Citius, Fortius, Altius (počátky novodobých olympijských her a osoba barona Pierra de Coubertina)
Zpracoval: Rostislav Kříž
Brno, 2000
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
2
Úvod Ve druhé polovině 19. století docházelo ke stále prudšímu rozmachu snad všech oblastí lidského zájmu. Do popředí se také stále intenzivněji dostávala mnoho století zapomenutá a opomíjená idea antické harmonie těla a ducha. Díky mnoha nadšencům docházelo ke vzniku či znovuobnovení rozličných sportovních disciplín, z nichž si většina udržuje své věrné příznivce až do dnešních dnů. Veškeré toto snažení pak vyústilo ke svému sjednocujícímu vrcholu – k prvním novodobým olympijským hrám. V tomto textu bych rád poodkryl roušku dějin a ukázal, co všechno předcházelo uspořádání aténských olympijských her a provedl vás jejich průběhem. Na závěr se můžete blíže seznámit s baronem Coubertinem, kterému bývá po právu připisována největší zásluha na znovuobnovení olympijského soutěžení.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
3
I. novodobé olympijské hry – Atény 1896 Znovuobjevení olympijské myšlenky Aténské hry bývají mnoha lidmi považovány ze první setkání sportovců z mnoha zemí, které bylo přímým pokračovatelem starořecké tradice. Skutečnost je však poněkud jiná a hry v roce 1896 nebyly rozhodně prvním sportovním kláním, které bylo inspirováno olympijskými ideami. Řecko se vymanilo v roce 1829 z turecké nadvlády. Od tohoto roku lze také vypozorovat mnoho aktivit, jejímž cílem bylo znovuobnovení starořeckých tradic. Nepravidelně se pořádaly různé hry, kterých se mohli zúčastňovat pouze etničtí Řekové a kteObr. 1: E. Zappas ré nezaznamenaly výraznějšího ohlasu. Z těchto setkání je pravděpodobně nejznámější to, které zorganizoval Evagelis Zappas (1880 – 1865, na obrázku 1) a pojmenoval je Olympia. Za definitivní konec samostatných řeckých snah o obnovení olympiád je považován rok 1889. Mimo Řecko jsou nejznámější aktivity Angličana Matche Welocka, jenž se vydal poněkud jinou cestou. Založil Olympic Company, která poskytovala zvláštní vzdělávací program pojmenovaný Olympic Class. Založení Mezinárodního olympijského výboru
Obr. 2: První Mezinárodní olympijský výbor
Za první krok vedoucí k založení Mezinárodního olympijského výboru lze považovat sérii přednášek Pierra de Coubertina v roce 1889. Tyto přednášky byly především přímo inspirovány novými archeologickými objevy, z nichž nejvýznamnějším bylo odhalení zbytků staré Olympie německým archeologem Ernstem Curtiusem. V roce 1892, konkrétně to bylo 25. listopadu, Coubertin na jedné ze svých přednášek v Paříži navrhuje založení Mezinárodního olympijského výboru. Mimo jiné řekl: „Vyvážejme
do zahraničí veslaře, šermíře a běžce - a hle - uvedeme tím do pohybu svobodný styk, jehož pomocí zavedeme do krevního oběhu stařičké Evropy myšlenku míru a spolupráce lidstva. To mně dává odvahu k tomu, abych s vaší pomocí navrhl obnovení olympijských her, přizpůsobených požadavkům dnešní doby …". Osobně sestavil patnácti členný výbor, jehož úkolem byla příprava prvního zasedání Mezinárodního olympijského výboru. Práce tohoto výboru vyvrcholila dne 16. června 1894, kdy byl na půdě pařížské Sorbonny zvolen první řádný Mezinárodní olympijský výbor (na obrázku 2). Tento výbor měl 15 členů a rozhodl o tom, že se první novodobé olympijské hry uskuteční o dva roky později v řeckých Aténách. Tento fakt sehrál důležitou roli při volbě předsedy, kterým se stal na dva roky Řek Demetrius Vikélas. Nás může těšit, že mezi členy výboru byl i známý český pedagog Dr. Jiří Guth – Jarkovský.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
