kadeřníka? Ale já tě nechci. Sežeru tě, jsem zombie. Začnu tim tvým perfidním penisem! Doktorka se vrátila do ústavu. Cestou se k ní přidal Pruel. Vůbec si ho nevšimla. Dankin ho zahlídl oknem kavárny a považoval ho za jejího milence. V práci toho moc neudělala, vlastně vůbec nic. Dala si kávu. K obědu gyros ze stánku, co byl před budovou. Maso bylo přesušené, zálivka odfláknutá. Dankin jí volal, psal. Reagovat nebude. Novej účes sice měla, ale na rozchod nebo sblížení s chlapem se ještě necítila. Ještě ji musí vidět, jak tančí na stole a všichni po ní slintaj. Nechtěla myslet na to, co mohl Dankin s Herečkou u nich doma dělat. Ale pořád to v ní rezonovalo. Potřebovala to něčím přebít. A tak si sedla k počítači. A jako za starejch dobrejch časů na koleji si na večer domluvila rande naslepo. Přesněji něko-
– 37 –
VVK058.indd 37
20.1.2011 15:38:09
lik schůzek naslepo. Na seznamku do sekce „Flirt“ dala svou upravenou fotku (s rozmazaným obličejem) a krátký text. Dnes večer volná. Dostaneš 5 minut, abys zaujal. Během půlhodiny měla přes dvacet nabídek. Anonymy ignorovala, z těch podepsaných vytřídila evidentní úchyly a zbytek riskne. Tři maníci. Naseká si je po půlhodině. Kafe nebo víno, pár minut konverzace a pak konec. A další pán na holení. Tak tímhle se bavila na vejšce. A těšit ji to bude i dnes. Snad. Vybrala kavárnu v Dejvicích, kousek od Kulaťáku. Dostatečně velkou, aby nebyla příliš na očích ostatním, dostatečně malou a útulnou, aby se tam cítila dobře. Jako první přijde chlápek, kterej si říká Jean-Paul. Takže asi Pavel. Podle fotky, kterou poslal a která samozřejmě nemusela odpovídat skutečnosti, nevypadal špatně. Dokonce dost dobře. Prý lehce přes třicet, extrovert a zábavný společník. Takže se snad rozjezd povede. Když se ve dveřích kavárny zjevil tlouštík ve špinavém triku s portrétem Belmonda, věděla, že fotka, kterou poslal, absolutně neseděla. Ale poznala ho podle igelitky s reklamním nápisem supermarketu. Sám to navrhl jako poznávací znamení, připadalo jí to vtipný. Úchyl. Ale co, je tu dost lidí, třeba se aspoň pobaví. Jean-Paule, tady jsem! Tlouštík zrudl, sklopil zrak a šoural se směrem k Doktorce. Džínové bermudy měl zařízlé v zadku, nahoře je držel pásek, který mu bachor rozkrojil na dvě poloviny. Sandály a pochopitelně bílé ponožky. Tlusté brýle. Totální outsider. Takže ty seš Jean-Paul. To asi není pravý jméno?
– 38 –
VVK058.indd 38
20.1.2011 15:38:10
Ne. Ale mně se líbí. Nevadí, že ti tak budu říkat? Ne. Falešná byla i ta fotka, cos poslal, co? Jo. Belmondo si objednal pivo, které do sebe okamžitě hodil, a pak druhý. Trochu se uvolnil. Vypráví o své práci. A pak jsem přeinstalovával windowsy, to byla brnkačka, akorát byly všecky kompy hodinu nepoužitelný. A zahýkal. A taky jsem tam dal screensejvry takový vtipný, že to odpočítává minuty do konce práce. A zahýkal. A potom se mi vylila do klávesnice kola, a tak jsem nafasoval novou. Řek´sem, že tam byla výrobní vada. A zahýkal. Koneckonců Doktorka se celkem bavila. Byl neškodnej. Trochu jí ho bylo líto. Čas vypršel. Hele, Belmondo, bylo to fajn, ráda jsem tě poznala. Já vim. Myslel jsem, že nejsi tak dobrá. Holky s hezkýma fotkama jsou většinou hnusný, dobrý tak akorát pro mě. Ale ty máš hezký fotky a v reálu seš taky dobrá. Teda výborná.
– 39 –
VVK058.indd 39
20.1.2011 15:38:10
První věta bez zahýkání. Díky, Jean-Paule. Ale ty nemusíš mít hnusnou holku. Seš sice trošku trhlej ajťák, ale je s tebou sranda. Určitě tu svoji krásku najdeš. Všechny krásky říkaj, to cos teď řekla. Ale díky. Měj se. Pošlu ti nějaký vtipný videa, chceš? Jo, to opravdu chci. Vtipný videa já ráda. Nezaplatil, plán se tak Doktorce podařilo splnit jen napůl. Zábava až na trpkej konec byla dobrá. Ale co, zatáhne to ten další. Tlustej správce počítačové sítě sklesle odcházel, ještě na něj zavolala. Proč Jean-Paul? Protože je mi prej podobnej. Nevěděla, jestli si dělá prdel, nebo to myslí vážně. Dala si vodku s džusem a čekala na příchod druhého prince. Když ho ve dveřích uviděla, frajera s cisternou gelu ve vlasech, bylo jí jasné, že bude mít co do činění s dalším podivínem. Přikrčila se, chtěla se schovat za lístek s nabídkou nápojů. Pozdě, všiml si jí a zaregistroval. Na seznamku vyvěsila fotku sice stylizovanou, ale k poznání na ní byla. Ste to vy? A kdo bych jako měla být? No ta holka z webu.
– 40 –
VVK058.indd 40
20.1.2011 15:38:10
Ne, to nejsem já. Ale podívejte, jste jí strašně podobná! Mával jí před očima vytištěnou fotkou. Návštěvníci kavárny se začali otáčet. Vzbudili u nich zájem. Dlouhán s nagelovaným účesem se klátil u Doktorčina stolku. Nechtěla být v centru pozornosti, pozorována těmi slídily okolo. Jo, samozřejmě to jsem já. Posaďte se. Já jsem si to myslel! Jste jí strašně podobná. To už jste říkal. Já vůbec nemusím chodit na tyhlety seznamky. Je vo mě jako dost velkej zájem. No, to se nedivím. Klidně běžte, určitě máte něco lepšího v záloze. No, to néé, to.. Pokecáme, jo? Hmm. Moc nepokecali. Na rozdíl od Jean-Paula tenhle nafoukanej idiot Doktorku nebavil. Navíc evidentně přišel s cílem dostat ji do postele a k tomu si jeho nafoukané ego myslelo, že se mu to daří. Takže co vlastně děláš, kotě? Jsem inseminátorka. Aha. Dáš si ještě něco k pití?
– 41 –
VVK058.indd 41
20.1.2011 15:38:10
Jo, džus. Chceš k němu něco ostřejšího? Ne. Zajdem ke mně nebo chceš do svýho pelíšku? Ty půjdeš do svýho pelíšku a já taky do toho svýho. Ty krávo, když nechceš píchat, tak nelez na seznamku! Píčo. A odešel. Bez placení. Všichni v kavárně, včetně servírky, ji rentgenovali. Účet narůstal, zábava pod bodem mrazu. Doktorce se chtělo brečet. Takhle si to nepředstavovala. Nejdřív zamindrákovanej tlusťoch, potom hulvátskej sebestřednej idiot. Dneska má smůlu. Chtěla odejít. V kapse ale měla jenom dvě stovky, to na zaplacení účtu nestačí. Belmondo si objednal nakládanej sýr a Gelák zas tři velký paňáky tý nejdražší whisky. Nezbylo než počkat na třetího ňoumu a nějak zařídit, aby to vše zatáhnul. Už tady měl být. Nepřijde. Budu muset zavolat Dankina a ponížit se. Poprosit, aby přijel a zaplatil. Dělám tady kurvu a ještě za to budu cálovat. Jsem kráva. Nakonec přišel. Zjevení. Sedlák uprostřed Dejvic, věřili byste? Snad jen holinky nechal někde za rohem a místo toho si
– 42 –
VVK058.indd 42
20.1.2011 15:38:10
obul vietnamky. Však taky psal, že má vztah k přírodě a že je přírodní typ. Ve skutečnosti jako by se v čase přemístil přímo z prvobytně pospolné společnosti. Slamák na hlavě. Dlouhé vlasy trčící ven. Stonek nějaké traviny mu visí z úst. To bude pro Doktorku oříšek. Kavárníci se už definitivně přeměnili na užaslé obecenstvo. Takové představení na pokračování tu ještě neměli. Promiňte, ale vypadáte jako farmář. Tak nevím, jestli mi to má lichotit, nebo urazit. Já ale nejsem farmář. Mám tu zahrádku. A hlavně kozy. Pasu kozy. A znám pastýře. Vy jste pasák? Koz? No to je bomba. A kde pasete? No, zní to dvojsmyslně, je to dobrý, ale bomba, to ne. Jsou to městský kozy. Pasu tady kousek, v Divoký Šárce. A vy tam máte internet? Ne, proč? No, že jste napsal na ten můj inzerát. Aha. To já ne, to kamarád. Poslal mě sem. Vidíte, a já myslela, že hledáte někoho na seznámení. Ale jo, to hledám. Víceméně Doktorce imponoval. Na nic si nehrál. Byl úplně z jiného světa. Pasáček koz z velkoměsta. Vzpomněla si, že opravdu o kozách v Divoké Šárce něco četla. Je to chráněné
– 43 –
VVK058.indd 43
20.1.2011 15:38:10
území, motorové sekačky by rušily zvířátka i zevlující turisty, tak proto asi kozy. Ale pochybovala, že si s ním bude mít co říct ještě za pět minut. Rozhodla se pro upřímnost. Vysvětlila, že se chtěla pobavit a odreagovat. Že neadekvátně reaguje na svou partnerskou krizi. Omluvila se mu, že ho kamarád vytáhnul od koz zbytečně. A že vlastně nemá dost peněz, aby tady zaplatila útratu za předchozí nápadníky. Pokyvoval hlavou a díval se jí přes rameno do prázdna. Ale já taky nemám peníze. O mě se stará On. Postará se i o Tebe. Teď mě musíš vyslechnout, hrozí ti velké nebezpečí. Tak to byl průšvih. Bez peněz a ještě k tomu nějakej sektář. Doktorka usilovně přemýšlela nad plánem B. Opravdu jí nic jiného nezbývalo, před Dankinem se ponižovat nebude a kamarádku využila i tak už dost. Tak já si to poslechnu, jen si před tím odskočím. Vzala si kabelku. Jde na toaletu. Ta je v chodbě, hned u vstupních dveří. Opláchla si obličej studenou vodou. Tohle ještě nikdy nedělala. Bylo jí horko, srdce bušilo. Ze svého místa měla výhled na vstupní dveře, Pasáček sedí zády. Neměl by ji vidět. Otevřela dveře. Neměla odvahu se podívat, zda je stále u stolu. Ale kam by přeci šel? Snažila se co nejuvolněněji vyjít ven. Měla pocit, že ji všichni pozorují, cítila ty pohledy v zádech. Konečně je venku, na chodníku. Oddychla si. Šla ulicí k metru. Postupně zrychluje. Teď už to bude dobrý. Už je to dobrý. Je to za mnou.
– 44 –
VVK058.indd 44
20.1.2011 15:38:10
Odbočila ke Kulaťáku. Málem vykřikla. Za rohem stál Pasáček. V Bodeguitě i v Dejvicích na ulici zazněl stejný dialog. Co řekla Doktorka Pasáčkovi, to slyšel Dankin od Sekretářky. Měla bejt sranda. Ale nebyla a není. Tak mě nech bejt. Neodcházej, mám ti toho tolik co říct. Ne, sbohem. A neopovaž se jít za mnou. Dankin a Pasáček zůstali sami. Obě zoufalá děvčata, vylekaná Doktorka i naštvaná Asistentka, pádila nocí s jedinou myšlenkou – dát si sprchu a co nejrychleji na vše zapomenout a usnout. Ještě byste měli vědět, že asistentku dorazila Dankinova upřímnost. Svůj pozdní příchod omluvil dle pravdy – že se zasekl u počítačové hry. A hned na úvod konverzace jí řekl, že má přítelkyni, kterou naštval a že ho to moc mrzí. Chtěl tím vymezit přátelský rámec večera, vztyčit zeď proti přehnanému očekávání a následnému zklamání. Dankin šel domů, Asistentku sbalil na zastávce tramvaje zajímavej chlapík, se kterým pak bude skoro dva roky chodit. Doktorka se vrátila přespat ke kamarádce, už měla klíče. A o Pasáčkovi není nic známo.
– 45 –
VVK058.indd 45
20.1.2011 15:38:11
5. Dankin ráno hodil do tašky pár věcí. Ty nejlepší. Měl totiž tendenci nosit věci až do jejich rozpadu, nových mu bylo líto. Za chvíli nenošené kalhoty, košile, trika atakdále atakdál zas vyndal a místo nich vzal starý dobrý vodrbaný hadry. Tahle image víc pasovala ke comebacku toho rebela v něm. Tašku s věcmi hodil na zadní sedačku svého auta a vyjel. Ranní zácpa už opadala, a tak se k dálnici dostal celkem rychle. Stopaře nebral. A když už jo, tak spíš stopařky. U dálničního přivaděče postával už od pohledu divnej týpek s kytarou přes rameno. Dlouhý vlasy. Kovbojskej klobouk. Vysoký boty. Čutora za pasem. Přesně ten, kterému normální člověk nezastaví. Vary? Jo, jedu přes Vary, kytaru si když, tak dej do kufru. Nechám si ji u sebe. Tak jo. Dankin nenápadně zesílil ventilaci. V duchu se označil za blba. Tramp smrděl a byl divnej. Mlčel. Dankin naladil rádio, který hraje country. Dobrý? Co? Jako jestli se ti líbí takováhle muzika. Jemu se líbí každá muzika. Aha.
– 46 –
VVK058.indd 46
20.1.2011 15:38:11
Do Varů je to hodina cesty. To není tak moc, to se snad dá vydržet. Už abych byl mrtvej! Dankin v duchu žertoval. Možná ani nebude muset nějak komplikovaně řešit tu sebevraždu, ten trempík je určitě zakuklenej masovej vrah. A sakra. Dochází nafta. Cesta do Varů se prodlouží o přestávku nutnou na natankování. Já tady musím natankovat. Půjdete se mnou? Zůstanu zde. Žízeň, hlad nemáte? Ne. On se o mě postará. Takže shrňme situaci. Dankin natankoval, mobil i peněženku měl u sebe, ale v autě zůstala spousta věcí. Obnošený hadry. Country rádio na plný pecky. Psychopat se v sedadle spolujezdce pohupuje dopředu dozadu. Už potřetí volá Herečka. Velkej volal dvakrát. Dankin hovory nepřijímá. Doktorka se neozvala. Bere bagetu a zelenej ledovej čaj a jde zaplatit. Bageta se jmenuje Cvalík a je to ten největší humáč pod sluncem. Tuna žluklé majonézy a takzvaný strojový salám, což jsou rozmleté vnitřnosti, chrupavky atakdále atakdál, prostě samý nestravitelný blafy jedovatý. Humáč tyfáč. Vrací se ještě pro jednoho Cvalíka a vychlazené pivo v plechovce. Tady jsem ti něco koupil. Hm.
– 47 –
VVK058.indd 47
20.1.2011 15:38:11
To mi poradil On. Já vím. Tak humorem to s čundrákem nepůjde. Ale ten roztál sám od sebe, jen co na jeden zátah vyžahl pivo. Dankin nastartoval a jeli. Potřebuju čůrat. Teď jsme byli na benzínce. Jsme na dálnici, tady nemůžu stavět. Zastavte! No jo, tady by to šlo. Smrdutý kovboj se i s kytarou vyvalil z auta. Dankin má šanci prostě odjet. Nechat ulevujícího si tuláka svýmu osudu. A chvíli opravdu uvažoval, že to udělá. Tremp si stahuje gatě přímo vedle dveří auta, aspoň že chčije na druhou stranu. Stojí na dálnici v odstavném pruhu. Pár aut zatroubí. Dankin má pocit, že mu to trvá věčně. Motor běží, stačí jen zařadit a přidat plyn. Sem si myslel, že mě tady necháte. Proč? Už mě takhle párkrát nechali. Hm. Co budeš dělat ve Varech? Žít.
– 48 –
VVK058.indd 48
20.1.2011 15:38:11
To je teda geniální replika. Jako by tahle parodie na Ježíše věděla, že on má přesně opačný úmysly. Dankin řídil a představoval si, co je asi tak jeho spolujezdec doopravdy zač. Šílenej programátor, který se občas trhne a jede si vyčistit hlavu do lesa? Pomatenec s IQ 65, kterej prostě dělá to, co ho napadne? Poslední misionář, apoštol, co jezdí po ateistickém Česku a šíří evangelium, dokud mu chlapi v hospodě nerozbijou držku? Už vjíždíme do Varů, kde tě mám vyhodit? Jedu dál. Aha, já myslel, že jedeš do Varů. Já jedu až do Chebu a pak do Aše. Já taky. Tak to Dankin posral. Blázna se mohl zbavit už teď, místo toho s ním bude v autě sedět po zbytek cesty další hodinu. Smrdí. Mlčí. Kouká. Čumí. Přeladil na nějaký místní pitomoučký rádio a přidal plyn. Za Varama jako na truc stopovaly dvě krásný baby. A protože měl Dankin něžné pohlaví opravdu rád, nemohl jim ublížit tím, že by je posadil do auta s páchnoucím fanatikem. Kousek před Aší, u odbočky na Františkovy Lázně, je železniční přejezd. Šraňky byly dole. Fronta aut. Vedro. Puch. Dankin stáhl všechna okýnka. Tak jsem tady. Prosím? Nekonej, co nemá být konáno, konej, co má být vykonáno!
– 49 –
VVK058.indd 49
20.1.2011 15:38:11
Zabouchl za sebou dveře a odešel do polí. Zápach a divnej neklid nechal v autě. Dankin ho ještě chvíli pozoroval, než zašel do lesa a zmizel z dohledu. Fronta nervózních řidičů narůstala. Kde je ten zkurvenej vlak? Dopil čaj, hodil do sebe zbytek Cvalíka. Samostatná pomalu se šinoucí posunovací lokomotiva konečně přejela a závory se zvedly. Za pár minut už vjížděl do městečka, kde prožil své dětství. Přestože bylo teprve krátce po poledni, u příjezdové silnice na kraji města postávaly prostitutky. Bezděčně zpomalil a prohlížel si je. Ne že by na nějakou měl chuť. Spíš ho fascinovalo to kýčovitý sociální bahno. Křiklavý minisukně, trikoty ukazující vše, vysoký podpatky. Šlapka na ulici. Co je míň? Holky měly i přes tučnou vrstvu make-upu obličeje zbrázděný bolákama a vráskama. Kdo tohle může chtít? Poslední z děvek v řadě mu byla povědomá. Trvalo vteřinu, než ji zařadil. Dupl na brzdu. Zařadil zpátečku. Chceš sex? Ani ne. Co teda chceš? Nic. Ahoj Pampeliško. Cože? Dankine, seš to ty? Co tady proboha děláš? Prosim tě, odjeď, nebo budu mít průser. Vypadala hrozně. Drogy ji sebraly její oči. Teď je měla takový malinký, prasečí. Přesto v ní viděl pořád kousek tý Pam-
– 50 –
VVK058.indd 50
20.1.2011 15:38:11
pelišky, svý první lásky. Miloval ji, kdysi ji naháněl snad celou věčnost. Jednou mu dokonce dovolila, aby ji doprovodil na její rande s jiným klukem. Pak rok nic. Nepřestával jí psát básně a trhat kytky. Vzala ho na milost a začala s ním chodit. Bylo mu sedmnáct a byl panic. Držel ji za ruku a byl šťastnej. Ona chtěla víc. Za týden ho odkopla. Říkal jí Pampeliško. Byl to jeho copyright. Nikdo jinej jí tak neříkal. Pampeliška je těžce závislá na pervitinu atakdále atakdál. Před deseti lety porodila dítě, z porodnice utekla. Holčička měla těžké abstinenční příznaky, ale už je dobrá. Žije spokojeně v náhradní rodině, o skutečný mámě zatím nic neví. Pampelišce zbývá už jen kousíček života. Jeden Němec, kterej ji jezdí pravidelně jednou za měsíc opíchat, ji tentokrát zmlátí až moc. Aby přehlušila bolest, píchne si silnější dávku. Zlatou. Poslední. Dankin by to vůbec nepochopil a tremp by asi řekl, že Panna Maria čistá a neposkvrněná přichází, aby dala znamení těm, kteří budou vyvoleni. Což teda mezi náma na Pampelišku moc nepasuje. Odjel. V zrcátku sledoval, jestli se po něm neohlédne. Neohlédla. Nechtěla, aby viděl, že bulí jak malá holka. I ve svým totálně vypatlaným a vyfetovaným mozku ji dávno došlo, že Dankin byl jedním z mála na tomhle zkurveným světě, kterej ji kdy měl rád. No, tak jsme si zaplakali a to už Dankin řeší s recepční jedinýho místní slušnějšího hotelu, zda ho ubytují. To opravdu nevíte, jestli máte volnej pokoj?
– 51 –
VVK058.indd 51
20.1.2011 15:38:11
Jako pokoje sou, ale je brzo a nemáte rezervačku, takže já nevim, jestli už sou uklizený. Musím počkat na šéfa. Tak mi to teda rezervujte a ukliďte, přijdu tak za hodinu. Radši tak za dvě. V Aši toho Dankin v plánu moc nemá. Aspoň zvenčí si prohlídnout barák, ve kterém vyrůstal. Projít si cestu, kterou každý ráno chodil do školy. A taky se podívat do lesa, kam chodili blbnout s klukama. Možná potká nějakýho známýho či známou a pokecá. Ale to by bral spíš jako bonus, většina hned po škole zdrhla do větších měst. Co v týhle díře? Ale třeba Pampeliška tady kořeny zapustila a pěkně odkvétá. Ha ha. Dankin je utahanej po dlouhé cestě, všudypřítomný pařák mu taky na energii nepřidává. Nejradši by se natáhl na gauč a jen tak lenošil. V rakvi si odpočine dost, napadlo ho. Ha ha. Hodil kufr zpátky do auta a šel se projít. K jeho rodnému domu to není daleko. Dlouho ho neviděl. Připadal mu takovej menší, než si pamatoval. Před deseti lety ho jeho rodiče prodali Vietnamcům, kteří takřka neuměli česky. Tehdy byl dům na odpis, na odstřel. Teď měl novou fasádu a vůbec vypadal udržovaně. Támhle to okno, to byl Dankinův pokojíček. Zahrada naproti tomu byla celkem zanedbaná. Nové majitele evidentně nebavilo plahočit se celý dny po kolenou v hlíně. Nedivím se, taky mě to neba. Je to vopruz. A lepší a levnější, než doma vypěstovanou zeleninu, koupíte v Aši u Vietnamců ve stánku. Dveře na zahradu jsou pootevřené. Dankina to láká. Letmo prohlíží okna baráku, záclony se nehýbou. Zdá se, že doma nikdo není. Vešel do oplocené zahrady. Tyhle vysoké smrčky sázel s tátou, tehdy byly takhle maličký, sazenič-
– 52 –
VVK058.indd 52
20.1.2011 15:38:12
ky ukradený z lesní školky. A tady hrál s klukama fotbal. Tak velká zahrada to byla. Dankin trhá trochu rybízu, keře přežily sto let opuštění. Co tady chcete, pane? Promiňte, já tady dřív bydlel, jen jsem se chtěl projít. A nakrást rybíz. Promiňte, je to pár bobulek. Hned odejdu. A kdy jste to prodal? Jako ten rybíz? Já ho nechci prodávat. Ale ne, ten dům, kdy jste prodal? To je tak deset let. A nechcete se podívat dovnitř? Cože? Ta krásná mladá Vietnamka, plynně mluvící česky, ho zve na návštěvu? A kde se vlastně vzala? Vždyť na zahradě nikdo nebyl. Nebo Dankin aspoň nikoho neviděl. A není to jedno? A už vcházejí do domu, který Dankin tak důvěrně znal. Ona – drobná, mladá, krásná – rychle cupitá jako první, on musí dělat dlouhé kroky, aby jí stačil. Z původního vybavení domu nezůstalo nic, to je jasné už z prvního dojmu ve vstupní chodbě. Sklep nebo půda? Prosím?
– 53 –
VVK058.indd 53
20.1.2011 15:38:12
Hi hi, jestli chcete vidět sklep nebo půdu. Jste hodná, to já klidně vynechám. Jenom jestli můžu, podíval bych se do pokoje v patře, takovej malej, přímo u schodiště. Jo, jo, tam je babička. Ne, tak to nebudu rušit. Babička bude ráda. Ona miluje lidi. A tak vystoupali do poschodí. Dankin si vyzkoušel, zda to zvládne na tři sloní skoky, jako dřív. Povedlo se jen tak tak. Vietnamečku dupot sloních skoků trochu vylekal. Ale že by pištěla a vřískala, to ne. Opět nasadila laskavý úsměv, o kterém nevíte, zda je upřímný, nebo jen divadelní grimasou, přetvářkou, která maskuje skutečnou náladu svého nositele. Opatrně, pomaloučku otevřela dveře do někdejšího dětského pokojíčku. Dveře zavrzaly stejně, jako před dvaceti lety. Dankina ten zvuk potěšil. Kdyby už v domě nezažil nic jiného, byl by spokojený. Děvče vstoupilo do místnosti. Vzalo babičku za ruku. Dankin nesměle nahlédl. Stará paní, malinká a scvrklá, s propadlými tvářemi, evidentně umírala. V očích ale ještě něco svítí. Vnímá. Teď si všimla Dankina. Nó là ông! To byla její poslední slova. Usmála se. A zemřela. Vietnamka s Dankinem ztuhli. Vlna energie odcházející duše je na chvíli oslepila. Pak děvče zapálilo připravenou vonnou tyčinku. V očích měla slzy, ale stále se usmívala. Pevně objala Dankina. Jestli to byl emocemi nabitý éter, nebo jenom
– 54 –
VVK058.indd 54
20.1.2011 15:38:12
nízký chtíč, to už se asi nedozvíme. Prostě jen konstatuju, že krásná Vietnamečka našeho sebevraha políbila, on jí to oplatil. A za chvíli už ze sebe strhávali šaty. Na třetí metu se dostali během pár vteřin. To vše v předsíni, vedle pokoje se zesnulou babičkou. Miluj mě. Tôi yêu bạn. Dankin mlčel, nad tělem dávno ztratil kontrolu. Nepřemýšlel nad absurditou celé situace. Nechal vše plynout. Krásná Asiatka vzdychala vysokým hláskem. Z babiččina pokoje voněla tyčinka s opiovou příchutí. Na této podlaze, kde právě veškerou iniciativu převzala dívka s tvářičkou dítěte, si jako kluk hrál s autíčkama. Teď si s ním hraje holčička jako s panenkou. Vlastně s panákem. Ha ha. Jak vášeň rychle přišla, tak i odešla. Odsprintovala. Stále vleže na zádech otočil hlavou ke zdi. Parketa úplně v rohu byla taková vyndavací, kdysi jako malej kluk si pod ní schoval oblíbenýho angličáka. Na horší časy. Dívka se schoulila vedle něj. Stočila se do klubíčka. Byla zády. To není dobrý. Pláče. Objal ji. Naposledy. Už musím jít. Nic. Žádná odpověď. Přestala plakat. Oči se jí okamžitě prozářily. Pomalu a stydlivě si oblékla kalhotky, tričko atakdále atakdál. Dankin ležel na zádech, také už částečně oblečen. Za normálních okolností by už dávno byl pryč, ale jakási neznámá síla ho paralyzovala a totálně přibyla k podlaze. Vietnamka odešla vedle do kuchyně a s něčím v ruce se vracela do místnosti s mrtvou. To už Dankin překonal zvýšenou gravitaci a zvládl se pomalu postavit, takže viděl, jak s naprostou
– 55 –
VVK058.indd 55
20.1.2011 15:38:12
samozřejmostí, jako by to dělala každodenně, vložila mrtvé babičce do úst hrst rýže a tři mince. Už musím jít. Už opravdu musím jít. Mluvil k nikomu. Přestal pro ni existovat. Pochopil, naposledy se rozhlédl. Ještě se sehnul pro vypadlé klíče. Byly v rohu, u parketové schovky. Dívka byla vedle, u své babičky. Podíval se tam. Červený angličák Matra-Simca Bagheera. Jeho nejoblíbenější. Byl přesvědčený, že ho ztratil někde ve školní družině. Ale nebyla to fata morgana, ale starej poctivej kovovej model. Strčil ho do kapsy. To přeci nebyla krádež. Simca byla vždy jen jeho. Odešel.
– 56 –
VVK058.indd 56
20.1.2011 15:38:12
6. Tak už to máte uklizený? Cože? Jestli to máte uklizený se ptám. Ten pokoj. Jo. Vobčanku mi dejte. A výměnou za průkaz Dankinovi hodila masivní klíč od pokoje číslo 17. Velká manželská postel. Umakartový nábytek. Hnus. Humáč. Sprchový kout rezavej. Teplá voda neteče. Rychle se osprchoval, převlékl. Hlad ho donutil jít znovu ven, jinak by nejradši zůstal na pokoji. I přes ten divnej zápach a nevlídnost hotelového pokoje. Kousek od hotelu je restaurace Povedenej vejlet. Zapadnul tam. Můžete jít ještě do takové parodie na italskou pizzerii nebo do některé z knedlíkáren, kde připravujou husy pro bavorský sedláky. Je to levnější než v Německu. Povedenej vejlet nebyla v rámci těchto omezených možností ta nejhorší volba. Co si dáte k pití? Jaký rozlíváte víno? No, bílý a červený. Aha, takže malý pivo. Dankin si nakonec objednal k jídlu ze zoufalství zase smažený sýr a začetl se do novin, které si koupil cestou do Povedenýho vejletu. Pivo bylo celkem fajn, taková ta neurážející břečka, kterou vám nalejou kdekoliv. Europivo. Místo
– 57 –
VVK058.indd 57
20.1.2011 15:38:12
objednaných brambor přinesla servírka přeschlé hranolky. A tatarka taky nebyla, prej došla. Místo ní šéfkuchař přelil sýr kečupem divné barvy a konzistence. Zkrátka bylo to ještě horší, než ten smažák včera v krčmě. Mělo smysl jídlo vracet a koledovat si o ještě větší průser? Dankin do ubrousku otřel parodii na kečup, na hranolky rezignoval. Nechal si donést aspoň pečivo. Rohlík a okoralý chléb pamatovaly ještě návštěvu Hitlera v Aši 3. října 1938. Jo, to byl tehdy povedenej vejlet do Sudet. Dankina napadlo, že servírka je Hitlerovou pravnučkou. Levobočkem vzniklým z náhlého vzplanutí vášně tehdy, na začátku války. Zasmál se své představě, což si místní ochmelka, sedící v poloprázdné knajpě zhruba naproti Dankinovi, vysvětlil jako výzvu, aby si k němu přisedl. Ty nejseš vodsaď! Trochu jo. Aha, trochu.. Na zdraví, já sem nějakej Karel. Hm, na zdraví. Nechceš uherák? Cože? Mám kámoše ze supermarketu, tam vyhazují prošlý zboží a von ví kam. Nic mu není, je skoro čerstvej. Podívej. Ne, díky, nechci. Hele, celou štangli za dvě piva! Ne.
