Co dodat? Bylo to fajn! Bob

1510. DEN DENÍKU, pátek 23. 10. 1987 Měl jsem náhradní volno, protože chlapi jeli na víno. Tak jsem sám doma vysával a uklízel, ale byla trochu nuda. Trenér jel do MLR na návštěvu. Byl jsem s Tomášem zase běhat do kopce mezi baráky. Měl náskok, já jsem se ani nerozcvičoval, abych ho dohnal. Byl jsem zadýchán, potom fartlek, nemohl jsem chytit dech, kdo ví co to bylo! Šel jsem ty výběhy rychle po sobě, bez oddechu. Milan má Stužkováka. Vláďa Š. mě navštívil, ten má Stužkováka v pátek v Ratiboři. Dala mu 2 štamprle ginu. Přesvědčoval jsem ho, že pije čistý benzín, nebo 90 % líh. Čte si čtyřlístky. Lenka jela s bratrem do Otrokovic. Taťka zase pomáhá jednomu chlapovi ve Val. Mez. na opravě chalupy. Potkal jsem na tréninku Evu M. je kočka! S mamou jsme ještě odmrazovali ledničku, vařila ještě večeři. A říkala, že si budu kupovat jako první věc postel a ní video, abych mohl s dívkou kde spát a ne na zemi! I malá svatba se dnes nevyplatí. 1511. DEN DENÍKU, sobota 24. 10. 1987 Ráno jsem šel na trénink. Byla zima, kaluže byly. Byl tam i Robert, ten se nebaví s Tomem (prej jeden rok už)!! Po obědě jsem šel k Olivovi, šli jsme slavit mé narozeniny. Byl tam Rott, sem tam se šel domů ohlásit. Dále tam Olin, já, Robert Procházka, Robert Žilák, Mira Barčák přišel k večeru, jako i později Špůrek. Ten si nahrával písničky. Přišla tam i Petra se svou kamarádkou Marcelou (se psem). Dostal jsem 2 pusy,byli dobré. Trochu jsem rozlil štamprli whisky. Robert rozbil prázdný kávový hrnek. Byla tam dobrá nálada. Donesl jsem zákusky, taťka je koupil. Ogaři koupili ještě 30 chlebíčků, potom 3 Veltlínské zelené! Nálada byla perfektní. Olivovi se podařilo nahrát skoro 40 min keců. Měl jsem perfektní náladu! Olin dělal s Robertem Ž. cocktail, byl dost tvrdý. Ogaři byli venku, byli zastaveni u Gábiny. Sem tam kouřili na balkóně. Chvíli tam byl i Milan. Vypil jsem nějak 4 kávy. Dívali jsme se na cizí katalogy. Pokecali jsme, byli tam vzrušující ženské (kalhotky). Ogaři se tam bavili o prostředcích v lásce! U Olina jsme zůstali na spaní jen já a Robert Ž. Čím jsme se dívali díl na televizi, tak z toho jsme nic neměli. Dívali jsme se na gymnasti, když běželi, měli nohy dost křivé (přitom)! Robert vykládal, že ho trenér pomlouval i Evu; nechtěl trénovat ženské. Tomáš s ním nekamarádí, prej chodil za Evou, když chodí se sestřenicí. Kecali jsme o Barboře, chtěl jsem její adresu. Já bych jí napsal. Je to dobrá baba, tu člověk musí mít rád, když nechce! Teď pár poznámek z večera (nahrávka na kazetě). Kdo si zazvonil a já: „Oline, matka se vrací! Skákejte z okna! Árijská nemoc za války. Rus, Ukrajinec Ivan Todor!“ Bob Ž. hned: „Laďo je ti krásně?“ A já: „Je!“ Robert P.: „Vidíš růžové slony?“ Olin: „Laďa je slon Džambo“ a Robert Ž.: „Že je to slabé!“ A já:“ Růžové prasátko!“ Robert P.:“Co to je? Rybízák s okenou.“ Já: „Kdo umře, má aspoň klid. Drahokam za 3 dolary!“ Olin: „ Bude tu klid, pánové!“ Robert P.: „My už půjdem.“ A já: „Nechoď Roberte, pospi s nama!“ On: „S tebou bych nespal vole, ty bys mi šahal na nohu!“ A já: „Lepší než na záda!“ Mira Barčák seděl za mýma zádama a pořád se smál, všichni se smáli i Bob Ž. a ten: „Ježíši Marie Laďo!“ Já: „On chodí do kostela?“ Robert: „No.“ Olin: „On jak on.“ Já: „Oline uvař mi kávu!“ Olin: „Já tě mrdám, víš co, udělej si ju sám!“ A já: „Káva se většinou mrdá, to máš pravdu! Co z kávy, že, lepší je baba, že. Káva je moc teplá, káva je 40°C, baba většinou 37°C. To je velký rozdíl.“ Robert: „Dobře že tu nejsou ty holky, to by se brzo zoralo.“ “Přijdeš Robert z Prahy, za až budeme slavit, že!“ Řekl, že přijde. A já: „Ach jo. Musí být sranda. Tady budou málo děti, by nebyla sranda, prosím tě!“ Robert Ž. Hej ty vole, Laďo to musela být sranda. Hej Laďo tys říkal že chceš přijít do manželství nepolíbený, vole. Teďka si v piči, teď už se už neoženíš!“ A já: „To je správě!“ Olin.: „Laďo řekni o tom, že nebudeš chodit s babou jinak bys o ní musel psát do deníku!“ A já: „Právě!“ Robert P.: „To by se upsal, mrcha Anča chtěla pět krát!“ Já: „Nestačil bych to ředit!“ Olin: „Dneska chtěl pět krát! Chtěla po prvé, chtěla po druhé, chtěla po třetí…“ Já: „Samé hvězdičky bych musel tam psát, to bylo…“ Robert Ž. „Chtěla po čtvrté, musel jsem umýt náčení…“ A já: „To by bylo 25 *,

když normálně dávám 4 a to ještě bez baby. S babou bych dával 5 najednou a …“ Šlohli jednoho fízla (televize) ten i ví jak se to otvírá – paklíč. „Hoši ticho, pš. Ty vole, já být dneska v bojové pohotovosti, mě by degradovali!“ Trochu jsem ještě polel červeným vínem (2-3 kapky) křeslo, to jsem utřel, trochu jsem i kalhoty. Na košili mám flek (světle hnědý (zelený)) v délce přibližně 30 cm. Trochu i žvýkačku Haiti Banana, moc jsem si jí taky neužil! Po půl noci se většina odebrala spát domů. Jenom my 3 stateční O+V+RŽ. Kecali a já jsem jenom poslouchal. Bavili se o životě duší a vědomí. Mluvili zajímavě, přemýšleli jestli člověk po smrti žije jako jiný člověk. Úplní filozofové – jenom sem valil oči! Bylo to hezký večer plný smíchu, přátelství i loučení, když jsme si to ani neuvědomili, není nad hezké přátelství. 1512. DEN DENÍKU, neděle 25. 10. 1987 POKRAČOVÁNÍ Já: „Můžeš šlohnout nějaké auto! Třeba i normálně škodovku. Můžeš třeba Forda ze Vsacu nebo trabanta.“ Olin: „ To jsou strategicky důležitá auta!“ Robert Ž.: „Trabanta ne!“ Já: „Tam máš normy.“ Žilák: „Trabanti jsou strategicky důležitá, protože v tom nemáš ani kousek kovu.“ Já: „Proti atomové bombě.“ Robert P. „Kurna Laďo, vyhlas mobilizaci!“ A já jsem zakřičel: „Mobilizace!“ a potom: „POPLACH“, já bych udělal klidně mobilizaci. Tady bych udělal zákop u Olinů. Je mu špatně, sex. Olin: „Dej si tvrdé víno! Fuj v tom je whisky!“ Já: „Dálkově ovládaný vlak na elektriku. Ty vole dálkově ovládané letadlo!“ Robert Ž.: „Laďo ty si fajnový motýl.“ Olin: „Laďa, bufeťák, vole“, haha. Já: „Vemte si ze mě příklad hoši!“ Olin: „Ty všecko vždycky vypiješ!“ POKRAČOVÁNÍ Včera jsme se dívali na zpívánky, tak jsme si zazpívali. Šli jsme spát nějak kolem 5 hod. Já jsem spal tak, že jsem byl v křesle a nohy jsem měl na válendě, kde byl Robert Žilák. Ráno si stěžoval, že jsem do něj žduchl. Na snídani, kolem 8.30h jsme vstali, Olda uklízel. Dal nám jídlo, normálně chleba se šunkovým salátem a já jsem otevřel na to 0,7 kofoly. Na stole bylo hotové letadlo bez vrtule. Robert Ž. přitom připomněl, že jsem kdysi říkal, kdyby neměl vrtulník tu malou vrtuli, točil by se dokola; lidi odstředivou silou nalepení na oknách. Olda mi tu něco napsal: Vladimír byl užralý jako hovado! Tak jsem ho ještě v životě neviděl Nebyl sice jako puk (vyblutý z podoby), ale takovou náladu jsem neviděl ještě u nikoho! Kecal takové ptákoviny, že Baron Prášil je hadra. Kdybych tu kazetu donesl na policajty, tak by ho zavřeli (budiž mu útěchou, že mě asi taky). Byl to nádherný večer, ačkoliv si myslím, že za 1300,- bych byl možná schopný udělat lepší. Pro člověka, jako je Vladimír, je to sice asi malina (ty peníze), užili jsme si svoje (Byly tam ovšem věci, které na takovém večírku neměly chybět). Je to však částečně (pořádně) moje vina, poněvadž organizační stránku věci jsem obstarával sám (špatně bohužel!). Fakt, bylo to nádherné, ale to, že to mohlo být ještě lepší, mě snad bude mrzet nadosmrti. Na druhé stráně však musím uznat, že to taky mohlo být mnohem horší (všichni tvrdí, zabluté koberce, rozbitý nábytek apod.), takže asi zlatý střed! Ještě poznámku k tomu filozofování, o kterém psal Vladimír. Tak hrozné to nebylo, jenom to snad bylo na jeho přiožralou hlavičku trochu moc. Ostatní ožralí nebyli vůbec. Obešlo se to bez toho, bez trapných výstupů apod. Závěrem bych chtěl poděkovat soudruhu Vladimíru Knedlovi za krásné narozeniny a za finanční podpoření této všeobecně prospěšné akce. Za redakci: Olin Ohryzek Byla to asi největší ožíračka jakou jsem od prázdnin zažil. Chlastu tam bylo jakoby těch 18. let slavila celá fotbalová 11-ka. Laďa jako oslavenec byl na mol. Valil takové klíny, že už se to nedalo poslouchat. S Olinem jsme ho tajně nahráli, jsem zvědavý co tomu řekne. Byla to

fakt dobrá action (čti ekšn). Musím však říct, že na tu hrůzu alkoholu to dopadlo dobře (žádná otrava, kosa) – Zřejmě tohle psal Robert Ž.? Na otázku, jaké byly Laďovi 18. narozeniny nemohu odpovědět jinak, než perfektní! Nechybělo na nich téměř nic! No vlastně jedno ano – baby, ale to zas tak nevadilo. Srandy tam bylo aj bez nich dost. At by chlebíčky byly dobré, o výběrovém chlastu ani nemluvě. Jediné co mi nejde do hlavy je, že s takového množství chlastu nebyl nikdo ožralý, všeci měli dobrou náladu. Oslavenec trochu přebral, ale ne moc – takže v pohodě. Jinak připravené byly „perfektně“ aj obsluha tam byla na jedničku. – Barčák Mira Byl to hezký večer. Fakt přátelé, asi tam měly být ženské, ale to už by bylo něco jiného! Už by to nebylo takové jak před 24 hodinami. Mě osobně ženské nechyběly, ale vám přátelé asi jo. Jenže (byly tam chvíli 2, ale to není nic). Ženské, nevěděl jsem koho zvát, protože od 8. třídy jsem ztratil kontakt od nich, ale mě to, mě to nevadilo. V tomto tedy sorry! Teď jsem dojatý až slza a přeju si jenom jednu věc: Olin Ohryzek, Milan Houdek, Miroslav Barčák, Robert Žilák, Robert Procházka, Petr Rott, Vladimír Špůrek a já, ať se nás 8 statečných sejde zase za rok, když bychom se neměli vidět, tak hoši každý rok slavím a vždycky jste automaticky zváni, přál bych si své narozeniny co budou, aby byli tak hezké jako to bylo, a každému vám přeju, abyste své narozeniny oslavili jako já! Já jsem to měl v sobě nejvíc, jinak každý norma a nebo ani to ne, já jsem měl v sobě povinnost pro vás 7 být takový, dělat druhé šťastnými, to je strašně fantastické, být dnes bez přetvářky je strašně těžké, to chci, aby bylo u mě pokaždé, kamarádi nejsem ani schopen psát dál…Proč to hezké muselo tak rychle skončit, proč to nejde vrátit , třeba jenom 24 hodin. No, nedáme se, ale jsem rád a můžu říci, že jsem překvapen. Byli jsme perfektní kovbojové. Čekají nás křižovatky života, možná si to neuvědomujete, ale já jo, a je to strašné, podívat se naposled na své dětství, mládí, naposledy se podívat, ohlednout se na své klukovské sny a potom už musím jít a už nikdy, nikdy se nebude hrát tak jako ještě dnes. (Proč tolik brečím!) Svět je pes a jenom ty vzpomínky, blbé vzpomínky. Mám vás přátele rád takové jací jste a držte to až do smrti. Milan – člověk, můj nejlepší kamarád, moje druhé já Mirek – člověk, který se nebojí cizího a který má taky rád Bob Ž. – člověk, který dokázal a dokáže lámat vlastní kosti, velký učitel Robert P. – člověk, nezapomíná na ten náš základní svět, bouchač Petr R. – člověk, který dokázal aspoň někdy odejít od zla, má rád holku Vladimír Š. – člověk, který se nevzdává, je to kámoš na poslední pomoc A já – člověk, který přeje všem to nej…., hledajíc lásku 2 holky se psem – holky, které nezapomněly a umějí dávat pusu něžnou! A tak vás tu mám, a už je toho taky dosti, tak jenom vlastně co, chtěl bych být po celý život vám jako člověk, který pomůže, kdykoli! Hoši tak se držte a nezapomeňte nikdy na to, že jsme přátelé a chtěli jsme pro sebe žít, tak dík. Byl tam ještě Opletal, zapomněl jsem se, váš přítel Vladimír Knedla. Myslím si, že ačkoliv jsem tu napsal už dost a takových blbých žvástů, jako jsou ty moje už snad každý slyšel a uslyší ještě v životě dost, neodpustím si jednu poznámku. To, co Vladimír napsal je hezké, snad i dojemné. Možná, že je to velká citovka a bere to (alespoň ti, co zde zatím psali) příliš tragicky, ale přece jenom je tu kus pravdy – těch 18 let – věk, kdy člověka můžou zavřít pro opilství je už přece jenom věk, a připusťme si to nebo ne, Vladimír je už kus chlapa na ženění. A právě v tomto případě už taková action (čti ekšn jak napsal Bob P., stojí a musí stát za to.) Děkuji za dobré hodnocení od Vladimíra. Je sice pravda, že tam mohlo být víc věcí které tam chyběly a míň věcí, které přebývaly, ale organizační schopnosti úplně na 100% nemá snad nikdo. To je asi všechno Olim

Co dodat? Bylo to fajn! Bob 2. 11. 1987, 20:36 hod Dnes jsem po dlouhé době četl Ladikův deník. Je toho dóst, co jsem prošvihl a zapomněl, ale teď to chci napravit aspoň poděkováním a blahopřáním k jeho narozeninám a samotnému životu. Chci tím říct (napsat), že takového člověka jaký je náš (a bude navždy) kámoš Ladik už nikdy asi v životě nepotkáme proto si ho važme jako svého nejbližšího a nejmilejšího. (: Berme ho jaký je a přejme mu, aby takový jaký je zůstal – bez starostí. :) Přeju mu mnoho štěstí k dalšímu životu a velkou lásku, kterou musí potkat každý správný kluk a to on je!!! Vždy to byl, je, a navždy bude můj nejlepší kámoš, kterého jsem vždy uznával a uznávat budu! Mrzí mě, že jsem na jeho narozeninách trávil jenom pár minut. Ale to už člověk nikdy nevrátí. Važme si Ladika – JE TO KÁMOŠ Od srdce Ti to přeje kámoš MILAN HOUDEK DÍK Knedla Vladimír 1513: DEN DENÍKU, úterý 3. 11. 1987 Umřel děda, ve věku 83. let! Z Kašavy, smutné je, že jsem ho viděl naposled o jeho narozeninách, a ani ve snu mě nenapadlo, že jsem ho viděl naposled! Proč je to tak smutné! Tohle nikdy nepochopím. Uměl dělat dobře hrabě a kosy, přežil 2 světovou válku, vychoval 12 dětí i mého tátu (nejstarší)! Na všechno smutné se dá zapomenout, ale na tohle už ne, toto už je za hranici smutku, největší lidská bolest! Nejraději bych brečel, ale držím se ještě, jsem přece chlap, jenže i chlapi pláčou… Napsal bych mnoho věcí, ale těžko se píše! Čest tvoje památce, dědo! 1514: DEN DENÍKU, středa 4. 11. 1987 ¾ hodiny jsem nosil desky na přístavbě k LŠU a tak jsem přemýšlel a zjistil jsem, že život je nic, co z něho mám, nic. Jenom starosti a smutek a to hezké (např. ženská atd.) to chvilkové a potom se jenom vzpomíná a odejdeš a stejně si každý dělá jako nic, vzdychne po tobě jenom rodina a nějaký kamarád! Všechno uplyne jako písnička. Ta má začátek a třeba refrén, ale stejně přijde konec. Člověk asi o těchto věcí nesmí uvažovat!!! Tak si povzdychnu vždycky! Kdo ví co je potom? Možná čekáme až se znovu narodíme, žijeme svůj život dokola, nebo čekáme na budoucnost. Nebo není nic, či jsme duchové. Vsadil bych, že člověk když umře, žije věčně, ale stejně si každý dělá co chce…. Jinak je venku je podzim, slunce bylo zalezlé. Trochu do toho spadlo pár kapek. Jinak se snažím krotit hormonálně a doufám, že Gabriela odepíše, aspoň na 2 řádky, jinak by mé tělo naštvala! Děcka si venku hrají. Chlápek z Gottwaldova leze do našeho baráka za ženskou ďábelskou. Chodí s ní, když o na před tím pařila s jugoslávcem, italama atd! To je život! Ale zase vyšel, není doma, asi pracuje jako sekretářka a tak chodí pozdě domů. A co, ať je sranda, Milan slibuje, že vyhraje určitě tu sazku, já mu to přeji, ať vyhraje. Ptal jsem se, jak je pěkná, Milan říkal, že by jí dal z 5 bodů 2,5. Říkal jsem ať mě někdy přijde v pátek navštívit a já ji vezmu do neděle k dědovi. Vezmu pár korun a zkusím se jí podívat do toho dívčího světa! Ať přece něco z těch 500 Kč co prohraji – užiji. Ne! Koleda, koleda,

Štěpáne – co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu, hormony – pro zlobivé protóny. Je jich málo či moc, uvidíme, uslyšíme, zaplatíme… 1515. DEN DENÍKU, čtvrtek 5. 11. 1987 13:01 Jedu dědovi do Kašavy na pohřeb! Přijeli jsme v 19:35. Bylo nás tam kolem 100. Byli tam i oba Žlébci. Mladší je v Karlových Varech, a ten druhý je v Praze WKR. Laděna z Otrokovic vykládala, že prej Eva Žalmánková zmlátila mamu! Ta Laděna je strašná! Viděl jsem dědu v truhle, strašný obraz, tak jsem si pobrečel! Bylo to hrozné. Máma, Lenka a brácha se ani na dědu nedívali. Taťka s Milánem, Tondu, Nedbálkem nosili truhlu. Byli tu muzikanti! Potom odjela, děda bude nebo už, prostě kremace! Ach jo, trochu jsem se napil a doma šel lehnout, byl jsem psychicky udělán, viděl jsem kominíka! 1516: DEN DENÍKU, pátek 6. 11. 1987 V práci byla nuda. Zedníci se tam pořád perou! Divím se, že staří chlapíci nemají rozum! Milan byl se mnou a říkal že se po mě ptala Lenka Blažková, prej ženskou, kterou si vezmu, té snesu všechno, ale jenom jedna chyba, chtěl bych překonat „chudáka“ dědu ve výchově dětí!!! Jeli jsme na Hrobice. Taťka s mámou a Lenkou jeli do Otrokovic. David Michal si řekl „ANO“ se Skuherskou (tenistka)! Kdo ví, kde jí splašil. Strýc luští šachy, hraje za Slušovice B a první kolo vyhráli nad Valašskými Klobouky 3:2! Ve Spartě jsem se dočetl o M. Horňákovi a o Gottwaldově, jsou třetí v I. ČNFL. Šel jsem spát do kuchyně. Teta učila Jirku, jak má topit. Jirka ještě rozbil venkovní okno v obyváku a to modelovým letadlem. Hodil to nad školku, otočilo se to a do okna, je to malá díra! Nahrál jsem si písničky. Eva D. je pořád nemocná! Chudák, chtělo by to, aby sportovala. Třeba až vyroste a bude mít silnější kosti! Jinak jenom už čekám na ženské srdce, které mě vezme k sobě a … Maminka má ve čtvrtek narozeniny! Tak ji, ikdyž, no prostě všechno nejlepší a hodně splněných přání!!!! 1517. DEN DENÍKU, sobota 7. 11. 1987 Začal jsem číst u strýce knihu Rudolfa Ströbingere Pobřeží v plamenech (O přípravách invaze v Normandii). Strýc jezdil do 16:00 na polích. Máma, Lenka a taťka jeli do Pieštian do Tuzu, maminka tam koupila Lence krásnou bledě modrou bundu na zimu s Finska 2 klubíčka vlny! Taťka na zpáteční cestu nadával a v 19:45 jsme jeli z Hrobic domů, když jsme měli jet domů až v neděli. Taťka zas blbl. Brácha, Jirka a Dáša (Dagmar) byli 2x ve zgarboch (minikáru). Potom se setmělo a já jsem si vymyslel, že si půjdeme hrát na schovku a to na stromy, lehli na zem atd. Kdo hledal měl baterku a ostatní se ve školce schovali. Ráno jsem pomáhal dělat babičce štrůdl a obalovat květák. Teta dělala, a tatínek ještě řezal dřevo v Držkové. Děda dal mámě k narozeninám svícen z Indie a broušené talířky, teta jakési – prostírání či rtěnky, do výbavy. Byl to den plný zvratů a překvapení, ještě jsem luštil šachové dohry! Jinak v Rusku první příznaky sněhu na 70. výročí VŘSR. 1518. DEN DENÍKU, neděle 8. 11. 1987 Díval jsem se na zvláštní vydání studia Kamarád. Zašel jsem za Milanem a Oldo. Není to tak strašné…Pospal jsem si, máma nadává, že spím nahý, prej budu nemocný, ale pod pelíškem je tepla dost! Bratři Pospíšilové získali 19. titul mistrů světa v kolové. Ve finále porazili bratry Kingové 6:0 a ještě chytili 2 penalty po sobě! Byl jsem u Olina, přišel tam i Robert Ž. a ten donesl kytaru. Olin tam dal 2 nové struny, jinak by musel Robert hrát japonské národní! Dával tam ještě hromosvod. Potom jsem se šel ven projít a on šel domů. Byli jsme u Gábiny, ta byla na disce ve Skláři. Šel navštívit Jolova a já jsem ho raději čekal venku a to dobrých 20 min, tak jsem nakonec nešel ani za Špůrkem. Chtěl jsem mu donést kazetu Whitney Houston.

Trochu jsem nadával, ale ušlo to. Spát jsem šel po 22 hod a spal jsem velmi dobře, beze snů – aspoň nemusím o tom myslet.¨ 1519. DEN DENÍKU, pondělí 9. 11. 1987 Nahrával jsem elpíčko Depeche Mode – Gratest Hits pro sebe a R. Procházku. Jinak jsem byl z práce ve 13 hod. Cáblík říkal, že je na manévrech strašná pakárna. Byl týden nebo dva z nohama na marodce. V práci jsem si mákl 2x a to při tahání desek, byl jsem uprostřed. Na tréninku jsem si dal 6 x 800 m (průměrná pod 3 min). Před tím jsem měl jíti starty, ale trenér mě požádal a tak jsme jeli s Gladišem a Štroisbierem v multikáře, vezli jsme věci na chodbu v tělocvičně a potom jsme brali kamna; to mu zbylo po tetě! Na korbu jsme to naložili s Gladišem sami, ikdyž jsme se zašpinili. Přitom nás mohli chytit příslušníci VB a za to, že jsme jeli 3 a dále mu nesvítilo normální světla a dálková, ty zapl až nazpátek u závor. Špatně mu šla spojka, chtěl jet dopředu, ale jel dozadu. Brácha je rozdrhlý. Jsem unavený, ale přesto věřím v lásku! Maminka má odpolední. Tomáš Q. chce ode mě koupit boty Adidas, první je však chtěl Tomáš. Robert Ž. má prej vzduchové bubliny na plotýnkách! V nemocnici ještě není, je totiž plná. V Suezském průlivu se to přitvrzuje podle ČTK. Sestru bych měl už přestat otravovat. Bolí mě levé zápěstí, mám to od hřebíků, které si připravuji na sekyru. Taťka má VUML a schůzi. V Bratislavě je dneska VŘSR. Nevím proč oslavuje tolik svátků, hlavně že nikdo tolik neoslavuje! Sestra, když vstává brzo, tak jde dříve spát. Bratr si kouše nehty, má být film s *, stejně se nepřiučím! 1520. DEN DENÍKU, úterý 10. 11. 1987 V práci to celkem ušlo, zase dávali „deset“ a muselo se „pískat“, když se hráli karty. Po týdnu jsem se zase pořádně umyl, ale segra mě dojala, vytáhla mě z vody a protože i bušila, tak jsem musel jak „ADAM“, stejně jsem si myslel, že je to i ona. Někdy se stává, že neslyším klepání či zvonění, když hraje u nás hudba ve stylu disko. Milanovi už přišlo z Olomouce, posudek na ty varhany. Posudek je 6900 Kč, cena orig. 504 M. Jsou z Japonska (Casio). Bude mít 49 kláves, 4 moduly a 12 rytmů. Chce ještě po mě půjčit koruny. Před nedávnem si užil s Lenkou Blažkovou za 80 Kčs! Tak se nedivím a ještě kouří…Ale to je každého věc, je podzim (kolem 3°C). Chtěl jsem něco napsat, ale právě mě došla fantazie. Právě přišla řeč na to, jestli Milan vyhraje svou sázku. Vladimír se stejně diví, jaktože mu to od ledna ještě nevyšlo! Sedím u Vladimíra, je puštěná moje kazeta „Genesis“ – moje nejoblíbenější kazeta. Nejoblíbenější už proto, že Genesis jsou nejlepší aparáti na světě. Jejich libé songy se nedají srovnat s ničím . „In to deep“. Olin Olin musí mít vždycky nějaké speciality… Byli jsme spolu za Machovjákem. Bude dělat disky (prodavačkám, vánoční (Zbrojovka)). Měl cosi s Olinem, kvůli kazetě pro Michala a všechno to zamotal Lupo. Přišli jsme za ním, celý nahý, jenom měl na sobě hnědé slípy. Šel jsem domů, byla tu Lenka M., je to dobrá a hezká holka. Podiskutovali jsme o problematice AIDC. Nahrála si 45 minut disko a já jí natáčím tu druhou stranu. Potom říkala Lence ať jde ve středu do aerobicu, já jsem řekl, že bych šel. Chodil tam chlap a ten přestal hned! Já jsem říkal, že bych hned přišel, ikdyž sám, ale já přece musím být a jíti vpřed, no uvidíme, ale nenechám si to ujít!! Ale sestra nechce, abych tam šel, já bych asi v nějaké podobné situaci jednal i taky tak…Bratr by se měl učit líp a nedělat Kašparoviny; dicky mě kolikrát naštve. Olin donesl kazetu (86) Bon Jovi SLIPPERY WHEN WET. Jsou tam písničky Let It It Rock, Raise Your Hands, You Give

Love A Band Name, Whithout Love, Livin´ On A Prayer, I´d Die For You, Social Disease, Never Say Goodbye, Wanted Dead Or Alive, Wild In The Streets. Nemocniční přestávka 1520. DEN DENÍKU, středa 11. 11: 1987 S maminkou jsem byl ve 12 hod. Včera se bavila ve Vsacu s recepční a bylo tam moc lidí. V tu přišel chlápek a vyhrkl: „Dvě gumy“, uvažovala jestli žvýkačky, ale nakonec vytáhla správně, gumy do postele! Potom ještě vyprávěla, že jednou přišel chlápek a řekl, že chce 3 x Briliant a paní mu řekla: „Takové cigarety nemáme,“ pán ji musel přesvědčit, že je chce do postele… Na výplatu jsem dostal kolem 1300 Kčs, možná málo, ale kolik jsem toho udělal! Jeden instalatér bral kolem 500 Kčs! Maminka četla můj deník a říkala, že do toho aerobicu nemám jíti, prej tam chlapci nechodí, bylo by to trapné, hlavně že v USA je to normální… Tak asi nepůjdu, lidé mají zastaralé názory! 1521. DEN DENÍKU, čtvrtek 12. 11: 1987 Včera jsem byl s Milanem do 21:30 h. Hrál jsem si na těch varhanech (CASIO Ton201). Je to na el. proud i baterky, má to 12 přepínačů na polku, rock, disko, welz samba atd. A to se může zpomalovat nebo zrychlovat. Potom si přepíná jako klavír, kostelní varhany, vileonchollo, jedno zní jako xylofon atd. A tak jinak, je to perfektní mašina, možná to bude někdy prodávat, chce mašinu. Já bych to koupil hned a máma včera říkala, že můžu někdy a dneska už hrom a blesk… Trošku jsem jí možná urazil, ale už nejsem malý a peníze snáz dělají nepřátele….; prokleté peníze!! Jsem blázen, mám sny rád (hezké) a člověk závidí a touží, já se pokusím, záleží na životě. Milan si ještě telefonoval s Lenkou B. Som dospelí….???? Milan mi dal jeden lístek z kalendáře, je tam dívka kožené bundě, kterou má rozeplou a vyčuhují z nich krásná prsa (současná poznámka z 18. 7. 2007, kdo ví, jaké je má dnes?), vlasy – kometa hvězd a modrý šátek! Pěkná žabka, zase dobrá kamarádka! Šli jsme koupit s Oldou 2 lístky. Přišli jsme a já: „Dva lístky“, a ona chtěla vědět na který den. Taťka se doma pilně učil. Sháněl cosi o XVII. sjezdu KSČ. ČSSR – WALES (1:0) 2:0! Takže na ME v NSR postupuje s 8 b Dánsko, 2. ČSSR 7 b, 3. Wales 6 b, 4. Finsko 3 b. Jediného vítězství dosáhli Finové v 6 utkání pouze s námi…Jinak jsme jeli na ME vždycky, ale škoda o tom mluvit! Olda ani nevěděl, že má Dance, Dance, Dance…Dneska je zase diska na prumce. Milan šel, možná měla přijed Alena, ale on se včera domlouvala s Lenkou B. Ta je lepší třída pro Milana. Včera si s ní pokecal. Poslala pusu i mě, Milan říkal, že jsem chlupatý atak kam líbat? Sestra teď často otvírá v pokojíku okno! Protože jsem se nechtěl nudit, tak nahrávám Olinovi kazety ve stylu disko a to The Poo (Heart and soul), U2, Erasure (Time up for love), Terence T. (Weshing well), Samantha Fox (Surender -spirit of the night), Pet Shop Boys (Das is spnieng field…?), Sabrina (Boys), Madonna (Emerico Mousen), Rick Esly (Never gonna give you up), Opus (Whiteland), Los Lobos (la bamba), 1. Bee Gees (You win a game). V Komárně vletěl motorový expres do autobusu (na otevřeném přejezdě). Zatím. Později jenom 9 mrtvých!! Strašné….tolik ČTK. 1522. DEN DENÍKU, pátek 13. 11: 1987 Tento týden jsem chodil postupně dřív a dřív domů. Dodělali jsme střechu na Sokolovně. Dále jsem psal dopis sekretářce (HSV III) prej je ještě panna, já jsem ji tam vysvětlil tu situaci a navrhl jsem jí, že může se mnou počítat v Lamur, jestli bude ovšem chtít!

