Cena 2,- Kč
XIII. ročník Květen 2008
1
Tajuplná noc Bylo zrovna apríla, 1. dubna, když se moje nejmladší vnučka, sekundánka Xenda, objevila s berlemi. „To je apríl?“ ptám se. „Ne, zhmožděný kotník“, dostávám vysvětlení. „Tak to se do Valpuržiny noci zahojí.“ „Co to je? Nerozumím,“ nechápe Xenda. „A víš, kdy je Filipojakubská noc?“ zkouším otázkou. „Taky nevím.“ „A kdy se pálí čarodějnice, to snad víš.“ „To vím. 30. dubna.“ „No, a ta noc ze 30.dubna na 1. května se jmenuje Valpuržina nebo Filipojakubská.“ Snažím se jí to vysvětlit: Poslední dubnová noc se odedávna, už za dob pohanských, slavila jako noc plná kouzel a čar. Lidé věřili v otvírání jeskyní, podzemních slují, ve kterých se objevovaly poklady. Aby se ten, kdo hledá poklad, ubránil před temnými silami, musel mít při sobě květ z kapradí. Podle pověstí se o této noci shromažďují na rozcestích a na kopcích čarodějnice, ježibaby, bosorky a ostatní, jak se ty povětrné ženštiny jmenují. Jsou obdařeny magickou mocí, která je vtělena do jejich košťat pomazaných kouzelnými mastmi. Na nich se rozletí po kraji, aby škodily lidem, dobytku i úrodě. Vypráví se, že se nespoutané orgie čarodějnic a ďáblů odbývaly nejvíce na vrchu Brocken v německém Harzu. Tam se tradice dodnes udržela. Objevuje se tam zvláštní úkaz – prodlužování stínů. Hospodáři se těmto čarodějnicím bránili zase pověrčivým způsobem. Například vrata poznamenali křížem a zapichovali před ně vidle, aby se čarodějnice poranily. Práskali bičem, stříleli z pušek. K této pověře se váže tradice zapalování ohňů, která byla spojována se zapalováním košťat. Košťata se vyhazovala do výšky, někde se přes oheň skákalo pro zajištění mládí a plodnosti. Stalo se tak na ochranu proti čarodějnicím. Odtud se mluví o „pálení čarodějnic“. Popel ze spáleniště měl zvláštní moc. Vodil se přes něj dobytek, aby dobře plodil. Příchodem křesťanství byly tyto pohanské slavnosti slaveny tajně. Noc z 30. dubna na 1. května byla zasvěcena svaté Valpurgii. Svatá Valpurga (St.Walpurgis), křesťanská světice, přišla z Anglie do Německa, kde se stala abatyší v bavorském klášteře v Hildesheimu. Zemřela r. 778. Byla prohlášena za svatou 1. května. Proto se v ten den slaví její svátek jako bojovnice proti zlým silám. Odtud pojmenování této noci „Valpuržina noc“. Filipojakubská noc se odvozuje od svátků apoštolů sv. Filipa a sv. Jakuba, který připadá také na 1. května. S jejím názvem se setkáváme u zmíněného otvírání pokladů. O tom, že je noc ze 30. dubna na 1. května považována za neobyčejnou i v jiných koutech světa, svědčí i to, že se ve Finsku slaví 1.květen jako svátek Vappu, svátek studentů jako náš majáles. Zajímavé je přitom, že název Vappu je odvozen od jména abatyše sv.Valpurgy (Valburgy), i když s jejím bojem proti zlým silám nemá nic společného. Jan Kouřil 2
Mama O druhé květnové neděli, kdy oslavujeme Svátek matek, stojí zato zamyslet se nad smyslem tohoto svátku. Vzpomínka na nejdražší bytost, kterou každý uchovává ve svém nitru, vzpomínka na svou matku, nic nestojí, a přece je nejcennější. Rodiče, kterým se právě narodilo dítě, sklánějí se bezpočtukrát nad kolébkou a nedovedou si v té radostné euforii srovnat představu, že jsou obohaceni o živého tvora, který naplňuje obsah slova rodina, který je jejich údělem, který je obohacuje, který se stává v jejich životě svorníkem. Stále se k němu i v nepřítomnosti vracejí a budou se k