– 58 –
VVK058.indd 58
20.1.2011 15:38:12
Tak za pivo, jo? Ne. Neúspěch obchodního vyjednávání ochlastu neodradil. Zůstal u Dankina sedět, usrkával pivo a pozoroval, jak neúspěšně bojuje s odporným obědem. Už nebudeš? Ne. Můžu to doject? Jo. Mezitím do Povedenýho vejletu vešel Ježíš. Podle všeho se mu od rána ledasco přihodilo. Pod okem měl krvácející šrám. Bez zaváhání zamířil k Dankinovi s opilcem. Na židli se posadil obkročmo, kytara zůstala na zádech. Hospoda ztichla. I drzá servírka jako by se bála vůbec sdílet jednu místnost s trojicí podivínů. Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne. A víc toho neřekl. Opilce napadlo na něm vyzkoušet svůj trik s uherákem. Ježíš si prošlej salám vzal, strčil do batohu, ale k objednání piva se neměl. Zarytě mlčel. Dankin se marně poohlížel po párátku, kterým by vyšťoural jakési zrníčko zalezlé mezi stoličkami a vysílal k servírce úpěnlivé signály, že by jako co nejrychleji zaplatil a ukončil svá pekelná muka způsobená blízkou přítomností dvou individuí. Potulnej kazatel se zvedl a beze slova rozloučení odešel. Na místě zanechal
– 59 –
VVK058.indd 59
20.1.2011 15:38:13
jen odpornej puch, jež smíchaný s odérem ochlasty vytvořil něco, na co má slovní zásoba prostě nestačí. To už nešlo vydržet. Dankin vytáhl z peněženky velkou bankovku, která by stačila v Povedeným vejletu nejmíň na velkou svatební hostinu, položil ji na barový pult, ujistil se, že ho servírka sleduje – stále z uctivé vzdálenosti – a rychle odešel. Chuť trávit čas válením se na pokoji ho mezitím přešla. Přes ulici stál zoufale směšný vozík pouličního prodejce párků v rohlíku. Týpek – prodavač stylově se cpoucí vlastní pochoutkou – Dankinovi okamžitě vyvolal asociaci na jeho nejoblíbenější literární postavu, démonického Ignácia ze Spolčení hlupců. Ten hot dog si prostě musel dát. Jeden hotdog s hořčicí. A dáš si ho Dankine s kremžskou nebo s vobyčejnou? My se známe? Jo, vždyť jsme spolu chodili do třídy, ty pražskej troubo. No jo.. hele, s vobyčejnou. Jak se máš? Dobře. Hm. Dankin zaplatil přesně, kolik měl. Žádný dýško. Bylo blbé nechávat drobáky nějakému looserovi, kterej ho možná v první třídě zmlátil. Apropos škola! Ta je kousek od náměstí, Dankin se tam vydal, v ruce párek v rohlíku. Tak se podívej, párku, semka jsem chodil do školy!
– 60 –
VVK058.indd 60
20.1.2011 15:38:13
Nežer mě, jsem kouzelnej párek! Cože? Říkals něco?? Chramst.. Neboj, brzy ze mě bude taky jenom kus masa, na kterým si pochutnaj červi. Ha ha. Vedle školy bývalo hřiště. O přestávkách tam občas čutali fotbálek. Dneska tam stojí podivnej autobazar. Uprostřed sloup, z něj do stran napnutý lanka, na kterých visí a ve vzduchu se mihotají pestrobarevné lesklé vlaječky. Žádný státní vlajky, jenom barvy, ve slunečním světle házící prasátka na všechny strany. A stříbrné třásně, jak na kýčovitej vánoční stromeček. Taková směsice kolotočové estetiky, že by se jeden poblil. Dankin obešel školu, ale mnohem víc ho přitahoval bazar. Vrata byla otevřená, vešel dovnitř. Prodejce byl zřejmě v maringotce, která stála až na konci nevelkého oploceného parkoviště. Najednou zpoza vystavených aut a vraků vyběhl pes. No, spíš takovej vzteklej voříšek. Dankin se snažil vypadat, že se ho nebojí. Věřil tomu, že když zvíře vycítí strach, zaútočí. A vořech Dankinovu bázeň opravdu cítil. Ale na to, aby zaútočil, přeci jen ve svém psím životě schytal spoustu ran a kopanců. Takže jen tak cenil zuby a poštěkával. Ale to není možný, to je ona! Kromě barvy sedí všechno! Úplně vzadu, vedle maringotky, stála krásná žlutá Matra-Simca Bagheera. Dankin vytáhl z kapsy svůj starej angličák. Byla to ona. Šel k ní blíž. Vořech štěkal, i když z něj Dankin ztratil respekt. Jeho myšlenky se soustředily na Simcu. Sporťák ze sedmdesátých let. Tak hnusnej, až krásnej. Tři sedačky vepředu, vedle sebe? No to je úlet.. Z maringotky se vypotá-
– 61 –
VVK058.indd 61
20.1.2011 15:38:13
cel starý přiopilý majitel bazaru, psa a basy piv. Nic víc tento dobrý člověk neměl. A nic víc nepotřeboval. Ta není na prodej! Všechno je na prodej. Tahle ne! Kolik? Pět set tisíc. Tak to byl ústřel mimo, to věděli oba dva. Sotva pojízdný vrak měl cenu tak maximálně dvacet tisíc, a to ještě jenom pro sběratele rarit. Smlouvat evidentně nemělo cenu, Dankin to ale zkusil. Dám padesát litrů. Řek sem pět set. A není na prodej. Dobře, sedmdesát, ale vejš nemůžu. Pět set. Hotovo. Vyjednávání skončilo. Tolik prostě neměl. A kdyby měl, stejně by je utratil jinak, než za totálně sjetou ojetinu. Koupit ten pojízdný vrak za přemrštěnou cenu, to by neudělal ani rozmařilej ruskej miliardář. Dankin se ještě jednou podíval na ten v dětství vysněnej sporťák a bez rozloučení odešel. On se vrátí, pejsánku, on se vrátí.
– 62 –
VVK058.indd 62
20.1.2011 15:38:13
7. Plakáty na každém druhém rohu zvaly do místního klubu na koncert kapely Květináč. Co může Dankin večer udělat jinýho, než tam zajít? O kapele v životě neslyšel a není se čemu divit. Banda nadšenejch amatérů z nedalekého Vernéřova. Na programu starý dobrý převzatý rockový pecky a taky nějaká ta vlastní tvorba, hospodskej rock a punk. Večer tam půjde. Teď se konečně vrátil do hotelu, na chvíli se zavřít a odpočinout. Staví se ještě v malém obchůdku pro flašku vína. Tu otevře na pokoji, až bude žízeň. V regálu se zaprášenými lahvemi bere Tapiz 2002 Malbec. Stojí směšně málo. Jak se proboha mohlo dostat sem? Platí, celej nesvůj, že prodavač je – jak jinak, jsme v Aši začátkem 21. století – Vietnamec. Volá Doktorka. Víno drží v podpaždí, málem mu vyklouzne. Kde seš? V Aši. Nedělej si prdel, kde seš? Fakt v Aši, bez prdele. Hm. Nechceš mi něco vysvětlit? Ani ne. Tak běž do hajzlu. Hm. Taky přeju hezkej den. Vlastně to tak nechtěl. Ničím mu nějak zásadně neublížila. Normální ženská. Navíc chytrá. K tomu hezká. Měl ji rád, ale
– 63 –
VVK058.indd 63
20.1.2011 15:38:13
jejich vztahovou krizi teď řešit nechtěl. Vždycky to tak měl. Líbánky, období zamilovanosti, jó, to je fajn. A pak to nějak vyprchá a musí se to řešit. A Dankin nesnášel, když něco musí. A tak to nechával probublávat až do hořkých konců. Pěkně bublala i hotelová recepční. Přeparkujte si, laskavě. Proč? Překážíte zásobování. A kam? Někam jinam. Hodil na pokoj láhev vína, vzal klíčky od auta. A už byl zpět v autobazaru. Brána byla zavřená. Zatroubil. Voříšek cenil zuby, vycítil na dálku návrat vetřelce. Zmáčkl klakson ještě jednou, o něco déle. Konečně. Zas o něco opilejší prodejce vrávoral na cestě z maringotky k vratům. Přimhouřil oči, aby zaostřil na drzouna, který ho odporným houkáním probral z alkoholového rauše. Když Dankina poznal, uchechtl se a na velkém svazku klíčů lovil ten správný. To trvalo opravdu dlouho. Kolik mi dáte za tuhle káru? Jak je stará? Rok. Necelej. Tak pět set.
– 64 –
VVK058.indd 64
20.1.2011 15:38:13
Mega. Pět set. Tak jo, rovnou si vezmu Simcu. Ta není na prodej. Neserte mě, strejdo. No dobrý, mladej. Je tvoje. Vyměnit luxusní zánovní teréňák za prohnilej vrak, to chce kuráž. A velký koule. A bejt absolutně bez životní perspektivy. Prostě bejt takový střevo, bambula, pako atakdále atakdál. Což tedy Dankin bezezbytku splňoval. Dědek se dal do vyplňování lejster nutných k převodu obou aut. Dankin sebral klíče od Simcy, řekl, že přijede pro zbytek zejtra a nasedl do prohnilé hromady šrotu s pyšným názvem Matra Simca Bagheera. Motor chytil asi napopáté, spojka zabrala až úplně nahoře. Bagheera se trhaně rozjela. Studenej motor se vůbec nechtěl vytáčet. Řadicí páka byla spíše tyčí, trčící z podlahy, která nedala řidičovi vůbec žádnou informaci o tom, zda a případně co zařadil. Dankin nejel přímo k hotelu, vzal to městem dolů, směrem k Podhradí, chtěl svého nového miláčka trochu provětrat. Motor se zahřál, přestal znít udýchaně. Ve vyšších otáčkách zvučel jako vzteklej čmelák. Dankin nejel rychle, Simca by stejně – přes svůj sportovní vzhled – nějak zvlášť kvapně nejela. Minuli zříceninu věže v Podhradí a zamířili k přehradě. Tam to měl Dankin odjakživa rád. Malá přehradní nádrž, kousek od německých hranic, uprostřed zalesněného údolí. Jenom pár starých chat v okolí, jinak většinou široko
– 65 –
VVK058.indd 65
20.1.2011 15:38:14
daleko ani živáčka. Zaparkoval Simcu na začátku přehradní hráze. Přešel ji a vydal se po břehu dál, přehradu obejde. Slunce už pomalu zapadalo, přesto bylo pořád teplo. Svlékl se a pomalu se brodil vodou. Mezi prsty na nohou se mu propasírovalo mazlavé bahno. Pak šlápl na nějakou ostrou větev a radši se odrazil a skočil do větší hloubky. Plaval pod vodu pěknej kus, naslepo. Po vynoření se zády položil na hladinu a užíval si posledních slunečních paprsků. Voda v přehradě byla příjemně chladivá. Jestli něco vyškrtl ze svého neoficiálního seznamu možností, jak odejít z tohoto světa, tak to určitě bylo utonutí. Utopit se nebo vykrvácet. Z toho se mu zvedal žaludek. Konec, jde se z vody ven. Ještě naposledy se rozhlédl. A viděl, jak v dálce jakási postava – bylo to proti slunci, viděl jen siluetu – úplně v klidu otvírá přední dveře Bagheery, nastupuje a odjíždí. Řval. Hej! To je moje auto! Stůj! Zloděj! Zastavte ho! Akorát se pořádně nalokal bahenitý vody. Bylo to marný. Lupič na jeho slova nereagoval a v dosahu nebyl ani žádnej hrdina, kterej by pomohl. Doplaval zpět ke břehu. Ručník s sebou neměl. Tak tam stál, nahatej, smutnej. Když trochu oschnul, oblékl se. Zpět do Aše dojde zkratkou přes les. Znal tu cestu. V autě byla peněženka, telefon, klíče. Dankin zásadně na podobných místech auta nezamykal, prostě nechal klíčky ve startéru, což zlodějovi značně ulehčilo jeho přečin. Věřil, že většina lidí je v jádru dobrejch. Což je sice pravda, ale hajzlů a darebáků je celkem dost. Lesní cesta vede vlastně pořád do kopce. Až na rozhlednu, která stojí na nejvyšším místě v okolí. Pak už to jen seběhnete
– 66 –
VVK058.indd 66
20.1.2011 15:38:14
a jste v Aši. Pár kiláků do kopce dá zabrat, zvlášť když vaším jediným zdrojem energie ten den byla bageta a párek v rohlíku. Na druhou stranu se prochladlý Dankin aspoň zahřál. Na mýtince si nasbíral pár borůvek a ostružin. Smrákalo se. U rozhledny je stará vyhořelá hospoda. Na jejím parkovišti stála Simca. V plné kráse. Co tady proboha dělá? Proč ten lump jel zrovna sem? Mám štěstí v neštěstí, nebo je to krystalický štěstí? Když totiž všechno funguje, jak má, tak si to ani pořádně nevychutnáte. Dostat do držky a pak jakoby náhodou najít zázračnou mastičku, to je blaho. Do držky nedostat, efekt a výsledek je stejnej, ale v prvním případě jste šťastnej, v druhým se nudíte. A to ani nevíte, jak jsem se tímto krkolomným příměrem strefil do pokračování naší historie. Dankin se samozřejmě rozhlížel kolem. Nikoho neviděl. Pak přišel k Simce blíž. Pečlivě ji prohlédl. Levé dveře byly škrábnuté. Asi od nějakýho keře. Ale bylo dost dobře možný, že už to tak bylo předtím, v bazaru si auto zevrubně neprohlížel. A zrovna, když otvíral dveře, aby nasedl a odjel, se to stalo. Ránu do týla opravdu nečekal. Ztratil vědomí.
– 67 –
VVK058.indd 67
20.1.2011 15:38:14
8. Když se proberete poté, co vás někdo málem zabil úderem tyče do temene, není vám nejlíp. Nejspíš se vám motá kebule a je špatně od žaludku. Cítíte se jak spráskanej pes, kterej má navíc silnou kocovinu. Ale pud sebezáchovy, kterej mimochodem Dankin v ten moment ucítil úplně poprvé v životě, vás nastartuje k pozoruhodným výkonům. Útočník seděl k Dankinovi zády. Jedl konzervu. Uslyšel, jak se Dankin zvedá. Poklidně položil plechovku, vzal kovovou tyč, kterou ho už jednou uzemnil. Dankin byl rychlejší. V dlani měl šutrák. Vší silou ho uhodil do hlavy. Zloděj – teď už můžu prozradit, že jím byl náš starý známý tulák Ježíš – ránu částečně vykryl, proto mu Dankin neprorazil lebku. Ale i tak mu po tváři začal stékat pramínek krve. Oba se zarazili, Dankin napřáhl, aby mohl hodit kamenem v případě, že by ho Ježíš znovu napadl. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. A po těch slovech, se znovu rozmáchl tyčí. Dankin byl rychlejší. Tentokrát kamenem hodil. Co největší silou. Zásah, loď potopena. Tulák se sesunul do mechu, tyč mu vyklouzla z dlaně. Ze spánku, kam ho vržený kámen zasáhl, tekla tmavě rudá krev. Spolu se zasychajícím znamením prvního zranění vytvořila na větší části obličeje obrovskou mapu, která se vpíjela do plnovousu. Hleděl na něj, pořád ve střehu, jako by se měl zvednout a znovu bojovat. To byla lichá obava. Dankin Ježíše zabil.
– 68 –
VVK058.indd 68
20.1.2011 15:38:14
Až po dlouhých minutách, když se malinko zklidnil, došlo Dankinovi, jak moc ho hlava bolí. Opodál, v pangejtu u příjezdové silnice, pramenil potůček. Do ledové tůně strčil hlavu a užíval si tu úlevu. V autě bylo vše, peníze i mobil. Měl spoustu nepřijatých hovorů. Zavolal jen Chytrýmu. Nepůjdeš dnes čumět na fotbal? Ani ne. Navíc nejsem v Praze. Kde seš? V Aši. Co tam děláš? Nic moc. Šukám Vietnamku u mrtvoly, vyměnil jsem svoje auto za hroznej křáp, nějakej debil mi ho ukradl a pak mě málem zabil a já teď zabil jeho. Vypadal jak Ježíš. Ty seš vtipnej. Tak až se vrátíš do města, tak se ozvi, někam zajdem. Je mi čoveče nějak divně. Já sem skoro už ve městě. Seš v Aši, vole, v prdeli. Haha. To jo, v prdeli, to jo… Možná kdyby Ježíš radši zacitovat moudro o tom, že je vždy lepší vrhat chlebem než kamenem, mohl by žít déle. Ale to jsou taková kdyby, která se vám začnou honit v hlavě, až když je hotovo. Vymalováno. Bez možnosti reparátu.
– 69 –
VVK058.indd 69
20.1.2011 15:38:14
Chtěl odtáhnout tělo někam dál od cesty. Ježíš ale vážil o dost víc než on. Zvládl sotva dva tři metry. Corpus delicti, tedy šutrák, zahodil co nejdál do lesa. Opravdu důvtipné. Stejně chytře naložil s tyčí, na které byla patrná stopa jeho krve. Protože Ježíš nevypnul světla, byla baterka Matry Simcy Bagheery úplně vyplácaná. Startér jenom tak škytl. Bylo to z kopce, tak to Dankin riskl, auto roztlačil, zařadil dvojku, a když Simca nabrala trochu rychlost, naskočil a pustil spojku do záběru. Nic, prudce to cuklo, zastavila se. Byl v půli kopce a tak to zkusil ještě jednou. Tentokrát ji nechal rozjet ještě o něco rychleji. Vyšlo to. Výfuk vychrlil oblak namodralého dýmu. Motor se neochotně rozběhl. Do hotelu dojel v pohodě. Zaparkoval na stejném místě, z kterého ho recepční už jednou vyhnala. Ať se třeba posere. Na pokoji si ještě jednou osprchoval hlavu studenou vodou a otevřel láhev malbecku. Korek byl nevhodným skladováním poněkud přeschlý, ale víno se ještě nestihlo zkazit. Žádná nádhera, ale vzhledem k tomu, že ho koupil ve večerce, kde ho skladovali nastojato v nevhodné teplotě bůhví jak dlouho, to bylo v pohodě. Chuť ale stejně moc nevnímal, víno pil kvůli alkoholu. A ze stejného důvodu vypil dvě malé flaštičky whisky z minibaru. Další telefonáty, vypnul si zvonění. Hlava bolí. Lehl si a za chvíli usnul. Když se probudil, byla už tma. Chvíli přemýšlel, zda se nevrátit k rozhledně a tělo neskrýt nějak líp. Ale co, původní plán platí, až na něj policie kápne, bude už určitě taky pod drnem. Navíc, slavný soude a vážená poroto, vždyť to byla přeci přiměřená sebeobrana, že? Bylo mu jasné, že už nezabere. Ještě nebyla ani půlnoc. Oblékl se a vyrazil do klubu. Dorazil, když hudební skupina Květináč právě končila svou produkci,
– 70 –
VVK058.indd 70
20.1.2011 15:38:14
neboť její členové už byli natolik ožralí, že nedokázali vyloudit ani elementární akordy. Což byl tradiční závěr jejich koncertů. Jejich fanoušci to milovali. I oni byli v tu dobu totálně na plech. Před klubem nablito, vstupné kilo, což je dost, Dankin ale zaplatil a objednal si džus. Usrkával a rozhlížel se kolem. Nikoho nepoznával. Jakpak by taky jo, když tu byl naposledy před patnácti lety. Mezitím udělal v Praze slušnou kariéru. Radí ministrům a byznysmenům, jak se přetvařovat, aby vypadali líp. Z otcovraha dokázal Dankin udělat milovníka zvířátek. A naopak ze ctnostného představitele konkurenční partaje – rozuměj strany, která ho NEplatila – zas vytvořil démona, kterej žere malý děti. Přesněji – lidi nepředělával, jen jim měnil jejich image, jejich obraz na veřejnosti. Práce mu byla lhostejná, ale měl pro ni jisté předpoklady. Někdo by možná řekl, že byl talentovanej. Tak jako tak, sebevědomej byl dost, prachů měl spoustu a pyšnej na sebe doopravdy nebyl. Když si z jeho klientů utahovali kámoši, říkal, že by klidně dělal i pro Hitlera. Ale kdoví, jestli to myslel vážně. Maník, kterej se na baru bavil s holkou, po který Dankin pošilhával, odešel, asi na hajzl. Dívka samozřejmě jeho zájem svým radarem vycítila. Ty nejsi vodsaď, že ne? To nejsem. A ty jsi vodsaď, že jo? To jsem. Brácha šel čůrat?
– 71 –
VVK058.indd 71
20.1.2011 15:38:15
To není brácha, ale můj kluk. Ale jo, šel čůrat. Myslíš, že jsi lepší? Určitě ne. Myslím, že ten frajer je nejlepší. Budete mít spolu čtyři děti a dvanáct vnoučat. To určitě. Líbíš se mi. Mně se taky líbíš. A jak moc? Jako ta skvělá kapela na pódiu, ten Květináč. Maník se vrátil a trochu zaraženě si Dankina prohlížel. Ten se ho zeptal, co pije, i když věděl, že pivo. Objednal mu jedno, krásce vodku s džusem. A sobě mattonku. Frajerovi se Dankin vůbec nepozdával. Jeho vlastní holka se s ním vůbec nebavila, plně se soustředila na zajímavého cizáka. Ten mu sice cáloval pití, ale brzy mu došlo, že ho tím placením vlastně hrozně ponižuje a shazuje. Opilecká pýcha mu velela zaútočit. Plány mu překazila sama potenciální oběť, když znenadání odešla. Dankin totiž zahlédl Ježíše. Oživlá mrtvola na koncertu Květináče? Opravdu by přísahal, že to byl on! Jakoby nic šel odněkud z tanečního parketu hlavním vchodem ven. Vyběhl za ním. Mžoural do tmy, tím svým stylem zaosotřoval do dálky, ale nic neviděl. Pár postav postávalo v okolí vchodu, popíjelo pivo, pokuřovalo trávu, ale nepřehlédnutelná postava Ježíšova nikde. Už mi hrabe. Totálně mi hrabe.
– 72 –
VVK058.indd 72
20.1.2011 15:38:15
Sem pošuk. Pošuka jsem zabil a teď prokletí jeho ztracené duše přešlo na mě. Pojďte ke mně, neboť mé břímě je sladké a moje panství mírné a naleznete zde pro sebe klid. Tu poslední větu nevyslovil, ani si ji nemyslel, je opsaná z nějakýho evangelia asi, ale vyznívá celkem ironicky, když si představíte, že ten ztrapňovanej zamindrákovanej frajer srabáckej vzal svý dva kamarády, fanoušky Květináče, vyšli ven a Dankina šíleně zmlátili. Pár holek řvalo, ať toho nechaj, ale jinak celá nakladačka proběhla za nezájmu okolí. To aby sis pamatoval, že nemáš dělat do holek někoho jinýho, ty hajzle! Kopance do břicha, kolenem do hlavy, do rozkroku atakdále atakdál. Frajerův kámoš měl ocelového boxera, a tak ho vyzkoušel. Teď to trochu vypadá, že Dankin je šílenej rváč. Konfliktní typ. Pravda je taková, že poprvé a naposledy se rval někdy v sedmé třídě na základce. Jinak nic. No a dnes, po incidentu na rozhledně, už druhá příhoda. Rozseklej ret, roztržený obočí, spousta modřin a dokonce i žebro naštípnutý. Tolik vnější zranění. A uvnitř těla ještě větší paseka. Špatný to je v hlavě. Boxerista se trefil do stejných míst, jako předtím Ježíš svou železnou tyčí. To už cévy nerozdejchávaj. Krev se pomalu rozlévá v lebce tam, kde nemá co dělat. Sraženina na mozku, to je špatný. Moc špatný. Dankin se ale ještě zvedá a vrávorá zpět do hotelu. Na recepci si říká o klíč od pokoje. Protivná pokojská mu ho podává. To už ale Dankin leží na zemi, v bezvědomí.
– 73 –
VVK058.indd 73
20.1.2011 15:38:15
No to mi ještě chybělo. Haló, to je záchranka? Volám z hotelu, válí se mi tady nějak ej chlap na recepci. Jo, asi dejchá, ale šahat na něj nebudu, je nějakej divnej a obličej má od krve. Ještě bych něco chytla, chápete?
– 74 –
VVK058.indd 74
20.1.2011 15:38:15
9. Chlapci ze záchranky hned poznali, že Dankin sice něco vypil, ale alkohol není příčinou jeho bídného stavu. V Aši už pár let nemocnice není. Nevyplatí se její provoz pro pár tisíc obyvatel. A tak rychle do Chebu. Dvacet kiláků zvládne sanitka za deset minut. V chebském špitále ho napojili na všechny možné podpůrné přístroje. Lékař diagnostikoval traumatické poranění mozku. Dankin byl v kómatu. Doktoři rozlišují několik stupňů bezvědomí. Podle reakcí pacienta na různé podněty se známkuje, čím nižší číslo, tím hlubší ztráta vědomí. Už to zkrátím, stupnice je od 3 do 15, trojka je nejhorší. Dankin dostal čtyřku. A to je hodně špatný. To už se vlastně jen čeká na vhodnej okamžik, kdy se všechny ty přístroje a přísun umělé výživy může vypnout. Věříte na nějakou formu posmrtného života? Já ne. Jsem hroznej skeptik. Se smrtí přijde konec, zhasne se, prázdno. Koneckonců, jestli to je jinak, můžu pak být jenom a jenom příjemně překvapenej. Takže to co teď budu líčit, tomu ve skutečnosti moc nevěřím. A vy důvěřujte, čemu chcete. Dankin o sobě zatím nevěděl, že tělo je vypnutý. Ale něco tam uvnitř mozku ještě žilo. Možná proto dostal tu čtyřku a ne trojku. Ha ha. Bloudil ve svých vzpomínkách. Byl zmatený. Bzučení a divný barvy. Najednou všechno ztichlo a potemnělo. Dankin viděl sám sebe, jak mluví s takovým divným skrčkem. Připomněl mu týpka, kterého viděl před pár dny doprovázet Sáru, ale hned tu absurditu připsal na vrub svému ne úplně ideálnímu stavu a zavrhnul ji.
– 75 –
VVK058.indd 75
20.1.2011 15:38:15
A, pan Dankin, já Vás zdravím uctivě. Kde to jsem? To je složitější. Mám pro vás takovou nabídku. Pokud ji přijmete a dobře odvedete práci, vrátíte se, kam budete chtít. Nebo taky zůstanete. Hi hi hi. Každej radši zůstane. A někdo vodejde. To je vo nátuře. Kam vrátit? Kdo jste? Kde to jsem. Neodpověděl a zmizel. Někdo nebo něco zase zapnulo zvuk a rozsvítilo. Přesto byla okolo zvláštní mlha. Dankin se snažil rozkoukat a začít objevovat nový svět. Nestál, neseděl ani neležel. Snad plaval, nebo létal? Vůbec nezaregistroval, že lékař se dvěma zdravotními sestrami na vedlejší lůžko na jednotce intenzivní péče napíchli dalšího člověka v kómatu. To je divný, dělám tady skoro dvacet let a ještě se nestalo, že by přivezli ve stejnej den dva kómaťáky. Jo, to je divný. Navíc nejsou z bouračky. A voba přivezli z Aše. Toho druhýho prej našli v lese. No jo, je to tak. Vedle Dankina ležel Ježíš. Ten byl podle doktorů taky někde okolo čtyřky. Chlapci toho mají společného víc, než by oba asi chtěli.
– 76 –
VVK058.indd 76
20.1.2011 15:38:15
10. Co se děje v Aši? (článek z Ašského zpravodaje) Naše městečko lze považovat za ospalé, ale v dobrém slova smyslu. Občas se sice ztratí auto, výrostci se pokusí ukradnout v samoobsluze láhev alkoholu a někdy i puberťáci počmárají sprejem omítku domu. Tím, že ležíme kousek od Německa, máme tu i pár prostitutek. Ale že by se u nás vraždilo, to samozřejmě ne! Toto ale platilo jen do včerejška. V hotelu zkolaboval ubytovaný host, který se podle prvních poznatků policie předtím účastnil rvačky v klubu, která vypukla na koncertě nechvalně proslulé skupiny Květináč. Byl okamžitě převezen do nemocnice v Chebu a jeho stav je kritický. Policie rovněž přibližně ve stejnou dobu objevila v lesíku nedaleko rozhledny bezvládné tělo, odtažené ke křoví nedaleko cesty. Na stopu muže zákona přivedla anonymní informace. Lékař podle informací Ašského zpravodaje konstatoval smrt, ale záhy svůj verdikt změnil. I stav tohoto muže je nadmíru kritický. Byl rovněž transportován do chebské nemocnice. K dovršení všeho zlého nalezl v pangejtu u obchvatu z hraničního přechodu směrem na Cheb náhodný cyklista mrtvolu ženy, která byla identifikována jako Eva P. (35 let) z Aše. První poznatky policejních vyšetřovatelů naznačují, že se tato osoba dlouhodobě živila prostitucí a byla drogově závislá. Narkotika, respektive předávkování omamnými jedy, také zřejmě byly příčinou jejího úmrtí. Lékař také na jejím těle nalezl četné pohmožděniny, které naznačují, že byla terčem násilného útoku. Výše uvedené případy zatím podle našeho policejního zdroje nemají žádný společný jmenovatel, ale to neznamená, že by
– 77 –
VVK058.indd 77
20.1.2011 15:38:15
orgány nepátraly po možné spojitosti. Co se stalo s naším ospalým městečkem? Přichází doba temna, kdy se na ulicích našeho krásného města budou válet mrtvoly? Pokud máte jakékoliv informace k popsaným událostem, prosím kontaktujte redakci Ašského zpravodaje anebo přímo policii.
