CHÝŇSKÝ. zpravodaj. Ročník IX. Číslo 4 Září 2016 TÉMA VYDÁNÍ NOVÁ VÝSTAVBA Z OBSAHU

CHÝŇSKÝ Chýně se rozrůstá. Za posledních deset let se počet obyvatel zpětinásobil a po dokončení všech aktuálních developerských projektů, které jsou nyní v různých fázích výstavby, se tento počet ještě výrazně zvedne. Strana 3

Ročník IX. | Číslo 4 | Září 2016

Nové projekty mění tvář Chýně

zpravodaj

TÉMA VYDÁNÍ – NOVÁ VÝSTAVBA

Z OBSAHU 2 Z jednání zastupitelstva 4 Nové bydlení v Chýni 6 Reportáž v poklusu 8 Setkání s... primářem urgentního příjmu FN Motol Jiřím Šoupalem 12 Jak Karel IV. a Jan IV. se na Litovicích naposledy sešli

2

ZPRÁVY Z OBCE

ÚVODNÍK STAROSTKY Vážení spoluobčané, dny prázdnin a dovolených skončily a všechny nás opět čeká návrat k povinnostem všedních dní. Doufám, že jste stihli načerpat síly a řádně si odpočinout. V průběhu léta se podařilo zrealizovat hned tři stavební akce. V ulici Hájecká byl položen nový asfaltový povrch na vozovku, ke kolaudaci došlo již koncem července. Pro školu byla kompletně opravena a přestavěna budova v ulici Okružní 170, kde vznikly dvě prostorné učebny včetně zázemí pro pobyt na hřišti. Ani v mateřské škole se o prázdninách nezahálelo. Kuchyně i šatna jedné z tříd prošly rekonstrukcí včetně revize a nákupu nového vybavení kuchyně. Na podzim nás čekají další projekty a akce, přehled všech akcí naleznete na www.chyne.cz. Zásadní den nás čeká v září, kdy bude ukončeno výběrové řízení na zhotovitele stavby budovy nové školy a následně budou zahájeny stavební práce. Pokud vás průběh realizace nové školy zajímá, přijměte mé pozvání na setkání dne 4. října v 18 hodin, ráda vás se všemi kolegy seznámím s detaily. Obecní úřad bude od září otevřen ve standardním režimu. V průběhu prázdnin u nás došlo k personálním změnám, novou paní tajemnicí je Mgr. Silvia Pospiechová, kterou tímto vítám na nové pozici. Dětem přeji do nového školního roku mnoho radosti z dobrodružné objevitelské cesty za poznáním. Těším se na setkání na připravovaných akcích.

CHÝŇSKÝ ZPRAVODAJ

S pozdravem Mgr. Anna Chvojková starostka

Z jednání zastupitelstva Na prázdninovém zasedání zastupitelstva obce Chýně dne 3. srpna složili slib dva noví zastupitelé – Vladimír Dočekal a Tomáš Janča. Nahradili Josefa Novotného a Jaroslava Kuchaře. Zastupitelstvo schválilo: ● Dodatek č. 2 Smlouvy o spolupráci při realizaci Záměru Bemettu a o podmínkách úhrady kompenzačního příspěvku obci. ● Uzavření darovací smlouvy se společnosti Oakland Trade a.s. k pozemkům číslo 156/913 a 990 do vlastnictví obce a uzavření darovací smlouvy o převodu komunikací, zpevněných ploch a inženýrských sítí do vlastnictví obce. ● Smlouvu o spolupráci při realizaci záměru Silver Development a o podmínkách úhrady kompenzačního příspěvku obci. ● Nabytí vlastnického práva k pozemkům a inženýrským sítím definovaných v plánovací smlouvě uzavřené mezi obcí a společností Embalador za 413 968 Kč za předpokladu, že společnost Embalador s.r.o. současně převede obci vlastnické právo k pozemku určenému pro výstavbu veřejně-prospěšné budovy. Usnesení ztrácí platnost, pokud k dohodě o převodu pozemku nedojde do 30. 9. 2016. ● Dohodu vlastníků provozně souvisejících vodovodů a kanalizací se společností Slunečné údolí. ● Výběr nejvhodnější nabídky ve výběrovém řízení na výkon funkce technického dozoru stavebníka a koordinátora BOZP na staveništi na akci „Nová škola Chýně s přilehlou komunikací“ uchazeči IS engineering s.r.o., Přibyslav. Na červnovém zasedání dne 21. června zastupitelstvo schválilo (výběr z usnesení): ● Smlouvu o zřízení věcných břemen se společností Bemett s.r.o. ● Smlouvu na rekonstrukci objektu Okružní 170 se společností Stavounion s.r.o. ● Vytvoření až pěti pracovních míst na veřejně prospěšné práce na období jednoho roku. ● Předložení žádosti o dotaci na záměr Realizace biocentra a biokoridorů v lokalitě Uhlířka. ● Vyhlášení poptávkového řízení na zpracovatele územního plánu obce Chýně. ● Rozpočtové opatření č. 4 rozpočtu obce Chýně na rok 2016, závěrečný účet obce Chýně a účetní závěrku obce Chýně za rok 2015. ● Dokument Standard veřejného osvětlení obce Chýně jako závazný standard pro výstavbu a výměnu veřejného osvětlení v obci. ● Zadávací dokumentaci pro výběr technického dozoru investora projektu Nová základní škola Chýně s přilehlou komunikací. ● Obec Chýně nebude na nájmy nemovitých věcí jiným plátcům uplatňovat DPH. -red-

Nové posily obecního úřadu Mezi pracovníky obecního úřadu Chýně se objevily přes prázdniny nové tváře. Poté, co v červnu odešla do důchodu tajemnice úřadu Dagmar Musilová, zaujala její místo Sylvia Pospiechová. Další posilou, i když ne tak docela novou, je Dagmar Záhorová. Ta na úřad nastoupila už před rokem. Začínala jako pomocná administrativní síla, nyní je asistentkou starostky. V její původní pozici ji nahradi■ la Alena Svobodová.

Zleva: Alena Svobodová, Sylvia Pospiechová, Dagmar Záhorová

CHÝŇSKÝ ZPRAVODAJ – Periodický tisk územně samosprávného celku | evidenční číslo MK E16707 | Redakce: Roman Peterka, tel.: 603 157 431, e-mail: [email protected] | Grafická úprava: Michal Schneidewind, www.vasgrafik.cz | Tisk: www.ofsetovatiskarna.cz | Vydává Obecní úřad Chýně, Hlavní 200, 253 01 Chýně, IČ: 00241296, www.chyne.cz | Vychází minimálně 6x ročně | Číslo 4/2016 vyšlo 5. 9. 2016 | Uzávěrka příštího čísla 10. 10. 2016

