Cvičení jednotek SDH v roce 2014 (2. 4. května 2014, Strakonice)

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích .

Cvičení jednotek SDH v roce 2014 (2. – 4. května 2014, Strakonice)

Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

1

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Tento materiál je určen pro jednotky požární ochrany, které se přihlásily na „Cvičení jednotek SDH v roce 2014“, které proběhne ve dnech 2. – 4. května 2014 ve Strakonicích. Každý člen zodpovídá za své svěřené věcné prostředky požární ochrany a za své chování. Za členy jednotky zodpovídá velitel jednotky. Na jednotlivá cvičení bude každý nastupovat řádně připravený v předepsané ústroji a bez vlivu alkoholických a jiných návykových látek. V případě podezření na požití alkoholických, popř. návykových látek, může být člen jednotky vyloučen ze cvičení, popř. může být po projednání s velitelem příslušné jednotky vyloučena celá jednotka požární ochrany, jejímž je tato osoba členem. Při příjezdu potvrdí členové jednotky požární ochrany, že byli seznámeni s bezpečností na místě cvičení, fyzickou náročností a průběhem cvičení. Budou dodržovat pokynů vedoucího cvičení a jeho zástupců a velitele své jednotky (velitele družstva). Všechny připravené cvičení budou provádět dle svého nejlepšího svědomí a využijí získané odborné znalosti v rámci pravidelné odborné přípravy prováděné příslušníky HZS ČR a veliteli SDH obce. Každou nevolnost, popř. úraz, nahlásí neprodleně veliteli své jednotky, popř. vedoucímu cvičení. Členové budou plně zodpovídat za své chování i projevy po celou dobu konání cvičení. V případě, že bude poničen majetek, ať již záměrně nebo z nedbalosti, bude škoda nahrazena osobou, která ji způsobila nebo bude domluvena náhrada poškozené věci s poškozeným.


2

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . 1) Účel cvičení Účelem cvičení jednotek je ověření schopnosti spolupráce jednotek požární ochrany při společném zásahu jednotek a možnost prohloubit své odborné znalosti. Další činnost je si osvojit taktiku zásahu pro různé zásahy ( při využití dokumentace zdolávání požáru – operativní karty a operativního plánu, výcvik na vodě, nebezpečné látky, dálková doprava vody ). Dále je třeba prohloubit odborné znalosti hasičů na místě zásahu, velitelů v oblasti řízení a velení u zásahu a osvojit si praktické zkušenosti strojníků se svěřenou technikou. 2) Cíle cvičení - Ověřit schopnost hasičů, velitelů a strojníků při společném zásahu více jednotek požární ochrany - Ověřit schopnost rychlého a bezpečného provedení zásahu při dodržování BOZP - Ověření taktiky a časové náročnosti zásahu - Vyhodnocení taktického cvičení – v případě zjištění nedostatků jejich odstranění v rámci odborné přípravy. 3) Námět cvičení V rámci pravidelné odborné přípravy jednotek SDH a v rámci přípravy na složení zkoušek odbornosti Hasič III. stupeň, Hasič II. stupeň a odbornosti Strojník připravila ORV cvičení, které by se mělo opakovat v pravidelném jednoročním intervalu. Letošní cvičení je již třetím cvičením, které je zaměřeno na praktický výcvik znalosti Dokumentace zdolávání požárů (dále jen „DZP“) – Operativní karta a Operativní plán; výcvik na vodě; dálkové dopravy vody na požářiště (dálková, kyvadlová ) a výcvik zásahu na nebezpečnou látku. První cvičení jednotek bylo „zkušební“ a námětem byly následující úkoly: hledání ztracené osoby v terénu za snížených podmínek (tma a neznalost terénu), požár lesa a dálková doprava vody na místo požářiště od vodního zdroje - rybník). Druhé cvičení jednotek bylo zaměřeno na výcvik znalosti Dokumentace zdolávání požárů (dále jen „DZP“) – Operativní karta a Operativní plán; výcviku na vodě; dálkové dopravy vody na požářiště (dálková, kyvadlová ) a výcviku zásahu na nebezpečnou látku. . Cvičení by mělo být opět dvoudenní a závěrem bude vyhodnocení a návrh témat na další připravované cvičení pro rok 2015. Materiální zabezpečení popř. finanční náklady: Každá jednotka si zabezpečí své technické prostředky a finančně zajistí provozuschopnost popř. opravu prostředků a techniky v případě poruchy či poškození. Finanční náhrady mzdy členům jednotek požární ochrany nebudou proplaceny. Po dohodě s veliteli jednotek požární ochrany bude domluvena akceschopnost jednotky v místě své dislokace. 4) Etapy cvičení – způsob provedení I. etapa – příjezd jednotek požární ochrany, seznámení s cvičením pátek – 2 hodiny II. etapa – Dokumentace zdolávání požárů – Operativní karta a Operativní plán pátek – 3 hodin III. etapa – provedení cvičení, seznámení z nedostatky sobota – 10 hodin Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

3

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . IV. etapa – vyhodnocení, odjezd na domovské stanice neděle – 2 hodiny 5) Místo a termín provedení Připravované cvičení bude provedeno dne 2. – 4. května 2014 ve Stakonicích, rekreační areál Podskalí viz. foto. 6) Grafická část cvičení

místo cvičení

místo cvičení


4

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . 7) Časová osa průběhu cvičení Plán provedení taktického cvičení dne 2. – 4. května 2014 P.č.

Čas. úsek

1.

18:00 20:00

2.

3.

20:00 21:00 21:00 23:00*

Událost

Činnost cvičících

Příjezd jednotek

Seznámení s průběhem cvičení

Seznámení s místem cvičení, určení taktiky zásahu a časového sledu cvičení

1. cvičení: DZP

DZP (Operační karta a operační plán) v místě areálu

Provádí

Poznámka

VC

pátek

VC VZ, cvičící jednotky

volná zábava, večeře, spánek 4.

9:00

Zahájení cvičení druhého dne

VC

5.

9:01 9:30

Seznámení s námětem cvičení

VC

6.

9:30* 13:00

2. cvičení: DZP + nebezpečná látka

13:00 15:00

oběd

7.

8.

9.

15:05* 19:30

3. cvičení: výcvik na vodě

19:35 20:30

večeře

21:15* 22:00

vyhodnocení

22:15

volná zábava, diskuze

9:30 11:30

Závěrečné ukončení cvičení

Orientace v DZP Procvičení pravidel na zásah s nebezpečnou látkou

Hledání utonulé osoby a různých předmětu pod vodní hladinou

Rekapitulace a zhodnocení provedených cvičení

Zhodnocení průběhu cvičení a individuální odjezd na domovské stanice

sobota

VZ, cvičící jednotky

VZ, cvičící jednotky

VC, VZ, VD

cvičící jednotky

neděle

Pozn. * - možno změnit


5


Odborná část – příprava na cvičení 8) Řízení 8.1) Organizace a řízení zásahu Průzkum Cílem průzkumu na místě zásahu je zjistit a) zda jsou ohroženy osoby, zvířata a majetek, b) rozsah požáru, způsob a směry jeho šíření a druh hořících materiálů nebo rozsah účinků mimořádné události, c) přítomnost nebezpečných látek a předmětů, které mohou nepříznivě ovlivnit průběh zásahu, d) terénní a jiné podmínky významné pro použití požární techniky a věcných prostředků požární ochrany. Průzkum na místě zásahu provádí a) velitel zásahu a nejméně 1 hasič, nebo b) průzkumná skupina, kterou tvoří nejméně 2 hasiči, anebo c) celá jednotka. O tom, kdo provede průzkum, rozhodne velitel zásahu. Provádí-li průzkum průzkumná skupina, velitel zásahu určí jejího velitele, který odpovídá za činnost průzkumné skupiny a výsledky průzkumu. Záchrana osob, zvířat a majetku Při zásahu má záchrana osob přednost před záchranou zvířat a majetku. Cílem činnosti jednotky při záchraně osob a zvířat je odstranění bezprostředního ohrožení jejich života. Velitel zásahu je oprávněn na nezbytnou dobu záchranu osob, zvířat nebo majetku přerušit v případě, kdy již nelze, ani přes vynaložení všech dostupných sil a prostředků, osoby, zvířata nebo majetek zachránit, anebo pokračování v zásahu by bezprostředně ohrožovalo život zasahujících hasičů. Zdolávání požárů

Cílem činnosti jednotek při zdolávání požáru je a) lokalizace požáru v případech, kdy bylo zásahem zamezeno dalšímu šíření požáru a síly a prostředky zasahujících jednotek jsou pro likvidaci požáru dostatečné, a poté b) likvidace požáru až do ukončení nežádoucího hoření. V případě, že by náklady na zdolání požáru osamoceně stojícího objektu, jako je například stoh nebo sklad píce, mohly být s ohledem na hodnotu takového objektu považovány za náklady vynaložené nehospodárně a průzkumem, bylo potvrzeno, že nejsou ohroženy životy osob nebo zvířat, anebo životní prostředí, je velitel zásahu povinen zvážit účelnost zásahu a případně jej ukončit, aniž by bylo dosaženo cíle činnosti jednotek při zdolávání požáru. Střídání hasičů při zásahu Střídání hasičů při zásahu se provádí podle rozhodnutí velitele zásahu tak, aby nedošlo k jejich ohrožení a k přerušení zásahu. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

6

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Předání místa zásahu Pokud je nutné zabezpečit dohled nad místem, kde jednotky zasahovaly, provede velitel zásahu předání místa zásahu vlastníku nebo jiné oprávněné osobě. Pokud tak nelze ihned učinit, velitel zásahu zabezpečí po dobu hrozícího nebezpečí dohled nad místem zásahu. Předání místa zásahu se provádí písemně, pokud se určují opatření nutná k odstranění nebezpečí opětovného vzniku požáru. Převzetí velení společně zasahujících jednotek a složek integrovaného záchranného systému Při zásahu 2 nebo více jednotek řízení zásahu převezme velitel jednotky, která zahájila činnost na místě zásahu jako první. To neplatí, jestliže některý z velitelů zasahujících jednotek využije právo přednostního velení. Pokud to technické prostředky umožní, oznámí velitel jednotky, která přijela na místo zásahu jako první, příslušnému operačnímu středisku převzetí velení zásahu a upřesní místo zásahu a charakter zásahu. Jestliže jedna nebo více jednotek zasahuje u mimořádné události s ostatními složkami integrovaného záchranného systému a některé ze zasahujících složek integrovaného záchranného systému, s ohledem na charakter záchranných a likvidačních prací, přísluší podle zvláštních předpisů řízení těchto prací, velitel zásahu s takovou složkou integrovaného záchranného systému spolupracuje. Nejsou-li příslušné složky integrovaného záchranného systému na místě zásahu, velitel zásahu zajistí jejich vyrozumění. Do doby jejich příjezdu, nebo je-li spor o tom, která složka má záchranné a likvidační práce řídit, řízení záchranných a likvidačních prací převezme velitel zásahu. Při soustředění většího množství sil a prostředků, a při organizačně složitém nebo rozsáhlém zásahu, anebo při zásahu v rámci integrovaného záchranného systému, může velitel zásahu zřídit štáb velitele zásahu (dále jen "štáb"), jednotlivé úseky a určit velitele úseků. Zřídí-li velitel zásahu úseky, stanoví úkoly, které budou úseky plnit a vyčlení pro plnění těchto úkolů potřebné síly a prostředky. Pro několik úseků může velitel zásahu zřídit společný sektor a určit jeho velitele. Pokud nestanoví velitel zásahu jinak, jsou hasiči přímo podřízeni svým velitelům jednotek. Velitelé jednotek jsou podřízeni veliteli úseku, veliteli sektoru a veliteli zásahu. Při nebezpečí z prodlení může velitel úseku, velitel sektoru nebo velitel zásahu vydat hasičům rozkaz nebo pokyn přímo. 8.2) Právo přednostního velení V případě, kdy jsou na místě zásahu 2 nebo více jednotek, může být řízení zásahu převzato podle práva přednostního velení. Právem přednostního velení se rozumí, že: a) velitel jednotky hasičského záchranného sboru kraje má přednost před všemi veliteli jednotek s výjimkou velitele jednotky hasičského záchranného sboru podniku v případě uvedeném v písmenu b), b) velitel jednotky hasičského záchranného sboru podniku má přednost před všemi veliteli jednotek v případě, že místem zásahu je podnik, pro který byla tato jednotka zřízena, c) velitel jednotky sboru dobrovolných hasičů obce má přednost před velitelem jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku s výjimkou případu uvedeného v písmenu d), d) velitel jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku má přednost před velitelem jednotky sboru dobrovolných hasičů obce v případě, je-li místem zásahu podnik, pro který byla tato jednotka zřízena, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