němu vracet jak poroste, doslova po celý život - i v jeho dospělosti. V tom je smysl a poslání rodičovství. A co ten malý tvor? Jak se jim, rodičům, za to odvděčí? První dar, který jako na zlatém tácu naservíruje své matce, je první slovo, které se vyklube z nesmyslného klubka žvatlavých zvuků, slovo „mama“. Vzpomínáte si, vy maminky, na ten okamžik, kdy jste toto kouzelné slovo uslyšely poprvé z úst svého novorozeňátka? Jak jste se jím před ostatními chlubily? Jak jste opakovaně a pořád dokola vyzývaly to nemluvně, aby promluvilo: „Řekni: ma-ma! Ma-ma. Ma-ma.“ A to Vaše bohatství v kolébce či v ohrádce Vám někdy vyhovělo, většinou však ne. Ještě na hony bylo vzdáleno jeho myšlení a reakci na Vaše popudy, přání, podněty. Psalo se 1.září 1947, kdy jsem se dostal do služeb neslyšících dětí na ivančickém ústavu. Po hospitacích v předchozím roce mně přidělil ředitel první třídu. Octl jsem se mezi dvanácti šestiletými hluchými chlapci a děvčátky. Obou z polovice. Já jsem nerozuměl jim, oni nerozuměli mně. Ani hlásku ze sebe mnozí nevydávali. Hluchota blokovala jejich vnímání zvuků, které nás obklopují, hluchota jim blokovala vnímat lidskou řeč sluchem. Proto si nehráli jako slyšící děti s mluvidly, s rtíky, nežvatlali, nebrebentili. Proto neopakovali slova, která kolem nich zaznívala. Byli neslyšící, a proto němí. Úkol naučit je mluvit a prostřednictvím řeči je vzdělávat se zdál mladému nezkušenému kantorovi nadlidský. Pokusy vyvolat u malého žáčka hlas, na kterém je řeč postavena, byly zdánlivě velmi prosté. Zatímco jsem dal ostatním přiměřené hravé zaměstnání, bral jsem si k artikulačnímu zrcadlu jednoho po druhém. Posadil jsem si jej na klín a bezprostředním kontaktem, doslova tělo na tělo, ohmatáním jedné malé dětské dlaně na mém hrdle a druhé na hrdélku vlastním, snažil jsem se při pohledu do zrcadla vyvolat u dítěte hmatový vjem vibrace hlasivek. Opakovaně až do únavy, která se musela dostavit, aby se najednou zlomil přirozený odpor k něčemu nepřirozenému. Ozval se hlásek. Děcko bylo překvapené, že přichází pohlazení, pochvala, pusa. To jako odměna za něco, o jehož významu nemělo ani potuchy. Tak šly dny jeden za druhým. Tvrdé jako by bez útěchy, bez naděje. A přece: v souladu s globálním vnímáním obrazu slova nacvičovala se nejsnazší hláska „p“ ve slově „papá“. Posloužil k tomu zrakový vjem u artikulačního zrcadla i hmatový vjem s ručičkou na učitelově hrdle. A když začalo dítko vnímat hmatem nosovku, pak se najednou jako ze skořápky vylíhlo slovo „mama“. Poruce byl obrázek jeho maminky. Citová vazba k novému řečovému zázraku zasáhla jako hrom. „Mama“ poskakuje s děckem po třídě a chlubí se 3
fotografií ostatním. Jak dozrávají skořápky, tak postupně pukají a líhne se „mama“ i z ostatních dětských úst. Je mi dobře. Návštěvní den. Na chvíle, kdy uslyšela maminka z úst svého neslyšícího dítěte kouzelné „mama“, nikdy nezapomenu. Slzy radosti, upřímná poděkování. V té chvíli jsem si uvědomoval, jaký dar je lidská řeč, jak je štědrá, jakým bohatstvím nás obšťastňuje, když k tomu stačí vyslovit jediné slovo: „Mama“. A tak Vám přeju, maminky, babičky, k Vašemu svátku hodně lidského štěstí. A taky, aby na Vás Vaše děti nikdy nezapomněly. Jan Kouřil Prohraná bitva Podle předpisů platných před šedesáti lety rozhodoval o umístění učitelů nadřízený okresní školní inspektor. Pokud neměli učitelé definitivu, stálé místo na