1
Chorvati
Chorvati (Charváti, chorv. Hrvati) jsou nyní jihoslovanský národ, žijící hlavně na Balkáně a ve střední Evropě, je jich přes 7 mil. (podle některých odhadů až 9 milionů). Jazykem je chorvatština, která patří do indoevropských jazyků, písmo je latinka, věřící jsou většinou křesťané, hlavně římští katolíci. Původ Chorvatů V období 4.-6. století došlo pod vlivem nájezdů kočovných Hunů do Evropy k migraci dalších kmenů. Tak se před nimi dostaly do střední a jižní Evropy četné kmeny Slovanů. Kde původně žily, není zatím jisté, nejspíše na východ od Karpat. Některé z kmenů označujeme jako Chorvaty či Charváty. Jedna část, tzv. severní Charváti, se usadila v severních Čechách. Podle kronikáře Kosmase byli Charváti na severu v 9.-10. století usídleni kolem řeky Jizery v sousedství Pšovanů (z jihu) a srbských Milčanů (ze severu). Severní Chorvati byli postupně asimilováni ostatními Slovany (hlavně Čechy) a Germány. Jinak tomu bylo u Chorvatů na jihu. Vzhledem k teorii o příchodu Chorvatů na Balkán z tzv. Velkého nebo Bílého Chorvatska bývají někdy považováni z historického hlediska za západní Slovany. Jejich předkové byly slovanské kmeny, které již v 6. století žily okolo řek Dráva, Sáva a břehů Jaderského moře. Chorvaté dnes Chorvati žijí hlavně v Chorvatsku (4 028 300), také ale v Bosně a Hercegovině (472 000), Chile (380 000), Argentině (250 000), Srbsku (114 000) - převážně ve Vojvodině, v pohraničí Maďarska, v Německu (231 000), Austrálii (115 000), Kanadě (62 000) a existuje i menšina v České republice, a to v oblasti Jeseníků. V dřívějších dobách žila významná chorvatská menšina na jižní Moravě (okolo Břeclavi), ale po 2. světové válce byla jako celek asimilována.
2
Moravští Chorvaté Fakt, že na jižní Moravě po staletí žili Chorvaté, je široké české společnosti dodnes poměrně málo znám, a to navzdory tomu, o jak významný historický, etnologický a lingvistický unikát se jedná. V průběhu 16. století pronikali přes Balkán do Evropy Turci. Strach, který vyvolávali, přiměl početnou skupinu chorvatského obyvatelstva vydat se na sever do těch částí habsburské monarchie, kde mohli doufat v poklidnější život. Tato migrační vlna se týkala asi dvou až tří set tisíc lidí a v jejím důsledku vznikly chorvatské komunity na území dnešního Maďarska, Rakouska, Slovenska a také na Moravě. Na Moravě Chorvaté osídlili její nejjižnější, tehdy řídce osídlené oblasti na Mikulovsku, Břeclavsku, Podluží a Hodonínsku. Postupně se asimilovali, avšak ve třech obcích na Drnholecku si udrželi svou identitu až do konce 40. let 20. století. Jednalo se o Frélichov (Frielištof, dnes Jevišovka), Nový Přerov (Nuova Prerava) a Dobré Pole (Gutfjeld). Podle sčítání lidu z roku 1930 zde žilo 1 800 osob hlásících se k chorvatské národnosti. Důležitou okolností, která zapříčinila, že Chorvaté na Drnholecku si tak dlouho uchovali svůj jazyk a své chorvatské povědomí, bylo bezesporu to, že žili mezi německým etnikem. Asimilace proto neprobíhala tak rychle jako v oblastech, kde je obklopovalo české obyvatelstvo. Po skončení druhé světové války se ráz československého pohraničí značně proměnil. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto, podobný osud potkal po roce 1948 i Chorvaty. Komunistický režim je prohlásil za „nespolehlivé“ a rozhodl o jejich vysídlení na severní Moravu. Z původních tří vesnic byli vystěhováni do 118 obcí, což značně urychlilo proces jejich asimilace. Podle sčítání lidu, které proběhlo roku 2000, se k chorvatské národnosti hlásilo 1585 osob. Chorvatská menšina je zastoupena v Radě vlády pro národnostní menšiny. V důsledku politiky minulého režimu dnes Chorvati netvoří kompaktní osídlení, ale jsou roztroušeni po celé republice, zejména pak po Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Organizace, která moravské Chorvaty sdružuje a oficiálně zastupuje, se jmenuje Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR a vznikla v roce 1991 v Brně. Mezi nejvýznamnější aktivity, které Sdružení každoročně pořádá, patří organizování chorvatských hodů (kiritofa) v Jevišovce. Akce se koná pravidelně první zářijovou neděli. Další důležitou aktivitou je projekt Osudy a jazyk moravských Chorvatů, který jednak dokumentuje vzpomínky pamětníků, jednak je při něm zaznamenáván unikátní moravský 3
chorvatský dialekt. Výsledky tohoto projektu jsou částečně přístupny veřejnosti v digitálním archivu Paměť národa (www.pametnaroda.cz) a dále tvoří základ sbírky postupně vznikajícího Muzea moravských Chorvatů v Jevišovce. Zdroj: http://www.moravstichorvati.cz/cs/rubrika/informace
www.wikipedia.cz
Chorvati Výběrový soupis dokumentů dostupných ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové, doplněný signaturami knihovny. DOROTIĆ, Sesar Dubravka. Chorvatsko-český, česko-chorvatský slovník. Ostrava : Montanex, 2004. 470 s. ISBN 80-7225129-5. Signatura SVK HK: 697 831a LAWITSCHKA, Josef. Lipo naše selo : paměti jihomoravského Chorvata. 1. vyd. Praha : Aequitas, 2005. 175 s. ISBN 80902774-2-X (brož.). Signatura SVK HK: A0-4338
4
MACAN, Trpimir. Dějiny Chorvatů : přehled. 1. vyd. Praha : Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 2000. 166 s. ISBN 80-86130-11-8. Signatura SVK HK: 748 108a PETRINOVIĆ, Martina. Záhřeb : hlavní město Chorvatska. Zagreb : Záhřebské turistické sdružení, 2010. 62 s. ISBN 978953-228-040-1 (brož.). Signatura SVK HK: B0-7652 PODHORSKÝ, Marek. Chorvatské pobřeží : podrobné a přehledné informace o historii, kultuře, přírodě a turistickém zázemí chorvatského pobřeží Jadranu. 5. vyd. Praha : Freytag & Berndt, 2007. 208 s. ISBN 978-80-7316-303-7. Signatura SVK HK : A0-4228 THOMAS, Nigel. Válka v Jugoslávii : Slovinsko a Chorvatsko 1991-95. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 64 s. ISBN 978-80-2472876-6 (brož.). Signatura SVK HK: B0-3781
Ungermann, Patrick. Chorvati / materiál připravila a rešerši vypracovala Petra Mikulecká. Hradec Králové : Studijní a vědecká knihovna, 2012. 27 výtisků.
5