4
Příprava her v Řecku Řekové přijali myšlenku uspořádání prvních her v jejich zemi s velkým nadšením. Zároveň celou záležitost brali trochu jako samozřejmost. Vždyť kde jinde, než v zemi, která kdysi podle olympijských ideálů žila, by měla být myšlenka čestného sportovního soutěžení znovu obnovena? Zásadním problémem se ovšem stala otázka financování příprav a průběhu her. Státní rozpočet chudého Řecka nebyl schopen pokrýt
Obr. Obr. 3: 3: Organizační Organizační výbor výboraténských aténských herher
organizaci her, proto musel Coubertin osobně odcestovat do místa příprav a požádat o spolupráci řeckou královskou rodinu. Záštitu nad konáním her díky tomu přijal řecký korunní princ. V nouzi nejvyšší přišla pomoc z místa, odkud ji čekal málokdo. Nejchudší řecký lid, nadšený pro olympijskou myšlenku, uspořádal veřejnou sbírku, která nakonec z velké části pokryla náklady na konání her činící zhruba 1,5 milionu drachem. Korunní princ jmenoval dvanáctičlenný organizační výbor (na obrázku 3) a přípravy her se rozběhly na plné obrátky. Bylo vybudováno několik nových sportovišť, z nichž nejznámějším se stal Zappasův stadion. Ten byl pojmenován po pořadateli her Olympia Evagelisi Zappasovi a Řekové tím dali jasně najevo, že nezapomínají na velké osobnosti svých bohatých dějin. Síly všech zainteresovaných se upnuly k jedinému datu – k 25. březnu 1896, dni zahájení her. Středa 25. března 1896 – první olympijský den
Obr. 4: Královská rodina s doprovodem při slavnostním zahájení her
Prvním dnem her byl 25. březen, den Řeckého státního svátku. Nadšení shromážděných lidí, kteří se přišli podívat na slavnostní zahájení, lze jen těžko popsat slovy. Už od ranních hodin proudil k hlavním stadionu a nedalekému Konstitučnímu náměstí slavnostně oděný dav. V ulicích vyhrávalo
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
Obr. 5: Běh na 100 m
5
mnoho lidových kapel. Na zahájení se osobně dostavila celá královská rodina spolu s velkým množstvím jejich zahraničních hostů a rozsáhlým doprovodem (na obrázku 4). V pravé poledne začali být lidé vpouštěni do hlediště stadionu. Organizaci diváků musela vzít do svých rukou policie spolu s armádou, protože se lidé snažili zaujmout co nejlepší pozice na sedadlech a hrozilo, že dojde k neštěstí. O půl čtvrté od-
poledne začal hlavní program – královská rodina vešla na stadion, pozdravila přítomné diváky a usadila se do zvlášť pro tuto příležitost připravených purpurových sedadel. Napravo od nich se usadili řečtí ministři a velvyslanci ze zahraničí. Nalevo našli své místo diplomaté, příslušníci královského dvora a důležité zahraniční osoby. Pak před shromážděné předstoupil korunní princ a pronesl úvodní řeč. Na závěr svého proslovu pak požádal řeckého krále o zahájení her. Ten povstal, pozdvihnul na pozdrav pravou ruku a odpověděl: „Prohlašuji první mezinárodní olympijské hry v Aténách za otevřené. Ať žije národ! Ať žije řecký lid!