škole, překládal je na školu jinou tam, kde je právě potřeboval. Tak se stalo, že jsem byl po dvou letech přeložen z obecné školy na Kuldově ulici v Židenicích na chlapeckou obecnou školu v Brně-Juliánově. Byla to druhá třída a počítala přes třicet chlapců. Sociální profil dětí se zcela odlišoval od těch z Kuldovy ulice. Menšinu tvořily cikánské děti, malí Romové. Třebaže jsem byl na této škole jen dva měsíce, s některým žáčky z této kolonie jsem se vůbec nesetkal. Žili si svým spontánním životem a do školy nepotřebovali chodit. Pan ředitel z toho nedělal vědu, protože by to stejně nepomohlo. Měl v tomto bodu bohaté zkušenosti stejně jako ostatní ředitelé škol z tohoto okrajového obvodu velkoměsta. Někdy mě napadá, když sleduji, jak se dnešní společnost staví k romské otázce, že by těm, kterým přísluší Romům pomáhat, přišly k dobru zkušenosti tehdejších ředitelů a učitelů juliánovských a židenických škol. Juliánovská obecná škola chlapecká byla letitá a bylo to na ní poznat i uvnitř. Tmavé třídy měly málo světla, a zdálo se mi, že tím světlem ani neoplývaly chlapecké hlavy. Nevím, čím to bylo. Je pravda, že mně sociální profil třídy zajímal do té míry, že jsem se snažil v lecčems pomoci. Zjistil jsem, že se malí kluci z Juliánova nějak nesrovnávají s čistotou a vůbec s hygienou. Začal jsem proto od píky: zavedl jsem denní kontrolu kapesníků. Upozornil jsem na to chlapce předem, aby nebyli překvapeni. Jenže takový úkol si mohl vymyslet jen nezkušený učitel idealista a nadto ve třídě, kde byli i malí cikánci. Výsledek leccos prozradil. Na druhý den se část třídního osazenstva chlubila kapesníkem už při vstupu do třídy a mávala jím na pozdrav. Ti druzí, kteří kapesník neměli, to viděli a jako by se styděli. Vcházeli do třídy se sklopenou hlavou a neúčastně usedali do lavice. Byli z romské kolonie. Jak z toho? Jako jindy v nouzi pomohla maminka. Dal jsem jí zvláštní úkol. Poprosil jsem ji, aby z vyřazeného prostěradla našila kapesníky pro mé malé cikány. Maminka byla překvapena, protože si učitelovu práci představovala jinak. Nicméně úkol splnila – a ráda. Když jsem druhý den rozdal ve třídě kapesníky, zářily cikánské černé oči radostí jako žhavé uhlíky a ruce mávaly na pozdrav, i když se zpožděním. Co platno, když příští den byli kluci bez kapesníků zase. Vytrval jsem a přinesl další den jiné. Situace se opakovala. Kluci se nakonec přiznali, že se o kapesníky rozdělili v rodině dospělí. Prohrál jsem bitvu bez vítěze. Jan Kouřil 4
Z historie moravskobránické kopané (5) Při listování v kronice SK Moravské Bránice jsme se dostali do roku 1938. Klub měl nedostatek prostředků na činnost. Proto se rozhodl uspořádat celou řadu akcí, a jak je z dalšího patrno, úspěšně. Na silvestrovské zábavě se prodalo 79 vstupenek po 2,40 Kč a spolu s dary byl příjem 356,80 Kč. Režie zábavy představovala sumu 85,30 Kč, takže čistý zisk byl 271,50 Kč. V té době měl pokladník na hotovosti 271,50 Kč. Z tohoto stručného výčtu je patrno, že se hospodařilo doslova s každým haléřem. Další plánovanou akcí byl čajový večírek 15. ledna. Zajímavá je pokladní zpráva o této akci. Vstupné bylo dobrovolné. Čaj s citrónem se prodával za 1,20 Kč. K zábavě se koupilo 2 kg cukru a 27 citrónů. Výsledek byl tento: za čaj se utržilo 34 Kč, to bylo asi 28 porcí, za cukroví, které z ochoty upekly kolegyně, byl příjem 81,10 Kč a na darech (dobrovolné vstupné) se