7

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . e) velitel jednotky, v jejíž územní působnosti se místo zásahu nachází, má přednost před ostatními veliteli jednotek stejného druhu; to neplatí, jestliže jednotka, v jejíž územní působnosti se místo zásahu nachází, se do činností na místě zásahu nezapojí nebo pokud se velitelé jednotek dohodnou jinak. Řízení zásahu převzít nelze, jestliže generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen "generální ředitel") nebo jím pověřený zástupce, ředitel hasičského záchranného sboru kraje, nebo ředitel územního odboru hasičského záchranného sboru kraje anebo jimi pověření funkcionáři hasičského záchranného sboru kraje, určí velitele zásahu nebo velení sami převezmou. Při předávání a přebírání velení odstupující velitel zásahu nového velitele zásahu informuje o postupu jednotek při zásahu a jednotkám své odstoupení oznámí. Nový velitel se ujme řízení zásahu prohlášením, že velení přebírá. Není-li účast odstupujícího velitele možná, nový velitel převzetí velení jednotkám oznámí sám a tuto okolnost poznamená ve zprávě o zásahu. Štáb Štáb v souladu s rozhodnutími velitele zásahu organizuje činnost jednotek na místě zásahu, je využíván při koordinaci složek integrovaného záchranného systému a připravuje rozhodnutí velitele zásahu. Štáb tvoří a) náčelník štábu, b) člen štábu pro spojení, c) člen štábu pro týl, d) člen štábu pro analýzu situace na místě zásahu, e) člen štábu pro nasazení sil a prostředků, f) zástupci složek integrovaného záchranného systému, v případě zásahu v rámci integrovaného záchranného systému, g) pomocníci členů štábu. Náčelník štábu odpovídá za činnost štábu. Navrhuje veliteli zásahu složení štábu, zastupuje velitele zásahu po dobu jeho nepřítomnosti a zajišťuje styk s veřejností na místě zásahu. Člen štábu pro spojení zabezpečuje koordinaci spojení na místě zásahu mezi jednotkami a složkami integrovaného záchranného systému a spojení jednotek s příslušným operačním střediskem. Člen štábu pro týl organizuje materiální zabezpečení jednotek, včetně podmínek péče o hasiče a osoby vyzvané k poskytnutí osobní pomoci, evidenci výdajů a nákladů na zásah a poskytování neodkladné péče osobám postiženým mimořádnou událostí. Člen štábu pro analýzu situace na místě zásahu provádí analýzu situace na místě zásahu za účelem přípravy rozhodnutí velitele zásahu. Člen štábu pro nasazení sil a prostředků organizuje součinnost jednotek a složek integrovaného záchranného systému na místě zásahu a jejich evidenci. Náčelník štábu a členové štábu jsou určeni k výkonu funkce ve štábu velitelem zásahu, který vedle náčelníka štábu do štábu vždy určí alespoň člena štábu pro týl a člena štábu pro spojení. Náčelníkovi a každému členu štábu může velitel zásahu určit pomocníky, nebo jim Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

8

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . přidělit síly a prostředky, pokud to vyžaduje plnění jim uložených úkolů. Pomocníkem člena štábu mohou být vedle hasičů i fyzické osoby a zástupci právnických osob, které při zásahu poskytují osobní nebo věcnou pomoc nebo se kterými jednotky nebo složky integrovaného záchranného systému na místě zásahu spolupracují. Stanoviště štábu určí velitel zásahu, a to obvykle v místě velitelského stanoviště. Stanoviště štábu musí být zabezpečeno proti neoprávněnému vstupu nepovolaných osob a před vlivem nepříznivých klimatických podmínek. Současně musí být zajištěn náhradní mobilní zdroj elektrické energie a prostředky k odstranění technických závad na zařízeních používaných pro činnost štábu. Na stanovišti štábu musí být přítomen po dobu zásahu některý z jeho členů a vedena evidence o činnosti štábu. Spojení s příslušným operačním střediskem Velitel zásahu zabezpečuje průběžné informování příslušného operačního střediska o a) situaci na místě zásahu, b) potřebě sil a prostředků, popřípadě jiné pomoci, c) změně v osobě velitele zásahu, d) činnosti jednotek a složek integrovaného záchranného systému, e) zásadní změně situace na místě zásahu včetně zranění nebo usmrcení hasičů nebo postižených osob, f) době lokalizace a likvidace požáru nebo ukončení záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech, g) odjezdu jednotek z místa zásahu. Činnost hasičů na místě zásahu Hasiči na místě zásahu a) plní rozkazy a pokyny svých velitelů jednotek, b) dodržují pravidla spojení, c) provádějí průzkum v místě svého nasazení a zjištěné poznatky hlásí veliteli jednotky nebo veliteli úseku či sektoru, anebo veliteli zásahu, d) používají osobní ochranné pracovní prostředky, e) nepoužívají oděvní doplňky a předměty nošené na těle nebo při sobě, kterých není pro činnost na místě zásahu třeba, a které mohou být při zásahu poškozeny nebo které mohou ohrozit jejich zdraví. 8.3) Velitel zásahu a) řídí průzkum, vyhodnocuje situaci a s ohledem na získané poznatky organizuje soustřeďování a nasazování jednotek, b) kontroluje a vyhodnocuje účinnost zásahu a plnění svých rozkazů a pokynů, c) rozhoduje o zahájení a ukončení činnosti k záchraně osob, zvířat a majetku a určí, které osoby, která zvířata nebo který majetek budou zachráněny přednostně, d) organizuje součinnost zasahujících jednotek a jejich spolupráci s těmi, kteří poskytují osobní a věcnou pomoc, e) organizuje spojení v místě zásahu a spojení s příslušným operačním střediskem a odpovídá za úplnost a správnost předávaných informací, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

9

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . f) v případě potřeby zřídí štáb, označí velitelské stanoviště a přiděluje do úseků, popřípadě sektorů síly a prostředky jednotek nebo složek integrovaného záchranného systému, g) zajišťuje týlové zabezpečení jednotek, h) zajišťuje podávání informací o zásahu sdělovacím prostředkům a veřejnosti, i) organizuje poskytování informací příbuzným osob, které byly postiženy následky požáru nebo mimořádné události, j) organizuje opatření k zamezení vstupu nepovolaných osob na místo zásahu, k) vyhodnocuje zásah a zpracovává zprávu o zásahu. Zpráva o zásahu obsahuje údaje o silách a prostředcích na místě zásahu, hodnocení situace na místě zásahu v době příjezdu první zasahující jednotky a popis nasazení jednotek včetně zvláštností, které při zásahu nastaly, a záznam o poskytnutí osobní a věcné pomoci. Zprávu o zásahu zpracovává velitel zásahu a odevzdává ji příslušnému operačnímu středisku nejpozději do 6 dnů ode dne ukončení zásahu. V místě zásahu, kde se předpokládají účinky požáru nebo mimořádné události, zabezpečuje velitel zásahu ve spolupráci s příslušným operačním střediskem, správními úřady a obcemi a) provedení průzkumu šíření účinků požáru nebo mimořádné události, b) informování obyvatelstva na území ve směru šíření požáru nebo mimořádné události, která by je mohla ohrozit svými účinky, c) evakuaci obyvatelstva nebo jeho ochranu před nebezpečím, nelze-li evakuaci uskutečnit, d) vyhledání bezprostředně ohrožených osob, e) ošetření zraněných osob, f) regulaci volného pohybu osob a dopravních prostředků v místě zásahu, g) střežení evakuovaného území a majetku, h) odstranění staveb a porostů, provedení terénních úprav za účelem zmírnění nebo odvrácení rizik vzniklých požárem nebo mimořádnou událostí. Velitel zásahu může prostřednictvím příslušného operačního střediska žádat o a) regulaci dopravy na trasách odsunu zraněných do zdravotnických zařízení nebo na trasách, po kterých jsou přepravovány síly a prostředky jednotek, b) zabezpečení náhradního ubytování pro postižené, c) zabezpečení zdravotní péče, hygienické a protiepidemické péče a sociální a duchovní péče pro postižené, nemocné a zraněné, d) provedení sanace a dekontaminace zasaženého území, e) stanovení hygienických a veterinárních opatření. Velitel zásahu za účelem snížení rizika ohrožení života a zdraví zasahujících hasičů: a) analyzuje informace o nebezpečí na místě zásahu, b) rozděluje místo zásahu na zóny s charakteristickým nebezpečím a stanoví odpovídající režim práce a způsob ochrany, c) dbá, aby požadavky kladené na jednotky odpovídaly jejich vybavení požární technikou a věcnými prostředky požární techniky a cíl jejich činnosti při zásahu byl stanoven s přihlédnutím ke konstrukci zachraňovaných objektů, charakteru technologických procesů probíhajících v těchto objektech a chemickým vlastnostem vznikajících nebo skladovaných látek, pokud jsou známy, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

10

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . d) vytváří podmínky pro obnovu fyzických sil hasičů na místě zásahu, zajištění minimálních podmínek péče o zasahující hasiče a osoby poskytující osobní a věcnou pomoc. Velitel zásahu přímo řídí činnost: a) náčelníka štábu, velitele průzkumné skupiny, velitele úseku, velitele sektoru a dalších hasičů, které určil jako svůj výkonný orgán, pokud jim neurčil jiného přímého nadřízeného, b) velitelů jednotek, kromě těch, kteří byli zařazeni do podřízenosti velitele sektoru nebo velitele úseku. Velitel zásahu může odvolat: a) velitele jednotky nebo hasiče, které určil jako svůj výkonný orgán, pokud nemohou plnit nebo neplní svoje úkoly, a současně určit jejich nástupce, b) z místa zásahu jednotku, která neplní svoje úkoly nebo jestliže její síly a prostředky nejsou potřebné. Velitel zásahu může rozdělit jednotku, určit vedoucí skupin a začlenit osoby poskytující osobní a věcnou pomoc do jednotky. Nad činností těchto osob musí být zajištěn odborný dohled a musí být vybaveny osobními ochrannými prostředky. Velitel zásahu může rozhodnout o nedodržení technických podmínek požární techniky a věcných prostředků požární ochrany, jestliže hrozí nebezpečí z prodlení při záchraně života osob. Nemůže-li velitel zásahu vykonávat svoje oprávnění a plnit povinnosti podle předchozích odstavců, bezodkladně určí svého zástupce, pokud nedojde k převzetí velení. 8.4) Velitel úseku, velitel sektoru Velitel úseku je na místě zásahu podřízen veliteli zásahu nebo veliteli sektoru, pokud byl sektor zřízen. Velitel úseku a) prostřednictvím velitelů jednotek řídí jednotky zařazené do úseku, b) organizuje podle rozhodnutí velitele zásahu průzkum a vyhodnocuje situaci v úseku; v případě bezprostředního ohrožení života osob je oprávněn změnit rozhodnutí velitele zásahu, c) podává veliteli zásahu informace o plnění úkolů a o situaci v úseku, d) řídí zásah sil a prostředků v úseku a spolupráci při poskytování osobní a věcné pomoci, e) kontroluje činnost jednotek při zásahu a plnění svých rozkazů a pokynů, f) udržuje spojení s velitelem zásahu a s podřízenými jednotkami. Velitel úseku za účelem snížení rizika ohrožení života a zdraví zasahujících hasičů a) analyzuje informace o nebezpečí v úseku a provádí jejich ověřování, b) určí jednotkám úkoly tak, aby odpovídaly vybavení hasičů v úseku, respektuje zvláštnosti místa zásahu, zejména technologii, konstrukční a dispoziční řešení objektů a vlastnosti přítomných nebo vznikajících látek, c) oznamuje veliteli zásahu poznatky o situaci v úseku. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

11


Velitel jednotky Velitel jednotky je na místě zásahu podřízen veliteli úseku. Pokud úsek není zřízen, je podřízen veliteli zásahu. Velitel jednotky: a) ohlásí ihned veliteli zásahu příjezd jednotky a množství sil a prostředků jednotky, b) podává veliteli úseku či sektoru nebo, není-li úsek či sektor zřízen, tak veliteli zásahu průběžně informace o plnění úkolů a o situaci na místě zásahu; v případě bezprostředního ohrožení života osob je oprávněn změnit rozhodnutí nadřízeného, c) zpracovává dílčí zprávu o zásahu. Velitel jednotky za účelem snížení rizika ohrožení života a zdraví hasičů jednotky: a) shromažďuje informace o nebezpečí a provádí jejich ověřování na místě zásahu jednotky, b) rozděluje místo zásahu jednotky na zóny s charakteristickým nebezpečím a stanovuje odpovídající režim práce a způsob ochrany hasičů, c) upozorní velitele úseku či sektoru nebo, není-li velitel úseku či sektoru určen, tak velitele zásahu, pokud požadavky kladené na jednotku neodpovídají jejímu vybavení požární technikou a věcnými prostředky požární techniky a pokud při stanovení cíle činnosti jednotky při zásahu nebylo přihlédnuto ke konstrukci zachraňovaných objektů, charakteru technologických procesů probíhajících v těchto objektech a chemickým vlastnostem vznikajících nebo skladovaných látek, d) dbá, pokud to situace na místě zásahu umožňuje, aby při nebezpečných činnostech, jakými jsou například průzkum, práce v prostředí nebezpečných látek, práce ve výškách a hloubkách, byli hasiči jištěni navzájem nebo jiným hasičem, e) dbá u zasahujících hasičů na používání předepsaného standardního vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky a věcnými prostředky požární ochrany proti působení nebezpečných látek, zejména chemických, radioaktivních a infekčních. Velitel jednotky může odvolat z místa zásahu hasiče, který nemůže plnit nebo neplní svoje úkoly nebo jestliže mu neočekávané závažné okolnosti jejich plnění znemožní. O odvolání hasiče je povinen informovat velitele úseku či sektoru, nebo není-li sektor zřízen, tak velitele zásahu. Nemůže-li velitel jednotky vykonávat oprávnění a plnit povinnosti podle předchozích odstavců, je povinen bezodkladně určit svého zástupce, kterému řízení jednotky předá. Označení hasičů při zásahu Při zásahu hasiči nosí a) velitel zásahu červenou pásku s nápisem "VZ" na levé paži nebo zvláštní vestu s nápisem "Velitel zásahu", b) náčelník štábu červenou pásku na levé paži s nápisem "NŠ" nebo zvláštní vestu s nápisem "Náčelník štábu", Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

12

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . c) člen štábu pro spojení červenou pásku na levé paži s nápisem "S" nebo zvláštní vestu s nápisem "Spojení", d) člen štábu pro týl červenou pásku na levé paži s nápisem "T" nebo zvláštní vestu s nápisem "Týl", e) člen štábu pro analýzu situace na místě zásahu červenou pásku na levé paži s nápisem "A" nebo zvláštní vestu s nápisem "Analýza", f) člen štábu pro nasazení sil a prostředků červenou pásku na levé paži s nápisem "N" nebo zvláštní vestu s nápisem "Nasazení".