“. Krátce poté se ozval jásot z tisíců hrdel ze všech koutů stadionu a bylo zahájeno samotné sportovní zápolení. Jako první byl v programu běh na 100 m (na obrázku 5). O závod byl velký zájem a tak muselo být uspořádáno několik rozběhů, ze kterých se vždy první dva kvalifikovali do finále konaného o pět dní později. První disciplínou, ve které bylo uspořádáno finále, byl trojskok. Zvítězil v něm Američan Conolly, na jeho počest byla vyvěšena americká vlajka a zazněly tóny písně „Star Spangled Banner“ a tím byla založena další z olympijských tradic. Soutěže pokračovaly rozběhem na 800 m, hodem diskem (vítězem se stal další Američan Garrett) a celý program byl zakončen dvěma rozběhy na 400 m. Čtvrtek 26. března 1896 – druhý olympijský den Druhý den začal šermířským zápolením. Uprostřed stadionu bylo vybudováno speciální pódium a v 10 hodin ráno začaly, opět za přítomnosti členů královské rodiny, souboje. Z nich vyšel vítězně zástupce pořádající země L. Pyrgos a stal se tak vůbec prvním řeckým olympijským vítězem. Poté byl program přerušen do půl třetí odpoledne, aby mohlo být odstraněno šermířské pódium a závodníci mohli pokračovat v dalších - především běžeckých – disciplínách. Odpolední program započal dvěma rozběhy na 110 m s překážkami, následovalo finále skoku do dálky (zvítězil v něm Američan Clark z Bostnu) a finále běhu na 400 m (časem 54,5 sekund zvítězil Burke). Následoval vrh koulí, jehož vítězem se stal stejně jako v hodu diskem Garrett (na obrázku 6) a stal se tak prvním vícenásobným Obr. 6: Atlet Garrett olympijským vítězem. Program druhého dne zakončilo vzpírání a běh na 1 500 metrů. Večer byla slavnostně osvětlena Acropole.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
6
Pátek 27. března 1896 – třetí olympijský den Třetí den poprvé soutěže opustily hlavní stadion. Soutěžilo se ve střelbě z pistole na speciálně vybudované střelnici (na obrázku 7). Této disciplíny se zúčastnilo celkem 160 závodníků a tak se neplánovaně protáhla i do dalšího dne. PoObr. 7: Olympijská střelnice prvé se také představil divácky velmi atraktivní tenis. Naopak pro diváky nepříliš zajímavým se stal závod na jízdních kolech. Jeho délka činila rovných 100 km. Byl uspořádán na speciálně zbudované dráze v Novém Phaleronu a závodníci měli obkroužit stadion celkem třistakrát. Závodníci se pustili do jízdy z velkým nadšením, ale brzy jim došly síly a často odpočívali. To diváky příliš nebavilo a tak do konce vydržel jen málokdo. Připravili se tak o závěrečný spor o vítězství, který vypukl mezi Francouzem Flamengem a Řekem Colettisem. Nakonec bylo vítězství vyvěšením francouzské vlajky přiznáno Flamengovi. Sobota 28. března 1896 – čtvrtý olympijský den Čtvrtý olympijský den dokončili své soutěžení střelci střelbou z vojenské pistole na 200 m vzdálený cíl. Ve svém klání pokračovali také šermíři a tenisté. Na hlavní stadionu proběhlo finále běhu na 800 metrů (zvítězil zástupce Austrálie Flack) a pak již plochu ovládli gymnasté. Započala totiž soutěž družstev na bradlech, jíž se zúčastnili týmy Gymnastického klubu Atény, Panhelenického gymnastického klubu a národní tým Německa. Rozhodčí nakonec vyhlásili vítězem desetičlenné německé družstvo oblečené do bílých halen a černých podkolenek. Následoval přeskok