CENY ČASOPISU ŽIVA ZA ROK 2013 Ceny jsou vyhlašovány od r. 1997

CENY ČASOPISU ŽIVA ZA ROK 2013 Ceny jsou vyhlašovány od r. 1997 REDAKČNÍ RADA A REDAKCE ČASOPISU UDĚLUJÍ:

Purkyňovu cenu: Za popularizaci biologických věd autorovi nejlepšího článku ročníku 2013 ve věkové kategorii od 30 let. Kritérii jsou originalita, tematický přínos a sdělnost příspěvku. Čestná cena, darem je originální diplom a knižní publikace nakladatelství Academia. Cenu získal: Václav Mahelka Za článek: O původu a hybridizaci polyploidních pýrů – na stopě netušených předků

(Živa 4/2013) Abstrakt: Tribus Triticeae představuje velmi zajímavou a důležitou skupinu trav. Vždyť právě Triticeae zahrnují obiloviny světového významu – pšenici, ječmen a žito. Kromě těchto domestikovaných druhů tribus obsahuje řadu planých trav, které však rovněž mají vysokou užitnou hodnotu. Některé disponují rezistencí vůči virovým a houbovým chorobám a bývají proto šlechtiteli používány k „vylepšování“ kulturních plodin. Jiné plané druhy se vyznačují značnou suchoodolností a používají se proto k protierozní ochraně půdy v suchých oblastech, velké množství tritikoidních trav slouží jako krmivo pro dobytek. Vedle praktického hlediska jsou Triticeae zajímavým objektem i z evolučního hlediska, neboť představují učebnicový příklad tzv. retikulární neboli síťovité evoluce. Tato struktura tribu je způsobena tím, že tzv. základní druhy, které jsou diploidní a mají rozdílné charakteristické genomy (základních genomů je poznáno kolem dvaceti), v minulosti hybridizovaly, aby následně daly vzniknout polyploidním druhům, které tak ve svém polyploidním genomu kombinují tyto odlišné (sub)genomy. Struktura tribu je síťovitá proto, že různé základní druhy vstupovaly do více polyploidních druhů. V tribu Triticeae jsou polyploidní zhruba tři čtvrtiny druhů. Pýr plazivý a pýr prostřední jsou významní zástupci tribu Triticeae. Zatímco pýr plazivý představuje celosvětově významný plevel zemědělských půd, pýr prostřední je pro své žádoucí vlastnosti hojně využívaný šlechtiteli ke zlepšování geneticky podmíněných vlastností pšenice. Oba druhy jsou alohexaploidní, tedy vzniklé nedávnou hybridizací tří různých druhů trav z tribu Triticeae a jejich genomy jsou proto složeny ze tří různých odlišitelných subgenomů. Detailní studie genomických konstitucí a evolučních historií obou druhů pýru však odhalila daleko komplikovanější původ obou druhů, než se dosud předpokládalo. U pýru prostředního bylo kromě jiného zjištěno, že na jeho vzniku se s vysokou pravděpodobností podílel druh mnohoštětu Aegilops tauschii, tedy stejný druh, který je jedním z předků pšenice seté. Tento výsledek je velmi důležitý nejen pro samotné vysvětlení původu pýru prostředního, ale také pro šlechtitele pšenice, neboť ta má zřetelně s pýrem prostředním daleko více společného, než se předpokládalo. V genomu pýru plazivého je dokonce vepsáno nejméně osm genetických linií předků z šesti různých rodů, dokládající postupné hybridizace různě starého data. Překvapivým zjištěním je objevení příměsí genetické informace z rodů sveřep a především proso, tedy trav, které botanikové řadí mimo Triticeae. Vznik pýru plazivého tak zřejmě zahrnoval jak recentní polyploidizace, tak starší hybridizace nebo introgrese. Oba druhy pýru se v přírodě kříží a genom křížence představuje pestrou paletu útržků s dochovanými stopami předků a prapředků.

O autorovi:

Ing. Václav Mahelka, Ph.D. (1977) [email protected]

Pracoviště: Botanický ústav AV ČR, v. v. i, Oddělení genetické ekologie Zámek 1, 252 43 Průhonice Vzdělání: 2002–2007: Ph.D. studium, Přírodovědecká fakulta UK, Praha, obor Botanika Doktorská práce: Hybridizace allopolyploidních druhů trav Elytrigia intermedia a E. repens (Poaceae, Triticeae), školitel František Krahulec 1995–2000: Ing. studium, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická, obor Krajinné inženýrství. Diplomová práce: Synantropní flóra vybraných sídlišť v CHKO Kokořínsko, vedoucí Bohumil Mandák 1991–1995: Gymnázium Nad Kavalírkou, Praha Zaměstnání: Botanický ústav Akademie věd České republiky, Průhonice, Oddělení genetické ekologie: 2002–2007 postgraduální studium 2007–2011 postdoktorand od r. 2011 vědecký pracovník.