8.5) Taktické a prověřovací cvičení Prověřovací cvičení je určeno k prověrce akceschopnosti jednotek, k prověření požárního řádu obce k prověření dokumentace zdolávání požárů, havarijních plánů nebo k ověření součinnosti mezi jednotkami a složkami integrovaného záchranného systému. Součástí tohoto cvičení může být i vyhlášení cvičného požárního poplachu. Taktické cvičení je určeno k ověření schopností velitelů jednotek a štábu řídit jednotky a k ověření znalosti území, pro které byla jednotce s územní působností stanovena územní působnost. Prověřovací cvičení je oprávněn nařídit a) generální ředitel nebo jeho zástupce, b) ředitel hasičského záchranného sboru kraje nebo jeho zástupce, c) ředitel územního odboru hasičského záchranného sboru kraje nebo jeho zástupce, d) velitel jednotky a příslušníci, kteří v rámci výkonu státního požárního dozoru kontrolují akceschopnost jednotky, e) hejtman, přednosta okresního úřadu, primátor na území hlavního města Prahy, primátor na území města Brna, města Ostravy a města Plzně a starosta obce, f) statutární zástupce právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které jednotku zřídily. Při ohlášení požáru nebo mimořádné události musí být ohlašovna požáru, operační mimořádná událost ohlašuje, středisko nebo jiné místo, kterým se požár nebo upozorněny, že jde o prověřovací cvičení, pokud nejsou sami prověřovány. Taktická cvičení organizují velitelé jednotek v souladu s ročním plánem odborné přípravy. Dokumentaci taktického cvičení schvaluje ředitel územního odboru hasičského záchranného sboru kraje v případě, že se do taktického cvičení zapojují dvě a více jednotek nebo ředitel hasičského záchranného sboru kraje, pokud cvičení svým rozsahem přesáhne území okresu.

9) Dokumentace zdolávání požárů Dokumentaci zdolávání požárů tvoří: • operativní plán zdolávání požárů (dále jen „operativní plán“) nebo • operativní karta zdolávání požárů (dále jen „operativní karta“), které upravují zásady rychlého a účinného zdolávání požárů a záchrany osob, zvířat a majetku v objektech právnických osob a podnikajících fyzických osob.


13

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Dokumentace zdolávání požárů se zpracovává pro objekty a prostory, ve kterých se provozují činnosti s vysokým požárním nebezpečím a v případě, že tak stanoví dokumentace požární ochrany zpracovaná na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti, i pro další provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím. DZP se zpracovává zejména na objekty zvýšeným požárním nebezpečím, kde jsou složité podmínky pro zdolávání požárů v případech: • v dispozičně složitých a nepřehledných objektech, v nichž hrozí, zejména vzhledem k předpokladu silného zakouření, ztráta orientace osob (podzemní hromadné garáže, tunely nad 350 m délky, podzemní systémy hromadné dopravy osob), • v prostorách a zařízeních, kde by vstup nebo činnost jednotky požární ochrany bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení znamenal ohrožení zdraví a životů hasičů (výroba, skladování nebo prodej výbušin, pyrotechnických výrobků, hořlavých nebo hoření podporujících plynů, výskyt radioaktivních látek nebo biologicky nebezpečného materiálu, rozvodny elektrického proudu, kabelové kanály a mosty, energocentra s náhradními zdroji a vnitřní elektrické stanice osazené olejem chlazenými transformátory o celkovém výkonu 1 MVA a vyšším), • za podmínek, při nichž se vyskytují vybrané nebezpečné chemické látky a přípravky v množství stejném nebo větším než je množství uvedené v příloze č. 1 zvláštního právního předpisu, • v objektech a zařízeních provozů chemické výroby, • v objektech a zařízeních administrativních, školských a zdravotnických provozů o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o čtyřech a více nadzemních podlažích pokud tyto objekty nemají zřízeny chráněné únikové cesty, • ve stavbách, které jsou určeny pro ubytování osob s omezenou schopností pohybu a orientace, ve stavbách ubytovacích zařízení o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o čtyřech a více nadzemních podlažích pokud tyto objekty nemají zřízeny chráněné únikové cesty, • ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob a ve stavbách pro obchod. a dále u objektů s činnostmi se zvýšeným požárním nebezpečím • které nelze vůbec odvětrat od zplodin hoření nebo je odvětrat bez znalosti ovládacích prvků příslušných technických zařízení, dokonalého dispozičního řešení objektu, nebo v případě, že se zplodiny mohou šířit cestami, které nelze dobře odhadnout nebo zjistit průzkumem jednotky požární ochrany, • prostorů a zařízení, kde by vstup nebo jednání jednotky PO bez upozornění na zde platný zvláštní režim znamenal ohrožení životů hasičů, • řešení stavebních konstrukcí nebo technologického zařízení, které je těžko poznatelné a skýtá snadnou možnost šíření požáru mimo požární úsek nebo i objekt, ve kterém hoří, stejně jako vzájemná těžko rozpoznatelná spojitost zařízení, objektů z hlediska jejich havárie nebo šíření požáru, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

14

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . • objektů, kde musí být přesně dodržen postup v množství a druhu nasazené požární techniky a prostředků požární ochrany.

9.1) Operativní plán Operativní plán je základní formou DZP a tvoří : a) základní text, který obsahuje operativně taktickou studii, nejsložitější variantu požáru a výpočty pro stanovení sil a prostředků jednotek PO - tuto část dokumentu jednotky PO nemají k dispozici, slouží jen jako podklad pro zpracování operativního plánu, b) vyjímatelná příloha, určená pro jednotky PO při zdolávání požáru, která obsahuje ba) textovou část s: • operativně taktickou charakteristikou objektu, • doporučení pro velitele zásahu, bb) grafickou část s plánem objektu včetně okolní situace, zdrojů vody a komunikací apod. Většina informací je v grafické části operativního plánu. Součástí vyjímatelné přílohy operativního plánu může být také operativní karta Operativně taktická charakteristika obsahuje zejména následující části a údaje: a) Údaje o podniku nebo budovách a technologiích • stručná stavební charakteristika objektů z hlediska hořlavosti stavebních konstrukcí, jejich požární odolnosti a možnosti šíření požáru, • množství osob v různých denních režimech, počty zvířat, koncentrace zvláštních hodnot, • specifikace činností se zvýšeným požárním nebezpečím, • nebezpečí skladovaných nebo zpracovávaných látek a případná rizika, • umístění a ovládání stabilního hasicího zařízení (dále jen "SHZ") nebo elektrické požární signalizace (dále jen "EPS"), • zvláštnosti v systému rozvodu elektrické energie, topení, ventilace nebo klimatizace z hlediska šíření požáru, • upozornění na složité podmínky při zdolávání požáru. b) Vodní zdroje a hasicí látky • vodní zdroje v podniku a v jeho bezprostřední blízkosti, vydatnost zdrojů, zvláštnosti v dodávce hasicích látek; • speciální druhy skladovaných hasicích látek. c) Komunikace • stav komunikací v podniku s ohledem na rozměry požární techniky; • zvláštní pokyny pro jízdu nebo parkování požární techniky. Doporučení velitele zásahu Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

15

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . V části "Doporučení pro velitele zásahu" jsou uvedeny údaje, které vystihují specifické rysy podniku a očekávané komplikace z pohledu složitých podmínek pro zdolávání požáru, zejména: • způsob záchrany osob (využití zásahových a evakuačních cest, mobilní výškové techniky, záchranných prostředků apod.), evakuace zvířat a materiálů, • informace o možném šíření požáru a o závažných specifických okolnostech, majících na toto šíření vliv (ventilace, speciální rozvody apod.). V případě petrochemického a chemického průmyslu pak musí být uvedeny doby vyvření nebo vzkypění ropy, popř. i rychlosti vyhořívání nebo prohřevu hořlavých kapalin apod., • zásady bezpečnosti práce z hlediska specifiky podniku, zejména nutnost použití speciálních ochranných prostředků (dozimetry, ochranné obleky apod.), jakož i místa, kde jsou uloženy nebezpečné látky, • místa, kde v důsledku požáru lze předpokládat vznik toxických zplodin (uvede se druh), výbušných koncentrací apod. Dále se uvedou také způsoby zneškodnění nebezpečných látek (neutralizace apod.), popř. osoby, které o tom rozhodují nebo zneškodnění provádí, • potřebné údaje k dodržení zásad bezpečné dekontaminace osob i techniky, kterou je nutno provést bezprostředně při zásazích, jakož i omezení doby pobytu v radioaktivním prostředí s ohledem na aktivitu zářiče, • podmínky pro použití speciální požární techniky pro zásah, • způsob uzavření plynu, vypnutí el. energie včetně upozornění na prostory, které jsou pod napětím i po vypnutí hlavního vypínače el. proudu (viz nouzové zdroje, UPS apod.), odstavení technologických zařízení, odpojení a vyprázdnění technologických zařízení apod. a seznam osob (pracovní zařazení, adresa, telefon) v podniku, které tuto činnost vykonávají nebo o ní rozhodují, • způsob dálkové dopravy vody, zásady výpomoci mezi podniky pro speciální případy havárií, • nasazení speciálních druhů hasicích látek na vybrané prostory v podniku apod., • výsledky výpočtů pro objekty, kde musí být přesně dodržen postup v množství a druhu nasazené požární techniky a prostředků požární ochrany.

Grafická část vyjímatelné přílohy operativního plánu Názvy objektů musí být v celém operativním plánu jednotné a shodné s běžně užívanými názvy. Pro zobrazení potřebných informací se používají grafické značky. Značky se kreslí do míst, kde operativně taktický údaj má svoje opodstatnění nebo se označí pozicí k uvedenému místu. Místo značky lze uvést přímo nápis, upozorňující na danou skutečnost. Ve výkresech se užívají následující barvy: MODRÁ - vše, co souvisí s hašením požáru (vodní zdroje, sklady požárního nářadí), Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

16

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . ČERVENÁ, ORANŽOVÁ - vše, co komplikuje zdolávání požárů nebo vytváří nebezpečí, ZELENÁ - plochy okolí objektů bez úpravy pro vedení požárního zásahu, vegetace a zeleň, HNĚDÁ - místa nebo objekty s hořlavým povrchem nebo hořlavou konstrukcí, představující s ohledem na možné šíření požáru tzv. požární mosty, ŽLUTÁ - nástupní plochy, komunikace vhodné pro požární techniku. Na každém výkresu je v pravém rohu dole popisové pole s označením názvu objektu, právnické nebo podnikající fyzické osoby, s jejím razítkem a podpisem statutárního zástupce. Pro odhad vzdáleností a velikosti objektů se na výkresech zakresluje síť 10x10 m. Pokud to vyžaduje účel operativního plánu a složitost podmínek pro zdolávání požáru, může se u vícepodlažních, zejména atypických budov, provádět půdorys pro každé odlišné podlaží zvlášť. V opačném případě, u stejných podlaží a se stejnými údaji operativně taktického charakteru, se každé podlaží zobrazovat nemusí. 9.2) Operativní karta Zpracování a obsah operativní karty Operativní karta se zpracovává pro objekty, u kterých jsou méně složité podmínky pro zdolávání požáru. Operativní karta je zjednodušenou formou vyjímatelných příloh operativního plánu a její obsah tvoří: a) textová část, která obsahuje charakter objektu, konstrukční zvláštnosti objektu, evakuační cesty, vnitřní rozvod požární vody, popis míst uzávěru plynu, vypnutí elektrické energie, zapojení nouzového osvětlení; b) grafická část, která obsahuje plán objektu, podle potřeby i vedlejší objekty, komunikace, zdroje vody. Operativní karta se zpracovává na ofsetový nebo kladívkový papír formátu A4 tak, aby její grafická část byla umístěna na druhé straně textové části operativní karty. Operativní karta se doporučuje vložit do průhledného impregnovaného obalu. Textová část operativní karty Textová část operativní karta je formulář, který shrnuje obsah operativní karty zejména do těchto bodů: • charakter objektu, • hasicí látky, • doporučení pro velitele zásahu. Význam jednotlivých bodů odpovídá významu pojmů, užívaných v operativním plánu.

Grafická část operativní karty V plánu grafické části operativní karty se údaje operativně taktického charakteru, důležité pro činnost jednotky PO a zdolávání požáru, zakreslují pomocí značek podle zásad pro grafické přílohy operativního plánu. Pokud to vyžaduje složitost podmínek pro zdolávání požárů, může se u několikapodlažních budov (zejména atypických) zakreslovat každé podlaží objektu zvlášť. Grafické značky a vzory DZP jsou uvedeny v doporučené literatuře. Uložení DZP Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

17

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . DZP je uložena na příslušném HZS kraje - zpravidla na místně příslušném operačním a informačním středisku nebo na stanici HZS kraje, v jejímž hasebním obvodu objekt leží. Druhý výtisk DZP je uložen u právnické nebo podnikající fyzické osoby, u HZS podniku nebo na trvale dostupném místě (vrátnice apod.).