Nová vláda jmenována. Premiér: prioritou je reforma zdravotnictví (komentář z Mladé fronty Dnes) Prezident včera na Pražském hradě přijal designovaného premiéra a členy jeho vlády, kteří od hlavy státu převzali jmenovací dekrety. Nyní ještě vláda musí získat důvěru parlamentu. Vzhledem k jasnému volebnímu výsledku a převaze koaličních poslanců ve Sněmovně však toto hlasování bude pouhou formalitou. Na tiskovém brífinku, který se konal po skupinovém focení nové vlády s prezidentem, premiér trochu překvapivě vypíchnul, že mezi jeho priority patří nejen zahájení potřebných reforem, které jeho strana slibovala v předvolební kampani, ale zejména příprava na blížící se komunální a senátní volby. To člověk nemusí být analytickým géniem, aby rozpoznal, že jde o protimluv. Zahájení bolestivých reforem se nemůže krýt s předvolební kampaní. Zdá se tedy, že voliči se opět naplnění slibů nedočkají. Anebo tady někdo věří, že vláda začne škrtat těsně před druhými volbami? Je také možná systémově nešťastné, že senátní a komunální volby navazují s minimálním rozestupem na ty „velké“, parlamentní.
– 78 –
VVK058.indd 78
20.1.2011 15:38:16
11. Doktorka o svém večerním seznamovacím dobrodružství nikomu neřekla, ani kamarádce, u které teď přespávala. Ráno jako obvykle vstala před sedmou. Uvařila si slabou kávu s mlékem. Sedla si k počítači a jen tak brouzdala sítí. Seznamku vynechala. Myšlenky se jí stáčely k mailu jejího přítele. Heslo Dankinovi pošty znala. Chvíli bojovala sama se sebou. Přeci mu nepolezeš do pošty, to je jeho soukromí, nejsi žádná stíhačka. Neblbni, jaká stíhačka, je mi nevěrnej, tak mám právo vědět pravdu! Určitě tam bude důkaz o těch jeho ženskejch. Pak budu mít klid. Jo. Budu vědět, že je to bídák. Vlastně jí to zklamalo. Mailová schránka přijaté i odeslané pošty byla prakticky prázdná. Vymazal ji před třemi dny. Od té doby přišlo pár spamů a jen tři normální maily. Všechny neotevřené, Dankin maily nečetl. To bylo divný. Většinou si poštu stahoval nejméně dvakrát denně. Psal Chytrej, dokonce dvakrát, a jeden mail byl evidentně pracovní. Stránku rychle zavřela. Není blbej, maskuje to dobře! A nejseš blbá náhodou ty, že takhle šmíruješ? Vydala se do práce. V tramvaji spal páchnoucí bezdomovec, na první zastávce přešla do druhého vagónu. Tam zas na ní
– 79 –
VVK058.indd 79
20.1.2011 15:38:16
zíral nějakej divnej chlápek, ale to šlo přežít. Po cestě si koupila do kelímku ještě jednu kávu ze Starbucksu, což obvykle nedělala, ale dnes prostě měla chuť. V práci rutinně projela pod mikroskopem pár připravených vzorků, popsala je a měla fakticky hotovo. Původně měla v plánu napsat aspoň pár stránek práce, na které asistovala docentovi, ale prostě to nešlo. Špatně spala, dolehla na ní únava. Káva přestala zabírat. Její kolegyně v laborce měla také excelentně prudící náladu. Můžete laskavě přivřít to vokno? Vždyť je tu hrozný vedro. A vy jste navíc úplně vzadu, tam nemůže foukat. Je tady průvan, mladá. Zavři to okno. Doktorka se rozhodla vypadnout. V ústavu panoval celkem volný režim, takže to šlo celkem snadno. Jedna holka ze sousední laborky ji po dohodě odpíchne kartu, takže oficiálně je pořád v práci. Chtěla jít domů, ale vlastně nemá kam. K Dankinovi se jí nechce a byt kamarádky není zrovna útulnej, připadá si tam jako na návštěvě. Prochází se centrem staré Prahy, schválně se vyhýbá hlavním turistickým tahům a obchodním centrům, která tak mocně přitahují zoufalé a nemocné duše. Sedá do své oblíbené Týnské kavárny. Z kabelky vytáhla rozečtenou knihu. Objednala heřmánkový čaj. Celkem to funguje. Příjemné prostředí, knížka sice nic moc, ale aby přestala myslet na Dankina to stačí. Drze si k ní přisedl muž. Okolo čtyřicítky, vysoký, hubený. Žádnej krasavec ze žurnálu, ale určitě lepší než ti chlápci ze včerejška. Můžu si přisednout?
– 80 –
VVK058.indd 80
20.1.2011 15:38:16
Už sedíte, tak proč se ptáte? Usmál se, její styl mu imponoval. To bylo přesně to, co hledal. Mladá, hezká, s výrazem a inteligencí. Šel rovnou na věc. Nebudu zdržovat. Ta knížka je příšerná. Máš zájem o lepší program? Vy jste zřejmě prodavač lodních lístků na plavbu po Vltavě. Děkuji, nemám zájem. Jste vtipná. Kousek odsud mám ateliér. Rád bych tě nafotil. Dostal jste zakázku na kalendář Ošklivek? Sorry, ale já mám smlouvu s konkurencí. Jsem v této kategorii velmi žádaná. Z batohu vytáhl pár fotoalb. Ať si to prohlédne, že to jsou jeho práce. Samé ženské akty, nebyly to ale žádné laciné fotky. Měly styl. Chlapík zřejmě fotografické řemeslo zvládal dokonale. Doktorka zavřela rozečtenou knížku a listovala tou přehlídkou ženské krásy. Nahota v jeho díle nebyla vulgární, přesto vzrušovala a dráždila smysly. Víte, čím jste mě přesvědčil? No, asi těma fotkama. Holkám se líbí. A chlapům taky. To taky, ale mě bere ten film. Žádnej digitál. Ten nemám ráda. Starej poctivej film… To děláš na nějakou starou Leicu, viď? Teda, ty mě dostáváš. Jo. Leica. A to si to i sám vyvoláváš, že jo. Jak jinak. Dobře vyvolat film, to umí dneska málokdo.
– 81 –
VVK058.indd 81
20.1.2011 15:38:16
No to mi povídej. Po cestě do ateliéru, který byl od kavárny opravdu jen kousek, v Kozí ulici, spolu debatovali o fotografii a věcech okolo. Doktorka taky fotí. Víc než lidi ji ale přitahují neživý věci, které jsou něčím zajímavé. Fotila třeba v ústavu, ve skladu. Starý odepsaný mikroskopy, který nikdo nechce. Nebo v bytě. Detail popraskaný zdi. Nahnilý jablko, který Dankin večer nakousl a pak ho nechal ležet na kuchyňské lince. Nehledala ve svých snímcích krásu, ale spíš narušenou strukturu. Šli nahoru po starém kamenném schodišti. Ateliér byl až úplně nahoře. Předělaná půda. Trochu ji překvapilo, že v dílně byla i žena. Umělec je představil. Vizážistka. Asi to byla jeho přítelkyně. Posadila doktorku do křesla a začala nanášet make-up. Fotograf mezitím vedle v místnosti nastavoval světla. Maskérka s Doktorkou nepromluvila jediné slovo. Ale ani z ní nenašla nenávist nebo něco podobného. Ne. Nebyla to ani lhostejnost. Naopak, líčení pojímala jako svým způsobem obřad. Když své dílo dokončila, ze všech stran si ji prohlédla, zavolala fotografa, ten uznale pokýval. To byl pro ni signál, aby odešla. Můžeš se svléknout. Věci si nech tady. A Doktorka se svlékla. Nechala si jen kalhotky. Mlčky šla za dlouhánem do ateliéru. Stoupni si prosím támhle na tu značku, ten kříž na zemi. A sundej si ty gaťky.
– 82 –
VVK058.indd 82
20.1.2011 15:38:16
Doktorka poslechla. Byla vzrušená. Prozradily ji bradavky. Fotograf ji ze šera říkal co má dělat a ona, jako by to ani nebylo poprvé, ho poslouchala a skládala se do pozic, které byly i pro její pružné tělo velmi krkolomné až bolestivé. Myslela na sex, na Dankina. Ještě něco zkusíme, dám tam víc kontra a ty se zatím namaž tímhle olejíčkem. Pomalu se dotýkala svého těla, kvůli fotce na sebe nanášela voňavý jasmínový olej. Přejíždí dlaní bříško, oběma dlaněmi si mne ňadra. Jednu ruku má stále na prsou, druhou si vmasíruje olej na vnitřní stranu stehen. Teď focení nebylo v plánu, ona ale slyší charakteristický zvuk závěrky fotoaparátu Leica. Fotograf, protože svému řemeslu rozumí, ví, že právě teď je ten správný čas na dobrou fotku. Světla nejsou nastavena dokonale, ale o to v tuto chvíli nejde. Experimentuje s drobným rozostřením. Už teď tuší, že jestli neudělá chybu při vyvolávání negativu, budou to jedny z jeho nejlepších fotek. A najednou je kouzlo pryč. Jako po bouřlivém orgasmu, kdy se ještě oba chtějí mazlit, ale tělo se soustředí na vstřebání erupce energie. Udělali ještě pár fotek, ale cítili, že už to není ono. Doktorka si dala sprchu a smyla šampónem olejíček a pot. Vlasy nechala mokré. Zvlášť teď v parném létě měla ráda, jak ji z vlhkých vlasů stékaly pramínky vody po těle. Díky, když mi tady necháš adresu, pošlu ti tak do tejdne pár fotek. Nebo se zastav. Bejvám tady přes den. Tak jo, já se někdy stavím.
– 83 –
VVK058.indd 83
20.1.2011 15:38:16
Sešla pomalu ze schodů, prošla pasáží k Vltavě a jen tak se vydala po náplavce proti proudu řeky. U stánku s rychlým občerstvením si dala langoš. Kapal z něj přepálený olej, strouhaný sýr byl poněkud okoralý, česnek měl nečesnekovou chuť. Doma usnula dřív, než přišla její kamarádka. V laborce chebské nemocnice dělal spolužák Dankinovy Doktorky. Druhý den jí dal vědět, co se děje s jejím přítelem. Nechtěla tomu uvěřit. Pořád ještě úplně nestrávila jeho chování v neděli na chatě, ani náhlý odjezd do Aše, podivnou noc s přítelkyní Velkýho atakdále atakdál. Brala to jako zradu. Ponížení. Zpráva o tragédii všechno zlé smazala. Doktorka, říkejme jí Sára, protože doktorek – lékařek běhá po chebské nemocnici spousta, si sbalila nejnutnější věci a vyrazila do Chebu. Nemá řidičák, natožpak auto. V autobuse zvrací a tak zbývá vlak, což je štreka na bezmála čtyři hodiny. Jednou do Chebu. Máte zákaznickou kartu Českých drah? Ne. Chcete ji? Ne. Je to ale výhodné. Nechci, chci jenom tu jízdenku. Zpáteční? Ne. Jednosměrnou.
– 84 –
VVK058.indd 84
20.1.2011 15:38:16
Ale zpáteční je výhodnější! Dejte mi tu posranou jednosměrnou jízdenku! Pokladní s úšklebkem jízdenku vytiskla. Jak může být někdo tak blbej, že nechce ušetřit? To ji fascinuje. Mimochodem Sára je distingovaná mladá dáma, a když už vyslovila ono neslušné slovo, to musela být opravdu hodně vytočená. Vlak stojí na nástupišti, připraven k odjezdu. Dva opilci na perónu se postrkují, jejich kámoš močí na stánek s občerstvením. Už zvenku je jasné, že mít kupé jen pro sebe je cíl nedostižný. Sára jde až do zadního vagónu a vybírá si místo. Jedno kupé je obsazené partou pařících studentů, druhé zas okupuje rodinka s vřeštícím miminem, důchodci ve třetím také nelákají k přisednutí. Konečně volno. Tady bude sama. Vlak se rozjíždí, hned za nádražím je dlouhý tunel. V kupé svítí jen slaboučké tlumené světlo. Když vyjeli ze tmy, seděl přímo proti Sáře divnej chlápek. Zvláštní, vůbec ho neviděla ani neslyšela vejít. Hubu měl roztlemenou od ucha k uchu a pichlavýma očkama ji probodával. Vedle něj obrovskej kufr, kterej s hekáním ukládá na horní polici. Doprovázel ji už předevčírem na ulici, ale to byl tak nenápadnej, až prakticky neviditelnej. Spatřil ho tehdy jenom Dankin. Dovolte, abych se představil, mé jméno jest Pruel, Sáro. Vy mě znáte? To je na dlouhé vyprávění. A my nemáme čas. Máme málo času. Musím tě rychle přesvědčit, že nejsem blázen, ani úchyl. Pane Prudile, mohl byste si laskavě sednout do jiného kupé?
– 85 –
VVK058.indd 85
20.1.2011 15:38:16
Nejsem Prudil, ale Pruel. Ste prudil, pane. Pruela to neodradilo, začal žvanit něco o tom, že až Sára potká někoho, koho zná, na místě, které bude nečekané, tak ať ho přesvědčí, ať udělá něco, co by udělat měl, ale nebude se mu chtít. Jinak zničí sebe i jí. No prostě cvok. Bláboly. Sára vytáhla svou muzejní Leicu R3 a Pruela si vycvakla. Její foťák měl stejnou značku jako ten, kterým byla focena, nahá, bez studu. Fotografovi to včera neřekla. Pruel zaklel, máchal před obličejem prasečíma ručičkama, sprostě nadával a vypotácel se z kupé, jako kdyby dostal ránu pěstí do obličeje. Sára ho ve vlaku nepotká. Zřejmě si přesedl, na příští zastávce ve Zdicích možná vystoupil, kdo ví. Ale obrovskej kufr nechal v kupé. Sára to neřeší. Listuje knihou, nedočtenou ze včerejška. Nemůže se soustředit, myslí na Dankina. Obrací stránky časopisů, které si koupila na cestu, se stejným efektem – kdyby listy byly prázdné, vyšlo by to na stejno. Před Mariánskými Lázněmi si dala bagetu, šunkovou s eidamem. Stále byla v kupíčku sama, lidi přitom stáli i na chodbičkách, vlak byl plně obsazen. Pruel zanechal před kupé zvláštní necítitelný puch, který varoval a odradil každého, kdo by chtěl k Sáře přistoupit. A těsně před Chebem, kdy začala pomalu balit knihy a časopisy zpět do tašky, na Sáru spadl Pruelův kufr. Skoro padesát kilo pornografie, která se ukrývala ve starém loďáku, dopadlo Sáře přímo na hlavu. Vedle proražené lebky od železného kování jí pád zavazadla zlomil několik obratlů krční páteře. Za pár desítek minut už ležela v kómatu vedle Dankina a Ježíše. Teda Ježíše, Sára ho znala a dala mu jiné jméno. Byl to Pasáček.
– 86 –
VVK058.indd 86
20.1.2011 15:38:17
12. Malej Agresor seděl v odděleném salonku své oblíbené luxusní restaurace. Člověk, se kterým měl povečeřet, měl už deset minut zpoždění. Agresor na většinu schůzek chodil schválně pozdě, ale když mu na něčem obzvláště záleželo, dokázal být dochvilný. Jeho spolužák ze studií v Londýně měl už téměř jisté místo šéfa Úřadu vlády, byl zároveň velmi blízkým přítelem nového premiéra. Známost s takovým jedincem dokázal byznysmen Agresorových kvalit a formátu přetavit ve zlato. Malej Agresor musel ale co nejrychleji uhladit určité osobní nesrovnalosti, které mezi nimi panovaly. Ještě před volbami, když průzkumy veřejného mínění naznačovaly vítězství nové koalice, se Agresor snažil ke Šprtovi, jak mu na univerzitě všichni přezdívali, dostat a zaháčkovat si ho. Pobavit, obdarovat, zavázat si ho penězi nebo informací. A jakoby mimochodem se povznést nad staré spory. Šprtova uražená ješitnost ale toto řešení sabotovala. Budete si přát alespoň předkrm? Mohu dolít víno? Až budu něco chtít, tak řeknu! Zaskočený číšník raději rychle vycouval. V úzké vstupní chodbičce vedoucí od salonku ke zbytku restaurace se málem srazil se Šprtem. Jeho nálada nebyla o nic přívětivější. Šprte, Šprtíku, kamaráde, rád tě vidím! Čest. To seš hodnej, že sis našel čas na starýho kámoše.
– 87 –
VVK058.indd 87
20.1.2011 15:38:17
Nejsem tady jako tvůj kámoš, to víme oba. Malej Agresor musel operativně změnit taktiku. Šprt nabral sebedůvěru a moc dobře věděl, že mnohem víc potřebuje Agresor jeho než naopak. Na studiích v Londýně to bylo jiné. Agresor, díky bohatému tatínkovi, který byl za komunistického režimu vysoko postaveným potentátem, si žil hodně nadstandardně i na poměry anglické High Society. Šprt si musel udržet prospěchové stipendium, jinak by si finančně náročný pobyt v cizině dovolit nemohl. I přesto, že takřka veškerý svůj volný čas trávil nad skripty a v knihovně, dokázal sbalit nejkrásnější holku na koleji. Světlanu z Petrohradu. Už tenkrát ho víc přitahovali kluci, ale to, že vedle jeho boku stála atraktivní dívka, mu dodávalo sebevědomí. Výborné mimikry. Zvýšení prestiže. Tak takhle si to vnitřně maloval. Po pár týdnech mu ji bez skrupulí převzal jeho tehdejší kamarád – Malej Agresor. Prostě jí nabídl pohodlnější život. Po měsíci ji vyměnil za krásnou Japonku. Světlana se pokusila o návrat ke Šprtovi. Odmítl ji. Vlastně ji nikdy doopravdy nemiloval, ale nevyrovnal se s tím ponížením, když ho opustila. A začal Agresora nenávidět. Už nikdy tak krásnou holku neužene. I když, možná nyní, jako jedna z nejvlivnějších šedých eminencí nové české vlády, by měl šanci. Moc přitahuje peníze a prachy zas potřebují sílu. Agresor a Šprt se potřebovali, byli odsouzeni k tomu se nějak domluvit. Jen šlo o to, dohrát to divadlo nějakým důstojným způsobem. Kde je sakra ten číšník?
– 88 –
VVK058.indd 88
20.1.2011 15:38:17
Pánové, dnes vám mohu nabídnout čerstvého mořského vlka na soli, svěží ústřice a obzvlášť doporučuji novozélandskou ropušnici. Samozřejmě je vám k dispozici i naše stálé menu. Já si dám toho vlka. Já taky. K pití doporučuji Montrachet, Louis Latour, Cote de Beaune. Znamenité Grand Cru, ročník 2001. Jo. A ještě kolu. Nějaký předkrm? Ne. Číšník ještě sbalil přebytečné skleničky, příbory a talíře a odešel. Trapné ticho přerušil až Agresor, když začal vzpomínat a líčit banální historky ze studií. Netrvalo dlouho a narazil na bolavé Šprtovo místečko. A pamatuješ tu ruskou babu, tu Natašu? Jak jsme ji vopíchali dohromady? To bylo dobrý, ne? Ha ha. To nebyla Nataša, ale Světlana. A spolu jsme ji nepíchali. Tak to bylo asi s Liborem, už si to moc nepamatuju. Jo, jasně, to byl Libor. Tak to Šprta zabolelo. Stará rána se otevřela a navíc do ní byla nasypána sůl. Ale dal si záležet na tom, aby Malej Agresor nic nepoznal. Ten však vycítil, že jeho taktika zabrala. Věděl, že Nataša byla Světlana. Že to tenkrát Šprta hodně vzalo a měl
– 89 –
VVK058.indd 89
20.1.2011 15:38:17
správné tušení, že to ještě úplně neskousl. A trojku s Liborem a Světlanou si Agresor prostě vymyslel. Potřeboval dostat Šprta do pozice outsidera, získat nad ním převahu a dostat ho tam, kde mu bude užitečný. Someliér přinesl objednanou láhev vína a obřadně ji představil. Pro Šprta to byl zážitek, Agresor se nudil – ostatně jako pokaždé, když nebyl zrovna ve středu pozornosti. Považoval za správné ukázat Šprtovi, jaký že je alfa samec. Vstal ze židle a překvapenému someliérovi vytrhl láhev vína z rukou. Takhle se votvírá víno! Děláš okolo toho zbytečný divadýlko! Kurva. Násilím zarval vývrtku do korkové zátky a prudce trhnul. Špunt se utrhl, zhruba půlka zůstala v láhvi. Na, dodělej to. Zkoprnělý someliér opatrně vydloubl zbytek korku. Víno ani neochutnal, ani nedal ochutnat, jen ho rychle rozlil a odešel. Agresor do sebe kopnul celou skleničku na ex a sám si ji znovu dolil, až po okraj. Bylo na čase dorazit Šprta. Podívej, Šprte, domluvíme se spolu po dobrým nebo po zlým. Já ti nerozumím. Tak já ti to přeložím. Zkusíme to po dobrým. To já radši, domluvit se po dobrým. Máš hypotéku, že jo. Jo.
– 90 –
VVK058.indd 90
20.1.2011 15:38:17
Splátka patnáct litrů, zůstatek na účtu máš sotva dvacet. Nic moc, viď. Vod výplaty k výplatě. Takovýhle víno si asi dovolit nemůžeš. Šprt nasucho polknul. Spolužák o něm zřejmě věděl mnohem víc, než si připouštěl. Poprvé ochutnal víno, jeho chuť nevnímal. Bylo ale opravdu famózní. Mám další možnosti, nejsem na tom zas tak špatně. Teď budu mít větší plat. Seš na tom mizerně, dlužíš ještě svýmu bráchovi a tomu debilovi z Brna. Na vládě budeš brát hovno, protože tam platí ty zkurvený tabulky. Takže poslouchej. Pod stolem je kufřík, v něm najdeš dost, abys vyřešil ty svý dluhy a ještě ti zbyde na kafe. Bereš? Co za to? Prostě budeš na příjmu. Když ti cinknu, něco budu třeba potřebovat vědět, tak mi to prostě zvedneš a pomůžeš. Jsme přeci kámoši z Londýna, spolužáci, ne? Vždyť nám to pořád říkali: Pánové, naše prestižní univerzita vám nejen poskytne prvotřídní vzdělání, ale zároveň síť kontaktů, kterou budete využívat po celý svůj profesní život. Pamatuješ? Jo, pamatuju. To je velkorysé, ta tvá nabídka. Ale, čistě hypoteticky, kdybych to neakceptoval… Tak to mám ještě jeden kufřík a v něm fotky, jak šukáš s klukama v Alcatrazu. To je takovej buzerantskej klub… …já vím, co to je. Myslím, že se domluvíme po dobrým.
– 91 –
VVK058.indd 91
20.1.2011 15:38:17
No to jsem rád, že ty čuňačinky můžu nechat u ledu. Zatím. A bylo vymalováno. Agresor si Šprta koupil, navíc mu dal jasně najevo, co se může stát, kdyby začal zlobit. Šprt si v hlavě rychle situaci zanalyzoval. Peníze opravdu potřeboval. A chtěl. A Agresor vlastně jen chce, aby mu radil. Takže mu bude dělat poradce. S tím se dá žít. A navíc má ty fotky. Jestli neblafuje. Ale jak mohl vědět, že chodí tajně zrovna do toho gay klubu? Za homosexualitu se v Praze už dávno neupaluje, naopak spousta chlapíků z toho má slušnej byznys a žádný problémy. Šprt ale na coming out neměl ani pomyšlení. Maminka by to nerozdýchala, myslel si. A měl obavy z posměšků svého okolí. Svou pozici si tvrdě vydřel a teď ji ani za nic nechtěl ztratit. Číšník donesl jídlo. Mořský vlk neměl chybu. Ani jeden ze stolovníků si však jídlo moc neužíval. Šprt přemýšlel, zda nemůže z pasti, do které byl chycen, přeci jen nějak vyklouznout. Malej Agresor si v duchu formoval první úkol právě pro Šprta. Šlo o privatizaci nemocnic, tak aby je za nízkou cenu získal právě on. Když Šprtovi vysvětlil jeho roli, hodil ještě udičku premiérovi. A hele, blíží se ty zasraný komunální volby, co? Nojo, furt nějaký volby. Sotva jsme jedny vyhráli – mimochodem, byl jsem vlastně hlavní volební stratég – tak jsou tady další. A určitě by se vaší partaji hodily nějaký penízky na ty dementní fotky, jak si zas nalepíte na všechny patníky. Ty vole, mě to sere, ty kampaně!
– 92 –
VVK058.indd 92
20.1.2011 15:38:17
Jo, financování je vždy problém. No tak vyřiď těm svejm soudruhům, že můžu šikovně pustit pár desítek mega. To by mělo stačit. Za ty nemocnice? Jo, když tam bude nějakej jasnej progres, tak vám to tam napumpuju. Ale to přeci nejde, nemůžeš nám dát prachy a my tobě veřejný majetek. To by se novinářům nelíbilo. A voličům už vůbec ne. To dokonce smrdí kriminálem. Není to etické. Di do prdele i s tou etikou. Nejsem blbej, ty prachy bych dal nějak bokem. Zasranej billboard stojí pět litrů, vy zaplatíte tak deset procent, jakože sleva, a já to reklamce nějak docáluju cashově. Nebo tak nějak. To by asi šlo. Řeknu šéfovi a dám vědět. Jako dezert si dali Crème brûlée. Pak ještě espresso a skleničku koňaku Courvoisier X.O. Účet zaplatil Malej Agresor. Šprt ještě dostal domácí úkol, zpoza stolu si vzal kufřík a poděkoval. Není zač. A těším se na další spolupráci. Nezapomeň – ty nemocnice, ju? Jasně. Tak ahoj. I s kufříkem zašel Šprt na WC a zamknul se v kabince. Bylo tam víc, než očekával. Má vyřešený dluhy a ještě zbude. Měl radost. Navíc se může premiérovi prezentovat jako muž, co
– 93 –
VVK058.indd 93
20.1.2011 15:38:18
vyřešil problém financování předvolební kampaně na komunální volby. Myšlenky na kompromitující fotky a vazalství vůči Malýmu Agresorovi vytěsnil. Byl šťastnej. Sbohem, Světlano. Sbohem, ženy. Sbohem, finanční starosti.
– 94 –
VVK058.indd 94
20.1.2011 15:38:18
13. Dankin pořád ne úplně zorientovaný tápal v mlze. Chtěl se posadit na něco, co vypadalo jako kámen z molitanu. Ale pouze tím propadl. A navíc měl pocit, že je hlavou dolů. Zvedal se mu z toho kufr. V reálu do něj doktoři zrovna cpali nějaká sedativa, aby se zklidnil, ale to nevěděl. Ze šera se začala vynořovat postava. Blížila se k němu. Poznal Pampelišku. Vypadala podstatně líp, než ji viděl naposledy. To bylo před pár dny, jak šlapala chodník u Aše. Žádné boláky, opary a jizvy. Jenom nebyla úplně zaostřená, tak trochu se mihotala. Ahoj Pampeliško, jsi to ty? Ahoj. Jsem to já. Kde to jsem? To ani přesně nevím. Já jsem umřela, ty asi ne. Ale nemáš k tomu daleko. Poslali mě za tebou. Kdo tě poslal? Nějaký lidi. Moc tomu nerozumím. Je tu zmatek. Ráda bych ti pomohla, ale nevím přesně jak. S tím si nelam hlavu. Jsem rád, že tu jsi. Sám jsem se cítil takovej vystrašenej. Pampeliška se přestala usmívat. Rozhlédla se, naklonila k Dankinovi a zašeptala.
– 95 –
VVK058.indd 95
20.1.2011 15:38:18
Mám Ti vyřídit, abys dobrovolně spolupracoval, že se Ti nic nestane, ale sama tomu nevěřím.. Dankine, nevím jak, ale proboha dostaň se odsuď, co nejrychleji.. S kým spolupracovat? A jak mám odsud vypadnout? Její hlas se třásl. Tolik se bála! Dankin ji chtěl pomoct, pohladit po vlasech, obejmout. Kopnul nohama jako žabička, aby se k ní přiblížil. Natahoval po ní ruce a ona zmizela. Ve vteřině se rozplynula. Zmatený Dankin se rozhlížel, na rameno mu zezadu zaklepal skrček, kterého v tomto divném světě už viděl. Představil se, prý se jmenuje Pruel. Ta kurva feťácká vás nepřivítala příliš uctivě, pane Dankine. Mně to přišlo v poho. Nebylo to od ní hezké, že vás tak vylekala. Nevylekala, já se nebojím. Neznáme se odněkud? Ne. Pruel přešel k věci. V zásadě potvrdil, co řekla už Pampeliška. Že Dankin skoro zemřel. Proto taky je v tomto předpokoji. Že má nadstandard. Že je to unikátní. Ať si toho váží. Že je volný jako pták. A může i tak lítat, dokud mu někdo nepřistřihne křídla. Ha ha. A na závěr to nejdůležitější. Nechť si vybere. Má možnost udělat nějakou nepříliš těžkou práci pro Šéfa. Nebo tady zůstane. Už ne v předpokoji, ale rovnou v obýváku. Ten obývák, to je jako ráj nebo peklo?