Na tréninku jsem trénoval sám, Tomáš měl Stužkovýma, odběhal jsem sám. Byl tam i Robert Ž. má propustku z nemocnice do 21 h. Čekal od 16:00 do 18:00 h na jednoho chlápka z Prahy, ale on asi přijede na kole. Ptal jsem se ho jakou má obsluhu, říkal ta nejhezčí co je tam je těhotná, její 19 let a je už vdaná! Prozatím to stačí… Nahrávám Trlicovi kazetu Maxell 90, pustím si Whitney Houston (Where You Are) a zrovna musí přijít taťka z kamasi, a to asi z hospody! Teď se hraje film SSSR Lenin v říjnu, a prej jedene chlápek nadával druhému, že je Lenin v říji a ten dostal 2 roky. Nahrál jsem Trlicovi 26 písniček, a šel jsem za nimi ven. Oba dva tvrdili, že je Jura buzerant, ale já to nemůžu říci, nedělal nic, dělali srandu. Řvali na užralé chlapi! Prej Trlica řekl Kneblové v baráku, řekl „Melounky“ a ona si vyslekla vrch, prej říkal dost, dost. Za chvíli šla s chlapem do bytu, na chvíli rožli a prej Trlica, už jedou! Potom i malá Trčková, je to osmačka, prej i Mirka vytahuje sví tělo! Je to strašné…. Raději jdu spát, tak se nic nepřihodí. Je 20:50 h a sestra se ještě učí! Jak jsem šel z tréninku na nádru ČSD stáli VB a kontrolovali mladistvé! Jsme 13 na světě ve spotřebě alkoholu. Já vůbec nenosím občanku. Jsme nešťastně šťastní (Z. Metliček). 10 min jsem poslouchal zprávy z USA a z Kolína n/Rýnem. V televizi byl 2 díl Goy. Přišel jsem se podívat na pěkný obrázek, kdy mladá kněžna Karolína (kolem 1789) se koupala a slavný malíř, lovec, ji spatřil. Krásná ženská a ty ňadra, na královském dvoře není hezčí…. 1523. DEN DENÍKU, sobota14. 11: 1987 Dneska jsme zašli i do chodby na Rybníky. Dostali jsme nové tréninky, starty, potom 2 x 200 m (30 s) a 3 x 300 m (48 s) pauza 6 min. Byl jsem po něm pěkně zmakaný, nemohl jsem ani vyklusat. Starty jsem šel nejlíp 4,36 a mechani. ¨stopkami 4,2. Pepa s Mirou běhal rychleji. Mira říkal, že kdysi tam šel jednou 300 m za 48,6 jako test! Tatínek byl v Držkové. Já jsem přišel domů lehl jsem si. Byl za mnou Milan, ani jsem se s ním moc nebavil! Olin byl za mnou 2 x a vždycky pořídil na 0 %. Já potom taky tak jednou. Máma dělala štrúdle. Lenka se celý den chystá na disko v Jesenicích. Já nejdu, nechce se mě tam, stejně… Soudruh trenér svolil, že si mohu koupit boty a dostanu proplacení (na běhání). Vysoké Tatry navštíví ročně 4 miliony lidí, já jsem tam tento rok taky byl. Taťka přemýšlí o chalupě v Kašavě, no uvidíme. 1524. DEN DENÍKU, neděle 15. 11. 1987 Vláďa Š. donesl chromdioxydku (86) STEPHANII (Hamburg). Tak jsem si ji nahrál. Jsou tam písničky: Seite 1 Life Your Life, I´m Waiting For You, Dance With Me, Le Sega Mauricien Seite 2 Young Ones, Everywhere, One Love To Give, How Can It Be, Irrisistible, Besoin Jinak jsem Vláďu naučil pokra. Hráli jsme 2 hry. Jednou s bratrem. Ten vyhrál 29, já 28 a Vláďa 11, potom jenom s ním a vyhrál 12-11. Máma i Jurčík kritizovali nejmladší Trčkovou. Líbala se 30 chlapem, no (osobně mi to nevadí) horší, kdyby její tatínek o tom slyšel!! Vláďa pořád přemýšlí o tom jestli byl ve městě s dlouhovlasou dívkou či ne a jestli za ruce. Říkal, abych nachystal – tužku, papír a udělal s mámou výslech. Nebo mu dohazovala máma, Lenku! Pereme, já jsem šel spát v 1:30. Mé hodinky blbnou na 90 %, ručičky se zbláznili. Tohle mi napsal do deníku Olin. Včera jsem byl na hokeji. Skončilo to 4:2 pro nás. Hráli jsme s Přerovem. Bylo to dobré! Fandilo se perfektně – inspirace z filmu „PROČ“.(neviděl jsem..) Borec tam měl buben, do kterého řezal tak šíleně, až se hala otřásala. Po skončení hokeje řvali, troubili a mlátili do bubnu až domů (na Ohradu). Divím se, že je nesbalili. Pak jsme šli s Bobem P. do Zblaně

(Pro ty, co neví, co je to „Zblaně“ při pomínám, že nejspodnější část restaurace „Bečva“), dali jsme 2 piva a šli domů. Dnes už to bylo horší. Jeli jsme k „Hňupovi“ s Mirou B. – zavřeno. V Luhu v „Chrámu“ nedali. „Na Špici“ si dal Mira kafe a já jsem řekl, že chci pivo. Vrchní řekla, že hned bude. Kafe donesla hned a řekla, ať chvíli počkám na to pivo, že ho teprve točí. Počkal jsem půl hodiny, poděkoval, zaplatil a jelo se dál - do Bečvy – tam stál jeden můj známý a na stojáku pil pivo – mimochodem manžel největší Vsetínské drbny, takže z toho sešlo zase. Prostě nebylo ani pivo – no tak to byl vrchol. Jsem nasraný jak latrina. Bylo na Vídni MS v Rockn´rollu. Nudím se jak prase, není co dělat a ještě k tomu je neděle – zítra do školy, učení na zkoušky atd. Samé problémy, už mě to sere, někdy bych si nejradši odpočinul od civilizace sám (nebo ne tak docela) na pustém ostrově. Bolí mě hlava, třeští – poslední dobou samý stress, prostě k zblbnutí. Zítra mám vrátit ve škole prachy za mikrofony – dělá to asi (přesně) 600,- - nemám ani korunu. Co si o mě ti lidé pomyslí. Je to šílené – za chvíli kolona – umím hovno. Snad tančit „blues“ a jít kousek „polonézy“. Mám ještě celkem štěstí, že mám slušnou partnerku, se kterou budu tančit na celé oficiální části kolony. Trapas to bude spíš pro ni – já si moc vybírat nemůžu – že ano! Poslední dobou je to se mnou moc špatné – straní se mě slušná část lidstva – není ale na tom nic divného, při svém charakteru toho od lidí nemůžu mnoho očekávat. Taková je tedy pravda, vím, není slušné toho tolik o sobě psát, taky to obvykle nedělám, ale někdy dostane každý takovou menší chuť se někomu vyzpovídat. – byť by to byl třeba jen deník – hrozné je na tom ovšem to, jaká drzost je to ode mě, když není můj! Tak Sorry, volové. Ahoj – váš dvorní blbec Olin. (Později dopsal: TAKOVOU DEPRESIVNÍ NÁLADU UŽ JSEM DLOUHO NEMĚL pozn. 22.12.87) Potom jsme šli za Vláďou, šli jsme všichni tři do kina na film USA – Dvakrát za život. Bylo to o chlápkovi, který ve svých 50 letech, našel svůj nový smysl života, druhou ženu. Opustil svou rodinu, kde vychoval 2 dcera a 1 syna, ale měl je všechny rád! Našel si hezkou sexy. S Olinem jsme kecali a řekl mi, že kdysi o mě Robert Ž. řekl, že jsem dobrý, ale vůbec né psychicky nebo nějak tak; předem většinou prohrávám a ani jsem se ještě nerozběhl, trochu má pravdu!! 1525. DEN DENÍKU, pondělí 16. 11. 1987 V praxi mě bolel zadek a celé tělo, nemohl jsem usedět, protože jsem většinou pořád seděl. Udělalo se to, že se na zeď vyčáralo pět schodů a za chvíli se to šlo spravit. Měli jsme prostoje, neměli jsme pilu, protože pan Ostružka ji nedonesl. Tonek nadával, že máme prostoje! Po práci jsem si šel koupit sportovní boty , v Jednotě nebylo nic, naproti cukrárně jsem koupil nakonec 9 (34) boty z Jižní Koree za 360 Kč, ale to jde na paragon, takže aspoň mám něco z atletiky! Ne! Přišel mě navštívit Z. Pivovarník. Má babu na Vsetíně a jmenuje se Anita. Chtěl zas wolkmena pro Králika na disko ve V.M., ale já nemám! Dneska jsem začal psát další dílo a to: jak jsem se stal omylem přírody. Mám závazek, denně 1 velkou stranu. Málem jsem přišel na trénink pozdě. Konečně zase tělocvična. Hráli jsme fotbal (7 min). Kapitán já, Pepa Q., Huževka a Kovařík. Capitán Ostružka, Mira M. (který) by byl jinak vyloučen, protože trencle neodpovídali normám, bylo to kousek košile. Dostali 6:2 nebo 7:2. (Ještě s nimi samozřejmě hráli trpaslíci). Ve finále jsme vyhráli 6:3. Nad kapitánem Tomem, s. trenér Vehoš a Lysý a nějaký skřítek. Mezi sebou potom Tomáš vyhrál nad Ostruřkou 5:4. Pepa říkal na začátku, že nic neuhrajem, ale potom když mu tvrdil, že to nebylo marné, musel souhlasit se mnou! Tomovi jsem podal ty černé ADIDAS (NSR) za 300Kčs, chtěl jsem 330Kčs, ale usmlouval, já jsem na tom vydělal a nestěžoval si!

Po dlouhé době jsem se zase doma ukoupal ve vodě. Trochu mě bolí nehty. A zjistil jsem, že moje velká rozkoš je skončení tréninku (namáhavého). 1526: DEN DENÍKU, úterý 17. 11. 1987 TRENINK Pius T. (70) Knedla (69) Od 14.11. do 24. 12. 1987 Charakter: S, SV, RV, R Pondělí – tělocvična ZŠ Rokytnice 17:00 -

starty z poloh 10 x medicinbaly, posil. na bedně (záda, břicho) poskoky po žíněnkách L – P 5 x 5 sérií míčová hra 20 min

Úterý – volno Středa – stadion Ohrada 16:00 - posilování s činkou 5000 kg - tempované rovinky 7 x (17 sec) - sauna Čtvrtek – volno Pátek – stadion Ohrada 16:00 - výběhy do svahu 60 m rychle, 100 m volně…vše 5 - fártlek do Ústí a zpět na Ohradu ( 3 km) - sauna - posilování s gumou….10 min - 600-300-200…2 série (1:55-50-32), int 4, pa 15 Sobota – chodba ZŠ Rybníky 10:00 - starty z bloků 10 x - překážkař. ABCD (90, 100)4 ks…15 min - 2 x 200 (30), 3 x 300 (47-48)inter 4, pa 6 min - bazén 17-19 hod Vsetín, 15. 11. 1987, ing. Quis Josef 1527. DEN DENÍKU, středa 18. 11. 1987 Včera jsem na disku, na Lukáše nechtěl jíti, nevím proč přišel Hučík a říkal, že mám přijít, je tam málo lidí. Bylo kolem 18:00 tak jsem šel. Lenka dělala doma hrozné přípravy. Malovala se atd. Tak jsem šel. V jedněch stál Vláďa Š. s jednou prvačkou Lenkou a ještě s jednou. Chodějí všichni tři do džesgymnastiky, učili se kantri. Měl perfektní písničky. Všichni se dole ještě před tím tlačili na jedny dveře a u druhých jsem s mini. Přišel mezí poslední a seděl jsem jako 4, s nima u jednoho stolu. Bylo to 21:00, byl jsem pěkně zpocen. Byla tam i Táňa, jednou jsem chtěl ať jde tančit, nešla a ještě s několika holkama smála, co zase neudělaly, když se vidíme, vždycky se na sebe podíváme a usmějeme. V práci děláme v Želechovicích u Gottwaldova. Udělali jsme jen to, že jsme přenesli 1,5 m3 desek. Potom jsem musel 51 minut čekat na mámu, neměl jsem klíče. To se stalo všechno včera.

A doopravdy dnes, do Želechovic (Smaltovna) nám měli dovést cirkulárku, protože, když chtějí řezat 40 cm fošně, nemůže to být pila na desky. Nevím proč tam nemají hranolky, chtějí tam udělat pultovou střechu. Vždyť ty fošny jsou dražší než ty fošně (jistě jsem měl napsat – hranolky)! Dvakrát volal Tonda, chlapíci byli na kávě. Tak jsme neměli co dělat a před 11:45 jsme byli doma jako na koni. Celý týden nosím lístek na disku a na tréninku jsem zjistil, že jsem ho ztratil! Posilovat se moc nechtělo. Gladiš dělal s Andělem puberťácké vtipy. Šel jsem hodit málo teplou vodu, utřel jsem se 3 hadrama na zem. Disku měl čubák. Hučík s Juříčkem vykřikovali, že tu sázku prohraju a prej se mám těšit! Venku bylo celkem teplo. 1528. DEN DENÍKU, čtvrtek 19. 11. 1987 Včera jsem byl ještě na OV KSČ Vsetín na seznámení s představiteli strany. Přišel jsem domů a normálně jsem si vytáhl pivo 10° a vypil jsem 0,4 dcl. Olin byl divný, udělal zkoušku z matiky a odešel na tři hodiny do Bečvy a potom zase šel do školy! Dnes jsme nemuseli vůbec jíti do práce, protože jsme zase nic neudělali. Tak jsme byli doma zase v 10:45. Vyfasovali jsme nová skla na vodováhy a 2 metr a čekali jsme na Mezutce na auto s klempířemi, přijeli a auto měli naloženo, tak jsme jeli domů. Oni jeli ještě stejně kdesi do Zlína. Zatím jsme 4 dny nic nedělali. Přečetl jsem si knížečku Stanovy KSČ. Trochu jsem se dnes i nudil, tak jsem chytal stanice, přemýšlel jsem o dívkách. Mám 18 let a ani jeden dotyk, ale zase je klid, ikdyž to ve mně určitě vře. Venku pořádně prší, byl u mě Milan. Byl u své Anežky, jak mě kritizoval, kdyby někdo nepovolán to četl. Nadával na Oldu, že do mého deníku píše, ale do společného ne! Zalistoval jsem zpátky do Sexuálního zrání mladého muže. Už jsem to četl, ale objevovat se dá vždycky znovu. No uvidíme. Ancek byl u mě, vypůjčil si 5 tenkých kriminálek. Chtěl jsem mu uvařit kávu, nechtěl. Ani se mu nedivím. Brzy je tma a já se bojím čertů. A stejně čekám polibky ve stráni, na dotyky těl a úst vláčných, toužícím po něčem hezkém, které dokáže hladit a nezáleží na věk těch dvou! 1529. DEN DENÍKU, pátek 20. 11. 1987 Kolem 8:00 dovezli desky a pilu. Kolem 12:00 jsme byli už ze Želechovic doma. Chlapci řezali fošně 40 a já je nosil rozřezané. Takže za týden jsme dělali tolik, co by se stihlo za jeden den. V Ahoji jsem našel zábavný horoskop 23. 10. – 22. 10. ŠTÍR (Mars, Pluto) Období je plné zvratů. Chvilemi si myslíte, že vám patří svět, vzpětí utíkáte do skutečnosti k nereálným snům a vznášíte se vysoko v oblacích. Většinou ale převládají nemohoucnost a výčitky svědomí, nejistota a strach ze samostatného rozhodování. Našel jsem tam i titulek • Zdravotní sestra 19/172/61 z Prahy, hledá přítele v uniformě. Zn. Není podmínkou. AR 107 Trenér měl donést peníze, ale jaksi mu to nevyšlo. Dělal jsem výběhy do svahu. Říkal jsem , že v KÚNZ (vojenské) Olomouc jsme byli všichni na poslední kontrole a stáli jsme nazí, sestry se na nás dívaly. Přišel doktor a každému pohoníl, kdo ne – neprošel. Ostružka vyprávěl o jedné holce ze třídy o Marušce (nebo nějak tak) je hezká a i šahal ji na ňadra! Byl jsem s Milanem, Zdeňa se Sťanou ho mlátili! Milan to nemá jednoduché, zítra ve 2:00 ráno jedu do Prahy až do úterý. Je to můj nejlepší kámoš! Život je těžký a musíme jíti dál, do dáli a máme jenom málo na ohlednutí nebo zastavení! Milan říkal, že ženské neutečou mému životu a budou-li , tak budu potřebovat i chechtáky, ikdyž to ničí lidstvo. 1530. DEN DENÍKU, sobota21. 11. 1987 Lidi po 40 letech, co nemají snubní prsten je u nás v ČSSR 15%. Brigáda odpadla, trénovalo se. 30 m jsem chodil kolem 4,4 s. 200 m jsem šel 28,86 a 28,11 (30 s) a 3 x 300 m (47,9), (50)

a (49,7). Pěkná makačka, Tomáš Q. nadával na činku, 2 x v týdnu posiloval. Poslední 300 m (Tomáš – 52). Byl zmakaný, byla i Eva a Robert. Byl už propuštěn z nemocnice a klusal. Ptal jsem se jeho jestli by poradil, jak s láskou pracovat. Nevěděl a raději utíkal, jenom klusal. Kovařík, Kyblík a ještě jeden asi jeli do Semetína, protože se to nedozvěděli. S mámou jsme dělali buchty. Lenka je v Otrokovicích a taťka s bráchou byli v Kašavě a Držkové. Jak jsem zapaloval troubu, dělali jsme jablka (štrůdl), řekla mi co já vím „Že ty bys nevěděl co máš dělat s holkou!“ Šel jsem za Špůrkem, nebyl doma. V 18:45 jsem si lehl do peřiny a dal jsem si 2 polštáře. Dneska mi po tréninku hučelo v hlavě, zase byla makačka! Ve 20:30 jsem si zapl Vídeň fm1. Mamince vadí, že nespím v pyžamě. Tatínek chce dělat pokusy s chalupou v Držkové, protože maminka jde v úterý psát chalupu na něho! Jak je ten život strašně krutý, i ten nejslavnější vejde v zapomnění a co dál? 1531. DEN DENÍKU, neděle 22. 11. 1987 Kolem 16:00 byl za mnou Robert Žilák. Můj velký kámoš, který mi donesl věci, wolkem a Dikobraz (46). Podali jsme si ruce, řek sem mu „Ať se mu daří!“ Včera nepřišel, chystal si věci. Jede zítra do Prahy v 00:50. No přejmeme, ať se mu tam daří, dřív jsem ho bral chvilkového člověka, ale to je už pryč, dnes patří mezi mé dobré kamarády a „vzpomínky“, je to smutné, když člověk odchází, aleje to život. Trenér říkal tuto sobotu, že neví jak tam bude běhat, ale zase jednoduché to prej s ním nebude. Spolu jsme se už tolikrát zasmáli a udělali klukovin! Říkal jsem mu na adresu, říkal, že bude psát mnohým lidem. Držím mu palec… Musím si dát nebo aspoň zkusit spravit menší stopky. Byl u mě V. Špůrek, donesl Lence fotky, jak byl jeho taťka v nemocnici, vyfotil pár ženských (zdravotních sester). Jinak sháněl věci; klobouk, šátek (Lenka mu našla), atd. Maminka jela do Otrokovic. Děda ušil Lence manchester ze světle modré. Nálada je dobrá, když je těžko, když odchází kamarád. Někomu to je jedno a ani to nepřijde, ale když po rozumově – citové stránce, nemělo by mu být jedno, ten odešel a přijde druhý, ne? Takový člověk by byl sobec a né kámoš. Tatínek dovezl 5 l demižon se slivkou pro chlápka na svatbu. 1532. DEN DENÍKU, pondělí 23. 11. 1987 Pepa Q. vykládal vtip, že jdou dva chlapci a vidí kreslené obrázky a přijdou k veliké tabuli, tam je napsáno VERNO a šipka, jdou dál, obrázky a teď přijdou k šipce, která vede na zem, podívají se tam a jeden z nich „To je verno“ a jdou pryč. Chlapi v práci jsou zlí – kouří a chlastají, já nejsem svatý, ale takový podrazák a kretén přece nemůžu být. Trenér nám měřil 11 m. Pepa to šel za 1,97 a já jsem byl těsně za ním. Tomáš byl nejlepší v různých startech. Hrál jsem fotbal s Tomem, Kovaříkem a Kyblíkem nad Pepou a trenérem jsme vyhráli 5:4 a nad Ostružkou a Vehošem jsme prohráli 4:3. To byl ale hnusný fotbal a já jsem ještě místo balónu nakopl stojkovou hrazdu. Před tím byl za mnou Olda. Po tréninku jsem šel za ním. Chtěl pořád za Špůrkem, byl u něho starší Chrástecký. Říkal jsem Olinovi, že nejdu, že jsem unavený a on, že po takovém tréninku, tak jsem se naštval a jak nikdy – tak jsem šel dnes domů! Lenka už blázní, jde spát se šálou kolem krku. Hlavně, že každý cigáro, pivo a velké kecy! Jenom málo lidí mi dnes nejsou odporní! Život je jen špína! 1533. DEN DENÍKU, úterý 24. 11. 1987 Deník psáno o 1 den později. V práci pohoda. Učil jsem se 2 hodiny z technologie. Jinak kolem 18:00 jsme jeli na Hrobice. Strýc Milán s Vlasťou připravovali klobásy na uzení, taťka tam jel taky pomoc. Bude kolem 36 kg klobás. Teta byla překvapená, i děti. Jirka skládal nějaké básně, až skoro hororové téma. Jde se učit na klempíře pro JZD Slušovice. Nebude to

mít špatné. Potom, že by mohl jít i na ten učňák brácha a mohl by s ním být na intru. Teta nalila víno, podíval jsem se jí na dno. Máma luskla asi 2 štamprle. Strýc byl chvíli s Rekem venku, byl puštěný a jako vždy v montérkách. Kdesi v České Lípě vrazil Liaz do autobusu, kde bylo zraněno 29 dětí, 7 je v nemocnici. Přijeli jsme v 21:00. Dívali jsme se na film, ale byla to blbost. Přišel korespoňdák, že se bude 18. 12. konat sraz bývalé 8.A. ZŠ Rokytnice. Dnes bychom byli 12.A. Potom jsem ještě kecal s Vláďou do 21:45. Potom musel jíti domů spát. Teď se mu zalíbila jedna zdravotní sestra. Jeho taťka byl v nemocn. a fotil holky. Na ten sraz se připravilo, že každý dá 50,-Kčs! 1534. DEN DENÍKU, středa 25. 11. 1987 V práci jsem byl jen s Anckem, zabednili jsme 2 štíty. Chtěli jsme domů, ale ta ženská nakonec přišla, co s ní má kšefty Malovany a tak jsme se jeli podívat do Malenovic. Budeme cosi šalovat pod lis, jsou tam i 4 patky. No, doma jsme byli 11:15. Na tréninku trenér vykládal o bráchovi Mezihorákovi co je v Praze, prej je málo intel., dělal maturu a měl 3 pětky, naštěstí má dobře situovaného tatínka a tak měl jen 2 pětky a mohl dělat reparát. V češtině měl cosi o K. Gottwaldovi o Kladně. Minutu se díval na učitele a on to odříkal za něj. V ruštině dostal Ленинград a řekl jen Ленинград – гoрoд CCCP. Nakonec ho nechali, že to udělal. Umí jenom zaběhnout 100 m. Šel jsem za Milanem. Byl doma jeho taťka a říkal o něm chvíli přede mnou , že málem propadá, neučí se, kouří, dělá vůdce bordelářů, má škaredé vlasy atd. Myslím si, že ho asi moc dobře p. Houdek Milana nezná. Dal jsem mu zapalovač. Raději jsem šel domů, aby Milana nezdupal. Olin přišel za mnou, pískal, otevřel jsem. Shání kazetu, dělal disku v Kotově 7. a 8. třídám, Špůrek tam měl džesgymnastiku, měl půjčené rifle. Potom kolem 20:00 zase pískal, otevřel jsem a zeptal jsem se: „Co je?“ A on: „Nic“, nebo nějak tak, neříkal nic, , měl deštník, nevím na co, když jeho věc, zeptal jsem se: „Co je?“ Zakroutil hlavou a řekl, že co si jsem divný a šel, ikdyž možná chtěl, ať jdu s ním ven, nebo tak. Nevím, proč nezazvoní, kdyby přišel jednou za měsíc, možná by to bylo i ideální!Ikdyž jsme spolu zadobře, myslím si, že něco mezi námi není v pořádku a ani nikdy nebude. Ať už názory a různé praktické zažité věci! Rád chodí na pivo, v tom je každý borec, nemají 18 a si myslí, co nejsou nebo čeho dosáhli. Jak je to trapné, já bych všem takovým dal na pití vodu, hlavně že abstinent plnoletý a ještě si dělají srandu, nemyslí a taky jestli dojde má trpělivost, tak se vykašlu asi na většinu, stejně nemám žádné přátele. To už jsou rozumnější někteří 8. a prváci, než mojí lidé v mém věku. Hlavně že zařiď, udělej a pujč peníze – běžte všichni do háje i s tím pokryteckým úsměvem. Milan H. mě chápe a možná Olin (v něčem) a V. Špůrek. Maminka křičí: „Kolik je hodin, tady je důležité psát jakési camcy! To je strašlivě důležité!“ Lenka má na hlavě asi 6 culíků! Kolem 21:00 začlo pršet a bouřka, takže Olin deštník potřeboval! 1535. DEN DENÍKU, čtvrtek 26. 11. 1987 VZÁCNÉ PANNY! New York – Dívky ze tří newyorských čtvrtí – Brooklynu, Queensu a Staten Islandu, které se dožijí 19 let jako panny, dostanou odměnu 1000 dolarů. Vyplatí jim ji newyorský milionář John Napoleon Lacorte, který dospěl k názoru poté, že se dozvěděl, že v USA 40 tisíc dívek mladších 15 let v jiném stavu. Skeptici soudí, že pan Lacorte příliš nezchudne. DONT JONES – HARD BEAT, MADONNA – PAPA DON´T PREACH (Táto, nekaž!) MICHAEL JACKSON – GEALAND atd. perfektní video na FS2. Jinak děláme v Malenovicích šalování pro lis z Itálie. Je tam horko. A je to málo placené – 1m – 40 haleřů. A tam je nějak 23 m. Jel jsem potom do Otrokovic. Aspoň jsem je překvapil. Babička jela zrovna za Evou na nádraží, vezla ji věci, starý chleba atd. Děda šije, babička

žehlí. Venku je celkem teplo, ale vítr fouká. Je tu klid, trochu jsem si poležel, nikdo nic po mě nechce, a ani nemůže! Děda bude šít kravatu z kůže pro mě! Dále jsem mu říkal o brašně na hřebíky. 1536. DEN DENÍKU, pátek 27. 11. 1987 Doma jsem byl v 10:15 z Malenovic. Doma jsem ležel a ještě jsem vypracoval detailně 3 otázky na zkoušky. Jsem sám doma a přišel mě navštívit Milan. Ležel a má teplotu 38,6°C. Jsem rád, že mě navštívil. Dal jsem mu tyčinky. Je tu klid a přemýšlím a můžu si plánovat co chci dělat. Mira B. donesl pro mě 13 plat a to 100 Kčs! Byl tu Vláďa Š. Šel do kina na Zub za zub (Simanski). Milan je zajímavý, já bych jenom ležel! A on v pohodě. Vláďa Š. myslel, že je na něho naštvaný, ale Milan je tak pod teplotou. Dal jsem mu Andol (prášek z SFRJ na bolení hlavy a zád). Kdoví jak dopadne tato přestavba, doufám, že dobře, ale stejně už nám něco uteklo. Před nedávnem prej řekl L: Štrougal, když jel navštívit Plzeň, že: „Vstupuje do historického muzea“… 1537. DEN DENÍKU, sobota 28. 11. 1987 Ráno jsem jel v 8:00 na začátek braneckého – vševojskového vzdělání (vojna). Je to v SOU – Zbrojovka. Byl tam i mladší Katrušák, kupoval 2 flašky vína, protože se starou slaví v Luhu 1 rok, že spolu chodí! Říkal, že je tam dřevěná postel a že je tam zima. Byl tam i Řezníček, ten na vojnu jde taky a ženské mrská. Vyhrál 2 krajské závody, na ČSR – 6! Milan H. ho má na prumce a je kresličem. Přišel ke mně, že na kávu i s Alenou, já jsem akorát dokysával, bylo kolem 15:30. Najednou vystoupila Mirka J. a za ní Hučíková, uviděla Milana, Alena byla opřená za rohem, tak jí neviděla a chtěla mu dát pusu a Milan okamžitě zčervenal a potichu ji ukazoval, že je tam Alena a tak ona jen: „Že má pěkný šál…“ Alena se určitě nějak naštvala! Vláďa Š. mě navštívil, donesl perfektní kazetu a tak jsme hráli karty (bude mít štěstí v lásce). Dívali jsme se na fotbal NITRA – PREŠOV 2:0 (1:0). Strašný, fauly zákeřné, žádný nápad. Terén byl i špatný, nezávidím ligovým fotbalistům! V 16:17 zapíná se na Vsetíně veřejné osvětlení. Rodičové přijeli před 19:00 hodinou, dovezli i vyzděné, prej jim tak tak že neshořela udírna, strýc Milán s taťkou jsou naštvaní! Doma jsem povysával a šel jsem s Vláďou Š. na film z Francie Operace Bonzaj. Bylo to o chlápkovi v nejlepších letech, který byl zaměstnán u pojišťovny „Planeta“. A měl si brát letušku, ale ona už přestala létat. Ale musela odlétat 6 letů a on zase jezdil pro nemocné, aby je dovezl zpět. Byl ve Španělsku, New Yorku, Afrika, Dálný východ a naposled v Hongkongu. Ale on se bál jí to říci a ona mu, až se střetli. Před tím šli k jedné starší paní, chtěli pokoj. Stará paní na vozíčku, že s nima nepůjde na horu, ať si ji vyzkoušejí. Tak si na ni lehl a babička ze spodu na ně, že ať jí pořádně vyzkoušejí. Potom začla říkat cenu. A oni zatím jako zvířata se tam vzrušovali a ona: „Prodám ji za 49000 franků“, a shora jen ona: „Ne“… Tak ona šla s cenou dolů a potom nějak 38000 franků a zakřičela či co – „Ano“… Šli dole, zapínal si rozporek a ona, babička, že jim ukáže ještě jednu, druhou a on, že ne, kdo ví jestli, asi už neměl sílu na druhé zopakování, já jsem se mu ani nedivil, v takovém hlučném prostředí – mohl ohluchnout a potom šli do obchodu. Obchodník měl telefon, odešel. On ji honil, až se dostali k postýlce s bílými nebesy. A tam zase a zase začla křičet a postel se jenom hýbala – to se měl! Potom letěli Boniengem (asi 734) a v jednom kufru byla čistá droga, ale oni o tom ani nevěděli a to se dostalo do kyslíkové masky, která byla kapitána (velitele letadla) a ten zařval: „Operace Bonzaj…“, otočil letadlo o 360° a znovu letěl zpátky a křičel útok na Pearl Harbor a otevřel zavazadlový prostor, vypadla i časová bomba. Velitel se potom rozhodl, že přistane na letadlové lodi. Přistál, ale vletěl do vody. Na letišti, na tabuli se objevilo linka xy… se vrací zpátky a potom, že se to letadlo

