QC-30-12-122-CS-C
CONSILIUM
CONSILIUM
CS
Schengen
Rue de la Loi/ Wetstraat 175 1048 Bruxelles/Brussel BELGIQUE/BELGIË Tel. +32 22816111
Vaše brána k volnému pohybu v Evropě
www.consilium.europa.eu
doi:10.2860/25402 ISBN 978-92-824-3819-0
LEDEN 2013
Obsah ÚVOD
1
VOLNÝ POHYB OSOB
2
POLICEJNÍ A CELNÍ SPOLUPRÁCE
2
— vnitřní hranice
2
— vnější hranice
3
— Schengenský informační systém (SIS)
4
JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE
5
VÍZA
6
AZYL
7
MAPA SCHENGENSKÉHO PROSTORU
8 LI
Tuto brožuru vytvořil generální sekretariát Rady. Slouží pouze pro informační účely. Veškeré informace o Radě najdete na těchto internetových stránkách: http://www.consilium.europa.eu © Evropská unie, 2013 Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje.
LI: Lichtenštejnsko
Schengen, vesnice na řece Mosele v jižním Lucembursku, se stala synonymem zrušení kontrol na vnitřních hranicích a volného pohybu v Evropě. Schengenský prostor vznikal postupně: *
K jeho zrodu došlo dne 14. června 1985, kdy pět zemí (Belgie, Francie, Německo, Lucembursko a Nizozemsko) podepsalo Schengenskou dohodu.
*
O pět let později byla uzavřena Schengenská úmluva, ve které bylo stanoveno, jak bude v praxi probíhat rušení kontrol na vnitřních hranicích. Rovněž v ní byla stanovena řada nezbytných kompenzačních opatření, jejichž cílem bylo posílení kontrol na vnějších hranicích, stanovení postupů pro udělování jednotných víz, boj proti obchodu s drogami a zřízení společného systému sdílení informací – Schengenského informačního systému (SIS).
*
Proces rušení hraničních kontrol byl v praxi zahájen dne 26. března 1995, kdy sedm zemí (kromě pěti výše uvedených ještě Portugalsko a Španělsko) zrušilo kontroly na svých vnitřních hranicích.
*
Od té doby se schengenský prostor stále rozšiřuje. Jeho součástí jsou nyní Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a čtyři země, které nejsou členskými státy EU – Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
*
Až se v budoucnu k schengenskému prostoru připojí Bulharsko a Rumunsko, bude jeho součástí celkem 28 evropských zemí.
*
Tři členské státy EU (Kypr, Irsko a Spojené království) součástí schengenského prostoru nejsou, přesto však uplatňují některá schengenská pravidla.
*
Chorvatsko, které v roce 2013 vstoupí do EU, se k schengenskému prostoru v plném rozsahu připojí po dokončení přípravné fáze a přijetí příslušného rozhodnutí Rady.
© EU
Zrušení kontrol na vnitřních hranicích má dopad i na další oblasti politiky, například na otázky přeshraniční trestné činnosti a boje proti ní nebo na záležitosti přeshraničního cestování, obchodu a justice. Pravidla schengenského prostoru se tedy netýkají pouze volného pohybu osob, ale i vízové, azylové a policejní, celní a justiční spolupráce.
© Fotolia
Všechny země schengenského prostoru jsou pravidelně hodnoceny, aby bylo zajištěno, že budou dohodnutá pravidla správně uplatňovat.
1
VOLNÝ POHYB OSOB *
Právo na volný pohyb v schengenském prostoru má nejen více než půl miliardy občanů Evropy, ale i všichni státní příslušníci třetích zemí, kteří se v schengenském prostoru legálně zdržují. Cizí občané pobývající v schengenském prostoru mají toto právo po celou dobu platnosti svého povolení k pobytu, aniž by potřebovali víza. Cizí občané cestující uvnitř schengenského prostoru tak mohou činit po dobu nepřesahující 90 dnů během šesti měsíců.
© Fo
tolia
* Volný pohyb znamená, že cestující nemusí čekat ve frontách na letištích, v přístavech nebo na pozemních hranicích a na vnitřních hranicích už nemusí procházet žádnou pasovou kontrolou. Byly odstraněny kontrolní infrastruktury, jako například stanoviště pohraniční stráže, a další fyzické překážky. *
Každá zúčastněná země má však právo provádět kontroly osob a celní kontroly kdekoli na svém území v rámci běžných policejních, celních a imigračních kontrol. Jako příklad lze uvést silniční kontroly nebo boj proti organizované trestné činnosti.
POLICEJNÍ A CELNÍ SPOLUPRÁCE
© Fotolia
Vnitřní hranice
2
*
Sousední země úzce spolupracují a mohou provádět společné operace a kontroly na obou stranách společné hranice. Příkladem mohou být kontrolované zásilky drog nebo společné policejní hlídky.