a cvičení na koni. Sobotní program zakončilo cvičení na bradlech a soutěž jednotlivců na bradlech. Neděle 29. března 1896 – pátý olympijský den Tento den byl řeckými diváky pravděpodobně nejočekávanější. Soutěžilo se totiž ve zcela nové běžecké kategorii – maratónském běhu. Ten byl do programu zařazen jako symbol pokračování starořeckých olympijských tradic. Řekové si nedovedli představit, že by nevyhrál některý z jejich zástupců. Sportovní odborníci však největší šance přisuzovali Fackovi. Touha po vítězství Řeka však byla obrovská a proto mnoho obchodníků, hoteliérů, řemeslníků a dalších lidí nabízelo již dlouho před závodem případnému řeckému vítězi dlouhodobé či dokonce doživotní služby zdarma. Program začal dvěmi odloženými disciplínami z předešlého dne – soutěží na Obr. 8: Spytos Louis bradlech a šplhem po laně. Finále v běhu na 100 metrů vyhrál Burke, ve skoku vysokém pak výkonem 181 cm dominoval Clark, běh na 110 m přes překážky se pak stal kořistí dalšího Američana Curtise. Následovala prostná, která však byla přerušena nejslavnějším řeckým okamžikem her – finišem maratónského běhu. Ten byl odstartován v Marathonu dvě hodi-
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
7
ny po poledni a zúčastnilo se o okolo 25 běžců. Nejprve se do čela dostal Pikermi, ale brzy byl předstižen favoritem Flackem. Zezadu pak zaútočil Řek Louis (na obrázku 8), o kterém se traduje, že se při závodě občerstvoval vínem. Po 33 kilometrech se Louis dostal do čela a vedení již nepustil. Mezitím rostlo mezi diváky na hlavní stadionu napětí. Když se jako první na dráze objevil jejich zástupce Louis, davy začaly šílet. Na posledních pár metrů se k běžci přidali i korunní princ a princ Jiří. Spytos Luis, pošťák z Marusi u Atén, se stal národním hrdinou. Celé Řecko ho dlouho oslavovalo a stal se nadosmrti slavným. Díky tomu, že většina obchodníků splnila své sliby, stal se z něj rázem jeden z nejbohatších občanů Řecka. Celý slavnostní den byl zakončen v Piraeu, kde se odehrála velkolepá slavnost plná zpěvu, tanců, ohňostrojů a dalších atrakcí. Pondělí 30. března 1896 – šestý olympijský den Zahájení pátého dne proběhlo bez větší divácké účasti. Lidé byli až příliš znaveni oslavami z předcházejícího dne a tak oželeli dokončení zápasnických disciplín, které se konalo brzy po ránu na hlavní stadionu. Další klání se odehrálo ve vodě, kde soutěžili plavci na tratích Obr. 9: Cyklisté na startu jednoho ze závodů 100, 500 a 1 200 metrů. Odpoledne se sešli cyklisté na Phaleronském cyklistickém oválu (na obrázku 9), aby změřili své síly v závodech na 2 a 10 kilometrů a na délku jednoho kola. Suverénním vítězem na všech třech tratích se stal Francouz Masson. Vítězi tenisových utkání byli Angličan Boland a Němec Traun. Úterý 31. března 1896 – sedmý olympijský den Olympijské hry se pomalu blížily ke svému konci. Na sportovištích se v ten den odehrály pouze souboje ve střelbě z pistole (vyhrál Řek George Orfanides) a v jízdě na kole na maratónské trati. Největší pozornost všech účastníků směřovala k večernímu banketu pořádanému samotným králem v jeho paláci. Ten ve svém proslovu především pogratuloval všem vítězům, ale také těm, kteří se podíleli na organizaci her. Mimo jiné řekl: „ Vzkříšení olympijských her v jejich klasické