Purkyňovu cenu: Za popularizaci biologických věd autorovi nejlepšího článku ročníku 2013 ve věkové kategorii od 30 let. Kritérii jsou originalita, tematický přínos a sdělnost příspěvku. Čestná cena, darem je originální diplom a knižní publikace nakladatelství Academia. Cenu získali: Martin Flajšhans a Petr Ráb Za článek: Polyploidie u ryb (Živa 6/2013) Abstrakt: Polyploidie je důležitým evolučním mechanismem přispívajícím k biodiverzitě současných ryb a také významným nástrojem v akvakultuře. Tento článek vysvětluje koncepci biologické a evoluční polyploidie, již dává do souvislosti se třemi epizodami totální duplikace genomu, tzv. 3R hypotézou při vzniku koncoústých ryb (Teleostei). Představuje také unikátní ploidní a hybridní diverzitu jeseterů (Acipenseriformes). Konstatuje útržkovitou znalost dat o karyotypu a obsahu DNA v genomu ryb, jichž je známo méně než pro 10 % druhů z dosud známé diverzity ryb. Autoři podávají přehled o mechanismech vzniku spontánní autopolyploidie vlivem poruch gametogeneze, procesu oplození nebo změn cytoskeletární organizace stárnoucích ovulovaných oocytů před oplozením. U spontánní alopolyploidie, k níž dochází na základě mezirodové nebo mezidruhové hybridizace a jež je spojena s unisexuální reprodukční strategií, autoři ilustrují na příkladech sekavců rodu Cobitis, jelců rodu Squalius, karasů rodu Carassius a dalších, zejména kaprovitých druhů ryb kauzální vztah mezi hybridizačními událostmi a zvýšením stupně ploidie. Souběžně s objevy přírodních polyploidních forem ryb bylo dokázáno, že polyploidii u ryb lze indukovat experimentálně, a že indukované polyploidní formy ryb mají vhodné vlastnosti k využití v akvakultuře. Autoři proto dále vysvětlují principy technik vedoucích k umělému navození polyploidie, postupy indukce neplodných rychle rostoucích nebo plodných polyploidních ryb. Uvádějí rovněž příklady využití druhově specifických vlastností polyploidů v akvakultuře, jimiž jsou zejména u autotriploidů zvýšený růst, snížení sexuálního a teritoriálního chování, odlišnosti v chemickém složení svaloviny a organoleptické kvalitě masa. Tyto vlastnosti jsou spojeny s mírou sterility u daného druhu, od úplné funkční sterility, přes produkci aneuploidních gamet až po potenciální plodnost triploidů. Ta by pak znamenala nemožnost využít triploidizace jako metody biologické kontroly při produkci transgenních ryb daného druhu. Alotriploidní mezidruhoví F1 hybridi jsou v chovu využíváni pro vyšší přežití, lepší růst a nižší výskyt deformit ve srovnání s diploidními tržními F1 hybridy. U ryb, na rozdíl od měkkýšů, se kvůli problematickému odchovu tetraploidních rodičovských linií nepoužívá produkce triploidního potomstva křížením tetraploidních a diploidních rodičů.

O autorech:

doc. Ing. Martin Flajšhans, Dr. rer. Agr. (1964) [email protected]

Pracoviště: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický a Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany Vzdělání: 2012–2013: absolvoval profesorské řízení v oboru Rybářství na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a od 1. března 2014 byl jmenován profesorem 2008: habilitoval se na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor speciální zootechnika (habilitační práce: Studie využití polyploidie v akvakultuře na modelovém druhu lína obecného) 2006: absolvoval doktorské studium na Landwirtschaftlich – Gärtnerische Fakultät, Humboldt – Universität zu Berlin, obor rybářství a vodní hospodářství (dizertační práce: Spontaneous and induced polyploidy in selected species of freshwater fish) 1986: absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, agronomickou fakultu, obor zootechnický (diplomová práce: Karyotypy pstruha duhového) Zaměstnání: od 2010 – dosud: vedoucí programu VP2 projektu Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz 2009 – dosud: vedoucí laboratoře molekulár., buněč. a kvantitativ. genetiky VÚRH FROV JU 2009–2011: proděkan FROV JU pro zahraniční vztahy 2006 – dosud: vědecký pracovník, Jihočeská univerzita, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, oddělení genetiky a šlechtění ryb 2005–2009: vedoucí oddělení tamtéž 1993–2005: zástupce vedoucího oddělení tamtéž 1990–2006: výzkumný pracovník tamtéž Zahraniční stáže: 2009: přednáškový pobyt na Faculty of Fisheries Sciences, Hokkaido University v Japonsku 2008: krátkodobá stáž na University of Guelph, Ontario v Kanadě 1997: stáž v Leibniz-Institut für Gewässerökologie und Binnenfischerei v Berlíně, Německo 1994 a 1995: stáže v Musée Nationale d'Histoire Naturelle, Laboratoire d´Ichthyologie Générale & Appliquée, Paříž, Francie v letech Ocenění:  Cena Akademie věd ČR za rok 2012 v kategorii I. mezinárodnímu týmu spolupracovníků za vynikající výsledky velkého vědeckého významu v oblasti biologických věd na téma „Klonální obratlovci: objev, mechanismy, biodiversita a rekonstrukce na modelu sekavcovitých ryb“  Cena Albrechta Daniela Thaera za nejlepší dizertační práci roku 2006 na Landwirtschaftlich–Gärtnerische Fakultät, Humboldt–Universität zu Berlin, Německo.

Pedagogická činnost:  od 2009: garant předmětů Šlechtění a genetika ryb, Chov chrupavčitých ryb v české a anglické jazykové mutaci na Fakultě rybářství a ochrany vod JU. Člen tří oborových rad doktorského studia na JU  1996–2001: přednášky a cvičení z genetiky a šlechtění ryb v různých akreditačních obměnách na Zemědělské fakultě JU Další odborné aktivity:  publikační činnost 78 publikací na WOS; 645 citací bez autocitací podle WOS; h index 17; IF = 1-5; autor a spoluautor 3 knih, 3 kapitol v knihách; 10 metodik a technologií; 1 užitného vzoru  členství: předseda Šlechtitelské rady pro chov ryb, Rybářské sdružení ČR; člen České zoologické společnosti; Rady genetických živočišných zdrojů ve VÚŽV Uhříněves, České společnosti pro analytickou cytometrii; Člen vědeckých rad VÚRH JU a FROV JU.

Prof. Ing. Petr Ráb, DrSc. (1951) [email protected]

Pracoviště: Laboratoř genetiky ryb ÚŽFG AV ČR, v. v. i., Rumburská 89, 277 21 Liběchov Vzdělání: 2005: habilitován pro obor zoologie na UK v Praze 2009: jmenován profesorem pro obor rybářství na Jihočeské univerzitě Zaměstnání: vedoucí Laboratoře genetiky ryb a předsedou Rady ÚŽFG AV ČR, v. v. i. Zahraniční stáže: MNHN v Paříži, University of Wisconsin v Millwaukee, University Lisboa v Lisabonu a další Výzkumná témata: řešitelem nebo spoluřešitelem řady grantů GAČR, GAAAV, MŽP, MŠMT a 2 projektů EU zaměřených na různé genetické aspekty biodiversity a taxonomie ryb, zejména deskriptivní a molekulární cytogenetiku a cytotaxonomii sladkovodních skupin ryb Pedagogická činnost:  na PřF UK v Praze vede výběrovou přednášku  v současnosti je školitelem 1 PhD studenta, 6 PhD studentů již obhájilo  byl vedoucím několika diplomových prací Další odborné aktivity:  publikační činnost: WoS: 122 záznamů (3 práce přijaty do tisku), 1146 citací (bez autocitací), h-index = 22. Je spoluautorem knihy JU „Genetika a šlechtění ryb“ a autorem nebo spoluautorem 8 kapitol v knihách  členství: členem čtyř Oborových rad na UK v Praze, na JU v Č. Budějovicích a VURH ve Vodňanech (2010); v letech 2005 - 2013 členem Akademické rady AV ČR odpovědným za institucionální financování databáze vědeckých informací a hodnocení vědecké a odborné výkonnosti pracovišť AV ČR