10) Výcvik na vodě Výcvik na vodě se provádí pro získání a návyku některých pravidel, kterých je potřeba za účelem rychlé a bezpečné práce na vodní hladině, při práci s plavidlem (člun,loď) popř. pod vodní hladinou. Vždy je důležité více času obětovat nácviku a pak využít pro snadnou a rychlou záchranu tonoucího. Vodní hladinu můžeme rozdělit na vodu stojatou (rybník, vodní nádrž, požární nádrž) či tekoucí (řeka, potok, jez). Záchranou je situace, kdy je oběť v nebezpečí, a to i v situaci, je-li oběť pod vodou na čas kratší než půl hodiny (u osob podchlazených a dětí i déle) – v tomto případě je možnost pro záchranu ještě reálná. Tonutí bývá provázeno panikou a zuřivým zápasem postiženého o udržení hlavy nad hladinou, zvláště nedosáhne-li na dno a nemůže se ničeho chytit. Čím rychlejší bude akce, tím účinnější bude záchrana. Bezpečnost zachránce na prvním místě – osobní zásah přichází až po vyčerpání všech ostatních možností, použití záchranných pomůcek, popř. plavidel !!! Nutnost dokonalého ovládání jednoduchých záchranných pomůcek, znát všechny varianty použití vzhledem k místu a situaci. Plavidla – dokonalé ovládání plavidla vesly popř. pádly (pohyb a otáčení na malém prostoru). 10.1) Záchrana tonoucích Záchranu dělíme na tři části, které se v praxi velmi často prolínají. • Záchranné a ochranné prostředky • Plavidla • Osobní zásah Záchranné pomůcky Byly vytvořeny pro záchranu ze břehu nebo z plavidla. • Záchranná tyč – jedná se o jednoduchou, ale velmi účelnou pomůcku v různých provedeních (lehký trhací hák). Použití: podání tyče tonoucímu a jeho přitažení ke břehu nebo plavidlu. • Záchranný kruh – je z pěnového polystyrénu, který nesaje vodu, je 3 – 5 kg těžký s vnitřním průměrem cca 45 cm a jako vrchní barva se užívá oranžová. Na čtyřech místech je ke kruhu připevněno široké lano o průměru 1 – 1,5 cm. Záchranný kruh udrží na hladině bezpečně dospělou osobu. • Záchranný míč – gumový nebo z umělé hmoty o průměru 23-27 cm, který je umístěn do síťky. Výhodou proti kruhu je jeho hmotnost, lze jej házet na větší vzdálenost a je méně nebezpečný při přímém zásahu tonoucího. Míč házíme spodním nebo horním obloukem, vždy s plovoucím lanem, se kterým zacházíme jako při házení kruhu. • Záchranný pás – je z plovoucí pružné hmoty, cca 95 cm dlouhý, 13 cm široký a 6 cm vysoký. Na jednom konci je osazen karabinou a na druhém kovovým kroužkem na který je navázáno plovoucí lano dlouhé asi 160 cm, konec lana je zakončen odepínací smyčkou z Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

18

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . popruhu, jehož velikost je určena potřebou převléknout smyčku co nejrychleji přes hlavu a pod jednu paži. Velkou předností záchranného pásu je mnohočetnost jeho použití. V některých situacích ho stačí postiženému jen podat, lze jej použít jako házecí pomůcku jak narovnaný, tak i sepnutý do kruhu. Pás lze použít pro zajištění vlastní bezpečnosti. Největší předností je jeho využití při přepravě tonoucího, s možností sledovat stav postiženého, popřípadě zahájit resuscitaci. • Házecí pytlík – je součástí vybavení pro vodní turistiku a záchranu na tekoucí vodě. Je válcového nebo kuželového tvaru, v jehož dně je umístěn nosný materiál, aby pytlík plaval na hladině. Do pytlíku se podle jeho velikosti smotá od 15 do 25 metrů plovoucího lana. Ve dně je otvor, kterým je konec záchranného lana vytažen ven a ukončen smyčkou do poutka. Za toto poutko je možno pytlík zavěsit ke člunu, plovací vestě apod.

• Karabiny – jsou potřebné jak při upevňování předmětů vezených v lodi, tak i při vlastní záchraně. U záchranáře je minimální počet 5 – 7 kusů. Z uvedeného minimálního počtu musí být aspoň polovina karabin s pojistkou na zámku. • Nůž v pevném pouzdře – dává možnost se v případě nouze uvolnit z lana, které se při nehodě omotalo kolem nohou. Při práci záchranáře je mnohdy nůž nezbytně nutný pro práci s lanovým materiálem. Buď lze nosit krátký nůž v pouzdře upevněném na prsní části plovací vesty, nebo zavírací nůž v pouzdře na opasku. • Píšťalka – upevněná na plovací vestě je pro komunikaci a upozornění vhodnější než křik. Ochranné prostředky Jsou to prostředky určené k ochraně člověka před chladem i možným zraněním. • oblek a) neoprénový – chrání před chladem a před možným zraněním (oděrky následkem nárazu ...). Pro záchranářskou činnost se používá neopren tloušťky 5 mm. b) suchý oblek – tento oblek je zhotovený z vodotěsné tkaniny se zavařenými švy nebo neoprénu. U krku, rukávů a popřípadě i nohavic je pryžové těsnění, které brání vniknutí vody. Toto oblečení dovoluje obléci spodní prádlo a další tepelně izolační vrstvy. Nenahrazuje záchrannou vestu. Při netěsnosti nebo protržení suchého obleku dojde k naplnění vodou. Tento oblek nenahrazuje záchrannou vestu. • Boty – jsou při vodní záchraně důležitým ochranným prostředkem. Při delší činnosti za nepříznivých podmínek pak od nohou dochází k podchlazení. Je zde také řešení použití


19

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . neoprénových ponožek do sportovní obuvi. U suchých obleků bývají pevně spojeny s oblekem. • Rukavice – chrání před zraněním ruky a zároveň chrání ruku před chladem. Pro činnost ve vodě se používají rukavice s protiskluzovou úpravou dlaňové části. • Plovací vesta – chrání před nárazy a především nadnáší. Její tvar musí zajišťovat, aby dokonale „seděla“ na těle a při pádu do vody nesklouzla. Upínání na tělo je pomocí popruhů a přezek. Vesta musí mít náplň umístěnu tak, aby při bezvědomí postiženého byl tento obrácen obličejem vzhůru.

• Vodácká ochranná přilba – musí chránit spánky, zátylek, temeno hlavy a nesmí bránit v rozhledu. Při záchranné činnosti musí být používána vždy tam, kde hrozí nebezpečí poranění hlavy. • Záchranný oblek – nahrazuje záchrannou vestu. Používá se pro sebezáchranu v chladné vodě. Není vhodný pro záchranné práce prováděné ve vodě. Plavidla používaná při záchraně Používá se mnoho plavidel např. gumových člunů bez motoru nebo s motorem, čluny Zodiak, pevných lodí atd. Vždy je nejdůležitější vyhodnotit typ vodní plochy, vzdálenost tonoucího od břehu, hloubku vodní hladiny atd. Povinnosti posádky záchranného člunu Musí sledovat přidělený úsek a nesmí být zaměstnána jinými úkoly. Příslušník, který je určen k zachraňování skokem do vody, musí být fyzicky zdatný plavec a musí ovládat záchranu osob ve vodě. Je bez záchranné vesty a má na sobě popruh s lanem. Druhý konec lana je připevněn na břehu, ze člunu nebo jej přidržuje další člen posádky. Lano je nutno skládat do tvaru osmičky, aby se nezauzlovalo. Povinnosti člena posádky • Bezpodmínečně plní rozkazy velitele plavidla. • Bezpečně ovládá veslování, pádlování a práci se záchranným nářadím. • Je si vědom zvýšeného nebezpečí, je ukázněný a odpovědný. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

20

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . • Dbá na kompletní vybavení a stav své výzbroje a výstroje lodi. Případné nedostatky hlásí veliteli plavidla. • Musí znát: a) Způsob provedení akce a určení svého úkolu. b) Místo ukotvení záchranného člunu. c) Hranice bezpečnostních pásem a bezpečnostní opatření. d) Místo velitelského stanoviště. e) Směr a způsob vlastní záchrany v případě vlastní krizové situace. Povinnosti vůdce plavidla • Je odpovědný za činnost a bezpečnost posádky plavidla. Hrozí-li osobám na plavidle v případě nehody nebezpečí, musí použít všech prostředků, které má k dispozici pro jejich záchranu. • Musí být při plavbě a výkonu práce vždy na plavidle. • Jeho rozkazů a pokynů jsou povinny uposlechnout všechny osoby na plavidle. • Rozhoduje o použití záchranných pomůcek (záchranné vesty). • Dbá na kompletní vybavení plavidla a výstroj členů posádky. • Odpovídá za včasné doplutí člunu na místo určení a za rychlé, bezpečné a úspěšné provedení zásahu. • Vůdce plavidla, které je v blízkosti jiného plavidla postiženého plavební nehodou, při níž jsou ohroženy lidské životy, nebo hrozí zatarasení dráhy, je povinen poskytnout neodkladně pomoc tak, aby neohrozil bezpečnost vlastního plavidla. • Hrozí-li společná havárie, je velitel povinen zabránit větší škodě i za cenu vlastní havárie. Osobní zásah Při osobním zásahu zdůrazňujeme prvotní hledisko záchrany – BEZPEČNOST ZACHRÁNCE. Může jej provádět pouze vycvičený a zdatný plavec, a to jako poslední možnost po vyčerpání všech ostatních způsobů záchrany. Pro osobní zásah je nutné zvládnout tyto oblasti: • Technika přiblížení se k tonoucímu, uchopení a narovnání tonoucího. • Techniky tažení tonoucího. • Techniky vynášení tonoucího z vody. • Techniky obrany zachránce. 10.2) Záchrana na vodním toku Nácvik záchranného týmu Provádí se od úkolů nejlehčích ke stále těžším. Při nácviku nesmí být ztracen přehled o cvičících a praktický výcvik musí být doprovázen vždy zajištěním pro případ nehody. Před každou praktickou činností musí být překontrolována všechna výstroj a výzbroj určená k činnosti. Je nutné vyvarovat se nezodpovědného přístupu k provádění záchranných akcí, lhostejnosti k vybavení a požívání alkoholu a jiných návykových látek před výcvikem a v jeho průběhu či během přímé záchranné akce. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

21

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Vedení záchranné akce Špatně organizovaná záchranná akce či pracovní činnost u vody ohrožuje kromě zachraňovaných i samotné členy záchranného týmu. Samotná záchranná akce musí být velmi jasně a zřetelně řízena jedním zachráncem. V případě možnosti a nutnosti situace lze rozdělit záchranáře na více družstev se vzájemnou koordinací. Opět platí, že každé družstvo musí být řízeno jednou osobou, a nad nimi je opět jedna velící osoba, která neřeší detaily, ale sleduje záchrannou akci jako celek. Pro každou záchrannou akci platí tyto zásady: • mít vždy záchranné prostředky v naprostém pořádku a pohotově k dispozici, • ovládat možné typy záchrany a ovládat techniku a taktiku jízdy na určeném záchranném plavidle, • dobrá fyzická a psychická kondice, • mít jasnou odpověď na otázku: „jak, kde, čím“? (Jaký způsob záchrany zvolíme, kde jí provedeme a zda máme na tuto činnost vhodnou výzbroj a výstroj?), • záchrannou akci řídí jeden záchranář, • zamezit panice a chaosu, • nenechat si rušit již probíhající záchrannou akci, • zachraňovat na prvním místě člověka a potom materiál, • další (volní) záchranáři připravují další možnost záchrany, • nespoléhat na náhodné diváky, • neuvazovat záchranáře napevno, aby měl v případě nouze možnost uvolnění (např. bezpečnostní popruh na záchranné vestě, stačí uvolnit přezku na hrudníku a může se odpoutat. Nepoužívat horolezecký úvazek.), • minimalizovat rizika pro záchranáře, • uvážit množství a sílu vody při zásahu. Sebezáchrana Plavání Znalost plavání v tekoucí vodě je na prvním místě. Je důležitá pro sebezáchranu po zvrhnutí lodi, pádu do vody ze břehu či člunu i pro vlastní osobní zásah záchranáře. Jestliže síla proudu je nad plavecké síly člověka a při malé hloubce hrozí poranění nohou nebo zaklesnutí nohy za podvodní překážku, musí se postižený nutně otočit na záda nohama po proudu. Obě chodidla musí tlačit k hladině. Do plavání zapojí obě paže, kterými může řídit svůj směr. Dostane-li se postižený do proudu, který mu již umožňuje plavání ke břehu či jinému záchrannému místu, je pak snadné se z pozice na znak přetočit na břicho, stále však hlavou proti proudu a nohama ve směru proudu, a plaveckými tempy záchranného místa dosáhnout.


22


Sebezáchrana z vodního válce – (tj. činnost vody za překážkou nebo pod jezem) Postižený je vtažen silou proudu pod vodu a spodním odtékajícím proudem je tažen dále po toku. Při dně postiženému hrozí zranění. Jedna z možností jak tomu zabránit, je sbalit se do klubíčka. U velkých vodnatých toků a mnohých jezů množství a síla vracejícího se proudu budou postiženého držet ve válci vývaru. V takovém místě je voda propěněná a tedy nenosná (malý účinek plovací vesty). Dochází k brzké ztrátě orientace. Některé poučky praví, aby postižený odhodil plovací vestu, čímž se dostane snáze ke dnu, a pak vyplaval ve směru odtékající vody za vývarovou linii.