3

TÉMA: NOVÁ VÝSTAVBA

Nové projekty mění tvář Chýně

Chýně se rozrůstá. Za posledních deset let se počet obyvatel zpětinásobil – oficiálně má Chýně cca 2500 obyvatel, reálně, se započtením těch, kteří v Chýni bydlí a přitom se tu stále nepřihlásili k trvalému pobytu, je to podstatně víc. Odhady mluví až o 3800 lidech. Po dokončení všech aktuálních developerských projektů, které jsou nyní v různých fázích výstavby, se tento počet navíc výrazně zvedne. „Všechny čtyři projekty, jejichž výstavba v Chýni nyní probíhá nebo se připravuje, by po dokončení měly mít zhruba 3100 ekvivalentních obyvatel, reálně to ale budou čtyři až čtyři a půl tisíce lidí,“ říká starostka Chýně Anna Chvojková. Ještě před deseti lety přitom měla obec pouhých 710 obyvatel. Nárůst obyvatel představuje zvýšenou zátěž pro infrastrukturu obce. Na hranici svých kapacitních možností se už dnes dostává čistička odpadních vod, která i při současném počtu obyvatel za pět let přestane stačit. Řešit bude nutné i obecní vodojem. Poplatek pro developery Obec proto nastavuje takové podmínky, aby se na těchto nákladech vyvolaných výstavbou nových projektů podíleli i developeři. „Ve smlouvách stanovujeme příspěvky pro developery tak, aby bylo možné tuto infrastrukturu postupně doplnit,“ potvrzuje starostka. Během posledního roku a půl vyjednávalo vedení obce s developery nové podmínky pro stanovení výše příspěvku – tak, aby reflektoval výši vynucených investic do in-

frastruktury a aby byl jeho výpočet transparentní a pro všechny stejný. „Výše příspěvku se odvíjí od užitné plochy bytové jednotky, byla stanovena na 480 Kč za m2,“ podotýká starostka. Z této částky si může developer odečíst investice, které jsou prokazatelně ve prospěch obce, případně vyvolané chybou v podkladech dodaných obcí. „Může se stát, že podklady, které obec má, nejsou správné a developer musí zrekonstruovat velký kus dešťové kanalizace, aby na ni mohl své objekty napojit, nebo část silnice. Jde o investice, které by obec musela provést tak jako tak, takže je to v jejím zájmu, developer to ale zvládne s podstatně nižšími náklady, o které si pak může snížit svůj příspěvek obci. Může to tak ale udělat pouze po předchozí dohodě s obcí,“ vysvětluje starostka. Jednání s developery nebyla jednoduchá, k dohodě se však nakonec podařilo dojít. „Třecí plochy mezi zájmy obce a zájmy developerů samozřejmě stále jsou,“ podotýká starostka. Nová škola S růstem počtu obyvatel souvisí i tlak na kapacity školky a školy. Školka se loni do-

čkala výstavby dvou nových oddělení, škole, která je na hranici kapacitních možností, přibyly dvě nové třídy pro prvňáky v objektu v Okružní ulici. Koncem prázdnin byla také dokončena rekonstrukce školní kuchyně, tak, aby zvládala obsluhovat rostoucí počet strávníků. Nejdůležitější je ale výstavba nové školy, která pojme 456 žáků a zajistí výuku na prvním i druhém stupni, aby chýňské děti mohly absolvovat v Chýni celou základní školní docházku. Jméno firmy, která novou školu postaví, by mělo být známo 14. září. A 1. září příštího roku by už měla otevřít své brány. Výstavba školy představuje pro rozpočet obce obrovskou investici. O to větší, že reálný růst počtu obyvatel Chýně se do nárůstu množství těch, co jsou tu přihlášeni k trvalému pobytu promítá jen částečně. Stále tak jsou v Chýni domy a byty, které jsou „papírově“ trvale neobydlené nebo obydlené pouze dětmi. To má dopad na příjmy obecního rozpočtu z daní. „V současné době, kdy máme 2500 trvale hlášených obyvatel, reálně je to však nejméně o více než tisíc obyvatel více, přichází Chýně ročně o zhruba osm milionů korun. Když to převedu na příklad výstavby nové školy – pokud by se všichni, kdo tu bydlí a ještě nejsou trvale hlášeni, přihlásili, zvládli bychom školu splatit za pět let. Takhle nám to bude trvat deset let,“ vysvětluje starostka. Roman Peterka


Foto: Radek Cihelka, Filmark.cz

4


Nové bydlení v Chýni

Lokalita V Roklích, developer Embalador


Aktuálně v Chýni probíhá nebo se připravuje realizace čtyř projektů zaměřených na výstavbu bytových či rodinných domů. Přinášíme jejich přehled. V Roklích Na jižním okraji Chýně u ulice Rudenská v lokalitě V Roklích roste projekt nazvaný developerem Nová Chýně. Nabízí bydlení v řadových nízkoenergetických rodinných domech, připraveny jsou i pozemky pro individuální výstavbu, počítá se i s bytovými domy. V první etapě projekt nabídne 54 řadových nízkoenergetických domů (v dispozicích od 4+kk až po 7+kk) a 31 pozemků pro individuální výstavbu, ve druhé etapě pak 34 řadových domů, 35 pozemků pro individuální výstavbu a 110 bytů o dispozicích 1+kk až 3+kk. Výstavba je rozdělena do pěti etap, první byla loni úspěšně zkolaudována, poslední je naplánována na rok 2018. „Naším projektem se snažíme zaujmout široké spektrum klientů a tomu odpovídá i naše volba složení projektu – část volné pozemky k prodeji, část námi postavené domy různých cenových kategorií,“ říká k tomu Petr Urbášek ze společnosti Embalador, která je developerem projektu. „Zájem potenciálních klientů je velký, ovšem kalí ho přístup obce, která místo aby nové potencionální

obyvatele vítala, většinou je dezinformuje,“ dodává. Podle něj je Chýně zajímavá především blízkostí Prahy, polohou mezi dvěma dálnicemi a blízkostí letiště, ovšem bez jejich rušivých vlivů. A také dobrou dopravní dostupností – autem, vlakem i autobusem. „Dopravní dostupnost by ale měla být posílena vzhledem k vznikajícím projektům a potřebou vyšší přepravní kapacity,“ míní. Atraktivitu lokality zvyšuje i chystaná výstavba nové školy a plánovaná menší komerční zóna zvyšující občanskou vybavenost. Domy a byty v Opatovce Na protější Rudenské, v lokalitě Opatovka, rostou další dva projekty. První z nich sestává z trojice bytových domů s výtahem čítajících 30 až 36 bytů o velikosti 1+kk až 4+kk a z trojice souborů řadových domů. V současné době je dokončen první z bytových domů, další bude hotov na konci roku, dokončení třetího z bytových domů je naplánováno na příštího roku. Letos na podzim budou dokončeny první dvě řadovky, příští rok třetí.

Zdroj: novachyne.cz

Nové bydlení svým majitelům nabídne funkčně řešený dům 4+kk o výměře 97 m2. První z letos dokončovaných řadových domů sestává z pěti takových bytů, druhý ze čtyř. Ke každému bytu také patří pozemek o velikosti 183 až 345 m². Pro developerskou společnost je Chýně lákavá z několika důvodů: „Naše developerská společnost Bemett, a.s. se dlou-

Pod Horou, Euro Delelopment

5


Opatovka, byty v Ecksteinově, Bemmet

Developerem dalšího projektu, který vzniká v lokalitě Opatovka, je společnost Silver Development. Ta letos v květnu začala se stavbou 51 prostorných, řadových, rodinných domů o dispozici 4+1. V první etapě byly postaveny čtyři trojdomy, tedy 12 jednotek. Dalších dvanáct domů by mělo být dokončeno v červnu příštího roku. Domy nabízejí ve dvou patrech celkovou obytnou plochu 107 m2. Lokalita Pod Horou V prodeji už jsou i domy z projektu Domy Chýně, který v první etapě nabídne 33 dvojdomů a řadových dvoupodlažních rodinných domů s dispozicemi 4+kk a s užitnou plochu od 101 m2 do 124 m2, které jsou navrženy pro čtyřčlennou domácnost. Začít stavět by se mělo v létě příštího roku, hotovo má být na podzim roku 2018. Domy tvoří uzavřený ostrov. Výstavba vznikne na pozemcích na okraji ob-