– 96 –
VVK058.indd 96
20.1.2011 15:38:18
Jak se to vezme, ha ha. A ten šéf je kdo? Takovej týpek, asi ho budete znát. A ten job, o co konkrétně jde? Pruel řekl, že tak daleko jeho kompetence nesahají. Pokud má zájem, Šéf ho přijme a vše potřebné sdělí. Má čas si to rozmyslet. A kdyby mu to někdo náhodou rozmlouval, tak ať neposlouchá, že to budou bláboly. V tomhle pokoji je prý moc často slyšet, jak lidi mluví z cesty. Kraviny a nepodstatný záležitosti. Zapomeň na city, řiď se rozumem. Tady spoléháme na intelekt, jinak by tu byl bordel jako dole. Pruel se ještě zasmál, jako by řekl bůhvíco vtipného a odešel. Zmizel postupně v mlze. Nebylo to náhlé rozplynutí, jako předtím u Pampelišky. Prostě odešel. Dankina najednou začal nasávat nějaký vír. Domníval se, že se otáčí a je někam vtahován. Nebylo ale podle čeho přesně svůj pohyb odhadnout, chyběl jakýkoliv záchytný orientační bod. Taky se všechno mohlo točit okolo něj. Smysly ho opět začaly zrazovat. Měl pocit, že obláčky dýmu okolo něj nabývají tvarů lidských tváří. Mlha se ale najednou rozplynula, přestal se vznášet. Stál na pevné zemi. Až ho uviděl. Stál k němu zády a skláněl se nad stolem. Oblečen v uniformě. Vy musíte být ten Dankin! Vítejte.
– 97 –
VVK058.indd 97
20.1.2011 15:38:18
Hlas ho obklopoval. Nešel z žádného konkrétního místa. Jako by všude okolo byly reproduktory, které šířily zvuk toho jedince. Vy jste tady.. šéf? Ehm, ano. Tak trochu. Prý pro mě máte práci. Celou dobu se na něj nepodíval, stál tam, nad tím stolem. Dankin usoudil, že zkoumá nějakou mapu. Stále mu neviděl do tváře. Všiml si ale, že se mu třese ruka. Jinak působil sebejistě. Lidi mě nemaj rádi. Potřebuju to změnit. Já chci, aby mě měli rádi. Pomůžete mi? Vy jste taky mrtvej? Jo, pár lidí si sice myslí, že ne, ale já s tím jsem víceméně smířenej. Jsem mrtvej. Ale potřebuju, aby mě měli rádi. Abych žil v jejich srdcích. Promiňte, ale já nechápu, jak bych vám mohl pomoct. Šéf se dal do vysvětlování. Že tady nahoře panuje samospráva. On byl zvolen jejím předsedou. A vždy po padesáti letech se volí vedení nové. On do voleb moc nevidí, nezná ani moc situaci dole. A nováčků přichází čím dál víc. Spousta z nich má proti němu předsudky. A tak vlastně potřebuje pořádnou volební kampaň. A to jak tady, tak i dole. Tam se Dankin bude moct vrátit, když mu pomůže nahoře a zároveň slíbí, že svou práci pro něj zdárně dokončí.
– 98 –
VVK058.indd 98
20.1.2011 15:38:18
Jak mám vymyslet kampaň, když vůbec nevím, jak to tady u vás chodí? Je to stejný, jako u vás. Prostě jim musíme vypálit díru do hlavy. Ha ha. Moje fotky už visí na každý zdi, jenom si trochu musím poopravit image. Hlavně u vás. Hm.. Kolik máte protikandidátů? Jenom jednoho. Takovýho pošuka vědátorskýho. Tak co, plácneme si? Nic neslibuju, ale určitě o tom budu přemýšlet. Předseda samosprávy se čelem k Dankinovi otočil až teď. Hlavu měl stále hodně skloněnou, takže přes vojenskou čepici s výrazným kšiltem mu stále nebylo vidět do obličeje. Podával Dankinovi ruku. Levou držel stále za zády. Opravdu se třásla, o něco víc než před chvílí. Dankin automaticky gesto opětoval, potřásli si rukou. Předseda se usmál a podíval se Dankinovi do očí. Ten se zarazil. Ztuhl. Naprázdno polkl. Srdce se mu na chvíli zastavilo a pak začalo bít jako splašené. Chlapík, se kterým si podal ruku, byl Adolf Hitler. Těším se na spolupráci. Hitler se ještě jednou usmál a spiklenecky na Dankina mrkl, a když tu kolem něj začalo zase vše vířit a zuřivě se otáčet. Nebo se točil on? Na to fakt nejde odpovědět. Zase viděl tváře. Jedna, povědomá, se zhmotnila, a to včetně postavy a dala mu pořádnou facku. To máš za to, žes zprznil mou vnučku! Heo bẩn!
– 99 –
VVK058.indd 99
20.1.2011 15:38:18
A rozzlobená vietnamská babička se zase rozplynula. Dankin byl vrácen do předsíně a osaměl. Přemýšlel, jak z té kaše ven. Sára byla také v předsíni, ale luxus nebo chcete-li prokletí samoty, jí bylo odepřeno. Šlo spíš o čekárnu, nepříliš pohodlnou, přecpanou. Jako když přijdete s bolestivou zlomeninou na pohotovost, předem doufáte, že vám tam rychle uleví a namísto toho čekárna plná důchodců, kteří si s lékařem přišli spíš jen tak popovídat. Ale zkuste je předběhnout! To se potážete se zlou. Na rozdíl od Dankina, který se ke kómatu dopracoval postupně, a v předsíni mu došlo prakticky hned, proč tam je, měla Doktorka okno. Prostě před chvílí byla ve vlaku, prakticky už v Chebu, a najednou je někde, ani neví kde. Něco ji štíplo do lýtka. Trpaslík. Podával ji leták. Byla v něm spousta pravopisných chyb, stylistika také pokulhávala za standardem základní školy (ostatně jako celá tato kniha – ha ha), ale informační minimum splňoval. Složila nohy do tureckého sedu. Jak se tak vznášela, vypadala jako Buddha. Čte letáček a poletuje v přeplněné čekárně.
– 100 –
VVK058.indd 100
20.1.2011 15:38:18
Vítejte! Takže se ptáte kde to ste? No to vám eště říct nemůžeme. Každopádně ste blíž k začátku novýho života než k návratu do starýho života. Až to dole vaše těla zabalej – vypojej vás vod hadiček apodobně – tak si budete moct zvolit, do kterýho tábora, na jakou stranu se přidáte. Rozhodněte se pečlivě! Není možné vzít zpět! Po smrti se na vás vrhnou náboráři obouch stran. BLEDĚ MODRÝCH i TMAVĚ MODRÝCH. Na základě informací se rozhodnete, nastoupíte a pak vás čeká, co je pro vás určeno. Víc tam nebylo. Podpis, datum, nic. Přečetla to podruhé, potřetí, popáté a stejně obsahu moc nerozuměla. Na druhé stránce byla reklama na aspirin. Co jsou ti Modří? Jaký je rozdíl mezi Bledě a Tmavě Modrýma? A vůbec, jak to, že se vznáší a kde je tady automat na kafe? Tady žádnej automat na kafe není. Na nevyřčenou otázku odpověděl Pasáček, který se k ní mezitím prodral přes zástupy čekajících a zmatených dušiček. Když levitujete v prostoru, nevíte proč, tak vás ani nepřekvapí, že váš starý známý komentuje něco, co si jen myslíte a neřekli jste nahlas. Sára byla ráda, že vidí někoho, koho alespoň částečně zná. Přesto na Pasáčka vystartovala. Tak vy mě pronásledujete až sem, abyste mi dal informaci, že tady v tom divným prostředí není presso? Káva tady je, o pár pater níž, ale automat na ní tu nenajdete. Kdo hlídá kozy?
– 101 –
VVK058.indd 101
20.1.2011 15:38:19
Slečno Sáro, nemáme moc času. Musíme najít Dankina a pomoct mu. Sám to nezvládne. To Sáru dostalo. Pustila z hlavy Modráky. Přestala přemítat, kdeže a proč se to vlastně ocitla. Měla před sebou cíl: najít svého miláčka a zachránit ho. Už mu odpustila. Toužila po tom ho vidět. Pohladit. Obejmout. Slyšet, jak jí říká, že ji miluje. A kde ho budeme hledat? Kde, kde.. No přece u Bleděmodrejch! Jak se tam dostaneme? Pasáček alias Ježíš se rozhlédl, popadl prvního trpaslíka, kterej kolem poletoval, zatřásl s ním a zaburácel, jestli je od Tmavejch nebo Bledejch. To já tady nemůžu říct ještě! Tady se nesmí agitovat. Nikdo po tobě nechce agitaci, jestli neřekneš, utrhnu ti úd! Vod Tmavejch, vašnosto, vod Tmavejch.. Přísahám! A kterej je vod Bledejch? Trpaslík se rozhlížel, nožičky se mu legračně klátily ve vzduchu. Pasáček ho držel za hřbet jako křečka. Po chvíli ukázal na jednu zmalovanou trpasličí samičku. Pasáček ho pustil a opatrně se přibližoval k trpaslici. Ta ale vycítila, že po ní jde a pokusila se zdrhnout. Z druhé strany však už číhala Doktorka a basebalovou pálkou ji sejmula. Ha ha. No dobře, chytla
– 102 –
VVK058.indd 102
20.1.2011 15:38:19
ji rukou a držela podobně, jako předtím Pasáček jejího kolegu z druhého družstva. Krasavice, kam tak naspěch? Nechte mě bejt! Hele, kudy k vám? Neřeknu. Tak budeme trhat vlásky! Nééé! Tak kudy? Já to nemůžu říct. Až umřete. Hele, fešando, někoho tady mám pro vašeho předsedu. Kdo to je? Eva Braunová. Budeš pochválená, krasotinko. Samozřejmě, že Sára žádná Eva Braunová nebyla. Pasáček použil lest, aby se dostal co nejrychleji tam, kde podle jeho přesvědčení dlel Dankin. K Bleděmodrejm. K Hitlerovi. Ošklivá trpaslice se chytla. No tak pojďte. Ty seš vážně Eva? Jo. Starej tě hledá už nejmíň sto let.
– 103 –
VVK058.indd 103
20.1.2011 15:38:19
Já se na něj taky moc těším. Trpaslice použila trik a najednou se všichni ocitli za vstupní branou Bleděmodrých. Pasáček-Ježíš skřeta-dívku snědl. Nejdřív ji ukousl hlavu, pak nožičky a nakonec spolknul trup. Sára se málem pozvracela. To muselo bejt, vyžvanila by všechno. Seš divnej. Jo, to sem.
– 104 –
VVK058.indd 104
20.1.2011 15:38:19
14. Šprt se jako smrad plížil po chodbě za premiérem a jeho suitou všudypřítomných úředníků a poradců. Co skončila kampaň, sestavila se vláda a rozjel se kolotoč zasedání, jednání, mítinků, tiskovek, služebek a oficiálních akcí, se jeho kontakty s šéfem strany a vlády snížily nebezpečně blízko k nule. Všude okolo něj se rojily davy vlezdoprdelistů, pochlebovačů a donašečů. Jeho výsostné území bylo zmenšeno. Buďto si vše vezme zpět, nebo skončí jako nicka. Nebude ho zdravit ani starej hlídač na vrátnici. Premiér nastoupil do připraveného auta, jeho osobní tajemník mu chtěl na druhou zadní sedačku položit stoh materiálů na zítřejší zasedání vlády. Šprt mu lejstra sebral z ruky a drze i s nimi nastoupil k premiérovi do auta. Koukal jsem do diáře, že jedeš do Hradce, já tam taky něco musím vyřídit, tak se svezu s tebou. Jo, jasně. V hlase premiéra bylo cítit podráždění, cestu plánoval prospat a teď se na vedlejší sedačku vecpal Šprt. Ze spánku nic nebude. Šprt mu bude do hlavy hustit nějaký kraviny, jak to měl ve zvyku. Řidič zapnul modrý majáček a limuzína prudce vyrazila. Nikoho nepřekvapilo, že dopředu vedle řidiče si sedl Pruel. Chtěl mít pod kontrolou Šprta, aby to nezvoral. To asi není prča takhle doopravdicky všechno řídit, ministry, partaj, nás ouředníky atak. Dělám to pár dní a opravdu to prča není.
– 105 –
VVK058.indd 105
20.1.2011 15:38:19
Máme, co jsme chtěli.. Co podzimní volby? Kampaň mi přijde zatím slabá. Vyšťavili jsme se, kasa je prázdná. Vím, jak ji naplnit. Premiér ožil. První průzkumy veřejného mínění, které si nechal udělat po nástupu do vlády, a po ohlášení reforem naznačily, že podzimní komunální volby jeho strana projede na celé čáře. Nešlo jen o popularitu, voliči rádi vyvažují, a když příliš vyhraje jedna strana, druhá ji zpravidla v dalších volbách převálcuje. A to nyní reálně hrozí. A když ztratí senát, města a kraje, úplně dobře se mu vládnout nebude. Naplnit? Našels ve sklepě poklad? Poklad? Jakej poklad? Nic, to byl vtip.. Tak povídej, jsem jedno velké ucho. A Šprt spustil, jak mu Pruel radil. Jméno Malýho Agresora si nechal pro sebe. Mluvil o něm jako o finanční skupině. A ta skupina že prý by ráda partaj podpořila. A premiéra osobně miluje. Nakoupí billboardy, inzeráty a další reklamní plochy a časy. Samozřejmě šikovně, aby to nebylo vidět. Nestojej o popularitu. Kdo by o ni taky usiloval? Snad jen náš drahý vůdce, předseda vlády. Ha ha. Co za to budou chtít? Nic, co jim dát nemůžeme. Pár nemocnic. Nechtěj je zadarmo. Zaplatí prostě nějakou rozumnou cenu.
– 106 –
VVK058.indd 106
20.1.2011 15:38:19
A o koho jde? O jednu skupinu. Finanční, známou, velkou. Premiér uvažoval. Problém s financováním kampaně by měl z krku. Šprtovi sice ještě úplně nedůvěřoval, ale to, s čím přišel, má hlavu a patu. Koneckonců prodej nepotřebného státního majetku je v souladu s tím, co hlásal v předvolební kampani. Teď ještě vymyslet, jak z nemocnic udělat právě nepotřebné, zbytné zboží a bylo by. Je ve funkci sotva pár hodin, udělat takový obchod teď, když se teprve rodí plány reforem, má svou logiku. Když se to dobře zdůvodní, bude to vypadat jako strategické rozhodnutí a nikoho ani nenapadne za tím hledat kšefty k naplnění stranické pokladny. Koneckonců, předchozí vládní garnitura se podobným systémem napakovala na nákupu tanků. A kromě pár hysterických pisálků, které stejně nikdo nebere vážně, to nikoho nerajcovalo. Dobře, Šprte, chci znát detaily toho nápadu. Zítra ráno v devět u mě v kanclu. Bezva, šéfe. Budu tam o deset minut dřív. To nemusíš. A Šprte? Ano? Jestli se to posere, o ničem nevím a nechám tě klidně zavřít a popravit, jasný? Neposere se to, je to moje odpovědnost. Tady vyskočím. Nejedeš do Hradce?
– 107 –
VVK058.indd 107
20.1.2011 15:38:19
Musím teď něco důležitějšího řešit tady. Zavolám si taxíka. Šťastnou cestu. Spokojený Pruel vystoupil s ním. Šprt zavolal Malýmu Agresorovi a domluvil si s ním urgentní schůzku. Nebyl čas na hrdinství. I když bylo krátce po velkých parlamentních volbách, další kampaň musela začít během několika dnů. A k tomu nutně potřeboval Agresorovi peníze. Ze stejného důvodu vytočil premiér šifrovaným telefonem číslo ministra zdravotnictví. Zdravím tě, felčare. Dobrý den, pane premiére. Zejtra ráno probereme tu naši velkolepou reformu zdravotnictví, tak se zastav u mě v Úřadu. Nevím, jestli se mi podaří sehnat takhle narychlo všechny kapacity z oboru. Žádný kapacity neber, ty kapacito. Tohle bude politický jednání. Ani náměstky nemám brát? Náměstky nech úřadovat. Přijď sám. Ano. Děkuji, pane premiére. Předseda vlády zavěsil. To je debil, pomyslel si o svém ministru zdravotnictví. Vládní limuzína se řítila dvousetkilometrovou rychlostí na dálnici směr Hradec. Premiér poklidně klimbal. Do auta, přímo do jeho snu se v plném kvapu vrátil Pruel.
– 108 –
VVK058.indd 108
20.1.2011 15:38:20
To bude dobrý. Vyhraješ volby. Nebo aspoň moc neprohraješ, to by mělo stačit! Jo, jo. Jenom si dej bacha na toho svýho ministra, ten je schopen tě podrazit! Máš recht.
– 109 –
VVK058.indd 109
20.1.2011 15:38:20
15. Lásko. Asi jsme nezačali nejlépe. Jsme spolu krátce a víc se hádáme a ubližujeme si, než abychom se milovali a radovali se ze společných chvil. Pamatuješ na naše seznámení? Znal jsem Tě jen jako herečku. Stál tam před divadlem, v dešti a čekal, až vyjdeš ze šatny. A že sis dala na čas. Byla si překvapená a možná sis i říkala, cože to je za úchyláka, který tam na Tebe ve tmě v noci na rohu číhá. Ale kytku sis vzala. Je pravda, žes mě s ní udeřila do hlavy, ale o to víc jsem se do Tebe zamiloval. Náš první týden patřil k nejlepším v mém životě. Každý večer jsem na Tebe čekal s pugétem a tys vždy vymyslela jinou květinovou etudu. Když jsem ji jednou musel sníst a pak mi bylo hned blbě, koupilas mi becherovku. Po ní mi bylo ještě hůř. Nakonec si ocenila mou výdrž. Pochopilas, že to s Tebou myslím doopravdy, že to není nějaká přiblblá hra či sázka. Začali jsme spolu chodit. Máš pravdu, když mi vyčítáš, že pro Tebe nemám pochopení, že ti příliš utahuju opratě. Jsi mladá, nevybouřená – sakra, teď mluvím jak Tvůj fotr! Ale je to tak. Hodně jsem o nás přemýšlel. A jestli má náš vztah nějakou šanci, musím Ti dát víc prostoru. Bude to pro mě hodně těžké. Mám Tě tak moc rád, že bych Tě nejradši urval jen pro sebe. Zavřel v kleci a rozmazloval bych Tě. Jako v té hře, jak jsme hráli před týdnem a kterou tak nešťastně přerušil předčasný příchod Tvé maminky z kina, když se jí nelíbil film, na který jsem jí koupil lístek. Mimochodem, doufám, že už se nezlobí, že jsem si na chvíli vypůjčil její spodní prádlo. Lásko, nezačali jsme nejlépe. Ale poprvé a naposledy Tě prosím – vrať se ke mně a buďme spolu. Slibuju, že Tě nezklamu. Velkej si celý text po sobě ještě přečetl, opravil chyby a poslal Herečce. Tedy chtěl jí to poslat, ale omylem či spíš nepozor-
– 110 –
VVK058.indd 110
20.1.2011 15:38:20
ností mail s vyznáním poslal jiné slečně. Na potvoru to byla také herečka, dokonce ze stejného divadla. Největší kamarádka jeho Herečky. To by snad ani tak moc nevadilo, splete se každý. Opravdový průšvih byl, že s touto Herečkou II Velkej tak trochu koketoval. Před chvílí jí dokonce poslal jinou zprávu. To si adresáta nespletl. Napsal toto. Ahoj primadono, to je překvapení, kdo Ti píše, že? Riskuju, že to řekneš Herečce a já budu mít doma pořádný trable, ale věřím Ti. Důvěřuju a zároveň vím, že nemůžu jinak. Jak jsme po představení seděli všichni – celá banda – na baru, nemohl jsem z Tebe spustit oči. Doma nám to zrovna moc neklape a taky vím, že máš prostě smůlu na chlapy. A tak se Ti nabízím, nejen tělesnou rozkoš, ale i své schopnosti naslouchat bolavé holčičí dušičce. A tak si rozmysli, jestli jo anebo jo. No prostě byl to slizkej škvár. A oba výtvory si nejdřív přečte Herečka II. Okamžitě mu to došlo. Bylo naivní předpokládat, že přijme jeho ubohou výzvu ke styku a povznese se nad patolízalským vyznáním jiné. Bylo mu jasné, že se vším se svěří jeho přítelkyni. A že to bude poslední hřebíček do rakve jejich vztahu. Skončí to. Ale co, stejně mu byla zřejmě nevěrná s každým na potkání, i s Dankinem. Naposled zas básnila o nějakým úžasným kolegovi. Ten vztah neměl budoucnost. Hned ho vyděsila představa, že to zase s nějakou jinou půjde od začátku a bude to stejný a stejný a stejný… Úvodní oťukávání, okouzlení, zamilovanost, postupné střízlivění až si nakonec půjdou na nervy. Při první vážnější krizi – a to měl s Dankinem společné – radši vzal do zaječích, než by se
– 111 –
VVK058.indd 111
20.1.2011 15:38:20
situaci pokoušel nějak řešit. A tak oba maily poslal ještě té své Herečce, ať si s tím holky poradí, jak chtěj. Neměl co ztratit. Z přemítání ho vyrušil šéf. Hele, Velkej, teď volal Honza, že mu premiér skrečoval ten rozhovor. Nemáš něco v šuplíku? Nějakej rozhovor na trojku? V šuplíku ne, ale mám slíbenýho ministra zdravotnictví. Prej slušnej hňup. To by šlo. Zkus ho uhnat, potřebuju to nejpozději zejtra. Zkusím, ale neposeru se z toho. Ale já se poseru, jestli to nebude. Koupím ti plíny. Móóc vtipný. Hele, vážně, fakt tam nemám co narvat, tak se snaž. Jasně. Velkej zkusil zavolat Dankinovi, ale jeho mobil, jako poslední dobou tradičně, jen naprázdno vyzváněl. Poslal mu zprávu, že by potřeboval toho ministra popohnat a začal ho shánět na vlastní pěst. V sekretariátu mu to na podruhé zvedli a k jeho překvapení ho k ministrovi přepojili. Pane ministře, dobrý den, mluvil jsem s vaším poradcem, prý byste uvažoval o tom, že nám poskytnete rozhovor. Ale proč ne. Zítra dopoledne budeme mít koncepční jednání u pana premiéra, tak co potom, někdy okolo oběda?
– 112 –
VVK058.indd 112
20.1.2011 15:38:20
To by bylo bezvadný! Tak my na vás s fotografem počkáme před vláďou a někam zapadnem? Kde? Před vláďou.. my tak říkáme vládě. Úřadu vlády. Ach, tak. Ano, tak mezi jedenáctou dvanáctou to odhaduji. Velkej si pomyslel, že nový ministr zdravotnictví je pěknej suchar.
– 113 –
VVK058.indd 113
20.1.2011 15:38:20
16. Nemám žízeň. Nemám hlad. Nic mě nebolí. To byly pro Dankina příjemné bonusy. Nic ho nerozptylovalo, nic ho nevzrušovalo. Ale ani neuspokojovalo. Neklid uvnitř narůstal. Přemýšlel, jak z té situace ven. Absence vnějších podnětů byla k nevydržení. Nemohl se koncentrovat na nic, ani na práci pro Hitlera, jejíž dokončení skýtalo šanci na únik. Myšlenky mu ubíhaly k Doktorce. A k Pampelišce. Co by za to dal, kdyby mohl být s jednou z nich. Z těkavého rozjímání ho vytrhl vír, který ho opět přenesl k vůdci Bleděmodrých. Tak, pane Dankine, pojďme trochu pokročit v naší spolupráci. Já s Váma spolupracovat nebudu. Ach, tak.. Pruel! Kde seš? Pruel se vynořil zpoza Dankinových zad. Ten by přísahal, že ještě před vteřinou za ním nikdo a nic nebylo. Zapnuli jakýsi projektor a Dankin viděl sebe sama, jak leží na JIPce v chebské nemocnici. Obraz se maličko rozšířil. Spatřil další ležící postavu, napojenou na hadičky a nejrůznější dráty. Byla to Doktorka. Sáro! Neslyší vás. Nechcete, aby se jí přihoršilo, že?
– 114 –
VVK058.indd 114
20.1.2011 15:38:20
Nechci. Ale ono se jí přihorší, dívejte se. A opravdu. Kontrolní monitory v ten okamžik začaly výstražně blikat a pípat. Během chvilky dorazila sestra a hned po ní dva lékaři. Začali Sáru resuscitovat. Nechte jí! Za to já nemůžu, ale když slíbíš, že nám pomůžeš, tak se to třeba zlepší! Slibuju. Sářino srdíčko naskočilo, zdravotníci u ní ještě zůstali a analyzovali její stav. Obraz se rozplynul. My přátelům pomáháme. Naši přátelé se mají dobře. Jsme vděční. V zásadě to působilo komicky. Třesoucí se Hitler a jeho podržtaška demonstrovali své pochybné schopnosti, metodou cukru a biče se teď snažili domluvit Dankinovi. Ten se ptal sám sebe, proč zrovna on. Nejlíp ze všech věděl, že jeho schopnosti nejsou nikterak pronikavé. Příliš nepomohl nikomu dole, natožpak aby se mohl prosadit tady. Nevím, jestli si mě s někým nepletete, na tak velký úkol asi nestačím. Ale stačíte.
– 115 –
VVK058.indd 115
20.1.2011 15:38:20
Jak poznáte, že jsem svou práci udělal dobře? Dankin se pokusil sám si podkopnout pod sebou židličku. Dobře věděl, že najít v jeho branži objektivní měřítko úspěchu je přinejmenším velmi ošemetné. A na tom stavěl svůj byznys tam dole. To my poznáme, jestli děláte dobře. Hm. Hitler se pustil do povídání. Začal sebelítostně. Nebyl pochopen. Sjednotil dopravní pravidla. Zavedl pořádek. Postavil dálnice. Dal lidem práci. Dokázal motivovat. Nejedl zvířata. Dostal Dankina tam, kam potřeboval, protože ten s ním začal polemizovat. To je všechno pěkný. Ale taky jste zabil miliony lidí. To, že jste nesežral krávu a prase, vám teď nepomůže. To nemůžu sloužit. Zabil, zabil.. Já nikoho nezabil. Dokažte mi jednu vraždu! Co? Nejsem historik, ale nepokoušejte se mi namluvit, že celý to systematický vraždění šlo mimo vás! To nesežeru.. To byly válečný ztráty. Po první světový byl svět na Německo hrozně nespravedlivej.. ..já tady s váma nebudu diskutovat o Versailleské smlouvě. A mimochodem, průmyslové vyvraždění Židů, tam o žádný válečný ztráty nešlo, to bylo zvěrstvo.
– 116 –
VVK058.indd 116
20.1.2011 15:38:21
A kolik nevinných zahynulo při bombardování Drážďan? Dankin se odmlčel. To nemělo cenu, diskutovat s diktátorem, fanaticky přesvědčeným o správnosti svých postojů i činů. Notabene se necítil na to, aby ho soudil zrovna on, to měla být práce pro vyšší autority. Když mu v restauraci přinesli studené jídlo, raději ho snědl, než by se postavil číšníkovi a kuchařům. A teď měl vyčinit Hitlerovi za zbytečně zmařené milióny životů. To přeci nebyla jeho role. Měl jste takovýho experta na propagandu, Goebbelse. Proč vám nepomůže on? Joseph je dobrej, ale jen když všechny noviny musí tisknout, co jim nadiktujete. A filmaři vám nosí scénáře ke schválení. Když můžete cenzurovat. A to, bohužel, už nyní moc nejde. Teda ne napřímo z centra. Musíte je nejdřív všechny koupit. A to chvíli trvá. Dankin pořád úplně nechápal, co po něm Hitler chce. Jak má, proboha živýho, radit v jakési volební kampani přes půlstoletí mrtvýmu diktátorovi? Vzpomněl si bezděčně na Chytrýho, ten fakta okolo II. Světové války miloval. Znal snad každičký detail, každého aspoň trochu výjimečného vojenského velitele, podrobnosti o vývoji fronty, o zbraních i politickém zákulisí dění v zemích Spojenců i Osy. Znalosti Dankina byly značně kusé. Ostatně jako o čemkoliv jiném. Možná to ale byla v jeho branži výhoda. Kdo moc ví, má často problém se jednoznačně rozhodnout, protože dokáže vidět dopředu a odhadnout všechny důsledky. Například jeho rady ministrům zdravotnictví byly dobré možná proto, že nazíraly na počíná-
– 117 –
VVK058.indd 117
20.1.2011 15:38:21
ní resortu očima toho nejobyčejnějšího pacienta. Ale kdyby měl jen plebs určovat směr kormidla demokracie, to by bárka brzy ztroskotala. No vidíte, to není špatné, s tou bárkou! Jak mi, kurňa, může Hitler glosovat myšlenky, který jsem nevyslovil? Podívejte, když přijmete věci okolo jako realitu, tak vás nějaké čtení myšlenek nevyvede z konceptu. A v takové situaci zkuste nemyslet na to, jak chcete svého protihráče podfouknout. Hitler s Pruelem se rozesmáli. Já to říkal, že poznáme, jestli svoji práci děláte dobře. Dobře, připravím návrh postupu. To je výborné! A Dankine, jak jsi v tý počítačový hře vyprášil Anglány a Rusáky, to byla nádhera! Pochvala hřeje. I když vám ji vysekne Hitler.