*
Příslušníci donucovacích orgánů mohou na území sousedních členských států provádět rovněž přeshraniční sledování a pronásledování, například v případě, kdy se osoba podezřelá z trestné činnosti snaží uprchnout před policií dané země a překročit hranice do sousedního státu.
*
V případě vážného ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti může členský stát na omezenou dobu nepřesahující 30 dní výjimečně obnovit kontroly na všech nebo na některých svých vnitřních hranicích. Jako příklad lze uvést velké sportovní akce, které mohou představovat bezpečnostní riziko.
© Frontex
Vnější hranice: *
Vnější hranice schengenského prostoru je dlouhá více než 50 000 km (80 % tvoří námořní hranice a 20 % pozemní) a zahrnuje stovky letišť a námořních přístavů a pozemních hraničních přechodů.
*
Každý stát Schengenu odpovídá za ochranu svých vnějších hranic. Standardy a úroveň ochrany jsou na všech vnějších hraničních přechodech v schengenském prostoru stejné, bez ohledu na jejich umístění. Společná pravidla jsou stanovena v „Schengenském hraničním kodexu“.
*
V roce 2005 byla zřízena Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích (Frontex) (1) a ještě v témže roce zahájila činnost. Jejím hlavním úkolem je doplňovat vnitrostátní systémy správy hranic členských států, které jsou součástí schengenského prostoru, prosazováním integrované správy vnějších hranic a koordinací operativní spolupráce na úrovni EU. Cílem je posilování bezpečnosti na vnějších hranicích schengenského prostoru.
*
Příslušníci pohraniční stráže jedné země mohou být přiděleni do jiné země, aby se tam podíleli na společných operacích a podpořili členské státy v mimořádně zátěžových situacích.
*
V souladu s pravidly EU pro malý pohraniční styk na vnějších hranicích uzavřela řada států Schengenu dvoustranné dohody se sousedními třetími zeměmi, jejichž součástí je povolení pro malý pohraniční styk, jež má usnadnit malý pohraniční styk, obchod, sociální a kulturní výměnu a regionální spolupráci.
(1)
http://www.frontex.europa.eu
© ORIS-MULTIMEDIA DPTO AUDIOVISUALES
3
© Fotolia
Schengenský informační systém (SIS) *
Jedním z nejdůležitějších opatření kompenzujících zrušení kontrol na vnitřních hranicích je Schengenský informační systém (SIS) (1). SIS je společná databáze sloužící pohraničním, migračním i donucovacím orgánům zúčastněných zemí. Mají k ní přístup orgány na hranicích, na území daného státu a na konzulátech v zahraničí. Na SIS se vztahují zvláštní přísná pravidla ochrany údajů.
*
V srpnu roku 2012 obsahoval Schengenský informační systém více než 44 milionů záznamů týkajících se: osob (více než 1 milion), — jimž není dovoleno vstoupit do schengenského prostoru a pobývat v něm (77 %), — které mají být zatčeny (na základě evropského zatýkacího rozkazu) (4 %), — které jsou pohřešovány (6 %), — jež jsou předvolány před justiční orgán (9 %), — které podléhají skrytým nebo zvláštním kontrolám (4 %), a
*
V roce 2011 bylo učiněno více než 110 000 úspěšných nálezů: bylo vypátráno přibližně 80 000 osob a 30 000 předmětů, včetně více než 16 000 odcizených vozidel. To znamená, že denně dojde k asi 300 úspěšným nálezům (mimo jiné je takto „nalezeno“ průměrně 44 odcizených vozidel denně).
(1)
http://www.sirene.europa.eu
© ORIS-MULTIMEDIA DPTO AUDIOVISUALES
4
© Fotolia
ztracených nebo odcizených předmětů (téměř 43 milionů) hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení: — bianko dokladů nebo vydaných dokladů (86 %), např. pasů, průkazů totožnosti, řidičských průkazů, povolení k pobytu, cestovních dokladů, dokladů o vozidle, — vozidel a státních poznávacích značek (12 %), — střelných zbraní (1 %) a — bankovek (necelé 1 %).
© Europol
© EU
© Fotolia
JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE *
Země Schengenu uplatňují specifická pravidla usnadňující postupy vzájemné justiční spolupráce. Patří k nim i zásada ne bis in idem, což znamená, že osoba nemůže být v různých zemích schengenského prostoru za stejný čin stíhána a trestána dvakrát. Většina původních ustanovení Schengenu týkajících se policejní a justiční spolupráce se mezitím stala součástí aktů EU, které platí ve všech členských státech EU.