■ Bemmet ■ Silver Development

ce u ulice U Chýně v lokalitě Pod Horou, v blízkosti tzv. chrášťanské skládky. Pozemky navazují na stávající novou zástavbu, která je situovaná na protější straně komunikace. „Tato lokalita nás zaujala svým poklidným umístěním a příjemným prostředím v kombinaci s dobrou občanskou vybaveností,“ říká k výběru a výhodám lokality Nikola Struhárová ze společnosti Euro Development. Projekt cílí na lidi, kteří vyhledávají klidnější prostředí poblíž hlavního města Prahy. „Je ideálním místem pro vytvoření rodinného zázemí opravdového domova za velice přijatelnou cenu,“ říká Struhárová. S nezájmem potenciálních klientů určitě problém nemají. „Obecně je velký zájem o nemovitosti v této lokalitě obklopené atraktivní krajinou. Zaznamenáváme to i na trvale rostoucí ceně pozemků,“ říká Struhárová. Roman Peterka

■ Embalador ■ Euro Development

Zdroj: Mapy CZ


hodobě zaměřuje na výstavbu levného startovacího bydlení především pro mladé rodiny. Jedním z hlavních měřítek je pro ně dostupná cena nemovitosti. To je i důvod, proč naše společnost realizuje své záměry těsně za hranicí Prahy,“ vysvětluje Jan Koubík ze společnosti Bemett, která je developerem projektu. „Chýně, stejně jako Jinočany a Rudná, kde jsme také zrealizovali několik projektů, nabízí svým novým obyvatelům dobrou dostupnost do hlavního města a zároveň také odpovídající občanskou vybavenost,“ dodává. Zájem o bydlení v Chýni podle Jana Koubíka předčil očekávání developera. „Musíme se přiznat, že zájem z počátku předčil naše očekávání. Zákazníkům se Chýně samotná i její okolí líbí a v kombinaci s příznivou cenou nového bydlení je to pro mnohé jasná volba – místo, kde chtějí žít. V naší výstavbě si nekupují byty jen lidé, kteří se chtějí do Chýně přestěhovat, ale je zde také početná skupina zákazníků přímo z řad místních obyvatel,“ podotýká. Cílovou skupinou pro byty a řadové domy Rudenská jsou především mladí lidé. „Naše společnost, jak již bylo zmíněno, cílí především na mladé páry, kteří si pořizují své první bydlení. Na rodiny s dětmi, kterým už je jejich stávající byt (většinou v panelovém domě) těsný. Nebo na ty, kteří chtějí vyměnit byt za menší řadový rodinný domek se zahrádkou. V neposlední řadě si byty od nás kupují také starší lidé, kteří se chtějí na důchod odstěhovat do menšího, případně být blíže rodině a vnoučatům,“ popisuje Koubík. Lidí, kteří si toto bydlení pořizují „spekulativně“ – jako investici pro zhodnocení v podobě pronájmu – je minimum. „Téměř 97 % kupujících si byt pořizuje za účelem vlastního bydlení, případně bydlení rodinných příslušníků,“ informuje Jan Koubík.

6

REPORTÁŽ

V poklusu


Je krátce po půl sedmé večer. Jsou prázdniny, půlka srpna, i kvečeru je pořád ještě dost vedro. Tucet běžců – nebo spíš běžkyň, chlapi jsou tu v těžké menšině – kluše mezi polem a kolejemi po ulici Za Tratí směrem k silnici na Úhonice. Chýňský běžecký klub nezahálí ani o prázdninách a nevynechává svůj pravidelný pondělní trénink.

Ten nevynechává nikdy. „Běháme opravdu za každého počasí – v horku, v zimě, v dešti i ve sněhu – jednou jsme měli na tréninku mínus patnáct,“ říká Míša Horáková, která sice nepatří k zakládajícím členkám klubu, ale připojila se k jejich výběhům brzy od jeho založení. „Tady u kolejí hodně fouká, takže tréninky v zimě jsou opravdu výživné – vždycky se běží proti větru,“ dodává. „Někdy, když je opravdu ošklivo, mám sama chuť se na to vykašlat a v skrytu duše doufám, že si říkám, že třeba nikdo nepřijde a budu to moct odpískat – ale i v tom nejhorším počasí se aspoň pár lidí sejde,“ říká s úsměvem zakladatelka klubu Alena Mazzolini. A když se náhodou stane, že „vrchní trenérka“ v dané pondělí opravdu nemůže, zaskočí za ni některá z dalších „služebně starších“ členek. „Někdy se nás sejde pět, někdy dvacet, ale v nějakém počtu se sejdeme vždycky,“ říká k tomu Míša Horáková. Běžecká osvěta, relax i motivace Alenu Mazzolini přivedla k založení běžeckého klubu před dvěma lety mimo jiné i chuť udělat trošku běžeckou osvětu a naučit lidi, jak běhat, aniž by si při tom odrovnali kolena a záda. „Navíc spousta mých kamarádek řešila podobný problém, jako já – dřív třeba běhaly, pak přišly

děti, nebyl čas a najednou začaly přemýšlet, že by zase zapracovaly na upadající kondici, ale samotným se jim do běhání nechtělo. A tak jsme nakonec založily s kamarádkami běžecký kroužek,“ vypráví. Historicky první trénink se uskutečnil 3. října 2014. K zakládající čtveřici – spolu s Alenou Mazzolini ji tvořily ještě Dáša Záhorová, Jana Norbertová a Markéta Cepková – se brzy začaly připojovat další. Jednou z nich je i Míša Horáková, která excelovala na letošní Chýňské pětce, kde se v kategorii „juniorek“ umístila na druhém místě. „Je to skvělá motivace – člověk by si kolikrát řekl – mně se dneska nechce – a zůstal doma, ale takhle, když vím, že tu čekají ostatní, mi to nedá,“ dodává. Fyzička roste Jak podotýkají další členky běžeckého kroužku, vesměs maminky od dětí – nakonec syn Jany Norbertové Adam při dnešním tréninku na svém kole plní během tréninku svědomitě funkci doprovodného vozidla – pro většinu z nich je

běžecký trénink i vítanou příležitostí, jak si pročistit hlavu a na chvíli si odpočinout od dětí. A pak je tu samozřejmě i touha zlepšit svou výkonnost. „Dřív jsem chodila občas běhat s manželem, ten ale běžel tak rychle, že mi vždycky došly síly dřív, než jsem vůbec doběhla do konce trasy. Tak jsem to vzdala. Sem jsem přišla nedávno s tím, že bych chtěla zkusit běhání trochu v jiném režimu, který by byl víc přizpůsoben mému tempu. A časem třeba, až se trochu rozběhám, zvládnu díky tomu i výběh s manželem,“ směje se Veronika Čmolíková. „Každý to za sebe cítí, že to má smysl a fyzička roste – když chodíte aspoň jednou týdně pravidelně běhat, je to za chvíli znát,“ říká k tomu Míša Horáková. Tréninky jsou přizpůsobeny pokročilejším i začínajícím běžcům. „Pokud se tu sejde víc zkušenějších běžců, rozdělíme se na „chrty“ a „berušky“ – chrti vyrazí rychleji, případně trénují intervaly, já běžím s beruškami, které běží volnějším tempem a spíš dají na mé rady, než zkušenější chrti,“ říká Alena Mazzolini. Parta kámošek (a sem tam kámoš) V chýňském běžeckém klubu tak berou běžeckou přípravu vážně – na začátku tréninku je rozcvičení, pak se buď běhají kopečky nebo se běží delší souvislý běh (5–7 km), po něm pak následuje protažení a výklus, jak to má na správném tréninku být. Zároveň klub funguje jako parta kámošek. A taky kámošů – i když chlapů tu moc není. Ale pár jich také na tréninky chodí. Jeden z nich, Martin Kaprálek, je dokonce přespolní, na tréninky dojíždí ze Sobína. „Začal jsem na stará kolena běhat, nejdřív doma v Sobíně, pak jsem v Hostivici zahlédl tričko běžeckého klubu Chýně, což mě zaujalo, na internetu jsem si klub našel, poslal jsem mail, chvíli se nechal Alenou přemlouvat, že tu má málo chlapů, ať přijdu na trénink a nakonec jsem dorazil. Je pravda, že jsem měl na začátku z té ženské převahy strach,“ vypráví a směje se. Kdo by se chtěl k chýňským běžcům a běžkyním z běžeckého klubu připojit, může – stačí přijít kterékoli pondělí v půl sedmé k železničnímu přejezdu u ulice Za Tratí. Za tréninky se nic neplatí – a ani platit nebude. „Tréninky byly, jsou a budou bezplatné,“ potvrzuje Alena Mazzolini. Roman Peterka

8

SETKÁNÍ S...