Sebezáchrana s lodí – (na nafukovacím člunu) Při případné nehodě se nesmíme nechat tlačit člunem, neboť by mohlo dojít k namáčknutí plavajícího člověka na kámen nebo jinou překážku, což by mohlo vést k těžkému nebo i smrtelnému zranění. To znamená, že při pádu do vody nebo převržení se snažíme podél člunu přeručkovat na laně kolem boků k té části člunu, která je natočena vzhůru proti proudu. Při převržení nebo pádu ze člunu musí být snahou každého postiženého, aby se dostal do blízkosti člunu a mohl se ho držet. Vytažení postiženého z vody do člunu Jeden člen posádky (ten, který co je nablízku) uchopí postiženého za ramínka plovací vesty a vtáhne ho zcela nebo alespoň horní polovinou těla do člunu. Vtáhne-li postiženého jen zčásti na člun, jednou rukou jej stále drží za vestu a druhou jej uchopí za oděv na zadku, aby tak mohl být postižený zcela vtažen do člunu. Při záchraně člověka plavajícího ve vodě je nutné, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

23

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . aby se záchraně věnoval pouze jeden člověk. Vrhne-li se k zachraňovanému polovina posádky člunu a zatíží-li nevhodně jednu stranu či dostane-li se člun bokem vln nebo válce, může dojít k převržení člunu. Záchrana s přípravou Ne vždy lze při záchraně na tekoucí vodě využít záchranné pomůcky bez přímého osobního zásahu. Nastanou okamžiky, kdy zachránce musí za postiženým do vody. Pro činnost upoutaného zachránce je potřebná plovací vesta s tzv. bezpečnostním popruhem. Ten umožní upoutání prostřednictvím karabiny na lano. Důležitým prvkem je správná volba místa záchrany na tekoucí vodě. Pokud se jedná o záchranu z proudu vody, vhodné je místo, kde se proud co nejvíce zúží. Dále je nutné zkontrolovat místo, ve kterém dojde k napnutí lana a zahájení kyvadlovitého pohybu ke břehu. V místě, kde končí kyvadlovitý pohyb, musí být dobrý výlez na břeh. Při záchraně z vodních válců (hlavně nebezpečných vývařišť pod jezy), musí mít záchranář jistícího, který lano povoluje nebo dobírá a vytáhne záchranáře z válce nebo vývaru pod jezem. 10.3) Možné nebezpečí při záchranných akcích Velké řeky Běžným jevem jsou karfioly, víry a za překážkami válce s velkými vývary. Přímý osobní zásah bez přítomnosti stabilního plavidla je zde nebezpečný, s malou možností úspěchu. A na prvním místě je vždy život záchranáře. Malé vodní toky Vzhledem k menšímu průtoku, zarostlým břehům a k malému přehledu v řečišti se nejvíce používá házecí pytlík a upoutaný záchranář s jištěním ze břehu. Častým nebezpečím na malých vodních tocích jsou větve zasahující nad vodní hladinu, již zmíněné zarostlé břehy, padlé kmeny, nízké lávky nad vodou a nad vodou natažené dráty. Nárazové břehy Tam, kde proud naráží v zákrutě na břeh, lze očekávat podemletí. Pak bývá těžký přístup k postiženému. Záchranná akce vyžaduje přítomnost lan a horolezeckého materiálu a samozřejmě vycvičených osob, případně nasazení potápěčů. Vodní díla na tocích Překážku vytvořenou člověkem se snaží voda zlikvidovat a uhladit. Vymílací činností se z vodních děl stávají pasti pro člověka. Ze železobetonových staveb vyčnívá často vyztužovací dráty, na dřevěných konstrukcích hřeby a kování, bývá zde i nebezpečí přisátí. V případě nutnosti rychlého zásahu musí přijít ke slovu upoutaný zachránce. 10.4) Vyhledávání utonulých Hledání utonulého je akce, která jen ve výjimečných případech má za následek jeho záchranu života. I tak musíme celou akci vyhledávání utonulého zahájit co nejdříve, co nejdůkladněji a velmi systematicky tak, aby reálnost nalezení utonulého byla co největší. Celá akce, její průběh i výsledky jsou závislé na: hloubce vody, charakteru dna, čistotě vody, přesnosti určení místa, kde zmizel tonoucí, proudu vody a dalších faktorech. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

24

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Hledání utonulého osobním zásahem Při osobním zásahu se musíme hlavně spoléhat na hmat a orientační smysl, což ztěžuje neprůhlednost vodního prostředí. Dle hloubky vody dno prohledáváme nohama, je-li hloubka větší, provádíme kolmé zanoření ke dnu, kde paže v upažení těsně sledují dno a pomalu se posouváme vpřed. Vynoření k hladině musí být provedeno opět co nejkolměji. Technika spočívá v systematickém prohledávání dna pás po pásu. Pro lepší a důkladnější prohlídku dna je nutné, aby řídící celé akce byl na břehu nebo na loďce a usměrňoval pohyb jednotlivců, případně celé skupiny hledajících. Tento způsob hledání je mnohem efektivnější při nasazení celé skupiny. Další způsob hledání utonulého je tzv. „kruhové hledání“. Používá se hlavně ve vodě, kde je dobrá viditelnost, kde není proud, případně malá hloubka. Technika spočívá v pohybu hledajících v kruhu podle vodícího lana, případně se drží rukama a otáčí se v řetězci po kruhu. Dobré je střed kruhu označit kůlem, aby nedocházelo k bočnímu posunu kruhu. Hledání v proudu je ztíženo mnoha faktory: tělo utonulého může být proudem sneseno na úplně jiné místo. Vyhledávání provádíme proti proudu vody. Hledání utonulého s pomůckami Tento způsob je méně náročný na dovednosti záchranců (jejich tělesnou kondici a plavecké umění). Některé pomůcky pro vyhledávání utonulých: • Tyč s železným hákem (trhací hák) – používá se k prohledávání dna z lodi. Při přesném určení místa, kde se nalézá utonulý, se po tyči spustí zachránce k místu, kde leží tělo utonulého. • Lano s háčky 30-60 cm od sebe a s olověným závažím – Toto zařízení se vleče po dně mezi dvěma zachránci nebo loděmi. Při zarostlém a křovinatém dně tento prostředek není možno použít. • Tyč s rameny, na kterých jsou na řetízcích připevněny háčky – vleče se za lodí tak, aby se háčky s řetízky dotýkaly dna, nebo ji používáme při vyhledávání na vodním toku přetahováním z břehu na břeh. Závěrem je nutné konstatovat, že hledání utonulého je velmi náročné a zdlouhavé. Záleží na správné organizaci a zajištění celé akce plavidly, pomůckami, zkušenostmi vedoucího akce a počtu záchranců. 10.5) Záchrana na ledu Záchrana na ledu vyžaduje zvláštní opatrnost a to v důsledku nepevného povrchu, na kterém se pracuje. Hrozí také rychlé podchlazení zachránců a zachraňovaných. Samotná záchrana se provádí dle již výše zmíněných metod záchrany a dle jejich možnosti použití. Záchrana tonoucího při proboření ledu Může dojít k proboření jednotlivce i skupiny lidí, zejména dětí. U všech těchto případů je nutné rozhodovat a jednat rychle, nikoliv však zbrkle. Zralost a únosnost ledu Led se podle jeho jakosti a vzniku dělí do několika skupin:


25

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Zdravý – průhledný nebo zbarvený podle barvy vody, bez bublinek a hladký. Podle lomu nebo průhledu zjistíme jeho tloušťku. Pórovitý – led, který obyčejně narůstá tam, kde ve vodě působí chemické nebo organické látky, kde kvasí bahno nebo kde jsou ve vodě splašky. Takový led je samá bublinka. Přesto, že je průhledný a silný, je křehký a při povolení mrazu je nebezpečný. Vstup na led se povoluje o tloušťce minimálně 5 cm v případě, že jde o led zdravý a je zaručena teplota vzduchu nejméně –10°C. Při takové teplotě led narůstá. Na prudce tekoucí vodě je tento proces pomalejší. Praskání ledu je zaviněno vymrzáním hladiny. Led je přimrzlý ke břehu, za mrazu zamrzají přítoky nebo spodní prameny a hladina klesá. Led sedá na hladinu a praská. Toto není nebezpečné na proboření. Při plavbě mezi krami se zvyšuje počet členů posádky. Nasazují se současně pádla i bidla, kterými se ledové kry odtlačují. Nesmí se provádět osobní zásah. Záchrana se provádí několika způsoby: Postižený se sám snaží vylézt z vody. Je třeba mu okamžitě pomoci podáním tyče, prkna, žebříku či jiného předmětu. Postižený se na tyto předměty položí a tím se rozloží jeho váha na větší plochu. Při pomoci v bezprostřední blízkosti nejde zachránce nikdy k místu proboření celou vahou, ale v blízkosti místa se položí na led a plížením se dostává k tonoucímu. Zachránce může použít nějaký předmět, který rozloží jeho váhu na větší plochu (žebřík, prkno,...), po něm se dostane až k postiženému, vytáhne ho z vody a toutéž cestou se oba vrací zpět. Předcházející způsoby záchrany nejdou použít např. uprostřed řeky, kde je volná hladina. Zde můžeme pomoci hozením dlouhého lana, tyče, prkna apod. Nejjednodušší je zejména na hluboké vodě dopravit na místo nehody člun. Zachránci jej tlačí po ledě před sebou a při vstupu na tenký led se člun ponoří do vody. Zachránci nasednou, doplují k postiženému a naloží ho do člunu. Člun je ze břehu nebo silného ledu jištěn lanem a je dobré ho vybavit bidlem nebo hákem pro odrážení. V žádném případě nesmíme nechat člověka zbytečně dlouho ve vodě. 10.6) Speciální skupiny Pro práci na vodě (tonoucí osoba, utopená osoba) jsou předurčeny skupiny (potapěčská, lezecká, vodní záchranná služba). Pro potřebu jsou zřízeny na krajských popř. okresních úrovní HZS. Pro naší potřebu lze využít i ostatních základních složek IZS (PČR, ZZS) popř. ostatních složek IZS (potapěčské oddíly). Bude-li efektivní nasazení vrtulníku, lze použít i vrtulníku (armády ČR popř. PČR).

11) Zásobování vodou Charakteristika Úspěšná lokalizace a likvidace požáru prováděná hašením nebo ochlazováním je převážně podmíněna nepřerušovanou dodávkou vody v potřeném průtočném množství tak, aby byla zajištěna optimální intenzita hasební látky na plochu nebo frontu požáru. Dodávka vody se zajišťuje: Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

26

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . a) cisternovými automobilovými stříkačkami, b) z vodních zdrojů na místě zásahu (požární vodovod, přírodní vodní zdroj). Ze vzdálenějších vodních zdrojů se organizuje dálková doprava vody, a to těmito způsoby: a) doprava vody hadicovým vedením zpravidla pomocí několika požárních čerpadel, b) kyvadlová doprava vody pomocí cisternových automobilových stříkaček případně i jinými cisternami, c) kombinovaná doprava vody kombinací obou předcházejících způsobů. Úkoly a postup činnosti Po příjezdu na místo zásahu se v rámci průzkumu zjišťuje stav, vydatnost vodních zdrojů a možnost jejich využití pro zásah. V případě, že nejsou v místě zásahu dostatečné vodní zdroje, organizuje se dálková doprava vody. Pro její organizaci zpravidla určí velitel zásahu odpovědnou osobu, která: a) provede ve spolupráci s osobami majícími místní znalosti (vlastník, uživatel, správce) průzkum všech dostupných vodních zdrojů a dopravních cest od vodních zdrojů k místu zásahu. Při tom vychází z - požadavku na množství dopravované vody, - vydatnosti vodního zdroje (objem vody, schopnost dodávat určité průtočné množství vody) a jeho vzdálenosti od místa zásahu, - přístupnosti vodního zdroje pro požární techniku a sací výšky, - šířky a únosnosti komunikací ke zdroji vody a členitosti terénu, - nezbytné doby pro zahájení dálkové dopravy vody, - možností sil a prostředků, které jsou k dispozici, b) navrhuje způsob dálkové dopravy vody.

Při dálkové dopravě vody hadicovým vedením je třeba: a) vytvořit hadicové vedení po okraji komunikace, b) při křížení hadicového vedení s komunikací využít, pokud je to možné, propustí a mostků pod komunikací nebo hadicové vedení vytvořit kolmo na tuto komunikaci, opatřit jej přejezdovými můstky a zajistit regulaci dopravy, c) využít výškovou techniku a další věcné prostředky pro překonávání přírodních a umělých překážek (trolejové vedení, koleje), d) při křížení hadicového vedení se železniční tratí využít, pokud je to možné, propustí a mostků pod tratí nebo je podhrabat; u kolejí s trakčním vedením je třeba podhrabat kolejnice a hadice uložit hlouběji a i mezi kolejnicemi přikrýt vyhrabaným štěrkem tak, aby se zamezilo vystříknutí vody na trakční vedení při prasknutí hadice. Při těchto pracích se musí brát v úvahu nebezpečí na železnici, e) při překonávání strmých převýšení je nutno hadicové vedení průběžně zajišťovat hadicovými držáky proti nadměrnému tahu na hadicové spojky a armatury čerpadel, f) chránit hadicové vedení přetlakovým ventilem, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

27

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . g) zajistit náhradní čerpadla a hadice. Při dálkové kyvadlové dopravě vody je vhodné zajistit: a) jednosměrnou dopravu po uzavřených komunikacích, aby se zajistila plynulost dopravy, b) k vodnímu zdroji dostatečně výkonné čerpadlo na plnění cisteren, c) regulaci dopravy, d) průběžnou kontrolu stavu komunikací, jejichž zhoršující se stav může postupně prodlužovat dobu jízdy cisteren. U všech způsobů dálkové dopravy vody je nutné zajistit: a) trvalé spojení, zejména se strojníky zajišťujícími chod čerpadel, b) dostatečnou zálohu sil a prostředků, pohonných hmot, osvětlení čerpadel a čerpacích míst za předpokladu déle trvajícího zásahu, c) odpovídající organizaci místa zásahu vzhledem k dálkové dopravě vody; zejména při kyvadlové dopravě vody je třeba vytvořit na místě zásahu manipulační prostor pro cisterny doplňující vodu, d) nepřerušovanou dodávku vody na místo zásahu, např. vyrovnávací cisternou, nádrží. Při organizování dálkové dopravy vody je třeba počítat s následujícími komplikacemi: a) nepřehlednost terénu, b) špatný odhad vydatnosti vodního zdroje nebo jeho vzdálenosti, c) nedostatek spojových prostředků, d) nedostatek sil a prostředků, e) neukázněnost ostatních účastníků silničního provozu a hustota dopravního provozu, f) poruchy požární techniky zvláště po delším provozu, g) porušení dopravního vedení, h) poškození nezpevněných komunikací, i) změna sjízdnosti komunikací, popř. jejich neprůjezdnost, j) náhlá změna a nepříznivý vliv klimatických podmínek.