podobě bylo korunováno množstvím neočekávaných úspěchů. Jsem šťastný, že mohu pogratulovat všem, kteří tvrdě pracovali, aby nám přinesli tyto báječné výsledky…“. Středa 1. dubna 1896 a čtvrtek 2. dubna 1896 –osmý a devátý olympijský den Došlo k prudkému zhoršení počasí. Foukal velmi silný vítr, který po sportovištích rozmetal velké množství prachu a tak byli pořadatelé nuceni většinu soutěží odložit a nebo úplně zrušit. Ve středu se uskutečnil pouze závod na kolech. Čtvrtek měl být původně závěrečným dnem her, ale počasí znemožnilo konání sportovních disciplín i závěrečného ceremoniálu. Bylo rozhodnuto o prodloužení her o jeden den.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
8
Pátek 3. dubna 1896 – desátý olympijský den Již od rána se začal olympijský stadion plnit davy lidí, kteří se chtěli osobně zúčastnit slavnostního zakončení. Jejich počet překonal veškerá očekávání. Po příjezdu královské rodiny bylo vydáno svolení, aby na volná místa uvnitř stadionu byli vpuštěni i lidé bez lístku, kteří čekali před branami. Stadion se během několika okamžiků beznadějně přeplnil. Na stole, u kterého seděl král, byly vyrovnány ceny pro vítěze. Byli to především větvičky divokého olivovníku, vavřínové věnce a diplomy. Započala přehlídka vítězů, při které jim byli předány ceny a medaile. Pak se všichni seřadili a vedeni ředitelem her panem Manosem pochodovali stadionem. V čele průvodu šel sportovec nejopěvovanější - Spytos Luis. V ruce třímal řeckou vlaječku a zdravil s ní jásající davy. Po skončení průvodu si vzal slovo král, aby pronesl slavnostní formuli: „Prohlašuji První mezinárodní hry za ukončené!“. Poté se celé shromáždění za všeobecného jásotu rozešlo. Večer pak byli hry definitivně zakončeny světelným průvodem v Acropoli. Závěrečné shrnutí her Hry skončily celkově velkým úspěchem. Zúčastnilo se jich celkem 245 sportovců ze 13 zemí (Austrálie, Rakousko, Bulharsko, Dánsko, Francie, Velká Británie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko, Švédsko a USA). Zástupci českých zemí mezi sportovci chyběli a tak jediným oficiálním účastníkem her z Čech byl zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru Dr. Jiří Guth-Jarkovský. Soutěžilo se ve 43 disciplínách v 9 různých sportech (atletika, cyklistika, šerm, gymnastika, střelba, plavání, tenis, zápas a vzpírání). Vítězové si neodnášeli žádné finanční ohodnocení, ale byli dekorováni olivovými větvičkami a vavřínovými věnci. Závodníci, kteří skončili na prvním místě dostali diplom a stříbrnou medaili, ti co skončili druzí obdrželi medaili bronzovou. Ačkoli mezi účastníky bylo nejvíce zástupců pořádajícího Řecka, nejvíce medailových ocenění si domů odvezli sportovci USA. Sláva čestného sportovního soupeření v duchu olympijských tradic se spolu s mottem Michela Breala „Citius, Fortius, Altius“ začala šířit do celého světa.
Baron Pierre de Coubertin
Obr. 10: De Coubertin
l. ledna 1863 se mnoho lidí po celém světě jistě radovalo z příchodu nového roku. V jedné staré šlechtické rodině v Paříži však měli o jeden důvod k radosti více. Toho dne totiž přišel na svět malý Pierre de Frédy. V tom okamžiku zcela jistě nikdo ani netušil, že se z malého chlapce za několik let stane jeden z nejvýznamnějších mužů konce 19. a především počátku 20.