Jiří Šoupal:

Na urgentním příjmu jsem trochu jako hodinový dr. House Na urgentním příjmu si musíte umět poradit s akutními, život ohrožujícími stavy – vaším úkolem je udržet takového pacienta při životě, než se dostane ke specialistovi, a také správně určit, co mu je, abyste věděli, jak je třeba ho dále léčit. To zní trochu jako ze seriálu dr. House.

Lékař Jiří Šoupal během své profesní dráhy nasbíral zkušenosti z několika různých medicínských oborů. Vyzkoušel si i práci lékaře záchranné služby – dnes šéfuje oddělení, kam záchranky vozí pacienty v akutním ohrožení života, urgentnímu příjmu motolské nemocnice. Přitom původně uvažoval o mnohem poklidnější kariéře. V okolí Chýně, kde bydlí, se rozhlížel po soukromé lékařské praxi – a už málem jednu odkoupil. „Jenže pak přišla nabídka na pozici primáře urgentního příjmu v Motole. Byla to velká výzva – a já ji nakonec přijal,“ říká.


Nelitujete někdy, že jste před dvěma lety na nabídku z Motola kývl? Soukromá praxe by byla asi v mnoha ohledech výhodnější, než práce primáře na urgentním příjmu. To by asi byla – nejspíš bych měl víc peněz a asi i víc času a celkově i víc klidu. Navíc, vést urgentní příjem je těžké i v tom, že se při tom dostávám do konfliktu prakticky s každým, kdo v nemocnici pracuje. Protože prosazuji pravidla, která se dotýkají i dalších oddělení a zasahují do pravomocí dalších lidí. Co je příjemného na akutním průšvihu, na tom, že je k pacientovi voláme ve tři ráno, navíc když je to třeba opilý bezdomovec? Mě ta nabídka lákala, ale je pravda, že jsem ji hodně zvažoval, hlavně proto, že mám novou rodinu, s partnerkou mám dvouletého syna, k tomu jsem s ní „vyženil“ ještě devítiletou holčičku... takže jsem si říkal, mám tu domek, rodinu, mohl bych mít klidnou práci, kdy

bych měl čas vzít třeba ve tři malého ze školky... Na druhé straně jsem celý svůj profesní život sbíral zkušenosti z různých oborů, rozšiřoval jsem si svůj profesní záběr a možnost vést urgentní příjem pro mě byla velká výzva. Navíc mi nabídli i pozici zástupce náměstka LPP pro urgentní medicínu a komplement, ze které mám možnost ovlivňovat rozvoj a další směřování celé oblasti akutní medicíny v nemocnici. Byla to zkrátka velká výzva – a to mě lákalo. Jak velkou radost měli z téhle výzvy doma? Moje partnerka mě podpořila, což pro mě bylo hodně důležité. Protože kdyby řekla ne, nešel bych do toho. Ona mi ale naopak řekla, že mě podpoří a měla radost z toho, jakou jsem dostal příležitost – což mi určitě v mém rozhodování pomohlo. Bez ní a bez zázemí, které v ní mám, bych to určitě dělat nemohl.

Ano, my jsme tak trochu jako dr. House, ale takový hodinový dr. House. (smích) Když přiveze záchranka člověka, který spadl ze střechy, je vám vcelku jasné, co můžete čekat. Může k nám ale také přijít člověk, který trpí dost nespecifickými potížemi – třeba že ho hrozně bolí břicho. To může znamenat ledacos, může patřit na internu, na chirurgii nebo třeba i na plicní. A možná ho stačí jen vyšetřit a pustit domů s doporučením. To, jak rychle se pacient od vstupu do nemocnice dostane pod ruku k tomu správnému lékaři nebo k podání léku na jeho obtíže, je jedním z kritérií měření kvality práce urgentního příjmu, protože v těch akutních stavech je právě rychlost, s jakou se dostane pacientovi potřebná péče, zásadní. Když k nám dorazíte s mrtvicí, dostanete do 20 minut trombolýzu – zlatý americký standard je přitom do jedné hodiny alespoň u 50 procent pacientů. A přesně kvůli takovým situacím tu jsme. Nakolik lidé urgentní příjem zneužívají a chodí k vám s banalitami, které patří do ordinace praktického lékaře? Bohužel jich je docela dost. Část našich pacientů tvoří opilci, se kterými si policisté neví rady, protože na ulici je nechat nemohou a na záchytce je nechtějí, a tak si je zvykli posílat se záchrankou k nám. A pak jsou to lidé, kteří chodí s banalitami. Někteří jsou spíš zmatení, u mnohých jde ale o zneužívání urgentního příjmu. Velmi běžně máme největší nával v neděli večer, kdy jsou tu někteří lidé s tím, že je třeba bolí v krku a nechce se jim čekat do druhého dne na praktického lékaře, aby jim napsal neschopenku do práce. A pak nechápou, že tu budou muset čekat třeba několik hodin, než přijdou na řadu – a že jim tu neschopenku stejně nenapíšeme. Snažíme se být empatičtí, nebýt na tyto lidi zlí, je ale těžké nevyhořet, když k vám

9

SETKÁNÍ S...

denně přijde dvacet procent lidí s banalitami typu bolení v krku. Navíc třeba s tím, že je v něm bolí už pár dní. A když se jich zeptáme, proč nezajdou k praktickému lékaři, řeknou, že se zrovna vrátili z dovolené. A když jim řekneme, že je tam spousta vážnějších případů a oni si tím pádem pár hodin počkají, začnou se rozčilovat. Naším úkolem ale není suplovat praktického lékaře. Primárně jsme tu kvůli infarktům, mrtvicím, bouračkám a dalším podobně vážným stavům, které nesnesou odklad. Když přiveze sanitka tři lidi po dopravní nehodě nebo dvakrát během deseti minut člověka s infarktem, je jasné, že ten, kdo přišel s virózou, bude čekat třeba i šest hodin, než přijde na řadu. Takže dobrá rada zní: Pokud máte pocit, že jde o život, volejte záchranku a jeďte co nejrychleji na urgentní příjem. Pokud tomu ale tak není, vyhledejte praktického lékaře. Jinak budete na urgentním příjmu čekat strašně dlouho a nakonec se stejně dozvíte, že jste měl jít k praktikovi.

Nelitujete?

A jak se vám tu líbí?