28


12) Nebezpečné látky Pomůcka pro používání Medis Alarm vzhled, rozpustnost F 3 (skupenství,zápach):

F1 Kemlerův kod UN číslo název:

F2

Zdravotní nebezpečnost:

Hořlavost:

Reaktivita:

Tabulka vzdáleností pro počáteční izolaci a ochranné akce:

Hašení: hasební prostředky:

opatření v místě havárie:

zneškodnění:

likvidace:

Nápověda: F1Identifikace F2Základní vlastnosti, způsoby hašení a skladování F3Požárně technické a fyzikálně chemické vlastnosti F4Přeprava F5První pomoc a zdravotní ošetření F6Toxicita F7Legislativa - údaje F8Legislativa - předpisy


29

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . 12.1) Zásah s přítomností nebezpečných látek Nebezpečné látky a přípravky (dále jen „nebezpečné látky“) jsou látky a přípravky, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností. Za havárii nebezpečné látky je považována mimořádná událost, kdy se nebezpečná látka ocitla mimo kontrolu v tak velkých množstvích, že jsou ohroženi lidé, zvířata a životní prostředí a je nutné provádět záchranné a likvidační práce. Mimo kontrolu se nebezpečná látka může dostat únikem z nádob nebo zařízení. Nebezpečné látky se mohou vyskytovat tam, kde se vyrábí, zpracovávají, skladují nebo při jejich přepravě. Bude-li jednotka vyslána k události, kde bude nezbytný zásah na nebezpečnou látku např. dopravní nehoda nákladního vozidla, bude muset dostat potřebné informace. Informace jednotce podá KOPIS JčK (dále jen „Krajské operační a informační středisko Jihočeského kraje“). KOPIS získá informace o zásahu od oznamovatele události (účastník, svědek). Jednotka při příjezdu k místu události zjišťuje zvláštnosti lišící se od běžného standardu (umírající zvířata, zabarvené listí, zápach, barva kouře atd.). Pokud je jednotka vybavena dalekohledem zjišťuje i bezpečnostní značky popř. číslo Kemler kódu (UN – kódu a Kemler kód). Neví-li jednotka o jakou látku se jedná, vždy se chová, jako by zasahovala na tu nejnebezpečnější látku. Po příjezdu na místo, nejlépe z návětrné strany (odkud vítr vane), jednotka zjišťuje označení a potvrzuje KOPISu situaci na místě zásahu. Pokud bude zjištěno značení nákladního vozidla, žádá o poskytnutí dalších informací (opatření v místě zásahu, hasební prostředky, zdravotní nebezpečnost atd., viz „Pomůcka pro používání Medis Alarm“). Po zjištění nutných informací velitel zásahu provede opatření k provedení zásahu na havárii nebezpečné látky a mimo obvyklých úkolů velitele zásahu je dále třeba: a) příjezd sil a prostředků organizovat z návětrné strany s ohledem na možnost šíření nebezpečných látek, b) při rozmísťování a nasazování sil a prostředků počítat s tím, že situace se může rychle a neočekávaně změnit, c) zohlednit specifika taktiky zásahu s ohledem na rizika vyplývající z přítomné nebezpečné látky a podmínek na místě zásahu, d) využívat pro identifikaci nebezpečné látky dostupné informační zdroje na místě zásahu a databáze vedené na operačních a informačních střediscích, e) vyžadovat součinnost věcně příslušných orgánů majících působnost v rozhodování a plnění povinností u právnické a podnikající fyzické osoby, u které došlo k havárii 2 (původce havárie) podle zvláštní předpisu , f) vyžadovat součinnost právnických a fyzických osob, které vlastní speciální prostředky pro zásah a součinnost ostatních složek IZS, g) rozdělit místo zásahu na zóny s charakteristickým nebezpečím, které organizačně zajistí bezpečnost sil a prostředků a jejich minimální kontaminaci. Jde minimálně o vytvoření: i) nebezpečné zóny, ii) vnější zóny a v ní - týlového prostoru, - nástupního prostoru, - dekontaminačního prostoru. h) stanovit režim práce a způsob ochrany zasahujících, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

30

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . i) posoudit nutnost průběžně informovat obyvatele o situaci v místě zásahu (včetně prostoru předpokládaných účinků mimořádné události) a předejít tak možné panice, včas přijmout potřebná preventivní opatření nebo režimová opatření, vyrozumět obyvatele, příslušné instituce a orgány veřejné správy, posoudit nutnost evakuace obyvatelstva nebo jiné ochrany, j) posoudit nutnost informovat podniky nebo instituce, které mohou být dotčeny účinky mimořádné události (zpracování vody, nasávání vzduchu do objektů apod.), k) provést prognózu dalšího vývoje havárie s ohledem na možnost dalšího gradování. 12.2) Činnost hasičů v nástupním prostoru Nástupní prostor se zřizuje pro zajištění přípravy sil a prostředků před přímým nasazením do nebezpečné zóny. Je umístěn na návětrné straně uvnitř vnější zóny a vždy bezprostředně sousedí s nebezpečnou zónou. V nástupním prostoru se provádí následující činnosti: a) příprava věcných prostředků pro práci v nebezpečné zóně, b) nasazovaní ochranných prostředků, c) kontrola úplnosti a správnosti nasazení ochranných prostředků a věcných prostředků, d) evidence osob a doby jejich nasazení v nebezpečné zóně, kontrola plánované doby nasazení. Úkoly a postup činnosti Velitel zásahu pro zajištění činnosti nástupního prostoru vyčleňuje potřebný počet hasičů pro organizaci místa zásahu a řízení, např. velitele nástupního prostoru, velitele kontrolního stanoviště. S hasiči určenými pro nasazení do nebezpečné zóny musí být proveden „bezpečnostní pohovor“, jehož obsahem je: a) úkoly a postup činnosti, předpokládaná doba nasazení v nebezpečné zóně, b) dané nebo předpokládané nebezpečí, upozornění na zvláštnosti a možné komplikace, c) pravidla komunikace a signály, d) vstupní a výstupní trasa, místo a způsob dekontaminace. Při zajišťování činností v nástupním prostoru je dále třeba: a) na základě požadavků nadřízeného velitele zajišťovat přípravu hasičů pro nasazení do nebezpečné zóny, b) nasazovat hasiče do nebezpečné zóny jen ve stanovených ochranných prostředcích (po provedení kontroly bezpečnosti), c) organizovat střídání hasičů v nebezpečné zóně tak, aby činnost mohla probíhat bez přerušení Při kontrole úplnosti a správnosti nasazení ochranných a ostatních prostředků je třeba: a) dohlížet již při nasazování ochranných prostředků na správnost postupu kontroly a nasazení ochranných prostředků, b) v případě zjištění nedůslednosti ze strany hasiče nebo zjištění jakékoliv závady zjednat nápravu, c) těsně před nasazením do nebezpečné zóny provádět případné dostrojení a závěrečnou kontrolu, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

31

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . d) při zjištění neodstranitelné závady informovat nadřízeného velitele a hasiče nenasadit, e) prověřit znalost pravidel komunikace a signálů, f) v případě, že jsou hasiči vybaveni radiostanicí provést zkoušku spojení, g) zkontrolovat funkčnost detekční techniky. Při evidenci a kontrole plánované doby nasazení na kontrolním stanovišti je třeba: a) vést jmenný seznam hasičů a dobu jejich nasazení v nebezpečné zóně, b) vést přehled o použitých ochranných prostředcích, c) zajišťovat dodržování plánované doby nasazení a upozornit nadřízeného velitele na uplynutí stanovené doby nasazení, d) po ukončení činnosti předat veškeré záznamy nadřízenému veliteli. Při činnosti hasičů v nástupním prostoru je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) prodloužení doby přípravy hasičů pro nasazení, b) potřeba většího množství ochranných prostředků, zejména při déletrvajícím zásahu a potřebě zajištění nepřetržité činnosti v nebezpečné zóně, c) zjištění závady na ochranném prostředku nebo věcném prostředku bezprostředně před vstupem do nebezpečné zóny, d) ztrátě přehledu o době nasazení hasičů v nebezpečné zóně. 12.3) Činnost hasičů v nebezpečné zóně Nebezpečná zóna je vymezený prostor bezprostředního ohrožení života a zdraví účinky mimořádné události; prostor této zóny ohraničuje hranice nebezpečné zóny; vymezuje se zpravidla při ohrožení nasazených sil a prostředků účinky nebezpečných látek nebo jiných charakteristických nebezpečí (pád předmětů); je to zóna, kde platí z hlediska ochrany životů a zdraví režimová opatření, např. ochranné prostředky, stanovená doba pobytu včetně řízeného vstupu a výstupu z této zóny. V nebezpečné zóně se přímo provádí činnosti vedoucí ke snížení rizik a omezení rozsahu havárie. Mezi tyto činnosti patří zejména: a) záchrana bezprostředně ohrožených osob a zvířat, b) identifikace nebezpečné látky, c) utěsňování trhlin obalů nebo poškozených armatur, utěsňování kanálových vpustí a propustí, d) ohraničení vyteklé a rozšiřující se nebezpečné látky na pevném povrchu a na vodní hladině, e) jímání a odčerpávání vytékající nebezpečné látky do náhradních nádrží a přečerpávání nebezpečné látky, f) hašení, g) ředění, neutralizace, protivýbuchová opatření apod. podle druhu nebezpečné látky. Nebezpečná zóna je také místo nejpravděpodobnější kontaminace nebezpečnou látkou. Ke kontaminaci může dojít: a) vystavením plynným, kapalným (aerosol) a pevným částicím ve vzduchu, b) potřísněním ochranných a věcných prostředků v průběhu činnosti (utěsňování, jímání, sběr nebezpečných látek apod.), c) chůzí v kapalinách a pevných látkách a v kontaminované půdě a vegetaci, d) používáním kontaminovaných nástrojů a zařízení, e) záchranou kontaminovaných osob (kontakt s potřísněným oděvem apod.) nebo zvířat. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

32

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Úkoly a postup činnosti Nebezpečná zóna se vytyčuje co možná nejdříve na základě všech dostupných informací. Hranice nebezpečné zóny musí být snadno rozpoznatelné (např. označena páskou) a přísně dodržovány. K označení hranice nebezpečné zóny lze použít i jiných vhodných prostředků jako jsou dopravní kužely, lana, zábrany, hadice, přirozené nebo zhotovené překážky apod. Pro předběžné určení vzdálenosti hranice nebezpečné zóny od nebezpečné látky je prvotním kritériem druh přítomné nebezpečné látky a charakter nebezpečí: a) hořlavé kapaliny, louhy, kyseliny 5 metrů, b) jedovaté, žíravé plyny a páry 15 metrů, c) látky schopné výbuchu (páry, plyny, prachy) 30 metrů, d) radioaktivní látky 50 metrů, e) výbušniny, rozsáhlá oblaka par 100 až 1000 metrů. Uvedené vzdálenosti jsou doporučené a s ohledem na další faktory se mohou měnit. Velikost a tvar nebezpečné zóny může ovlivnit: a) množství nebezpečných látek, které unikly do volného prostoru v době příjezdu jednotky, b) možnost dalšího šíření nebezpečných látek přítomných na místě havárie, c) celkové množství nebezpečných látek přítomných na místě havárie, d) stávající povětrnostní podmínky a jejich očekávaný vývoj, e) konfigurace terénu a dispoziční členění objektů, f) opatření prováděná při zásahu. Vstupovat a provádět činnost v nebezpečné zóně mohou jen hasiči ve stanovených ochranných prostředcích po provedení příslušné kontroly na kontrolním stanovišti. Hasiči vstupují a vystupují z nebezpečné zóny zpravidla ve skupině. Velitel zásahu stanoví maximální dobu nasazení hasičů v nebezpečné zóně, která nesmí být překročena. Je závislá především na: a) typu a ochranné době použitého izolačního dýchacího přístroje, b) typu ochranného oděvu a teplotě okolí, c) náročnosti prováděné činnosti, d) odolnosti materiálu ochranných prostředků vůči přítomným nebezpečným látkám, e) povolených dávkách ozáření, f) době potřebné k provedení dekontaminace a odložení ochranných prostředků. Tato doba se uvažuje minimálně 10 minut. Při činnosti v nebezpečné zóně hasiči dodržují taktické zásady podle druhu a charakteru nebezpečí a dále: a) k místu předpokládané činnosti postupují po stanovené vstupní trase po směru větru, b) omezují pobyt v nebezpečné zóně na nezbytně nutnou dobu, c) nevystavují ochranné prostředky bezdůvodně působení nebezpečných látek, d) provádí vzájemnou kontrolu neporušenosti ochranných prostředků, e) používají jen nezbytný počet ochranných prostředků. Důvodem pro okamžitý výstup hasičů z nebezpečné zóny je zejména: a) indispozice hasiče (přehřátí, nevolnost apod.), Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

33

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . b) zjištění jakékoliv závady na ochranných prostředcích, která se vyskytne v průběhu činnosti (špatná funkce dýchacího přístroje, porušení těsnosti oděvu apod.), c) změna barvy materiálu ochranného oděvu, bobtnání případně odlupování vnější vrstvy ochranného oděvu apod., d) snížení průhlednosti zorníku ochranného oděvu nebo masky, e) nenadálá změna situace na místě zásahu, f) pokyn velitele zásahu (velitel nástupního prostoru) pro okamžité opuštění nebezpečné zóny. Po ukončení činnosti v nebezpečné zóně hasiči postupují po stanovené výstupní trase k místu dekontaminace. Po ukončení činnosti se musí hasiči a veškeré použité prostředky podrobit dekontaminaci. Při dostatku sil a prostředků může být zřízena podávací skupina. Úkolem je zajistit podávání potřebných věcných prostředků z hranice nebezpečné zóny do místa nasazení pracovní skupiny. Podávací skupina může mít o jeden stupeň nižší ochranu těla než skupina pracující v nebezpečné zóně, pokud evidentně nepřichází do přímého kontaktu s nebezpečnou látkou, vždy však s ochranou dýchacích cest. Nasazení vozidel a jiné techniky do nebezpečné zóny je možné po zvážení všech vyplývající nebezpečí (výbuch, dekontaminace apod.). Při činnosti hasičů v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) některé nebezpečné látky mohou způsobovat kluzké povrchy, b) snížení průhlednosti zorníků ochranného oděvu nebo masky, c) omezená pohyblivost a orientace při činnosti v ochranných oděvech, d) snížená citlivost při práci v ochranných rukavicích, e) zvýšená fyzická a tepelná zátěž, f) nebezpečí porušení těsnosti ochranného oděvu (protržení, propíchnutí) při činnosti v místě nasazení, g) chybějící technické prostředky pro zajištění uzavření nebezpečné zóny, h) možnost vstupu nepovolaných osob do nebezpečné zóny, i) změna meteorologických podmínek, j) nebezpečí náhlé změny podmínek v důsledku reakce přítomných nebezpečných látek, k) odříznutí ústupových cest v důsledku vzniku a rychlého šíření požáru, l) zjištění chybějícího prostředku v průběhu činnosti, který je potřebný pro splnění úkolu, m) omezená možnost nebo ztráta komunikace, n) omezené možnosti použití věcných prostředků (ucpávky, náhradní obaly) z důvodu vlastností nebezpečné látky (chemické reakce, křehnutí, podchlazení apod.), o) nevhodné věcné prostředky pro zásah vzhledem k chemickým vlastnostem nebezpečné látky. Jištění hasičů při činnosti v nebezpečné zóně Úkolem jistící skupiny je poskytnutí neodkladné pomoci hasičům nasazeným v nebezpečné zóně při jejich ohrožení zejména: a) záchranou hasičů (vyvedením, vynešením mimo nebezpečnou zónu), b) snížením ohrožení, např. uhašením nenadálého požáru, c) varováním smluveným signálem.