potopilo – borka jenom hleděla! Bylo to dobrý, před film byl O kouření (Mladý Svět) a to velmi škodí!! 1538. DEN DENÍKU, neděle 29. 11. 1987 Ráno jsem se učil, přišel za mnou Kája G., a že bude dělat se mnou zkoušky. A prej se mám nachystat na schody, dále, že tam možná nebude mistr a ani Camfrla, ale možná budem dělat kozy. Mistr má rád Valašskou Borovičku a Kája, že hned do hospody a 500 Kčs sebou. Dělá samé oteplování stěn. Prej si vydělal i kolem 2000 Kčs – slušné! No uvidíme, celý den pohoda, ale teď mě rozrušil, byl tu i s bratránkem. Dnes je u nás den otevřených dveří. Byl tu Mira B. a shání magnesium na ruce – potí se mu. Byl tu Milan s Alenou, přišli na večeři, asi tak se stavili, půjčil jsem mu přehrávač. Olin tu byl a nadával na Miru B. že je ….., ale když ho vozí Simsonem, tak …? Celé odpoledne byl u mě Špůrek, nahrával jsem písničky a perfektní. Hráli jsme karty, bratr se taky zapojil. No a jinak říkal, že na gymlu není „ráj“ a ženské za moc nestojí. Lenka byla na bruslení s Mikešovou L., to je dobré a hezká holka, nahrál jsem ji písničky. Koupal jsem se a nade mnou bylo čerstvě oprané prádlo. Taťka nadával, že kazeťák hraje celý den a říkal, že neumím postavit ani psí boudu. Tento týden je černý pro firmu Bonieng (734). Ztratilo se letadlo Jižní Koree, možná únos, ale i havárie! Děda drží palce mým zkouškám – nesmím zklamat! Jdu se holit, Vláďa Š. se holí už každý týden, na mé vousky si zvykl, ale neví jak ostatní! 1539. DEN DENÍKU, pondělí 30. 11. 1987 Ráno jsem se dozvěděl, že půjdu pomoci na tento týden zedníkům. A to v Rokytnici, jak jsou zahrádky. Dělal jsem tam dvě bednění a to: ponorky a rozvaděče.(V posledním slově se mi udělala ink kapka, tak jsem velkým na půl strany A4 deníku napsal: Sakra zkurvené inkoustové pero). Šel jsem se učit za K. Gerhardtem. Řekl, že se v pátek stavil Peťa K. 18 a že ho to stálo kolem 1200 Kčs. Maršalíková přišla, tak ji protáhl, potom přišel Trlica a ten ji taky natáhl. Byl jsem za Camfrlou a te, že možná nejpravděpodobněji budeme dělat vazbu. Na tréninku Tomáš nebyl, nachladil se a trenér je v nemocnici. Pepa a Mira byl vedoucím. Cvičili jsme a hráli, pro mě se nejlíp hrál třetí zápas, hráli jsme s Pepou (Huževka, Vehoš a ještě 1). Hráli jsme 3:3. Prohrávali jsme 3:1! A tak jsem fantasticky dal 2 góly, když jsem objel Pepu a zleva jsem od rohu vystřelil a tajemník z Jablůnky ho pustil do brány. Zítra zkoušky, nervózní ani nejsem, ale dělat bych je ani nemusel. Ještě musím donést sekretářce na HSVIII svůj milostný dopis! Taťka nadával, že jsem si po tréninku otevřel 11° pivo, máma byla ráda, říkala že se nezkazí. Ze včerejší havárie Boniengu 747, se našli v Indickém oceáně 2 lidi, gumový člun a několik kufrů. Až po dvou hodinách trénování jsem zjistil, že tričko z MLR mám naruby. Zima k nám ještě nepřišla…67 m se potopil Kubánec do vody bez dýchacích přístrojů. 1540. DEN DENÍKU, úterý 1. 12. 1987 Vstával jsem v 4:15 a jel jsem s Gerhadtem v 5:10 do V.M. Setkali jsme se na Vrbenské a to já, on, Geryk, Doubravský a Blahuta a na zkoušky nás měl jeho mistr Pšenica. Na Vrbenské jsme se dozvěděli, že musíme jíti za dráhu, tak jsme cápali přes V.M. Všichni jsme dostali skupinovou práci a to vazbu, 8 párů krovu, výška 10,40, délka stavby kolem 7,0 a šířka stavby 9,8 m. Bylo tam 6 otázek. Měli jsme řez a půdorys. Setkali jsme se v jejich místnosti. Řekl nám, že ať si když tak otevřeme sešity a knihy, a že si to můžeme dopsat, ten písemný úkol. Měli tam nástěnku, a na ni fotky nahých žen a různé nápisy, třeba že se slepicemi spát nemusíš, ale v práci musíš být sám. Nebo tam byl kreslený obrázek a to „Indiánská poprava“. Byl tam u kůlu přivázán nahý chlap a na něm měl provázek a před ním byla nahá žena, která

byla k němu zadkem a v předklonu a těsně něho! Měli tam různé lístky a povolení k souloži atd. Měli jsme úkolem nachystat vazbu, šablony a nařezat krovy, pozednice, pásky, vaznice, střední vaznice, kleštiny. Vykreslené to tam bylo, materiál tam byl i kozy. Takže já jsem nosil, sem tam jsem udělal čárku, uřezal s pilkou a dlabal. Perfektní mistr, kluci mohli bafat, 0,7 l se vypilo (Valašské Borové)! Říkal jsem, že: - Zlatým písmem v píši do deníku! Doma jsem se trochu pohádal s mámou, ale doma si můžu přece chodit jak chci! Byl u mě na chvíli Milan, Olin čekal na mě, ale máma mě nepustila. Přišel Vláďa Š. a já jsem si dopsal zkouškovou otázku a šel jsem s ním do Vsacu, ale ještě si donesl domů Cobetcкий Союз. Ve Vsacu jsme dali 2 x 0,5 dcl Becher + sifón a ještě jsem mu poručil ananasový pohár. Z tama jsme šli do Jednoty. Dali jsme si dvě kofoly a smažák. Vláďa si dal přídavek v hranolkách. Je tam nová servírka. Dobrá, hezká je jen průměr, ale se směje a má asi dobrou povahu (20 let)! Potom tam bylo 6 kluků, kolem 20 let, jeden kamarádí s Tonckem a jednoho znám, chodí s Monikou od Ťofiny a ten má bráchu, možná z nich někdo dělá karate. Kecali ať pohne nebo ji vydřou, nebo že se napijí z jejích dvou ňader. Chtěli 7 x smažák, kecali o štamprlách. Vláďa Š., že byli drzí a frajeři…, ale zase grázlové nejsou a pozdravili nás, když jsme odcházeli. Potom jsme šli do Astry a já jsem před obchodem s obuví, ve vchodu vyčural. Tam si Vláďa Š. dal 2 dcl červeného a já chtěl bílé, mu zachutnalo moje a mě to bylo jedno! Kecali jsme o našem srazu. Takže Laďka B. má už beabya má se stěhovat na Dolní Bečvu, za svým. A Ivetu to čeká…LOVE ME! Kanitra na sraz chtěl pozvat starou nebo ať je i bečka! Ale je to náš sraz, ty dvě platit nebudou a možná dostanou dárky. Chlast atd. je a stejně zbývá kolem 700 Kčs! Trochu jsme měli v hlavě a bylo to dobré, stálo mě to kolem 85 Kčs ze 100 Kčs (13 plat!). Takže zkoušky v pohodě a udělat, to už je jenom, nemusel jsem se vůbec učit, ale zase kdo co mohl vedět, ne …ale je to fajn fantastické!!!!!!!! 1541. DEN DENÍKU, středa 2. 12. 1987 Dodlabali jsme kleštiny, Kája donesl zase druhou Valašskou Borovičku, naléval jsem. Jo, včera tam ještě byl Holec, s úsměvem. Ráno tam přišel mistr s Pavlem a ještě se starším synem. Ten dělá s Kájou v Ostravě, ten mu nakreslil řez, mistrovi jsem nálel štamprlu a potom ještě jednu. Kolem 11:00 hod jsme skončili a všichni jsme udělali! Jeli jsme ve 13:00 hod domů. Geryk – ta sketa tam zapomněl úhelník, nesl jsem mu tašku až na nádraží. A taky se dnes ukázal sníh! Kája měl taky cestovat do Ostravy. Peťu Kon. Jsme strašili, že je to těžké! Doma jsem se rozhodl, že půjdu na trénink, čekali jsme na Pepu 10 min. Malí škrci udělali útok zatím na Ostružku, bylo nám zima, šel jsem domů. Maminka dělala řízky a bramborový salát. Cosi jsem dělal a rychle v 18:00 za Vláďou. Milan šel na 17:00 bruslit. Byl jsem u Vláďi kolem 18:00, měl tam vzkaz, čekal jsem na něj 50 min, byl za tátou v nemocnici. Mají perfektní foťák z NSR, fotil tím zdravot. sestry. Vláďa se dozvěděl, že jeho táta půjde do Olomouce, a jeden chlápek mu vykládal vášnivě co ho čeká – tak Vláďa měl nízký tlak a málem se vyvrátil. Seděl jsem na schodech a bylo zima, musel jsem si sednout na podložku. Chtěli jsme do Besedy na Discopříběh a ještě tam bylo – POJĎTE DO KINA a ve středu v 19:30 nehrajeme. Tak jsme šli do Vatry na film USA – A Chorus Line. Muzikál, bylo to o konkurzu. Bylo to pořád na jevišti. Děj byl ve filmu a každý ho řekl nebo zazpíval, hezké…Dobrej byl černoch a i ty ženské a klasik choreograf, který nikdy neuměl tančit… Zkoušky nijak neoslavuji, jsem ale klidně, ale moc strašně šťastný. 1542. DEN DENÍKU, čtvrtek 3. 12. 1987 Zase jsem šel dělat do Rokytnice, za zedníkama. Chlapi mají volno, protože mají ještě školení motorových a el. pil. Šalovali tam v Rokytnici Jánošík – bělovlasý pihovatý kluk (Lideč). Kolem 12:30 dovezli beton, měl už být v 11:00 a nebylo to dobře dodělané, v rozích to teklo, ale zastavilo se to, zedníci říkali, že si tam výpusť raději zašalují. Udělal jsem kostku

40x40x30 a potom jsem se dozvěděl, že výška 30 mohla být větší, pro ponorku. Z práce jsem přišel ve 13:00, nahrál jsem od Vláďi, elpíčko M. Jackson. Navštívil mě Olda, říkal, že mě dlouho teď nechytl, člověku se taky potom, když nevidí někoho třeba týden, zase líp pokecá. Dozvěděl jsem se, že byl toto úterý v Bečvě s Gábinou G. a bavili se o mě. Vůbec nechtěla odpovědět na můj dopis, byl to pro ní šok, takový dopis ani nikdy nedostane, pokud bych to psal zase já! Asi jsem to přehnal, má odpověď, ale nemusí, záleží na ni, když odpíše budu šťastnější. No prej hrůza, málo mě zná a ji taky moc neznám, ale jestli co jsem se doslechl je pravda, tak ji lituji…? Záleží i na ni. A prej femini Katherin G. byla na exploratio (s) genitális! A třeba gymplačka, co chodila s Radkem O., prej je geototio!! Brečela, je to zlé, ale neměla to chtít a nemusí to býti pravda! Jsem slušný člověk, ale ve vnitř jsem zvíře, jo a jestli jsem Gábině ublížil, tak to učiním, koupím ji kytku a přijdu za ni, ať je ona jaká chce, mám rád holky a nerad ubližuji, děvčata jsou jako pohlazení, vlasy mají jako mořské vlny, jejich dech je něžný polibek v rozbřesku dvou úst, které se dotýkají v slunci a ve štěstí. Láska nás pokládá k zemi, tam jsme si každý nejbližší, tam jsou naše lásky nejhezčí, tam u tvých rukou bych chtěl věčně spát, ach – po tomhle třeba toužím a tak příjmu Tě do tvých dlaní, když budeš, když budeš sama, nikdo Tě nepochopí, tak přijď, a svěříš se mým snům, a já budu LAMUR. Jenom malinký tvůj… Everybody Love 1543. DEN DENÍKU, pátek 4. 12. 1987 Ráno jsme shodili lešení na LŠU (uvnitř). A zase Rokytnice, šalovali jsme a dodělali, co zdrbal Jánošík. Rádloval jsem a měl jsem tam prostor kolem 32 cm, bahno, voda. Blbá práce, ráno zima a kolem 15:00 vítr a zima velká až do konce dneška. Šel jsem na trénink. Byl tam jen Huževka. Čekali jsme 8 min, nikdo – Miru M. jsme potkali. Já jsem šel domů, jen Huževka šel zpět. Já jsem na to kašlal, zbytečně nebudu mrznout; byli tam i čerti. Mamince vadí, že chodím oblečen (doma) kalhoty na půl žrdi! Na směru Lidečko je normální, když čert vydřel Mikuláše či naopak. Jeden čert musel za farářem. Dneska jsem přišel domů a ani jsem se nevyspal. Taťka 2 x zvonil, potom Milan, ale to neva. Donesl ukázati psaní od Lenky B. Má ho ráda, ale je tam Alena, chápe, ale snáší těžko? Milan měl jíti za ní. Byl za mnou V.Š: V Džesce, byli rozděleni na dvě skupiny, holky a kluci a mají si něco připravit. Vláďa je nejstarší a nejrozumnější! Šli jsme spolu na Discopříběh, myslel jsem, že je to blbost, ale nebyla! Byl dobrý předfilm o Drogách, a je to pakáž. U nás na to umře jako na rakovinu. Chtěl bych jíti za toho vojáka. Pivovar. se na to vykašlal a tomu stejně nechci věřit, byl by to jiný život. Bít se umím, ženské mě nelákají, ale doma ve svoji postýlce je nejtepleji. Před usnutím rád přemýšlím, nechám se strhnout pro blbost. Trochu mě bolí, ani nevím kde přesně – pod levým kolenem (dopsal jsem na spodní okraj později). Lenka je někdy sprostá, ale to se naučila ode mě a od rodičů! 1544. DEN DENÍKU, sobota 5. 12. 1987 Byl jsem na braneckém kursu a ml. Katruš a Řezníček mě naučili několik hesel a to: Kdo jí koninu honí hodinu. Já jsem pražský Pepík, ještě jsem si nepích. A když si píchnu, tak si na to zvyknu. Skončili jsme dříve. Jo a ještě vykládali o jednom bílém a černém. Měli nejdelší přirození na světě. Bílý měl kolem 55 cm a ten černý kolem 54 cm, ale jenom v klidu. Diskutovali jsme o tom, když se vzrušili a ani nemohli normálně coitovat. Jeli jsme na Hrobice a šli jsme zrovna na středisko. Totiž Mikuláš nás tam přišel pozdravit. Posedali jsme si tam a dívali se na VIDEO, pouštěl tam seriály Tom&Jerry. Zašli jsme za strýcem dole do další kulturní místnosti. Byl tam kulečník, tak mě to začal strýc učit, on to hraje dobře. Uhrál jsem asi dohromady asi 20 dvojek. Taťka jel za Milánem, ten zabíjel prase v Držkové. Děcka hráli hry, lovili sodovky. Přišel čert s mikulášem a andělem (byla to sestra),

vypadala zajímavě. Mikuláš vyvolal jméno a každý předstoupil před ně a musel zpívat a recitovat. Sem tam se čert zeptal jestli nekouří, nebo jestli rodičové poslouchají. Báli se jenom malinké děťátka a těch tam bylo kolem 5. Došli muzikanti v počtu 4 pod vedením soud. Podešvy, ten hrál na harmoniku. Potom trubka a dlouhá trubka (pozoun) a bubeník, mladý Podešva, starý asi jako já. Hraje dobře a hráli do 1 hodiny ráno asi. Děcka se poslali dole ke kulečníku, tam bylo ještě jedno video Panasonic a pustilo se jim Vinnettou (III. Díl Rudý gentleman), potom Tři oříšky pro popelku, měli tam kousek Alibaby a 40 loupežníků a kousek horroru. Kulečník byl zabaven, taťka nadával i se strýcem, ale potom to ani nevadilo. Tančil jsem s babičkou a taky dost s mamou. Bylo tam bílé a červené. Rum, vodka, pálenky, slivovice atd. Jo a všechno od těch 15:00 do 1 hodiny ráno se filmovalo (10 hod). Měli jsme tam videokameru SONY (typ byl asi 8). Perfektní. Děcka šli domů kolem 22:00. Dospělí hráli různé hry. Chytali se tvrdé flašky na udici. Kdo dal 10 Kčs měl 30 sec na to, aby mohl chytit na udici flašku vodky či borovičky. Zkusil jsem to a málem sem to měl, 2 x jsem byl u toho blízko. Muzikanti hráli perfektně, polky, tango i Jugoslávii a na konci trochu z rytmu disko. Pilo se, dva dobří chlapci tam předváděli ve stylu tango něco hrozného a perfektně směšného. Cucali se, padali na zem, skákali sobě do náručí. Jeden děda si dal paruku od Mikuláše, dal si ji na hlavu, potom tančil s jednou mladší, která tam dělá. Utíral ji kapesníkem, zajel ji i za záda! Muzikanti v 1:00 skončili a to ještě byli přemlouvání…! Trochu jsem uklízel a nosil flašky do kuchyně. Byla tam taška jablek, sebral jsem dvě, když jsem měl chuť sebrat všechny, potom jedno teta nakousla a to jsem jí sebral. Sojka donesl domů 1 l slivovice. Strýc to otevřel, nalel mě. Tak jsem do sebe hodil.Obešel sál. Všichni si sedli k jednomu stolu a zpívalo se, strýc to odložil, tak já jsem ještě někomu nalél. Šéf – Rudl, nechtěl, bere prášky. Zjistilo se, že se ztratilo 50 flašek. To je ale blbost, to by musel vzít každý. Ještě se před tím tančilo se zemákem. Čert měl v nočníku hnědou pochoutku!! Potom ženské přecházely flašky (měly zavázané oči) s roztáhnutýma nohama a za nimi se hodila deka na zem a na ni lehl chlap nebo tři, ale to bylo jedno! Ženské se hrozily! Jeden chlápek tam slavil 35 let, líbal se tam s místní pracovnicí. Mě jsem taky chuť líbat, ještě tam byla jedna, s tou jsem pil slivku na půlečky. Taťka s ní tančil. Máma šla před koncem s babičkou domů. Ráno do práce. Strýc chodil s taťkou na rumy. Strýc se motal, ale v ovladatelném směru. Já taky trochu. Šli jsme domů kolem 2:15! A to ještě bylo takové vyhnání. Tak jsem vzal na cestu velkou mísu zákusků a teta venku, co to nesu. Já jsem s tím dělal blbosti. Doma jsem lehl, teta měla ze mě 2 vánoce, hned jsem usnul. Bylo to perfektní show…! 1545. DEN DENÍKU, neděle 6. 12. 1987. V kuchyni jsem usnul hned. Strýc měl ráno hrát šachy, ale nic, nepřijeli. Ráno mě trochu bolela hlava. Vzal jsem si dva rohlíky s máslem a smetanový červený (krém). Taťka nachystal 12 otépek na pálení. Děda přijel ve 12. Evě ušil perfektní kalhoty na zimu, s podšívkou – a ještě pro malou dceru Rudlovou (Lucii). Teta vykládala, že kdysi si Rudlovi pozvali návštěvu – pouštěli video a měli tam i sebe. Rudl tam měl natočenou i svou manželku nahou v koupelně atd! A tak to se objevilo na televizi, že byli všichni překvapení! To není špatné natočit si svou ženu… Po obědě jsme jeli domů. Venku k večeru prší a je +5°C. Pojedl jsem na večeři dobré 2 klobásky, táta mě dnes pohladil, styděl jsem se…Na takové věci jsem ještě malý! Olin mě kritizuje, za to co jsem napsal Gabce a když, moje věc, člověk musí strkat do všeho prsty, ikdyž zase na to trochu nepřímo právo mohl mít. Zítra začíná večerníček o Rákosníčkovi, vzpomněl jsem si na Vietnamce. 1546. DEN DENÍKU, pondělí 7. 12. 1987 Ještě jsem si vzpomněl, že Mikuláš dostal dárek v podobě vánoční větvičky s ozdobami a s několika krabičkami, tuším, že to byla značka Briliant.

Tento text psal Olda: Jó, tak Galant, Primeros jó? To by se Ti zachtělo! Nie nebude žádný sex!!! For The Best Family Planing. Máme rádi ROCK´N ROLL! No co je, no coje, co je, coje, co je? Tímto pozdravuji svého přítele M. Horňáka, který, až si tohle přečte, zkoží! Proč? Tak!!! Ne, tohle mě napadlo jenom tak, v určité souvislosti s tím, co teď zrovna žvaní Vladimír. „Prvý chybný pohyb je tvôj posledný!“ Tak se zpívá v písni Petra Nagyho „Zákon hada“. Považuju za jeho nejlepší (jeden z nejlepších) textů. Protože něco na tom je. A není toho zrovna málo. Myslíte si, lidičky, že to, co jsem zatím napsal nemá hlavy, ani paty? Omyl! Zkuste zapřemýšlet a uvidíte, že každé slovo má svou logickou souvislost. Tímto ovšem končím. AIDS – Acquired Imunodeficienty Syndromme. Končím! Když chodím do práce, nemám žádnou fantazii. Ještě jedna malá rada pro všechny. FYZICKOU PRÁCI A ATOMOVOU VÁLKU NE! Olin Sdružení rodiny a přátel Knedlových. Olin zas neměl co dělat. Život není životem, pokud ho neprožijeme tak, jak jsme chtěli. Nějak tak to řekl EMINESCU. Na tréninku jsme hráli fotbal přes 30 minut. Staří proti mladým, prohrávali jsme pořád kolem 4 gólů, nakonec jsme vyhráli 17:16. Ikdyž Ostruž s Vehošem tvrdili, že oni. Před tím tam ještě byli chlapi – Mira, Anc a Kotr. hráli fotbal, byli dobře zpocení, Bublina tam rozbil 0,5 l slivovice a prej na hokeji taky rozbil půllitra. Večer jsme šli na hodinku do Astry. Říkal jsem tam o Olinovi, že hraje Maryáš za Zbrojovku a děda ze šatny, že by si s ním chtěl někdy zahrát, tak jsem ho ujistil, že jo! Na zpět se Milan zdržel u Blažkové, šli jsme s Oldou domů sami. Olin není snový člověk, já jo. Má rád spánek, je to dobrá věc od matičky Země, aspoň na chvíli zapomenout na tvrdou realit! Milan se dostal ven jenom díky tomu, že si vzal kreslení a že s tím jde za kámošem. A ta naše sázka, když vyhraje bude mít peníze, jinak při prohře nesežene, a Olda taky říkal, že má málo času na výhru. Stejně raději ať prohra Milan, jeho chyba, přecenil se, ikdyž zase na určité věci kdyby chtěl… 1547. DEN DENÍKU, úterý 8. 12. 1987 Včera večer jsem přemýšlel a přišel jsem na to, že budu sbírat podpisy: Na podporu MÍRU a proti boji AIDC. Napíšu si zde jeden vtip, co jsem slyšel. Budeme mít novou vlajku, kde bude půl měsíc a kladivo.A to znamená, že nějak ten půl měsíc přežijeme a ten znak s kladivem znamená, že druhou půlku se tím kladivem nějak přetlučem. Dneska Regan přivítal s. Gorbačova v USA. Je tam o 6 hodin míň než u nás. Má se tam podepsat smlouva o raketách středního a krátkého doletu. Které dneska znamenají největší nebezpečí! Není co dál říc… Lenka je nemocná a přišla ji navštívit Lenka M. Diskutují a říká, že disko v Kotově upadá. Sestra že budeme chodit do Vsacu, Lenka M., že asi ne. Lenka M. bude brzo dělat brigádnici v roznesu novin. Dále diskutovali o jedné holce, která má za týden 18 let. Není v tom! Je hezká, trošku tlustá a asi moc zamilovaná atd… Diskutuje o tom , že doma to má těžké, každý mladý chce a když mu do toho rodina vchází, tak je strašně utlačovaná… Diskutují o výšce a nástavbě. Kdyby chtěly jíti na ženskou (i gynda), učí je jakejsi Janečka, ale neřekla mu to, protože by ji doslovně „týral“. Lenka M. má hezké vlasy, je slušná a povahově si myslím, že je dobrá! Takových děvčat je málo, malinko!! Navštívil mě Michal s červenou bambulkou, chce nahrát kazety. Pařil s jednou dívkou, ale v poslední době jaksi s ní, prostě jednoduchý konec.

Lenka, moje sestra je drzá, řekla mi: „Co čumíš!“ Lenka M. potkala Špurka a tvrdí o něm, že by s něho byl dobrý manekýn, a já jsem říkal, že on by to neudělal. Mladé zdravotní sestry jsou trdla a pitomoučké. Brácha říkal, že byl jeden film, na Kamčatce bylo -30°C – byl teplý den. Taťka dneska pálil tu slivovicu. Ve 20:00 byla podepsána dohoda o raketách Pershing 2A (USA) a o raketách SS 20; 23-24 (SSSR) do roku kolem 1990 by ty to zbraně měly zmizet z celé Evropy, jen ve Velké B. a Francii zůstaly (vlastní jaderný potenciál)! Takže bude MÍR!! LE PAIX potom 10 let kontrola a to se uvidí… Na slávu vystřelili 21 salv. 1548. DEN DENÍKU, středa 9. 12. 1987 V 11:44 jsme skončili a šel jsem domů. Chlapi šli na kávu. Zbývá nám v nemocnici shodit (nechal jsem mezeru, a zapomněl dopsat) patra. Ráno bylo – 10°C, ale celkově hezký den. Kolem 7:20 (16) vycházelo slunce od Ohrady a bylo pouhým okem vidět jak se pohybuje – bylo to hezké, co nás od sebe dělí. Dočetl jsem knihu od Karl-Heinz Tuschele: Purpurová planeta. Nevím, co bráchu napadlo, šel si podat SAZKU (50 týden) a říkal jsem mu, že to má na 250 Kčs a on né, mam to za 16 Kčs, ale měl to nějak na těch 256 Kčs!! Já jsem se mu smál. Na trénink jsem nešel, protože jsem se chtěl dívat na 3. kolo (UEFA), hrálo se utkání TJ VÍTKOVICE – VITÓRIA GUMARÃES 2:0 (1:0)! První gól v 33. minutě Kovačík, a ten druhý v 88. min Grusmman, už jsem ani nevěřil, ale šance měli a přišlo to. Takže stav z Vitórie byl vyrovnán na 2:2. V normálním prodloužení nic. Jenom náš hráč dostal červenou kartu – Vlk, za školácký přestupek. A potom přišly penalty, na které vyhráli Vítkovice 5:4. Takže jsou ve čtvrtfinále, nejlepší úspěch naší kopané v tomto roce… Šel jsem v 18:00 k V. Šp., rozhodl jsem se, ať mě 3 x vyfotí na barevnou fotku. Při prvé jsem si dal velkej starej klobouk na hlavu, okolo krku svazáckou košili, do kapsy medvídka a do úst, že piju z flašky MARTINI, po druhé jsem se vysvlékl do půl pasu, hodil jsem na hlavu bílou plyšovou čepku, kterou jsem dokola obestřel kramlýkama , na hlavu jsem dal starou žehličku s přívodem do el. sítě, která však asi nešla. Vzal jsem si metrovou fajfku do úst a k sobě jsem si dal nafukovacího červeného slona. A po třetí jsem si dal kolem krku větší řetěz, založil jsem si tam Vláďovu průkazku SČSP a do rukou jsem si dal knihu o Rooseveltovi. Pusu jsem si začernil uhlím, dal jsem si bílou plenu a do úst černý smeták. Dozvěděl jsem se od něho, že prej Otmar, jeho kolega ve třídě říkal, že mám přezdívku Francouz. Hráli jsme ještě jednu hru – Taktik, vyhrál. No a protože jsme hráli jenom dva, já jsem byl ten druhý – co prohrál. Jinak přitápěl uhlím do kamen a bylo tam teplo, měli zavřeny okna. 1549. DEN DENÍKU, čtvrtek 10. 12. 1987 Shodili jsme za hodinu kousek lešení a čekali jsme na odstěhování na jiné pracoviště. Čekali jsme do 11:30 a já jsem šel domů, protože jsem se musel dostavit na 13:00 hod do školy. Pohovory šli podle abecedy, brzy jsem šel já. Do občanky jsme dostali razítko o ukončení školy (studia). V komisi byl Juráň, Holec, Miller, Geryk, Pšenica, od bezpečnosti práce a jedna učitelka, nová a celkem hezká. Pořád se smála! Přišel jsem tam a mistr četl, že jsem byl vždycky slušný a mistr neměl se mnou žádné kázeňské přestupky. Chodil jsem včas do práce, jenom po práci fortelské to bylo horší a říkal, že jsme se spolu domluvili, když půjdu na vojenskou tak zkoušky udělám. Potom Holec měl proslov k písemné přípravě, technologický postup jsem měl dobrý, i výběr dřeva, trochu jsem podle ruky či metra kreslil, řekl jsem mu na omluvu, že byl malý stůl. Jinak jsme dostali vysvědčení za konec, 3 za pololetí. 72 hod jsem nebyl na praxi. Jura K. měl kolem 117 neomluvených. 2 oficiálně jsme všichni udělali zkoušky. Jinak jsme se bavili. Jura K. měl americké tričko, musel to vyměnit na chvíli s Víčanem, košili i kvádro – vrch. Byli jsme tam v botách, nezávidím nikomu, kdo tam ještě bude trávit týdny na této škole. Uběhlo to strašně a už jsem oficiálně odborník – tesař! Jel

jsem domů v 15:40, i Kamil, Toncek. Pivovarník jel kupovat boty na Vsetín a konečně vrátil 3 kazety. Málem nám to ujelo, šel na Urxy na ubytovnu. Kája Geryk, Michi a spol, Konařík, Trlica atd. šli zapařit do Hvězdy, vlastně asi do Slávie, ale já, když tak až toho 18! Potom měl ještě Miller proslov, trochu jsem se zasmál, zdrbal mě a že jsme puberťáci atd! A ten bezpečák práce – úplný farář, hlavu, kvádro i to jeho vystupování!!... Konečně!! Byl jsem u Vláďi, nebyl doma – tak jsem si to napsal – dnešek, na schodech a šel jsem domů. Olin zase šel na pivo a vypůjčil si 1,90 Kčs a Rottík řekl, že mě už 100 let nečul a neviděl. Nosím ven i taťkův modrý klobouk, který se hodí na paseky, při krávách a na bosé nohy. Co naplat, na Západě je lepší životní úroveň… 1550. DEN DENÍKU, pátek 11. 12. 1987 Dnes jsem naštván. Dostal jsem výplatu 900 Kčs, kluci v Ostravě mají přes 22 a jsou už ve čtvrtek doma, to je bordel. Hlavně, že šéfové z 3. si vozí a fasují věci domů a nejraději by se o nic nestarali, jenom až je hotovo, ikdyž je ještě neznám, ale takové problémy a lidé jsou všude. No prostě všude, za každým stiskem klavíru, za každým stínem od slunce. Šli jsme dělat lešení k prvnímu štítu, je to 100 m od Rafandy. Jinak byl Mikulášský trh a zase šílené fronty, proč s tím dělají vědu, proč to nedají normálně do obchodu? V NSR stojí banány 1 marku, ananas 1,2 a je to tam celý rok, ale škoda mluvit a psát…. 1551. DEN DENÍKU, sobota 12. 12. 1987 Píšu to ale až 16. 12., Vláďa Š. sháněl podpisy ( zadní strana 100 podpisů). Blanka Pasztorková, František Melichařík, s. Robert Procházka, Pavla Mikušová, Lánová Šárka, Janota Richard, Horňák Michal, Irena Fonioková, Olga Zbranková, Alois Trochta, Mira Barčák, Kanitra R., Stančák Jiří, Milan Houdek (SPSČ 4.C), Pasztorková Jiřina, Šárka Vesková, Leona Štachová, Pavla Nechanická, Iva Paroužková, Fiala Robert, Evžen Táborský, Červenka Martin, Liška Josef, Janeček, Libor Polák, Jiří Daněk, Eva Daňková, Dagmar Daňková, Daňková Ludmila, L. Zavackij, Látalová Marta, Adámková Eva, Otmar Plíšek, Baslová, Opletalová, Punčochářová, Žánská Jana, Adámková, Nováková, Běhalová, Zlovočák, Doležal, Drha, Kozlovský, Dušek, Slider, Martinková Eva, Kovářová Marcela, Velíček Tomáš, Kulhánková Martina, Zbránková Iva, Knedlová J., Ohryzek Oldřich, Knedla Vladimír, Jaromír Knedla, Stanislav Ficek, Kamil Vrána, Pivovarčík Svatopluk, Špůrek Rostislav, Špůrek Vladimír, Čunková Jolana, Buksová Hana, Helena J.?, Frýdlová Dana, Kovářová Petra, Tkadlecová Jana, Filgas Josef, Nečesaný, Richterová Soňa, Jakobová Rita?, Vala, Hruška, Šviklová Darina, Vrbová L., Kotrlová Jana, Novosadová, Trlocíková?, Olsáková?, Václavíková, Pavelka Milan?, Dan Trefil – některé jméno jsem bohužel nepřečetl a nebo jsem ho mohl zkomolit, tak promiňte ☺! Byla to pracovní sobota, byl jsem doma po 10 hod. Šel jsem v 15:00 hodin k Michalovi nahrávat, do 21:00. Později přišel i Vláďa. Michal tam měl návštěvu. Byl tam jakejsi fotbalový trenér či co, no o fotbale. Jinak už Michal chodil s holkou, s Jižních Svahů. Má sextus decimus let a už i viděl nahou ženskou a taky by se bál té věci! Myslím si, že člověk se musí vždycky přesvědčit, a jak se zdá tak Michal je dobrý kluk. Večer jsem ještě navštívil Špůrka během minuty 2 x! 1552. DEN DENÍKU, neděle 13. 12. 1987 Neděle nebyla pracovní, tak jsem mohl být doma. Přeslékaly se peřiny a dělal se úklid. Milan říkal, že se mám těšit na příští týden a řekl, že ta holka, ve věci: smlouva má být Lenka B. No potěš. Jinak jsem šel v 17:00 ven a zrovna šel Milan, za Lenkou, bavil se s ní, stál jsem opodál. Říkali, že jsem podobný na jednoho ing. ze školy. Milan potom říkal, že se ona bojí toho, aby nezůstalo jenom na podívání, že mě bude muset svázat, ale já nejsem na to, abych šel na to nejlepší či nejhorší. Ve 20:00 přišel Michal, hrál turnaj ve Zlíně, v hale. Nahrávali