Cenu Živy 26 až 30 let: Autorovi nejlepšího článku ročníku ve věkové kategorii 26 až 30 let (určující je věk prvního autora článku). Cena je honorována 10 000 Kč; za podpory Střediska společných činností AV ČR, v. v. i., darem je originální diplom a knižní publikace nakladatelství Academia. Cenu získaly: Věra Slaninová a Alena Krejčí Za článek: Rakovinná buňka a změny jejího metabolismu: cesta k přežití

i nástroj k destrukci (Živa 5/2013) Abstrakt: Rakovina patří bezesporu k nejobávanějším civilizačním nemocem naší doby. Žádná jiná choroba nevyvolává v lidech tolik emocí. Ačkoli příčin transformace normální buňky na rakovinnou může být celá řada a jednotlivé nádory se liší po genetické stránce, jedno mají společné: rakovinné buňky musí zcela změnit úroveň svého metabolismu, aby uspokojily nároky na rychlý buněčný růst a dělení. Zatímco většina normálních buněk získává energii zpracováním glukózy v glykolýze a následným spřažením s mitochondriálním Krebsovým cyklem, u nádorových buněk běží Krebsův cyklus jen omezeně a místo toho je kompenzován mnohonásobně zvýšenou rychlostí glykolýzy, jev dobře známý jako tzv. Warburgův efekt. Buňka tedy spotřebovává mnohonásobně více glukózy a také aminokyseliny glutaminu. Proč ale podstupuje toto složité a na první pohled energeticky nevýhodné řešení? Takové uzpůsobení je naprosto nezbytné proto, aby buňka posílila syntézu nukleových kyselin, aminokyselin a lipidů nutných pro svůj rychlý růst a následné dělení, ale i pro boj s volnými radikály, jež by jinak každou jinou buňku s rychlým metabolismem ohrožovaly. Překvapivé závěry výzkumu z posledních let dokazují, že přinejmenším v některých případech jde právě o změnu metabolismu, která nikoli jen doprovází, ale je přímou příčinou rakovinné transformace. Co však dává nádorovým buňkám sílu, lze použít i proti nim. V současné době probíhají klinické studie několika chemických látek, které mají za cíl omezit Warburgův efekt, a tím výrazně zpomalit rakovinný růst, zatímco ostatní buňky v těle jsou ovlivněny jen minimálně. Pravdou ovšem zůstává, že většina výše zmíněných látek je stále ve fázi výzkumu nebo klinického testování a širší lékařské uplatnění zatím nenacházejí. Díky rostoucím znalostem o buněčném metabolismu a jeho ústřední roli v regulaci mnoha buněčných procesů však můžeme doufat, že bude den ode dne více možností, jak se nádorovému bujení účinně bránit.

O autorech:

Mgr. Věra Slaninová (1987) [email protected] Vzdělání: 2012 – současnost: Ph.D. studium, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, Katedra molekulární biologie a genetiky Laboratoř vývojové biologie a genomiky Aleny Krejčí Disertační práce: Vztah mezi signální dráhou Notch receptoru a metabolismem 2010–2012 Mgr. studium, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, Katedra molekulární biologie a genetiky, obor Buněčná a vývojová biologie Laboratoř vývojové biologie a genomiky Aleny Krejčí Diplomová práce: Regulace buněčného metabolismu signální dráhou přes receptor Notch. 2007–2010 Bc. studium, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, Katedra genetiky, obor Obecná biologie Laboratoř Martiny Žurovcové Bakalářská práce: Genetická variabilita přírodních populací 2003–2007 Střední odborná škola služeb a střední odborné učiliště, Kadaň Agropodnikání se zaměřením na ochranu a tvorbu životního prostředí Publikační činnost: Slaninová, V., Krejčí, A. (2013). Rakovinná buňka a změny jejího metabolismu: cesta k přežití i nástroj k destrukci. Živa, 5, 202.

RNDr. Alena Krejčí, Ph.D. (1976) [email protected]

Pracoviště: Katedra molekulární biologie PřF JU Biologické centrum Akademie věd ČR, v. v. i., Entomologický ústav Branišovská 31, 370 05 České Budějovice Vzdělání: 2000–2004: Ph. D. studium, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, obor molekulární genetika Disertační práce: Regulace exprese a funkce M2 podtypu muskarinového receptoru 1998–2000: Mgr. studium, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, obor molekulární ¨ biologie 1995–1998: Bc. studium, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy Zaměstnání: 2010 – současnost: Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta / Biologické centrum AV ČR, Vedoucí laboratoře vývojové biologie a genomiky 1998–2004: Oddělení neurochemie, Fyziologický ústav AV ČR, Praha. Laboratoř Prof. Stanislava Tučka and Dr. Vladimira Doležala, Mgr a PhD studium