přijalo 38,50 Kč. Vydání: za citróny a cukr 22,70 Kč, panu Řezáčovi (hostinec) za světlo 15 Kč. Po večírku zůstalo v pokladně 115,90 Kč. Za 14 dní 29. ledna se konal maškarní ples. K jeho přípravě byly rozděleny úkoly. Hudbu pana Badina v počtu 6 muzikantů obstaral Jan Kršňák, plakáty Jan Kršňák, hlášení úřadu Jan Kršňák a kolega Badal. Dostali na to od Antonína Oulehly 120 Kč. Na buffet vybírali Jan Kršňák a Josef Kopelent. U pokladny byl Antonín Badal a Antonín Oulehla. Papíry na ozdobu obstaral Antonín Oulehla. Maškarní ples se vydařil, jak je vidno z pokladní uzávěrky. Příjem: Prodalo se 76 vstupenek po 5 Kč za 380 Kč, dort 58 Kč, koš 37 Kč, buffet 118,55 Kč, dary 127,60 Kč; celkový příjem 721,15 Kč. Vydání: 7 mužů muzikantů 195 Kč, večeře 35 Kč, pivo 63 Kč, dohromady 293 Kč. Kromě toho výdaje za hlášení zábavy 135 Kč, za dekoraci a režii 95,15 Kč a dodatečně od členů za dary 96,50 Kč. Čistý příjem z plesu byl 294,50 Kč. Z pokladny zaplacena pohledávka (dluh) Janu Kršňákovi 60 Kč, Štěpánu Elsnerovi za roznášení oběžníků 10 Kč, takže v pokladně měl klub na hotovosti 572,30 Kč. Pro ozdravění pokladny se počítalo s čajovým večírkem 20. března se vstupným 2,40 Kč a s divadelním představením hry J.Wernera „Lidé na kře“, bude-li dohoda s T.J. Sokol o zapůjčení jeviště.. Josef Kopelent navrhl uspořádat 6. března oslavu narozenin prezidenta Osvoboditele TGM, pozvat na oslavu tělocvičné jednoty Sokol a Orel i Sbor dobrovolných hasičů. Ve sportovní oblasti usneseno 15.2.1938, aby 23. února zahájil činnost fotbalový odbor a odbor stolního tenisu. Josef Kopelent mladší navrhl, aby se založil odbor dámské házené a košíkové. Jan Kouřil
Kontejnery na velkoobjemový odpad Jak už se stalo zvykem, dvakrát do roka obec zajišťuje pomocí přistavených kontejnerů svoz velkoobjemového odpadu z domácností. Cena svozu a likvidace tohoto odpadu se odvíjí od jeho hmotnosti a je částečně zahrnuta i v poplatku za odpad, který platí každý z nás. Považujeme proto mimo jiné za velmi nehospodárné, když někteří z občanů do těchto kontejnerů stále dávají železo a stavební suť a ostatní nevhodný odpad, který buď patří do běžného komunálního odpadu nebo do odpadu nebezpečného. Zkusme se nad chováním svým, svých spoluobčanů trochu zamyslet a své jednání zkorigovat. Stavební suť 5
by si každý měl řešit zákonným způsobem v rámci prováděné stavby na své náklady, biologický odpad ze zahrady zkompostovat, železný šrot odvézt do Sběrných surovin, nebo nabídnout ke sběru některé z organizací v obci – v současnosti chovatelům nebo fotbalistům. S nebezpečným odpadem počkat na jeho zastávkový svoz. Když jsme se dostali k nebezpečnému odpadu, nesmíme zapomenout na poslední kontejnery, kdy si asi mnozí z vás všimli, že byly do kontejnerů členy fotbalového oddílu dány obaly starých ledniček a mrazniček. Bylo tomu tak. Byla to vyřazené ledničky našich spoluobčanů, které tito spoluobčané (asi nevědomí?) přistavili fotbalistům k odběru při sběru železného šrotu a fotbalisté je proto byli nuceni svézt – uklidit a řešit tak nekázeň druhých. V konečném důsledku se však nejednalo o nebezpečný odpad, protože to byly pouze obaly bez chladících agregátů, které v kovošrotě nechtěli vzít jako železný šrot a ani svozová společnost ASA je odmítla vzít jako nebezpečný odpad. Proto bylo fotbalistům dovoleno řešit vzniklý problém „kam s ním“ uvedeným způsobem. Tolik na vysvětlenou, aby nebylo toto jednání považováno za nevhodný precedens. Ing. Miroslav Světlík