Ne. Mě se v Holandsku ze začátku líbilo, pak se mi ale začalo docela obyčejně stýskat po domově, navíc jsem každé dva tři týdny lítat do Čech za klukama, což bylo docela vysilující. Takže jsem rád, že jsem

Moc. Našel jsem tu dobré místo k žití a spoustu prima lidí, kteří se sem stejně jako já přistěhovali ne proto, aby tu přespávali, ale aby tu žili a vychovávali své děti. I na úrovni té komunální politiky to tu funguje tak, že moje zájmy zastupuje někdo, koho znám a kdo zná moje názory – nemusí je respektovat, ale ví o nich. A myslím, že už se tu i zlepšuje to, co tu bylo dřív, určitá odtažitost té „staré“ Chýně od té „nové“, jako by to byly dvě obce s různými zájmy. Teď už se to začíná stírat – nakonec všichni máme zájem jeden, chceme, aby se nám tu dobře žilo.

Kudy vedla vaše cesta od studií na medicíně k urgentnímu příjmu?

A co vás přivedlo do Chýně? To bylo ještě v době, kdy jsem žil v Americe – přemýšlel jsem, co když se jednou vrátím do Čech, kde vůbec budu bydlet? Měl jsem peníze, které nestačily ani na garsonku v Praze. Hledal jsem něco na západ od Prahy a tehdy, před nějakými deseti patnácti lety byly tady v Chýni k mání pozemky za relativně levný peníz. Když jsem pak přiletěl na chvíli do Prahy, zajel jsem sem, abych to obhlédnul – a ten pozemek jsem koupil. Pak jsem ho nechal ležet ladem a po návratu do Čech jsem si tu postavil bydlení.

Hned od začátku jsem si to nastavil tak, že mám každý pátek dvanáctihodinovou službu na oddělení a jednou za měsíc noční nebo víkendovou. Takže dělám třeba 15–16 hodin týdně klinickou praxi. Je to dost zatěžující a také frustrující – když se snažíte už delší dobu nastavovat nějaká pravidla a procesy s vedeními jiných klinik a oddělení, pak přijdete na službu a vidíte, že v praxi ty dávno dohodnuté věci pořád nefungují, jak by měly. Zároveň je ale pro mě jako pro manažera dobré mít tenhle střet s realitou. A pak je to taky důležité pro mě osobně, abych nepřestal být doktorem. Roman Peterka

inzerce


Původně jsem internista – už během studia medicíny jsem zjistil, že jsem spíš intelektuál, bavilo mě učit se a přemýšlet o věcech, nebyl jsem ten, kdo touží řezat, a tak směřuje k ortopedii nebo chirurgii. Takže jsem dělal státnice z interní medicíny a po škole jsem zamířil na atestaci do vinohradské nemocnice, kde jsem jako internista pracoval tři roky. Byla to dobrá nemocnice, štvalo mě ale tenkrát, že nám mladým doktorům neplatili služby – odsloužili jsme tak zadarmo sto i dvě stě hodin přesčasů za měsíc. Pak se mi narodilo první dítě – z prvního manželství mám dva syny – a bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. A tak jsem zamířil na Homolku, kde jsem věděl, že jsou platy nejvyšší. Internistu tam ale nepotřebovali – tak jsem nastoupil na intenzivní péči, rozšířil jsem si odbornost ještě o anesteziologii, abych mohl chodit na operační sály... Pak jsem si sehnal na měsíc stáž v Bostonu, ta zahraniční zkušenost mě inspirovala k tomu, že jsem se nakonec do Ameriky přesunul na dva roky, kdy jsem pracoval jako anesteziolog v nemocnic v St. Louis. Po vypršení víza jsem se vrátil do Evropy, abych to neměl tak daleko k dětem, které mám z prvního manželství, čtyři roky jsem žil v Holandsku a nakonec jsem se vrátil do Čech.

se vrátil, jsem klukům blízko, mám tu novou rodinu – i když jsem žil docela dlouhou dobu sám, nenašel jsem v tom žádné velké štěstí. Jsem v podstatě rodinný typ.

Máte coby primář urgentního příjmu a zástupce náměstka LPP motolské nemocnice ještě čas na samotnou medicínu? Nebo vás požírá úředničina spojená s manažerskými funkcemi?

10

SPOLKY

P.Š.T. Trio a koncert u rybníka

V pátek 29. 7. proběhla na břehu Strahovského rybníka veřejná zkouška skupiny P.Š.T. Trio. Akci pořádaly spolky Chýňská o.p.s. a Strahovský rybník.

Pozvánka na Keramický den Dne 8. září se koná v Chýni na adrese Hlavní 88 akce s názvem Keramický den. Každý si může zdarma vyzkoušet točení na kruhu i jiné techniky. Malé občerstvení připraveno. Od 16.30 do 18.00 následuje pravidelný čtvrteční kurz (děti platí 100 Kč, dospělí 200 Kč). Markéta Razimová, nadační fond Zvonek

Senioři Chýně Prázdniny jsou u konce, rodinky se nám vrátily z dovolené a budeme mít podzim. Zahrádky máme na půl sklizené, plody zavařené. Vnoučata a pravnoučata vypravíme do školy a jedeme na výlet. Naše sezení začíná v úterý 6. září v 16.30. v zasedací místnosti OÚ. Na programu bude organizace výletu, na který vás srdečně zveme. Jedeme na Konopiště a Komorní Hrádek ve čtvrtek 15. září (odjezd v cca 9.00). V říjnu máme v plánu návštěvu divadla. Které divadlo navštívíme, ještě upřesníme a srdečně zveme i vás. Všechny naše akce se konají za podpory obce a obecního úřadu Chýně. Věra Svobodová


Přehled akcí v Chýni na babí léto 8. 9. Keramické odpoledne pro všechny 15.00–17.30 (Zvonek) 10. 9. Diogeniáda – Soutěž ve válení sudů (Chýňská o. p.s.) 15. 9. Výlet na Konopiště (Senioři Chýně) 15. 9.–31. 10. výstava v galerii Kayna Vzpomínky na prázdniny – výtvarné práce dětí (Chýňská o.p.s., ZŠ, MŠ) 10. 10. Podzimní rukodělné dílny (ZŠ Chýně) 15. 10. Drakiáda – Pouštění draků (Chýňská o. p.s.) Říjen/listopad (bude upřesněno) Koncert Vladimíra Mišíka – Sokolovna Jeneč (Chýňská o. p.s.)

Poděkování dárkyním Před několika měsíci jsme se sešli s paní Hanou Kosinovou nad popisnými čísly. Ona jako místní pošťačka potřebovala ujasnit, kde se nacházejí domy s některými popisnými čísly, nebo jestli tato čísla jsou vůbec použitá. Já jsem naopak uvítal její znalosti, týkající se jmen lidí, kteří žijí v Chýni krátkou dobu. Protože se touto věcí dlouhá léta zabývám, vím, která čísla zanikla (objekty, které k nim patřily), která byla použita druhotně, mohl jsem jí v několika případech pomoci. Při těchto návštěvách paní Kosinovou zaujalo staré selské nářadí a vybavení, které mám na stěnách schodiště v našem domě. Zeptala se mě, jestli bych měl zájem o podobné věci, které mají doma na půdách a které by dříve nebo později vyhodili. Řekl jsem, že o tyto věci mám zájem, protože mi pomohou zvětšit počet exponátů mého „muzea“. Potom se nějakou dobu nedělo nic. Před několika týdny se ale objevila u našeho vchodu paní Kosinová s cepem v ruce. Jestli ho chci do své sbírky a také abych se přišel podívat k nim domů na další věci. Přišel jsem se podívat, a výsledkem bylo odvezení dvou vozíků se starým vybavením se-