– 118 –
VVK058.indd 118
20.1.2011 15:38:21
17. Herečka I neměla ráda Herečku II. A Herečka II přímo nesnášela Herečku I. Toto značení obou slečen na římskou jedna a dva je poněkud kostrbaté, takže si pro ně vymyslíme jiné symboly. Herečka I, co chodí s Velkým, je Ztracená, herečka II, co ji Velký začal uhánět mailem, Atraktivní. Ve skutečnosti jsou ztracené a atraktivní obě dvě, ale nějak jsme je rozlišit museli. Jejich vztah byl od počátku komplikovaný. Chodily do stejného ročníku na DAMU, obě jsou pěkné a štíhlé. Jedna špinavá blondýna, druhá světlejší bruneta, často je považovaly za sestry. Když jedna dostala roli, ta druhá jí záviděla, a naopak. Když jedna sbalila kluka, tak vemte jed, že ten nešťastník předtím – nebo potom – chodil s tou druhou. Vlastně o ty kluky ani tak moc nešlo, oni si nevybírali. Byli vybráni. Ztracená s Atraktivní spolu soutěžily na život a na smrt. A proto celá ta dlouhá léta předstíraly přátelství. To je něco, co chlap nikdy nepochopí. Taktika udržovat si největšího nepřítele co nejblíže na dosah. Vedoucí jejich ročníku, stárnoucí principál kdysi slavného a kdysi dávno avantgardního souboru, oběma po absolutoriu nabídl angažmá. Obě přijaly, nevěda to o té druhé. Když se pak potkaly na první zkoušce, byla to pro ně extrémně hořká pilulka. Byly odsouzeny se spolu kamarádit snad až do smrti. Jéžiš, to je úžasný, ty seš tady? Proč si nic neřekla? Já myslela, že jsem ti to řekla, to víš, mám toho poslední dobou moc. Ale ty ses taky nepochlubila, co? Já toho mám taky moc. Poslední dobou…
– 119 –
VVK058.indd 119
20.1.2011 15:38:21
Přes úsměv na tváři vysílaly vůči sobě paprsky smrti. Zkušení kolegové brzy vycítili podstatu jejich vztahu. Stalo se pravidlem, že nebyly obsazovány do jedné inscenace. Principál střídal role menší i větší pro obě rivalky moudře a spravedlivě. Chystaná hra „Tři, vlastně dvě sestry“ je však svedla na jednu scénu, navíc do titulních rolí. Vycítily příležitost, jak tu druhou zadupat do země. Na zkouškách panovalo dusno, zvlášť když obě divy hrály spolu, tedy přesněji proti sobě, což bylo téměř pořád. Prakticky neslezly z jeviště. Jejich vzájemné pnutí hře prospívalo, režisér obsazení trefil dobře. Tím, jak se nešikovně snažily navzájem se potopit, vznikl nechtěný pitoreskní druhý plán jejich rolí. Bylo to tragikomické. Dneska ti to šlo, seš fakt dobrá! Dík, ale myslím, že lepší z nás dvou seš ty. A přeju ti to. Ale prosím tě… Vedle hereckých šaten je jeden počítač. Na něm si můžete, když máte zrovna pauzu, vyzvednout poštu nebo přečíst novinky na webu. Ztracená naivně očekává, že poslední úspěšný dobyvatel jejího srdce a těla se nějak ozve a vše vysvětlí. Zjistil jsem, že Tě miluju. Že bez Tebe nedokážu žít. Taková hledá slova. Marně. Ten úlisný kolega, který se jí dostal do kalhotek, už hledá další cíl. Místo vzkazu, který by jí potěšil, čte oba maily od Velkého. Dvakrát, protože poprvé ji to přijde jako hloupý vtip, který nepochopila. Atraktivní už netrpělivě čeká, až Ztracená vypadne, čeká zprávu z filmového castingu. Úspěch by znamenal, že všechno bude o 100 %
– 120 –
VVK058.indd 120
20.1.2011 15:38:21
lepší. Vypadla by z toho hnusnýho divadla plnýho prachu a závisti. Ukázala by, co v ní doopravdy je. Další role a peníze by se jen hrnuly. Jen dostat tu první velkou šanci. Zlatíčko, ještě tam budeš dlouho? Cože? Ne, už končím. Ztracené velmi pomalu docházelo, co se vlastně stalo. I když právě řešila zklamání ze vztahu-nevztahu se svým hereckým kolegou, Velkýho považovala tak nějak za ostrov jistoty. Říkala si, že až se vybouří – a ona jako podstatně mladší na nějaký ten flirt má dozajista právo – bude to mezi nimi príma. A teď dostala direkt. A zase v tom jela její nejlepší kámoška, Atraktivní. Ztracená nic neřekla, odhlásila se z počítače a šla do šatny. Atraktivní ji vystřídala, oba maily od Velkýho přečetla o minutu později. Z castingu žádná zpráva. Na rozdíl od Ztracené k Velkému nic necítila, přišlo jí to celé legrační. A samozřejmě ji hned napadlo toho využít v další bitvě letité války se svou rivalkou. Maily vytiskla a šla za Ztracenou. Nevěděla, že Velkej poslal obě kopie i jí. Ztracená byla stále v šatně, seděl tam taky stárnoucí člen souboru, kterýmu všichni říkali Brouk Pytlík. Ten vždy rád lezl do šaten k mladým herečkám a klábosil. Nebyl nebezpečnej, prostě se dobře cítil ve společnosti krásných žen. Brouk Pytlík se mu říkalo kvůli rituálu, který musela podstoupit každá nová členka souboru – a to šáhnout mu na varlata, jejich velikost byla opravdu hodně nadprůměrná. Kdysi šahaly i obě bojovnice. Brouk Pytlík je vyzval. Blondýna vlevo, bruneta vpravo!
– 121 –
VVK058.indd 121
20.1.2011 15:38:21
Hi hi hi. Celý soubor se válel smíchy nad jejich rozpaky. Atraktivní konečně napadlo podívat se do šatny, kde stále se Ztracenou klábosil Brouk Pytlík. Á, tady seš, hele, něco hroznýho se stalo, ale já nevím, jestli ti to mám říct. Klidně to vypal, mě už dneska nic nepovalí. Mám odejít, dámy? Ztracená tušila podpásovku od své nejlepší kamarádky, protože ta se tvářila až příliš dychtivě. Brouk Pytlík mohl zapůsobit jako určitý nárazník, katalyzátor a možný svědek podrazu. Ne, Pytlíku, klidně zůstaň. Tohle si přečti. To mi poslal ten tvůj Velkej. Je to hajzl. Ztracená letmo prolétla vytištěné maily. Jejich obsah samozřejmě znala. Snažila se tvářit co nejvíce nad věcí. Hm, mně to poslal taky. Je mi to jedno. Tobě je jedno, že tvůj přítel mě chce oprcat? A s tebou se usmiřuje a slibuje ti věčnou lásku? Jo, je mi to jedno, nic k němu necítím. Mám ho u prdele. Atraktivní byla zklamaná. Tolik si od toho slibovala. Ztracené to tak úplně jedno nebylo, roli lhostejné však dokázala tentokrát uhrát poměrně přesvědčivě.
– 122 –
VVK058.indd 122
20.1.2011 15:38:21
Vo co jde, holky? Atraktivní uvedla Pytlíka do obrazu. Udělala to ráda, protože moc dobře věděla, že ukecanej Brouk Pytlík tuto zprávu o ponížení Ztracené okamžitě vytroubí do celého světa. Další bodíky pro ni. Vynechala jednu drobnost, a to že kolegyně Ztracená Velkýmu tak trochu zahýbá. Jednak to bylo v divadelním souboru veřejným tajemstvím, jednak musela před Ztracenou aspoň naoko držet image kamarádky. Brouk Pytlík se smál, zaslání obou zpráv oběma adresátkám považoval za mimořádně vtipný kousek. Pak se chvíli zamyslel a navrhl, ať se obě herečky tomu debilovi novinářskýmu pomstí. A to tak, že na to do smrti nezapomene. Na recese, to měl Brouk Pytlík snad patent. Svůj ďábelský záměr téměř v cuku letu vymyslel do nejmenších podrobností. Přesto nakonec plán málem selhal, protože Velkej toho dne přišel domů podstatně později než obvykle. Zdržel se v hospodě. Holky na něj čekaly. Každá minuta Velkýmu v hospodě utekla jako vteřina, kdežto herečkám, jež se nenáviděly víc a víc, se stejný čas protáhl na hodinu. Ani jedna však nechtěla být tou, která hru skrečuje a nedotáhne do konce. Proč vlastně přijaly Pytlíkův návrh bez výhrad? Asi ze zklamání. Atraktivní byla roztrpčena, že Ztracená se nehroutí a v koutku duše věřila, že uvidí její ponížení, pád a slzy. A Ztracená měla hlubokou deziluzi ze všech chlapů na světě a představa, že Velkýho pokoří, ji přiměla držet s kamarádkou krok. Lepší nápad, než měl Pytlík, po ruce neměla. Velkej měl v hlavě naváto tak akorát. Měl dobrou náladu a nebylo mu špatně. V hospodě dobře pokecal a pustil z hlavy
– 123 –
VVK058.indd 123
20.1.2011 15:38:22
ten průser s vyznáním oběma herečkám. O práci na druhý den má vystaráno, udělá rutinní rozhovor s ministrem zdravotnictví a tradá domů. A ještě bude za borce, neboť nikdo jiný zatím ministra k poskytnutí interview nedotlačil. Nenapadlo ho, že herečka bude doma. A ani ve snu by si nepředstavil, že tam budou herečky obě. Jeho Ztracená a Atraktivní. Byl zaskočený a trochu se bál. Umělkyně mívají dušičky rozervané, o hysterické výlevy nebývá při soužití s nimi nouze. Asi přijde vodopád výčitek a nadávek. Ahoj holky. Nic. Žádná odpověď. Žádná reakce. Holky se na něj usmály. Atraktivní pustila hudbu, Ztracená nalila sklenici vína – Pinot Noir barrique a postavila ji před Velkýho, který se mezitím posadil do křesla. Nechápal, o co jde, nerozuměl této hře. Brouk Pytlík by mu to dozajista vysvětlil, kdyby tu byl býval seděl s ním. Ale protože tomu tak nebylo, nezbývalo mu, než dát věcem volný spád. Tak se aspoň napil. Na víno vůbec neměl chuť, v hospodě popíjel pivo, ale nabídnutou skleničku do sebe hodil na ex. Jedna herečka ztlumila světlo, druhá zatáhla závěsy a přidala hudbě na hlasitosti. V rytmu pomalu se rozbíhající melodie se začaly svlékat. V bytě bylo teplo, moc toho na sobě neměly. Trika si svlékla každá sama. Pak Ztracená začala sundávat kalhoty Atraktivní a ta jí to vzápětí oplatila tím, že jí pomohla ze sukně. Měly už jen kalhotky a podprsenku. Tempo písničky se zrychlilo, akcelerovaly i pohyby obou krásek. Stoupala i tepová frekvence Velkýho. V předem připraveném hudebním setu vystřídal diskotékový rytmus pomalý ploužák. He-
– 124 –
VVK058.indd 124
20.1.2011 15:38:22
rečky se začaly navzájem dotýkat. Atraktivní pohladila Ztracené prsa. Byla překvapena, jak jí to rozechvělo. Políbily se. Velkej si připadal hloupě. Co viděl, ho bavilo, vzrušovalo. Ale stále cítil nějakou vnitřní zábranu, která mu znemožnila sundat kalhoty a košili a přidat se k objektům své touhy. Děvčata na něj po chvíli obrátila pozornost. Líbí se ti to? Líbíme se ti? Jasně, holky. Jednoduchá odpověď. Ano. Dvakrát ano. Díky. Tak to máš dvakrát smůlu, ty zmrde. Herečky se začaly smát. Trochu křečovitě, ale přece. Aniž by se mu podívaly do očí, pronesly na adresu Velkýho pár urážek. Ležérně se oblékaly. Velkej seděl v křesle jako idiot. Když se trochu vzpamatoval, odešel do kuchyně a tam si dolil sklenici vína. Do obýváku se nevracel. Slyšel, jak se herečky chichotají a pak už jen práskly dveře a byly pryč. Vlastně ani nebyl naštvanej. Od začátku mu to připadalo tak nějak podivně kašírovaný. Ale chvilku před tím, než dostal pomyslným heverem do hlavy, měl pocit, že by z toho mohl být nejlepší sexuální zážitek v jeho životě. Ten už měl ve skutečnosti ale dávno za sebou. Ani herečky nebyly ze svého činu vnitřně nějak zvlášť potěšeny, že by cítily satisfakci, to teda ne. Ztracená měla pocit, že se před Atraktivní zbytečně moc odkopala. Neměla ji do této podivnosti zatahovat. Stejně to ale byl nápad Brouka Pytlíka. Ten se královsky bavil už při zjištění trapnosti s mailama
– 125 –
VVK058.indd 125
20.1.2011 15:38:22
a teď se určitě směje ještě víc. On byl jediným výhercem tohoto trapného absurdního divadla. Herečky měly namířeno do jedné zahradní restaurace. Už vlastně ani neví, kdo je tam pozval. Má tam být fůra známejch lidí a pivo zadara. Tento společný průser je paradoxně sblíží. Tedy jen dočasně. Co se přesně stalo, spíše nestalo, bude tabu. A až se bude Brouk Pytlík posměšně vyptávat, co bylo, budou shodně tvrdit, že nic. Velkej napíše pod pseudonymem do víkendové přílohy tento krátký příspěvek. Svůj prožitek náležitě upravil, nepopsal to, co se stalo, ale to, co chtěl, aby se stalo. Tématem suplementu byly sexuální trapasy. Jeden můj známý zažil něco, co snad ani trapasem nazvat nelze. Byl to pokus o výlet do nebe, který skončil tak trochu mimo. A jak to tak bývá, čím výše se člověk chce dostat, tím tvrdší následuje pád. Ale k věci, určitě netrpělivě čekáte na to, co se přihodilo tak výjimečného. Nuže, ten můj známý toužil po trojce. Přesněji on a dvě dívky, to byla jeho častá sexuální fantazie. Nikdy nesebral odvahu, aby se o něco podobného byť jen pokusil. Ale touha vidět naživo lesbické milování a v pravou chvíli se do něj vložit byla silnější než on. A tak vše zaranžoval. Postupně zpracovával svou přítelkyni. Té se nápad vůbec nezamlouval. Představa, že s nimi v posteli bude ještě někdo cizí a navíc žena, ji vůbec nelákala. Nakonec se rozhodla, že mému známému udělá radost. Blížily se jeho narozeniny. Přemluvila svou kamarádku, o které se všeobecně vědělo, že má něžné hrátky v oblibě a prakticky žádná praktika jí nepřijde proti mysli. V den narozenin ji pozvala k nim do bytu. Muž ze začátku netušil, o co jde, proč je u nich na večeři kamarádka jeho přítelkyně. Narážek v konverzaci přibývalo a postupně bylo jasné, k čemu večer směřuje.
– 126 –
VVK058.indd 126
20.1.2011 15:38:22
Po dezertu rozbalil dárek. Byla to jakási stupidní společenská hra, obdoba Člověče, nezlob se, ve které šlo o plnění úkolů. Ty většinou spočívaly v konzumaci alkoholu, svlékání jednotlivých kusů prádla, nebo v kombinaci obou těchto činností. Rád bych napsal, že kamarád prožil úžasný sex a splnil si své sny, ale pointa tohoto krátkého příběhu je jiná. Když se všichni dostatečně uvolnili a schylovalo se k uskutečnění pravého narozeninového dárku, můj kamarád oběma slečnám poděkoval, oblékl se a pozval je na bowling do nedalekého klubu. Obě přijaly, jeho přítelkyně s úlevou. Zábava se rozproudila i bez sexu a obě děvčata začala vyzvídat, proč akci zastavil. Řekl zhruba toto: „Sny jsou k tomu, aby se o nich snilo. Pokud se zhmotní, přestanou být snem a stanou se více či méně silným prožitkem, který postupně mizí z paměti aktérů, a tak se rozplývá. Kdežto skutečný sen, ten nikdy nedojde naplnění a v čase tak roste a sílí.“ Jeho přítelkyně na to reagovala tím, že ho nazvala blbcem. A druhá dívka si pomyslila, že má problémy s erekcí. Každopádně se tomu zasmáli. A dodneška se přou, kdo vlastně ten bowling vyhrál.
Jestli si Velký dělal tak trochu srandu ze sebe, nebo si léčil nějaký komplex, to se můžeme jen dohadovat.
– 127 –
VVK058.indd 127
20.1.2011 15:38:22
18. Premiér změnil místo konání ranní porady o zdravotnictví, respektive o prodeji nemocnic a s ním spojeném financování jeho politické strany. A také odvolal svou přímou účast. Tenhle byznys jeho strana sice zoufale potřebovala, rozhodl se ale osobně neriskovat a spolehnout se na Šprta. Na jeho pokyn sekretářky schůzku přeorganizovaly do salonku nedalekého pětihvězdičkového hotelu a informovaly Šprta, že má plnou důvěru premiéra. Šprtovo ego bylo potěšeno, ale jeho zbabělé Já se třáslo strachy. Bylo jasné, co je v sázce. Jestli to posere, může na další kariéru zapomenout. Bude profláknutej. Odvařenej. Zase když to klapne – a Malej Agresor ho včera večer ujistil, že vše platí – tak se v hierarchii partaje i Úřadu vlády posune hodně vysoko. Premiér si ale na časné ráno přeci jen někoho k tomuto tématu pozval. Náměstka ředitele Informační služby, což je kontrarozvědka. Rozhodně se neviděli poprvé. Jejich utajovaná spolupráce trvala řadu let. Náměstek donášel premiérovi informace ještě v době, kdy se jeho strana krčila v opozici. Uzavřeli spolu nepsanou dohodu. Náměstek bude premiérovi donášet zajímavé kompromitující informace o jeho politických protivnících, a až v budoucnu se z opozice stane vládní strana a premiér se stane premiérem, z náměstka bude ředitel Služby. Ve skutečnosti bylo toto tak trochu cover story Náměstek nejednal úplně na vlastní pěst, o jeho schůzkách s premiérem pár lidí na kontrarozvědce vědělo a dokonce pro něj náměstkovi připravovali takový mix informací, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jak se v Česku říká. Teď však je po volbách, premiér úřaduje a do jeho kompetencí patří i řízení Informační služby. Náměstek nevěděl, jestli je stále
– 128 –
VVK058.indd 128
20.1.2011 15:38:22
onou jedinou vyvolenou spojkou. Byl to zkušený zpravodajec a moc dobře věděl, že dealy uzavřené s touto speciální sortou lidí, s politiky, nelze nikdy brát jako úplně spolehlivé. V jeho branži ostatně platilo – nevěř nikomu. Zdravím Tě, řediteli! Gratuluji ke zvolení, pane premiére. Ale stále ještě náměstek, k vašim službám. Ale, no tak, řediteli, s tím Tvým jmenováním to spláchneme do Vánoc. To tedy nebylo přesně to, co chtěl náměstek slyšet. Tak trochu to ale očekával. Nějakej podobnej podraz. Do vánočních svátků zbývalo ještě šest dlouhých měsíců. Neviděl důvod, proč by se jeho ustanovení do funkce mělo odložit byť jen o jediný den. Ale snažil se, aby na něm hořkost ze zklamání nebyla vidět. Koneckonců, třeba se mu podaří premiéra šikovně přesvědčit. Oukej. Já na to netlačím. Premiér si všiml, že náměstek není ve své kůži. Role se obrátily. Teď je to on, kdo bude rozhodovat, kdy a kde se setkají. Co mu řekne a co ne. Zároveň si ale nechtěl zahrávat s ohněm. Je jasné, že zpravodajci mají k dispozici celou řadu informací, které mu můžou buď pomoci, nebo ho taky pěkně rychle zlikvidovat. Rozhodl se proto strategickou symbiózu s náměstkem posílit. Taky by se to Tvé jmenování dalo urychlit…
– 129 –
VVK058.indd 129
20.1.2011 15:38:22
Poslouchám. Co víš o ZX Group? Celkem drsný obchodníci. Na hraně zákona, ale mají slušný právníky a daňový poradce. Dávají si bacha. Mám je nechat pořádně prolustrovat? Premiér mu zadal úkol. Za chvíli bude v hotelu schůzka, kde budou jeho lidi jednat se ZX Group o citlivé věci. Chce mít odpoledne na stole doslovný přepis toho jednání. A zároveň zajistit, aby se k tomu nikdo jiný nedostal. Žádný jiný záznam nesmí existovat. Kdyby si finančníci chtěli něco nahrát, musí dostat přes prsty. Nesmí se jim to povést. Ale diskrétně. Samozřejmě, že úkol státní Informační služby je diskrétní. Jestli to klapne, do konce prázdnin budeš ředitel. Když ne, bez ohledu na naše přátelství končíš. Definitivně. To je férový, ne? To je víc než férové. Díky. Ve skutečnosti si náměstek pomyslel, že premiér je ještě větší svině, než předpokládal.
– 130 –
VVK058.indd 130
20.1.2011 15:38:23
19. Kolem Pasáčka a Sáry se stahoval kruh kreatur. Byly tam ty nejhorší zrůdy, jaké si dovedete představit. Trpaslíci, upíři, právníci, vrazi a politikové. Oba vetřelci se k sobě tiskli zády a docházelo jim, že jsou v pěkné bryndě. To nevypadá dobře.. Do prdele! Trik s Evou Braunovou odhalila osobně Eva Braunová, které Sára tvrdila, že je Evou Braunovou. Kdyžtak Hitlerová, miláčku. Když už se za mě vydáváš. Vdala jsem se. Sára ještě chvilku kličkovala, ale bylo jasné, že se z toho nevyvlečou. Finta s falešnou identitou jim ale pomohla dostat se k Bleděmodrým, to tedy bez diskuzí. Byli blíž Dankinovi, ale v jistém smyslu se dopředu nepohnuli ani o píď. Jejich vyhlídky byly prachmizerné. Eva zorganizovala jejich převoz do jakési cely. Protože však nikde nebyly žádné zdi, byl místem jejich vězení neohraničený prostor. Tady budete! Co s námi bude? Však víš! Sára se tázavě podívala na Pasáčka. Ten pokynul hlavou, jako by chtěl říct, že moc dobře ví, co s nimi Hitlerova manželka
– 131 –
VVK058.indd 131
20.1.2011 15:38:23
zamýšlí. Zašeptal Sáře, že v ní musí vzbudit nějaké emoce. Pláč nebo smích. Pak to bude. A jinak se stane co? Vy dva, buďte zticha! Přestali si šeptat, Sára se zamyslela. Braunová-Hitlerová nervózně přešlapávala a netrpělivě vyhlížela něčí příchod. Evo, proč před ním utíkáte? Cože? Já před nikým neutíkám.. A vůbec, mlčte! Před manželem. Ta trpaslice nám řekla, že vás hledá už pěkně dlouho. Eva se odmlčela. Dívala se do země. Pokud tedy můžeme použít výraz země, neboť nezapomeňme, že se všichni tak nějak vznášejí ve vzduchu. Je to vzduch? Tak radši v éteru. Pasáček si něco nakvašeně brumlal. Sára se rozhodla kout železo, dokud je horké. Všimla si, že paní Hitlerová po poznámce o jejím manželovi změnila výraz tváře. Něco jsem o vás četla. Byla jste jiná než on. Veselá, energická.. Zakazoval vám spoustu věcí, že? Co vy o tom můžete vědět? Moc ne, ale můžete se mi svěřit. Nevěřím vám. Do jejich konverzace vpadl Pasáček. Nahlas, aby to slyšela i Braunová, vysvětlil Sáře, že Eva si prostě našla jiného. Ví
– 132 –
VVK058.indd 132
20.1.2011 15:38:23
o tom každej malej trpaslík. A Vůdce všechny zprávy o jejím poměru ignoruje a šíří, že se ztratila, že ji zřejmě dostali Tmavomodrý a že ji časem osvobodí. Asi doufá, že se k němu vrátí. Takže se tak trochu skrývá, ale není to útěk a boj na život a na smrt, spíš se s ním prostě nechce vidět. Když on mi zakázal jíst maso. A cigarety! Chudinko malá, to jste měla strašný život.. Braunová se rozplakala a začala se rozpouštět. A sakra! Bylo pozdě. Dostaly ji emoce. Když vás přemůže sebelítost nebo záchvat smíchu, prostě se tam nahoře rozplynete a ocitnete se někde na jiném místě. Sára se začala radovat, objala Pasáčka. Ten její nadšení nesdílel. Viděl, že už jsou u nich Strážci. Ty se jen tak rozbrečet nenechají. A rozesmát už vůbec ne. Pasáček rezignoval. Je konec. A co zázrak? Ty přece neexistujou.
– 133 –
VVK058.indd 133
20.1.2011 15:38:23
20. Dankin, místo aby přemýšlel nad prací pro Hitlera, se stále zabýval svými pocity a smysly. Necítil žízeň, ani hlad. Když se štípl do ruky, nic. Žádná bolest. Nedýchal. Na záchod nepotřeboval. Nutkání k sexu nulové. Přesto to nebyl klid, co cítil. Absence podnětů ho trýznila. Snažil se mobilizovat své síly, myšlenky. Sára byla v ohrožení. Ti maniakální šílenci jsou schopni ji na dálku zabít. Tomu musí zabránit. Ale jak? Tím že vyhraje Hitlerovi jakési volby? Přemýšlel, jestli se mu to nezdá, zda nejde jen o to, přijít na to, co udělat, aby se probudil. Byl-li to sen, pak šlo o ten nejpřesvědčivější, i když obsahově to celé připomínalo jízdu na nějakém hodně divokém tripu. Určitě máš hodně otázek, na který bys rád znal odpovědi. Abys pro nás udělal dobrou práci. Chceš přeci odevzdat maximum? Proč se ptáte, když mi vidíte do hlavy a znáte odpovědi? Pruel byl zpět, tím svým stylem, bez zaklepání, bez ohlášení. Na Dankinovu námitku reagoval pousmáním. Neboj, pomůžeš nám, bolet tě to nebude a zejména – zachráníš svou Sáru. Dobře, co tedy mám udělat? Co přesně ode mě očekává? Tak se mi líbíte. Tak se budete líbit i jemu! Jdete rovnou k věci!
– 134 –
VVK058.indd 134
20.1.2011 15:38:23
Pruel začal vstřícně. Na kampani maká celá řada mozků, jde jen o střípečky do mozaiky, která jako celek bude dokonalá. Stačí pár slov, pár myšlenek, které má Dankin dát do placu. A prý je možné, že je ani nevyužijí. Jenom je mít v záloze. Jako tankové divize Wehrmachtu na jaře 1945 kousek od Berlína. Ha ha. Nebojte, nikoho zabíjet nemusíte. Ha ha. Vy taky nikoho zabíjet nemusíte, zvlášť ne Sáru! To od vás není pěkné, pane Dankine, kdybyste věděl, jak vás má Vůdce rád! Na jeho lásku vám seru. Něco napíšu a vy mě pustíte a necháte na pokoji moji přítelkyni. A ještě si s sebou vezmu Pampelišku. Ale, ale, pan zajatec stupňuje požadavky… Tak za prvé. Nic není jisté – udělej svou práci a pak se možná budeme bavit o odměně. Nebo o trestu. To ještě uvidíme. A na nějaké diktování nároků zapomeňte, příteli. Pruel dokázal své chování změnit během vteřiny. Z rádoby milého až úlisného chlapíka, který ze sebe sype slabý fórky, se změnil ve vyděračského bachaře, jenž si je moc dobře vědom síly, kterou disponuje. Dankina to vystrašilo, ale v podstatě neměl co ztratit. Klidně si mohl dovolit hrát na hrdinu. A hlavně, Pruel ho vytočil. Právě tou změnou svého vystupování. Hrál dobráka, který se chtěl jakoby kamarádit a při první polemice, náznaku odporu, začal vyhrožovat. Přizpůsobil se tedy jeho stylu. Odvětil, že pokud nedostane jasnou
– 135 –
VVK058.indd 135
20.1.2011 15:38:23
a důvěryhodnou záruku, bude sedět na prdeli a nic nedělat. To Pruela zaskočilo. Na protesty nebyl zvyklý. Přesto rychle nabyl své původní sebejistoty. Pojďme se domluvit po dobrém. Vždyť jsme si začali rozumět! Já nemám pochyby o tom, že odvedete skvělou práci. A děvek si pak budete moct užít, co hrdlo ráčí! Jsou jich tu mraky. Ha ha. Já chci jen Sáru a Pampelišku, o žádný kurvy nestojím. Mladíku, ta tvá Pampeliška je královna kurev, vždyť víš. A vůbec, ta je naše, ani kdybych nakrásně chtěl, vrátit ti ji nemůžu. A můžete ji aspoň pustit? Pustit? Ha ha! Jako kam? Nevím, prostě ji nechat bejt. Ty mě rozesmíváš. To je nápad bláznivej. Ale jo. Udělám s tebou dohodu. Udělej, co máš a ty tvoje prostitutky se budou moct sami rozhodnout. To je férový, ne? Přece bys nechtěl jejich budoucnost určovat ty, nebo snad jo? A záruka? Ha ha, záruka. Ty mluvíš jak bankéř. Budeš mi prostě muset věřit. A byl pryč.
– 136 –
VVK058.indd 136
20.1.2011 15:38:23
21. Sotva vyšel náměstek ze dveří premiérovy pracovny, zavolal Kapitánovi, šéfovi útvaru Zvláštních činností. To je vlastně takový Velký bratr. Když uzná za vhodné, poslechne si, s kým a o čem si povídáte přes telefon, přečte si, co máte v mailové poště, ale taky se jeho členové za vás pověsí a sepíšou zprávičku o tom, co děláte. Do nejmenších detailů. A jako bonus k tomu natočí video se zvukovým záznamem. Kapitán hovor nebral. Už tak rozčilený náměstek tedy zavolal své sekretářce. Ta to zvedla okamžitě. Okamžitě potřebuju sledku! A když říkám okamžitě, tak tu měla bejt před deseti minutama! A ať se Kapitán se mnou okamžitě spojí! A když říkám … … okamžitě, tak tím myslíš před hodinou. Uklidni se, Milouši! Seženu ho, před chvíly tady byl na kafe. Papíry vyřídíš potom? Jo, jasně. Je to přímej rozkaz. K náměstkově sekretářce chodila na kafe půlka baráku. Nebyla to žádná krasavice. Ale měla šmrnc a byla vtipná. Takový lidský element v hnízdě plném zapšklých a tajnosnubných špiónů. Najít kapitána nebylo jednoduché. Vzal si nenápadně pod sako bulvární časopis a seděl už skoro půlhodinu zamčenej na záchodě. Takovej jeho každodenní rituál. Mobil si obvykle bral s sebou – nikdy nevíte, co se může stát, zvlášť v Informační službě – ale dnes si ho prostě zapomněl v kanceláři. Kapitáne, nejste tady?