Zahraniční stáže: 2005–2007: Dlouhodobý fellowship pro postdoktorální pobyt ve Velké Británii, EMBO. Postdoktorální pobyt v laboratoři profesorky Sarah Bray, Department of Physiology, Development and Neuroscience, University of Cambridge, UK. 2001–2004: Fellowship od Britské královské společnosti pro pobyt na Univerzitě v Leedsu, UK, 10 měsíců během Ph.D. studia. Výzkumná témata: Instalační grant od Evropské organizace pro molekulární biologii (EMBO), 2011–2015: Vztah mezi buněčnou signalizací a metabolismem Ocenění:  Cena Britské biochemické společnosti pro rok 2011 za úspěchy v dosavadní kariéře  Laureátka ceny Ženy ve vědě udílené firmou L'Oreal, 2011 Další odborné aktivity:  publikační činnost – nejnovější články: o Pérez-Gómez R, Slováková J, Rives-Quinto N, Krejci A, Carmena A.: A SerrateNotch-Canoe complex mediates essential interactions between glia and neuroepithelial cells during Drosophila optic lobe development. J Cell Sci. 2013 o Terriente-Felix A, Li J, Collins S, Mulligan A, Reekie I, Bernard F, Krejci A, Bray SJ: Notch co-operates with Lozenge/Runx to lock hemocytes into a differentiation programme. Development, 2013. o Housden BE, Fu AQ, Krejci A, Bernard F, Fischer B, Tavare S, Russell S, Bray SJ: Transcriptional Dynamics Elicited by a Short Pulse of Notch Activation Involves Feed-Forward Regulation by E(spl)/Hes Genes. Plos Genetics, 2013. o Djiane A, Krejci A, Bernard F, Fexova S, Millen K, Bray SJ: Dissecting the mechanisms of Notch induced hyperplasia. EMBO Journal, 2013. o Krejci A: Metabolic sensors and their interplay with cell signalling and transcription. Review. Biochem Soc Trans., 2012.


Cenu Živy 26 až 30 let: Autorovi nejlepšího článku ročníku ve věkové kategorii 26 až 30 let (určující je věk prvního autora článku). Cena je honorována 10 000 Kč; za podpory Střediska společných činností AV ČR, v. v. i., darem je originální diplom a knižní publikace nakladatelství Academia. Cenu získaly: Eva Balcarová (Kozubíková) Za článek: Biologické invaze a paraziti – příběh raků a račího moru (Živa 1/2013) Abstrakt: Negativní dopady šíření nepůvodních invazních druhů v nových oblastech mohou být zhoršovány současným přenosem parazitů či nemocí, na které nejsou místní druhy adaptovány. V extrémním případě dochází ke ztrátám celých populací původních druhů. Příkladem takové situace je šíření severoamerických druhů raků přenášejících tzv. račí mor na evropské raky, kteří nákaze na rozdíl od původních hostitelů podléhají. Původcem onemocnění je plísni podobný parazit Aphanomyces astaci ze skupiny Oomycetes, který napadá pouze některé sladkovodní desetinohé korýše (především raky) a rozmnožuje se pomocí zoospor přežívajících ve vodním prostředí několik dnů až týdnů. Parazit se vyskytuje v Evropě od 19. století, kdy způsobil velké ztráty původních raků v mnoha zemích. V současnosti se opět stává hrozbou kvůli stále více se šířícím americkým druhům raků, kterých žije ve volných vodách Evropy už asi deset. Tyto druhy byly v Evropě dříve vysazovány pro lov a konzumaci, v současnosti dochází často také k vypouštění nechtěných domácích mazlíčků z akvarijních chovů. U nás se vedle dvou původních druhů (rak říční, rak kamenáč) a jednoho východoevropského (rak bahenní) vyskytují i dva druhy americké (rak pruhovaný a rak signální). Račímu moru však u nás donedávna nebyla věnována pozornost a úhyny raků se automaticky přisuzovaly znečištění vody. Výzkum této problematiky probíhající u nás teprve v posledních deseti letech ukázal, že hromadné úhyny původních raků na račí mor v ČR nejsou vzácné (jedenáct potvrzených případů od roku 2004), a potvrdil, že mnohé populace především raků pruhovaných jsou silně nakažené původcem račího moru. Konkrétní zdroje a způsoby přenosu nákazy se však často nepodaří zjistit. Přítomnost amerických raků může dlouho unikat pozornosti a k přenosu infekce může navíc docházet i v místech, kde nejsou přítomní, a to přenosem zoospor parazita třeba s kontaminovanou vodou nebo mokrým rybářským vybavením. Přes výrazné usnadnění výzkumu a diagnostiky račího moru v posledních letech díky využití molekulárních metod nám současné poznatky zatím neumožňují problém račího moru efektivně řešit. Přežití evropských druhů raků v budoucnosti tak zůstává nejisté.

O autorovi:

Mgr. Eva Balcarová (Kozubíková), Ph.D. (1983) [email protected]

Pracoviště: Katedra ekologie Přírodovědecká fakulta Univerzita Karlova Viničná 7, 128 44 Praha 2 Vzdělání: 2007–2011: doktorské studium, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, obor ekologie 2002–2007: magisterské studium, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, obor biologie se zaměřením na hydrobiologii Zaměstnání: od 2011 – dosud: vědecká pracovnice, katedra ekologie, PřF UK v Praze 2010–2012: lektorka projektu Otevřená věda, Akademie věd ČR, Praha 2008–2011: vědecká pracovnice a laborantka, katedra ekologie, PřF UK v Praze 2008–2011: odborná pracovnice, Botanický ústav Akademie věd ČR, Průhonice 2007–2008: laborantka, Botanický ústav Akademie věd ČR, Průhonice Zahraniční stáže: 2013: Finnish Food Safety Authority Evira, Kuopio, Finsko (4 týdny, výzkumný projekt zaměřený na studium variability kmenů původce račího moru) 2012: Centre for Environment, Fisheries & Aquaculture Science (Cefas), Weymouth, Velká Británie (2 týdny, studium metod pro diagnostiku nemocí korýšů) 2009: Norwegian Veterinary Institute, Oslo, Norsko (2 týdny, výzkumný projekt zaměřený na metody detekce původce račího moru) 2008: Departamento de Micología, Real Jardín Botánico de Madrid, Španělsko (4 týdny, výzkumný projekt zaměřený na determinaci oomycetů) 2006: Departamento de Micología, Real Jardín Botánico de Madrid, Španělsko (6 týdnů, výzkumný projekt zaměřený na fylogenetiku rodu Aphanomyces) 2004: Institut für Zoologie, Fischereibiologie und Fischkrankheiten, Ludwig-Maximilians Universität, Mnichov, Německo (2 týdny, studium molekulárních metod detekce původce račího moru) Výzkumná témata a projekty: Diagnostika, rozšíření a diverzita parazitů raků, především původce račího moru 2012–2014: Genetic variation of model taxa of crustaceans and their associated (micro)parasites (postdoktorská pozice financovaná Evropským sociálním fondem; OP VK CZ.1.07/2.3.00/30.0022) 2010–2011: Výskyt původce račího moru (Aphanomyces astaci) a příbuzných oomycetů na invazních severoamerických racích v České republice (GA UK 154110; hlavní řešitelka) 2008: Molecular and morphological characterisation of saprolegnious oomycetes from the Czech Republic: evaluation of cryptic diversity from environmental samples (EU program SYNTHESYS; financování výzkumného pobytu ve Španělsku)