lských hospodářství a domácností. Když jsem nakládal věci před jejich domem, šla okolo paní Jungmannová z č.p. 148. Zeptala se, jestli bych měl zájem o podobné věci i od nich. Pokud ano, ať se přijdu podívat. Také od Jungmannů jsem si odvezl krásné přírůstky – kravské chomoutky. Ty sloužily malým hospodářům, domkářům k potahu pomocí krávy. Domkáři většinou měli pozemky o malé výměře a nemohli by chovat koně. Těm sloužila kráva jako tažné zvíře a zároveň zdroj mléka a také hnojiva na jejich pole. Obě dámy mi udělaly velkou radost svými dary pro rozšíření mojí sbírky a také tím, že tyto věci jejich rodiny nevyhodily a tak je zachránily před zkázou. Oběma dárkyním touto cestou chci vyjádřit upřímný dík a ocenit jejich moudré rozhodnutí. Již dříve jsem dostal od jiných sousedů jednotlivé předměty, které pomohly zpestřit mojí sbírku. V roce 2014 jsem tyto věci vystavil v rámci tradiční akce „Procházka s kronikářem“ na svém dvoře a na podzim ve stejném roce u kostela na Svárově. Pokud najdu dostatek času, chci tyto věci vystavit znovu, včetně těch, které jsem nyní získal od dárců. Pavel Fousek, kronikář obce Chýně

Vzpomínky na prázdniny

Milé děti, milí dospěláci, prázdniny skončily, užili jste si do aleluja subtropů na plážích celého světa a tropů v české kotlině. Prázdninový čas je výjimečný tím, že prožíváme neobvyklé zážitky, vidíme neobvyklé věci, už jenom tím, že vyrážíme do neznámých krajin, řítíme se vstříc dobrodružství. Bože, jak je ten svět krásný, jak je veliký, kolik má podob a charakterů, kolik obdivuhodných lidských ras a kultur na něm žije. Kolika druhům zvířátek, květin a divukrásných rostlin dává život.Ach, jak je pokažený a poničený válkami a spory, jak je malinký, jak je křehký, říkáme dnes také. Jak si lidé dokáží ubližovat navzájem,

jak umí být k sobě krutí... Taková prázdninová cesta, pobyt v táboře, pouť do neznáma, poznání jiného kraje (a nemusí to být zrovna severní nebo jižní pól), to je vždy nová velká zkušenost, velký zážitek, to jsou i bohaté vzpomínky a také záznamy, možná někdy kresby, obrázky i „trofeje“. Určitě stojí za to se ještě jednou za prázdninami ohlédnout a o zážitky a trofeje se podělit s ostatními. Člověk si ohlédnutím vzpomínky utřídí a srovná, znovu se jimi potěší a potěší i jiné. Prosíme všechny milé děti z celé Chýně od nejútlejšího věku do 15 let, přineste své obrázky, nádherná péra rajských ptáků, krásná dřeva nebo kamínky z cest na obecní úřad v týdnu od 7. do 11. září (k Alence Procházkové). Prosíme také pana ředitele, učitele a učitelky školy a školky, kteří si v prvním týdnu školního roku jistě budou s dětmi povídat o prázdninových zážitcích., aby s nimi i kreslili a malovali. Pomohou tak připravit výstavu, která bude pod názvem Vzpomínky na prázdniny zahájena ve středu 16. září v 18 hodin. Při vernisáži si jistě vyslechneme nejeden zajíPetr Kovář mavý příběh.

12

HISTORIE

Jak Karel IV. a Jan IV. se na Litovicích naposledy sešli Pořadů a akcí o životě a díle Karla IV. proběhlo a stále běží, v souvislosti s jeho 700. narozeninami, celá řada. O tom, zda někdy došel do Chýně, dějiny nepraví. Silné vazby však měl na pána nedaleké tvrze Litovice – biskupa a rytíře Jana IV. z Dražic. Možná, že zdi litovické tvrze si pamatují i následující příběh.


Bylo nebylo, stalo se nestalo, posuďte sami. Bylo to léta páně tisícího třístého čtyřicátého třetího, zkraje měsíce ledna, kdy ctihodný biskup pražský a též chrabrý rytíř v jedné osobě Jan IV. z Dražic vydal se z biskupského hradu v Roudnici nad Labem na cestu. Seznal, že času pozemského zbývá mu již jen poskrovnu a že tedy musí sobě pospíšit, aby odešel v míru a pokoji, aby vykonal, jak naléhavě cítil, poslední nutnou cestu a návštěvu svého požehnaného života. Jakoby ho vedla zářící hvězda, vnuknutí, nedal se ale směrem ku Praze, leč o něco západněji, ke starému a skromnému původnímu sídlu svého rodu, ke tvrzi litovické, kde manželka jeho otce Řehníka z Litovic ho povila a odkud vydal se na leckdy trnitou, leč bohatě naplněnou cestu životem. A věděl ve svém nitru, že zde nejen bude moci pozdravit se s blízkými z rodiny, ale i se svým přítelem a následovníkem Arnoštem z Pardubic a hlavně též jeho skvělým chráněncem, mladým kralevicem Karlem. Jak ho miloval. Pravda, mladý Lucemburk s přemyslovskou krví dávno již nebyl oním sličným jinochem, kterého poznal za svého nedobrovolného pobytu na avignonském Andělském hradě, oním roztomilým zvídavým chlapcem, který tak kouzelným způsobem dokázal konverzovat několika jazyky témata, která mnohdy ne-

Dražický erb

Tak vypadá litovická tvrz dnes chápali osoby daleko starší a v té době povolanější. Tehdy si ho zamiloval, předvídaje, jaký nádherný budoucí čas kralevice čeká. Vytvořil se mezi nimi silný vztah, vztah poučeného a oddaného mentora k žákovi, jehož si váží více, než sám sebe a jehož skvělou budoucnost vidí jasně ve své mysli. Když se blížil jeho kočár k Litovicím, nemohl ani v třeskutě mrazivém vzduchu překonat rozechvění a horkost. Ještě jednou ho spatří, budoucího vládce křesťanského světa, jak si byl jist. Obytný palác tvrze, nedávno zvýšený na tři podlaží, vyvstal před ním z mlžného oparu a jaká byla jeho radost, když z druhé strany, od Prahy, viděl naproti přijíždět několik jezdců na koních. Ano, je to on, neměl pochyby, Karel a vedle něho věrný Arnošt, který navzdory kněžskému hábitu předčil v jízdě leckterého rytíře. A již vybíhají lidé z brány tvrze, již všechny vítají, s ním, domácím pánem, i markraběte moravského a budoucího krále i děkana kapituly na Hradě pražském a budoucího arcibiskupa. Zabaleného v houních nesou starého Jana do síně, k plápolajícímu krbu. Otázek je mnoho a času náhle pomálu. Laskavým gestem žádá Jan IV. z Dražic svého synovce, aby poodstoupil a očima zve k sobě Karla i Arnošta. Hlasem slabým, ale jasným hovoří: „Můj pane, jak má oddanost otci tvému Jenovi je nezpochybnitelná, tak jako já zestárnul i on, nebohý slepý král. Nebude dlouho trvat a přijde tvůj velký čas, jak jsem viděl ve svých snech. Vybaven vynikajícím vzděláním, užil sis kratochvílí, prošel boji a šarvátkami, z útlého chlapce stal se silný muž, který ale lépe než sílu a tvrdou moc umí používat rozum a moc vzdělanosti. Vím, že tvoje vláda v Čechách rozší-