34

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Ohrožení hasičů může nastat: a) náhlou indispozicí hasiče, b) selháním ochranného prostředku, c) náhlou změnou situace na místě zásahu (vznik požáru, výbuchu, výronu plynu apod.). Velitel zásahu pro jištění vyčleňuje potřebný počet hasičů v závislosti na počtu hasičů nasazených v nebezpečné zóně následovně: Minimální potřebný počet hasičů na jištění hasičů v nebezpečné zóně

Pozn.:

Počet hasičů v nebezpečné zóně

Počet hasičů pro jištění

2 hasiči

2 hasiči

3 hasiči

1 hasič

více jak 3 hasiči

hasiči se jistí vzájemně

extrémně nebezpečné činnosti

poměr jistících a jištěných je 1:1

*)

*)

V případě záchrany osoby z nebezpečné zóny a nebezpečí z prodlení, může na dobu nezbytně nutnou provádět jištění 1 hasič jako nouzové opatření.

Jistící skupinu může také tvořit i skupina hasičů připravených pro střídání na nasazení v nebezpečné zóně. Stanoviště jistící skupiny je na hranici nebezpečné zóny, zpravidla v nástupním prostoru. Pokud to situace umožňuje (návětrná strana), musí být na takovém místě, které umožňuje pozorovat činnost hasičů v nebezpečné zóně. Vzdálenost by měla být co nejkratší s přehlednou přístupovou cestou. Jistící skupina musí mít stejnou nebo maximálně o jeden stupeň nižší ochranu těla než hasiči v nebezpečné zóně, minimálně však ochranu dýchacích cest. Ochranné prostředky mají hasiči nasazeny takovým způsobem, aby při vydání pokynu k záchranné akci byli schopni neprodleně vstoupit do nebezpečné zóny. Při nebezpečí vzniku požáru musí být jistící skupina připravena hasit nenadálý požár. Rozsah požárního zajištění musí odpovídat podmínkám na místě zásahu. Pokud není identifikovaná přítomná nebezpečná látka, provádí se jištění proti nenadálému požáru za pomoci tzv. trojnásobné požární ochrany třemi druhy hasiva – voda, pěna, prášek. Při dostatku sil a prostředků je vhodné vyčlenit zvlášť síly a prostředky pro požární zajištění místa zásahu. Jistící skupina zasahuje: a) v případě žádosti o pomoc ze strany nasazených hasičů (signál pro případ ohrožení), b) při zjevném ohrožení, kdy v důsledku nenadálé změny situace nejsou hasiči v nebezpečné zóně schopni žádat o pomoc (výbuch, vznik požáru apod.), c) na pokyn velitel zásahu nebo velitele jistící skupiny. Při jištění je třeba: a) zajišťovat nepřetržité jištění v rozsahu a na místě určeném velitelem zásahu, b) organizovat jištění tak, aby bylo dostatečné a v případě potřeby mohla jistící skupina neprodleně zasáhnout, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

35

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . c) dle pokynů nadřízeného velitele zajišťovat požární zajištění tak, aby v případě vzniku požáru byl zajištěn rychlý a efektivní požární zásah, d) udržovat pohotovost ochranných prostředků a věcných prostředků jistící skupiny, e) informovat hasiče provádějící jištění o způsobu komunikace v případě ohrožení hasičů v nebezpečné zóně, f) informovat nadřízeného velitele o skutečnostech, které znamenají ohrožení plnění úkolů jistící skupiny. Při jištění hasičů v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků pro zajištění jistící skupiny, b) přerušení kontaktu s nasazenými hasiči z důvodu i) velká vzdálenost nasazených hasičů od místa jistící skupiny, ii) nepřehledného místa zásahu, iii) omezené slyšitelnosti zvukového signálu v důsledku hluku v místě zásahu, c) záměna varovného signálu, d) v případě provádění záchranné akce neúplné informace o situaci v nebezpečné zóně.

Pravidla komunikace a signály při činnosti hasičů v nebezpečné zóně Komunikace spočívá v předávání informací majících vliv na provedení činnosti v nebezpečné zóně a zajištění bezpečnosti nasazených hasičů. Komunikace se vede: a) mezi nasazenými hasiči a velitelem zásahu nebo velitelem nástupního prostoru, b) vzájemně ve skupině při činnosti v nebezpečné zóně. Komunikace spočívá v předávání a) vizuálních signálů (za pomoci paží nebo světla), b) mluveným slovem za pomoci spojových prostředků, c) jinými prostředky např. lanem, píšťalkou, spojkou. Volba způsobu komunikace závisí na podmínkách na místě zásahu a vybavení jednotky. Pokud je nebezpečná zóna přehledná pro vzájemnou komunikaci, je postačující vizuální signalizace nebo jednosměrné radiové spojení. Při provádění složitých činností nebo v případě, kdy není vizuální kontakt mezi nasazenými hasiči a hasiči po obvodu nebezpečné zóny, je výhodné pro zajištění bezpečnosti obousměrné radiové spojení. Před vstupem do nebezpečné zóny musí být hasiči při bezpečnostním pohovoru seznámeni s pravidly komunikace. Je vhodné, aby byli hasiči při vstupu do nebezpečné zóny označeni čísly, které se na jejich ochranných oděvech snadno rozpoznají, aby nedošlo ke nepřesnostem při pokynech vydávaných z nástupního prostoru (současné nasazení více hasičů). Signály mohou být určeny: a) veliteli zásahu a jistící skupině – signál pro případ bezprostředního ohrožení. Jedná se vždy o žádost o pomoc ze strany hasičů v nebezpečné zóně. Hasič provede rozpažení paží a opakovaně provádí oběma pažemi půlkruh nad hlavou za současného křížení paží (obr. 1). Slovní signál zní třikrát opakovaným slovem „pomoc“. Na tyto signály zasahuje jistící skupina,


36

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . b) veliteli zásahu a veliteli hasičů nasazených v nebezpečné zóně – signál, kterým hasič upozorňuje na určitý problém, který se vyskytl v průběhu činnosti a musí neprodleně opustit nebezpečnou zónu (náhlá indispozice, zjištění poškození oděvu, špatná funkce dýchacího přístroje apod.). Hasič vzpaží jednu paži a současně opouští nebezpečnou zónu (obr. 2). Po příchodu do dekontaminačního prostoru musí být hasiči poskytnuta nezbytná pomoc, c) hasičům v nebezpečné zóně pro opuštění nebezpečné zóny – signály určené pro opuštění nebezpečné zóny v případě uplynutí plánované doby nasazení hasičů v nebezpečné zóně nebo při zjištění takových skutečností, pro které je nutné hasiče odvolat. Hasič dává signál opakovaným překřížením obou paží v úrovni pasu (obr. 3). Na tyto signály hasiči ukončí činnost v nebezpečné zóně a přesunou se do dekontaminačního prostoru, d) hasičům v nebezpečné zóně v případě nebezpečí – hasič nataženou paží provádí opakovaně kruh před čelem. Slovní signál zní „Nebezpečí všichni zpět“ dle Cvičebního řádu jednotek požární ochrany. Na tento signál hasiči v nebezpečné zóně okamžitě ukončí činnost a urychleně se přesunou do dekontaminačního prostoru, e) pro koordinaci činnosti v nebezpečné zóně – tyto signály jsou určeny na místě zásahu a vyplývají z činnosti hasičů v nebezpečné zóně. Může se jednat o signál, který znamená splnění či nesplnění zadaného úkolu.

Obrázek 1

Obrázek 2

Obrázek 3

Při provádění signálů je třeba: a) při signalizaci pohybem paže se musí hasič přesvědčit zda je sledován příjemcem signálu. Příjemce signálu musí potvrdit že signálu rozuměl, a to opakováním signálu. Při snížené viditelnosti musí být provedeny vizuální signály za pomoci vhodné svítilny (například v nevýbušném provedení), b) v případech, kdy je omezená slyšitelnost v důsledku nadměrného hluku v místě vykonávané činnosti, musí být k dispozici takový způsob signalizace, aby bylo možné vyrozumět hasiče pro opuštění prostoru (přenosná houkačka, píšťala apod.). Při komunikaci hasičů při činnosti v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatečné vybavení jednotky pro zajištění obousměrného radiového spojení, b) možnost záměny signálů. 12.4) Dekontaminační prostor Dekontaminační prostor se zřizuje pro dekontaminaci zasahujících hasičů a prostředků po návratu z nebezpečné zóny. Je umístěn na návětrné straně ve vnější zóně a vždy bezprostředně sousedí s nebezpečnou zónou. Snížení kontaminace způsobené nebezpečnou látkou na bezpečnou úroveň spočívá v: a) organizaci dekontaminačního prostoru, b) postupu provádění dekontaminace, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

37

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . c) správném odložení prostředků, d) izolaci kontaminovaných prostředků v neprodyšných obalech. V dekontaminačním prostoru se provádí následující činnosti: a) dekontaminace zasahujících hasičů a prostředků, b) odkládání ochranných prostředků po provedené dekontaminaci, c) odkládání kontaminovaných prostředků a jejich izolace v neprodyšných obalech. Dekontaminační pracoviště je rozděleno na místa pro: a) odkládání kontaminovaných věcných prostředků, b) nanášení dekontaminačního prostředku a jeho oplachování, c) měření účinnosti dekontaminace, d) odkládání osobních ochranných prostředků a místo pro opětovné vystrojení. Úkoly a postup činnosti Dekontaminace musí být zajištěna nejpozději před vstupem prvních hasičů do nebezpečné zóny (alespoň zjednodušená dekontaminace). Rozsah, postup a způsob provádění dekontaminace musí odpovídat situaci a podmínkám na místě zásahu – viz dekontaminace zasahujících hasičů, dekontaminace biologických látek a dekontaminace radioaktivních látek. Velitel zásahu pro zajištění činnosti v dekontaminačním prostoru vyčleňuje potřebný počet hasičů. Při zajišťování činností v dekontaminačním prostoru je třeba: a) organizovat provádění dekontaminace tak, aby nedošlo k zavlečené kontaminaci sil a prostředků, b) používat ochranné prostředky odpovídající charakteru nebezpečí a prováděné činnosti v dekontaminačním prostoru, c) pokud je nebezpečnou látkou biologická látka nebo bojová chemická látka nebo přítomná látka nebyla identifikována, musí mít hasiči přímo provádějící dekontaminaci na dekontaminačním pracovišti stejný stupeň ochrany jako hasiči nasazení v nebezpečné zóně, d) pokud byla nebezpečnou látkou radioaktivní látka nebo bojová chemická látka, zajistit po provedení dekontaminace kontrolní měření účinnosti provedené dekontaminace, e) dodržovat stanovené postupy aplikace detergentu a dodržovat doby jejich působení, f) kontaminované prostředky a prostředky, které nelze dekontaminovat, ukládat do neprodyšných uzavíratelných obalů (izolovat), g) dodržovat potřebnou dobu na dekontaminaci a dekontaminačních postupů, h) dodržovat zásady při odkládání ochranných prostředků, i) organizovat střídání hasičů provádějících dekontaminaci tak, aby byla zajištěna plynulá obsluha dekontaminačního prostoru, j) po ukončení činnosti zajistit bezpečnou likvidaci dekontaminačního prostoru. Očekávané zvláštnosti Při činnosti hasičů v dekontaminačním prostoru je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků a nutnost přijetí zjednodušených dekontaminačních postupů, b) nedostatek informací nezbytných pro určení způsobu dekontaminace a následnou likvidaci kontaminovaných prostředků, c) okamžitá nedostupnost vhodných dekontaminačních činidel a prostředků, Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

38

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . d) nebezpečí kontaminace při odkládání ochranných prostředků, e) velké množství kontaminovaných prostředků, f) možnost ucpání trysek nečistotami při použití dekontaminačních sprch a zařízení, g) namrzání vody na ochranných protichemických oděvech a věcných prostředcích za mrazu, zamrznutí vody v dekontaminačním zařízení, h) velké množství odpadní vody a způsob její následné likvidace, i) nepříznivý dopad na dekontaminované prostředky a životní prostředí v důsledku oxidačních a chloračních vlastností některých dekontaminačních směsí, j) omezení doby potřebné pro činnost na dekontaminačním pracovišti v důsledku zbytkové zásoby vzduchu v izolačním dýchacím přístroji hasiče. Dekontaminace zasahujících hasičů Dekontaminace je soubor metod, postupů, organizačního zabezpečení a prostředků k účinnému odstranění nebezpečné látky (dále jen „kontaminant“). Vzhledem k tomu, že úplné odstranění kontaminantu není možné (zůstává tzv. zbytková kontaminace), rozumí se dekontaminací snížení škodlivého účinku kontaminantu na takovou bezpečnou úroveň, která neohrožuje zdraví a život osob a zvířat, a jeho likvidace. Cílem dekontaminace je snížení zdravotních následků a nenávratných ztrát a zkrácení doby nutné pro používání ochranných prostředků v místě zásahu. Dekontaminace se dělí podle druhu odstraňovaných látek na: a) detoxikaci u látek chemických, b) dezaktivaci u radioaktivních látek, c) dezinfekci u biologických látek, d) ostatní způsoby např. ředění, neutralizace. Metody dekontaminace se rozdělují na: a) mechanické - odsávání, smývání, otírání, b) fyzikální - odpařování, sorpce, ředění, c) chemické - reakce kontaminantů s vhodným činidlem (dále jen „detergent“), při níž dochází buď k úplnému rozložení látky nebo přeměně na podstatně méně toxické produkty, případně přeměně na sloučeninu nebo formu sloučeniny, jejíž odstranění je snadnější, případně usmrcení mikroorganismů, d) kombinace výše uvedených metod. Podle provedení je dekontaminace suchá nebo mokrá. Suché způsoby jsou zejména mechanické, např. odsávání, otírání za sucha. K mokrým způsobům patří používání roztoků, pěn, vodní páry, otírání, postřik. Jednotky provádějí dekontaminaci převážně mokrým způsobem. Základními detergenty pro mokrou dekontaminaci jsou: a) přebytek vody - zpravidla na průmyslové škodliviny, b) Persteril 36 % - použití na B-agens, c) prostředek pro snížení povrchového napětí vody - pěnidlo, saponát (např. „Jar“) použití na radioaktivní látky, d) chlornan sodný - použití na bojové chemické látky. K výhodám mokrého způsobu dekontaminace patří: a) dostatečná spolehlivost a účinnost, b) snadné jímání odpadních produktů dekontaminace, pokud je nutno je zachytávat. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