2006: Phylogenetic studies on parasitic oomycetes Aphanomyces based on physiological characteristics and nuclear markers (EU program SYNTHESYS; financování výzkumného pobytu ve Španělsku) 2005–2006: Molekulární detekce račího moru (GA UK 141/2005/B/Bio; hlavní řešitelka) Ocenění:  Cena děkana za nejlepší doktorskou práci Přírodovědecké fakulty, 2011  Cena za nejlepší přednášku na studentské konferenci „Setkání mladých limnologů III“ (Olomouc, duben 2010)  První cena v celostátní soutěži diplomových prací z oblastí tvorby a ochrany životního prostředí nadace Envioptimum (http://www.envioptimum.cz/) v kategorii prací přírodovědných, 2007 Pedagogická činnost:  Vedení kurzů: „Raci jako vhodný model pro výuku morfologie korýšů a ekologie, ale i molekulární biologie“ a „Kurz real-time PCR“ v rámci projektu OPVK  Přednášky o racích a jejich ochraně  Podíl na výuce předmětů na PřF UK: Terénní cvičení z ekologie, Mikroskopická technika  Konzultantka absolventských prací studentů katedry ekologie PřF UK Další odborné aktivity:  publikační činnost: Hlavní autorka nebo spoluautorka 16 odborných studií publikovaných v mezinárodních recenzovaných časopisech s IF a kapitol ve třech českých monografiích  členství: Česká limnologická společnost (od 2012) Česká společnost pro ekologii (od 2008) International Association of Astacology (od 2005)  Popularizace tématiky račího moru a ochrany raků u nás (příspěvky do populárního a poloodborného tisku, osvětové přednášky pro veřejnost, rozhovory pro rádio a televizi)


Cena Živy Junior do 25 let: Autorovi nejlepšího článku ročníku ve věkové kategorii do 25 let (určující je věk prvního autora článku). Cena je honorována 10 000 Kč; za podpory Střediska společných činností AV ČR, v. v. i., darem je originální diplom a knižní publikace nakladatelství Academia. Cenu získal: Pavel Pecháček Za článek: Žluťásek řešetlákový a plasticita ultrafialových signálů v závislosti na prostředí (Živa 2/2013) Abstrakt: Mnohé organismy jsou citlivé i k jiným vlnovým délkám, než jaké zahrnujeme pod pojem viditelné světlo, např. ke světlu ultrafialovému (UV). Spousta bezobratlých a obratlovců navíc nese na tělním povrchu kresby viditelné pouze v UV síti spektra, které bývají strukturálního původu a jsou založeny na odrazu světla o určitých vlnových délkách; nazýváme je UV-reflektantní. Ultrafialové kresby najdeme mimo jiné u motýlů, u nichž se tradičně studují coby druhotné pohlavní znaky. Otázkou je, zda jde pouze o prostředek rozpoznávání vhodných pohlavních partnerů, o reprodukčně izolační mechanismy, nebo zda mohou nést informaci o kvalitách partnera. Aby mohl znak plnit poslední jmenovanou úlohu, musí být jeho exprese nákladná, pro což svědčí například Oudemansův fenomén patrný u některých motýlů. S otázkou druhotné pohlavní signalizace se pojí i předpokládaná citlivost znaku na prostředí. V první části článku se proto věnuji nejvýznamnějším pracím, které se touto tematikou zabývají: 1) studium variability v intenzitě UV-reflektance u finských samic běláska řepkového – zjištěná variance v severojižním směru je vysvětlována buď nutností zvýraznit signál v místech s nižším dopadem UV světla, nebo naopak intenzivnějším odrazem z důvodu ochrany před UV zářením v oblastech zvýšeného dopadu (Meyer-Rochow a Järvilehto, 1997); 2) longitudinální gradient v UV-reflektanci samic běláska řepového v rámci celé Eurasie a její význam pro rozpoznávání sexuálních partnerů (Obara a Majerus, 2000; Obara a kol., 2008); 3) projev typu a kvality potravy na UV-reflektantní kresbě u modráska jehlicového a následné uplatnění signalizace v pohlavním výběru (Knüttel a Fiedler, 2001). Rovněž je doplněno několik dalších hypotéz. Druhá část se stručně věnuje výsledkům vlastního výzkumu variability tvaru UV-reflektantní kresby u žluťáska řešetlákového v souvislosti s několika environmentálními proměnnými, a konfrontaci výsledků s výše uvedenými pracemi a hypotézami. Pro pokus bylo použito 118 samců z celé palearktické oblasti, resp. snímky 118 muzejních exemplářů pořízené speciálním fotoaparátem citlivým k UV světlu. Metody geometrické morfometriky ukázaly poměrně jasnou korelaci tvaru kresby a její velikosti se studovanými proměnnými (zeměpisná šířka, nadmořská výška, průměrné roční srážky, průměrná roční teplota). Např. motýli v teplejších a vlhčích (a úrodnějších) oblastech nesou prokazatelně větší kresby a podobná změna je pozorovatelná i s rostoucí nadmořskou výškou. Není však zřejmá příčina a bez molekulární analýzy se nedá říct, zda jde pouze o variabilitu ve fenotypu, nebo rozdílnost genů mezi populacemi. Výsledky podporují hypotézu, že kresby slouží jako ochrana před UV zářením; v oblastech s vyšším dopadem (blíže k rovníku a ve vyšších nadmořských výškách) měli jedinci větší kresby. Hypotéza je však zatím spíše spekulativní a zasloužila by podrobněji rozpracovat.