řena bude na celý křesťanský svět a že tvoje skvělost bude navždy pýchou a radostí Čechů. A tak, jako mě nezlomilo avignonské věznění, obhájil jsem svou víru a přivezl do Čech krásu plamínkového stylu, tak ty vždy obhájíš svoje kroky, zvelebíš zemi, dáš příležitost mnohým vynikajícím tvůrcům. Mimochodem, slyšel jsem, že výborný je Matyáš z Arrasu, šikovný pro vedení stavby jistý Bušek Linhartův, mezi mladými nemá soupeře jistý Petr Parléř ze švábského Gmündu. Ještě v jednom mi udělej radost, můj pane – popiš svůj život, tvůj životopis bude druhou biblí Čechů, po té velké svaté, kterou nyní do českého jazyka poprvé přepisují řeholníci v Roudnici, dal jsem jim to za úkol. A prosím, založ v Praze vysoké učení. Ponese tvoje jméno – Universitas Carolina. Jsem šťastný. Bůh ti žehnej. A ty, Arnošte, na to dohlédni...“ Jan IV. z Dražic zesnul na staré rodové tvrzi v Litovicích 5. ledna 1343, obklopen svými blízkými, v přítomnosti budoucího českého krále a císaře římského, nejmocnějšího muže křesťanského světa, milovaného Otce vlasti. Laskavý čtenář jistě nahlédl, že epizoda tato je příběh fiktivní, vždyť již i jako pohádka začínal, snad autorovi odpustí. Základ děje však je pravdivý, totiž že Karel IV. a biskup Jan IV. z Dražic a Litovic byli v častém kontaktu a znali se dlouhá léta. Za Karlovu orientaci politickou a především kulturní na Francii lze děkovat jeho otci králi Janu Lucemburskému a tomu pomáhal na český trůn mimo jiné právě biskup Jan IV. z Dražic a Litovic, seč jen mohl. Oba potom, Karel i Jan, stojí za rozkvětem zdobného stylu vrcholné francouzské gotiky na Petr Kovář našem území.

13

KULTURA

Bára Nývltová:„Výtvarka ve škole bude nová zkušenost“ V úterý 21. června proběhla v galerii Kayna vernisáž výstavy dětských výtvarných prací vytvořených v kurzech Báry Nývltové, která vede výtvarné kurzy nejen v Chýni, ale i v okolí – v Hostivici, v Unhošti či v Rudné. A s letošním školním rokem si k tomu přibrala ještě práci učitelky výtvarné výuky u šesťáků v chýňské základce. Jak se těšíte na práci učitelky? Přece jen, určité zkušenosti ze svých kurzů už máte... To mám, ale ty se nedají úplně porovnávat. Výtvarný kroužek je přece jen trochu výběrová záležitost – ne snad, že by na ně mohly chodit jen děti, které mají na výtvarku od přírody talent, ale přinejmenším mají zájem. Ve škole máte na hodině i děti, které výtvarka vůbec nebaví, navíc inzerce

ve věku, kdy to dokážou dát už docela drsně najevo. Tak uvidíme – přece jen jsem vyškolená z domova od svých tří synů. Jak jste se dostala k výtvarničení? Na střední škole jsem se věnovala šperkařství – bylo to na jedné z prvních soukromých škol, jmenovala se Soukromá mistrovská škola uměleckého designu. Pak jsem zamířila na vysokou, studovala jsem na pedagogické fakultě v Plzni na katedře výtvarné kultury obor, který se jmenoval knižní kultura. Byl to takový zvláštní mix výtvarného oboru a manažerských znalostí, což se mi tehdy nelíbilo, ale zpětně jsme za to ráda, protože na volné noze zjišťuju, že to, co jsem se tam naučila, se mi docela hodí. (směje se) Jak jste se dostala k pořádání výtvarných kurzů? Úplným začátkem bylo, když jsme s Martou Jeřábkovou, dnes ředitelkou školy v Jenči, založily v roce 2004 v Chýni mateřské centrum. Nechtěly jsme být jen zalezlé

doma, nebylo kde se s dětmi setkávat, tak jsme si vyprosily malý prostor ve školce a nějakou dobu tam fungovalo mateřské centrum. Tam jsem se výtvarce s dětmi věnovala a to mě přivedlo k myšlence, proč nezkusit udělat regulérní kurz. Začala jsem malými dětmi, ve věku dvou tří let, napřed jsem zkusila k sobě domů o prázdninách pozvat pár maminek, pak jsem v září nabídla nějaký program a oslovili mě z Mahu centra v Hostivici, zda u nich nechci dělat výtvarku – a tím to začalo. Věnujete se i vlastní tvorbě? Na tu nebyl po celou dobu, co mám děti, čas. Před tím, než jsem začala studovat vysokou v Plzni, zkusila jsem se chvíli živit volnou tvorbou – vyrábět a prodávat svoje stříbrné šperky, to ale nedopadlo moc dobře, prodala jsme jich relativně dost, ale po ekonomické stránce to nebylo úplně domyšlené. (směje se) Teď se k tomu trochu vracím – spíš jako ke koníčku, aspoň zatím, na listopad chystám výstavu svých věcí v galerii obecního úřadu. Vernisáž buRoman Peterka de 3. listopadu.

14

HOP – ZPRÁVY CHÝŇSKÉ ŠKOLY

Vážení rodiče, nejen v souvislosti s návrhem tzv. pamlskové vyhlášky (zakazuje ve školách potraviny, které jsou v rozporu se zdravou výživou) bychom od tohoto školního roku rádi podpořili zdravé stravování dětí v naší ZŠ a MŠ. Proto jsme se rozhodli, že zkusíme co nejvíce omezit sladkosti, které děti dostanou ve škole. Tento záměr máme jak v základní, tak i v mateřské škole. V současné době je běžné, že jako odměna v soutěžích, či občas jako motivační prvek je obecně ve školách používána sladkost. Je to do jisté míry logické. Zároveň to však nepřispívá ke zdravým

stravovacím návykům. Spotřeba cukru je v dnešní době téma aktuální. Někteří rodiče ve výchově svých dětí pečlivě hlídají, kolik cukru a v jaké podobě během dne jejich dítě přijímá. I proto nám přijde nepatřičné do této oblasti vstupovat a případnou rodičovskou snahu narušovat. Samozřejmě se tento náš přístup týká pouze toho, co děti dostanou od nás. V žádném případě nechceme zasahovat do toho, co si děti přinesou z domova, či vezmou na jako svačinu na výlet, či školu v přírodě. Jen bychom rádi zkusili narušit návyk nás dospělých a následně i dětí, že bonbon je za odměnu za dobře vykonanou činnost,

či přímo řečenou motivací k činnosti. Zároveň nechceme být dogmatickými bojovníky proti cukru, že bychom se mračili na děti s čokoládou v ruce, či se tvářili, že sami sladkosti nejíme. Jen nám přijde fér od školy směrem k rodičům do této sféry vstupovat co nejméně. Budeme rádi, když tuto naši snahu podpoříte. A zároveň budeme rádi za Vaše tipy na nesladké odměny, které udělají Vašim dětem stejnou radost jako například čokoláda. Iva Koptová, vedoucí učitelka MŠ Jaroslav Novák, ředitel ZŠ a MŠ

Badatelský Dobrodružný Tábor – BaDoTa 2016 V srpnu se děti ze ZŠ Chýně a jejich kamarádi vypravily na stanový tábor do Nových Mitrovic. V termínu 7.–14. srpna zde prožily jeden z nejstudenějších prázdninových týdnů. Byl to tábor opravdu dobrodružný bez elektřiny, mobilů a počítačů, pro vodu jsme jezdili ke studánce s barely na dvoukoláku. V noci rtuť teploměru mnohdy nedosáhla ani na 5 st., přesto nikdo z dětí neonemocněl. Naopak. Užili jsme si spoustu legrace, účastníci tábora se stali badateli, kteří pátrali po největším pokladu světa. Cestovali jsme po Itálii, Číně, Rusku, Keni a Americe, luštili jsme šifrované zprávy a hledali střepy staré hliněné mapy k pokladu. Ten jsme nakonec objevili přímo v táboře, protože největším pokladem je mezi dětmi jistě přátelství. K celkové pohodě a zdraví dětí přispěla i zdravá strava bez cukru a mléka, kterou připravovala profesionální kuchařka Lenka Rojíková. Inspiraci pro změnu jídelníčku můžete najít na jejím webu www.pani-dyne.cz.