© EU
5
VÍZA Cizím občanům, kteří navštíví schengenský prostor a na něž se podle nařízení (EU) č. 539/2001 vztahuje vízová povinnost, je uděleno jednotné schengenské vízum. Toto vízum umožňuje po celou dobu platnosti volný pohyb po schengenském prostoru. Tato doba nemůže přesáhnout 90 dnů. Pobyty delší než 90 dnů a trvalý pobyt v schengenských zemích upravují právní předpisy jednotlivých států.
*
V roce 2011 bylo na celém světě vydáno více než 12 milionů schengenských víz. Pro srovnání uveďme, že dlouhodobých víz (pro pobyty delší než 90 dnů) bylo zeměmi Schengenu uděleno o něco více než 1 milion.
*
Státy Schengenu spolupracují, aby žadatelům usnadnily podávání žádostí o schengenská víza přímo v jejich zemích nebo regionech.
*
Všechny konzuláty zemí Schengenu na celém světě uplatňují jednotná pravidla pro udělování víz.
*
V říjnu roku 2011 byl zahájen provoz vízového informačního systému (VIS), který prostřednictvím společné databáze propojuje informace ze členských států a hraničních přechodů na vnějších hranicích. Systém je od té doby postupně rozšiřován, přičemž cílem je vytvořit celosvětovou síť. Tento systém usnadňuje zpracování žádostí o víza na konzulátech schengenských států na celém světě a přispívá k zefektivnění hraničních kontrol na vnějších hranicích.
6
© Fotolia
© Fotolia
© Fotolia
*
© Fotolia
© ORIS-MULTIMEDIA DPTO AUDIOVISUALES
© Fotolia
© Fotolia
*
V roce 2011 vydalo všech 27 členských států EU společně s Norskem a Švýcarskem celkově v prvním stupni více než 302 000 rozhodnutí o žádostech o azyl. Asi čtvrtina těchto rozhodnutí byla kladných a tři čtvrtiny žádostí byly zamítnuty.
*
Existuje mechanismus (dublinské nařízení) pro určení státu příslušného k vyřízení žádosti o azyl, aby se předešlo tomu, že stejná osoba podá více žádostí o azyl v různých zemích Schengenu, a aby se vyloučilo riziko, že se těmito žádostmi nebude zabývat žádná z dotyčných zemí. Za tímto účelem byla vytvořena databáze pro výměnu otisků prstů (Eurodac).
*
Evropský parlament usiluje o to, aby byl zaveden společný evropský azylový systém. Tento proces znamená aktualizaci stávajících právních nástrojů EU v oblasti azylu, aby byla zaručena vyšší míra harmonizace a posílena solidarita mezi členskými státy. Rovněž bude třeba posílit praktickou spolupráci prostřednictvím Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který byl zřízen v roce 2010.
© Fotolia
AZYL
7
ČLENSKÉ STÁTY EU, KTERÉ JSOU SOUČÁSTÍ SCHENGENSKÉHO PROSTORU * 1995: 1997: 2000: 2001: 2007:
Belgie – Francie – Lucembursko – Německo – Nizozemsko – Portugalsko – Španělsko Itálie – Rakousko Řecko Dánsko – Finsko – Švédsko Česká republika – Estonsko – Litva – Lotyšsko – Maďarsko – Malta – Polsko – Slovensko – Slovinsko
TŘETÍ STÁTY, KTERÉ JSOU SOUČÁSTÍ SCHENGENSKÉHO PROSTORU * 2001: 2008: 2011:
Island – Norsko Švýcarsko Lichtenštejnsko
ČLENSKÉ STÁTY EU, KTERÉ SE PŘIPRAVUJÍ NA VSTUP DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU * Bulharsko – Rumunsko
ČLENSKÉ STÁTY EU, KTERÉ NEJSOU SOUČÁSTÍ SCHENGENSKÉHO PROSTORU * Irsko – Kypr – Spojené království
(*) Říjen 2012.
8
Obsah ÚVOD
1
VOLNÝ POHYB OSOB
2
POLICEJNÍ A CELNÍ SPOLUPRÁCE
2
— vnitřní hranice
2
— vnější hranice
3
— Schengenský informační systém (SIS)
4
JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE
5
VÍZA
6
AZYL
7
MAPA SCHENGENSKÉHO PROSTORU
8 LI
Tuto brožuru vytvořil generální sekretariát Rady. Slouží pouze pro informační účely. Veškeré informace o Radě najdete na těchto internetových stránkách: http://www.consilium.europa.eu © Evropská unie, 2013 Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje.
LI: Lichtenštejnsko
QC-30-12-122-CS-C
CONSILIUM
CONSILIUM
CS
Schengen
Rue de la Loi/ Wetstraat 175 1048 Bruxelles/Brussel BELGIQUE/BELGIË Tel. +32 22816111
Vaše brána k volnému pohybu v Evropě
www.consilium.europa.eu
doi:10.2860/25402 ISBN 978-92-824-3819-0
LEDEN 2013