– 137 –
VVK058.indd 137
20.1.2011 15:38:23
Ryčný hlas jednoho z jeho podřízených se rozléhal přes umývárnu až do záchodových kabin. Kapitán zpozorněl. Zrovna četl článek o milenci své oblíbené zpěvačky a toužil po tom si ho dočíst až do konce. Neodpověděl, nebyl si úplně jistý, jestli je situace opravdu tak vážná, aby se vzdal svého potěšení. Kapitáne! Promiňte, ale je to důležité! Shání se po vás starej! Tak bohužel, to bezohledné pátrání je směřováno vůči jeho osobě. Starej se u zpravodajců říkalo Náměstkovi. Ve skutečnosti on řídil celou službu, i když bylo veřejným tajemstvím, že tento statut de facto by rád změnil i na oficiální de iure. Ředitelé přicházeli a odcházeli, Náměstek zůstával. S Kapitánem tvořili sehranou dvojici. Byli tandemem. Dokázali se podržet v dobách zlých a užít si časů dobrých. Kapitánovi bylo jasné, že jestliže ho Náměstek shání takto důsledně, má k tomu opravdu dobrý důvod. Zpěvaččin milenec bude muset počkat. Nepříliš nahlas odvětil, že už jde, že bude za minutu v kanceláři. Nepotřebujete pomoct, kapitáne? Jo, pojď mi utřít prdel! Kapitánův objevitel se radši zdekoval. Za chvíli už Kapitán volal šifrovaným telefonem Náměstkovi. Ahoj, prej mě sháníš, o co jde? Není čas na detaily. Zajisti okamžitě všechny kamery v hotelu Stars, jak je u Vlády. A pošli mi sem sledku. Okamžitě. S plnou polní.
– 138 –
VVK058.indd 138
20.1.2011 15:38:24
Jakoby se stalo. Nesmí se to posrat, Kapitáne. Já to rozhodně neposeru. Náměstek ukončil hovor. Před budovou vlády mávl na řidiče, že ho nebude potřebovat. Vyrazil k hotelu Stars, osobně se podívat na místo, kde se za pár desítek minut rozhodne o jeho budoucnosti. Dovnitř nešel, ostatně to ani nebyl dobrý nápad. Uvědomil si, že kamerový systém hotelu je už pod supervizí Informační služby. A on bude brzy ředitelem. Konečně. Stačí tak málo. Porozhlédl se po okolí. Hotel stál osamoceně, na úpatí prudkého kopce. Naproti byla budova školy. Obě budovy dělila frekventovaná silnice. Široko daleko žádná kavárna nebo hospůdka, kde by rozbil velitelskej stan a dohlížel na úspěch akce. A tak sešel trochu níže, kde začínala staroměstská zástavba, a v úzké uličce zapadl do první kavárny. Co si dáte? Kafe. A vodku. Velkou. Radši rovnou dvě. Jak si přejete. Po ránu je žízeň, co? Tlustá dobrosrdečná servírka svému jedinému hostovi nalila pořádné dva panáky lihoviny a do espresovače vložila nové kávové patrony. Sledka, tedy sledovači z Útvaru zvláštních činnosti Informační služby, dorazila na místo za několik málo minut. To už si kapitán pochutnával na voňavém šálku kávy, prokládané alkoholem. Přijeli ve dvou osobních autech, v každém seděli dva
– 139 –
VVK058.indd 139
20.1.2011 15:38:24
zkušení špióni. Navíc je jistila dodávka, ve které byl umístěn supercitlivý dálkový odposlech. Kapitán poslal to nejlepší, co měl k dispozici. Mezitím jejich kolegové v centrále na dálku převzali kontrolu nad kamerovým systémem hotelu. Rovněž veřejné dopravní a bezpečnostní kamery v okolí byly plně pod jejich dohledem. Další schůzka Šprta a Malýho Agresora, za účasti ministra zdravotnictví, mohla klidně začít. Slídiči byli připraveni.
– 140 –
VVK058.indd 140
20.1.2011 15:38:24
22. Kde se vzal, tu se vzal – kůl. Pevně ukotvený v zemi, což v prostředí, kde není žádná zem, žádné „nahoře“ ani „dole“, je poněkud náročnější na abstraktní myšlení. A u kůlu po indiánském způsobu přivázáni zády k sobě Sára a Pasáček. Pro Strážce to byla práce na pár minut. Vetřelci do Říše Bleděmodrých nekladli žádný odpor. Následovat měl výslech, kterého se chtěl ujmout samotný Vůdce. Ten podivnej chlápek a drzé děvče prý mohli mít informace o Evě. A vůbec bylo nadmíru divné, jak se dostali až tam, kde ani jeden z nich neměl co pohledávat. Agenti? Provokatéři? Nebo došlo k nějakému omylu? Poslední možnost je vyloučena, tady přeci k žádným pochybením nedochází! Pasáčku, co s náma udělají? V lepším případě nám vyhubují, v horším si budou chtít povídat. To nezní tak hrozně.. Jak komu. Já se toho děsím. Strážci začali být nervózní. Blížilo se poledne. Odbory jim nedávno prosadily právo na obědovou pauzu. Teplej oběd, to je základ spokojenosti. Teď možná nějaký hnidopich poukazuje na to, že třeba Dankin nic nejí, necítí hlad atd., tak co by se tato potřeba měla týkat ostatních? Nevím, prostě to tak je. Strážci jí. Tedy spíš žerou. Jako prasata. Je to jejich jediná záliba. Já bych si dal něco k snědku!
– 141 –
VVK058.indd 141
20.1.2011 15:38:24
Já taky. Třebas tlačenku. Tlačenka je humus, já radši sekanou. Sekačka je větší humus než tláča. Řeči o jídle jim zatemnily mozek. Ještě chvíli se trumfovali, jakýže to pokrm je horší a pak se rozhodli. Nechají tam služebně nejmladšího a odskočí si na oběd. Jen na otočku, do bufáče a rychle zpět. Nováček se diskuze nezúčastnil. Byl to jeho první den u Strážců. Kývl na znamení souhlasu. Znehybněná Sára přemítala, co všechno nestihla udělat. Své šance, že se vrátí do práce a ke svým pošahaným kamarádkám, hodnotila velmi nízko. Ještě by ráda viděla Dankina. Za ním vyrazila z Prahy do Chebu a jela by klidně i mnohem dál. Prostor, ve kterém byla, nesplňoval většinu parametrů, které si člověk v jejím věku představuje. Na druhou stranu, žádné kádě s horkou vodou nad věčným ohněm tu také nebyly. Spíš zmatek. Dezorientace. Podivné dělení na Bledě- a Tmavomodré. Hitler jako šéf. Ta nejnaivnější a nejtrapnější propaganda při jakémsi náboru. No potěš. To snad aby člověk začal pravidelně cvičit a skoncoval s chlastem a dalšími neřestmi. Nebylo o co stát. Ale jestli je tady někde Dankin, tak ho snad za pomoci toho prapodivného Pasáčka z Dejvic najdou a dostanou zpět. Pasáčku? Co je? Když Dankina najdeme, jak ho dostaneme nazpátek? A jak se tam dostaneme my?
– 142 –
VVK058.indd 142
20.1.2011 15:38:24
To ještě nevím. Do hovoru jim vstoupil Strážce. Sundal si z hlavy kapuci. Byla to žena. Říkali jste Dankina? Vy hledáte Dankina? Jo, ty ho snad znáš? Znám. Pomůžu vám. Strážkyně, což nebyl nikdo jiný než Pampeliška, rozvázala provazy, kterými byli spoutáni. Uvolnila pouta. Teď museli rychle zmizet. Ostatní Strážci tu budou zpět každou chvilku. Pasáček je stresoval. Rychle se rozbrečte nebo rozesmějte! Sára se pokoušela vzpomenout na nějaký opravdu dobrý vtip, který by je rozesmál a spustil ty správné emoce k přesunu na jiné místo v této entitě. Nešlo to. A tak splácela tu největší možnou blbost, byl tam Žid, blondýnka, homosexuál, americký prezident a Pepíček. Nakonec se té kravině rozesmála, Strážkyně se přidala. Fór ji přišel slabej, ale Sářin smích byl nakažlivý. Začaly se pomalu rozplývat. Pasáček anekdotu vůbec nechápal, přišla mu zmatená až hnusná. Rozplakal se. Bylo mu líto amerického prezidenta, kterého v anekdotě ztrapnil Pepíček s blondýnkou. Alespoň pro tentokrát byli zachráněni. Strážci se k prázdnému kůlu vrátili jen pár okamžiků po jejich zmizení. Jazyky lovili zbytky jídla zalezlé v mezerách mezi zkaženými zuby. Nechápavě se rozhlíželi po okolí. Jeden vyzkoušel pevnost kůlu, další zkoumal provazy, rozhá-
– 143 –
VVK058.indd 143
20.1.2011 15:38:24
zené kolem. Do toho se zjevil Hitler, natěšenej, že ze zajatců vymlátí informace o své pohřešované ženě. A hlavně o tom, jak se tam dostali, kde je bezpečnostní mezera a co tady ksakru vůbec chtěli spáchat. Kde jsou? Všichni Strážci sklopili hlavy a mlčeli. Kde sakra jsou?! Nevíme, asi utekli. Tak oni vám utekli.. Hmm, slabá ženská a pošahanej cvok a vy nevíte, kde jsou.. Do prdele, jak se to mohlo stát? My jsme si jenom na chvilku skočili na tlačenku. A na sekačku. Tak tlačenka.. a sekačka.. A vy hovada blbý nevíte, že maso se nežere? Že to je zakázaný?! Když nám to chutná. S octem. A s hořčicí. A dost, vy bando negramotná. S okamžitou platností vás vylučuji od Bleděmodrých! Tady pro vás není místo! Ne, Vůdče, milost! My nechceme k Tmavomodrejm!
– 144 –
VVK058.indd 144
20.1.2011 15:38:24
Chcete, nebo nechcete, nezájem. Půjdete! Už jsem rozhodl. A hned teď! Strážci se rozplynuli, vír je přenesl. Přímo k šéfovi Tmavomodrých, který podobné případy – mimochodem velmi vzácné – řeší osobně. Jeden ze strážců se rozplakal. Druhý měl tep 220 za minutu. Třetí naopak téměř ztuhl a nemohl hýbat ústy ani rukama. Kohopak to tady máme? Šéf Tmavomodrých, Albert Einstein, měl toho dne celkem dobrou náladu.
– 145 –
VVK058.indd 145
20.1.2011 15:38:25
23. Atomy vzduchu si dělají, co chtějí. Vůbec není vyloučeno, že se rozhodnou seskupit se v malé části místnosti, třeba v levém horním rohu, tam si zůstanou a vy se udusíte. Ta pravděpodobnost je sice strašně malá – existuje prý nějaká konstanta, podle které to lze přesně spočítat – důležité je, že se to stát může. Stejně jako máte šanci na výhru v loterii, i když vemte jed, že zrovna vy v životě vyhrajete maximálně tak dvakrát pátou cenu za 40 Kč. Když se tam nahoře rozbrečíte nebo rozesmějete, tedy dostanou-li vás emoce, přeskupíte se jinam. Není nikde dáno kam. Je to podobné jako s atomy vzduchu kolem nás. A princip neurčitosti platí ve větším. Čím přesněji měříte jednu hodnotu, třeba rychlost objektu, tím méně přesné jsou ostatní parametry. Zkrátka, určit přesně, kde se dvojice vetřelců (Sára a Pasáček) spolu se zběhlou Strážkyní Pampeliškou znovu vynoří, je nemožné. Nemají to pod kontrolou ani oni, ani nikdo jiný. Našemu příběhu ale výrazně nahrává, že došlo k tomu nejméně očekávanému ze všech nepravděpodobných variant – zhmotnili se přímo u Dankina. Ona tedy mezi námi to taková náhoda nebyla – na základě této skutečnosti se později Einsteinovi podařilo najít zásadní rozpor v kvantové fyzice a zesměšnit tak Nielse Bohra a spol., ale o tom až někdy jindy. První se z přenosu oklepala Pampeliška. Když uviděla Dankina, který nevěřícně zíral, cože se to děje, chtěla ho obejmout. Předběhla ji Sára. Pevně se k sobě tiskli. V tom si Dankin všiml Pasáčka, kterého on nazýval Ježíšem a jehož – jak se stále
– 146 –
VVK058.indd 146
20.1.2011 15:38:25
domníval – zabil u Ašské rozhledny. Trhl sebou a nervózně po něm pokukoval. Pasáček – Ježíš mávl rukou. Stalo se, co se stát mělo. Ale tys mi ukradl auto a málem mě zabil! Měl jsem tě přizabít, abys prošel zkouškou. Ale nějak se to zvrtlo a jsme teď tady oba. A proč je tady Sára? Tu jsi taky přizabil? Ne, to byl někdo jiný. Seru ti na zkoušku, pusť nás zpátky! To už nejde. Prvotní šok z nich spadl. Dankin se pozdravil s Pampeliškou a vysvětlil Sáře, odkud ji zná. Pasáček se držel stranou, jako by něco nebo někoho vyhlížel. Pampeliška vyprávěla svůj smutný příběh. Zneužíval ji otčím, utekla z domu, dala se na drogy a oklikou se dostala k prostituci, aby měla na fet. Klasický příběh mnohých holek z ulice. Jestli se odsud dostaneme, najdu toho hajzla, co tě zabil a zabiju ho! Díky, Dankine. Ale mně to nepomůže. Asi má doma ženu a děti, zabiješ jim tátu a co jako. Zlo přeci musí být potrestáno! Ale nemusí. A ve většině případů ani není. Tak to je. Smiř se s tím.
– 147 –
VVK058.indd 147
20.1.2011 15:38:25
I když jim bylo veseleji, než když byli připoutáni u kůlu čekajíce na Hitlera, bylo jim zřejmé, že se jen přesunuli z jedné cely do druhé. Dankin potlačil svou averzi k tulákovi, který ho fakticky dostal do téhle šlamastiky. Měl pocit, že tento podivín drží klíč k bráně, která by je – obrazně pochopitelně – dostala zpět do jejich těl na chebské jednotce intenzivní péče. Rozhodl se tedy s Ježíšem promluvit. Takže já se Sárou jsme v nemocnici jen naoko, ve skutečnosti pobýváme tady, je to tak? Ježíš se na něj podíval jako na totálního debila. Dankin si odpověděl sám. Jasně, kde jinde bysme byli.. Já jsem na tom stejně, ležíme vedle sebe. Tys neumřel? Ne. Ha ha. Párkrát teda jo, ale teď ne. Ha ha. Proč jsem měl projít zkouškou zrovna já? Pasáček – Ježíš mu to vysvětlil narovinu. Dankin byl vybrán, protože je nula. Nemůže Bleděmodrejm pomoct, ani kdyby opravdu chtěl. Nic pořádně neumí. Jenom kecat bláboly a vymýšlet takzvaný strategie, který stejně nikdo nebere vážně. Ale vzhledem ke své schopnosti empatie měl šanci, že ho Bleděmodrý hned neprokouknou. Ostatně – pokračoval Pasáček – celé to byla tak trochu partyzánská akce, pokus o infiltraci. Dezinformační hra. Bleděmodrý si měli myslet, že je Dankin eso. Ale není. On sám přeci ví, že není. Může udělat
– 148 –
VVK058.indd 148
20.1.2011 15:38:25
cokoliv, moc nepomůže, spíš ublíží. Proto je Vyvoleným. Ale celý se to zvrtlo. Doktorka tady nemá být. A on už vůbec ne. A já si říkal, že je divný, že zrovna já… Dankin byl z těch informací mírně roztrpčený. Přes tragiku situace mu vnitřně lichotilo, že zrovna Hitler měl zájem o jeho služby. Samozřejmě se s ním nechtěl nějak zaplést nebo mu dokonce pomáhat. Po Pasáčkově výkladu klesl ve svém sebehodnocení z pozice geniálního myslitele na úroveň přiblblého pěšáka, jehož jedinou předností je, že po minutě laciných lichotek od masového vraha je ochoten o sobě uvažovat coby o geniálním mysliteli. Byl nastrčeným vojákem ve válce, jejímuž smyslu nerozuměl ani zbla. Pomyslel si, že se s tím musí rychle srovnat. Možná je fajn, že dostal pomyslný kopanec teď, relativně včas. Pád z piedestalu dolu bude bolet o trochu méně. A jak se dostaneme ven? Co kdybych řekl, že to je omyl, že práci, kterou po mně chce, prostě nemám šanci zvládnout? Pak by nás měli pustit, ne? To není dobrej nápad. Bude to považovat za fintu. Neuvěří tomu, že jsi pan Nikdo. Navíc jsme se tady najednou objevili my. Ví o nás. To jen posílí hypotézu, že jsi opravdu výjimečný, že nám na tobě extrémně záleží. Takže to budeme dohrávat? Jakože jsem geniální stratég? Nic jinýho nám nezbývá. Tak to jsme v prdeli. Nejsem génius, ale tohle vím jistě.
– 149 –
VVK058.indd 149
20.1.2011 15:38:25
24. Jako první do hotelu Stars dorazil Šprt. Měl hlad, ráno nebyl schopen snídat, ale teď už nedostatek cukru v krvi způsoboval, že byl nervóznější než obvykle. Posadil se do salonku. Chapíci z Informační služby už měli své nádobíčko zapnuté, takže zřetelně slyšeli, jak si objednává tři vejce do skla, mátový čaj a espresso. A extra porci pečiva. Šprt v duchu žasl nad neuvěřitelně vysokou cenou, kterou si hotel za tuto víceméně skromnou snídani účtoval. Podobnou částku byl ochoten zaplatit za večeři pro dva ve slušném podniku. Ale luxus je holt luxus. Stejně spoléhal na to, že vše zaplatí Malej Agresor. Přeci on byl tím, který na plánované transakci nakonec vydělá nejvíc, tak mu snad tři předražený vajíčka za to stojí. Malej Agresor přišel oproti svým zvyklostem včas. Přeci jen věděl, že přijde přinejmenším ministr a to byla – alespoň formálně – vysoká šarže. Tu nechtěl dráždit a vytáčet nedochvilností. V sázce bylo hodně. A Malej Agresor chtěl zvítězit. Čekalo se na ministra zdravotnictví. Ten se pomalu šoural z nedalekého Úřadu vlády. Byl sklíčený. Morálka na nule. Zklamání a deziluze na maximálních hodnotách. Hned po ránu ho přijal premiér. Čekal koncepční debatu o resortu, o chystaných zdravotnických reformách. Místo toho dostal jasné instrukce. A ty se mu ani trochu nepozdávaly. Měl připravit privatizaci nemocnic dle scénáře, který dohodne se Šprtem a nějakým byznysmenem. Šprta znal a neměl ho rád. Byl to takovej ten týpek, jak pro stranu dýchá ve dne v noci. Na stranických kongresech vždycky všechny obíhal a lezl jim do zadnice. A vždy nejvíc těm, kteří měli v partaji momentálně největší vliv. V tom byl přeborník. Měl snad nějakej šestej smysl, že
– 150 –
VVK058.indd 150
20.1.2011 15:38:25
si vždy vybral tu správnou prdel. Kolovaly o něm drby, že je homosexuál, ale to byla pro ministra irelevantní informace. Bylo mu to jedno. Kdyby byl Šprt největší heterosexuál pod sluncem, neměl by ho ani o píď raději. Ministr v minulosti slyšel i o Malým Agresorovi. Moc konkrétního toho nevěděl, ale jedno mu bylo jasné – od takových byznysmenů (a schválně nepoužíval slovo podnikatel, protože nepodnikali, ale spíš vyráběli byznys, žádnou novou hodnotu podle ministra Agresor a jemu podobní nevytvářeli) je lepší si držet distanc. A teď – na přímý pokyn šéfa – má s jedním takovým uzavřít dohodu o nanejvýš podezřelé privatizaci. Samozřejmě tento pokyn nebyl nikde zaznamenán a ministrovi bylo jasné, že v případě hrozícího průšvihu se od něj premiér snadno distancuje. Ministře, můžu ti věřit? Ano, ale premiére... ... nechci slyšet žádné ale! Seš schopnej chlap, ostatně to je důvod, proč jsem tě vytáhl do vlády. Tak mi splať mou důvěru a investici v Tebe! Ministr se blížil k hotelu. Špióni ho na dálku bez problému identifikovali. Jeho fotka byla od nedávného jmenování do funkce často v novinách. Vyfotili ho, byl i na záznamu pouličních kamer. Poznamenali si přesný čas jeho příchodu do salonku i první slova. Ahoj Šprte. Ahoj ministře. Tohle je Malej Agresor. Těší mě.
– 151 –
VVK058.indd 151
20.1.2011 15:38:25
Potěšení na mé straně, pane ministře. Tak se na to vrhnem, kurva, chlapi, co říkáte?!
– 152 –
VVK058.indd 152
20.1.2011 15:38:25
25. Einstein s uspokojením hraničícím se sadistickým potěšením pozoroval totálně vystresované Strážce. Jen tak se díval, což šponovalo atmosféru strachu a dusna v místnosti na maximum. Vyobcovaní členové bratrstva Bleděmodrých po sobě těkali pohledy, na vůdce Tmavomodrých se podívat neodvážili. Albert konečně přerušil mlčení. Tak Adolf vás vykopl.. Aha, co jste provedli, co? Nikdo ze Strážců nebyl schopen odpovědět. Tak velký byl strach, který je zcela pohltil. Einstein chodil ode zdi ke zdi (tedy obrazně, žádné zdi tam pochopitelně nebyly). Sem a tam. Tam a nazpátek. Pořád stejně pomalu. Krok. Sun. Krok. A ustavičně dokola. To by složilo i ty nejsilnější tvrďáky, speciálně cvičené, aby při nepřátelském výslechu nic důležitého neprozradili. A naši ostrakizovaní Strážci, to žádní velcí tvrďáci nebyli. Albert Einstein si vytipoval nejslabší článek. Přiblížil se k němu. Na dosah. Poklepal mu na rameno. Tak třeba ty. Čímpak jsi byl? Vybraný Strážce málem omdlel. Ale pud sebezáchovy mu zavelel, aby odpověděl. Alespoň krátce. Alespoň něco. Mlčet znamenalo katastrofu. Konec. Ende. The End. Strážce. Čímpak jiným bys asi byl, aha! Já myslel předtím, pochopitelně! Učitel.
– 153 –
VVK058.indd 153
20.1.2011 15:38:26
A jéje. Kolegáček. Tím hůř. To jste musel přednášeti pěkná svinstva, že jste skončil u Bledejch.. Tak co to bylo? Newtonovská fyzika? Aristotelovská logika? Tělocvik. Tělocvik, aha! Takže tady máme pedofila! A pánovi se líbila děvčátka, nebo snad chlapci? Nebo mu to bylo jedno? To ne. Já nejsem úchyl. Kdo tady je nebo není úchyl, nebude rozhodovat úchyl! O tom rozhoduju já, aha! Jasný? Jasný. Tak copak bylo tvoji libůstkou. Neprodlužuj to, umím bejt pěkně vostrej! Já to nebudu prodlužovat. Trápil jsem na hodinách tlustý dětičky. Nutil jsem je běhat. Einstein byl zvyklý na leccos. Jen tak něco ho nedostalo. Ale tohle, to byla silná káva. Přiznání bývalého tělocvikáře jím otřáslo. Stejně tak ostatními Strážci, ti také byli v šoku. Jeden z nich si dokonce odplivl. U Bleděmodrých platila nepsaná zásada, na nic z minulosti se neptat. To bylo dokonce hlavní volební Hitlerovo heslo: Nechme kostlivce ve skříni. Proto byl Hitler vůdcem Bledých. Takový populismus prostě zabíral. Ve všeobecné amnestii se bohužel ztratily i takové nechutnosti, jaké páchali učitelé tělocviku a jím podobné kreatury. U Bleděmodrých mohli dál existovat, a to víceméně s čistým štítem.
– 154 –
VVK058.indd 154
20.1.2011 15:38:26
Albert Einstein věděl, že před bývalými Strážci nesmí na sobě nechat znát jakoukoliv známku slabosti. Potlačil chuť zvracet. Na tělocvikáře se už však ani nepodíval. Zaměřil se na jeho menšího kolegu. A co ty? Taky si nutil někoho sportovat, ty dobytku? Co? Aha! Ne, to ne, to bych si nedovolil... Tak zpívej! Nebo mám vyndat housle a pomoct ti! Ne! Proboha prosím smilujte se! Housle ne! Já dělal na poště. Schválně jsem při práci zdržoval, aby zákazníci měli vztek... Omlouvám se. Je mi ze sebe špatně. Tak to bylo na Einsteina příliš. Vyběhl co nejdále od toho čistokrevnýho humusu, co mu tam poslal Hitler. Vyzvracel se. Takovej odpad. Takovej eklhaft. Kde se v lidech bere takové zlo? Albert několik hodin meditoval. Jeho duše se zklidnila. Zbývalo vyslechnout posledního padoucha. Ten vyvrhel byl prodavačem v knihkupectví. To je samo o sobě extrémně nechutné, tento odpadlík navíc schválně rovnal tzv. bestsellery pochybné literární úrovně do velkých komínů, aby si jich lidé snadněji všimli a pokud možno je zakoupili. Prý jen plnil rozkazy. Známá to výmluva těch největších zločinců. Einstein se zhroutil. Několik týdnů plakal. Pomocí doktorů a medikamentů, speciálně antidepresiv, se ale do půlroku dal do kupy. Byl to silný jedinec, ostatně šéfem Tmavomodrých nebyl přeci náhodou. Poté rozhodl o trestu. Všichni tři se vrátí do pozemských těl a ve dvou následujících životech prožijí „pro-
– 155 –
VVK058.indd 155
20.1.2011 15:38:26
fese“ svých kolegů. Takže tělocvikář bude pošťákem a poté i knihkupcem a vice versa. Albert Einstein dokázal být pěkná svině, když na to přijde.
– 156 –
VVK058.indd 156
20.1.2011 15:38:26
26. Musíme se odsud dostat. Je to vůbec možný? Určitě jo, ale snadný to nebude. Jestli někdo věděl, jak to u Bleděmodrých chodí, tak to byl pochopitelně Pasáček. Dankin celou dobu trčel o samotě zavřenej, odříznutej od všech; informace z hovorů s Pruelem a Hitlerem nestály za nic. Pampeliška byla nováček, navíc na útěku. A ještě méně toho věděla Doktorka Sára. Pasáček nebyl nejvýřečnější. Málokdy se stalo, že by pronesl něco z vlastní iniciativy. Na dotazy ostatních odpovídal stručně a většinou nekonkrétně. Pouze před Dankinem se otevřel o něco víc. Oukej, využil si mě. Nebo spíš zneužil. Proti své vůli jsem zapletenej do něčeho, o čem jsem neměl ani nemám páru. Doteď tomu úplně nerozumím. Ale jsem ochotnej to všechno smazat, když se odsuď dostaneme. Co musíme udělat? Hlavně nás nesmí prokouknout. O tebe a tvé kámošky nejde. Jste pěšáci. A ty je občas potřeba obětovat. Seru na tebe, přiblblej tuláku. Až se tady Hitler zjeví, nebo já u něj, všechno mu vyklopím! Bingo. Dankin v afektu náhodou našel recept na Pasáčkovu přezíravost. Odhalení dezinformační akce, to byla hrozba, které se obával. Pasáček se zarazil, horečně přemýšlel, jak se z této oprátky vyvléct.
– 157 –
VVK058.indd 157
20.1.2011 15:38:26
To nesmíte, mu to prásknout! To nesmíte… Bylo jasné, že se dostal do defenzívy. Teď to byl Dankin, který si mohl klást podmínky. Neměl moc nad čím dumat. Přání měl jediné. Vypadnout. Dostat se zpátky. Mít zase chuť na grilované krevety. Na dobré vychlazené Chardonnay. Toužit po ženském těle. Cítit slast, ale i bolest. Já si můžu dělat, co chci. To že jsem nula, mi v tom přeci nemůže zabránit. Naopak, debil přeci není schopen rozpoznat následky svých činů. Á, pan Danin se urazil... Nepovažujeme vás za debila, ale za poněkud naivního, sebestředného člověka. Hodil jste se do vytipovanýho profilu. Takových jako vy jsou stovky, tisíce. Že jste to vy, je prostě jen náhoda. Náhoda? Vy věříte na náhody a na zázraky ne? Hodně pomohlo, že jste Čech. Mezi ostatními národnostmi je minimum nevěřících cyniků. Čech? Já jsem geneticky mix všeho možnýho, jen ne Čechů… Ale to je jedno… Mou jedinou jistotou, a to značně pochybnou, je slib od Hitlera, že nás všechny pustí, když pro něj udělám dobře práci. Proč bych měl věřit vám a ne jemu? On vás nikdy nepustí. Ani vaše přítelkyně. Všechny vás bude zadržovat – a nebude to nejpříjemnější. Jestli vás ale někdo může dostat reálně pryč, tak jsem to já. Ale nesmíte nic prozradit! Budu o tom přemýšlet.
– 158 –
VVK058.indd 158
20.1.2011 15:38:26
Prosím! A jak to chcete udělat? Pasáček ještě chvíli zvažoval všechna pro a proti a poté Dankina seznámil se zákonitostmi, které jim mohou pomoci utéct. Naše nehomogenní čtveřice se přeci jen domluvila na základním plánu. Role byly rozdány. Nezbylo jim, než vsadit vše na jednu kartu. Rozbrečet Hitlera. To byla jediná možnost, jak se vrátit zpět na zem. Pro všechny, kromě Pampelišky. Pro ni by však Hitlerovy slzy znamenaly přechod k Tmavomodrým, což se jí zamlouvalo víc, než žít s fašistama a právníkama. Těch si užila coby zákazníků až až. Role si jasně rozdělili. Iniciativu projevoval především Dankin. Neměl sice tolik interních informací jako Pasáček, rychle se však zorientoval a měl velkou osobní motivaci ostatní z téhle kaše vyvést. Pruelovi a jeho slibu nevěřil ani za mák. Vsadil na Pasáčka. Ale jak rozbrečet netvora? Zaměřili se na jeho evidentní slabinu – manželku na útěku, Evu Hitlerovou – Braunovou. Nutně ji museli najít a nějak přesvědčit, aby jim pomohla. To byl úkol pro Pasáčka a Pampelišku. Sára měla zatím poutat pozornost Strážců a na Dankina zbylo, aby zdržoval Hitlera, jak nejdéle to půjde, tedy minimálně až do příchodu Evy. Pokud se Pasáčkovi a Pampelišce nepodaří obelstít hned na počátku Strážce, celý plán předčasně zkrachuje. Nikdo nebyl z tak nedokonalého plánu plného slabých míst nadšen. Nejskeptičtěji se tvářila Sára. Dankin se rozhodl, že s ní promluví.