Benefiční koncert pro školní asistenty Dne 10. října se v 19.30 v MŠ Chýně uskuteční benefiční koncert, jehož výtěžek bude věnován na zajištění školních asistentů. Zahrají kytaristé Karlijn Langendijk (NL), Meinen Sönke (D) a Stanislav Barek. Další ze série benefičních koncertů proběhne 7. 11. v 19.30 v zasedací síni obecního úřadu. Hrát bude americký kytarista Adam Rafferty.

Klub rodičů a přátel školy ZŠ a MŠ Chýně Rádi bychom vás informovali o záměru založit spolek Klub rodičů a přátel ZŠ a MŠ Chýně. Přivítáme rádi v našich řadách nejen rodiče dětí a žáků, ale všechny, kterým záleží na rozvoji školy a školky a na rozvoji vzdělávání v obou institucích. Ustavující schůze Klubu rodičů a přátel ZŠ a MŠ Chýně, z.s. proběhne v pondělí 5. září v 18.00 v budově Základní školy, Za školou 55, 253 01 Chýně.

Program schůze: 1. Zahájení a prezence přítomných, 2. Schválení stanov, 3. Schválení výše členského příspěvku, 4. Volba statutárních orgánů, 5. Plán činnosti Klubu. Případné dotazy směřujte na e-mail: [email protected]

15

HOP – ZPRÁVY CHÝŇSKÉ ŠKOLY

Jaroslav Novák:„První školní rok byl náročný“ Když před rokem nastupoval do pozice ředitele chýňské základní a mateřské školy, netušil tak docela, co ho čeká. A jak přiznává, kdyby to věděl předem, možná by si to s příchodem do Chýně rozmyslel. Zpětně ale nelituje: „Určitě ne. Sice není vše tak růžové, jako moje původní představy, ale mám tady obrovskou příležitost, jaké se dočká málokterý ředitel školy –budovat si školu podle svých představ,“ říká. stupni, děti nemusely teď na rok odcházet jinam. Nová škola by měla být příští rok. Jak se na ni těšíte?

Až dosud museli žáci po dokončení prvního stupně přejít na školy jinam, letos poprvé zůstávají v Chýni i šesťáci. Nakolik náročné bylo zajistit výuku na druhém stupni? Náročné je to hlavně z hlediska zajištění vyučujících, protože sehnat pedagogy pro druhý stupeň je obecně problém, navíc já nemůžu těm, co budou učit u nás, zatím nabídnout ani plný úvazek, protože jde zatím o jednu jedinou třídu, kde zůstalo sedm dětí. Takže zeměpis zajistí má bývalá kolegyně ze ZŠ Táborská, matematiku bude mít paní Palatinusová, výtvarku bude mít místní výtvarnice paní Nývltová, češtinu bude mít třídní učitelka z 5. třídy. Takže zatím to tak provizorně „pytlíkujeme“, aby, když má být příští rok už v nové škole, která pokryje docházku na prvním i druhém

Samozřejmě se na ni těším, zároveň se trochu bojím, aby se stihl termín výstavby tak, aby bylo možné se začátkem příštího školního roku školu otevřít žákům. Je skvělé, že mám možnost mluvit do toho, jak bude nová škola vypadat, vymyslet, jak bude fungovat. Vedení obce se pustilo do obrovské výzvy. Nová škola bude stát spoustu peněz a je s tím spojena obrovská zodpovědnost. Mají můj obdiv. V uplynulém školním roce se pod vaším vedením začaly zavádět ve škole různé novinky – jako je zavádění systému Škola online. Jaké další novinky chystáte? Jednou z nich je hned se začátkem školního roku posun výuky na 8.15. Původně jsem navrhoval posun na 8.30, část rodičů souhlasila, zhruba stejně velká část ale byla proti s tím, že jim to způsobí organizační problémy. Tak jsem zvolil

kompromis, proti kterému zatím nikdo nic nenamítal. Další novinkou je konec papírových žákovských, které nahradí webová aplikace Škola online – ta zatím fungovala souběžně s papírovými žákovskými. A velkým úkolem, který je teď před námi, je příprava školního vzdělávacího programu pro novou školu. Naším cílem je integrovat co nejvíce předmětů do bloků, větší důraz na dovednosti, než na nabiflované znalosti. Samostatnou kapitolou je také hodnocení žáků – čím dál silněji docházím k názoru, že by bylo nejlepší klasické známkování zcela opustit, nejen na vysvědčení. Jak hodnotíte první školní rok ve funkci ředitele? Byl hodně náročný, pro mě to byla první zkušenost v roli ředitele školy, takže jsem si řadu věcí nedokázal dopředu ani představit. Hodně chyb jsem udělal, ale zároveň se několik věcí i podařilo. Stále je co zlepšovat a před námi je spousta práce. Musím poděkovat všem svým kolegům a stejně tak i rodičům, kteří mi během roku pomáhali. Roman Peterka

Prázdninový provoz v MŠ Chýně

Byl to měsíc plný záhad, překvapení, legrace, tancování a zábavy. Paní učitelky si společně připravily téma Indiánské léto. Děti toto téma chytlo doslova za srdce. Během prvních dní se na školkové zahrádce k velkému nadšení všech objevil indiánský stan (teepee). Holčičky se začaly proměňovat v maminky indiánky a kluci ve velké lovce indiány. Společnými silami děti vyrobily totem, který střežil náš indiánský stan po celou dobu prázdnin. Také si vyráběly pravé indiánské čelenky

a samozřejmostí byli i koně, bez kterých by to prostě nebylo ono! V posledním týdnu našeho prázdninového provozu nás čekalo společné hledání ztraceného pokladu starých Indiánů. Paní učitelky si připravily mapu, ve které byly napsané indicie k zakopanému pokladu ukrytému na školkové zahrádce. Žádné překážky, ani úkoly naše malé průzkumníky nezastavily. Poklad se zanedlouho podařilo všem najít, v pískovišti. Z každého kmene malých Indiánů byli zvoleni nej-

udatnější bojovníci, kteří poklad vykopali. Poklad plný zlata a stříbra byl pak spravedlivě rozdělen mezi všechny Indiány. Všechny děti se úžasně zapojily do společných her a akcí. Tímto jim děkujeme a přejeme všem hezký zbytek prázdnin. Andrea Tesařová, za kolektiv MŠ Chýně

Texty na této dvoustraně neprošly redakční ani jazykovou korekturou


Letní provoz v naší školce proběhl v červenci v zelené budově. Všechny třídy byly spojeny do dvou oddělení. První oddělení bylo v přízemí ve třídě u Žabiček (Žabičky, Motýlci, Sovičky) druhé v prvním patře u Medvídků (Medvídci, Včelky, Myšky).

CHÝŇSKÝ. zpravodaj. Ročník IX. Číslo 4 Září 2016 TÉMA VYDÁNÍ NOVÁ VÝSTAVBA Z OBSAHU

Recommend Documents