O autorovi:

Mgr. Pavel Pecháček (1988) [email protected]

Vzdělání: 2012 – dosud: doktorské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v oboru Teoretická a evoluční biologie, pod záštitou Katedry filosofie a dějin přírodních věd; Nadále se zabývá studiem UV-reflektantních kreseb na křídlech motýlů. Mimo to se věnuje studiu dějin přírodních věd, obzvláště období viktoriánské a edwardovské Anglie. 2012: absolvoval magisterské studium tamtéž v oboru Teoretická a evoluční biologie (diplomová práce: Vliv environmentálních proměnných na tvar UV-reflektantní kresby u druhu Gonepteryx rhamni) 2010: absolvoval bakalářské studium tamtéž v oboru Ekologická a evoluční biologie (bakalářská práce: Biologický výzkum v ultrafialové oblasti: evoluční a eto-ekologické implikace UV-reflektance organismálních povrchů) 1999–2007: studium na osmiletém gymnáziu v Milevsku Výzkumná témata a projekty:  Hlavní řešitel: GAUK, č. projektu 764313 – Vliv prostředí na tvarovou variabilitu ultrafialových signálů u rodu Gonepteryx (Lepidoptera, Pieridae). Spoluřešitel: Bc. David Stella, vedoucí: Mgr. Karel Kleisner Ph.D. (začátek projektu: 2013, délka trvání: 3 roky)  GAUK, č. projektu 571213 – Život a dílo Johna Lubbocka v kontextu viktoriánské a edwardovské Anglie. Vedoucí: Mgr. Karel Kleisner Ph.D. (začátek projektu: 2013, délka trvání: 3 roky) Další odborné aktivity:  publikační činnost: o P. Pecháček, D. Stella, K. Kleisner. Ultrafialový svět bezobratlých. Živa, 60 (1), s. 25–28, 2012. o P. Pecháček. Žluťásek řešetlákový a plasticita ultrafialových kreseb motýlů v závislosti na prostředí. Živa, 61 (2), 2013, s. 79–81. o P. Pecháček. Dobyvatelé ultrafialového světa. Dějiny věd a techniky.45 (3): 182–192, 2012. o P. Pecháček. Poslední renesanční muž viktoriánské Anglie, Sir John Lubbock (1834–1913). Vesmír 92 (5): 296–298, 2013.  konference: o Stella D., Pecháček P., Kleisner K.: Kovariance mezi intenzitou UV-reflektance, tvarem křídla a proměnnými prostředí u Pieris napi. Zoologické dny 2014, Ostrava. 6. – 7. 2. 2014 o Pecháček P., Stella D., Kleisner K: Vliv prostředí na tvarovou variabilitu ultrafialových signálů u Gonepteryx rhamni. Konference České a Slovenské etologické společnosti, 2012, Nové Město na Moravě. 7. – 10. 11. 2012.


Zvláštní ocenění časopisu Živa: Za popularizaci biologických věd získává autor příspěvku, který obsahově i rozsahem přesahuje rámec jednotlivých publikovaných článků. Hodnotí se jako význačný z hlediska např. významu pro výuku. Čestná cena, darem je originální diplom a knižní publikace nakladatelství Academia.

Cenu získal: Jiří Brabec Za článek: Hoře, hořce, hořečky I. až III.(Živa 2, 4 a 5/2013) Abstrakt: Hořce a hořečky (rody Gentiana a Gentianella) patřily v dobách našich prarodičů k častým druhům luk, pastvin, mezí a mokřadů. Dnes však patří mezi vzácné a ohrožené druhy květeny České republice. Historicky bylo v ČR zaznamenáno 12 původních taxonů hořečků. Dnes se pět z nich považuje za nezvěstné či vyhynulé, ostatní jsou velmi vzácné. Pro snahy o záchranu populací středoevropských hořečků je důležitá podrobná znalost jejich životního cyklu. Hořečky jsou jednoleté, nebo dvouleté, konkurenčně nepříliš zdatné rostliny. U nás se studují především dvouleté druhy v čele se subendemitem ČR hořečkem mnohotvarým českým (G. praecox subsp. bohemica). Těžiště jeho rozšíření leží v ČR s přesahem do severního Rakouska, Bavorska a jižního Polska. Historický areál zahrnoval jistě tisíce lokalit, po roce 2000 byl zaznamenán na 116 lokalitách (73 v ČR) a v posledních pěti letech jen na 91 z nich (53 v ČR). Za životaschopné lze označit populace nejvýše na 30 až 40 lokalitách. Hořeček mnohotvarý český rostl v široké škále bezlesých biotopů kromě mokřadů a rašelinišť. Za příčiny ústupu se obecně považuje změna obhospodařování travnatých porostů. Studium vlivu různých typů obhospodařování na vzcházení, přežívání a produkci semen tohoto hořečku ukázalo, že nutnou činností pro zachování populací je tvorba mezer ve vegetaci pravidelnou sečí spojenou s narušením drnu vláčením či výhrabem. Podrobnosti z životního cyklu druhu umožnily modelovat vývoj populací při různé intenzitě a načasování zásahů. Ukázalo se, že nejlépe lze ovlivnit vzcházení semen, a to optimalizací obhospodařování lokalit. Kromě pravidelné seče či pastvy zahrnuje též kvalitní převláčení, výhrab či vertikutaci, které vytvoří v předjaří mezernatý porost s obnaženými ploškami volné půdy. Plošné zavedení vhodného obhospodařování vedlo v 10 případech z 13 dlouhodobě sledovaných v následujících třech až pěti letech k rychlému (většinou několikanásobnému) nárůstu počtu kvetoucích exemplářů hořečku mnohotvarého českého. K obnově populace nedošlo na dvou lokalitách, na jedné se situace víceméně nezměnila. Částečným specialistou mezi evropskými zástupci je hořeček drsný Sturmův (G. obtusifolia subsp. sturmiana). Dává přednost paseným vlhkým až vysýchavým loukám a roste v nejsevernějších Alpách a Předalpí až po Dunaj, druhá oblast výskytu zahrnuje západní a jihozápadní Čechy s přesahem do Bavorska, Saska a Durynska. Jeho areál v ČR se z velké části překrýval s územím osídleným převážně německým obyvatelstvem. Poválečný odsun, nerovnoměrné doosídlování a nejasné vlastnické vztahy zapříčinily po druhé světové válce na určitou dobu přerušení nebo dokonce ukončení hospodaření na mnoha loukách a pastvinách. Na částech pozemků již hospodaření nebylo nikdy obnoveno, případně do doby obnovení seče či pastvy hořeček drsný Sturmův nepřežil. Po roce 2010 byl tento druh na území ČR zaznamenán pouze na 9 lokalitách v západních a jižních Čechách.

