CHARITATIVNÍ PRÁCE

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Pedagogická fakulta Katedra primárního vzdělávání

KPR/0225 - CHARITATIVNÍ PRÁCE Seminární práce Téma: Smysl práce v Azylovém domě pro ženy v Litoměřicích

Školní rok: 2011/2012

Alena Rendášová 3. ročník, skupina A Sociálně pedagogická asistence KS

OBSAH

1.

ÚVOD .............................................................................................................................................. 2

2.

NADĚJE .......................................................................................................................................... 2

3.

AZYLOVÝ DŮM PRO ŽENY LITOMĚŘICE ................................................................................. 3

4.

SMYSL PRÁCE V AZYLOVÉM DOMĚ OČIMA POMÁHAJÍCÍCH ............................................. 4

5.

ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 6

6.

POUŽITÉ ZDROJE ......................................................................................................................... 7

1

1.

ÚVOD Řekne-li se slovo bezdomovec, často se lidem vybaví zanedbaný, převážně opilý

a nevábně vonící muž. Málokdo si představí ženu. Žena většinou s tímto pojmem není spojována. Avšak v poslední době ani žena není uchráněna některým nepříznivým situacím a ocitá se na „ulici“. Důvodem mohou být různé rodinné či vztahové problémy, závislosti či poslední dobou zvyšující se problém zadluženosti. V této seminární práci stručně popisuji organizaci, která se zabývá problémem bezdomovectví žen, a zároveň nahlížím na tuto problematiku očima samotných zaměstnanců poskytující služby těmto ženám bez domova. Uvádím i příklad dobré praxe. Závěr seminární práce je pak osobní reflexí na zjištěné informace.

2.

NADĚJE Dříve než zaměřím pozornost na Azylový dům pro ženy v Litoměřicích, je více než

vhodné říci pár slov k občanskému sdružení Naděje, pod jejíž hlavičkou je tento azylový dům provozován. Naděje, příhodné označení misijní a charitativní organizace, nabízí své sociální služby různým skupinám potřebných lidí: lidem bez domova, starým občanům, opuštěným, handicapovaným dětem a mládeži, propuštěným vězňům či národnostním menšinám. Své služby realizuje nejen v Litoměřicích, ale i v dalších lokalitách České Republiky. Pobočky má v Praze, Nedašově, Vysokém Mýtě, Litomyšli, České Třebové, Horní Cerekvi, Zlíně, Vizovicích, Brně, Otrokovicích, Vsetíně, Plzni, Písku, Nýrsku, Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi, Liberci, Roudnici nad Labem a Klášterci nad Ohří. Jak je vidět, jedná se o široké pole působnosti. Myšlenka na založení této misijní a charitativní organizace se zrodila v roce 1990. Zpočátku se jednalo čistě o spontánní záležitost, která pramenila pouze z nadšení a touhy pomáhat potřebným lidem (původně uprchlíkům) a jejíž první působení bylo výhradně ve jménu dobrovolnictví, ale také s vědomím toho, že lidská bída nevzniká pouze z nedostatku jídla nebo střechy nad hlavou, ale především nedostatkem lásky, ohleduplnosti a pochopení, které nám všem nabízí Bůh. Až teprve po čase se z prvotní myšlenky zrodilo rozsáhlé občanské sdružení. Naděje se mimo jiné sociální služby zaměřuje i na problém bezdomovectví. Prostřednictvím integračního programu fundovaně pomáhá lidem, kteří chtějí svoji situaci

2

změnit. Poskytuje jim pomoc nejen sociální, právní, zdravotní, hygienickou, lékařskou, ale i morální a duchovní.

3.

AZYLOVÝ DŮM PRO ŽENY LITOMĚŘICE Jedním zařízením, kde jsou vykonávány činnosti výše uvedené, je azylový dům.