jsme do 1:00 hod ráno! Už v 10:30 to chtěl zabít, protože do práce; ale já jsem chtěl, aby měl nahráno všechno. Nabízel domácí víno, donesl Whisky, lokli jsme si ze sklenky a slíbil, že napíše pár textů discotékových písniček! 1553. DEN DENÍKU, pondělí 14. 12. 1987 V práci se objevil Změlík, tak byl přijat do party a tak pili! Létal jsem pro půllitry Režných (40 Kčs), kofoly, cigarety, jídlo a rozměnil jsem 1500 Kčs! Hráli karty, Změlík ani na ně neviděl! Jen jsem seděl a díval se na ně! Jinak bylo losování na MS ve fotbalu v Anglii a dostali jsme – Belgii, Portugalsko, Švýcarsko, Lucembursko a my – je šance, jsme v 7. skupině – samé malé státy až na vyjimky a to ČSSR, Belgie, Portugalsko, Švýcarsko a Lucembursko. Na tréninku nás bylo mnoho a to pět i s trenérem. Zaběhl jsem si 11 m za 2,09. Fotbal jsem hrál s Ostružkou proti bratrům (synům) našeho trenéra. Vyhráli jsme kolem 26:18! Celkem v pohodě. Jinak jsme dostali několik pohledů k svátkům vánočním, brzy přijde Ježíšek, už se těším. 1554: DEN DENÍKU, ýretú 7891. 21. 51. na Čekal .V.M. do 8.45 v jsem Jel. události na bohatý celkem den byl Tento budu už že zjistil jsem Tam. 08 na podnik na Ostravy do jsme jeli a taťka už mě od až Ingstav a, co tak nechce už mě OSP!! Paráda. doma. Roku konce do OSP u ještě roku konce do být měl jsem správně, smlouvy Podle .1988 .1 .1 13:30 Ve. nebyl by kdo, ne spokojen jsem tak i ale, chytrolíní to jsou když ale pohrbu na byti, chlapům brašnu jednu sebrat si jsem skočil, doma už byl jsem. M. Ondrovou paní a Anděla soudruha potkal jsem gymlu U! byl tam Změlík jen prožít marné nebylo by ní S! líbí mě i se že hezká tak je Která na postel ji bych tak když, coitum genitálie duae na aspoň, dobrá Bude! lásku nebude se jestli Andílka se jsem se zeptal a, Jo! ukázalo se by tam, Nymburk do testy o nepíšu ať nadával on a, říkal jsem si co, to navykládal, ženit týden příští brácha, No. smála se ona a synek slušný celkem to je Jinak. deníku. do nic něm na bomby chyběli mu Ještě!! umbo po až mokrý byl, potoka do spadl si jsem Pouštěl. Vláďou zaskočil jsem Večer!! mokrý celý byl a zádech to jsem zjistil, rozkoš taky je Hudba. DD stereo perfektní a písně sluchátka přes Michal má desetiletí možná a roku tohoto elpíčko nejlepší že si myslím A byl poloviny z, a dopis M. Lence psal, Jo!! perfektní, BAD to a Jackson se jak Uvidíme!! Jinak i ho jsem četl, neukázal raději už druhý, hezký!! obyváku v nahý jsem Spal!! vybarví (sám se po letech nepoznávám ☺)! 1555. DEN DENÍKU, středa 16. 12. 1987 Takový jsem měl plán na dnešek, včera jsem si ho sestavil s Vláďou: 7:00 – Budíček 8:00 – 9:00 - Úklid 9:30 – 10:00 - Konvička 10:00 – 11:00 - Kazetu nahrát 11:00 – 12:30 - Deník 12:30 – 12:40 Oběd 12:40 – 13:10 Odpočinek 14:30 – 15:00 Klub Mladých – lístky 15:00 – 16:00 Boty 18:00 - Trénink Měl jsem trénink na 18:00 v chodbě a to 600 – 300 – 200 x 2x čas 1:53 53 33 2:02 53,5 33 2:03 54 33

1555. DEN DENÍKU, čtvrtek 17. 12. 1987 Ráno jsme uklízely spolu s mámou. Jako vždycky jsem i dnes nahrával písničky. Robert P. donesl elpíčko A-ha, hezké… Olda přišel, ale poslal jsem ho pryč, nebylo čas na hraní… Později jsem ho navštívil a dal dohromady kytaru, natáhl si jednu strunu. Ještě jsem musel pro jeho kamaráda nahrát Bacha – (FUGA) organické varhany. Je to zajímavá hudba, je dobře, že ještě někdo dnes dokáže něco takového zahrát! Je to hudba smutku či štěstí? A pořád jenom dopředu. Zase se hraje v Moskvě Izvestije. Včera jsme porazili FINSKO – ČSSR 1:2, SSSR – NSR 10:1, KANADA – ŠVÉDSKO 3:2, a dnes: KANADA – ČSSR 1:3, SSSR – FINSKO 3:3. Trochu nasněžilo, mám nové italské boty za 520 Kčs, až bude přestavba, v obuvi budou jenom na prodej dřeváky! Nebo se mýlím… Navštívil jsem Milana, posloucháme – OLYMPIK. Nemají špatné písničky, mají myšlenky na city nebo na to naše srdce. Díval se na fotky, hraje si na varhany, a život nám utíká pod ručena, možná nám bude někdy chybět! Ale co, vzpomínky a život, dvě formy žití či nežití. 1556. DEN DENÍKU, pátek 18. 12. 1987 - 1557. DEN DENÍKU, sobota 19. 12. 1987 Nálada je výborná! Mikušová mě říkala: „Co ty bez ženské a bez tabáku.“ Pavla N. kouří, Mikušová, Lánová, Fonioková, Procházka atd. A jdem na víno! Víno je tu dobré. Políbil jsem si většinu holek, aspoň nějaký užitek. Kanitra paří při metálu. Byl tu Konvička, řekl jsem mu, že mi chybí jenom ženské! Je tu sranda a je to božské! Michal H.: „Jdu se podívat, jestli tam ženské neukáží kočičák!“ Jura S.: „To je na gumku, ta kravata.“ Jsou tu spolky smíchu. Michal H.: „Jo, ženské tam nebyly a kočičáky neukazovaly!“ Blanka říkala, že Michalovi zahýbá a že bude brečet. Milán je ožralý, křičel Jura. Hana bude slavit narozeniny, pořád je svobodná. Kani pařil 20 min Hellowin. Jurovi S. se chce chrápat! Šárka říkala, že není od 15 panna, i Hana cosi říkala! Paní Pastorková řekla Ireně F.: „Ty gumo!“ Roman mi vyčítal, že jsem v 18 letech panic!! Roman říkal, že vydrží 12 čísel. Michal si s Irenou nemohli nahmatat tep, tak jsem jim šahal na ruku a Michalovi za krk. Vláďa byl hlavní diskžokej! Až ke konci si zatančil. Roman pařil metál, cucal se s Hanou, seděl a pořád, že potřebuje heroin, potom šel k elektr. zásuvce, že potřebuje elektriku. Říkal cosi o hříbkách a o Blaně P. Jura Stančák poležával, balil Hanu. Odháněl mě od ní, lechtal jsem jí na noze, několikrát jsem jí líbal, hladil i obtěžoval. Byly to príma ženské. Blanku jsem si mohl trochu ošahat, dobrý a ty ústa a ňadra nebo Irena, taky dobrá v tom i v tom! Ta byla dosti opilá, Michal s ní pařil, sem tam zašli do kumbálku či ven, Michal neměl ani čas na SHATERAD DREAMS. Irena potom ke konci si oblékla, roztáhla deštník a tančila. No, utvořila se skupina Michal, Blanka, Šárka, Irena, Robert, Pavla M. a zpívali pár lidových a Roman zase metál a Vláďa, že až se utiší a Roman křičel, ať sou ticho, ale zpívalo se tam dále… Měli jsme dobrý guláš. Robert pařil s Blankou, sem tam i s Irenou. Vzpomínali, jak kdysi v 6. třídě, Michal a Šárka byli manželé a měli kočárek a byli u Ireny F. a on tam byl zase s ní Robert a cosi tam bylo ve stylu polibku!! Zatančil jsem si s několika holkama ploužák, dost s Pavlou M. Nechtěla věřit, že jsem bez holek, ona má kluka na vojně. Vypadala velmi hezky, kočka – ach … Naučila mě svůj tanec, dáme mu název „doleva i doprava.“ Není nad naše holky ze třídy, opravdu není!! Dostal jsem chuť, díky jim, na praktickou část vztahu muž a žena!!! Takže asi zase nejsem takový zatvrzelec od ženských. Plnoletý jsem, něžnou lekci dostal jsem. Robert byl dosti opilý, i já. Pil jsem z velkého džbánu pivo (nepoznávám se dneska) a jediné co se rozbilo, byla malá sklenice štamprlová a autor Robert. Malý Láno tam byl a říkal Šárce, cosi že: „Běž si za Knedlou, má kazetám!“ Šárka je hezká holka, hezká. Pořád je přede mnou , řekněme první lekce a to „Holka, láska nebo to není skoro nic.“ Byla tam Šárka Vesková, ale ta byla napitá, jako kdyby si už dala na cestu! Jo, s Romanem se dost obtůlala! Jo a Pavla Nechanická, taky se vypracovala na hezkou holku a dřív si musím přiznat, na základce, že ani nebyla moc na oko, byla prostě v koutku, tichá, klidná – a jaká je dnes dobrá. Přál bych si, aby naše třída, teď

když máme 17 – 18 let, chodili spolu do třídy, třeba jenom rok, to by bylo báječné, byli bychom si ještě bližší!!! To by bylo fajn, jenže . . . Pavlu jsem líbal na tvář, sem tam jsem si ji přitiskl k sobě, jak milá!! Člověk se nestačil sblížit. Chtělo to aspoň 24 hodin, i to pití nás uvolnilo, nás všechny. Byl tam soudruh Konvička, všichni jsme byli rádi. Má auto, bílou Oktávku, kolem 25 let stará, od dědy ju má, projela dosti světa. Jeho syn chodí do první třídy. Říkal, že jsme byli dobrá třída, že každým rokem je to horší. Samé předpisy! Život letí jako vítr. Milan tam byl na začátku a potom přišel před koncem. Taky mi pomohl, že řekl Romanovi o tom panictví, že nemá blbě kecat, a sám to ještě nedělal? Tančilo se dobře, v kruzích, chvíli jsme dělali hada. Nálada byla dobrá. Mira, Jura a Roman tam neměli vůbec být, Blanka se chtěla ujmout hlavního vyhazovače, jako to dělá někdy v Ostravě, či dělala Fibingerová! Mamka: Byl jsem ožralý jako prasoč. A teď něco: Alois Trochta – Přišel trošku později, říkal jsem Frantovi M., že je v Londýně a jel si pro Nobelovu cenu za objevení zlata. Vytáhl se, dělá v Rožnově p/R. Pamatuji si jak byl do Ireny F. Je to dobrej kluk, pit – pil, ale ožralý nebyl, bude z něj dobrý manžel. Rád na něj vzpomínám, člověk v momentě kdy chce, to nepřichází a to je ke škodě. Olga Zbranková – Bude maturovat na prumce. Dobrá a slušná holka, jakoby v pozadí, ale dosti snaživá. Moc o ni nevím, ale bez ní by to nebylo ono. Směje se hezky, ve škole se učila dobře. Držím ji palce, ať se ji život podaří. Moc nepije, ale o to nejde a šetří si i zdraví, nebo ani ne? Michal Horňák – Dobrý kluk, mám ho rád. Vždycky patřil mezi mé nejlepší kamarády! Dobrý, moc dobrý sportovec. Práce ho nebaví. Holky na něj jdou a myslím si, že žádnou nezklame, jde na to vždycky stylem situace! Dobře tančí, skromný a nebojí se alkoholu, byl dobře usmáty …. (kluk) Pavla Mikušová – Zkrásněla nám do růžova, lásku zná. Chodí někdy po zábavách. Dělá v Tesle, montuje elektrotechnické součástky na podklad. Málo si vydělá, chtěla by jíti jinde. Tančit taky umí a dá se s ní pokecat. Škoda, že nejde vyvolat aspoň na chvíli třeba 8 třídu. Konvička říkal, že vzpomíná na 8 třídu, že jsem brečel, ani nevím co jsem měl naposledy ve školní jídelně na oběd. Zábava byla do 1:00 hodiny, protože se i tak riskovalo, aby nebyl průšvih. Takže nás tam bylo 22 + učitel. Paní Pastorková si taky zatančila s Romanem. Říkala Irence: „Tys byla hezká holka a jak dnes vypadáš!“ Mě nezná? A to se divím.Blanka už v 11 letech … Venku pršelo. Kolem 12:50 odešel Michal s Irčou, Michal měl zápas ráno ve Zlíně. Robert byl nemocný a moc se mu nechtělo, ale dobře, že přišel. Před koncem odešly: Vesková, Štachová – tu jsem jednu chvíli lechtal, říkala: „nech toho“ a smála se!! No já jsem šel s Mirou a Milanem domů. Jinak většina šla doprovodit Pavlu M. Mira měl malej kazetám, pustil to do deště a tmy. Šel domů. Na chvíli jsme se zastavili v Milanovém vchodě, táhl jsem 2 repráky + kazeťák a Milan magič. Chvíli jsme se dívali na sebe, půjčil jsem mu kazeťák, dal jsem mu pusu na levé líco!! Došel jsem k baráku, sedl jsem si na lavku, reprák jsem měl jeden v batohu na zádech a druhý na kolenách. Chvíli jsem seděl a potom jsem to dal pod zvonky a zase jsem si sedl. Přemýšlel jsem o tom našem srazu, byl jsem dojatý. Rozbrečel jsem se a dával jsem si otázku PROČ? Proč to tak rychle uteklo, proč se to nevrátí, proč jsou naše holky tak fantasticky dobré a mají nás rádi, jako i mi!! Proč zase jdem každý jinam, PROČ? Chvíli jsem ještě chodil před oknama. Byl jsem mokrý, ubrečený, šťastný i smutný! Ještě jsem si říkal, že možná potkám třeba Špůrka či Hanu! Nikdo, kdoví. Seděl jsem tam venku přes půl hodiny, lehal jsem v 2:30!! Mám ode dneška rád holky a už jsem přišel na to, že ženské

chybějí; byl jsem šťastný, když jsem si mohl políbit skoro všechny holky, přitisknout se, bylo to fajn u srdce!! Nevím jak vy přátelé, ale já jsem vám vděčen. Měli bychom se srazit každý rok a ne vždy za 4 roky. Chybí jenom to, že tam nebyli aspoň: Bolfová, Zbořilová, Válková, Borusíková a prostě naše dobrá třída. Ach ten Hubert, jestli dostane kopačky od Bartoníkové, bude to strašné a ten se nabrečí. Jak ho nechala Řezníčková, tak chtěl pořád za ní chodit! A ten Luboš, Ríša přišel, ale řekl mi na záchodě: „Špůrek je piča!“ Myslel tím hlavně, že nehrál metál. Jo a ráno jsem dostal vysvědčení o vykonání „tesař“, dostal jsem hodinky z SSSR, za 495 Kčs a 6. 1. 1988 jedu do Žiliny na přijímací zkoušky na DDŠ!! Přátelé jsem plný dojmů, nikdy nepopíšu to co jsem chtěl, aspoň maličko. TAK AŤ SI NĚKDY ZÁSE MŮŽEME DÁT PUSU!!! 1558: DEN DENÍKU, neděle 20. 12. 1987 František Melichářík Trochu seštípl, dobrý kluk. Učí se ve Zbrojovce a patří mezi nejlepší ve Zbrojovce. Konvička o tom řekl, že když čte jednou Zbrojováka, tak je tam o něm. Rád na něho vzpomínám, velmi kamarádský kluk, holky a kluky bere tak jaké jsou. Rád se směje, dobře že je pořád stejný. Snažil se vždycky o všechno nejlíp, kdy si mi nadal … ve škole … Iva Paroužková Pořád tichá holčička. Snažila se tančiti, žije pořád v klidu. Málokdy ji vidím, doufám, že už je zdravá. Měla by se více zapojovat do politiky. Ve škole se učila dobře, pečlivá a moc slušná. Moc nepila, tak ji nemohl nikdo otravovat. Ale má recht… Od soboty jsme v Otrokovicích. Dnes tam přijela teta s děckama a se strýcem. Šli navštívit Knapovy. Dcera je v Havířově a vyhráli ve sportovních dvojicích na mistrovství ČSSR, bruslí s Reném Novotným za klub Stadion Brno. A jedou na ME v krasobruslení. Šli jsme s Lenkou na disko v Otrokovicích. Potkal jsem tam dva kámoše (ten jeden je v reprezentaci – orientační běh), zatančil jsem si dobře a je to tam fajn. Udělal jsem si tam oko, seznámil jsem se s třeťačkou Editou z tamějšího gymplu a dobrá ženská to je, příště zase… 1559. DEN DENÍKU, pondělí 21. 12. 1987 Roman Kanitra – Má rád metál, s tím taky i ženské ústa a ostatní prvky k tomu. Dobře hraje hokej, má otázky moc na tělo, mě ani nevadí, ale někdy je přehání a přeháněl. Celkem je sympatický, překvapil mě tím, že se líbal s Veskovou, to bych do něj nikdy neřekl, ale to je jeho plus, není špatný a kouří zase cigarety, ale kdo, že.. Hana Buksová – Předsedkyně dlouholetá a je hezká taky dlouho. Kluka teď momentálně nemá, ale určitě ji zase brzo začne někdo otravovat. Trochu mě překvapila, ale to je tím, že je více chytrá a rozumná. Vzpomněla si na Karlovice. Nebo jak ji Milan balil, kde jsou ty krásné časy! Bude maturovat na gymplu v 88. Má ráda dobrou zábavu. Vždycky se líbila mým očím, čas ukáže a prověří. Milan Houdek – Dobrý kamarád, moc dobrý. Ikdyž se to na první pohled nezná. Naše holky má rád, škoda, že tam nebyl po celou dobu. Odskočil si za Alenou, když je možnost, třeba bych v jeho situaci jednal stejně. Myslím si, že na základní třídě měl trochu smůlu v tom, že nestačil zmizet, prostě kolikrát nic nedělal, ale stačilo, aby se tak říkajíc tam přešel a každý učitel ho dusil. Život má dost těžký, s ním se nikdo nemazlil, třeba jako se mnou. V životě z něho bude dobrý muž a doufám, že v něm něco zůstane z kluka školních let a bude můj věrný kamarád… Šárka Lánová – Moje láska, či to ani nebyla? Ani nevím, ale líbí se pořád! Vyučená prodavačka, hold si určitě užívá. Možná vždycky dobře věděla, co dělá, i když si to ani

neuvědomila. Moje Šárinka, člověk po 4 letech má pořád na ní chuť, chuť je však větší. Kdo ví, ale, jestli je šťastná, nebo jenom málo. Mě osobně málo zná, byl jsem vždycky pro ni blázen nebo Knedla či Šiška, nebo farář? Ať je to tak či onak, kdo ví, v čem to bylo, ale to je jedno, aspoň u mě! Jsem zvědavý jak bude žít a v čem najde smysl žití. Chodí ráda na zábavy. Musím se smát, když jde o ni. První holka co se líbila. Napsal bych o ní mnoho, ale kdesi to uniká, či myšlenky raději nechci psát, prostě – držím jí palce!!!! Stančák Jiří – Velký komik, má více rozumu. Tančil se Zbrankovou a jaksi jim to nešlo a potom ho hodilo na židlu. Nemohl chodit, byl i opilý. Někdy – chodil a dost prospal. Jurovi se hned na začátku splašily hormony. Je kabrňák a více slušnější… 1560. DEN DENÍKU, úterý 22. 12. 1987 Olda mi do deníku věnoval obrázek s logem Coca – Cola a hvězdičkama WITH THE BEST WISHES FOR CHRISTMANS AND THE NEW YEAR přeje Olin. „Mladý muži! Měl byste omezit cigarety, alkohol a ženy už ve vašem věku zdraví příliš neprospívají!“ VESELÉ VÁNOCE A KOUZELNÝ (VOJENSKÝ) NOVÝ ROK! Mnoho hvězdiček v deníku, hodně bab a céček, spolehlivý samopal atd. přeje v novém roce Olin. P.S. Nezapomeň ulovit kapra a ukrást v lese stromek!!! 1561. DEN DENÍKU, středa 23. 12. 1987 Včera jsem byl na diskotéce v Klubu. Hrál Čubák, víceméně pro uzavřenou společnost – téměř se tam všichni znali navzájem. Bylo tam asi 25 lidí, později ještě někdo přišel. Bylo to perfektní – čím méně lidí, tím líp. Lupo si ode mě půjčil kazetu Bon-Jovi a nechal z ní pustit Wanted Dead Or Alive. 28. 12. 87 bude další diskotéka a 28. 1. 88 bude v klubu video + CD – GENESIS. Větší radost už mě snad nemohli udělat, tam musím jít, kdybych měl odřeknout cokoliv jiného. Je to šílené – za chvíli (zítra) vánoce. Ode dneška jsou vánoční prázdniny. Dneska má přijít Lupo s počítačem. Chtěl bych ho koupit (počítač – ne Lupa!) ale chybí mě 3500,- Olin. PS: Musím Vladimírovi vrátit deník, aby si mohl zapsat, jestli mu nezůstala kost z kapra v krku a co dostal pod stromek. Blanka Pastorková – Dobré děvče, dobré prsa, dobrý zadek, dobrý smích, dobrá kamarádka a doufám, že bude dobrá máma… Robertovi P. říkala: „Starý,“ ale tak to má být – přátelství a smích. Richard Janota – Pokosil záchod, venku taky kosil. Pil opilý. Nadával, že se nepouštěl metál. Je slušný, ikdyž mu je někdy jedno, co se děje. Zdá se, že je v klidu, ale čert je ještě dneska jeho kamarád. Ale celkově je poklidný a i dobrý… Irena Fonioková – Čertice, byla to její pozice. Má ráda takové srazy, a kdo by taky neměl. Tělo má dobré, přesně jako v přírodopisu pro 7. ročník, detailně však osobně nedokázáno. Smysl pro kolektiv, pro muže. Má pochopení i pro slabší muže, či nemotory, kteří jinak nemají kdy si šáhnout na holku, viz já. Je správná, ale pozor! Barčák Miroslav – Klidný, má rád humor, ikdyž sám ho většinou nevymýšlí. Slušný kluk, holky taky rád – on se nezdá. Pracovitý a zajímavý. Metalista, ale nezblázní se ani u disca. Škaredý není, ale kouří, ale zase nesportuje a neničí si zdraví…

Leona Štachová – Holka, pořád stejná, ale trošilku už povolila klukům, aspoň šáhnout. Chytrá, učenlivá, směje se i nevtipům. Ale takových je potřeba, bude s ní vědecká kapacita. Jako jinak by se ještě měla skolektizovat, nebo by to chtělo muže a, no to necháme, asi jenom na ty muže… Soudruh Jaromír Konvička – Dobrý člověk a učitel. Má nás rád jako třídu, i jako přátele. Rád na něho vzpomínám! Je těžké něco říkat o druhém, a k tomu ještě k učiteli. Je s ním pořád sranda, soudruh je moudřejší a ví jak se žije a co může očekávat i dosáhnout. Asi mě naštval jednou v životě, ale vlastně to bylo od něho správné, co bych dělal na jeho místě – já, taky to. Je to člověk, dost naučil a ukázal i pomohl!!!! Pavla Nechanická – Dělá cosi s koněmi, ikdyž by to správně zatím dělat neměla. Je z ní dobrá, správná holka. Líbí se mi víc, než na základce. To je tím, že jsme byli malí a dnes jsme jen přece o trochu větší. Kamarádská, někdy chodí na zábavu. A nejvíce se mi líbilo, že mě nezbyla, když jsem ji tam líbal a hladil, neztáti v životě… A co já – Vladimír Knedla – Já jsem kluk jako jiný, ale nekouřím. Ženské mě čím dál tím víc vzrušují nebo zase štvou, ani nevím. Beru moc život, dost přemýšlím, každému se snažím vyhovět, ikdyž třeba na druhé straně, na to lehce doplácím. Jsem blázen, ale kdo dneska v něčem nevyniká, že? Vemte si ze mě, co chcete… Šárka Vesková – Byla napitá jak žok, každý si s ní mohl lehce hrát. Bere život podle situací a nevadí ji hned to nebo ono, jako je to u někoho. Změnila se, ráda si cucne, navštěvuje zábavy. Málo jsme ji vydával, někdy jen se psem. Ale je správná… Špůrek Vladimír – Slušný i hezký kluk. Moc nepije, směje se blbostem. Bude maturovat s Hanou B. v 88. Holky má rád. Momentálně se souží po Mikešové Lence, dovede to brát aspoň před lidmi v klidu. Život není lehký, je můj dobrý kamarád. Má rád hudbu, proto nám tam taky dělal diskotéku a nebyl napraný! Paní Pazstorková Jiřina – Moc ji zblízka neznám, ale myslím si, že má pochopení pro blbnoucí a neurvalou mládež. Má smysl pro humor i pořádek. Tančila chvíli, měla vyzuté dřeváky, Mira B. ji je potom hodil. Nevypadá špatně… Robert Procházka – Dobrý kluk, nechtěl, ale mozek mu nedal. Příležitostně zakouří, ženy taky k tomu příležitostně, tak je to spravné. Temperamentní. Dobrý herec, rád na něho vzpomínám. Vždycky kouskem těla voják, správný chlapík!! Franta s Aloisem, dotahovali Šárku domů. Ke konci, kdy i Vláďa Š. tančil, Míša si sedl na jeho místo, no a Šárka, co bylo, v koutě si přes něho dala nohy a cosi si šuškali… Ve zkratce: 21. ročník Izvestije (Takové noviny) – tabulka 1. KANADA 5 4 0 1 13:9 8 po prvé Nezklamali * 2. SSSR 5 3 1 1 24:11 7 Zklamali Sibiř 3. ŠVÉDSKO 5 2 1 2 10:12 5 Nezklamali 1000 liber 4. ČSSR 5 2 0 3 12:13 4 Zklamali 3 týdny v NSR 5. FINSKO 5 1 2 2 15:13 4 asi Nezklamali lepší sauny s žena. 6. NSR 5 1 0 4 10:26 2 asi Zklamali více makat