Obecní úřad informuje Upozornění na končící platnost občanských průkazů Městský úřad Ivančice, odbor správních činností, upozorňuje na končící platnost občanských průkazů bez strojově čitelných údajů vydaných do 31.12.2003. Výměna se nevztahuje na občany narozené před 1.1.1936. Žádost o vydání nového dokladu musí být podána nejpozději do 30. 11.2008. Sběr pro Charitu Brno Na hlavním nádraží v Brně u závodní kuchyně (vedle 6. nástupiště) probíhá sběr čistého oblečení v pátek od 12 do 17 hodin a v sobotu od 9 do 12 hodin v těchto dnech: 23. a 24. května 2008 20. a 21. června 2008 Obec Hvozdec nabízí uložení stavební suti Obec Hvozdec nabízí uložení stavební suti v prostorách bývalého kravína ve Hvozdci. Stavební suť musí být bez hlíny a odpadků. Termín uložení svozu bude časově omezen, předpoklad je do konce června 2008. Cena je 160,- Kč za m3. Tel: 549 420 169, 607 170 464, 602 737 463 Výročí ZO Českého svazu chovatelů Naše ZO začátkem příštího roku oslaví 8O. výročí od založení. Naše ZO měla vlastní kroniku, ale v 9O letech se někde ztratila. Pro lepší zmapování historie hledáme jakékoliv předměty, písemné zprávy, diplomy, katalogy z výstav, čestné ceny a jiné. Možná, že někdo objeví tyto věci na půdě nebo někde jinde. Můžete nás kontaktovat na chovatelně nebo přímo Františka Kuchaříka nebo Petra Hlavoně. František Kuchařík
6
Kulturní informační centrum Ivančice pořádá: - 16.5. vystoupení profesionálního hudebníka Lubomíra Holzera „Šamanské bubny a písně“, sklepení Památníku A. Muchy, - 17.5. zájezd na natáčení Manéže Bolka Polívky, Brno, hala Vodova ulice, - 24.5. -25-5. Slavnosti chřestu 2008, Palackého náměstí, - 31.5. celodenní poznávací zájezd „Zámek Hluboká, Červená lhota, Kratochvíle“. Kino Réna Ivančice – program na květen 2008 (začátek ve 2000 hodin) Neděle 4.5. OBČAN HAVEL Středa 7.5. 10 000 PŘ. N. L. Neděle 11.5. JUMPER Středa 14.5. KRONIKA RODU SPIDERWICKŮ (v 17 a 20 hodin) Neděle 18.5. ASTERIX A OLYMPIJSKÉ HRY (v 17 hodin) Středa 21.5. TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ Neděle 25.5. NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKA (v 17 a 20 hodin) Úterý 27.5. TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (v 18 a 20 hodin) Středa 28.5. O RODIČÍCH A DĚTECH Ceník služeb poskytovaných občanům Práce malotraktorem ISEKI (včetně obsluhy) i za převoz materiálů sklápěcím vlekem: 300,00 Kč/MH za každých i započatých 15 min výkonu 75,00 Kč Ruční nakládání materiálů na vlek: za každých i započatých 15 min výkonu jednoho zaměstnance 35,00 Kč Práce s motorovou rotační sekačkou (včetně obsluhy): sečení travnatých ploch (včetně sběru trávy do sběrného koše) Práce s motorovou kosou (včetně obsluhy): vyžínání trávy strunovou sekačkou – na rovině vyžínání trávy strunovou sekačkou – ve svahu vyžínání křovin a náletů křovinořezem (do průměru 3 cm) Práce s motorovou pilou (včetně obsluhy):
1,50 Kč/m2
3,00 Kč/m2 4,50 Kč/m2 180,00 Kč/hod 300,00 Kč/nádrž
Dovoz vody: aktuální cena za vodné (včetně DPH) – pro rok 2008 ve výši autocisternou CAS 25 – Š 706 – za jízdu manipulace (za každých i započatých 15 min) Veškeré ostatní práce:
29,50 Kč/m3 25,00 Kč/km 35,00 Kč 140,00 Kč/hod
7
Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil, ilustrace Magda Svobodová
[email protected], www.moravskebranice.cz
8