století. Rodinná tradice velela, aby byl Pierre vychováván pro významnou vojenskou či politickou kariéru. On se však vzepřel této tradiční aristokratické cestě a vystudoval pedagogiku a historii. Už zde je nutno hledat počátky úspěšné životní cesty muže, který se po celém světě stal známým jako baron Pierre de Coubertin.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
9
Pierre vyrůstal především na venkově na rodinném sídle nedaleko Rouenu v Normandii, vychováván byl také v rodině Château de Mirville nedaleko Le Havre. Vzdělání získal na École Libre des Sciences Politiques v Paříži. Už od svých dvaceti let se významně prosazoval v boji za svobodu a za jednotu a harmonizaci tělesné a duchovní stránky člověka. Toto jeho odhodlání ovlivnilo především několik cest do Anglie, kde byl svědkem významné reformy školského systému. Na vlastní oči se tam přesvědčil, jak velký vliv má v britském reformujícím se školství sport na výchovu mladých lidí, zejména je-li současně kladen důraz na osobní odpovědnost, fair soutěžení a smysl pro kamarádství. Dospěl k názoru, že sport a fyzický trénink hrají důležitou roli ve formování charakteru mladých lidí. V tomto jeho přesvědčení ho jen utvrdily další studijní cesty mimo jiné do Švédska, Řecka a USA. Zejména cesta do Řecka byla jedním z nejsilnějších motivů, které ho přivedly k myšlence obnovy 1 500 let zapomenuté tradice olympijských her. V roce 1889 na Světové výstavě v Paříži Coubertin uspořádal sérii přednášek o tělesné výchově a mezinárodním sportu, které byly inspirovány novými archeologickými objevy v řecké Olympii. Dne 25.11.1892 na konferenci v Paříži navrhl, aby byly obnoveny olympijské hry, a to ve formě moderní a mezinárodní. Tento jeho návrh byl zcela uskutečněn až o necelé dva roky později na kongresu konaném na půdě Sorbonny. 16. června 1894 se tam sešlo více než 2 000 lidí, mezi nimi bylo i 79 delegátů ze 49 sportovních svazů a univerzit. Společně rozhodli o konání prvních novodobých olympijských her v roce 1896 v Řecku. Tím byl naplněn Pierrův velký životní sen. Rozhodně to však pro tehdy jednatřiObr. 11: Mladý Pierre de Coubertin cetiletého Coubertina nebyl vrchol jeho života. Čekala ho ještě dlouhá kariéra historika, pedagoga a především předsedy Mezinárodního olympijského výboru. Mimo sportovní diplomacii se velmi intenzivně věnoval také publikační činnosti. Jeho bibliografie čítá více než 250 publikací, studií a zásadních statí. Počet jeho článků, rozhovorů, přednášek a projevů z historie, pedagogiky a filozofie lze jen stěží vyčíslit. Založil a osobně řídil také několik časopisů. Je autorem olympijských pamětí, aktivně spolupracoval na formulaci olympijských řádů a pravidel a na přípravách mnoha olympijských kongresů. Jeho hlavním historickým dílem jsou čtyřsvazkové Všesvětové dějiny. Podává v nich poměrně složitý pohled na dějiny světa a vyzdvihuje zejména své sympatie k helénské době. Pokračování některých tradičních starořeckých prvků nalézá především u Keltů. Zvláštní, poměrně velkou a do té doby ve Francii nebývalou pozornost věnuje Slovanům. Celé dílo je psáno zvláštním způsobem, kdy není kladen důraz na historická jména či data, ale spíše hledá souvislosti jednotlivých jevů a jejich význam pro celkový dějinný vývoj. Většina kritiků se shoduje na názoru, že kniha plně zapadá do celoživotních Coubertinových plánů prosadit reformu pedagogiky na francouzských školách.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
10