Naopak druhem široce rozšířeným je hořeček nahořklý pravý (G. amarella subsp. amarella). Ten je rozšířen cirkumpolárně – Evropa, severní Asie až po střední Sibiř, Dálný východ, Severní Amerika. I u tohoto druhu však došlo ve střední Evropě k razantnímu úbytku lokalit, a to ve dvou vlnách v 50. a 70. letech 20. století. V ČR bylo po roce 2000 doloženo 71 lokalit, ale např. na Slovensku je druh ještě výrazně hojnější. Pošty kvetoucích exemplářů všech druhů hořečků meziročně silně kolísají. Tyto fluktuace jsou často synchronizovány v rámci větších oblastí (např. celé ČR) a závisejí pravděpodobně zejména na průběhu počasí. Výrazný vliv má např. letní přísušek, který vytváří prostor pro vzcházení semen hořečků. U dvouletých taxonů dva roky po přísušku dochází k výraznému zvýšení počtu kvetoucích exemplářů. Stejný efekt, tj. skokový nárůst počtu kvetoucích hořečků dva roky po vytvoření prostoru ke vzcházení semen, máme dokladovaný i z mnoha lokalit po provedení asanačního zásahu a zavedení optimálního obhospodařování. Na těchto lokalitách vždy zjevně dojde k masivnímu vyklíčení životaschopných semen ze semenné banky.

O autorovi:

RNDr. Jiří Brabec (1972) [email protected]

Pracoviště: Muzeum Cheb, p. o. Karlovarského kraje nám. Krále Jiřího z Poděbrad 493/4, 350 11 Cheb Vzdělání: distanční doktorské studium PřF UK Praha, obor botanika (nedokončeno) 2001: absolvoval RNDr. studium na PřF UK Praha, obor botanika 1995–1997: magisterské studium na PřF UK Praha, obor: geobotanika 1992–1995: bakalářské studium na PřF UK Praha, obor: biologie odborná Zaměstnání: 2004 – dosud: Muzeum Cheb, p. o. Karlovarského kraje, odborný pracovník 1999–2003: Národní muzeum Praha, PM, botanické oddělení 2002–2003: kurátor, vedoucí oddělení: 1999–2001: asistent kurátora 1997–1999: náhradní vojenská služba: AOPK ČR, středisko Praha Zahraniční expedice: Španělsko (1994, 2002), Německo (1995–1996), Slovensko (1995–1997, 1999), Rakousko (1996), Ukrajina (1997), Rumunsko (2000), Skandinávie (2000), Tenerife (2001), Turecko (2004), Maroko (2005), Itálie (2006) Výzkumná témata:  floristické studie v ČR (zejména střední, západní a jižní Čechy), participace na flóře CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko, na květeně CHKO a BR Křivoklátsko, na květeně středního Kačáku a Bílichovska a dalších regionálních květenách  ekologie invazních druhů, zejména Heracleum mantegazzianum, Reynoutria sp. div.

 

monitoring, ekologie a populační biologie vzácných druhů čeledi hořcovité – Gentianaceae (zejména Gentianella sp. div.) a Orchideaceae (zejména Spiranthes spiralis, Orchis morio, O. ustulata) management chráněných území: zpracování a realizace plánů péče

Další odborné aktivity:  spoluúčast na větších projektech: o 2006–2014: Monitoring populací a stavu lokalit hořečku nahořklého (Gentianella amarella) a hořečku drsného (Gentianella obtusifolia). [koordinátor a autor monitoringu pro ÚVR ČSOP] o 2006–2011: Roubalův herbář a kartotéka flóry Kladenska jako podklad historických změn květeny regionu, projekt VaV DE06P04OMG006 [spolupracovník, nositel projektu Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně] o 2002–2014: Monitoring hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) v ČR (sezóna 2010) [koordinátor a autor monitoringu pro AOPK ČR] o 2010: Záchranný program hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) v České republice. [autor záchranného programu pro AOPK ČR, Norské fondy, nositel projektu Botanický ústav AV ČR]  členství: Česká botanická společnost (od r. 1992) knihovní komise ČBS (od r. 2002) hlavní výbor ČBS (2010–2014) ČSOP (od r. 1987) redakční rada časopisu Zprávy ČBS (od r. 2001; zástupce šéfredaktora od r. 2005), redakční rada Časopisu Národního muzea (od r. 2002) redakční rada časopisu Erica (od r. 2008) redakční rada Sborníku Karlovarského muzea (od r. 2004, editor přírodovědných statí) rada Herbářových sbírek University Karlovy v Praze (od r. 2002) rada Husitského muzea v Táboře (od r. 2003) nákupní komise Muzea Českého lesa v Tachově (od r. 2010) botanická komise AMG ČR (od r. 2004) předseda botanické komise a člen Senátu AMG ČR (2004–2013)


Cena Antonína Friče: Ocenění osobnosti, která významným způsobem přispěla k rozvoji časopisu Živa na poli autorském, organizačním nebo popularizačním. Může být rovněž udělena kolektivu autorů za mimořádný počin z hlediska obsahu Živy. Cenu uděluje redakční rada Živy příležitostně. Čestná cena, darem je originální diplom a hodnotná knižní publikace Nakladatelství Academia. Cenu získal: kolektiv autorů tematického bloku článků věnovaných dlouhodobému

výzkumu na Šumavě (Živa 5/2013)