Dnes měl pohřeb Bohumil Říha, světový spisovatel. Byl moc dobrý, v dětství jsem ho čítával. Škoda ho. Čest jeho památce!!! Kdyby bylo takových lidí více!!! Knapová s Novotným jsou na evropské úrovni. Taťka má cosi s plotýnkami, až večer sehnal pivo. Stromek řezali na poslední chvíli, aspoň, že kolekce z Tuzexu, to se nějak zamaskuje. Doma se uklízí, peče, já jsem umýval dveře, ale máma byla nespokojená. Trénoval jsem a zvedl jsem v benčích pyramida 2 x kolem 52 kg. Vždy po dvou se ubralo nebo přidalo 5 kg, až na nějak do 58 kg (38 kg)! S Huževkou jsem posiloval. Namohl jsem správným způsobem svaly. Tomáš netrénoval, strojil stromek i Pepa, ale ten asi šel na 18:00 do chodby, Rybníky (trenér). Jinak není poznat, že bude vánoční svátek, není sníh a tím to je, ale mě to nevadí. TAK VESELÉ SVÁTKY, MNOHO DÁRKŮ, MNOHO DĚTÍ A ASPOŇ TĚCH NĚKOLIK ŽIVOTNÍCH ROZKOŠÍ! 1562: DEN DENÍKU, čtvrtek 24. 12. 1987 LIDI MĚJME SE RÁDI! A Olda mi tam nakreslil 2 postavy – RYPÁCI „Nevíš kolik je hodin?“ „Kolik je v Praze novin, pane.“ 1563. DEN DENÍKU, pátek 25. 12. 1987 Přijeli kolem 16:00 Hrobice i s dědou a babičkou. A každý jsme dostali nejdražší dárek v životě. Dostal jsem 10 000 Kčs, brácha, Lenka, Jirka, Eva a Dagmar, dohromady 60 000 Kčs!!!! Úplně jsme všichni hleděli, ani si to nezasloužíme…Jinak jsem včera byl aktérem rozdávání dárků. Dostal jsem sadu kapesníků, velký ručník, štětku a luxusní mýdlo na holení, malé praktické šití, knížku od Edgara Allana Poea Jáma a kyvadlo a jiné povídky, a hlavně jsem dostal 3 kazety Basf 90 Lh-Mi. Jo a ještě jsem dneska dostal pyžamo, které minulý rok dostal děda od nás, od mámy. Vánoce jsou něžné a hezké, utíká to rychle. Mastí Canastu, k večeru jeli Hrobice domů, jel i brácha, babička s dědou zůstali. 1564. DEN DENÍKU, sobota 26. 12. 1987 Všichni šli do kostela, kromě mě. Díval jsem se na televizi. Po obědě jsme jeli na Hrobice, babička si tam nechala věci. Strýc toho využil a zahráli Canastu. Lenka byla naštvaná, pořád chce na disko. Dnes se trochu rozsněžilo a klouzalo to. Babička dostala tašku na kolečkách, lepší je ale pojízdný stůl, nebo může zrovna jezdit v křesle a děda jí bude řídit dálkovým ovládáním od šicího stroje. Ukazovali v televizi Sepéšiho s Bartošovou, a chudák, už je dávno pod zemí… Děda se zase chce vrhnout do práce a hned si plánuje obchůzku kontejnerů. V krabičce za dveřmi bylo půlka chleba, eště byl měkký…Bylo prej mnoho krtinců a to znamená teplou zimu! Šli jsme ve 20:00 hodin na disko, měli jsme štěstí, bylo to od 18 let, a já stejně neměl občanku, ani Lenka – ona je k tomu ještě malá. Před náma byli 4 kluci a je pustil až později. Byla to disca s kapelou. Byla tam sranda, i celkově starší lidé. Jeden borec, asi byl opilý, cosi jse tam motal, řekl jsem mu, že může jíti tančit, že je to moje sestra. Dal ji pusu, Lenka byla vyjevená! Pilo se tam. Domů jsme šli pěšky, trochu pršelo, ale sestra na druhé zastávce nastoupila na MHD. Já jsem šel pěšky a zpíval jsem si naše lidové… 1565. DEN DENÍKU, neděle 27. 12. 1987 Dneska vyšli noviny. HAPPY NEW YEAR. Silvestr asi bude na Hrobicích. Prší venku, děda celý den nadával, že chodím jen ve slípách, že se neumím obléci, ale košili jsem měl taky. Babička volá Karle, kvůli trvalé pro mamku, pořád se nemohli dovolat, ani na Březovou, tak

volali na poruchovou službu. Jeli jsme na Hrobice, vzali jsme sebou, ukazoval mi ve Slušovicích, kde bydlí velebný pán a kuk na něj, naproti kostela. Maminka nám dělala kontrolu – vši, protože brácha, cosi bylo u nich v 8. třídě v poslední době. Nenašla nic a Jirka, jeden kluk v naší třídě toho má plnou hlavu. (Nevím co si mám o tom myslet)? Jinak pohoda. Jsem možná trochu rozmazlený jak zjišťuji a dále taky zjišťuji, že mě ženské štvou… 1566. DEN DENÍKU, pondělí 28. 12. 1987 Vstával jsem jako každý den ráno, dnes v 7:30 – jeli jsme do Ostravy. Vyřídil jsem věci, dostali jsme od Ingstavu 08 peněženky. Dozvěděli jsme se, že se jinak říká a jinak dělá. Kluci půjdou na Slezskou Hartu. Taťka říkal, že je tam půl metru bahna, že to tady budu mít v Rožnově parádu, kluci budou do pátku pryč, a já budu každý den doma. A když mě vezmou k vojsku, nemělo by to stejně cenu, v Ingstavě nejsou špatní lidé! Na zpátek jsme vzali Peťu K. a Radovana T., chtěl ještě stihnout, aspoň Peťa krasnou postel… Taťka jel dobře rychlostně i technicky. Doma jinak hraju s dvěma klukama karty. Jirka krájí pomeranč nožem, který má místo ostří vlnovky, Lenka šla na Video disko v Rokytnici. Olin potřeboval nutně 20 Kč, tak jsem vzal Lence. Olin dluží Křapovi menny! Ach ty peníze, kolikrát se mě nechce psát deník pro zábavu. Sníh není, někdo asi ukradl peřinu. Disko taky odpadlo, tak šla Lenka do Klubu a tam byl nátřesk, obsazeno – tak se tam nedostali. Olin tam chtěl jít a potom ne, já pořád, nešli, ale mě to nevadí. 1566. DEN DENÍKU, úterý 29. 12. 1987 Jak to letí, hráli jsme celé odpoledne karty. Milan mě navštívil a chce prodloužení aspoň o 14 dní v sázce, stejně nechápu, že jsem to vyhrál tak lehce. Jinak elektrický proud funguje dobře. Při obědě jsme dělali blbosti, že i tatínek musel odejít od stolu a z kuchyně pryč: „Vy prasata“, maminka zase s Lenkou mají nachystaný střih, segra má tolik blbostí a pořád se obléká, ženské jako by ani skoro nemyslely! Čtu si, trochu jsem lehl, vzbudil mě Jirka, že Robert P. je tam, chce nahrávat s Vláďou Š. Taťka odstrojuje stromek. Sestra mluví sprostě, říká že jsem: „Hajzl“, atd. quo bono? Jirka má blbé nápady: Cholera, cholera Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu choleru, upad jsem s ní na ledu. Psi se na mě sběhli, choleru mi snědly. Včera z večera – mor a cholera. (Podepsal Daněk). Šel jsem s Milanem do města. Závory byly dole, tak se zohnu a teď na mých hnědých manšestrácích, taková strašná díra na pravé straně, ještě že jsem měl kabát. Potkal jsem Špůrka, ať mi půjčí kalhoty, ale neměl! Aspoň, že byla tma. Večer jsme šli k Robertovi, nahrávali jsme. Robert říkal, že mu volala Samantha a prej si vybírala postel jakou chce? Olin přišel ve 22:00 s Mirou, trochu opilí… 1567. DEN DENÍKU, středa 30. 12. 1987 Jeli jsme na Hrobice. Nahrávám kazetu BASF z Hitpanoramy. Ráno jsme mým dočiněním napraskl malé světlo na kuchyňské lince. Jsem takový nešika, nechtěl jsem totiž kakao ani čaj a dělal jsem si šťávu k snídani. Taťkovi teče brzdová kapalina, málem se nabourali. Potom jezdil se strýcovým autem, měl potíže s klíčem. Ploc vyhrál 90 v Oberstdorfu skokama 116 a 117 m. Má perfektní formu, Parma je nejlepším sportovcem v ČSSR na rok 1987. Strýc pospal, včera byl. Byl držen oběma ženskýma, každou z druhé strany. Kdos má rád sexualní filmy má sledovat – Cvičme v rytme.

Dagmar si dopisuje na Slovensko. Strýc se dneska šetří, zítra je Silvestr. Strýc říkal, že se napíšu deníků a hodil do sebe podmáslí a Jirka, že se z toho otrávím. Zuby mě tento rok ještě nezačli bolet, maminka říkala, že se sestře zvětšují prsa, není špatná. Ladik dnes rozbil světlo, vlastně jenom praskol. Kdo točí, ten se otočí, natočí, vytočí, přetočí, roztočí. Hoj sic koza kozina daj nám sira gazdina ak nám sirá nedoda slabych krmoskou nevychováš. (To mi tu vepsala Dáša). Taťka má prej vlastní rukou napsáno v občance – děcka a jméno! 60% u nás má nadváhu. Poslouchali jsme dobré hity 87 z Dortmundské haly. Ládínek pádí cestou dolu a jednou si uvědomi, že je pádinek a né Ládinek. (Autor opě Dáša). 1567. DEN DENÍKU, čtvrtek 31. 12. 1987 Je mi 5 minut čtvrtka a Králici Bob a Bobek nám popřáli dobrý Silvestr a aby to byl ten rok Nový, stejně je to strašně krásné a smutné, pouhých 23 hodin a 52 minut a je jiný rok!! Tak mnoho štěstí…!!! A v 1 hodinu jsem šel na kutě, když všichni už spali. Jo a ještě jsem to topil štamprlou slivovice a grapefruitovou sodovkou. Já jsem ale strašný, ještě mi křoupá v ústech, hodil jsem do sebe mléko a co si děje v břichu, já vím – ještě se vysléci – už jdu spát, tak dobrou! V 5:30 jsem se vzbudil na chvíli jsem nahrával. Spal jsem potom až do rána světlého. Ještě jsem nahrával ale je to i dobrá otrava, děcka se tu překřičují. Zítra tohle bude všechno už před rokem. Taťka spravuje auto! Už mě to i nebaví dělat si dobře! Moje sestřenka Dagmar – 9 let, posílá pozdrav – Milanovi H. Na Hrobicích jsou pepřové doly. Prej věštkyně Sibyla řekla, že skončíme pod plachtou vozu (žebřiňáku)…Takže, ale pozor? Je 16:45 a já nemůžu od 12:30 nahrát jednu písničku na konci kazety. 18:30 – Zatím celkový klid, ale cítím to v dechu a i v tělu. Sledujeme televizi, je tma. Taťka je celý dolámaný, asi za náma dojdou s Lenkou později. Anebo půjdou zrovna? Spíš?! 19:00 – Čas běží, dámy se kulmují. Hlavně-Lenka, čili Evika. A už to začlo, šel jsem na před. Počkal jsem je venku. Odnesli jsme několik židlí a stolů. Byli jsme tam mezi prvními. Muzikanti tam byli připraveni. Byli tři, kytarista, harmonikář Podešva, říkal jsem mu strýcu, dobrý chlap – znalý života, ten toho poznal, potom tam byl bubeník Podešva, dobrý kolik. Byl tam i na Mikuláše. Každý jsme si tam donesli jídlo, říkal jsem, že tak tři dny nejíst a potom na to. Měl tam být i Vrba, ale nepřišel, protože byl na návštěvě a jaksi se tam opil! Do 21:00 se to sešlo. Kolem 35 lidí. Půl hodiny hrál taťka se strýcem kulečník. Zatím čas pomalu ubýval. Sedělo se v klidu, popíjelo. Byla puštěná televize, a pomalu se to rozbíhalo. Mamince vadilo, že piju vodku. Že jsem hodil do sebe, asi takové 2 štamprle a jednu řezanou na půlky. Bylo tam teplo, Lenka pořád, že půjde domů, nakonec tam zůstala až do konce. Stejně by se jenom dívala na televizi a s děckama by se otravovala! Byli nějaké soutěže. Já jsem tam byl 3 nejmladší, samé manželské páry, ale to je zase výhoda. Čas odcházel v noční tmě, rok byl pro mě hezký i smutný. 1. Vyučil jsem se s vztyčenou hlavou 2. Menší bouračka 3. Umřel děda Nevím co říci, protože stejně bych to neřekl, ale je to škoda, osobně to byl rok, ve kterém jsem si užíval… jenomže všechno má vždy rub – líc. Každý bilancuje, každý rok je pro nás jediný a neopakovatelný, můžeme býti rádi, že se probouzíme, ale stejně nechápu náš život, tak jenom mlčím. Je to asi naše žití, druh ráje, 99% nedostává šanci chodit po naší Zemi, utíkat bosý v ranní rose v doprovodě sluníčka, s myšlenkami na večerní milování na seně, s tichým zapomenutím. Smrt a narození, loučení-setkání, radosti a smutek – jenom tohle to je život, jsou to takové biče a každý bolí, ikdyž se smějeme. Život žijeme a trpíme za tu většinu, co se nikdy nenarodí. Každý má svůj domov, kde žijeme – náš útěk před neúprosným čase, kdyby zmizel čas jak oficiální, bylo by více života. Silvestr, jak přemýšlím, tak přemýšlím. Největší svátek v roce, něco je vidět, ikdyž stačí několik desetiletí a je to v podstatě na nic – takže za takových 100 let už tu stoprocentně, prostě jsem tu nikdy nebyl a ani nežil…

1568. DEN DENÍKU, pátek 1. 1. 1988 Vystřelil jsem si jeden šampus. Každý jinak, někdo minulý rok, jako já a někdo už v novém roce, jak dojemné. Muzikanti hráli, zatančil jsem si s mámou. Volala babička, každý jsme ji popřáli. Potom jsme si všichni přáli do Nového roku, líbal jsem vdané paní. Potom se donesl kýbl s vodou a trochu jaru a umývali se ženské, to bylo správné! Chytl jsem hadru, ani jsem ji moc nevymáchal a už s tím valil za ženskýma. Pištěly, vždycky jsem pojezdil po obličeji a potom až do výstřihu, do něžných věcí – do něžných věcí a většinou k levé straně, z mého pohledu – většinou se na mě dívali s údivem, byly překvapené mou odvahou, nejsme přece neznámí a přátelství to přímo má ve stanovách… Hudba hrála, přáli jsme si, pil jsem bílé víno, bylo dobré – trpké, je v nich velká dřina nás všech dobrých lidí a taky to voní po vínu. Starý rok jsme měli o 1 sekundu díl – ve snaze udržet své oficiální atomové hodiny, přesně v souladu s nepravidelnou, avšak postupnou zpomalenou rotací. Takže se upravovalo kolem 150 atomových hodin na světě! Za tu sekundu, je to dlouhý úsek, ikdyž se to nezdá, všechno se kolikrát zvrátí či navrátí. Nálada šla nahoru jako vzrušní. Když se netančilo v polku, tak se hrálo disko, splnil mi (kytarista) přání PET SHOP BOYS (Je to hřích) a donesl jsem mu 0,5 dcl slivovice. Byl rád, říkal, že ještě pustí, nevím, před koncem jsme odešli. Strýc říkal, že jsem dobrý a že se nebij, totiž při odchodu, tam seděla sestra Rudlové u v chodu a východu, loučili jsme se a já jsem ji s dovolením hezky políbil, ach jo –teď se směju, jako ona i v tu dobu i já. Rudl donesl s jedním, byl tam i na Mikuláše a měli slavný tanec. Donesli půl litrovou flašku na pivo, která měla zvláštní vývod v podobě vzrušeného šulinka a každá ženská z něj musela pít, jenom sestra ne – není plnoletá! Ženské šíleli a mi jsme se smáli. Ženské měly narážky na chlapi, jednomu říkali, že už je vystříkán, že už nemá nic. Chlapi kolem 4:00 hodiny, už jsme šli domů – nadávali sprostě i piča. Byli jsme dobrý kolektiv, hráli se hry se židličkami. Potom jsem dostal lístek – Hurvínek, a jako první jsem šel s Máničkou and Eliškou na promenádu. Strýc byl Přemysl Oráč, říkal, že raději nebude už orat na Hrobicích! S paní Eliškou jsem si dobře zatančil, jako bychom se znali ode dávna. Pěkně jsme se zapotili, popíjeli jsme každý v hojnosti sodovek. Hráli jsme hru o 7 synech, dobrá a dá se kombinovat. Potom Rudl s tím borcem tančili jako párek. Špásovali spolu, potom je několik chlápků vyzvedlo nad hlavu. Taťka měl potíže ze zádama, ale tam celkem to nebylo poznat, přešlo to, asi? Zákusků jsem přejezen. Bavili jsme se vesele, všichni vzájemně. Jeden chlápek tam otravoval svoju robu, poznal jsem na jejich ústech: „Až doma“…Lenka byla v černých šatech, dobrá žabka. A máme tu Nový rok 1 9 8 8 ¦ Doufám, že to bude pro všechny lidi šťastný a plný lásky. Takové slavnosti musejí vždycky rychle skončit, uteče to jako voda. Ještě se tam zase létalo s kakáčem, ti dva borci, jeden tam létal s mens. vložkou a křičel cosi na to. Hudba byla dobrá. Celkem jsem to zvládl, jenom trochu jsem byl opilý. Po cestě, jak jsme šli domů, jsem viděl kočku, šáhl jsem si na ni a potom jsem jí viděl na dvoře u nás, aj ve 12:00 hodin. Že by štěstí? Pěkné černé kotě, Rek ale štěkal. Rudl měl kozačky 5, měl je malé. V kumbálku jsem mu při odchodu pomohl z nich vyzout, pěkně ho tlačili. Menší statistika za rok 1 9 8 7: Navštívil jsem 16 představení (2 za školu) Navštívil jsem přibližně 22 discoték a 2 plesy Přečetl jsem 30 knížek Milan H. prohrál sázku a dluží 190 Kčs

Ivan T. dluží skoro 110 Kčs Hučík – kolem 30 Kčs + televizní hru Dále mám dostat a snad dostanu půjčené knihy a staré deníky či story A to ještě uvažuji málo!!! Byl jsem v Praze, v Ostravě, ve Vysokých Tatrách, v Maďarsku, necestoval jsem se dost… Ze žádnou ženskou jsem nechodil, ani nenavázal bližší styky… Prožil jsem dobrý rok na první pohled, ale dál je pláč i ten smích, i zamilovanost a to dokola Jinak jsem byl na 19:30 na film z Kanada: 90 dní. O dvou mužích, jeden se seznámil s Korejkou a druhý měl 2,2 milionů na 1 m spermií, podle spermiografu. Měl pro jednu jednu Italku připravit spermie a bylo více uchazečů, první měl líné, ale později – byl omyl a zjistilo se, že má fantastické, které ještě u nich nikdy nebyla. Nakonec byli dvě svatby a film má ocenění z filmových festivalů. Nejvíce se mi líbilo ze scén, jak přijela z Koreje a on ji dal darem basebalovou rukavici na chytání míčů a hezký prstýnek a ona mu donesla zdobenou krabici na šperky atd., nebo jak Alex pracoval se svým vzorkem spermatu až do 1569: DEN DENÍKU, sobota 2. 1. 1988 8 min dnes nesvítila elektřina. Tatínek šel na hokej. Máma s Lenkou šli na návštěvu k Navláčilům. Takže vánoce a všechno okolo je nenávratně jako život za náma, ale jako vzpomínky je to pořád s námi, nebo ještě v budoucnosti. Vysával jsem po obědě, Lenka utírala prach. Tatínek byl na hokeji, byl dobrý. V televizi byli dobré i blbé programy. Čtu si, taťka přemlouvá mámu, ať půjde někdy s ní na hokej. ZBROJOVKA VSETÍN – TJ HODONÍN 5:4, Hodonín vede. Lenka se učila, zítra je pracovní neděle. Na rukou mám viditelné žíly, po dlouhé době budu spát v pyžamě. Jsem zvědav, jestli půjdu nebo ne – vojenská škola. Teď bude jiný život, stejně. Plnoletý jsem, ikdyž to na mě není vidět. Za kámošema jsem nešel, ani mě nikdo nenavštívil, je to takové divné. Vždycky takový ruch, že by si dali do Nového roku, aby co nejmíň přišli si půjčovat věci. Já, jedině tak půjčit holku, jsem stejně zvědav, jak se tohle rozlouskne. Štvou i lákají, mládí je blbé i hezké. Člověk si má prej aspoň užít, a v takových 30 se nejdřív ženit, nic se tím nezmešká… 1570. DEN DENÍKU, neděle 3. 1. 1988 Vzpomněl jsem si, že těm muzikantům jsem dal název A-ha, byli tři. Ráno jsem jel s taťkou do práce v Rožnově. V 7:50 už jsem jel domů, mám volno. Otec je velký borec. Doma na mě hleděl brácha i segra, že jsem doma. Cosi jsme poobědvali. Lenka šílí po tom bubeníkovi, chce zkoušet bratra a teď ho zkouší. Teď se nudím, ale v dobrém slova smyslu. Jarda už taky mluví sprostě: „Sviňa, čuráku“, atd. Je z něho grázl, a asi bude. ale měl by být slušný! Ikdyž to má pochycené ode mě, ale v horší formě. Byl jsem s Oldou ve městě, vykládal o Silvestru, byl u Milana. Nebylo to tam špatné. Prej ho Milan dobře nachytal v tom, že Olda pil víno a nečekaně do sebe lil Bechera, že úplně hleděl. Byli oba dva napití, Milan kosil u jednoho baráku. Na mostě dělal hvězdice, ale určitě jim bylo fajn. Olda kecal dvě hodiny s Milanovým otcem o blbostech. U něho ještě byli Alena, Robert, Mira. Nahrávám LP Samantha Fox a Pet Shop Boys (1987) v PLR to je nejlepší album roku, druhé je M. Jackson, třetí možná Samantha, pátá Whitney H. Perfektní elpíčka.

Musel jsem se převlékat, protože máma pere. Lenka je v kině. Vláďa Š. šel znovu na Božská tělo. Hlasatelka mě upozornila, že bude zítra zajímavá Volná tribuna. Jíme fíky a je nám dobře. Mě se vůbec nechce do práce, je to pořád zase cizí prostředí. Nerad poznávám cizí party a lidi v pracovním smyslu. Vláďa Š. byl v kině s 5 mladýma, malýma holkama s džezgymnastiky. Sleduju TN, je to celkem zajímavé. Doma se smějeme a v televizi je vidět, že se ve světě válčí. Reál Madrid – CF Barcelona 2:1. 1571. DEN DENÍKU, pondělí 4. 1. 1988 V práci jsem byl odvezen na čističku, nebo spíše malý vodojem, který leží nad Teslou Rožnov, všude je okolo les, pěkný rozhled. Dnes bylo vidět i cítit, že sluníčko krásně hřálo, myšlenky byli s dívkou v lukách… Parťák je Popelka a 3 pracovníci. Dělali jsme, rozházeli jsme 4 kopky štěrkopísku a dali jsme ho do roviny, na to příjdou panely. Měly se po 12 hod ukládat, ale jeřáb nepřijel. Je tam sranda, slyším tam pravdivý život. Na tréninku jsem si mákl. Hráli jsme staří proti mladým. Dostali 15:14 (15:13 jsme vedli), moc se mi fotbal nelíbil. Zašel jsem k Olinovi, potom jsme zašli za Milanem do sklepa, měl tam 2 piva, vypadali jako 10%, ale podle žlutého na 12%. Ptal jsem se Milana a ten říkal, že to byli 15%. Zhasl jsem 2 x ve sklepě, nadávali, že mám blbé nápady. Taťka lupl slivicovů štamprlu do sebe a dostal jsem poučení na cestu do Žiliny. No uvidíme, snědl jsem dvě teplé amolety doma. Dnes jsem šel 11 m za 2,00 s. Stejně nevím… Olin se mě ptal, jestli jsem pochopil co napsal mě a k vánocům. A ještě si dám jednu suchou amoletu. 1572. DEN DENÍKU, úterý 5. 1. 1988 Zdálo se mě o plesu, byl tam i Olin. Měl jsem tam i deník, byla tam i Šífová – nevím proč, a Olin nadával, že nemám ukazovat deník, nebo co. Chlapi se včera bavili, že ještě v inzerátu nebylo, že se hledá prezident. Nebo jsem se dozvěděl, jak jsou chlapi blbí. Umývají okna a dělají všechno a jeho manželka vysedává v barech a postýlce mu zahne, když mu někdo řekne pravdu, ještě se ji zastává! To raději svobodný a při obrázkách. Ráno mě máma v 6:30 vzbudila a ještě jsem dostal poučení. Spal jsem do 8:45. Rozhodl jsem se, že si nahraji od Roberta P. LP 1987 Samantha Fox v PLR = 3. Z časopisu TIM (PLR) Samantha Fox (test) vlastnoruční překlad - Jaké je tvoje oblíbené zvíře? - - Kůň, protože miluji jízdu na koni. Není možné jich nemít nemít rád, na něm jsme jako ve výškách… - A které druhé zvíře máte nejraději? - Pes – Bichon Frisse nebo miniaturní Jorkšír. Cítím se při nich zdravá, dodávají mi pevnost, jsou přátelští i přemýšlí, udržují kondici, vyprovázejí mě na cesty (spacery). - Slovo „voda“ – Tvoje skotačení?.... - Ráda plavu, je to nejproduktivnější cvičení. Vodu zatím znám z bazénu. - Stojíš někde na pustině před ohromným kamenným zdivem. Jak přejdeš? - Nechtěla bych to vidět, nedovedu si to představit, vidím na druhé straně oázu s vodou. - Co přichází do tvé hlavy, když slyšíš slovo „káva?“ - Mám ji ráda, je dobrá na „kaca“. Nejraději s kapucínem. Chutnám všechny kávy ze všech stran světa. Nejhorší káva je ve Francii. VÝSLEDEK

1. První zvíře, to je její zrcadlo. Samantha vidí sebe jako závodníka, je taky akceptována. 2. Druhé zvíře ukazuje, jak jiní vidí sebe. Lidé říkají, že Samantha je přátelská i ladná, dobrá partnerka, emancipovaná – pevná. 3. Voda, to doušek žití. Samantha říká, že žití bere s tréninku, vybírá jednak „chetnie pewna okrošlena skole doznaň.“ 4. Zdivo je smrt. Samantha se vědomě brání před myšlenkou smrti, ale věří, že za zdivem cosi je. 5. Káva, to je sféra svázaná se sexem. Samantha chce pasivní i všestranný požitkářský sex. Asi by se mnou nebyla spokojená, ale asi by se smála. Z Hranic na Moravě do Žiliny jsem jel rychlíkem 603. Hned jsem potkal kámoše z branného kurzu. Jede do Vrůtek. Ve vlaku, hned v Hranicích byl ožralý děda a ten obtěžoval průvodčí, kámoš mu dal Spartu a pije pivo z Holešovic Pragovar. Není špatná cesta. Přijeli jsme o 14 min později. Čekal nás autobus a ten nás zavezl do kasáren. Šli jsme na večeři, byli párky. Pak do síně tradic, ptali jsme se na vše. Je tu sradna. Postele jsou pevné, stropy vysoké. Jsme tu z celé ČSR, zítra Slováci. Říkáme si: Kokote, ty vole.“ Borci chtějí vyžebrat od vojáků šťávu. Jeden tu vypadá na 15, já mu tipoval na 4. Borec tu dražil řízek, bylo tu i 50 Kčs atd. S úsměvem a vyšším tlakem jde všechno líp. V Karlových Varech jsou samí teplouši. Cukroví jsme chtěli rozdat vojákům, ale hladovci to snědli. Jsme tu samí kluci. Ptali jsme se, když budou trojčata a ženatý na dovolenou, takže 1 x za 14 dní. Proč chceme jít na vojnu: protože máme zelený mozek. Kabát jsem pověsil do výšky 2 m na vojenský hřebík. Vojáci nás kontrolují. Borci říkali, že Samantha Fox má větší káču než zásuvka. Jeden ožralý už má ruku zavázanou. Viděl jsem tu druháka, úplný malý trpaslík… Práskl jsem se do hlavy, zítra nebudu chytrý na psychotestech. Jakýsi kluk říkal, že kecám blbosti před spaním. Trpaslík nám zhasl, ale mi jsme rožli a kecáme. 1573. DEN DENÍKU, středa 6. 1. 1988 Převaloval jsem se na vojenském kavalci, nakonec jsem oddělal jeden zlavec, byl tvrdý a asi tak 3 x projel motorák – 30 m od oken. Převaloval jsem se, vstával v 6:00 jako vojáci, ale bez rozcvičky. Na snídani bylo čaj – dobrej citrónovek, rohlík – vaječina se špekem. No… Potom jsem šli na psychotest – byl 90 min. A potom do 15 pohovory. Ptal se mě: „Tak co matika?“ Říkal jsem, že jsem se učil, jak jsem potřeboval, atletika. Říkal, že budu honit matikářku a já jsem mu říkal, že se budu muset učit, a on že jo a potom jestli vím, že můj táta je trestaný v roce (1967) bouračka… PROČ? 1574. DEN DENÍKU, čtvrtek 7. 1. 1988 Slyšel jsem vtip – že příslušník říká: „Jde na mě divné čurání…“ V práci jsem očistil 8 panelů a připravili jsme 2 rohy na zabetonování k tomu, jednoduché šalování. Veget. Po 10:00 jsem šel dolů, zastavil jsem se a koupil jsem si kofolu a 7 šátečků s červenou marmeládou. Otca chtějí do Ostravy, aby šel dělat dispečera, dnes tam i jel. V 13:30 jsme byli doma. Volal jsem babičce, přijede k nám. Lenka se moc maluje, přišel dnes za ní kluk Kolman, už co si s ní měl. Jo v té Žilině kluk z Aše vykládal o babě, že si nechala dělat dobře od bernardýna, byla dva roky vdovou, byla v košili. Dívala se z okna a najednou jí lízal, šílela atd…Lehla na postel atd… A nakonec řekla: „To by nedokázal žádný mužský!“ Potom se kecalo, že kůň, ale ten by asi roztrhal, jo a druhý, že četl na 8 stránkách; je někde od Plzně. Byly dvě kámošky, teplé a ona psala (safra máma do toho nakoukla – nepomůže ani schovávat!) druhé že.

Drahá, stalo se mi tohle – Žije v našem baráku kluk, má 17 let, znám ho málo. Zazvonil u mě a cosi potřeboval, a já jsem byla v košilce. Jak mě uviděl, strašně zčervenal a mě se to líbilo! Pozvala jsem ho dál, nechtěl, ale nakonec… Seděli jsme naproti sobě a on celý ostýchavý, červený a mě to vzrušovalo. Chtěl jsem začít tančit, musela jsem ho dlouho přemlouvat, než nakonec s ostychem šel. Já jsem se k němu přitiskla, cítila jsem jak má u zipu kuličku. Rozepjala jsem mu zips a políbila jsem mu růžového žaluda. Potom jsem mu ho kouřila. Začal mě lízat, já jsem tekla, po stehnách mě to stíkalo atd. (Nevím, neznám to a již tolik věcí nepamatuji). Potom ho strčil do mě. Strašně mě to bolelo, stěží jsem se udržela. Několikrát jsem prudce vykřikla, omluvila jsem se za to a řekla jsem mu, aby se nebál a úplně, souhlasil – úplně jsem se „hm“ svíjela. Potom mi ho strčil do úst a zaplnil mi celé ústa, málem jsem se udusila, něco mi stékalo po bradě. Omlouval se, že to nemohl už vydržet a pustil to… Nakonec píše, že to nikdy nezažila a že by nevěřila, že takový mladík a kolik měl semena. (Pozn. ze současnosti, že by to bylo u mě stejné---si věřím, co?!) No je to zajímavé, ale mě to nic neříká! Brácha se dívá na televizi, já píšu. Uklízelo se, maminka pere a já studuji hudbu od Pet Shop Boys. Mě se moc líbí, při nich mi burácí mé srdce šťastným životem a zapomnění od toho světa, co je za okny, co nás ničí: Egli è vivo e parlerable se non osservasse la regola del silensio - Nápis pod italským obrazem sv. Bruna Př.: Je živý a mluvil by, kdyby nezachovával příkaz mlčení. Milan H. se stavil u mě a s ním byl Radek Hruška!!!!! Už je volný, byl ve vězení pro mladistvé, říkal, že mám jíti s nima slavit Radkovi osmnáctiny… Byli už připití, musel jsem si vzít od nich 2 ameriky, dal jsem to mámě. Neměl to jednoduché! Vláďa Š. říkal, že včera při svíčkách mu nahrála Samantha F. I Promise You, speciálně pro něho, že měl zkoušky. Každý jenom Samanthu. Vláďa mě bude dělat reklamu, ale musím mu dát 500 Kčs na přilbu, každý týden v nemocnici. Diskutovali o módě a móda má být do očí. Prej dávám na kazeťák magnetické vlny a potom je v mišmas. Otec mi dal štamprlu slivovice z předloni. Co čtu Jámu a Kyvadlo, chybí tam od 17 strany do 32 listy, dobrej bordel! Vláďa Š. dotáhl DEPECHE MODE (nikdy bych nevěřil, že v roce 2006 budu na jejich koncertě v Bratislavě) od Ivany Válkové a ještě BRONSKI BEAT. To už je fandovství… 1575: DEN DENÍKU, pátek 8. 1. 1988 Je volno, přijela k nám babička. Pape zpravoval auto. Nahrával jsem se Špůrkem, čeká ho tento rok matura. Umýval jsem schody, ale ještě jsem je zametal pro velké množství prachu. Máma a babička se shodují, už abych byl na té vojně. Osobně na to myslím a k tomu ještě vztah k ženě. Vzpomínám na Petru z léta, kdo ví, jak se jí daří v Opavě. Stejně na co žijeme. I přesto, že lidí dluží peníze, mám u sobě 70 Kčs, díky rodičům. Sem tam svítí sluníčko, jinak je na cestě sucho, je jako kdyby zima skončila. Už ani nemusí chodit, ikdyž zase dětem to vadí, málo si jí užili, ale ušetřilo se uhlí, lidí a jiného materiálu, viz zajíc v lese… Čtu si, mámě pořád vadím, že chodím pořád ve slípech. Tak chodí i Vladan, a určitě i jiní kamarádi. Byl nás Vláďa vyfotit, udělal 8 snímků, dofotil film. Potom jsme šli do Astry. Pozval jsem ho. Byli dvě volná místa u pultu, sedli jsme. Kecali jsme o ženských, Vláďa by se chtěl ženit v bílém kvádru, modré boty, jak jeho žena, ta by měla ještě pásek. A on modrý kapesník. Pokecal s námi Kašuba, bude mít 19 let v březnu či dubnu, má bráchu 19 a 21 let. Říkal, že jeden borec byl v Praze na vyšetření semena. Doktor se ho ptal jestli on sám nebo se sestrou. Myslel kdo ví co a řekl se sestrou. Hodila mu na zadek elektrody, zapla a hned to z něho vyšlo… Nebo měl před nedávnem coitus s 34 letou ženou, hm… Nebo kdysi na záchodě s feminou a jeho kámoš ho viděl, dírou – co je na zemi a potom se smál (mě by se to líbilo i teď, je to vzrušující). Nebo na plesech viděl jak pod stolem nebo za závěsem či venku za křákem, no ten už má zkušeností, ale jak to vykládal, no já jsem nemohl. S Vláďou jsme