Azylový dům pro ženy v Litoměřicích vznikl z potřeby poskytovat pomoc osamoceným ženám, které se ocitly v nepříznivé životní situaci spojené se ztrátou bydlení. Azylový dům má kapacitu 18ti lůžek pro ženy bez dětí, zpravidla na dobu 3 měsíců, maximálně na dobu jednoho roku. Lůžko si uživatelky musí hradit za cenu 100 Kč/den/lůžko. Sociální pracovnice se spolu s ostatními pracovníky v sociálních službách zaměřují při práci se ženami na zlepšení jejich dovedností, pomáhají jim při řešení jejich závazků, motivují je při získání a udržení si zaměstnání a snaží se je zapojit do hledání návazného bydlení a postupnými kroky je integrovat zpět do života majoritní společnosti. V tomto azylovém domě využívají i zapojení psychologa, který napomáhá získat komplexnější vhled do problematických situací i osobností uživatelek. Pomoc je vždy zaměřena individuálně. Nabízené služby jsou: • ubytování – celodenní pobyt • potravinová pomoc • umožnění přípravy teplé stravy • osobní hygiena • možnost praní osobního prádla • základní sociální poradenství • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí • pracovně rehabilitační program • přístup na internet • možnost půjčit si knihu • pomoc při hospodaření • osobní rozhovory • psychologickou pomoc • pastorační péči •

zprostředkování návazných služeb Azylovým domem Litoměřice prošlo za poslední tři roky cca 160 klientek, což je

v průměru 53 žen ročně. 3

4.

SMYSL PRÁCE V AZYLOVÉM DOMĚ OČIMA POMÁHAJÍCÍCH

Problematiku bezdomovectví žen jsem se pokusila nastínit pomocí letmých střípků z rozhovorů s těmi, jež si vzali za své pomáhat ženám v jejich tíživé životní situaci, ženám bez domova: „Do Naděje jsem vstoupil v době hledání smyslu své práce, když jsem volal k Bohu a prosil o ukázání jasného směru svého dalšího života. Vím, že to co dělám je dobré pro Boha, pro lidi i pro mne. Na práci v azylovém domě mne těší každý úspěch klientky, ať je to nalezení zaměstnání, uhrazení pohledávky, ale třeba i drobnost, jako když přijde včas na schůzku…“ „Ženy, které chtějí spolupracovat, jsou do roka aktivizované a staví se na vlastní nohy, ale většina je těch, které se pasují na tzv. „azylové turistky“ a přestupují z jednoho azylového domu do druhého. Tyto ženy žijí na dávkách a nemají žádnou snahu o zlepšení své situace. Kolikrát je pro ně i problém dojít nahlásit se na úřad práce, aby si dávku udržely.“ „Domnívám se, že velkou šanci mají ty ženy, které ví, o co přišly, na rozdíl od těch, které mají za sebou špatné zkušenosti, špatnou výchovu, žádné zázemí, žádnou rodinu, žádné pracovní a často ani hygienické návyky. S těmi je potřeba hodně pracovat.“ „Pro některé tato služba smysl má, pro některé to znamená jen to, že je „uklidíme“ ze silnice. Často u takových klientek bývá velmi obtížná motivace ke spolupráci.“ „V azylovém domě se převážně objevují ženy, které vyrůstaly v dětských domovech nebo vyrůstaly v nefunkčních rodinách. Jsou to ženy, které opustily v 15 letech domov a od té doby se různě potulují po ulici. Nikdo je nenaučil, že je potřeba být zodpovědný, nikdo je nenaučil správně hospodařit. Neviděly tátu odcházet každý den do práce, neviděly přirozený chod rodiny. Svým nehospodárným nakládáním s penězi se často dostávají do dluhů a začínají se ocitat v bludném kruhu, až skončí na ulici. A zažité špatné návyky se pak těžce mění. Opravdu malá skupina je těch, které jsou nepřizpůsobivé jen proto, že jsou líné.“ „Práce v této službě není jednoduchá, mnohdy noví pracovníci přichází s tím, že „změní svět”, ale po čase zjistí, že to nejde tak, jak si to naplánovali ve svých představách. Jsou konfrontováni s tvrdou realitou. Zjišťují, že klientky mnohdy jinak žít neumějí a nechtějí být aktivní. Teprve po této trpké zkušenosti začíná účinná odborná práce.“ „Je nutné si osvojit zásadu – pomůžeš jim, když jim nepomůžeš“ Pozn. míněno tak, že pokud se jim vše připraví tak říkajíc pod nos, nebudou samy vyvíjet snahu a nedovedou se