RNDr. Ivana Bufková Absolvovala magisterské studium na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, obor obecná biologie. Poté pokračovala na JU v Českých Budějovicích oborem geobotanika v doktorandském studiu. Pracuje na Správě NP a CHKO Šumava od roku 1992. Věnuje se managementu a ochraně mokřadů – zejména rašelinišť, dále se zabývá projekty revitalizace mokřadů a vodních toků (Program revitalizace šumavských rašelinišť – od roku 1999, projekt People for Mires), studiem ekologie odvodněných a revitalizovaných rašelinišť a také mapováním a inventarizací rašelinišť a mokřadů na území NP Šumava. Rovněž provádí floristický průzkum, mapování vegetace na bezlesí a podílí se na péči o bezlesí v oblasti Šumavy. Ing. Vojtěch Čada Vystudoval Aplikovanou ekologii na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Na sousední lesnické fakultě se v rámci doktorského studia zabývá ekologií horských smrčin, jejich dynamikou a režimem narušení a dendrochronologií. RNDr. Petr Doležal, Ph.D. Je pracovníkem Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR, v. v. i., a Přírodovědecké fakulty JU v Českých Budějovicích. Specializuje se na ekofyziologii hmyzích škůdců v lesnictví (v posledních letech především druhů lýkožrout smrkový, l. lesklý a l. severský) a zemědělství. Mimo výše uvedené okruhy se zabýval či zabývá i potravním chováním a fyziologií trávení hmyzu a problematikou přirozených nepřátel kůrovcovitých. RNDr. Magda Edwards Jonášová, Ph.D. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a Biologickou fakultu JU v Českých Budějovicích, pracuje v Centru výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., v Českých Budějovicích, kde se zabývá ekologií lesa. Dlouhodobě studuje problematiku disturbancí a jejich vlivu na vývoj a obnovu horských smrčin. Dále se zabývá řešením projektů zaměřených na dopady globální klimatické změny na lesní ekosystémy a možnosti jejich adaptace.

prof. Ing. Josef Fanta, CSc. V 60. letech minulého století se podílel na přípravě zřízení národního parku Krkonoše, kde potom působil jako náměstek ředitele. V 70. letech byl poté nucen provádět různá manuální zaměstnání. V roce 1977 emigroval do Nizozemí: Univerzita v Amsterdamu, Asociace pro ochranu přírody, Ústav pro výzkum lesa a krajiny. V roce 1987 byl jmenován profesorem: Univerzita v Amsterdamu (ekologie krajiny), Univerzita Wageningen (ekologie lesa). V letech 1992 až 2002 působil v Nadaci FACE – Obnova lesů v Krkonošském národním parku. Od roku 2000 je hostujícím profesorem na JU v Českých Budějovicicích (přednášky ekologie krajiny). V roce 2010 se přestěhoval do ČR. V současné době spolupracuje s Komisí pro životní prostředí AV ČR – Povodně a sucho: krajina jako základ řešení. doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc. Biogeochemik, vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V České geologické službě a Centru výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., se zabývá acidifikací vod a půd, dlouhodobými změnami cyklů ekologicky významných prvků v malých lesních povodích a strukturou a funkcí rozpuštěného organického uhlíku ve vodách. V letech 2005–2011 působil v Radě NP Šumava jako předseda vědecké sekce Rady. prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc. Pracovník Centra výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Specializuje se na predikce kalamitních výskytů hmyzích škůdců, na možnosti regulace škůdců jejich přirozenými nepřáteli, populační dynamiku terestrických orchidejí a ochranu přírody. Je (spolu)autorem mnoha knih publikovaných v prestižních světových nakladatelstvích (Springer, Backhuys apod.), mezi něž patří i známá učebnice Population Systems, vysvětlující základní principy řídící změny v početnostech jednotlivých druhů a jejich vzájemné interakce, kterou lze nalézt ve většině knihoven světových univerzit. Dále lze uvést knihu Himalayan Biodiversity in the Changing World pojednávající o biodiverzitě Himálaje, jejím ohrožení a ochraně, nebo dvě česky psané učebnice biologie ochrany přírody. Napsal kolem stovky článků v prestižních světových biologických a ekologických časopisech, které v odborné literatuře vyvolaly přes tisíc ohlasů. RNDr. Zdenka Křenová, Ph.D. V současnosti pracuje v Centru pro výzkum globální změny AV ČR, v. v. i., v oddělení výzkumu biodiverzity. Zároveň na Univerzitě Karlově v Praze a Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích přednáší kurzy Ochrana přírody, Management chráněných území a několik dalších. V letech 2004–2010 pracovala na Správě NP a CHKO Šumava, kde měla na starosti výzkum a ochranu přírody. Ing. Karel Matějka, CSc. Je nezávislým botanikem a ekologem, jenž část svého vědeckého výzkumu věnoval problematice ekosystémů Šumavy. Ve spolupráci s mnoha fakultami, ústavy Akademie věd i s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti řešil řadu výzkumných projektů. Mimo terénní práce se věnuje též zpracování dat v ekologii a lesnictví, matematickému modelování a programování. Vyvinul mimo jiné matematický model, jenž určuje přirozené zastoupení dřevin v ekosystémech Šumavy, díky němuž je dnes možné objektivně vyhodnocovat ochranářskou důležitost jednotlivých stanovišť. Provozuje internetový server www.infodatasys.cz, kde je možné nalézt mnoho informací i k ekologii a ochraně přírody na Šumavě.

prof. RNDr. Karel Prach, CSc. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Pracuje na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích a na malý úvazek v Botanickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Třeboni. Zabývá se vegetační ekologií a ekologií obnovy. Mgr. Pavel Šustr, PhD. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a Biologickou fakultu JU v Českých Budějovicích. Poté působil na oddělení etologie VÚŽV, kde se pod vedením prof. L. Bartoše začal věnovat jelenovitým. V letech 2004 až 2011 pracoval v zoologickém oddělení na Správě NP a CHKO Šumava, kde vedl telemetrický projekt studující velké savce Šumavy. V současnosti působí na oddělení výzkumu biodiverzity na Centru výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i. v Českých Budějovicích.

CENY ČASOPISU ŽIVA ZA ROK 2013 Ceny jsou vyhlašovány od r. 1997

Recommend Documents