hodili Coly Pepsi, dal jsem si potom podle něho pití pro děcka (Kajabu), obsahující chinin, on si dal kávu se šlehačkou, do třetice Colu a já chtěl kávu, ale zase řekl Colu, nadával jsem, ale co. 31,50 Kčs, dal jsem mu 35 Kčs, ať má něco na děti, dobrý večer. Probrali jsme podrobně problematiku, žena v posteli s mužem či v přírodě. 1567. DEN DENÍKU, sobota 9. 1. 1988 O den později psáno, babička plete s paličkami jako orientální švec. Večer jsme se podívali do kostela, byla už jakási mše. Přečetli jsme si nástěnky, které byli zajímavé, jedna zvláště „o trpící ženě.“ Potom jsme zašli do Vsacu, moc nechtěl, ale já jsem šel a dal si na zdraví 2 dcl červeného a on mandarínkovy a ananasový pohár, za moje peníze – co by ne… Servírku tam Slovák tahal za sukni, já bych to nemohl dělat před lidmi, styděl bych se. Vláďa ji potom, že zaplatíme, usmála se, řekl jsem mu, že ona nekasíruje… Byl tam i Lupo, Michal. Společně jsme šli domů, samozřejmě bez žen, a rychle na francouzskou komedii 7 rota za úplňku. Ještě ve 23:00 jsem nahrával na páskač. Byl to dobrý den, jenom jsem měl tvrdý trénink, který na první pohled ani na to nevypadá 4 x 200 m za 27-28, dal jsem si překážky L-P a jeden start a potom 200 m, pauzy 10 min a to se zdálo, že je to zbytečně moc. První jsem šel s Tomem za 27,53 s, venku to je 24,5 s. Při 200 m otáčka 3 s, 300 m 2 s a 400 m 1 s. Druhou jsme šli 26,9, třetí Tomáš šel 27,9 a já asi 29,1. Tu jsem šel z vypětí všech sil, čtvrtou jsem nemohl. Po té třetí jsem nevěděl co mám dělat, jestli chodit, nemohl jsem dýchat, hlava třeštila. Tomáš šel čtvrtou 26,7! A dnes jsem taky hodil kosu, poprvé jsem v životě zvracel na tréninku, za těch 5 let nic a jeden z posledních, Tomáš nejedl a já jo. Strašně jsem byl unaven, ani jsem nemohl vyklusat. Nevím co se se mnou dělo, ale nepřál bych to nikomu, chudáci 200 m – 400 (př.). Chudáci, výborní sportovci!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 1577. DEN DENÍKU, neděle 10. 1. 1988 Michal chtěl nahrávat, uvolnil jsem se z domova na 4 hodiny. Říkal, že je mi zavázán, řekl jsem mu, že všichni zavázáni by museli přijít ke mně a půl roku mě obsluhovat. Babička šla s mámou na vycházku a prej obešli celý Vsetín, byli i na Hrbolu (jak je tam evangelický kostel a potom kolem na hřbitov) a nad pivovarem, no na Hrbové, zámek, Sychrov. Lenka chodí s Lenkou po venku. Jenom pořád móda. Babička, že píšu úlohu? Říkám, že tam píšu, co zažiju a ona co užiju, dělá přede mnou striptýz, poslouchá se mnou úvodní píseň LP 1987 DEPECHE MODE. Je to složitější hudba, pokrok v discu hit. Zatančil jsem si na to, přes 30 minut. Šel jsem za Vláďou, ještě musíme vyrazit prachy za nahrávání. Navštívili jsme kluka, chodí s ním do třídy. O prázdninách nebo těsně po nich, když jsem se s ním seznámil, nadával na vojáky a teď, že chce jíti na vysokou vojenskou. Potkal jsem Lojzu T. a ten prej v 6. a 7. třídě uvažoval taky o vojsku, možná by šel za rok na vojenskou vysokou. Od toho kluka měl Vláďa vozík, jeli jsme přes město, perfektně to vrzalo. Zbrojovka prohrála hokej. To mě tak nebaví, když musím dopisovat o den později. 1578. DEN DENÍKU, pondělí 11. 1. 1988 Vstával jsem v pohodě. V práci jsem stavěli bránu a celou jsme ji zabetonovali, ikdyž to nebyl beton. Bylo to bez vody, a prej i málo cementu. Držel jsem jim to, dávali to do roviny, celkem. Dobré, jo a Rožnovu jsme sebrali 2 kýble pitné vody, protože jsme ten hrubý beton polévali; na té Písečné je dobrá práce. Brácha dotáhl LP SIGUE SIGUE SPUTNIK
Flauntil a C. C. Catch WELCOME TO THE HEARTBREAK HOTEL (II.). Na tréninku jsem si zamakal dobře, 50 sedů a lehů s medicinbálovým balónem. Tomáše jsem učil několik obranných zákroků. Hráli jsme fotbal na dvě družstva. Já jsem hrál s trenérem a

potom malé děcka versus Tomáš Q., Ostruž, Vehoš, Huževka. Do 10 jsme to uhráli, nakonec nějak 11:16 v náš neprospěch. Taťka mě ráno překvapil, nalil mi štamprli slivovice. Babička chtěla jet domů, ale měla potíže se záchodem, bála se a raději zůstala. Teď se situace u mě mění každou hodinou, v poslední době přes mě přešlo několik špičkováních originálů z 87, borec Lysý slíbil LP 87 MC CARTNYHO, uvidíme. Z tréninku jsem šel za Oldou. Šli jsme, až jsme došli na Špici. Potkali jsme zedníka třeťáka, učí se ve Zlíně, kamarádí s „Černochem“ a jmenuje se tuším „Hurtík“ nebo tak nějak. Dali jsme si Staropramen 1x, a šli jsme. Uvěřila nám, že máme všichni tři 18 let. Uviděl jsem tam Miru B. a ten tam byl s chlápkama, přišla za ním i jeho hezká sestra, řekl jsem to Olinovi a když jsem ho rychle přesvědčil, že to nevadí mě, šel jsem sednout za ním. Zaplatil jsem za něj – penízky má až zítra a šel jsem domů. Trochu mě naštval, ale trošku, šli jsme přece spolu, možná bych to taky udělal v jeho případě. Ale i z toho jsem trochu doma vyveden z normálu a strašně mě bolí nohy z tréninku. Myslím si, že je větší rozkoš lehnout si po tréninku než soulož, ikdyž většinou se zmůže na tu soulož, mě to druhé čeká, ještě že z toho není matura a už se dopředu stydím… Jo a ještě Kajaba v sobotu vykládal, že jeden borec chodil na prodavače a ve třídě s ním byly samé ženské. Utíkal od nich, chodil zároveň s profesorama, prej se ukrýval na chlapeckém záchodě. Kdysi přišel - ve třídě nikdo a teď z vedlejšího vchodu, byly tam totiž dva, na něho a celkově měl s 15 děvčaty se třídy styk. Asi bych podlehl i já, láká to, ale dobře, že jsem tam nebyl místo něho! Na stole leží moje oblíbené polotučné mléko. Babička: „Si tady, já myslela že spíš!“ Bere prášky, študuje – Properystol „na posrání“ aby mohla na záchod. Babička myslela a já jsem ji v tom chvíli udržoval, že jedna kazeta je na jednu písničku, myslí si, že stačí mít doma takových 20 kazet, je to dobou – ničím jiným… Je po 21:05 pujdu spát a jak rád a stejně se těším na milování, lepší je později krájet z krajíce! 1579. DEN DENÍKU, úterý 12. 1. 1988 V práci je na buňce napsáno: Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl, a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. K velkým blbostem je třeba velké pravomoce. První stupeň pitomosti je pocit geniality. Přijdu domů a frmol. Nahrál jsem rychle na pásek Alphaville a potom brácha nahrával z kazety Madonnu Tru Blue. Utíkal jsem potom na discu okolo nemocnice. Stihl jsem to, podle Olina tam bylo kolem 93 lidí. V Praze je každý druhý muž ve 24 letech už ženatý. V USA je 50 000 s nemocí AIDS, nebo bylo. U nás zatím trochu míň. Disca byla zajímavá, video co měl asi dostat Čubák pod stromeček. Měl tam Hity 87 a pouštěl Pop Show, jediné co jsem neznal a neviděl byli 2 písně ze Sant Vincent. Tančil jsem až za hodinu a to společně s Lenkou M. Má pravou ruku v sádře, skákala doma do vany, ale asi blbě. Jo a Radka tam byla, ještě kočku nemá. A já, říkal jsem zase normální, ale tak 30 minut před koncem jsem se líp zadíval na jednu holku s culíkem a normálně si řekl, taková hezká holka… Já jsem ji kolikrát viděl a nic a najednou mě ozářila, ta holka. Mě se zdá, že je z Janové. Až do usnutí jsem o ní pořád přemýšlel. Rozhodl jsem se, jak jsem dlouho nepsal báseň, že pro ni napíši. Asi chci poznat lásku, před tou vojnou. No, řekl jsem si že jí musím, jak ji uvidím na disce, někam pozvat. Chtěl bych zažít něco tajemného. Toncek říkal, že bych měl někde ženskou sehnat! Nevím jak budu odvážný, záleží na povaze. Ale je pěkná, vlasy

má. Taková jiskra do oka. Štíhlá, ze zadu vypadá dobře, zepředu moc hezky. Nevěřil bych, že takového můžu lehce spatřit. Prostě jsem se do ní zamiloval, a chtěl bych ji mít na chvíli jenom pro sebe – jsem to ale frajer, myslím si, že něco bude, ale já ji potřebuji a frajer nejsem a když na to myslím, že ji řeknu třeba na příští disce, že se mě líbí celá i s naušnicemy, že bych jí chtěl blíže poznat, myslím si že to ani nedokážu – stydím se, nejsou zkušenosti, ale nějak to provést musím. Provedu-li to a dostanu nekompromisně košem, já se zase zblázním v smutku, to bych nechtěl. Aspoň na minutu jí líbat na tvář a držet ji za ruku, co bych za to dal! Nevím jak se ji budu líbit, asi moc ne; třeba má kluka ňákýho. Moc se mi líbí, znalosti má. Jak toužím poznat její přání v srdci něžných úst. Na tohle nesmím zapomenout, ona mě vzbudila ze snu, kde jsem měl představy, že ženské jsou pitomé, ale vidím, že já jsem větší pitomec. Myslím jenom na ni, stejně nechápu kde se to ve mně bere, jako bych měl v sobě několik programů a když srdce cítí a dostane pokyn, už mizí únava z tréninků, pot, práce či chmury. A je tu ona, láska dvou dětí. Cítím jak mě to vzrušuje, jak to ve mně stoupá, jenom ona, pro ni a o ní. Chtěl bych pohladit její vlásky, zahřáté teplým a zářivým sluncem. Kolikrát jsem chtěl hladit a pořád nic, idkyž asi jich bylo 4, tahle bude asi pátá, co bych ji dal, za náhlou lásku do konce ledna, no co bych mohl – dal bych! Končí mi svobodný život, aspoň ji. Pro ni se snad začnu modlit!! Když na ni myslím, je mi moc krásně. Mám moc myšlenek pro ni, já bych ji chtěl. Škoda, že není léto, vzal bych ji na pole lásky, do trávy bych ji položil a při polibcích bych ji řekl: „Vypadáš moc hezky, jako princezna z říše snů a básní, chtěl bych být tvůj a ty má hvězdičko buď má!“ Zkusím ji to dát přečíst, ale já se stydím, ale červený nejsem. 1580. DEN DENÍKU, středa 13. 1. 1988 Dnes jsem se povozil v nákladní TATŘE. Perfektní stroj, dobře to jezdí a nejvíce se mi osobně líbí odpérování sedadel pro řidiče a jednoho spolujezdce. Pěkně nahoru, dolů. Moc jsem se nenadělal, ráno bylo – 10°C, ale když nefučelo, bylo v práci dobře. Málem byla shozena tyčka od brány. Dal jsem si tu 2 červené razítka: Ingstav, n. p. závod 08 Ostrava 2 756 61 stavba Rožnov p. R. a stavba ZÚSP 66/80 Tesla Rožnov – BO. Ráno jsem přemýšlel o své hvězdě ze včerejšího dne. No, vím jenom až dojde k činu, bojím se a vždycky něco popletu! Tady jak dělám se mám dobře, hned bych tu i zůstal, kdybych dělal mezi lidmi jak dělám. Nedá se, stejně jsem zvědav na „Sloužím vlasti!“ Utíká to jako voda, brzy budu mít vousaté děcka, ha ha … Vzpomněl jsem si, že nám v Žilině říkali, že nás po 5 měsících pošlou do Ružomberka a tam nás proklepou od semene až po paty. No potěš! Chlapi mají rádio, blbne jim na tom potenceometr. Jednotka – odtamtud potať při styku dvou těles s opačnými póly. Zjistil jsem, že Český jazyk, což můj mateřský, doposud v době mého už osmnáctiletého žití, nedokázav plně využít ve pospěch státu i sobě samého! Jinak dobré, navštívil jsem Vláďu, kolikrát slyší zvonek až na potřetí. Ukázal mi klavír, co dostal Rosťa od holek z džesky. Navštívil jsem i Milana, tatínek si kvůli němu vyměnil směny. 3 předměty má uzavřené ve škole. 5 minut jsme pokecali a domů. Musel se učit a já se musel doma koupat. Kvůli kamarádům mám doma potíže, hlavně ještě s nahráváním. A klasické, už to i mámě říkám předem: „Už abys tam byl!“… 1581. DEN DENÍKU, čtvrtek 14. 1. 1988 V práci je s chlapama sranda. Na tom vodojemu mají být uvnitř zapnuty infrazářiče, ale musejí být pořád pod dohledem, asi tam bude muset nějaký chlápek bydlet. A na plánku byla nakreslena z kousku žena. Diskutovali jsme a zjistili, že muž a žena (samozřejmě nazí) vypadají zezadu anatomicky stejně a ten Franta, vlastně Béďa, poznáš to když zahne dopředu, že tam uvidíš bouli. Béďa je rozvedený a platí na 2 děcka či tři. Jak jsem se dnes v práci smál, tak jsem se snad v práci nikdy nesmál. Klidně jsem si mohl lehnout na zem a smát se…

Chlapi mi dávají teda školu. Bavili jsme se o technických vložkách až jsme přešli na ženské, těch je prej dostatek. Chlapi svařovali, a dělali si naschvály, reostatem buď dal naplno či nejmíň voltů. Hned mu shořela celá elektroda, či mu nešla vůbec, nebo jí zohl, nebo zůstala přivařená. Během 20 sec spotřeboval 4 elektrody. Kostra se vypínala. Nebo se kostra pověsila na soudruha Popelku, za spodek pracovní džisky a že bude svařovat se svým pohlavním orgánem – nemám už raději co k tomu dodat. Ženské by s námi nemohli dělat, buď by se brzy octli v porodnici, snažil bych se, aby né však mou vinou a nebo by utekly pryč. Jinak dnes bylo venku zima později i teplo. Přijel Křenek, že nám ukáže, jak se má svařovat. Vypli termostat a neudělal nic, jenom jiskry, chtěl nám přivařit kladivo k pásovině na zemi. Chlapi s ním tloukly a ono vyletělo z topora. Nebo dávali hmoždinky a několik jich prasklo, prej jsou slabé. Je tu veselo, správný podnik. Taťka se nemohl dovolat do Fryštáka, kvůli reklamaci pístu, který zvedá korbu na Tatře 148, hodinu a půl volal. Já jsem po pěti minutách vytočil a ozvali se. Včera se nám stala taková kuriozita, jak jsme jeli v 15:00 z práce, po cestě jsou 3 železniční přejezdy a vždycky buď těsně před ním nebo jak jsme na něj najeli, naskočila tam červená… bylo tak 13 … Taťka pro mě poslal Avii a šli jsme na oběd do Tesly, přes plot. Jsou tam nízké ceny. Byl jsem tam včera poprvé. Trochu jsem zarostlý. Na tu holku z disko jsem nezapomněl, pořád myšlenky o ní kolují v mé hlavě. Věřím si i nevěřím. Vláďa říkal, že jestli je to z gymplu, že jsou tam většinou slepice! I když já si myslím o téhle, že je dobrá holka, ikdyž ji neznám, je skotačivá. Vláďa Š. si píše s holkou z MLR a mimochodem mu napsala i tuto větu: Én szeretlék téged nagyon, což taky říkám, té holce z disky, ikdyž ji znám málo, ale cítím moc i tu hezkou větu. Moc bych jí chtěl, já!!! Z práce jsem přijel a hned za Vláďou a do kina Vatry na Nástrahy velkoměsta (Italský film s titulky), byla to komedie o muži, který dobývá „velký svět“. Bylo dobré jak spolkl pavouka. Nebo jak byl po prvé v posteli, ve svých 40 letech s pěknou žabou 23 let, zamkl a ona se ho ptala proč, přece před zámečníkem. Styděl se, ale užil si jednu noc, nakonec se vrátil na vesnici. Borci šli na představení, minule viděli jenom půlku, seděli a teď přestřich na projíždějící vlak s osobama! 1582. DEN DENÍKU, pátek 15. 1. 1988 V práci v pohodě. Přišel jenom Franta, druhý Franta P. jel s ženou do nemocnice, má co si s rukama. Béďa nebyl, ani jeho kámoš. V 11:30 jsme ho potkali na nádru ČSAD opilého, chlapi pro něj dojeli jeřábem. Jeli jsme na oběd do Tesly, dal jsem si držkovou a buchty s mákem počtu 5 a čaj – vše za 4,80 Kčs! Jsou tam levné obědy. Šel jsem že pro výplatu, byl tam i Peťa i Radek s hezkou holkou. Peťa se svěřil, že má příští týden na vyšetření do vojenské nemocnice v Olomouci. Řekl jsem mu a tím jsem ho chtěl postrašit, že mu bude měřeno semeno! Chtěl jsem cosi zajímavého napsát, ale nemohu si na to z práce vzpomenout. 1583. DEN DENÍKU, sobota 16. 1. 1988 Podle dědy je KSČ zastrašující aparát, a prej to vědí všeci a stejně se nemože nic dělat! Moje sestra je úplně střelená, tančí při Startu a zpívají ji borci z MLR. Neví už co je hudba, v tomto směru jí je všechno jedno. Jeli jsme kolem 12:00 do Otrokovic. Hodili jsme stopa ve Zlíně u Milána a jeli jsme na video k Vlasťovi. Byla tam pánská jízda, samí chlapi. Vlasťa skočil pro chlápka, dotáhl VHS Kawasaki, další dones malou barevnou televizi. Měli jsme tam 3 kazety, písničkové hity 87 ze Západu, Rocky IV a porno. To se tam hodilo a já jsem čuměl a vzrušoval se. U Milána jsem popil trochu červeného domácího vína, je to kvalitní a taky to leze do hlavy. Tam jsem musel z dcl pít slivovici, naleli Olšavana a musel jsem pít! To porno začlo tak, že borec stál na silnici s takovou dodávkou a stopl ženskou v autě

s ukradenou střechou. Co si se domlouvali, blízko napravo byla lávka. Měl mapu, přišla k němu. Ta měla tak strašně velká prsa, no jak boxovací rukavice, šahal jí na prsa, shodil spodek. Začal jezdit rukama (mimochodem vedle mě seděl a díval se taťka), ona mu potom vytáhla přirození, dělali. Potom se zapli, ale on ho měl vystrčeného a táhla ho za něho do auta. Potom spolu, tam bylo poloh. Borec řídil, borka vedle něho a honila mu ho, kouřil. Všiml jsem si, že muži nepoužívali ochranu, ženské taky ne, jenom možná o přestávkách, nevím. Je trend to strkat ženám do zadku. Byl tam jeden pár a borka, borec fotil zadek a různé to, borka mu ho vytáhla a on fotil dál. Jak jsem to viděl, dostal jsem chuť na poznání. Za 15 min tam chlapi hodili horror a mi jsme jeli k Milánovi a do Otrokovic. Chtěl jsem tam být, ale taťka mě přemluvil. Milda hraje dobře hokej. Jsou už 4 roky jako ml. žáci nejlepší. Už jsem se rozhodl, budu se specializovat na video a bude to mé hobby!! Děda říkal o Lence, že je buchta. Táta a máma jdou na Sýpku. Do roku 2000 se v ČSSR narodí 3 miliony lidí!!! Dnes je v televizi Dejte děti brzy spát a jeden slavný dětský doktor, že každý muž by měl být u porodu své ženy. Byli by chytřejší a hodnější. 1584. DEN DENÍKU, neděle 17. 1. 1988 Setkali jsme se s Vláďou na nádraží, byl tam už od 13:00 a já jsem dojel v 13:30. Šli jsme že na Družbu, ale disco bylo v pátek a sobotu. Jeli jsme tedy do Otrokovic. Zašli jsme na chvíli za dědou, zpravil Vláďovi roztrhlé poutko na věšení kabátu. Podívali jsme se na FS2, bruslila tam i Knapová. Je dobrá, moc let jsem ji neviděl! Šli jsem na dopravu, hodil jsem 4x korunu a vždycky propadla naštěstí, tak jsme šli pěšky a nemuseli jsme pospíchat, Vláďa říkal, že mě zbije. Bylo to od 16:00 a rozbíhalo se to v 16:30 a tančit jsme šli kolem 17:00. Vedle nás seděly dvě holky. Tak jsme sedli za nima. Hleděli, že jsme se Vsetína, hleděli i dole v šatně. Jedna měla 20 let a dělá v ZPS a ta druhá je třeťačka na zdravce. Vláďa říkal, že neuměla vůbec tančit, kouřila cigarety EVE z Tuzu (U.S.A.). Šla kouřit, tak jsem ji podržel cigára. Nejvíce nás naštvalo, že staré písničky. Holky se nám líbili! Šli jsme po 19:00 hod. Vláďa měl dvoje boty a v tanečních měl jednoho žraloka. V trolejbuse to bylo jako na trhu, byl narván ve švech, ještě na nádru potkali Jehlaře, ptal jsem se jestli, a on že né. Potom jsme jeli 20:30 domů a autobus byl úplný taxík. Už jsme mysleli, že pojede i přes Rokytnici jako doprava, dlouho jsem se tak nezasmál. Trochu se mi zpustila červená, usínal jsem najezen a Vláďa říkal, že doma sní 2 l polévky, že dlouho neměl takový hlad! 1585. DEN DENÍKU, pondělí 18. 1. 1988 V práci jsem jenom vyřídil vzkazy. Dobře jsem se najedl, chlapi vyprávěli o Pavle, mistrová z Horní Bečvy. Že je jednou chlapi vyslékli do naha a dělali s ní věci, nemohla to říci. Kecali a poučovali o tom, že ženské drží a že jeden chodil za svou starou drbat do Podkopné Lhoty, a že zná naši rodinu. Mistři jeli na Ingstav, do Ostravy na školení a tak jsme čekali do 16:15 a náhodou nás vzal autobus Pozemních staveb na Vsetín. Zašel jsem za Vláďou a přemluvil jsem ho jít do kina na: Hra o jablko. Šel i proto, že tam hraje Lábus, ale měl tam vedlejší roli. Na chmelu jsme se na to dívali a v polovině se pokazil film. Tak jsme se poučili a hlavně Vláďa, seděl vedle nás Luboš, o jednu řadu vpředu byla Nechanická P. se starým. Luboš si taky všiml, že je hezká. Byla tam i Šárka Lánová. Ještě jsem si skočil pro peníze, dostal jsem 536 Kčs a dostal jsem taky doporučeně, že jsem udělal přímačky a jsem přijat na DDŠ Žilina na obor – stavebně ubytovací a můžu se odvolat, jako kdybych nechtěl jít! Zajímavý den… 1586. DEN DENÍKU, úterý 19. 1. 1988 Dělali jsme do 15:00, ale kolem 12:00 jsem si poležel. V autobuse jsem usnul (v Jablůnce) na vlakovém přejezdu a chlápek mě vzbudil na konci dálnice (Vsetín Rybníky – Bobrky).

Doma jsem se hltavě zakousl do řízku a bramborového salátu, který byl včera udělán, ale chuť jsem na něj neměl. Nahrávám Lence Mi. Bad M. J. Šílené! Maminka má odpolední a brácha je venku. Autobus včera vyjel z Ostravy v 15:30. Dneska jsem chtěl být kolikrát sám, Milan s Oldou se smějou vojákům. Segra a brácha se těší až odejdu. Štve mě, že si třeba nemůžu lehnout na hodinu, až v posteli, když zavírám očka. Olda s Mildou šli zase hledat své štěstí na III. stupeň! Chtěli ať jdu s nima, já půjdu jedině až budu odkládat svůj mládenecký snový oblečený svět a vstříc: „Sloužit vlasti.“ Nemám ani z dneška náladu na taťku, ale to jenom ve směru jídla. Pořád musím jíst, jinak je skoro ve všem fajn a jsem rád, že se rodiče nerozvedli, já – no moje nervy (nakreslil jsem zatím čárou graf s klesající hodnotou dolů)! Ale nesmím být zlý na zlé, někteří za to nemohou, nepřišli totiž k nám žít na naši Zem, jenom v tomhle tom je ten problém! Nedívám se dnes na V. díl Rodáci (XXII. dílů), viděl jsem 2 a to stačí, pořád je tam válka a pozor: (1848, 1888) 1938, 1948, 1968. Dnes je 1988! Aspoň, že můžu být sám, když si dělám dobře! 1587. DEN DENÍKU, středa 20. 1. 1988 V práci jsme šli na nové místo, na ulici Svazarmovská, jak jsou garáže a blízko je Tesla. Kopali jsme kanalizaci, vlastně jsme začli. Shodili jsme starý el. sloup, a začli jsme hned u chodníku, kde byl kanál. Našli jsme 3 kabely, ikdyž byly plánovány 2, později se našlo i malé potrubí na vodu. Kanál tekl, museli jsme ho vyčerpat čerpadlem. Smrad, prcgumy…Chlapi do mě hučeli že už musím mrdat: „Ze svatým požehnáním po kule a dost!“ Nesmí mít velký zadek, abych to neměl na plnou náruč, prej musím, protože mi mužem, někdo shodí 2 kýble a potom bude pozdě. Šla tam ženská s malým děckem a chlapi, že jestli bych ji nebral. Říkali, že se vyzná a že bych se nemusel bát, že to zná. Já jsem říkal, že by byla nevěrná a oni, že je to normální a dělá to dost lidí. Mistr Bohuše se jen smál. Kámoš Béďi říkal, že kdysi jel na kole a vletěl s ním do výkopu. Potom dostal za to od chlapů 0,5 l chlastu a prej tam vletělo dosti lidí. Dotáhli jsme ještě kompresor a udělala se na spodu kanálu díra, aby bordel vytekl, z většiny byl už prázdný. Hlavně jsem dostával lekci od Franty, F. Popelka ho i za to drbal, že mě učí blbosti a řeknu vám, že jsem měl chuť, protože to ale do mě hučeli. Jel jsem zrovna autobusem až na stanici ČSAD garáže. Jdu a trenér nasedal do auta, tak mě vzal až na stadion. Lehce jsem poběhal 2 x 120 m a 2 x kolem 200 m. Vláďa Š. nebyl doma. S Oldou jsme šli za Cuhou. Mira Barčák si koupil 350 mašinu za 8000 Kčs a doma o tom nevědí. Nechtěl jsem spatřit mámu Oldíka v odhaleném stavu, naštěstí tam stál Olda a já se díval jenom na tvář... A taťka, ať se jdu umývat, já však vím a mám to naplánováno díky své práci. Brácha mě dost štve, když se nekonečně ptá na věc, o které si myslím že ji zná. Poslední dobou se přes týden ani nedívám na televizi. 1588. DEN DENÍKU, čtvrtek 21. 1. 1988 Včera tomu bylo rok, co jsme se s Milanem vsadili a já to před 21 dni vyhrál. V práci jsem dělal vazače břemen, tedy přesněji rour, dlouhých 140 a betonové. Béďa nám přišel dělat mistra, zapaloval si cigaretu dřevem a já, že kouří dřevo, chlapi se smáli. Potom mě zdrbal, že jsem mu donesl zelené pivo 10°. Byla tam v obchodě hezká u kasy, zase jsem blbl, málem jsem ji zapomněl dát 3 Kčs zálohu od sklenek. Lenka mě dojala, jak řekla, že neumím nahrávat kazety, na ksichtě má jakejsi bílém ch. bordel. Někdy je dobrá, ale štve mě, že pořád má blbé řeči o tom, že půjdu pryč. Hlavně, že nejsou peníze a kolik se vyhodí do košů jídla, pořád otcovi speciality a nejvíc se bojím, když uvidím zelí a knedlík jako hobby. Ráno jsem potkal Michala Víčana z Vigantic 159.