39

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . K nevýhodám mokrého způsobu dekontaminace patří: a) velké množství odpadních vod, a jejich následná možná likvidace, b) nepříznivý dopad na dekontaminovanou techniku a životní prostředí vlivem oxidačních a chloračních vlastností některých dekontaminačních směsí, c) omezená doba použitelnosti dekontaminačních směsí - omezující povětrnostní podmínky (např. nízké teploty), d) nezbytná doba aktivního působení dekontaminační směsi. Dekontaminace se provádí u: a) zasahujících hasičů, b) osob zasažených nebezpečnou látkou, c) věcných prostředků a techniky, d) povrchů objektů a terénu, e) zvířat. Dekontaminační prostor se zřizuje na návětrné straně hranice nebezpečné a vnější zóny s výjimkou událostí s radiačním rizikem, kdy se zřizuje na hranici bezpečnostní a vnější zóny. Podle kontaminantu a dekontaminovaného povrchu se stanoví: a) způsob dekontaminace, 1

b) detergent a jeho předpokládané množství, c) způsob aplikace detergentu, d) odhad množství případného kapalného odpadu po dekontaminaci. Dekontaminace pro zasahují hasiče musí být zabezpečena nejpozději se vstupem prvních hasičů do nebezpečné zóny. Vybavení pracovišť pro provádění dekontaminace: a) zjednodušená dekontaminace je prováděna běžnými věcnými prostředky ve vybavení družstva a CAS, b) základní dekontaminace je prováděna speciálními prostředky určenými k provádění dekontaminace (např. dekontaminační sprcha, záchytná vana) s obsluhou. Obsluha musí být v části svlékání ochranného oděvu a může být i v části nánosu dekontaminačního činidla. Na dekontaminačním pracovišti se vytváří místo pro: a) odkládání kontaminovaných věcných prostředků, b) nanášení dekontaminačního prostředku a jeho oplachování, c) měření účinnosti dekontaminace, d) odkládání osobních ochranných prostředků a místo pro opětovné vystrojení. Běžné prostředky umožňující zřízení dekontaminačního pracoviště pro zjednodušenou dekontaminaci: a) pevná fólie o rozměrech minimálně 4x4 m a hadice B a rozdělovač pro vytvoření záchytné vany (je-li nutno zachycovat kontaminovaný detergent), b) prostředek pro nanášení dekontaminačního činidla (kbelík, smeták, kartáč, postřikovač apod.), c) hadice C s proudnicí s roztříštěným proudem pro oplachování, d) neprodyšné obaly na kontaminovaný odpad a na použité věcné prostředky.


40

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Pokud s nánosem dekontaminačního činidla pomáhá obsluha dekontaminačního stanoviště, musí být stupeň její ochrany do identifikace nebezpečných vlastností kontaminantu stejný jako je stupeň ochrany dekontaminovaných hasičů. Obsluha místa pro odkládání osobních ochranných prostředků může být vybavena protichemickým oděvem s nižší ochranným stupněm, např. TYVEC Pro, s návleky na boty, gumovými rukavicemi a dýchacím přístrojem (u radioaktivních látek postačuje respirátor, případně ochranná rouška). Dekontaminace se provádí postupně odshora dolů a zleva doprava. Zvýšenou pozornost při dekontaminaci ochranných oděvů věnovat materiálovým spojům oděvu, zorníku, zipům, místům upevnění rukavic (pokud jsou oddělitelné) a podrážkám bot. Po ukončení dekontaminace zasahujících je nutné provést likvidaci dekontaminačního pracoviště tak, že se věcné prostředky sloužící pro dekontaminaci dekontaminují nejdříve z vnější a následně z vnitřní strany. Prostředky, které nelze na místě dekontaminovat, se ukládají do neprodyšných, uzavíratelných obalů a následně se dekontaminují např. mimo místo zásahu, přičemž se posoudí jejich opětovné použití po dekontaminaci. Byla-li kontaminantem biologická látka, radioaktivní látka nebo bojová chemická látka, musí být úroveň ochrany likvidační skupiny dekontaminačního stanoviště na stejné úrovni jako pro hasiče v nebezpečné zóně. O jímání odpadních produktů dekontaminace rozhodne velitel zásahu na základě situace a podmínek na místě zásahu. Přitom využívá informace z databází informačních programů vedených na operačních a informačních střediscích. S ohledem na vlastnosti některých látek, rozsahu kontaminace a situace na místě zásahu může být často jímání kapalného odpadu bezpředmětné. Činnost na dekontaminačním pracovišti v dekontaminačním prostoru Místo pro odkládání věcných prostředků a) zde se odkládají věcné prostředky, které byly používány v nebezpečné zóně. Tyto prostředky mohou využívat další skupiny, které provádí činnost v nebezpečné (bezpečnostní) zóně, b) po ukončení zásahu jsou tyto věcné prostředky likvidační skupinou dekontaminovány. V případě měřících přístrojů je třeba zvážit, zda bude provedena dekontaminace otíráním na místě nebo budou přístroje uloženy do neprodyšných obalů, které budou dekontaminovány a přístroje v obalech budou dekontaminovány následně ve specializovaném pracovišti nebo likvidovány. Místo pro nános dekontaminačního činidla a) nejprve se odstraní hrubé nečistoty, např. vyčistí se podrážky bot od bláta, b) postřikovačem nebo smetákem se nanese detergent. Zvýšenou pozornost při nanášení detergentu věnovat: i) rukavicím a podrážkám bot, ii) zorníku ochranného oděvu, iii) prostoru přetlakových ventilů oděvu, iv) místům všech švů a záhybů na oděvu, v) místům pod pažemi a v rozkroku, vi) zádové části pod dýchacím přístrojem u protichemických oděvů s dýchacím přístrojem vně,


41

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . vii) prostoru přehrnutí v lýtkové části u protichemických oděvů, u kterých obuv s oděvem netvoří celek. Místo oplachu detergentu - oplach vodou se provádí nejméně 30 s, sprchovaný se pod sprchou otáčí tak, aby proud vody z trysek omyl celý oděv (zejména hlavovou část, pod pažemi, v rozkroku, podrážky bot), Kontrolní místo pro měření účinnosti dekontaminace a) provádí se jen u bojových chemických látek a u radioaktivních látek na výstupu ze sprchy, b) při kontrole se obsluha zaměří zejména na místa, z kterých se kontaminant při dekontaminaci odstraňuje obtížněji. Místo pro odkládání osobních ochranných prostředků a) je vhodné, aby bylo vybaveno lavicí pro usnadnění svlékání protichemického oděvu, b) na zemi se pokládá fólie, c) při svlékání pomáhá obsluha pracoviště, která se dotýká pouze vnitřní strany protichemického oděvu. Oděv včetně vnitřních rukavic se ukládá do neprodyšného pytle pro provedení případné následné oboustranné dekontaminace, d) obsluha pracoviště musí být vybavena alespoň jednorázovým ochranným protichemickým oděvem (např. TYVEC Pro), ochrannými gumovými rukavicemi a ochranou dýchacích cest (např. respirátorem), e) protichemický oděv, rukavice i respirátor obsluhy se ukládají do neprodyšných obalů, rukavice se odkládají jako poslední, f) pokud není dýchací přístroj kontaminován (byl chráněn ochranným protichemickým přetlakovým oděvem), odkládá se na čistou podložku. Místo pro opětovné vystrojení a) v tomto místě se hasiči opětovně vystrojí, b) pokud místo vstupu do nebezpečné zóny není ve stejném místě jako místo výstupu, musí být zajištěna přeprava výstrojních součástek na místo opětovného vystrojení. Doba činnosti na dekontaminačním pracovišti - na dekontaminaci musí mít zasahující hasič dostatek vzduchu v tlakové láhvi dýchacího přístroje; tato doba může činit: a) 5 až 10 minut, pokud bude obsluha v části nanášení dekontaminačního činidla, b) 9 až 12 minut, pokud nanášení dekontaminačního činidla budou provádět hasiči vzájemně. Při dekontaminaci je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) velká spotřeba dýchacích přístrojů a ochranných protichemických oděvů, omezení doby pobytu v nebezpečné (bezpečnostní) zóně, b) při dekontaminaci vzniká množství kontaminovaného odpadu (oděvy, odpadní vody ). c) při nedostatečně stanovené velikosti nebezpečné zóny hrozí kontaminace dekontaminačního pracoviště, d) změna meteorologických podmínek, e) riziko kontaminace se zvyšuje nesprávným používáním ochranných prostředků, f) riziko následné kontaminace při nesprávně prováděné dekontaminaci a nesprávném způsobu svlékání ochranných prostředků hasiče, g) je třeba mít náhradní oblečení pro dekontaminaci zasažených osob; je vhodné z důvodu rychlé potřeby při provádění dekontaminace mít trvale uloženo na stanicích, h) nebezpečí ucpání trysek pro nanášení detergentu; do vodního řadu pro dekontaminační sprchy vkládat vždy filtr pro zachytávání nečistot, i) problémy s likvidací zásob detergentů s prošlou deklarovanou životností. Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

42


Příloha


43

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Příloha č. 1

Signály pro dodávku vody nebo pro varování na místě zásahu

Pozor Vzpažit

Rozumím Vzpažit a připažit

Vpřed – Vodu Zvýšení tlaku Skrčenou paži několikrát vzpažit vzhůru do výše hlavy. Opakování signálu několikrát za sebou znamená žádost o zvýšení tlaku vody

Stát - Vodu stav Nataženou paží několikrát půlkruh nad hlavou

Pomaleji - Tlak snížit Kmitání pravou paží nahoru a dolů do strany

Nebezpečí - Všichni zpět Nataženou paží několikrát kruh před čelem Připravil: Ing. Pavel Škarda 11.12.2013

44



45


KEMLER KÓD


46



47


Výstražné symboly – bezpečnostní značky


48



49


DZP značky


50


DZP značky - pokračování


51

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Osnova: 1) Účel cvičení …………………………………………………… 3 2) Cíle cvičení ……………………………………………………. 3 3) Námět cvičení …………………………………………………. 3 4) Etapy cvičení – způsob provedení …………………………….. 3 5) Místo a termín provedení ……………………………………… 4 6) Grafická část cvičení …………………………………………... 4 7) Časová osa průběhu cvičení …………………………………… 5 Odborná část – příprava na cvičení ………………………………….…. 8) Řízení …………………………………………………………... 8.1) Organizace a řízení zásahu …………………….…... 8.2) Právo přednostního vedení ………………………... 8.3) Velitel zásahu ……………………………………… 8.4) Velitel úseku, velitel sektoru ……….……………… 8.5) Taktické a prověřovací cvičení …………………….. 9) Dokumentace zdolávání požárů ……………………………..… 9.1) Operativní plán …………………………………… 9.2) Operativní karta ………………………………….. 10) Výcvik na vodě ……….………………………………...……… 10.1) Záchrana tonoucích ………………………………… 10.2) Záchrana na vodním toku ………………………….. 10.3) Možné nebezpečí při záchranných akcí….………... 10.4) Vyhledávání utonulých …………………………….. 10.5) Záchrana na ledu …………………………………… 10.6) Speciální skupiny …………………………………... 11) Zásobování vodou ………………………………………. …….. 12) Nebezpečné látky ………………………………………………. 12.1) Zásah s přítomností nebezpečné látky ……………… 12.2) Činnost hasičů v nástupním prostoru ………………. 12.3) Činnost hasičů v nebezpečné zóně …………………. 12.4) Dekontaminační prostor …………………….………

6 6 6 7 9 11 13 13 15 17 18 18 21 24 24 25 26 26 29 30 31 32 37

Příloha: Příloha č. 1 - Signály pro dodávku vody nebo pro varování na místě zásahu ..… Příloha č. 2 – Pomůcka pro používání Medis Alarm …………………………… Příloha č. 3 – Kemler kód ……………………………………………………….. Příloha č. 4 - Výstražné symboly – bezpečnostní značky ……………………… Příloha č. 5 – Výstražné značky ADR / RID …………………………………… Příloha č. 6 – DZP značky ………………………………………………………

44 45 46 48 49 50

Osnova …………………………………………………………………………. 52 Použití literatura ……………………………………………………………….. 53


52

Cvičení jednotek požární ochrany okresu Strakonice pořádané ORV v květnu 2014 ve Strakonicích . Použitá literatura: Zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MV č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 226/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany; vyhláška č. 200/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 226/2005 Sb.) Cvičební řád jednotek požární ochrany Řád výkonu služby v jednotkách HZS podniků, SDH obcí a SDH podniků + další informace získané autorem této dokumentace Bojový řád jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu (1L, 2L, 3L, 4L, 6L, 7L ) Vlastní materiály a znalosti program Medis Alarm


53

Cvičení jednotek SDH v roce 2014 (2. 4. května 2014, Strakonice)

Recommend Documents