– 159 –
VVK058.indd 159
20.1.2011 15:38:26
Doktorko, jak tě vůbec napadlo se vydat za mnou takhle daleko? Chtěla jsem tě zkontrolovat, jestli si to v posmrtným životě budeš rozdávat s andílkama nebo s čerticema… Sáro, já s Herečkou nic neměl! Měl nebo neměl, já tě mám ráda a ty se ke mně občas chováš jako ke špinavý ponožce! Já moc oceňuju, že ses takhle daleko vydala. Udělám všechno, aby ti neublížili. A jestli odsud vypadneme, tak se změním. Já vím, že to zní, jakože se to nikdy nestane… Co se nestane? Že zdrhneme, nebo že se změníš? … Určitě odsud prchneme. A rozhodně se změním. Ale milovat se budeme furt aspoň jednou denně! Dokaď nás smrt nerozdělí, amen. Tys byla vždycky cynik, skoro jak já. Hele, cyniku, ty věříš tomuhle takzvanýmu plánu? My dva, šlapka a nějakej divnej týpek tady všechny ochčijeme, včetně Hitlera a pak tradá do našich těl? Nepřijde ti to kapánek uhozený? Kapánek ne. Hodně praštěný mi to připadá. Sáro, musíme to zkusit, žádnej plán B není. Strážci se zjevili jen dva, ale jeden děsivější než druhej. Tentokrát měli jasné instrukce. Dávali si majzla, žádné přestávky
– 160 –
VVK058.indd 160
20.1.2011 15:38:27
na oběd ani na kávu. Ale směli si objednat pizzu, kdyby bylo nejhůře. A dostali slib, že za přesčas si budou moct vyčerpat náhradní volno. Hlavně ale nechtěli skončit jako jejich předchůdci, přesunutí a odsouzení šéfem Tmavomodrých. Bylo jasné, že dřív nebo později se zjeví Hitler a spol. Potom bude mnohem složitější ne-li nemožné cokoliv podniknout. Byli ve stresu. A to mívá Dankin nejlepší nápady. Když musí přemýšlet. Sáro, mám to! Pyramida naruby! To je ono, miláčku, převrátíme Cheopsovu pyramidu na špičku a všechno bude dobrý. Máslová pyramida naruby – pamatuješ, jak o ní vyprávěl Chytrej v tý hospodě s příšerným smažákem? Pamatuju. Maslowova pyramida. Hierarchie lidských potřeb. Ale stejně ti nerozumím… Tady to je prostě naopak. Pyramida je naruby. Jak říkalas – postavená na špici. Máš hlad? Žízeň? Chuť se milovat? Potřebuješ dýchat? Ne. Možná máš pravdu. Fyziologický potřeby tady nehrají roli. Ale existenční ano, pociťuju to i na sobě. No vidíš. A to jsem tady chvíli. Zkus to nějak využít na ty Strážce. Já zkusím ještě něco vymámit z toho tvýho kámoše Pasáčka. To není žádnej můj kámoš.
– 161 –
VVK058.indd 161
20.1.2011 15:38:27
Lehce rozmrzelá Sára chvíli Strážce pozorovala. Stáli nehybně, stále na stejném místě. Přesto bylo zřejmé, že celou skupinku neustále pečlivě sledují. Kdyby se jí podařilo ty dva něčím zaujmout, ta děvka s úchylem by měli šanci zmizet. Pasáček, který se opět pohroužil do sebe a na Dankina a jeho pokusy o nuceně nenucenou konverzaci nereagoval, jí byl přeci jen sympatičtější, než Pampeliška, na kterou – a to si přiznala – začala hrozně žárlit. Pasáku, připravte se s tou šlápotou – zkusím ty naše bodyguardy nějak zabavit a vy zmizte, hned jak se objeví první příležitost. Pasáček kývl na znamení souhlasu. Dankin trochu pateticky sevřel prsty v pěst, jako že drží palce. Sára se pomalu, opatrně, s úsměvem na tváři blížila ke strážcům. V duchu si pobrukovala starou Semaforskou písničku. Dejte prosím na Maslowa – jinak se snad nedá žít.
– 162 –
VVK058.indd 162
20.1.2011 15:38:27
27. Jsem tady, abych si vyslechl podrobnosti vašeho návrhu. Upozorňuju ale, že vláda rozhoduje kolektivně, takže nemůžu cokoliv závazně slíbit. Jsem jenom ministr. To aby bylo jasno na úvod. Jsem jenom ministr… Nač ta skromnost. Kdo z vašich spolužáků ze základky to dotáhnul vejš? Pane ministře, to já jsem vobyčejnej vobchodník, to aby bylo jasno na úvod. He he. A já jsem vobyčejnej poradce premiéra. Tak Agresore, ukážeš nám parametry svýho návrhu? Hele, Šprte, klídek, dochroupej si v klidu ty svý vejce. Žádnej spěch. Ve Šprtovi to vřelo. Navenek se sice usmíval, ale uvnitř ho dusil vztek. Malej Agresor se zcela zaměřil na ministra. Přestal mu podkuřovat, naopak ho začal ostentativně přehlížet, a dokonce i ztrapňovat. Za každou cenu se musí udržet ve hře. Nechce už být poskokem, se kterým si Malej Agresor nebo Premiér budou vytírat zadek po té, co ho využijí. V daný moment ho však nic převratného, co by měl říct nebo udělat, nenapadlo, a tak se lžičkou rýpal ve sklenici a dojídal zbytky rozteklého žloutku. Malej Agresor mezitím hustil do ministra, jak žere jeho kariéru a jak mu drží palce, aby se v nové funkci vytáhl. Protože já mám sice asi miliardu, ale k čemu mi – kurva – budou prachy, když budu potřebovat felčara? A to nemyslím nějakou zkurvenou chřipku. Tím myslím nějakou fakt super
– 163 –
VVK058.indd 163
20.1.2011 15:38:27
extra zkurvenou nemoc, nějakej mor nebo kapavku nebo tak. To sou pak prachy tak akorát na hovno a člověk se modlí, aby celý to zdravotnictví nebylo úplně pomrdaný. Chápete mě? Obávám se, že moc nerozumím… Do prdele, pane ministře, já se snažím říct, že když mi dáte ty nemocnice, tak budu mít stejný cíle a zájmy, jako každej na vašem místě – v prvý řadě chci, aby to fungovalo. Nejde mi o nějaký podělaný zisky. Že jo, Šprte, ty mě znáš dlouho, je to tak? Jo, jasně. Určitě je to tak, jak říkáš. Agenti v nedaleké dodávce, se sluchátky na uších se na sebe podívali. Slyšeli už leccos, ale tohle i na ně byla celkem silná káva. Ty vole, to prase šovinistický jako chce dělat charitu, nebo co? Chápeš to? A vsaď se, že ty nemocnice dostane. Ještě mu za to zaplatěj. To je normálně úplně v prdeli. V tomhle státě je prostě možný všechno. Zhruba v ten moment se Malýmu Agresorovi v zadní kapse kalhot rozvibroval jeho nouzový telefon. Běžně ho nepoužíval, číslo na něj měla jen hrstka nejbližších spolupracovníků. Ti ho přes něj mohli kontaktovat jen v opravdu mimořádných situacích. Jednou se stalo, že nový člen představenstva skupiny se opovážil zavolat Malýmu Agresorovi na nouzový mobil jen kvůli tomu, aby se zeptal, zda mají čekat se začátkem pravidelné porady na jeho příchod. Agresor jeho dotaz vysle-
– 164 –
VVK058.indd 164
20.1.2011 15:38:27
chl. Nic neodpověděl a zavěsil. Na jednání přišel o hodinu později, sundal si botu a mrsknul s ní vší silou po odvážném telefonistovi. Od té doby mu na nouzový mobil nikdo nevolal. Až teď. Mimochodem, vržená bota nešťastníka netrefila, ale dokázala rozbít objektiv prakticky nového hříšně drahého datového projektoru. Malý Agresor se omluvil, že to hoří, že si jen vyslechne jistě důležitou zprávu. Šéfe, máte tam špinavý uši. Asi rozvědka. Zapněte si rušičku. Hm. Zjisti mi co nejrychleji víc. To bylo vše. Agresor ze svého kufříku vytáhl přenosný generátor šumu a zapnul ho. Promiňte, pánové, nějakej čůrák si myslí, že s náma může vyjebat. Tohle bude nezbytné. Šprt s ministrem se po sobě tázavě podívali, ale to už Agresor pokračoval dál, jakoby se nic nestalo. Jeho přednášku podkresloval komáří pískot rušičky odposlechu. V dodávce vypukla panika. Ty vole, co se to děje? Někdo mu zavolal na mobil, kterej jsme neměli napíchnutej. No a objekt hned potom zapnul rušičku. A kurva. Co budeme dělat? Nějak hajzl nás musel nabonzovat! Máme jenom neostrej obraz, ke zvuku se asi nedostaneme… Radši to nahlásíme Kapitánovi.
– 165 –
VVK058.indd 165
20.1.2011 15:38:27
Kapitán jako zkušený operativec rychle vyhodnocoval možnosti. Řešením by byla instalace štěnice, která umí odfiltrovat šum rušičky. To ale bylo obtížné, ne-li nemožné. Kluci v terénu tento typ s sebou neměli a než by ho jiný tým přivezl ze základny, nejspíš bude po schůzce. Nemluvě o tom, že není žádná prdel převléknout se za pingla nebo údržbáře a nenápadně štěnici instalovat. To opravdu není řešení. Kapitán vydal rozkaz k pokračování akce v daných podmínkách. Zvukový záznam nemají, aspoň budou účastníky dál sledovat a třeba se z toho nějak vylížou. Horší bylo, že podle všeho je musel někdo prásknout. To znamená, že Malej Agresor má v nejužším vedení Informační služby svého člověka. A to je zlé. Budou to muset co nejrychleji vyšetřit. A ještě horší je, že zrovna na této sledovačce tak záleží Náměstkovi. Anebo to tak špatné není? Náměstek naznačil, že úspěch této akce je pro něj klíčový. To znamená, že případný neúspěch by pro něj mohl mít fatální následky. Kdo je korunním princem korunního prince? Náměstek zklamal, cesta k trůnu se otvírá Kapitánovi. Akorát bude muset být z obliga ohledně této podivné sledovačky. A to se dá vymyslet. Pruel Kapitánovi připomněl, že jeho šéf dle svého zvyku bude nasávat někde poblíž místa akce. Fajn příležitost z něj získat víc informací, zakamuflovat neúspěch a ještě ho do toho pěkně namočit. A nezapomeň se tvářit jako jeho nejlepší kámoš. Neboj, ještě mi poděkuje. Idiot, cha cha.
– 166 –
VVK058.indd 166
20.1.2011 15:38:27
Kapitán rychle popadl aktovku, sekretářce řekl, že musí do terénu za Náměstkem. Cestou k autu mu zavolal a zeptal se, kde je – něco důležitého musí probrat. Náměstek udal jméno baru a za pár minut (Praha je totiž maličké velkoměsto) si už Kapitán ke svému šéfovi přisedal na barovou stoličku. Skvělé, na Náměstkovi sice na první pohled nebylo vidět, že má v krvi nejméně 2 promile alkoholu, ale Kapitán to za ta léta dokázal rozpoznat a odhadnout. Tak ještě dvě vodky! Vlastně tři, jednu tady pro Kapitána. Korpulentní servírka hodila na Kapitána úsměv a takřka vzápětí přinesla objednávku. Co takhle něco teplýho do žaludku, mám tady na oběd připravenej báječnej hovězí vývar. Co, pánové? Děvče zlatý, mě hřeje mládí. Ha ha. A po pátým paňákovi mi je teplo, neboj se o mě. Ale možná tady Kapitán si dá polívčičku, aby vyrostl, co? To se Kapitána dotklo. Ze své výšky 169 cm měl lehký mindrák. Ztratil ale zbytek zábran a pochybností, které v něm ještě hlodaly. Definitivně se rozhodl Náměstkovi zlomit vaz. Děkuju, snad čaj, jestli můžu poprosit ještě. Černý, ovocný, zelený? Čerstvá máta by nebyla? Byla. Tak jednou.
– 167 –
VVK058.indd 167
20.1.2011 15:38:27
Kapitán se obrátil k Náměstkovi, jehož skelná očička zvláštním způsobem odrážela těch pár světelných kvant, která omylem našla cestu do přízemní špeluňky, a významně poklepal na svou aktovku. Máme to. Je to bomba. No to je úžasný. Premiér bude chrochtat blahem! To je úkol od Premiéra? Přímo a osobně? Jo, jo. Bude to dobrý. Už nebudeš Kapitán, ale Náměstek z tebe bude, prcku můj milovanej! Náměstek řekl víc, než by měl. Na vině byl nejen alkohol, ale hlavně euforie z obdržené informace o splněném úkolu, která – a to Náměstek samozřejmě nevěděl – nebyla pravdivá. Chytil se, hned na první dobrou. Kapitán věděl vše, co potřeboval. A to po první položené otázce. To bylo umění výslechu v praxi. Bez nátlaku, bez násilí, jen trochu té lsti. A když už jsem ten prcek, tak ti musím objednat ještě jednoho prcka! Paní vedoucí, ještě jednu velkou tady pro šéfa! Už se to nese! Neblbni, já musim ještě po obědě k Premiérovi. S tim, cos mi přinesl. Ale jednoho panáka snad zvládneš, ne? Ta akce byla úspěšná. Premiér bude čumět. Kapitáne, bude z tebe bezvadnej Náměstek. Můj náměstek…
– 168 –
VVK058.indd 168
20.1.2011 15:38:28
A JEŠTĚ LEPŠÍ ŘEDITEL, TY CHUDÁKU! Díky, šéfe. Vždy na vaší straně. Přepsanej odposlech mám tady v tašce, i s fleškou, na který je originál záznamu. Aby z toho nebyl průser, neexistuje žádná kopie. Všechno ostatní jsem nechal smazat – osobně jsem na to dohlídnul. Přepis hlasu byl přes počítač, takže kluci v terénu nevědí, o co šlo. Mělo by to být všechno pinktlich. Ještě chvíli kecali o nepodstatných záležitostech. Z Náměstka spadla nervozita. Uklidnil se. Přestal pít, poručil si silný kafe a rozhodl se dát si i nabízený vývar. I v tomto stavu se dokázal kontrolovat a věděl, že Premiéra musí přesvědčit. To Kapitán měl nejdůležitější část operace ještě před sebou. Jeho plán počítal s tím, že Náměstek dřív nebo později musí na záchod. Ó, svatá prostato, pomož mi! Několikrát už to vypadalo, že se Náměstek zvedá, aby odešel vykonat potřebu, ale vždy z toho sešlo. Jsem nervózní, to chce klid, on přece musí jít chcát! Náměstek se podíval na hodinky – bylo už skoro poledne a konečně řekl, nač Kapitán tak čekal. Já si odskočím, jo? Jasně, hele, já musím letět, mám u nás důležitý jednání, už mám zpoždění, tady ti dám ty matroše – v těch deskách je i ta fleška a samozřejmě všechno ostatní, co potřebuješ. Jo. Strč mi to do tašky.
– 169 –
VVK058.indd 169
20.1.2011 15:38:28
Do týhle? Do jaký jiný, vole? Tak tady to máš a já letím.. Tak pak mi dej vědět, jak dopadneš u Premiéra. A pořádně to oslavíme! Kapitán potřeboval upoutat Náměstkovu pozornost, aby ten viděl, že mu dává desky do jeho tašky. Ve složce bylo jen pár prázdných papírů. I tak si je vzal Kapitán zpět. Náměstek už byl na toaletě, servírka čistila sklenice zády na baru, žádného svědka neměl. Ze zvyku obhlédl, jestli v baru není bezpečnostní kamera – byla, ale nasměrovaná na barový pult, jejich stůl byl jistě mimo záběr. Spokojeně odešel. Náměstek se vrátí z hajzlu a až zjistí, že tajný materiál, na němž záleží jeho budoucnost a který existuje jen v jedné kopii, nikde není, pochčije se znova. Nebo se spíš posere. Ha ha.
– 170 –
VVK058.indd 170
20.1.2011 15:38:28
28. Jako první ze schůzky v hotelu Stars odešel Ministr. To co zažil, mnohem předčilo jeho nejhorší představy o míře nechutností v takzvaných politických jednáních. Tohle s politikou nemělo vůbec nic společného. Šlo o sprostý kšeft, na kterém by pohádkově zbohatnul Agresor a jeho parta, pár drobků ze stolu by mohla vyzobat strana – včetně několika jedinců, mezi které by se snadno mohl přiřadit – a tratily by jenom zdravotní pojišťovny, státní rozpočet a nejvíce všichni pacienti. Velmi eufemisticky řečeno, Ministr byl značně roztrpčen a z hotelu si to namířil přímo zpět na nedaleký Úřad vlády, kde chtěl odchytnout Premiéra a říct mu do očí, co si o tomto špinavém handlu myslí. Pane ministře, už jsem si myslel, že se vás nedočkáme. Vy jste to jednání neměli na Vládě? Cože, kdo jste? Velkej. Z novin. Včera jsme si domluvili rozhovor. Tohle je náš redakční fotograf. Panebože. Já na vás úplně zapomněl… Ne, to jednání bylo jinde. To nevadí, hlavně že jste tady. Ochranka nás už dost prudila, prej co furt vartujeme před vládou… Jestli něco ministrovi nešlo, tak odmítat žádosti, byť by mu byly sebenepříjemnější. Premiér bude muset počkat. Ministr si pomyslel, že je to možná i dobře. Aspoň trochu vychladne,
– 171 –
VVK058.indd 171
20.1.2011 15:38:28
největší záchvat vzteku přejde, srovná si v hlavě argumenty a uzavře tu nešťastnou příhodu. Tak dobrá. Ale rychle. Mám málo času. Musím pak ještě k premiérovi. Zajdeme někam na čaj?
– 172 –
VVK058.indd 172
20.1.2011 15:38:28
29. Netrvalo to ani moc dlouho. Po určitých rozpacích až nevraživosti se Strážci dali s Doktorkou do řeči a úplně ztratili koncentraci. Dankin zíral, i Pasáčka to překvapilo. Nevěřil, že se jí podaří vůbec Strážce oslovit, natož je pak rozpovídat. Tak do toho, zkuste najít Braunovou. A buďte opatrný! Dankin objal Pampelišku a pokynul na Ježíše. Strážci byli tak zabraní do hovoru se Sárou, že je vůbec nevnímali. Přesto se všichni snažili chovat se opatrně a nenápadně, aby neupoutali jejich nežádoucí pozornost. Víte vůbec, kde ji hledat? Kam jít? Vejdeme těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Což bylo asi nejdelší, co Pasáček zatím souvisle pronesl. Dankin mu jako obvykle nerozuměl, a tak se na něj i na svou starou známou z Aše ještě jednou usmál. Pampeliška měla tušení, že tohle loučení je už doopravdy, napořád. Nenechala na sobě nic znát, úsměv mu opětovala a potom se s Pasáčkem přenesli jinam. Strážci to okamžitě zaregistrovali. Zdrhli! A sákriš! Zdrhnem taky? Co jinýho chceš dělat! Čekat, abychom dopadli jako oni???
– 173 –
VVK058.indd 173
20.1.2011 15:38:28
Dankin se Sárou zůstali sami. Jsi dobrá, cos jim to prosím tě řekla? Poslouchali tě jak malí děti pohádku. A ty si myslíš, že ti to jen tak prozradím? A co kdybych tě zlechtal – takový malý mučeníčko? Tak to je přesně to, po čem toužím, ty sadisto. Udělám ti takovej waterboarding, že prozradíš i ty milenky, se kterýma nic nemáš! Předstírali, že se na sebe mračí, ale ve skutečnosti se usmívali. A cítili něco, co by se na jiném místě dalo nazvat fyzickou touhou.
– 174 –
VVK058.indd 174
20.1.2011 15:38:28
30. Kapitán rychlým krokem vyšel z kavárny. Má tak půlhodinu. Náměstek se vrátí z toalety, pustí se do polévky, dá si ještě jedno kafe a pak zjistí, že materiál v tašce nemá. Bude ho hledat. Vyjede na servírku. Pak bude zkoušet volat jemu, Kapitánovi. Ne, ten matroš u sebe nemám. Vždyť jsem ti ho dával do aktovky, viděls to přeci! Pak jsem hned odešel. Ha ha. Náměstek znovu udeří na servírku. Najde kameru. Projede záznam. Nic. Vidí sebe, jak vchází na záchod. Vidí servírku, jak zády ke dveřím a k jeho stolu cídí nádobí. Znovu prohledá tašku. Kde je, do prdele, peněženka? Dojde k závěru, že nějakej zlodějíček, zřejmě některý z hostů, kterých před polednem přeci jen přibylo, mu v době, kdy si ulevoval na pisoáru, projel tašku, šlohl peněženku a jen tak ze zvědavosti i složku s přísně tajným materiálem. On, skoro šéf všech špiónů, okraden tím nejmenším zlodějíčkem. Ostuda, potupa. Radši to ututlá, než aby rozjel rozsáhlé pátrání. Ha ha. Ten idiot náměstkovskej má v peněžence i služební průkaz! No to je terno. Kapitán navíc zahlédl opodál zevlujícího městského policajta. Nenápadně vybral z peněženky všechny peníze. Poté přistoupil ke strážníkovi. Pane, našel jsem tady opodál ležet u odpadkového koše tuto peněženku. Žádné peníze v ní nejsou, ale doklady ano. Aspoň něco. To určitě majitele potěší.
– 175 –
VVK058.indd 175
20.1.2011 15:38:29
Děkuji Vám za něj. Takových poctivých nálezců v dnešní době moc není. Peněženku odevzdám na centrále, kolegové ho budou kontaktovat. Ještě jednou díky. Dáte mi na sebe kontakt kvůli případné odměně? To není třeba, udělal by to každý. O to si toho vážím víc. Hezký den. Kapitána hra začínala bavit čím dál víc. Zbývalo jediné, najít si cestičku k Premiérovi, získat si jeho důvěru a definitivně odstavit Náměstka. I na to už měl plán, chtěl využít Šprta, který se z odposlechů jevil jako poměrně snadno ovlivnitelný a dostatečně ctižádostivý. Navíc ho má v hrsti – ví, že plánoval s Agresorem prodej nemocnic. Má i jakýs takýs důkaz, kousíček odposlechu a kamerový záznam. A pro zkušeného operativce nebude problém přesvědčit amatéra, že toho na něj má mnohem víc. Tolik bič. A cukr se také nabízí. Vytáhne pár informací ze šuplíků a poskytne je právě Šprtovi, aby se zavděčil svým šéfům, zejména Premiérovi. Kapitán nesměl promarnit malý náskok, který měl před Náměstkem. Je taky možné, že fintu s krádeží prokoukne a vyrazí do protiútoku. Bylo to kdo s koho. Vítěz bere vše, poražený je mrtvej. Od sledovačů věděl, že ministr odešel směrem k vládě. Nemělo smysl jej dát sledovat. Malej Agresor zůstal v hotelu Stars se Šprtem. Ale už by měli každý okamžik skončit a vylézt. Kapitán si na displeji svého zabezpečeného minipočítače prohlédl obrázek Šprta. Byl připraven svůj plán dotáhnout až do konce. Stačí odchytit Šprta, až půjde ze schůzky, zpracovat ho, jeho prostřednictvím se dostat k Premiérovi a cesta k šéfovské pozici, nádhernému platu a rozsáhlým, nikým ne-
– 176 –
VVK058.indd 176
20.1.2011 15:38:29
kontrolovatelným pravomocem, bude otevřená. Kapitán se zasnil a málem vrazil do podivné trojice, která šla po úzkém chodníku v protisměru. Hned poznal Ministra. Chlapík s fotografickou brašnou přes záda byl jistě fotograf, na to Kapitán nemusel být extra vyškolený špión, aby to poznal. A identifikoval i třetího z podivné skupinky – kdysi makal na rozboru významnějších novinářů a tohle byl jeden z nich. Kapitán zvolnil, horečně přemýšlel. Ministr zřejmě hraje nějakou svou vlastní hru. Možná to není úplně takovej naivka, jak si myslel. Spojil se s novináři a rozjíždí nějakou kampaň. Dost možná chce zatopit samotnému Premiérovi, strana je proslulá neustálým soupeřením různých frakcí. Co teď? Čekat na Šprta, nebo zkusit sledovat novináře s ministrem a zjistit víc? Rozhodl se pro druhou možnost, Šprta může dohnat později. Otočil se a z povzdálí trojici sledoval. Šli po stejné trase, co šel před chvílí on, jen opačným směrem. K jeho úžasu hraničícím se zděšením a panikou zapadli do baru, kde ještě zřejmě musí sedět Náměstek. Tak to je spiknutí na entou. A on, Kapitán hraje roli statisty. Jeho plán byl v troskách. Na zádech a na čele mu vytryskly krůpěje potu.
– 177 –
VVK058.indd 177
20.1.2011 15:38:29
31. Idylku vzájemného sblížení mezi Sárou a Dankinem ještě umocnil příchod Adolfa Hitlera. Rád vás vidím, vy dva rošťáci! Taky vás rádi vidíme, vůdče! Adolf donesl oběma milencům krásný dárek – vkusný akvarel, venkovskou krajinku. Máte velký talent, Adolfe! Tedy pardón, pane Hitlere. Omlouvám se… Ale Sáro, klidně mi tykej. Políbili se, poté si Hitler podáním ruky potykal i s Dankinem. Společně debatovali o architektonických návrzích, umění, souladu krásy duše a těla a dalších metafyzických tématech. Dali si dobrý čaj, který připravil pan Pruel. Po příjemně stráveném odpoledni se rozloučili. Vím, že se musíme vrátit. Ale budu na vás vzpomínat jen v dobrém. Rád jsem vás poznal, děti. Držím vám palce. Naposledy se objali. Jako staří přátelé, kteří vědí, že je to možná naposledy. Dankin se Sárou se vrátili do svých těl. Doktor Š. je přivítal, na jejich počest otevřel šampaňské a nechal přinést chlebíčky a mimo jiné prohlásil, že je to moc pěkné a symbolické, že se jejich návrat koná právě 3. října, v den výročí návštěvy Chebu samotným Adolfem Hitlerem.
KONEC – 178 –
VVK058.indd 178
20.1.2011 15:38:29
II. DANKIN SE VRACÍ 1. Předmluva Dílo „Dankin se vrací“ je distribuováno pouze společně s výtvorem „Dankin odchází“. Zdůrazňuji, že jde o dvě samostatná díla a název „Dankin 2in1“ je pouze marketingovou zástěrkou a nálepkou, pod kterou jsou oba samostatné spisy distribuovány. Na radu Advokátní kanceláře Pichlavý, Tucháčková a Partneři zdůrazňuji, že všechny charaktery a postavy v díle zmíněné jsou jen výplodem mé fantazie a s realitou tedy nemají nic společného. Například jsem nesouložil v přítomnosti čerstvě zemřelé vietnamské babičky. Na radu právníků také měním formu vyprávění, z „er“ na „ich“. Naprostá odlišnost obou děl je tak více zřejmá. Teď mám pocit, že oba kusy napsal někdo jiný. A to také v případě nutnosti budu tvrdit u obou soudů. Dankin
Stanovisko Advokátní kanceláře Pichlavý, Tucháčková a Partneři ke smlouvě uzavřené mezi Dankinem a Adolfem Hitlerem. (redakčně zkráceno)
– 179 –
VVK058.indd 179
20.1.2011 15:38:29
…. Konstatujeme tedy, že Dankin naplnil předmět zkoumané Smlouvy, tedy zejména článek 3 paragraf 1 odstavce A-D, kdy se zavázal vykreslit svého obchodního partnera Adolfa Hitlera v knize nazvané „Dankin odchází“ v dobrém světle, jako milovníka umění a kamaráda ústřední dvojice knihy Dankin – Sára, řečená Doktorka. Zároveň hodnotíme skutečnost, že Dankin distribuuje knihu „Dankin odchází“ společně s dílem „Dankin se vrací“ pod obchodním názvem „Dankin 2in1“ jako záležitost, která neodporuje znění zmíněné Smlouvy. Tedy se na Dankina nemohou vztahovat sankce definované v článku 6 paragraf 2 odstavce A – E, zejména jeho automatická přílišnost k Bleděmodrým, která by následovala po jeho skonu. Rovněž závazek mlčenlivosti o některých skutečnostech, které se Dankin dozvěděl během svého pobytu u Bleděmodrých, nemůže být považován za závažné porušení Smlouvy, neboť se tento závazek týkal jen a pouze díla „Dankin odchází“. Navíc autor v předmluvě díla „Dankin se vrací“ výslovně prohlašuje, že všechny charaktery a postavy v díle zmíněné jsou jen jeho fantazií a s realitou nemají nic společného, takže ani skutečnosti a fakta popsaná v díle „Dankin se vrací“, resp. „Dankin 2in1“, nemohou být důvodem k uplatnění sankcí ze strany smluvního partnera pana Dankina – pana Adolfa Hitlera.