Ženské jsou všechny stejné, hleděl jsem po každé, když taky nemám tak toho co na práci. Mám se dobře, Ingstav je dobrý podnik. Zjistil jsem, že co přišlo, že jsem přijat, tam mám u jména narození 21. 9. 1969, o 1 měsíc jsem starší, to by se kór vojákům nemělo stávat! Ale co… Vláďa mi dal něco napsat do deníku, od zítřka jsem plnoletý!! Je to pro mě čest něco mu tady napsat, právě posloucháme co nahráváme. Jaňula mi odjela na 2 dny pryč, a je mi smutno, tak to zaháním u Vládi. Má to tady pěkné! Je to dobrý kluk!!! Dik Hubertovi! (Chudák, dneska už není mezi námi; tak jsem rád, že tu něco od něj mám vepsáno…). Přišel ke mně nahrávat. Někteří lidé tvrdí, že se ve Vsacanu scházejí nejlepší lidé ze Vsetína, což je úplná blbost k politování!!! Hubert odešel ode mě ve 23:00, pokecali jsme dobře, došli jsme až k Adamu a Evě, pěkně mě překvapil!! 1589. DEN DENÍKU, pátek 22. 1. 1988 Hubert má dnes 18 let! Nic jsem v práci skoro nedělal, ale jsem dosti takový zmatený, nevím, čím to je… Dneska přišel na trénink Bob Žilák, měl jsem radost. Říkal, že holky v Praze jsou nadržené jak cosi! Bydlí na konci Stromovky, měsíčně dostává 200 Kčs a ještě kolem 300 Kčs od mámy. Žije nahoře s chlapcami, spí s jedním volejbalistou, zápasníci jsou tam nejvíc vygumovaní, prej. Trenér říkal, že to byl podraz s číslem I., teď je Robert s číslem II. a čeká n a číslo III., taky s podrazem. A ve všem mají prsty Mezihoráci! Ale držím mu prsty, Pepa je prej 12. letý kluk, že se do toho pletl, Slanina je blbec atd. Pepa, Robert a spol. slavili letošního Silvestra na chatě, 6 dní alkoholu!! Má se tam dobře, Rudá Hvězda – jsou příslušníci VB, že borci jeli přes Václavák 100 km/h, jeden vytáhl občanku z auta a druhý to připlácl na okno a jeli dál, nebo když po opici přes Prahu táhne… Říkal, že v sobotu a v neděli jsou bytky o lože, posilovny; podle všeho mínil, že jsou tam cesty naší lásky. Prej herec Vladimír Čenský tam dochází za rehabilitační sestrou – Bárou. Chodil dost chlastat, říkal, že se chce zbrzdit. Brali by lanový žebřík na cestu do třetího patra, bývá otevřeno do 22:00 hod a nebo se zastaví u holky ve druhém. Paří ještě pořád se svou holkou, sestřenkou Evy… Taky nešla včera do školy, přátelé jsou už daleko, až za kopcem. Nejlepší se tam mají kluci, co jsou tam na vojně, dostávají pomeranč a oplatek a oni jenom pomeranč. Říkal, že se musí drbat a AIDS – Americký dárek socialismu. Potká mravenec slonici a ptá se ji: „Dáš mi,“ a ona: „Ne!“ a on znova: „Dáš mi,“ a ona znuvu: „Ne!“ Tak jí tam vleze do toho a Robert řekl aj de, ale já se stydím to řéct… a teď přiletí vosa a píchne ji a ona zařve a mravenec: „Vydrž, už to bude…“ Říkal, že ve škole veget, když je jich 6 ve třídě, tak to je dost, čtou si noviny. Občankář věčně ožralý s červeným nosem a jmenuje se Jalovec a borec mu hodí otázku; kdy a co bylo na V. sjezdu a on je z toho tvrdý. Učitelce říkají Vagino atd… A láska je jako přestavba! Držím mu palce a narozky má 24. března a pozor na chlast, drží se zatím dobře a má na repre… Má život hezký, ale musí něco asi doopravdy ze sebe vydat. Je to dobrý kluk a rád bych s ním někde zapařil! Chtěl bych ho vidět více než chvíli, ale to nejde a to je ten život. Je to smutné a ani to nepohladí. Až umřu nebude mi zima pod zemí. Byl jsem u Olina, spadl mu na zem kazeťák, ten Safír vypadá strašně, když je rozdělán… Zapomněl jsem si u něho tretry, doma jsem je měl po velké době. Hubert mi dal ananasový dort, pěkný kus, dvoupatrový, dnes má 18! Tak všechno nejlepší mu přeji, a má na dobré žití! Vláďa Š. že přijde ve 20:00, přišel ve 20:15, řekl 2x pozdravuj rodinu a odešel s Oldou, že by k němu. Píši a poslouchám Paul Mc Cartney Broad Street a Depech Mode (People And People 6 atd.), hezké, něžné, hladící. Máma přišla včera i dnes z odpolední dřív, večer totiž nebývá práce nikdy a já jdu spát. Volně jsem trénoval ABCD a 2 rovinky výběhové kolem 35-40 m. A musejí jít dál všichni, ikdyž se nám nechce… Mě se ani nechce jet do haly na Severomoravský kraj… Bob říkal, že

viděl na Václaváku D. Rolincovou. Měla walkman na plné kule a zpívala si nahlas svoji písničku, cosi o princezně či co… No myslel, že… Taťkovi dnes záhodně kdosi upil celou štamprli slivovice, ale asi si ji nenalél. Nalévá si ráno a já jsem si dal taky jednu na Hubertovo zdraví a všech jo. Je večerníček O třech koťatách. Viděl jsem ho poprvé a mluví to buzerant, strašný hlas! Olda umí hrát hezky na harmoniku, je sebekritický, říkal, že to není ono, či co… Sestra mi vyrazila z ruky budík, naštěstí spadl hned na zem a né do obyvacích skleněných dveří, kde máme různé sklenky… Neví někdy co dělá, ale ve směs je dobrá. 1590. DEN DENÍKU, sobota 23. 1. 1988 Ráno už jsme v 6:20 jeli do Ostravy na kraj, dorostenci a muži. Ženské mají zítra. Huževka nejel a ani Kovařík. Huževka přemluvil ať ho trenér nominuje, nechtěl, ale svolil. Teď je na ně naštván a za každého musí platit pokutu 20 Kčs! Šel jsem 50 m v 6. (posledním rozběhu) jako 5 jsem skončil celkově ve svém rozběhu. Nebylo to tak špatné, trenér ručně 6,37 či co. Pepa má teď důležitý rok, čeká ho vojna a chtěl by do Rudé Hvězdy, ale musí zaběhnout, dnes zaběhl 55,5 s, Tomáš šel 54,6. Pepa vedl, 20-30 m před cílem pořádně zatuhl, že doběhl až poslední 4. Bob, byl domluvený, že se starou ze Vsetína, půjdou se podívat. Vlak v 5:00 mu ujel před nosem. Tak jel Brňákem do Val. Mezu, skočil tam rychle na vlak a prej bez jízdenky. Spal, probudil ho borec a Robert spal, 15 min v Ostravě. Nesetkal se s ní, nadával na Pepu, že Píča…, chudák Pepa. Eva má teď prázdniny, nežije si špatně. S Tomem jsou daleko, ptal jsem se Evy, kdy bude svatba a ona, že se mám zeptat Tomáše, podivně s lehkým úsměvem se dívala. Toma jsem se neptal, Eva je hezká kočka! Byla tam Pištěk a běžel 50 m 5,79 či 5,85 (4). S Bobem jsme šli v 13:15, moc jsem mu nevěřil, že s ním dojedu. Došli jsme bokem, šli jsme zpátky až jsme došli na 13 a dojeli jsme k autobusům. Lístky jsme neměli, vzali jsme jenom 2 co byly na zemi. Uviděl jsem linku do Bratislavy a hned jsme v 13:45 jeli a stačilo se někde zdržet a jeli jsme později… Za to, že jsme trefili, dal jsem mu 2 Kčs. Kecali jsme o situaci, říkal jsem, že to vypadá bledě, protože od roku 1917 se barva neumývala. Kecali jsme o lásce, zjistili jsme, že každá druhá 2 ženská, která může mít děti, bude mít děti. Tak buď Jana či Eva a nebo každá třetí… Robert říkal, že křičím, ale odpověděl jsem mu, že mají myšlenky o přestavbě. Říkal mi vtip: že proč se příslušníci VB usmívají, když se blýská? Protože si myslí, že je někdo fotí. Říkal mi vtip, který mi říkal včera, to ho dojalo. Bylo to, že borec šel k doktorovi, že mu pořád svítí a cosi, že to hořák či hořítko nebo svíce, nevím jak to bylo přesně. Žije si na velké noze, já si nežiju špatně, ale taky jsem do 18 let makal!! Olda si představuje všechno lehce, přišel teď večer s Opletalem. Dones kazeťák a když tak něco na pití, ikdyž říká, že mi dluží peníze. Máma si myslí, že nevím, kdo co mi dluží a že o to přijdu, ale kluci nejsou takoví, aspoň co já si myslím. Chvíli jsme doma pokecal, Lenka je v Otrokovicích. Milan šel na pozvání Mikulčáka s Alenou do Turbíny. Teď prej se jede velký průšvih. Milan má či měl razítko Nemocnice, a dělali si tak omluvenky. Prej Gabča Galetková dostala 3 z chování a má podmínku na vyloučení ze školy. Gympl má kolem 1020 neomluvených hodin. Přišli na větev, prostě jedna holka z ekonomky V.M. řekla cosi o Gabce. I Zeťáková má v tom prsty, Hučíka a Chrasta si brali. Milan taky říkal, že má dočinění, záleží dosti na Zeťákové, kluci ho odepřeli, blbé omluvenky!! Ach jo Gabčo, jestli je to pravda, lituji ji a přehnala to, nebo ne a ta to práskla, ženská?! V 8 hodin večer jsem šel k Oldovi, právě jeho rodičové odcházeli. Vzal jsem kazeťák a červené víno – Ostravský kahan. Doma jsem to řekl mámě a taťkovi a svolili, i když ze začátku. U Oldy s námi byl třetí Radek O., chodí pořád s Marcelou… Šel 00:30 a já po 01:00 hodině ráno domů. Ke konci mě bolela hlava a trochu víno, lehl jsem a spal jsem až do 8:40. Olda říkal, že nejsem romantik, ale že jsem snílek či co a řekl či tvářil se divně, když jsem

řekl, že nevím proč žiju, nebo v podobném smyslu. Že by ta hvězda zhasínala? Máme menší konflikty, a ani se nedivím. 1591. DEN DENÍKU, neděle 24. 1. 1988 Tatínek psal dlouho až do obědových hodin materiály k VUML. Dívali jsme se na televizi, maminka byla v práci. Lenka nadávala, spíš litovala, že jsem nepřijel. Chtěli jsme na disco do Družby, myslel jsem na to celý týden. Olda si přišel pro mě, šli jsme poslouchat hudbu. Pustil Pražský výběr, nahráno přímo ve studiu. Zpívá tam i uklizečka, je to první verze, druhá verze se taky nelíbila. Točili to po třetí a já budu mít první verzi, s Oldou – to nikdo nemá, zajímavé! A nebezpečné jako prach… Lence M. nahrávám kazety, přišla k nám. A maminka ať se obleču, šak košili mám a slipy zakryjí! Je to dobrá holka. 1592. DEN DENÍKU, pondělí 25. 1. 1988 Byla blbá práce, dělali jsme v bahně, filčáky celé od bahna. Dále jsme těžily beton, šramovali, abychom do šestihranné šachty mohli vsunout potrubí. Sestra hrozně, že půjde na Gymplácky ples a řekla že nejde. Tak jsme udělali změnu a jdeme – já, Olda, Milan, Robert P. Jo, v neděli jsem byl na filmu z U.S.A. Blázni ve vězení. Sranda žádná, horší kdyby měli sedět na 125 let ve vězení, utekli. Ale v tu dobu, obhájce s jednou ženskou jeli s papírama, že jsou nevinní… Aspoň pomohli dalším 2, tlustý co vyvraždil rodinu a hned potom další nejbližší rodinu. Byl strašně tlustý. Oni byli jediní, kdo se ho nebáli. Jednou tam šli za trest. Tlustý litoval toho černocha a na druhý den, hráli karty a říkali dozorčímu, že ho naučili jenom jednu hru. A ten druhej, kudrnáč z New Yorku, měl dobrý talent. Měli tam takovou hračku, člověk si na to sedl a to se točilo strašně rychle a různě. On vydržel 7 bodů, více jich nebylo, nejlepší výkon byl kolem 4. Tak se dostali ke kovbojském sportu. Šéf hned vsadil s druhým o 50 000 dolarů. A oni potom dva. Peníze měl ten nejdivočtější býk mezi rohama a domluvili se, že ho naláká a on to zebere a prachy hodí na vězně a tak to skončilo, bylo to evidentní. Rychle kudrnáč utíkal, aby mohl potom v zadu v zákulisí utéci. Všiml si toho jeden práskač s brýlemi. Jak přicházel, tak mu tlustý vrazil a ten se vyvrátil a brýlky mu spadly. Na tréninku byl Bob. Dostal jsem džob za závody 20 Kčs. Na mezinárodních závodech se platí pokuta či reklamace - 20 dolarů. Poskákali jsme, zahráli fotbal. Prohráli jsme s mladýma po Ostružku 9:7 či 9:8. Vedli jsme 4:0, dal jsem 3 góly, mohl jsem ještě před 4 dát gól, lehce jsem se netrefil prázdné brány, natahoval jsem jenom nohu. Trenér nadával na Boba, že nepřihrál, já jsem byl taky někdy ukvapen i Tomáš, ale to je těžko. Člověk musí jít i přes dva, pokud chce dobře zakončit!! Domů jsem šel oblečen přímo sportovně, jenom jsem si hodil klobouk na hlavu a kabát. Bob mě přemluvil, půjčil jsem mu phones na přehrávač co má spraven. Šel s námi i Robert P., zašli jsme za Oldou. Šel ven. Bob chce ještě nahrát 1 kazetu, Bolfík taky chce. Zašel jsem za Janou Kneblovou, dlužila mi deník. Je hezká, má 15 let a prima vlasy, ústa a jiné věci potřebné k lásce. Řekla, jak člověk začne s tím, tak bude po tom toužit pořád! Chodila s klukem půl roku, ke konci roku dostal pohlavní nemoc. 1592. DEN DENÍKU, úterý 26. 1. 1988 Deník psáno o 1 den později. Mám už doma Povolávací rozkaz, řady C číslo 121231! V práci bylo dost práce, jsem byl i špinavý! Byl jsem dost unavený. Večer jsem šel na discu. Byl tam i Vláďa Š., Hučík, Rott, Vladan se starou, Opletal se starou (půjčil jsem mu 10 Kčs), Anděl chodí s Martinou Ondrovou. Zatančil jsem si 2 ploužáky s Lenkou M., je fantasticky hezká, dost kluků závidělo. Cuha úplně šílel a říkal, že byl na ZŠ

asi slepý. Nebyla špatná, jo. Byla tam i ta holka, co se mi zalíbila na minulé disce, prostě jsem ji nedal ty 2 dopisy, bál jsem se a styděl. Stejně tam nebo aspoň na nádraží měla kluka, možná ji tam sbalil. Jsem smutný, když tak ji dopis dám za půl roku. 1593. DEN DENÍKU, středa 27. 1. 1988 Tento den píši o 2 dny později. Moc si nepamatuji co jsem dělal. Byl jsem u Milana do 21:30, pohostil mě sladkým rohlíkem a vodů. V práci, když se lezlo do šachty, dávalo se bacha, ať se nepropadnem do Austrálie. Je to makačka a práce dělat ve špíně, a ještě jsem měl dosti nahrávaní kazet, utíká to. 1594. DEN DENÍKU, čtvrtek 28. 1. 1988 Kolem 3:00 ráno jsem se probudila už jsem neusnul. Bolela mě strašně levá strana břicha (apendix). Kolem 9:00 mě to v práci přešlo, naštěstí jsem nedělal, polehával jsem. Potomka chvíli zas. Přešlo mě to trochu kolem 20:30 hodin. Ještě jsem byl odevzdat OP na VB a zašel jsem na OVS, kvůli Braneckému kurzu. Tam se mi major Flyp nebo nějak podobně omluvil, že tam nemusím chodit a šel jsem domů. Měl jsem zvýšenou teplotu 38°C. Babička je u nás, když je člověku těžko – pozná hned, kdo koho má rád. Velká rozkoš je, když člověk zvítězí nad nemocí, nejvíce nás bolí smrt… Večer mě to přešlo, trochu je to však cítit. Milan H. říkal, že slyšel od kluka, že V.Š. nahrává u mě kazety za peníze, já tomu moc nevěřím. 1595. DEN DENÍKU, pátek 29. 1. 1988 Utíká to, byl jsem si vyřídit na OSP průkaz kandidáta KSČ, ještě to není, ale bude to. Dostal jsem papír a 3 zelené známky za 1 x 1 Kčs. Potkal jsem nazpátek Ríšu J., dělá u starých kolejí, zvedá závory s jedním ze Slovenska. Ríša mě zdrbal, že jsem před tím, když byly závory dole, podlezl. A teď hupky do postele. Včera bych nešel se žádnou na rande, kdybych měl slíbeno, nevím co! Byl jsem vrátit věci, přišel jsem pozdě. Pokecal jsem s Gladišem, ten už jednou zkusil, ale to se ještě smál. Anděl o prázdninách chodil s Kubjátovou Danou 1 měsíc a teď s ní chodí jeho brácha, kolem 3 – 4 měsíců a Anděl chodí teď s M. O. A já nechodím se žádnou, na zpátek jsem potkal Roberta P., kdybych ho nepozdravil, ani by mě nepoznal a hned na mě: „Nenahrál jsi jednu kazetu, ty syčáku!“ No tak jedině nedopatřením, jinak ne, bylo mě blbě a mám tu moc kazet, třeba to uklouzlo pod rucema? Nevím, jo s trenérem jsem se rozloučil stiskem ruky. Popřál, řekl že jsem nebyl špatný, a že tu bylo i hezky. Já jsem mu řekl, že to bylo dobrý. Dokázal ze mě udělat malou hvězdu, jsem mu za to vděčný a naučil jsem se dokonale slovo sport a konkrétně „lehká atletika“, jenom 2 slova. Je to velká dřina, do reprezentace je jedině dobré se dostat sám, né z pomocí moderní vědy a prášků a není důležité být nejlepší v Evropě, ale něco dokázat sám sobě či přátelům. Je to boj s časem, na povrchu je to jednoduché, ale dál je to lidský boj s nemožným a s penězi!! Tak pozor, tyhle věci bolí a jde tu i někdy o zdraví. Čest vítězství, raději jsem poražený – tak jsem nikomu aspoň nic neudělal… Tak zatím času a možná „Dobrý den“ na vojně, je tam taky zatím relativní čas. Tohle píšu v posteli, mám se jako Hurvínek. Pisklák nikdy toho moc nechtěl a dnes přišel s tvrdou hudbou. 1596. DEN DENÍKU, sobota 30. 1. 1988

Ráno jsme jeli na Valašskou zimu. Byla dobrá, ale s Jirkou jsme perfektně zmokli, a bylo nám zima. Tlačil jsem jednoho závodního VAZA z Rakouska. Řídil mladý chlápek a spolujezdec ženská, došla jim voda. Velmi dobře jel Sedlář, v létě by měl dostat BMW. Pavlík na Audi, jelo mu to… Auto jsme museli nechat nahoře na vrchu (v Chalůpkách). V JZD Slušovice je jeden 35 letý muž a jmenuje se Stanislav Devátý, pro letošní rok byl jmenován jako jeden ze tří mluvčí Charty 77. Pracoval jako oživovač modulů, v závodě aplikované kybernetiky! Chtěl se setkat s kancléřem Kohlem z NSR, když byl tento týden 2 dny v Praze. Nepustili ho, zadrželi ho a teď dělá v Zádveřicích u kráv. Hlas Ameriky: Československo – lidská práva – Charta 77 – Devátý – JZD Slušovice. JZD Slušovice si nenechají do toho mluvit, správný socialismus. Dnes se stal Camrda ve Švýcarsku na MS v cyklokrosu Mistr světa, strašné bahno, vydřel těžké zlato… 1597. DEN DENÍKU, neděle 31. 1. 1988 Večer jsem šel s Oldou na ples, na Gymplu. Úplně v pohodě jsme se tam dostali, nemuseli jsme mít ani kvádro. Ze začátku se to zdálo blbé. Tančili jsme disco, v tělocvičně. Byli tam školní lavice se židlemi a v rohu byl plac na tančení, disco měl Zajíc. Snažil sem kecat s každým známým. Koupili jsme si červené. To se vypilo s pomocí Mennyho a borcem z gymplu, mladík co chodí s Vláďou Špůrkem. Nálada byla dobrá. Potkali jsme Roberta P. a šli jsme po schodech nahoru. Tam si zakouřili, Robert mi ukázal nástěnku, kde bylo o něm psáno – basketbal, já jsem při té příležitosti sebral z nástěnky Přihlášku za člena ISM a to Radima Hrtáně 28. 1. 1973 – Konečná 1176 Vsetín. Já jsem otočil několik skříní, s dveřmi ke zdi. Velký květináč jsem si dal na skříň nahoru, misku jsem strčil pod nástěnky, které jsem zavřel, byli otvírací. Potom Boba zdrbal jeden profák, že kouřil… Byl tam i Tomáš s Evou, vyhrál tašku, zelenou za 2 Kčs a říkal, ať si jdu koupit taky. Koupil jsem si 5 losů za 10 Kčs no a: T Strýc Pagačúj si takej mysleli že vyhrajú x 2 O Zas kulové… už toho rači nechte M Po všeckem hovno, enem po fčelách med B Viděla žabku koňa kuť a zdvihla takéj nohu O Z hovna bič neupleteš mosíš si přikúpiť L (Sestra měla koupené 3 losy a taky nic) A Olda koupil jeden a to Čubákové a vyhrál popelník skleněný. Byl to klidnější ples oproti minulému. Bob vyděl dobře babu, která kosila a řekl: „Viděl jsem už zelenější stěnu,“ a druhá holka ho zdrbala! Dobrý expert. K plesu musím dodat jenom to, že byl perfektní. Jisté věci chyběly, něco zase hodně předčilo moje očekávání. Toto je můj poslední zápis (aspoň doufám) před Vladimírovým odjezdem na vojnu. Olin Chceme mu za jeho příspěvky poděkovat a doufám, že bude nadále spolupracovat na všech oborech hospodářství. Z plesu jsem šel těsně před 2:00 hodinou. Koupil jsem bílé víno jedné holce, nechtěli prodat. Potom jsem koupil sestře, Lence M., Šárce Davidové, Lence Adámkové (sedí s ní sestra v matice). Ta se mi zalíbila a dala úplně na srozuměnou, že ženské nesmím vynechat, a asi bych byl úplný blbec! Diskutovali jsme o tom jestli mají špeky, ale nejsme přece malé děti… Chodí do Aerobiku, šťouchl jsem Šárku do boku. Já jsem myslel, že mně zbije, myslel jsem, že je povolnější, ale v dobrém slova smyslu.

Jedna bývalá z tanečních, ze zdravky v bílém; po prsa ji tam obtahoval jeden kluk, nemohl jsem se dívat, ale zrak věděl oč jde. Byla tam i Gabča, při tanci zvedala sukni nahoru, venku poprchalo. Byla tam i s. Janáčová, poznala mě – pokynuli jsme si hlavou. Ke konci sem zašel ještě na 2 dcl bílého 7 Kčs, sklénky se mi nechtělo vracet, byli za to peníze po 1 Kčs, nerad takhle vydělávám. Olin O. má nový postup práce Začneme – skončíme, Alternativa – žádná, Drsnost povrchu – kurevsky velká, ČSED – Československý státní energetický dispečink – Československý svazek elektrických drátů. Mám doma průkazku SSM K.G. a Olda nakreslil do čtverce pro fotografii 3 x 4 cm, asi dívčí tělo od pupku do před kolena! Naštěstí jen tužkou… Nechám to tak, a doplním to blbostmi. Byl u mě Vláďa donesl mi fotku s věnováním „Až zapomeneš na originál, tak kopii zahoď“, HEZKÉ. Taky donesl hezkého panáčka v kroji, vysokého 22 cm s ozdobami v klobouku. Zastavil se u mě se sestrou, zprvu jsem myslel, že to je holka, ale sestra, řekl že se říká: „Ahoj“ a né: „Dobrý den,“ rozloučil jsem se s ním, málem jsem se rozbrečel, možná i on… Šáhl mi prstem na pravou tvář pro štěstí, podali jsme si ruce, slova byla plaché i velké, člověk se loučí a kór, když končí taková svoboda. Šáhl na vlasy, ještě dneska nejsem voják, zítra však budu. Vláďa je můj dobrý přítel, poznal jsem to už dávno, přátelský, chytrý, pomože, pomohl a půjčí dosti krát! Nechce se mi pouštět přátele, zatím jsem klidný, ale cítím, že je to velká věc, velký přechod životního stylu u mě se teď bude dít. Chtěl bych mít pořád 18. let, a vím, že kamarád bývá skromný, takže se nám někdy zdá, že ho vidíme 1 x za měsíc! Čau přátelé, díky za vše, chtěl bych říci mnoho slov, ale zmůžu se jenom na: Mám vás rád!!! 1598. DEN DENÍKU, pondělí 1. 2. 1988 Nastoupil jsem na školu s 45 minutovým zpožděním, trochu jsem bloudil, zeptal jsem se jednoho pána a ten ať sednu na 26. Přišel jsem a hned mě šli stříhat. Nafasoval jsem teplakovky, chini 29 ½ boty, tílko a trenky. ADRESA . vojín K.V. VÚ 50/35 Žilina 01 001 Balík balit moc neumím, musel jsem ho s kámošem předělat, protože jsem mu napsal adresu jak chtěl. Ještě jsme šli oholeni do sprch, dostali jsem ručník a mýdlo i příbor. Důstojníci a staří zkušení vojáci se dnes smějí… Nafasovali jsme věci a komínky, nikdy bych nevěřil kolik srarostí. Ráno s mámou jsem se rozloučil, rozbrečel jsem se i ona i babička. Tento den není lehký, hlavně zvyknout , život je tu tvrdý – chlapský… Jsme tu tři. Já – Liška Roman a Vašek Lychoň. V žlutém pyžamě, holky prej tu dělají strašnou vědu z této vojny! I rajony začli – jsme ještě malincí… Ve 22:00 se tu křičí: „Večerka“, a pod umyvadlem je tajná skrýš a jsou tam prázdné flašky od alkoholu… 1599. DEN DENÍKU, úterý 2. 2. 1988 Trochu jsme se začli učit, dostali jsme test autoškola č. 26. Udělal jsem 40 bodů, ptal se nás na sport a zrovna i na atletiku, přihlásil jsem se. Včera jsem šel až ve 23:00 spát. Šil jsem 2 žluté hříbky na plášť, mám už vyměněnou čepku, trochu je větší. Bylo v noci i dosti kraválu od roťáků. Nad Žilinou je zamračeno, pochodujeme všude kde jdeme! Při televizních novinách, kdybych mohl, tak jsem usnul. Rotní jsou dobří, ale někdy nám dávají pocit a asi musejí. Psal jsem dopis mámě, táhne mě domů, lehce se říká, skutečnost je tvrdší. Někdy raději, po půl roku odejdu, že to nevydržím a dosloužím 1,5 roku a domů, budu dělat v Ingstavě, kdyby mě tam vzal tatínek. Atletika tak nebolí, jako vojna, ženské co jsou tady, musejí mát výdrž!!

1600. DEN DENÍKU, středa 3. 2. 1988 Celkem se dá přes tuto noc vyspát. Není to tak strašné, psali jsme už test, z pěti bodů jsem dostal bod. Dnes měl pohřeb bývalý předseda ČSTV Antonín Himl, dobrý člověk. Nejvíce se těším, až pojedu domů! Knoflíky musejí být všechny zaplé, na vojenských riflích však mám vždycky jeden otevřen, tak jsou nové. Od 16:00 – 18:00 jsme měli povinné samostudium. Příští rok už tahle škola nebude, máme strašně velké perspektivy, proto se můžeme později, za ty dva roky dostat domů, nebo blízko – kde jsou vojáci a tam sloužit jako voják z povolání. Někdy se zdá, že čas vůbec na nic nemáme. Aspoň tak nám to říkali, je tu i sranda, ale jsem na vahách… 1601. DEN DENÍKU, čtvrtek 4. 2. 1988 Trochu se to ustálilo a uklidnilo. Měli jsme dvě hodiny tělocviku, v posilovnách. Štvalo mě, že jsem musel odpovídat a hlavně říkat, co máme říkat, byl jsem pořád tázán. Měli jsme 2 hodiny základů, pozor, pohov, dvojřad. Jak se sdělávají čepky atd… Ode dneška v „60“ i kanady, ty mám od rotnýho neznámého. Pochodovali jsme dneska dobře, kanady jsme nebo leštíme, je 20:25 hodin, vytáhl jsem fotky – sestřičky Leničky, Jardy, maminky, tatínek, babičky, Milana a Vláďi, když píšu večer, když je trochu času, jinak pořád frmol. Vzpomínám na vás na všechny, je mi smutno. Úplně nejsem rozhodnut, je to těžké, půl roku – odejdu a dosloužím 1,5 roku a konec a vydělal jsem na tom a od vojáků do smrti ámen, až jedině kdybych měl syny!!! Bylo by do té doby lepší, když by armádu zrušili a nebo zůstat a podepsat to po půl roce, s největší pravděpodobností do důchodu, nejtěžší křižovatka, na nejzbytečnější dálnici života, není tu čas ani skepsi! Kdybych mohl , hned domů – nečekal jsem a dobře to táta, máma i babička i kámoši, že je to tvrdé, uvidíme… MÁM VÁS RÁD Velitelé nejsou špatní, ale je to síla na všechny, dost kluků uvažuje, že za půl roku končí, a chudáci kluci co tu jsou od skončení 8. třídy… strašné!!! Nejlepší a chtěl bych se raději držet máminy sukně, ikdyž rozhodnutí přijde v květnu, ikdyž na druhé straně musím být silný, ale vojáci to je v dobrém slova smyslu smutný život dějin, nebo nějak tak … To už raději děvka, když jsem (nedopsáno – domyslete). 1602. DEN DENÍKU, pátek 5. 2. 1988 Tuhle stranu píšu o den později, protože ho měl na noc soudruh Březina, přišel za mnou, když jsem se právě chtěl dívat na povinné televizní noviny 19:30, a dostal jsem otázku: „Proč chci jít pryč z vojenské školy“, a já jsem hleděl, chtěl bych tu zůstat, krize „domov“ už celkem přešla. Po večerce jsem musel ještě za Hánělem ve 22:20 a byl jsem tam asi do 23:25. Oba dva kouří tvrdou „Čadcu“, ještě před tím jsem napsal jednomu rotnému báseň „První polibek“, jsou to dobří kluci. Trochu jsem byl tím názorovým nebo otázkovým jevem překvapen, aspoň dost kluků v této otázce – nejsou rozhodnuti, já bych chtěl zůstat už proto, dokázat kámošům, že jsem byl vždy silný a bláznivý v dobrém slova smyslu. 1603. DEN DENÍKU, sobota 6. 2. 1988 Celkem pohoda, někteří kluci jsou tu strašní puntičkáři, jakoby tu byli samé předpisy, někteří mají blízko k sobectví! Ale třeba se mýlím, jídlo není špatné. Holku si prej máme vzít hezkou, protože škaredá od nás neodejde! Má být nezaměstnanost u nás, díky přestavbě, u vojska prej to bude lepší, byt né moc drahý, za pouhých 0,0 Kčs …atd?! Zima tu není, trošku mě naštvalo, že někdo mi šlohl hranatou čtyřbarevnou propisku, to mě štve! Jinak tu den celkem utíká, na skřínce a na postelích máme jmenovky i se svým jménem.

Dostali jsme < x 2 na vycházkový oblek – bunda do půl pasu. Přešil jsem si 10 stříbrných povinně na 10 zlatých knoflíků, myslel jsem, že to jde hůře. Dostal jsem zajímavou věc od dobráka Březiny, takový žlutý sešit deník, zajímavá věc. Začal jsem to číst, jo a autoři se jmenují: Jiří Marušinský, Pavel Kašák Prej jeden z nich se zabil na motorce. Ty vole, od 18:00 hodin máme o horolezcích, prej jak jsem se zabil. Zatím naši kluci prohráli s 2. ročníkem SOŠ 2x a teď 5:0 a jeden můj soused, že mrdali kule, a včera s našima 2 VSOU 7:3. Není to tu špatné, jenom by mohli zrušit komplet armádu, kromě speciálních jednotek, které musejí držet rovnováhu s SSSR a Varš smlouvou proti US ARMY, né US – obchod! Pujčil jsem si od soudruha Březiny 2 černé činky, každá má 6 kg, píšu do deníku a jednu mám v ruce přitom, zajímavý druh činnosti. A ještě jsem je využil, jednu jako řídící páku a druhou činku jsem dal do (auta) na zem jak spojku a jezdil jsem, volantem jsem otáčel levou rukou. Brzo budou vánoce, už jenom konec roku. Kluci si říkají, že jsou „KOKOTI“ a jiné cizí slova, které jsem se nenaučil doposud! Venku je tma a chtělo by to tu jenom už hudbu a to Pet Shop Boys, a už se nám to točí a je tu „Ou May Maind“, nebo nějak tak… Musím ještě projednat s jedním – David Říha, chce si ode mě zebrat čili opsat: Dodatek k zákoníku práce, zavazuje se, že neporuší práva výrobce a pod podpis se podepsal. Mohli jsme se dívat na PROFIKY, večerka je dnes ve 23:00, zase jsem měl rajony, jediný problém bude asi pro mě ten a podle toho se asi nařídím, že jsem citlivý a nerad křičím a poroučím a jestli budu velitel to budu muset být i tvrdý. Dneska trochu křičel soudruh Březina, kvůli jednomu všichni, jinak hezký den tímto trochu pokazil, kdyby se mělo dodržovat tak pořád, jak nám říkají, tak bychom mohli zrovna všechno zabalit a třeba, ale škoda mluvit a psát… Ráno byla dobrá rozcvička s Čipčalou. Vojna by se měla dělat podle stupně lidskosti a né podle hvězdiček, chtěl bych být vojákem z povolání, ale zatím vadí v mém rozhodnutí, domov a přátelé a další – lidskost, tyhle dva činitelé budou rozhodovat!!! Trochu se mi nelíbí, když jsme měli ve 21:30 nástup na chodbě a naši druháci kouřili, velitelé, jejich věc, ale škodí to zdraví, ale je to to zase pro ně odreagování – ale je to divné, proč musí tolik lidí kouřit!!! Dost kluků se těší domů, na dopisy z domu, i na přísahu, ikdyž se zase netěší, že budou muset pochodovat. Těší se až budou mít roťáky, proč je to tak složité a lidsky kruté ten život bolesti a chvilkou. Změna velitelství, naše družstvo má teď pod rukou soudruh Čipčala, všichni jsou dobří velitelé, co já vím? 1604. DEN DENÍKU, neděle 7. 2. 1988 Ubíhá to, zítra už týden, máme společnou vycházku na 4 hodiny – uklízelo se, dneska je celkem dobrý den. Csongár je tu tvrdě učen, soudruh Březina si ho čelem přitiskl ke zdi, jako v kriminálním filmu, je dobrý borec – nebojí se ten Csongár. Napsal jsem Zimčíkovi báseň pro jeho mámu 44. let … Na vycházce jsme byli dvě hodiny, zašpinily jsme si boty. Soudruh Zimčík mi nechce věřit, že jsem ještě panic, chodil s dřevěnou policí a nevím proč. Já jsem čistil hnědé vycházkové boty, úplně jak „káppo“. Soudruh bude slavný, dovolil mi psát dobře a mluví Slovanským jazykem – Slovensky… Dnes je dobrý den, celkem je dost volna; kdyby to bylo pořád jako dnes. Lacko nám říkal, že máme v Žilině chodit po skupinkách, protože tu vojáky nemají rádi, mohli bychom dostat na hubu. Žilina je 3. největším městem v SSR. Brzy budou zase kontroly na denním pořádku.