4

postavit na vlastní nohy. “Je potřeba je nasměrovat, podpořit, ale nechat je jednat samostatně…“ Jak je vidět, není to práce jednoduchá, ale ráda bych zde uvedla příběh s dobrým koncem, který mi vyprávěli právě pracovníci Azylového domu Litoměřice. Jedná se o paní M., která svou životní cestu měla velmi spletitou a která se i přes všechny překážky dokázala postavit zpět na vlastní nohy. Tato paní přišla do azylového domu na doporučení jiné klientky v době, kdy již několik dní byla na ulici, špinavá a hladová. Její předchozí život byl poznamenán rozvodem, ze kterého vyšla zcela bez prostředků. Našla si nového přítele a žila s ním v jeho bytě. Děti neměla. Avšak díky svému novému příteli postupem času společně s ním začala popíjet alkohol. Nenápadně si tak vybudovala závislost, kterou si však nepřiznávala. Po čase se rozpadl i tento vztah, a paní M. se najednou ocitla bez možnosti bydlení. Mezitím přišla i o zaměstnání. O pomoc se obrátila ke své mamince, která jí dala několik šancí, ale ona je díky alkoholu promarnila. Začala přemýšlet o tom, co vše ztratila a jedinou útěchou jí byl alkohol. Při přijetí do azylového domu nepřiznala, že je závislá na alkoholu. Sama si to nepřipouštěla. Avšak když několikrát přišla opilá, byla opakovaně její situace probírána se sociální pracovnicí. Paní M. své problémy zlehčovala a protialkoholní léčbu odmítala. Situace se však vyhrotila natolik, že jednoho večera jí byl odmítnut přístup do azylového domu pro velkou opilost i přesto, že byl venku velký mráz. Silný boj se odehrával i uvnitř pracovníka, který viděl ženu ustýlající si ve škarpě, v zimě před azylovým domem. Tenkrát možná pocit, že je člověk na úplném dně a snad i vědomí toho, že tu přeci jen někdo je, kdo o něj má zájem, jí pomohl otevřít oči. Paní M. se rozhodla se svoji závislostí skončit. Projevila se u ní veliká vůle vzít život zpět do svých rukou a začala spolupracovat. Pomoc našla nejen u pracovníků Naděje, ale i v neposlední řadě u Boha. Po návratu z léčebny si za pomoci pracovníků dala věci do pořádku, našla si zaměstnání a dnes bydlí v samostatném bytě nad azylovým domem, krásně se obléká, stále něco tvoří a dokonce píše i básně. Podařilo se jí obnovit vztahy s maminkou i s bratem. Nyní je stále v abstinenci a je se svým životem spokojena.

5

5.

ZÁVĚR Stát se může kdykoliv, komukoliv, cokoliv. Toto by si člověk měl vždy uvědomit,

pokud je konfrontován s problémem bezdomovectví. Je pravdou, že pokud má jedinec za sebou dobré rodinné zázemí či přátele, je nepříznivá životní situace spojená se ztrátou bydlení většinou zažehnána. Ovšem pokud se k němu rodina obrátí zády nebo rodinu nemá, nemá ani dobrého přítele a přidruží-li se k tomu další problémy se zaměstnáním, exekucemi a své problémy začne řešit ještě alkoholem nebo drogami, je na nejlepší cestě stát se bezdomovcem. Jak pomoci takovým lidem? Potřebují a chtějí pomoc? Jsou to ženy, které mají většinou nízké vzdělání? Ztratily zaměstnání? Mají problémy ve vztazích s partnerem? Zažily negativní zkušenosti, se kterými nejsou schopny se samy vyrovnat? A to jsem ještě nezmínila, co vnitřně prožívají. Určitě je tíží ztráta bydlení, ale netrápí je daleko víc, že nikoho nemají? Necítí se ztraceni v tomto vyspělém světě? Na koho se mají obrátit? Ulice, možná pod mostem či v nějaké opuštěné budově, to pár dní vydrží. Ale co dál? Potkáme-li nějakého bezdomovce, asi valná většina se raději takovému člověku vyhne. Všechny strkáme do jednoho pytle. Jsou špinaví, neupravení, často opilí a neschopní se o sebe postarat a nám se zdá, že ani nechtějí svůj stav změnit. Verdikt pak často zní: „sami si za to můžou“. To však může být mylná představa. Ne vždy za to může jedinec sám. My jsme měli to štěstí, že nás dobře vychovali, prošli jsme správnou socializací, bylo nám dopřáno studovat. Měli jsme přístup k lepším možnostem. Život k nám byl příznivější, dokázali jsme se postavit na vlastní nohy a přijmout odpovědnost za svůj život. Jaký by byl náš život, kdybychom se narodili v rodině, která by byla nefunkční a ještě žijící na okraji společnosti nebo kdybychom vyrůstali v dětském domově? Jaké vnější vlivy by nás formovaly? Ano, jistě závisí i na osobnosti každého jedince, ale domnívám se, že potřeba lásky, přijetí a zachování lidské důstojnosti hraje velmi důležitou roli v budoucím nastavení člověka. Proto vidím jako velmi důležitou práci Azylového domu v Litoměřicích, kdy se všemi možnými kroky snaží své klientky aktivovat a zapojit je do společnosti, aby mohly žít důstojnějším životem. Aby si uvědomily, že život není jen o přežívání, ale že má svou hodnotu. Právě tito lidé potřebují odbornou pomoc, protože se jedná o lidi, kteří jsou chvíli nahoře, přijde překážka a už zase padají a právě v těchto chvílích potřebují znovu podpořit a pochválit, aby se znovu sebrali a vystoupili o stupínek výš. Domnívám se, že je víc než potřebná práce sociálních a terénních pracovníků právě v tom, aby jedince dostali z jeho depresí a rezignací do stavu vlastní aktivity, aby tak mohl být zařazen zpět do společnosti. 6