– 180 –
VVK058.indd 180
20.1.2011 15:38:29
2. Sára je prostě hodně odlišná. Už tím, jak si pro mě došla. Která jiná by to udělala? Jsem na to hrozně pyšnej, kterej chlap by nechtěl takovou ženskou? Za prvé – je opravdu nádherná. A to mi věřte, mám vkus a ženské kráse rozumím. Má třeba úplně nádherný prsa. Ona je přesvědčená, že jsou malá, ale znáte to – žádná baba není spokojená s tím, jaká má ňadra. Za druhé – je hrozně, ale opravdu hrozně moc chytrá. A nezneužívá toho, nepovyšuje se, neztrapní vás, když něco nevíte a tak podobně. Za další – je vtipná, žárlí jenom trochu a báječně fotí. Neví, že to o tom focení o ní vím. Jednou jsem se snažil najít v bytě nějaký místo, kam bych schoval dárky, které jsem jí koupil k narozeninám. Moc originální presenty to nebyly – knížka a parfém. Chodím po bytě a jediný vhodný místo mi přišlo na vrchu šatní skříně. Přisunul jsem židli a našel tak krabici s fotkami a negativama. Nejdřív jsem myslel, že to tam nechal třeba nějakej předchozí majitel bytu, ale když jsem si pár fotek prohlídl, zjistil jsem, že nejsou staré – byť kdo dnes fotí na černobílý film? Za krabicí s fotkami byla další bednička a v ní krásnej starej foťák. Sára fotila lidi na ulicích, který o tom neměli ani šajn. Objektem jejího zájmu bylo i město. Jsem přesvědčenej, že má velkej talent. Z nějakýho důvodu o svém koníčku se mnou nikdy nemluvila, tak jsem dal fotky a přístroj nazpátek a dárky schoval mezi ponožky. Teprve, když jsme byli u Bleděmodrých sami, zeptal jsem se jí na to: „Sáro, proč přede mnou schováváš ty fotky? Jsou nádherný, pár jsem jich viděl, náhodou jsem je našel na skříni.“ „Já je neschovávám. Jenom si myslím, že prostě nejsou dost dobrý na to, abych je někomu vnucovala,“ řekla tak trošku
– 181 –
VVK058.indd 181
20.1.2011 15:38:29
nazlobeně: „Fakt se ti líbily?“ Takže bylo jasné, že jí to vůbec není jedno. Možná proto je přede mnou a vlastně před celým světem schovávala. Je perfekcionistka, ve všem, co dělá, je nejlepší a u fotografování si nebyla jistá. Řekl jsem, že by z fleku mohla fotit svatby a pohřby, čemuž jsme se zasmáli, Sára možná až trochu moc křečovitě. Určitě jí při nějaké vhodné příležitosti, až se nebudeme všemu řehtat, musím říct, že je vážně skvělá fotografka. Měla by vzít tu svoji krabici a udělat výstavu. Anebo to udělám já! To by mohlo být překvápko. Vernisáž, o který Sára nebude dopředu vědět. To je dobrej nápad. Ale zpět k našemu příběhu. V předchozí knize, která s touto nemá nic společného (ha ha) vše sedí plus mínus až do chvíle, než se zjevil Hitler s tím svým patolízalem Pruelem. Tedy vytrhněte poslední stránku. Žádnou mazanici jsme nedostali. Žádné příjemné řečičky u kafíčka. A už vůbec žádný teploušský objímání na závěr. Realita byla prostě jiná – tvrdý obchodní jednání o smlouvě. Něco za něco. I když uznejte, můj manévrovací prostor nebyl zrovna velikej. Jediný, co nám se Sárou dávalo nepatrný ždibec naděje, byla skutečnost, že Tulákovi – Pasáčkovi vulgo Ježíšovi a mojí starý lásce, momentálně neslavně zamordované prostitutce a narkomance Pampelišce se podařilo nějakým záhadným způsobem zdrhnout. Ale myslím, že ani já, ani moje Doktorka na jejich pomoc moc nespoléhala. Kdo by taky věřil, že ho spasí cvok, kterej mu předtím ukradl auto a navíc ho málem zabil. A spoléhat na vyfetovanou kurvu (slovy Sáry), to taky nebylo nejrozumnější. Jednoduše řečeno, byli jsme v tom s Doktorkou sami.
– 182 –
VVK058.indd 182
20.1.2011 15:38:30
Ať to dopadne jakkoliv, je jasné, že jsem Sáře hodně, ale opravdu hodně moc zavázanej. A to se mi nelíbí. Ne, že bych nechtěl vracet a oplácet, když mi někdo pomůže, ale proto, že Sára zdůraznila, že nic nechce. To je ten problém. Kdyby řekla: „Chci briliantovej prsten!“, tak to by pro mě byla značně snazší situace. Ale ona trvá na tom, že nic. Jinými slovy, službu musíš vrátit protislužbou podobného rozsahu. A co chcete udělat, když vám někdo zachrání kejhák? Chodit ve dne v noci za ní, jako stín, tu se vynoří lupič násilník a já mu ukopnu hlavu a ukousnu varlata? Ach ta proklatá ich forma, člověk se otvírá víc, než nezbytně musí. Na to kašlu. Předám radši slovo vypravěčovi, on a Pruel už to dopovídají…
– 183 –
VVK058.indd 183
20.1.2011 15:38:30
3. Dankin se mýlí. Jak se bude vyvíjet jeho osud nebylo na něm, ale na Pasáčkovi s Pampeliškou – ti byli jedinou nadějí, kterou disponovali. Zatím se Pruel s Hitlerem spolu radili o dalším postupu a strategii. Hitler měl tendenci hledat v posledních událostech nějaké vyšší významy, Pruel se držel spíš při zemi, při vysvětlování posledních událostí sázel spíše na náhodu. Náhoda? Není jich nějak moc, milý Prueli? Vyhlídneme si toho nejlepšího propagandistu. Chceme ho dostat sem. Najednou se náhodou do toho vloží tvůj kamarádíček Metatron, kterej se náhodu dostane až k nám… … není to žádnej můj kamarádíček! Nepatří sem, já jo! Ale no tak, nerozčiluj se, jen sumarizuju ty tvoje náhody. K těm tedy dozajista patří, že – a v tom máš prsty ty – se nám sem dostane, opět náhodou – Dankinova přítelkyně, která oblbne Strážce. A to dokonce nadvakrát. Proboha proč si ji sem dostal? Chtěl jsem mít páku na Dankina, už jsme si to vysvětlovali. Páku… No, to se opravdu povedlo, to je páka na hovno! Hitler začínal zuřit, Pruel se ho snažil zklidnit. Můžeme to s ní vyřídit na furt. No to nám opravdu pomůže. Půjde k Tmavejm a Einsteinovi vybrebentí, co tady viděla. Opravdu geniální!
– 184 –
VVK058.indd 184
20.1.2011 15:38:30
Máme v záloze ještě Pampelišku. No, s tou se ti to taky povedlo, Prueli. Poslals tý naší partičce dalšího pomocníka! Ale tohle byla opravdu náhoda. Věř mi, svůdče, teda vlastně vůdče…
– 185 –
VVK058.indd 185
20.1.2011 15:38:30
4. V momentě, kdy novináři s ministrem vešli do lokálu, Náměstek už věděl, že ztratil tajný materiál pro premiéra, který existoval v jediné kopii a nikdo pořádně nevěděl, co v něm je. Tedy spíše přesněji, byl mu ukraden. Měl před sebou dalšího panáka vodky – na uklidněnou – a snažil se přijít na to, jak z té šlamastiky ven. Když si k sousednímu stolku, přímo vedle něj, sedl ministr s nějakýma dvěma chlapíkama, byl v šoku. Prožíval to podobně jako Kapitán, který je potkal o pár minut dříve. Kdysi, jako začínající špion, byl školen nedat na sobě znát emoce, což byla získaná dovednost, která se mu teď náramně hodila. Ministr si k čaji přiobjednal šunkovej toust, Velkej a fotograf si oba poručili kafe. Servírce se při čištění zasekl espresovač, kávu dělala postaru, tedy takzvaného turka. Tak se v Česku říká namleté kávě přelité vařící vodou. Hnus. Pane ministře, tak se do toho pustíme? Tady Václav udělá pár foteček, jak si povídáme, je dobrý do toho dát nějaký gesta, ale chovejte se hlavně přirozeně. No, víte, já moc rukama máchat nebudu. No vidíte, teď jste máchnul – to bylo dobrý! Jak jste řekl, že máchat nebudete, tak jste to nevědomky udělal. Můžete ještě jednou? Co mám s váma dělat? Ministr předvedl pár rádoby přirozených, jakoby nenucených gest, fotografovi bylo už z náhledů na LCD displeji jasné, že
– 186 –
VVK058.indd 186
20.1.2011 15:38:30
tak prkenného paňácu už dlouho nefotil. Nedalo se ale nic dělat, za chvíli musel být už na tiskovce na zemědělství, takže rychle nadrtil, co se dalo, a odporoučel se. Turecké kávy se ani nedotkl. Náměstek s údivem sledoval, co ministr od novinářů musí všechno snést. A zatímco Náměstek se pomalu zklidňoval, s nadějí, že díky štěstěně není snad vše ztraceno a k nějakým informacím se přeci jen dostane, Kapitán, který stále okouněl na rohu ulice poblíž baru, nervózněl čím dál víc. Něco ho napadlo. Vytáhl mobil a zavolal podřízeného, kterému stoprocentně věřil. Svěřil mu neobvyklý úkol. Velkej – po obvyklých kecech na úvod, aby se respondent trochu uvolnil – začal klást první otázky. Rozdělil jsem si to na politiku a pak obor, tedy zdravotnictví. Osobní věci, jako rodina, koníčky a tak necháme nakonec, uvidíme, jestli na to vůbec bude prostor. Dobře. Pane ministře, je tak trochu záhadou, proč jste se dostal do vlády. Ke které frakci uvnitř strany patříte? K žádné. Chcete říct, že nemáte ve straně žádné sympatizanty, o které se můžete opřít? Pár kamarádů, či spíše známých tam samozřejmě mám. Jak si tedy vysvětlujete, že jste se ministrem zdravotnictví stal zrovna Vy? Protože větší blbec se asi nenašel.
– 187 –
VVK058.indd 187
20.1.2011 15:38:30
To můžu citovat takto doslova? Ale, jo. Vždyť to je pravda. Ještě chvíli se bavili o politice, z ministra už ale nic zajímavého nevypadlo. Velkej měl pocit, že jeho respondent odpovídá sice suše, stroze a nudně, ale v zásadě pravdivě. Náměstek jejich rozhovor bedlivě poslouchal. Pro lepší krytí vytáhl telefon a předstíral, že někomu volá. Použil jedinou řeč, kterou hovořil opravdu dobře, dokonce se správným přízvukem. Ruštinu. Mluvil hodně nahlas, jednak proto, že Rusové rádi řvou, jednak, aby si ho ministr s Velkým všimli a zařadili do té správné škatulky. Ty Rusáci jsou ale uřvaný. Velkej to vzdal, co se týká politiky, nic zajímavého, kromě výroku, že se větší blbec nenašel, už z Ministra zřejmě nevypadne. Ještě se přeptá na jeho představy o řízení resortu. Jaké máte cíle? Kam chcete posunout české zdravotnictví? Ministr se odmlčel a zamyslel. Požádal Velkýho, aby vypnul diktafon. Rozhlédl se po lokále. Těsně vedle nich seděl ten lehce opilej řvoucí Rusák, ale to není problém. Nikdo jiný je slyšet nemohl. Hodil na Velkýho psí oči. Dankin mi říkal, že je na Vás spoleh. Je to tak? Můžu Vám věřit? To jo, věřit určitě ano, ale to neznamená, že napíšu něco, o čem nebudu přesvědčen, že je to pravda.
– 188 –
VVK058.indd 188
20.1.2011 15:38:30
O mně si napište, co chcete, je mi to celkem jedno. Maminka je už stará, noviny nečte a co si myslí ostatní, je mi tak trochu jedno. Dostal jsem se do prekérní situace. Jsem tlačenej z nejvyšších míst do něčeho, s čím nechci mít nic společnýho, navíc to tuhle zemi může pěkně vysát. Velkej se v duchu zaradoval. Že by z ministra přeci jen něco vypadlo? Že by nakonec tahle schůzka nebyla ztrátou času? Ministr chtěl na úvod ujištění, že ho nebude citovat, že bude tajným zdrojem a že se poté, co dovypráví celý příběh, dohodnou na obsahu a formě medializace. To bylo pro Velkýho samozřejmostí. Pak se Ministr rozpovídal o podrobnostech jeho ranního dostaveníčka s Premiérem a následného setkání s Agresorem a Šprtem. Jejich jména nezmínil, ale v zásadě bylo jasné, o koho v této hře jde. Velkej byl zvyklej na nejrůznější špinavosti, když děláte novináře v Česku, brzy se z vás stane cynik, nebo se zblázníte. Přes značný stupeň své otrlosti cítil, že chystaná transakce smrdí na sto honů. Cítil, že se dostal k velmi dobrému materiálu. V duchu ještě přemítal, jestli náhodou přes něj ministr nerozehrává nějakou účelovou aféru, ale jeho instinkt mu napovídal, že jde o fér přístup. Radši se ale později ještě spojí s Dankinem, kterej by mu měl garantovat příčetnost a neprolhanost svého klienta. Ale ten zatracenej Dankin si prostě vypnul telefon a je někde v prdeli. A ta jeho Doktorka jakbysmet. Korpulentní servírka odnesla z jejich stolu šálky a talířky. Oba si přiobjednali dvě deci vína. Rozlévala se pouze červená Frankovka nevalné chuti, ale šlo jim spíše o alkohol v nápoji, než o požitek z chuti. Spokojili se s tím. Servírka se obrátila i na Náměstka, jestli něco ještě nechce. K jejímu údivu
– 189 –
VVK058.indd 189
20.1.2011 15:38:30
odpověděl rusky, i když ještě před chvílí s ní komunikoval normální češtinou. Nět, u meňja vsjo, spasíbo. Bavil se jejími rozpaky. Ani si nevšiml, že u výlohy kavárny na chvíli přibrzdilo auto s tmavými skly. Náměstek měl prostě pocit, že je to opět on, kdo tahá za delší konec provazu. Zaplatil a lehce vrávoravým krokem odešel.
– 190 –
VVK058.indd 190
20.1.2011 15:38:31
5. Ty určitě víš, co mě tady čeká, že jo? Hm, vím. To mám za to, jak jsem si posrala život. Jo. Bude to u Tmavomodrých lepší? Chceš naději, nebo pravdu? Aha. Takže nebude. Já za to nemůžu. Všude je to stejný. Metatron alias Pasáček, v našem příběhu vystupující též pod pseudonymem Ježíš (i když s biblickým Ježíšem samozřejmě nemá téměř nic společného, krom stejného zaměstnavatele), vedl Pampelišku k místům, kde předvídal, že by se mohla skrývat Eva Hitlerová – Braunová. Instinkt ho nezklamal. Chtěl to už mít za sebou. Celé se to nějak zamotalo, z krycího manévru nepodstatného významu se vyvinula operace, která mohla výrazně narušit dlouhodobou rovnováhu mezi Bledě a Tmavomodrými. Jediné dobré řešení je všechny odsud co nejrychleji stáhnout. Zahladit stopy. Akce nemohla dopadnout dobře, šlo jen o to, minimalizovat možné škody. Jeho role v celé hře byla už nyní příliš aktivistická. Proto musel nechat přemlouvání Evy Braunové na Pampelišce, byť v její přesvědčovací schopnosti nevěřil. Navíc Eva byla pěkně nabroušená.
– 191 –
VVK058.indd 191
20.1.2011 15:38:31
Co chcete? Abyste nám pomohla. Proč? Jeden člověk, kterej je tady omylem, je v nebezpečí. Jenom Vy ho můžete zachránit. A co tady zase dělá ten zatracenej Metatron? Kdo? Tady pan Pasáček? Ten nám taky pomáhá. Jak ho znám, tak spíš celej ten malér spískal, co, „Pasáčku“? Metatron pokrčil rameny a rozpačitě se poškrábal na čele. Eva vyslechla Pampeliščino vyprávění o Dankinovi a Sáře a rozhodla se, že se po více než půlstoletí opět setká se svým manželem, aby pomohla vysvobodit její přátele. Hitler zatím, bez svého nohsleda Pruela, vyslýchal Dankina. Sára tam byla také, ale nemohla ze sebe vydat ani hlásku. Nebylo to strachem, Adolf neměl rád, když ženy mluvily, tak si zařídil, aby mlčela. Pamatuješ, jak Vaše přítelkyně měla určité značné zdravotní problémy, že? Ano, nemusíte mi to připomínat. Tak mi prostě neřekneš, jak se sem dostali ti tvoji kamarádíčci? Ale já to doopravdy nevím.
– 192 –
VVK058.indd 192
20.1.2011 15:38:31
Nevěřím ti. Ale to je vlastně jedno. Moji Strážci je najdou a vytlučou to z nich. Chtěl jsem ti jen nabídnout možnost, abys jim pomohl. Když to budu vědět, nechám je na pokoji. Já to fakt nevím. No, to se ještě ukáže. Teď pojďme k tomu, k čemu ses zavázal – už víš, jak mi pomoct? Dankin se zhluboka nadechl – byl na řadě, aby splnil svůj díl na celkovém plánu. Musel Hitlera zdržet co nejdéle. Začal mluvit o nezbytnosti vzájemné smlouvy, jež by nastavila parametry vzájemné spolupráce. Hitler se kabonil, ale nakonec přikývl. Uvěřil Dankinovi, že jde jen o formalitu. Začali sepisovat dohodu. Jen nad preambulí strávili několik desítek minut. Dankin potom skoro hodinu mluvil o problematice daně z přidané hodnoty, zda jí do ceny díla započítat či ne, případně kde ji odvádět. Nebyl právníkem, ale všechny tyto kličky důvěrně znal od svých klientů. Takže jen jednoduše papouškoval kydy, které mu do hlavy dříve tlačili jeho milovaní zákazníci. Na smlouvě si vždy dávali záležet. Hitlera debata postupně zcela pohltila. Mlčící Sára Dankinovi držela pěsti. Bylo jasné, že zdržovací taktiku nelze aplikovat donekonečna. Hitler pomalu ztrácel koncentraci. Výbuch jeho hněvu byl na spadnutí.
– 193 –
VVK058.indd 193
20.1.2011 15:38:31
6. Kapitán dostal do svého přenosného počítače fotografie, ve které doufal. Vzhledem k okolnostem je považoval za kvalitní. Zvlášť jedna se povedla. Přišla včas, Šprt akorát vycházel z hotelu a to v doprovodu Malýho Agresora. Ten ještě potřásl Šprtovi rukou a přesně dle předpokladů nasedl do nastartované limuzíny, jejíž řidič se agresivně zařadil do kolony projíždějících vozidel, pak střihl myšku na tramvajový pás a porušujíce všechny možné dopravní předpisy, včetně nerespektování červené na semaforu, automobil zmizel za zatáčkou. Na přechodu pro chodce div neporazil Náměstka, který si to v lehkém rauši šinul zpět za Premiérem. Na takový hajzly v drahejch autech si posvítím! Už brzy budu šéf všech špiónů v tomhle zajebaným státě! Premiér přijal Náměstka bez čekání. Seděl za svým obrovským stolem, na kterém se za těch pár dnů, co byl v úřadu, vytvořil pěknej bordel. Seděl na polstrované židli, kterou zakoupil už jeho předchůdce. Byla prý super anatomická, naklánět a nastavovat se dala na všechny směry. Premiér včera zatáhl za dvě tři páčky, ve snaze zkorigovat sklon opěradla. Dopadlo to tak, že sekretářky musely sehnat vrchního údržbáře, aby dal křeslo jakžtakž do kupy. Ovládání křesla bylo zcela mimo schopnosti běžného smrtelníka. Když Náměstek vstoupil, Premiér dojídal jídlo donesené z místní jídelny a četl si u toho denní přehled tisku, který speciálně jen pro něj sestavoval tiskový odbor Úřadu vlády. Dobrou chuť, pane Premiére.
– 194 –
VVK058.indd 194
20.1.2011 15:38:31
Díky. Co pro mě máte? Náměstek popsal průběh schůzky podle toho, co zaslechl v kavárně. Tedy celý plán. Vláda dosadí do čela zdravotní pojišťovny Agresorem dodaného člověka. Ten ve jménu úspor sníží platby nemocnicím za jednotlivé úkony tak, že se nemocnice ocitnou na pokraji ekonomického kolapsu. Do toho vláda, kladoucí důraz na úspory státních výdajů, vyhlásí tendr na privatizaci zdravotnických zařízení. Dovedete si představit blázna, který by do toho v takové situaci šel? Nepřihlásí se nikdo. Tedy skoro nikdo. Pouze Malej Agresor projeví ušlechtilý zájem pomoci českému zdravotnictví. Vláda moudře rozhodne o prodeji majoritního balíku akcií jednomu zájemci. A pěkně potichounku uvolní z rozpočtové rezervy částku rovnající se kupní ceně jako mimořádnou dotaci chátrajícím nemocnicím. Jde přeci o zdraví nás všech… No a jako třešinka na dortu, zdravotní pojišťovna nenápadně zvedne platby ze systému minimálně na původní úroveň. Premiér pozorně poslouchal. V líčení Náměstka chyběla pro něj dost podstatná pasáž o tom, co z této transakce bude mít on, přesněji jeho strana. A vy, pane Náměstku, vidíte důvod, proč bych měl na tuto dohodu kývnout? Ano, samozřejmě, vidím. Celá transakce je nastavena profitabilně, samozřejmě. A ještě na jednu podstatnou záležitost jste pozapomněl… Nevím, co máte na mysli.
– 195 –
VVK058.indd 195
20.1.2011 15:38:31
Osvědčil jste své schopnosti. Na příští vládě navrhnu vaše jmenování ředitelem Informační služby. K Vašim službám, pane Premiére. Mám ale ještě jednu informaci, poměrně závažnou. Premiér neměl rád komplikace. A tohle právě vypadalo na nějaký zádrhel. Jeho dobrá nálada ho přešla. Nevím, jak to říct, ale někdo už stačil tento příběh povědět novinářům. Premiérovi málem zaskočil kousek řízku v krku. No to si děláte legraci, pane náměstku? Vaším úkolem, pokud si dobře pamatuju – a to si pište, že já si pamatuju kurevsky dobře – bylo nejen získat informace, ale také zajistit, aby se nic nedostalo ven! A chcete mi teď říct, že se na to národ podívá večer v televizi? Až zítra v novinách. Kurva, to je jedno. To se prostě nesmí stát. Proč jste tomu nezabránil? Nemáme žádnou pravomoc, která by nás ospravedlnila zadržet ministra vlády, když se baví se zástupci tisku. Premiér se zarazil. Náměstek mu jasně naznačil, že člen jeho vlády pouští navýsost choulostivé informace médiím. To byla silná káva. Samozřejmě to mohl být jediný ministr. Ten, který se účastnil inkriminované schůzky. Bude to muset rychle vyřešit.
– 196 –
VVK058.indd 196
20.1.2011 15:38:31
7. Evo? Ahoj Adolfe. Nečekal jsem tě. Já vím. Hitler, tváří tvář své ztracené ženě, pozbyl sebejistoty. Ještě více než fakt, že se Eva objevila po tak dlouhé době, ho šokoval její doprovod – Metatron a Pampeliška, kterou si ihned správně zařadil jako Strážce, jenž ho zradil. Pusť je Adolfe. Prosím. Nepustím. Až mi řekneš, proč si mě opustila. Řeknu ti to potom, mezi čtyřma očima. Ne, nejdřív mi to řekneš a já je pak možná pustím! Jsi pořád stejnej paličák. Metatron – Pasáček doznal, že už nikomu a ničemu nemůže pomoct. Teď to bude na nich. Možná selžou, možná se z toho vylížou. Jeho pobyt v těsné blízkosti vůdce Bleděmodrých by určitě neskončil dobře. Žádná z našich postav ho už nikdy víc nespatřila. Sára později párkrát procházela Šáreckým údolím, zdánlivě na výlet, popravdě hledajíc Pasáčka, ale marně. Dankinovi nikdy nechyběl. Zmizel, odešel. Hitler si toho ani nevšiml, tak byl zaujat svou manželkou.
– 197 –
VVK058.indd 197
20.1.2011 15:38:32
Pusť je! Nemáš právo je tady zadržovat! Už si toho napáchal až až. Až mi vše vysvětlíš a odprosíš. Nebudu tě odprošovat. Tak aspoň objasni svou motivaci! Jakou motivaci? Prostě ti NESTOJÍ, ty impotente!!! Hitler měl slzy na krajíčku. Eva mu už dříve důvody své nespokojenosti několikrát sdělila, on je ale vytěsnil. Nemohl uvěřit, že kvůli něčemu, co nepovažoval za důležité, ho může žena opustit. Zahanbený Vůdce se stáhl ze scény. Gestem Pruelovi naznačil, ať připraví propuštění zajatců. Pruel musel propuštění řádně zpapírovat, naštěstí smlouvám rozuměl víc než jeho šéf. Návrh úmluvy byl jasný – Dankin ve svém díle „Dankin odchází“ nezmíní některé skutečnosti, zejména jmenovitě onu sexuální dysfunkci a vykreslí Adolfa v příjemných pozitivních barvách. Na oplátku bude on a Sára volný. Hitler mezitím definitivně zavrhl Evu a začal hypnotizovat Pampelišku. Dankin pročetl návrh smlouvy a ještě se rozhodl prosadit jednu věc. A Pampeliška bude moci aspoň k těm Tmavomodrejm! Ne. Pampeliška zůstane se mnou! Pánové, nekřičte na sebe. Dankine, já tady zůstanu. Je to jedno, jestli tady nebo o kousek vedle. Zkurvila jsem v životě, co jsem mohla, nelituj mě. A já tu jeho vadu beru jako plus. Stojících klád jsem si užila za život až po krk. A v krku. Ha ha.
– 198 –
VVK058.indd 198
20.1.2011 15:38:32
Pampeliška objala Sáru, Evu a nakonec Dankina. Ten chtěl ještě poděkovat Evě, ale to už se Adolf Hitler – dojetím ze sebe sama a radostí, že bude mít Pampelišku jen pro sebe – rozplakal. Vír okolo nich se začal zvedat a roztáčet.
– 199 –
VVK058.indd 199
20.1.2011 15:38:32
8. Premiér obtížně rozdýchával zradu ministra. Pozitivní na celé věci bylo, že získal spojence na důležitém postu – Náměstka. Ten se evidentně snažil zalíbit co nejvíce. Premiér měl rád mafiánské příběhy. Získat spolupracovníky tím, že s nimi společně spáchal zločin, považoval za efektivní styl upevňování moci. Náměstek před chvílí odešel, a tak se Premiér pustil do moučníku. Než tak učinil, zaklepala sekretářka a ohlásila další mimořádnou návštěvu, ministra zdravotnictví. Ten si zrovna lámal hlavu tím, komu že je ten člověk, vycházející z premiérovy kanceláře, tak podobný. Ale to, že to byl podivný Rus sedící před několika minutami vedle něj, si nevybavil. Sekretářka vklouzla k Premiérovi do pracovny, ministr zůstal sedět v sekretariátu. Za necelou minutu byla venku. Pan Premiér bohužel nemá čas, mimořádné povinnosti. Nevadí, počkám. Asi mi špatně rozumíte, pane ministře. Pan Premiér dnes nebude mít čas. Dá vám vědět. To ministra nepotěšilo. Chtěl všechna fakta probrat s Premiérem. Čekat na něj ale evidentně nemělo smysl. Zavolal si auto a odjel zpět na úřad. Kapitán se pověsil na Šprta při jeho cestě z hotelu na Vládu. Zkontroloval, zda je nesleduje některý z horlivých kolegů přesto, že akci už odpískal. Když nabyl jistoty, že vzduch je čistý, rychlými kroky dohnal Šprta, zlehka mu poklepal na rameno a oslovil ho.
– 200 –
VVK058.indd 200
20.1.2011 15:38:32
Pane kolego, omlouvám se, že vás vyrušuji. Nejsem blázen. Oba pracujeme pro tento stát. Ukážu vám něco, co bude zajímat nejen Vás, ale i Vašeho šéfa. Poté překvapenému Šprtovi ukázal vybranou fotografii a poskytl informace k vyobrazeným postavám. Ministra Šprt samozřejmě znal, Velkýho podle obličeje ne, ale věděl, pro jaký deník pracuje. Na jeho přání mu Kapitán poskytl kopii fotky. To je opravdu zajímavé, to je opravdu foceno před deseti minutami? Spíše už před dvaceti. Co budete chtít ode mě na oplátku? Nic, jde mi o tuhle zemi.
– 201 –
VVK058.indd 201
20.1.2011 15:38:32
9. EPILOG Šprt běžel, i s vytištěnou fotkou, na které byl zachycen ministr zdravotnictví v rozhovoru s Velkým, za premiérem. Kapitán vybral jediný obrázek, na kterém to vypadalo, že s nimi u stolu sedí i Náměstek. Ve skutečnosti seděl vedle, ale to vy víte. Premiér vyvodil tento závěr – novinářům, tedy Velkýmu, vše vyklopil Ministr ve spolupráci s Náměstkem. Proč za ním pak Náměstek šel? To nedávalo moc logiku, ale aspoň na něj získal slušný kompromitující materiál. Lidi od Premiéra a Malýho Agresora vyvinuli ještě téhož odpoledne obrovský tlak na vydavatele novin, pro které psal Velkej. Článek o chystaném podvodu nikdy nevyšel. Šéfredaktor to Velkýmu vysvětlil nedostatečným zdrojováním informací. Ale do prdele, kurva, vždyť to mám od ministra!! Ministr byl ministrem ještě asi dvě hodiny. Premiér ho odvolal pro ztrátu důvěry. Stal se z něj držitel rekordu. Tak krátce nikdo před ním ministrem nebyl. Kšeft s potopením a následnou privatizací a sanací nemocnic nevyšel. Vymysleli něco mnohem lepšího. Malej Agresor teď ovládá dvě třetiny lesů, má absolutní kontrolu nad cenou dříví. V době nástupu Premiérovy vlády byly lesy většinově státní.
– 202 –
VVK058.indd 202
20.1.2011 15:38:32
Náměstek byl odvolán. Aby mlčel a neškodil, byl jmenován Velvyslancem v Chorvatsku. Novým šéfem Informační služby se stal Šprt. Kapitán je jeho náměstkem. Dankin a Sára se probrali z kómatu krátce po sobě. Po obrovské euforii jejich vztah rychle vyšuměl. Dankin momentálně chodí s JUDr. Veronikou Tucháčkovou z AK Pichlavý, Tucháčková a Partneři. Pasáčkovo tělo z nemocnice záhadně zmizelo. Albert Einstein vylepšil konstrukci své ledničky. Bleděmodrým teď reálně vládne Pampeliška, Hitler ji poslouchá na slovo. Pruel ji – za jejími zády – nazývá „Yoko Ono z ulice“. Chytrej spáchal sebevraždu zhruba hodinu poté, co se Dankin probral z kómatu. Trpěl nesnesitelnými depresemi.
KONEC Praha, 21. 11. 2010
– 203 –
VVK058.indd 203
20.1.2011 15:38:32
OBSAH I. Dankin odchází
3
II. Dankin se vrací
179
– 204 –
VVK058.indd 204
20.1.2011 15:38:33