Venku prší (18:30), první velký déšť v mém zeleném životě, nevypadá to špatně. Mají přijít nové holky 1. 8. 88, máme si tam najít holku, budem zkušení a roťáci, ale musíme zůstat s podpisem! Vzpomínám na domov, na rodiče, na kámoše, na dědy a babky, tety a strýce. Někdy si stoupnu k oknu, odhrnu záclony a dívám se na Žilinu (paneláky), kde si lidé mohou žít a dělat co chtějí! Kluci z VOŠ venku cvičí na klepáčích, jeden tam chvíli seděl do půl pasu, na chodbě se pořád v rohu kouří. Ženské tu chybějí, ale bral bych já i né, ikdyž momentálně ukazuje můj vzrušometr, podnormál. Jenom za leden přibylo ve světě 2000 lidí s příznakem AIDS, v USA jich, co to zná je přes 51 000! Ještě, že zatím kašlu na holky. V televizi bylo, že dělali na jedné škole takovou akci, a jedna v 17 vystřídala 9 kluků, jen 3 z 20 hledají postelovou lásku! Někdy je nebezpečno chodit po chodbě, někteří II. jsou tvrdí a jsou s výkřiky: „OLÉ, zelená barva není moc vzrušující! Skoro týden, ještě že nemám babu, jinak by to bylo pro mě horší. Další díl Rodáků, a zatím jsem viděl jeden + jeden díl z 13, moc mě to nebaví, když jsem pryč od domova. Chybí mi tu hudba, aspoň si musím sehnat nebo dovést wolkmena. Csongár musí a je pořád v kontaktu s velitelama, je to žolík a malý brejlatý komik, nejmenší, já měřím 181 cm. Je tu dobrá parta, za okny je dosti velký bordel. Háněl: „Ať děláme, co děláme DDŠ uděláme,“ a „V naší obci, mezi kopci, s korbelama,“ atd… Učíme se přísahu a Směr Praha. Jinak diskutuju se svým kámošem, velitelem pokoje Romanem Liškou, má zkušenosti s holkama! Oba dva jsme se shodli, že rádi vzpomínáme na ZŠ. Čipčala na večerní kontrole řekl, že musím být jako tuleň a ona si ho tam už strčí podle situace. Říkal, že po přísaze na dívky půjdem, nabízel holky z vrchu, já jsem se bránil, že věřím na lásku, a on, že se mám připravit, no já to nechci vidět …! (ležatý a dlouhý)? Přesně ve 22:00 jsem rozházel postel a nás dobrý „káppo“ ještě obchází postele, vlastně pokoje, a co voják vždycky mele do živého a za v času a tak už je VEČEŘA a na pokojích se zhasíná a spát tak brzo (VEČERKA)!? 1605. DEN DENÍKU, pondělí 8. 2. 1988 Slyšel jsem v hodině Taktické přípravy dobrý vtip: „Jaký je rozdíl mezi poručíkem a kometou? Kometa je hvězda s ocasem a poručík ocas s hvězdou“. Oběd byl divný. Kluci spali při promítání diapozitivů, v předmětu „Automobilová příprava“. Šli jsme do naší budovy a hned za hlavními dveřmi v rohu byl přitisknut jeden roťák ke zdi a líbala ho svobodnice. Ještě, že není ZÁKL – R – 5 řády na podlahy a chození v kanadách po ní. Dneska jsme měli přes hodinu přípravu na přísahu, byli jsme rozděleni na dvě družstva, měli jsme velitele Zimčáka a pořád jsme se smáli, místo vpravo, tak se šlo doleva , pochod to byl sypot brambor. Řek sem – sexem! Dostal jsem dopis od Vláďi Špůrka a hned 5 kliků, a byl jsem mezi prvními co dostal dopis!!! A zase ty vojenský holky, borec co má dneska službu s červenými mašlemy okolo krku, tam jednu popravoval a říkal: „Tobě nedám, jenom ženě“, a vytáhl krabičku, na 90% to nebyla sexová, ale cigaretová, později jsem slyšel i dívčí výkřiky: „I iii í í“, smích, a raději jsem odešel od nástěnky u služby. Je to tu strašné, ženské měly na výložkách i knoflíky či cuplíky, určitě jsou to stupně čarodějnic! A další borec od PS hledá zase těhotnou ženu! No, raději moc neposlouchám, zničil bych si ruku! Ve 21:30 nás vyhnali na 3 minuty ven, a zase u dveří a dokonce IIII.

Zase cucala jedna žába a říkala: Neutíkej mi“, a jeden expert, co jsem mu psal báseň, že si zahrajem kulečník a mířil mu paličkou na varle. Perfektně nás naštvali, na té vojně zatím puberta nevymřela, velké poznání! Někteří tu chodí orientálně po chodbách, okolo pasu ručník a jedem. Při večerní kontrole jsem byl zdrbán od Březiny, za špinavé polobotky a musel jsem se holit. Potom mě venku zdrbal Zimčík, že jsem se málo holil a potáhl mě 2x za chlupy co vedou až k břichu, mám shodit zimní oblek. Když se podívám na 7 fotek, co mám z domu, je mi trochu do pláče, jak je mám rád více, když jsou pryč, jak po nich toužím, musím být pořád s nima. Těžko na cvičišti, lehko v boji. Pořád a chtěl bych bydlet s našima i třeba 10 let, chtěl bych – mám je všechny moc rád!! 1606. DEN DENÍKU, úterý 9. 2. 1988 Dneska jsem dostal v Automobilové technice z testu za 4 a potom 1, ale přiznal jsem se za chybu, a byla 2, sám mi říkal, že jsem se neměl přiznávat, ale mě to nevadilo. V samostudiu jsem napsal dopis Bobovi Ž. Večeře byla dvousložkový čaj, Francouzské zemáky a okurky (příloha). Mivan te kiss kutija, teszék. To druhé slovo mi při vstupu na večeři řekl Čipčala a Petr Nagy mě naučil to první slovo a já jsem mu to řekl, já jsem ho nechtěl urazit, ale aspoň jsem ho naštval – to určitě, no uvidím, záleží jenom na něm. Včera jsem dostal dopis od Vláďi a dnes od mámy. Museli jsme před 15:00 sledovat rozdělení do stráže, vojáci byli vráceni a museli potom znovu nastoupit. Čipčala je dobrý Žolík! Nemusel jsem dělat za dopis nic, po večeři jsme ve tmě ¾ všech kluků museli pochodovat a zvedat nohy! Pravo hleď a levo atd…. Mistr Háněl nás zdrbal, ikdyž osobně mě ne, a ani mě nečetl v rozkaze. Čipčala mi to odpustil pro příště a musím, nedělat blbosti. Csongárovi jsem napsal báseň, dostal břišní křeč s Březinou a Čipčalou… Kluci mají rajóny, aspoň chvíli volna, ach jo! Kdybych měl mít všechno tu, tak bych seděl pořád u tohoto… Čipčala po prvé na 60%, po druhé spravil, jak má být košile, i bez papírku, říkal, že odsedíme a že dostaneme, jestli si bude Háněl stěžovat – zatím se mi nejvíce líbí, ale už doopravdy nic dnes nepíšu! Ale musím, vykoukl jsem ven, soudruh Březina cosi vypisoval a vedle něho byl jeho spolužák a frajersky rukou pokynul ať zalezu zpět. Holky co tu jsou v zeleném moc nevidíme. Nová změna za 5 min 21:45 nesmíš vycházet z pokojů a ani po večerce – 22:30, pořád něco nového od Háněla? A soudruh Háněl prováděl kontrolu, topil koho chtěl i Žolík se divil! 1607. DEN DENÍKU, středa 10. 2. 1988 Šel jsem si vyměnit maskáč hned co je na košili a Kongo mám teď k tomu malé! Ženijní příprava je dobrý předmět, dvě hodiny jsme prodiskutovali. Prej máme nevýhodu, že jak jsme malý, máme vše a až se oženíme, potřebujeme všechno – 100 000 Kčs třeba! Dneska se začlo bodovat, náš pokoj měl nejmíň 3, potom 2 x 4 body, nejvíce bylo na jednom pokoji 9b. Háněl nás dobře dupe, může nás drbat, ale nemusí tolik řvát, jež k sadistickým sklonům a hovorům to taky nemá daleko, tenisky musejí být všude čisté, no, ale zase nemůžu na Háněla říci, třeba se mi to zdá a já to myslím stejně jenom z psychologického hlediska, nejlépe se dívat na stěnu a neříkat nic! Někdy bych opravdu s chutí zaplakal! Lichoň si šel na chvíli zapálit a hned Háněl tvrdě postihl! Proč člověk nehledá jiné cesty , než cesty peklem!! Viděl jsem jak Hánělovi spadl na samostudiu červený bonbón, sfoukl ho a dal

si ho do puse, aspoň 1000 bacilů, buď zdravých i nezdravých se do něho dostalo!Nedopsáno – moc povinností je tu! 1608. DEN DENÍKU, čtvrtek 11. 2. 1988 20:45 Děláme jako blbci, 3 hodiny pořadovou, cvičily jsme se samopalem. Mysleli jsme, že zmrznem, hlavně na prsty a jak jsme šli odevzdávat, nemohli jsme na nohy. Dostal jsem jako druhý balík a dopis od maminky, z 10 jablek co jsem měl, velké hezké mi zbylo jedno. Háněl dostal arašídy, Manon; co bych mu nedal a velitelům družstva taky ne, že! Máme honičku, měli jsme perfektní besedu s velitelem 2. š. pl. a říkal nám dobré věci o ženských, že raději pozdě a to stejně přijde a že jestli neznáme to, sedí se v restauraci a teď: „Promiňte dámy, musím si odskočit za kamarádem, jestli chcete za chvíli vás s ním seznámím!“ Napsal jsem dopis Milanovi, druháci si někdy moc myslí, dneska jsme museli na ně čekat. Věčně jsme v pohybu zpocení – zítra musím napsat dopis babičce a dědovi, protože mě na to upozornila v dnešním dopise máma. A táta, když někdy přijde z práce se zeptá, kdy přijdu z tréninku nebo z práce, nebo nejsem doma, a když zvonek zvoní, Ladik jde. Mám rodiče strašně rád, když přijde dopis hned bych utekl. 21:00 Víc nepíšu, málo času a hlavní už je a to je rodiče a přátelé a rodina. 1609. DEN DENÍKU, pátek 12. 2. 1988 Dodatek ke včerejšku, chodil jsem v dolním pyžamě naopak, už podruhé. Hánělovi co jsem dal bonbóny arašídové máčené, nechal je prej ve škole. V tělocviku, jsem byl na 3. na hrazdě s 13 (vzepření ), dále jsem udělal 47 sedů a lehů za 1 min, byl jsem kolem 4. z našich kluků. Csongár, ta potvora, píšu mu báseň každý den, pro Lenku, atd. a on to posílá tady svobodnicím, do 5. patra. Hned jsem mu řekl, ať něco zajistí a on ještě, že musím být potichu, že to píše on. Na večerním nástupu jsem neměl s jedním ponožky na nohách. Z balíku mi zbylo trochu tyčinek, kdybych je spojit, tak asi jen 3, trochu brambůrků a malinko lentylek. Borec plivl a mi jsme ještě museli pochodovat před zdejšími okny buzeráku, ale nešlo to nejhůř, doučit se pochod, při pravo a levo hleď… Csongár musí dělat dřepy, ručník měl okolo krku, má to těžké a ještě si z něho dělají srandu i ze mě. Dnes jsem napsal dopis babičce a dědovi do Otrokovic. Ve škole pohoda, cvičily jsme ze samopaly a bodáky. Trochu mám potíže při dobrém pochodování – bolí mě chodidla. Od 15:00 jsme měl přednášku na IVP o Ideologickém boji západu proti ČSSR. Dnes jsme zase vyměňovali postele, je s tím otrava a druháci jsou strašně na změnu, úsměv a křik. Dnes je celkem dosti volna! Jak se rozdělují ženské? Ženské se rozdělují na milenky, manželky, kurvy a svinské kurvy. Milenka dá milencovi, manželka manželovi a milencovi, kurva každýmu a svinská kurva každýmu, jenom mně ne! Vtip o ohřívané večeři! Tak to jednou příjde chlápek domů ze školení a ptá se ženy: „Tak cos uvařila?“ „Nic“ odpovídá žena. „Nasytíme se lásky!“ Tak dou na gauč a zamrdají si. V pořádku. Druhej den se muž vrátí zase ze školení, hladovej jako vlk a opět se ptá ženy: „Tak cos uvařila?“ „Nic, nasytíme se z lásky!“ Tak dou zase na gauč a zamrdají si. Opět v pořádku. Třetí den se muž vrací ze školení o něco dýl, zastihne ženu na schodech, jak jezdí s rukou po zábradlí. Muž se zeptá: „Co to děláš, ženo?!“ A žena: „Ohřívám večeři!“

Dělal jsem nějak 4 hodiny záchody druhákům – sám a potom jsem čistil chodbu a zametal. Deník potom studoval černovlasý chlapec. 1610. DEN DENÍKU, sobota 13. 2. 1988 Vstávali jsme v 5:30, jeli jsme do Martina. Sedl jsem si do T-55 na řidiče a vím jak se startuje tank, na pravé straně je černý knoflík a stačí s ním otočit. Má tam dva výhledy na cestu, ale moc to není. Bojové a ženijní techniky tam bylo dost, ke konci byla zima, že jsme byli rádi, že jsme jeli domů. Ve 13:00 jsme šli na oběd, dostal jsem jablkový džus jako mi. týden, potom chleba 2 uřezané buřty. Napsal jsem 3 dopisy, Oldovi O., Robertovi P. a tetě na Hrobice. Dostali jsme 8 bodů. Bolí mě ruka a trochu je hlad, když není večeře. Kluci dělají nástěnky, Lychoň si dobře pořezal prst o sklo (stolní fotbal). Kašlu na psaní dneska. Ve 21:00 našeho času začínají Zimní Olympijské hry v Kanadě 88. V televizních novinách bylo o službách a kadeřnictví a Csongár: „Ať se jdou ostříhat k nám na vojnu“, smích a jel bych domů, doma bych vegetil, to by byli aspoň myšlenky! A né jak zde! Stoklas co má už po přísaze byl s jedním druhákem, co jsem mu psal báseň na vycházce, trošku pili a je to na nich vidět, jako by se vyhýbali minám! A už dost. Dal bych si i blbého chleba, je hlad. 1611. DEN DENÍKU, neděle 14. 2. 1988 Naši hráli včera v noci pozdě hokej na Olympijských hrách a prohráli z NSR – ČSSR 2:1 (0:1) (1:0) (1:0)!! Byl jsem vybrán mezi nejlepší a jdeme do kina na: Jestli se rozzlobíme budeme zlí. V samostudiu jsme museli soudruhovi Březinovi odříkat každý vojenskou přísahu, já jsem ji zvládl. Hráli jsme ve trojicích fotbal, byli v tom zmatky. Za pokoj jsme dostali jen 4 body, vedle pokoj 118. dostal 3., takže jsme předposlední! Dočetl jsem ten žlutý deníkový příběh, skončilo to tím, že nakonec všichni 4 zemřeli; Jacqueline na rakovinu, Mary s Pavlem a Jožou se zabili ve vrtulníku. On to způsobil, ten její manžel, navždy zapomenout a v klidu žít po smrti. Dívali jsme se na Hity 87, dnes tu máme veget! Při obědě jsme dostali bohatou večeři, chleba – perník čokolo a slovenskou „játrovku“ a z velkého koše mnoho chleba. Dnes jsem se po 14 dní osprchoval, voda tu teče teplá, trochu jsem klukům přiotevřel dveře, ať tam mají více chládku, ale moc to nebylo! Na opušťáku byl Čipčala, dnes přijel, chtěl ať jdu s ním do města, za jakýmasy „děvkama“, toto cizí slovo ještě neznám, musím se ho na to přeptat! Vtip o velbloudech: Tak to jde chlápek s velbloudem po poušti a velbloud už dál nemůže. Chlápek kouká a co vidí – velkou ceduli: „VELBLOUD-SERVIS.“ Tak vezme línýho velblouda a řekne: „Vyveďte ho semhle na rampu…“ Tak chlápek vyvede velblouda na rampu, ten chlápek od servisu přistoupí k rampě s takovým velkým železným kladivem, rozmáchne se a majzne velblouda přes koule. Velbloud zakvičí a ve chvíli je pryč. Majitel se ozve: „No jo, ale jak já ho teď doběhnu…“ „Prosím, račte si vylézt na rampu…“ A zase rajóny, budu uklízet chodbu, umývat od hlavních dveří pro vstup na vnitřní chodbu – ubytovací. 1612. DEN DENÍKU, pondělí 15. 2. 1988

Největší rozmazlenost je – mít na posteli styk a dělat ho na stojáka. Červené světlice jsou krámy. Přijde se jeden chlápek vyšetřit a doktor mu zjistí , že má málo červených krvinek, že má trochu pít. Později se zeptá, co to bylo za doktora a co tím myslel, no ten pije denně 10 l červeného a vy takových 2 – 3 l vína. Borka s borcem drbají u plotu, příjde máma dcery Ten uteče a ona udělá dceři kázání: „To musíš drbat venku ve stoje. Víš, že budeš z toho mít křečové žíly, jako mám dnes já!“ Kluci říkali, že mi seženou holku a ten brýlatý borec Bohdan, čekej na Olinku, má 21 let a ti druzí, že seženeme Briliant či Jantar, jsou to sprosťáci, ale jestli přijde v sobotu ve 14:00 či v 15:00 já omdlím a ještě říkali, že si užiju, no potěš …. To raději budu pochodovat jak dneska. Psal jsem dopis mámě. Zpíval jsem před tabulí: Směr Praha a ostatní kluci co tam byli (3), překřičel jsem je. Dostali jsme 5 bodů, vedle nás 118 – 2 body. FINSKO – ŠVÝCARSKO 1:2, KANADA – POLSKO 1:0, OH v hokeji. Ploc je 2, Malec 3 a Parma 5 ve skocích na lyžích asi P70. Zdrbal mě dnes poručík, že jsem měl rozepnuty 2 knoflíky. Musím chodbu 2 umýt, to je v celku v pohodě! A zase u dveří, z venku se čistily kanady a ze vnitř sněm a zase se tam cucali. Csongár je borec – ležel na zemi a jeden druhák, co jsem mu po 1. napsal báseň: „Zase tam má díru…“ atd. Je to tu tvrdý a někdy je tu úplný bordel, horší než tzv. dívčí!! Čipčala byl v kuchyňce s jednou dívkou v zeleném! Dneska je tu strašný rachot, druháci za 351 a když jim někdo z našich jako např. Říha řekl za 715 dní – což jsme asi, Březina dostával kolaps, Háněl hledal srdce, někdo řekl, že je v kalhotách, dělali tu strašný rachot a byl jsem zbaven od těch rajonů, díky Říhy!! Je tu s nimi sranda, chce to jen dělat, makat a smát se, asi… Dneska se směji a je tu fajn. Včera jsem diskutoval s Hánělem a ještě s Balajem o životě, je správný, a myslím si, že když ho někdo kritizuje, tak neprávem. Myslím si, že dobře ví a dělá a snaží se pro nás – co to dá!! 1613. DEN DENÍKU, úterý 16. 2. 1988 Celkem veget, ve škole se mi chtělo strašně spát a hlavně na začátku schůze ZO KSČ, která trvala 4 hodiny. Dostali jsme ale blbou kofolu, ale dobrou kávu+2 kostky, 2 dietní dobré párky + 2 krajíčky chleba. Šli jsme jako poslední na večeři, Zimčíkovi jsme naházeli jídla. II. dnes mají 350 dní do konce školy. Dobré hesla jsem si říkal: Jak jsem v 60. dělal maturitu, 15 let chodím do školy na DDŠ. Říkali cosi o Hyldě jednomu důstojníkovi a prej si chtěla dneska zadrbat. Kluci jezdí 350 – motorky, zatím se zašívám a zkusím si jít čistit kanady. Nakonec to skončilo tak, že se utrhlo kolo. Já jsem se tomu vyhnul. USA – ČSSR 5:7 a prohrávali jsme 3:0!!! Někteří si z toho dělají velkou srandu. Trochu mám hlad, ale jídla je dost!!! Soudruh Čipčala má rád holky, nějaká Olinka, doufám že to … Po 16 dnech jsem použil toaletní papír. Ani přesně nevím a nestíhám vše psát. Dostali jsme 120 Kčs, a jedem soudruhu generál rotný. To je zajímavé, že máme 16 dní skříňku s košilemi pořád stejně a soudruh Březina, že prej si v ní nedokážeme udržet pořádek, když se každý snaží udržet to aby na to nemakal, vždycky toho nejvíc najde Březina, nic proti… Někdo vždycky musí být poslední a někdy je to těžší než první!! Opravdu někdy do toho praštit, někdy je tu s veliteli sranda, ale věřit, ikdyž bych chtěl ode dneška nevěřím, nevěřím – ať jdou i třeba do háje!! 1614. DEN DENÍKU, středa 17. 2. 1988 Dostal jsem dopis od babičky z Otrokovic. Včera ho napsala a dneska ho mám doma.

Dostali jsme dneska 0 bodů, hlavně že jsme uklízeli. Třeba, no neřeknu, ale třeba 3 body jsme mohli dostat. V 16:45 máme za to dárkem od Čipčali spec. Rajóny. Měli jsme dobrou besedu s nadpr. Babinským. Řekl nám dobré heslo: “Ne do koňského zadku, ale do ženského předku!“ Hezky mluvil do duše a o výhodách na vojně a nebo jít do civilu. Takže výhoda je ta vojna. Když nastoupíme podporučíka, jen hodnost je 800 Kčs, čistého tedy 3300 Kčs. Svobodárka hned, jak se ožení, byt zadarmo, jen za el. a plyn a i to se má zlepšit, na rok 650 bodů na oblečení a výbavu, strava zadarmo, děcka musejí všude vzít, důchod 1. kategorie kolem 3500 Kčs! Čipčala vždycky před hodinou a po hodině: „Styk“ a já vždycky: „pohlavní“… Zimčík hraje dobře na kytaru. A zase tu jeden pár děl líbánky a jak hezky vypadala zezadu, byla i chuť! Šli jsme z úklidu a Roman Liška vymyslel nový název: „Pozor vlevo!“ Uklízel jsem Hánělovi v kanclu a trochu díl jsme to protáhli společně s velitelem družstva. 1615. DEN DENÍKU, čtvrtek 18. 2. 1988 ČSLA chybí kolem 20 000 lidí. ITÁLIE: odhalené nohy Minisukně, přecházející často do kategorie mikro, by podle italských módních návrhářů měla vládnout ženskému odívání jak na jaře, tak v létě příštího roku. Moderní žena by ji měla mít v kombinaci se svetříkem, blůzou nebo tričkem připravenu v šatníku pro běžné nošení i jako součást večerních šatů pro slavnostní příležitosti. Pekná robota, když ti vystríkne z kokota. ČSSR – NORSKO 10:1. Knapová s Novotným nenastoupili na OH, Novotný si vzal nedovolené prášky a ty se berou výhradně na pokyn lékaře, první se to zatajovalo, že bylo nevolno, ale prej pravda musí být a vyšlo to navrch. Strašně mě to štve a chudák holka Knapová, jak už je to dlouho co jsem ji neviděl. V čele Kanadského sportu je předseda s klasickým jménem Českým… Jurko skončil 5. v slalomě na OH, moc dobré, když minulý rok se nevědělo jestli bude chodit. Trochu jsme pochodovali, ale v pohodě – ale ponožky zpocené. Se Skuhrovcem děláme, dostali jsme úkol od Háněla pokreslit různě 3 papíry určitými věcmi. Soudruh Zimčík vyšel ze sklepa a za chvíli odhalená rotná. 1616. DEN DENÍKU, pátek 19. 2. 1988 Vstávali jsme bez rozcvičky. Šli jsme pro samopaly, na snídani. Zase nebyl čaj, nic na pití. To mě vždycky tak naštve. A šli jsme na buzerák, 2x jsme otočili přísahu a šli jsme na ubikace. S Liškou jsme šli uklízet třídu. Svačinu mi nikdo nesnědl, ale ani nebyla nijak bohatá 2 krajíčky chleba a jeden silnější vzor nemasného salámu. 10 min jsem se díval na Videostop. Trochu jsem si udělal pořádek, Březina zdrabal Lichoně V., že se díval na televizi a nemá utřený prach. Dostlai jsme Vojenskou knížku od Federálního ministerstva národní obrany, rychle jsme se museli podepsat 2x, což na podpisu moc nepřidalo. Dnes jsme celkem 4x dělali pochod slavností a k tomu: „Proč tak pochoduješ?“ „Protože je zem kulatá!“ „Kdo to říkal?“ „Koperník!“ „Kde je?“ „Umřel!“ „Jak to že to nikdo nehlásil!“ atd.. Mezihradská byla 10. v sjezdu na OH. Rotný Háněl, že co děláš Šlehobře večer na záchodě honil si ho. Já jsem si ho honil a ty si byl vedle! ČSSR – RAKOUSKO 4:0, FINSKO – KANADA 3:1. Barna je zatím v bruslení 15. Děláme pořádky na pokojích, není to špatné mít sirup s vodou pro vedoucí. Kreslíme velkou tabulku, a tu jsem ji mohl vyhodit, byla rozmazaná, takže ji Kutina kreslí znovu.

Vítr je velký problém na OH, zatím to zlikvidovalo 7 závodů, vítr je přes 100 km/h. Strašně se těším zítra na rodiče, moc i na babičku a hned bych jel s nima domů a raději i dělat, a kór po boku otce, no …? Je tu dobře, ale kluci i já (asi jsem to nedopsal!). Po 23:00 jdem spát … 1617. DEN DENÍKU, sobota 20. 2. 1988 Přísaha byla v pohodě, a celkem jsme odpochodovali v pohodě. Těžko na cvičišti, lehko v boji. Přijeli za mnou rodičové, maminka, tatínek, brácha, Lenička a Vláďa Š. Přísaha v pohodě, jak jsem je uviděl poprvé, pár slz, ale přešlo to celkem. Po 14:00 jsme měli slavnostní oběd s IIII. a s vedením a dostali jsme vycházkové knížky. Zajeli jsme do hotelu II. Dal jsem si 2 dcl bílého, smažený sýr, pohár. Jo, Vláďa tam udělal pár snímků a ještě jsem Nagyho seznámil se sestrou a jeho kámoš nás tam u stolu s babama a s jídlem vyfotil. Šli jsme se vyvětrat ven, zima, sněžilo. Po 15 min jsme zašli do III. dali čerstvý řízek, zemáky a zeleninový kompot. Celkem dohromady 5x a šťávu jsem vypil. Hodil jsem do sebe kávu 2 kostky, sifón a becher. Brácha pil Pepsiny – maminka, že nebude večer spát, taťka měl před tím 1 a půl piva a brácha si z toho 2x odpil. A potom, že mě dovezou do kasáren. Nasedli jsme, taťka a já s Vláďou dopředu, nemohl řadit, tak jsem vysedl s Vláďou a počkali jsme, babičce jsme nechali otevřené dveře, aby vypadla, stačila si je i po druhé zavřít. Rozloučil jsem se s nimi před 20:00, na vrátnici III 3 či IIII 4 vnutil žluté jablko. Přišel jsem tu, táhl jsem dvě tašky – jablka hned zmizeli, buchty, řízky, čokolád mám dost. Každému jsem dneska něco dal. Dnes jsem přejezený a je hezký den. Pavel je borec, musím mu dát adresu Lenky, má to zamluvené. Je to dobrý den, druhákům dáváme co se dá, jídla je tu kopy, dal jsem i plechovku s mandarinkou. Chlapi pijou a je fajn a hezky. Dostal jsem dopis od Olina a Vláďi Š. Šel jsem spát kolem 01:00, na 115 bylo 10 flašek od vína, mnoho (30 flašek) od piva a rachot, kytara a bordel. Bylo fajn. Je tu dost static. ele., kde se dotknu prstem jenom jiskry… 1618. DEN DENÍKU, neděle 21. 2. 1988 Mrdali až padali, padali až mrdali. Pro ženy a chlast – bráním svoji vlast. Mám rád chlapečky, rád topí radiátorem. Dnes bych si rád zamrdal, ale už jsem si zamrdal kanady od bláta. Dělám v jaderném výzkumu, mám skleněné oči, 1 ruka zdravá – dřevěná, druhou nemám. Nohy mám celkem v pořádku, na jedné noze mám 7 prstů a na druhé 3. Jsem školen na potápěče – mám žábra jako žába. Maturitní otázky jak jsem psal písemky v důchodě. Kecali jsme se soudruhem rotným Hánělem, napsal dopis mé sestře pomáhal jsem mu při tom! On mi potom dal adresu Gabriele , Havlíčkův Brod . V listopadu má mít 20 let, panna už není, když se žolíkem souložila. Čipčala mě potom přivedl na chodbu, kde byl Zimčík se svou a on: „Najdi pro něho nějakou žábu, babu.“ A ona: „Já to pověsím na nástěnku.“ Jinak jsme kecali ptákoviny, jsem najezený, že mě bolelo břicho. SSSR – ČSSR 6:1 v hokeji, v kombinaci byly naše na 5. a 6. místě!! Já jsem dnes i chtěl spát, ale nemělo to cenu, protože rachot doznívající přísahy. Musíme prodiskutovat řadu otázek. 1619. DEN DENÍKU, pondělí 22. 2. 1988 Lenka měla včera svátek. Dostali jsme JP-75 a cvičili jsme zároveň s M10. Za čistotu masky jsem dostal 4. Ve škole jsme měli 4 h a 2 jsme potom proseděli a prospali. Šli jsme na pořadovou střeleckou přípravu a že budem cvičit, chvíli jsme se točili do stran, potom druháci házeli, postavili z kouli muže a ženu (byla výraznější). Potom nás rot. Čipčala postavil a druháci házeli, stál jsem na místě asi

pět minut, po několik útoků jsem dostal do brýlí a pravá dioptrie vypadla, musel jsem utéci – ani jednou jsem nehodil. Babinský nadával a hlavně na druháky. Nasněžilo, někteří kluci jsou zákeřní, podkopují druhým nohy nebo Melichar na obědě plácá zezadu kluky, cvrnká do ucha až to pálí. Někteří kluci jsou divní a myslí si, že musí být po jejim! Na samostudiu dozorce Čipčala psal dopis domů nebo dívce, takže jsme mohli klidně spát a tak co chtěli. Káppo říkal, že obstará holku z hora, říkal, že volal nahoru a nic – naštěstí se holky z hora neozvaly. A pořád, že se nemusím bát, že mě to naučí. Trochu toužím potom, ale jako v lásce. Kluci jsou sprosťáci a chtějí jenom mít pohlavní styk. Fuj, že se nestyděj a ještě se mi smějí, někdy mám chuť jím nadat!!! Štafeta 4 x 10 km v běhu na lyžích 1. SWE, 2. SSSR a 3. ČSSR, fantastické!!!!!!! Trochu mě bolí hlava, kluci mě štvou pořád o těch zatracených ženských! Přemýšlím o životě, o domově, co bude a jak budeme žít a zpívám si písničky od VAŠA PATEJDLA Chlapčenský úsmeu. Včera 3 z druháku šli na černo na vycházku! S Hánělem jde hezky diskutovat o životě, Kappo je dost na holky a proto né on, ale . Je dobrej. Seznámil jsem se s jednou ze Slovenska Iveta, musel jsem jí napsat báseň a kluci z toho mají srandu. Byla i na pokoji, políbil jsem jí ruku a šla pryč, uvidím co bude dál, ale krása z ní vyzařovala!!