Během svého života nebyl jen sportovním teoretikem, ale také aktivním sportovcem, který šel ostatním příkladem. Vyzkoušel mnoho různých disciplín a říká se o něm, že vynikal zejména v boxu, šermu, jízdě na koni a veslování. V roce 1928 vydal brožurku s názvem "La cure d'aviron", která vyzdvihovala právě veslování jako zdraví prospěšný a gentlemanský sport. O jeho dobré fyzické kondici svědčí například i to, že si ještě ve věku 72 let velmi často a rád chodíval zaveslovat na člunu. K nejnavštěvovanějším exponátům v Olympijském muzeu Obr. 13: Originální rukavice de Coubertina stále patří originály Coubertinova sportovního náčiní a vybavení (viz obrázek 13). I přesto, že byl velmi úspěšný a populární, jeho osobní život nepatřil mezi nejšťastnější. Bylo to zejména proto, že byl sužován pocity jakéhosi neporozumění, kterého se mu dostávalo ze strany jeho spolupracovníků. Velmi ho trápil především pocit, že ani jeho nejbližší nejsou schopni plně docenit jeho myšlenky o vysokém cíli olympijských her především z pedagogického hlediska. Byl přesvědčen o nutnosti úplného spojení mezi pedagogikou a olympismem a o nezbytnosti komplexní reformy tehdejšího pedagogického systému. Rozhodně ho to však neodrazovalo od další práce a k jednomu z jeho dalších životních vrcholů patří významný podíl na založení Všesvětové pedagogické unie, která na své konferenci v Lausanne v září 1926 vyhlašuje právo každého občana na sport. "Všechny sporty pro všechny!" prohlásil v této souvislosti Coubertin. Baron Pierre de Coubertin stál v čele Mezinárodního olympijského výboru téměř třicet let. Na svou funkci rezignoval na olympijském kongresu v roce 1925 v Praze. Ke svému odstoupení a ke vztahu k našemu hlavnímu městu uvedl: „Bylo nanejvýše spravedlivé vzdát hold tomu nádhernému městu - Praze, jistě jednomu z nejkrásnějších na světě, městu, kde se v historii odehrály tak dramatické a hluboce lidské proměny. Pro mne, jenž jsem od samého počátku připojil českou zemi k olympijskému hnutí a nikdy jsem nepřestal hájit její práva, bylo obzvláště žádoucí právě zde ukončit svou předsednickou dráhu ...". K naší zemi měl ještě jedno velmi silné pouto. Již od počátku devadesáObr. 14: Pedagog de Coubertin tých let 18. století navázal velmi intenzivní a vřelé přátelství s Dr. Jiřím Guthem – Jarkovským a toto přátelství vydrželo až do samého konce Coubertinova života. Za tu dobu se mnohokrát setkali a vyměnili si velké množství korespondence. I když v Praze de facto ukončil svou oficiální činnost v Mezinárodním olympijském výboru, byl delegáty kongresu vyhlášen čestným předsedou. Od té doby se již také osobně nezúčastňoval žádných olympijských her, ale jejich účastníkům vždy jen zaslal pozdravné poselství.
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
11
Celý svůj život prožil nesmírně skromným způsobem. Dokud mu síly stačily, tak osobně vyřizoval veškerou olympijskou korespondenci. Z vlastních prostředků také hradil veškeré finanční výdaje. Za samozřejmost považoval, že peníze své i manželčiny rodiny investoval do propagace olympijských myšlenek, na studijní cesty a na propagační knihy a časopisy. Poslední léta svého života díky této nedoceněné oběti prožil téměř v bídě. Smrt ho zastihla zcela nečekaně dne 2. září 1937 během pravidelné procházky ženevským parkem. Poslední rozloučení s tímto nenahraditelným člověkem se uskutečnilo podle jeho přání pouze v úzkém rodinném kruhu. Pohřben byl v Lausanne, ale jeho srdce bylo předtím vyňato z těla. Na jeho věčnou památku pak bylo umístěno ve zvláštní schránce v památníku v řecké Olympii, který je vybudován v místě, kde se nachází ruiny starořeckého stadionu.
Obr. 15: Pomník se srdcem Pierra de Coubertina
Rostislav Kříž : Citius, Fortius, Altius
Použité zdroje informací 1. THE OLYMPIC MUSEUM http://www.museum.olympic.org 2. Olympiaka.com - Share the Spirit http://www.olympiaka.com 3. Olympic Games (modern), an Encarta Encyclopedia Article dostupné z hlavní stránky http://encarta.msn.com 4. Olympics Through Time http://www.fhw.gr/projects/olympics/revival 5. Coubertin http://www.gymnasium.tabor.cz/coubertin/coubertin_c.html 6. Pierre Coubertin Baron de - encyclopedia article from Britannica.com http://www.britannica.com/seo/p/pierre-coubertin-baron-de
12