Jen 8 dní, ale velmi intenzivních, si vychutnávalo 11 vysokohorských turistů překrásné túry v nádherných horách od 26. července. Název „Dolomity“ dostalo pohoří po francouzském geologovi. Krátká a snadná byla cesta z Jičína přes Brenner do 800 km vzdálených hor, konkrétně na Karrerpass (1245), neboť od loňské zimy neexistují hranice v EU. Odtud už pěšky vystoupali na chatu Coronelle (2339), která byla dva dny jejich dočasným domovem. Poznávali oblast Cattinacia nebo také Rosengarten (růžová zahrada) se známými Vajoletskými věžemi. Výstup do sedla Sandtner (2741), kde je
zajištěná horolezecká cesta řetězy tzv. „ferrata“ (doslova železná cesta), prověřil většinu zúčastněných. Vedení převzala Jitka Pírková, která zná Dolomity skoro stejně dobře jako její manžel Ivan, který skupinu uzavíral, případně pomáhal v obtížných situacích. Lezení po ferratě vyžaduje dobrou snášenlivost výšek, fyzickou kondici a jistou dávku hbitosti. Tento systém umožňuje milovníkům vysokohorské turistiky těšit se z ojedinělé krásy Dolomit.
Další výstup uskutečnili všichni v oblasti Gruppo di Sella, kde vystoupili na vrchol Piz Boe (3152), což je nejsnáze dosažitelná třítisícovka v Dolomitech. Je to okružní cesta v srdci Dolomit.
Pro většinu zúčastněných bylo samotné ubytování na chatě Boe v nadmořské výšce 2871 m osobním rekordem.
Další překrásnou oblastí byla skupina Tofane a Cinque Torri, kam skoro každý rok jezdí jičínští horolezci. Vyhlídkový bod s pohádkovou chatou Nuvolau (2576) na vrcholu je jedinečný, zvláště pro fotografy. Lehčí ferrata k passu Giau (2230) a zpět na Cinque Torri se moc líbila, i když byla ztížena dešťovou přeháňkou.
Zajímavá byla další túra ze sedla Falzarego (2105) tunelem dlouhým 1100 m a jištěná lany na vrchol Lagazuoi (2778) ve skupině Fanes. Průchod tímto skalním tunelem je zcela ojedinělý v celých Dolomitech a připomíná smutné válečné události v roce 1915 – 18. Neméně zajímavá byla cesta ke Castelletu a galerii, kde se odehrála děsivá minová válka na italsko-rakouské frontě. Ještě dnes lze nalézt v nitru hor zajímavé stopy po těchto hrůzných válečných událostech. Blíže se o této válce dočtete v knize „Fronta v Dolomitech“ od Milana Čepelky, přítele Ivana.
Sestup z Lagazuoi
Překrásné levné ubytování na chatě Son Forca
Asi nejtěžší túrou byla hřebenovka v oblasti Cristalo. Plných 6 hodin trvala cesta Ivano Dibona jištěná lany do údolí k Hospitalu a s Ivanem ji
zvládli jen 3 turisté. Ostatní si vychutnávali údolní cestu se sestupem na Passo Tre Croci (1845).
Další oblastí, kterou navštívili, byly Sextenské Dolomity a vyhlídkový bod Monte Paterno (2746) se zajištěnou cestou a sestupem tunelem s okny k chatě Locatelli (2220) a okružní cestou kolem známých Tre Cime di Lavaredo. Cima Piccola patří mezi nejznámější vrcholy Dolomit. Přes věhlasnou strmost a horolezeckou obtížnost se tyto tři vrcholy osaměle a chladně tyčí na svém kamenném podstavci. Prvním mužem, který zvítězil nad vrcholem Cima Grande byl Vídeňan Paul Grohmann v roce 1863, zatím co Innerkofler dosáhl vrcholu Cima Piccola až v roce 1881.
Poslední den byl věnován skupině Cadini s překrásnou panoramatickou cestou „Bonacossa“ k chatě Fonda Savio a zakončené sestupem
k jezeru Misurina, které je označováno za perlu Dolomit (v roce 1956 tu byly závody v rychlobruslení při OH). Atmosféra tohoto místa, okolní krajina, odraz hor v jezeře, žlutá barva hotelu na jižním konci jezera, to všechno jako by patřilo do jiné doby. Ubytování na chatách pokaždé ve výšce nad 2000 m bylo zajímavé, romantické a výhodné jak z důvodů aklimatizace, tak hlavně včasného dosažení vrcholů, neboť v odpoledních hodinách se téměř pravidelně počasí zhoršilo a často bouřilo a pršelo. Program byl koncipován tak, že nejvýše položené chaty bylo možné dosáhnout pomocí lanových sedaček, což bylo výhodné pro méně zdatné turisty. Mezi skupinami pohoří a chatami jsme se přemísťovali auty po tzv. Dolomitické cestě spojující Bolzano a Cortinu. Vede úchvatnou krajinou Dolomit, mezi horami, loukami, lesy, upravenými vesnicemi – dohromady tvoří jedinečnou kombinaci kultury a přírody. Trochu jsme záviděli desítkám cyklistů, kteří šplhali do sedel nebo sjížděli dolů po nádherných asfaltových cestách. Pro případné zájemce o tuto překrásnou oblast musíme uvést, že chaty jsou cenově dostupné a navíc lze uplatnit např. slevu na horolezecké průkazy apod. Večery na těchto chatách patří k nezapomenutelným zážitkům zrovna jako východy či západy slunce, neopakovatelná atmosféra a čerstvý horský vzduch – na to se nedá zapomenout. Ukázali jsme přátelům nejkrásnější místa Dolomit, kde se vznešená vláda hor nedá utajit. Cestování je můj život, proto poslední roky života trávím na cestách. V Jičíně 5.srpna 2008
Ivan