Je pravdou, že práce s bezdomovci nebude asi společností příliš oceňována, ale měli bychom si uvědomit, že práce azylových domů a jiných terénních pracovníků chrání nejen klienty samotné, ale i samotnou společnost před drobnými krádežemi či různými chorobami. Je možné, že i někdy samotní pracovníci mohou mít pochybnosti, jestli je někteří klienti jen nevyužívají či zda něco nedělají špatně, ale rozhodně vždy stojí za to nabídnout člověku alespoň tu příležitost změnit své postavení, svůj život. Rozhodnutí je pak na něm samotném. Má o čem přemýšlet. Vnímám tu azylový dům jako záchytný bod, jako pomocnou ruku před úplným úpadkem člověka. Věřím, že i byť by se z těžké životní situace dostal jen jeden ze 100 lidí, tak pro něj to má velký význam a smysl práce těchto pracovníků je naplněna. Po konzultaci s účastníkem komunitního plánování, jakožto zástupce za otázku bezdomovectví a prostudování samotného komunitního plánu, nabývám dojmu, že situace v Litoměřicích v otázce osob v přechodné životní krizi je vcelku dobře podchycena. V Litoměřicích je poskytována služba Azylový dům pro muže (Farní charita Litoměřice), Azylový dům pro ženy (Naděje Litoměřice) a Azylový dům pro matku a dítě (Diakonie Litoměřice). Na všech těchto aktivitách se podílí neziskový sektor. Město Litoměřice tyto služby podporuje různými dotačními programy nebo i za pomoci kraje. Zároveň si uvědomuje, že chybí mezičlánek mezi azylovými domy a běžným bydlením. Jako potřebu vidí vybudovat malometrážní byty, které nebudou tak nákladné pro klienty vycházející z azylových domů. V rámci komunitního plánování pak dochází ke zkvalitňování, vylepšování a doplňování jednotlivých sociálních služeb týkající se bezdomovectví, jež jsou v dané lokalitě žádoucí. Zároveň dochází na pravidelných schůzkách k dalšímu propojování těchto subjektů a také k hodnotné výměně zkušeností, jež často napomáhají k úspoře času při řešení výjimečných situací.

6.

POUŽITÉ ZDROJE

1. http://www.nadeje.cz/ 2. HRADECKÝ, I. a kol.: Výroční zpráva 2010 Naděje o. s. [online]. Dostupné z http://www.nadeje.cz/vz/vz2010sm.pdf [cit. 27. 3. 2012] 3. 3. Komunitní plán sociálních služeb města Litoměřice na období 2010 – 2013 [online]. Dostupný z http://radnice.litomerice.cz/archiv/8542/komunitni_plan_2012.pdf [cit. 30. 3. 2012] 7